Jak jste se vlastně ke své práci dostala? Byl to vždycky váš sen?
Vždy jsem hodně a ráda četla knížky s psychologickou tematikou, a tak jsem zhruba od patnácti let měla jasno, že udělám všechno pro to, abych mohla vystudovat psychologii, ideálně v Praze. Cesta byla plná výzev, často jsem slýchala, že bych měla mít nějaký záložní plán. Ale vytrvala jsem.
Novinář JXD se ožení. Miluje hlavně, jak vypadám, říká jeho Alex |
A co vám koronakrize vzala, a naopak dala? Naučila jste se třeba něco nového?
Největší změnou je, že místo osobních setkání s klienty pracuji převážně online, což zpočátku přinášelo hlavně technické komplikace. Dnes po roce zkušeností můžu říct, že i online spolupráce s klienty dobře funguje, i když samozřejmě osobní kontakt je nenahraditelný a už se moc těším na to, až se zase budu se svými klienty vídat osobně. I když si myslím, že už zůstane ve větší míře než dříve zachována i možnost online terapií nejen pro klienty z větší dálky.
Já osobně jsem se musela začít více hýbat a častěji si dávat digitální „detox“. Tělo a oči dostávají neustálým sezením ve stejné poloze a koukáním do obrazovky zabrat, a proto s tím pracuji, abych se stále cítila dobře a mohla fungovat.
Předpokládám, že klientů vám o dost přibylo. Co lidi nejčastěji řeší
Klienti se čím dál více poprvé v životě setkávají s úzkostí, depresí a častěji jsou čerstvými uživateli antidepresiv, předepsaných mnohdy praktickými lékaři. Potřebují řešit svoje pod vlivem všech současných změn nově vzniklé životní situace, ve kterých se mnozí z klientů doslova topí – někde se lidé pod tlakem rozvádějí a rozpadají se rodiny, jindy se řeší existenční potíže vlivem omezení podnikání nebo absolutní osamělost a závislosti.
Mnozí lidé už nevidí světlo na konci tunelu. Lidem, kteří mají možnost se pravidelně připojit, naštěstí velmi pomáhá online kontakt. Některé klienty však musím dále odkazovat ke kolegům, např. z oblasti sociálních služeb, krizových center, zdravotnictví, ale čekací doba je dlouhá a na péči není dostatek času, lidé se v těchto službách pak mnohdy cítí být „odbyti“ a ještě více propadají beznaději. Všichni, klienti i odborníci, dělají, co mohou, přesto je pro mnohé situace nezvladatelná. Velkým problémem, který už se bohužel v naší zemi projevuje, je absolutní nedostupnost psychoterapie.
Co tedy s tím? Co by konkrétně pomohlo?
Mnohé odborné asociace a organizace už intenzivně pracují na zpřístupnění psychoterapeutické pomoci širší veřejnosti, komunikují s ministerstvy, běží různé nově vzniklé online platformy. Přesto velká část populace nemá možnost takové služby využít, rozhodně by pomohlo, kdyby byla během lockdownu psychoterapeutům udělena výjimka a mohli se se svými klienty setkávat.
Aktuálně je zřejmý nárůst duševních potíží v populaci a dá se předpokládat, že na část lidí ještě situace dolehne s odstupem času. Ale části populace, u níž potíže se současnou situací úzce souvisejí, se určitě uleví, jakmile vnější okolnosti pominou.
Jak se vy sama s těmito okolnostmi dokážete srovnat?
Snažím se udržovat pokud možno v klidu a zdraví, abych měla sílu být oporou rodině a klientům. Velmi pečlivě s manželem plánujeme jednotlivé dny tak, aby každý z nás měl dostatek prostoru pro sebe a práci, abychom se postarali o dceru, chceme, aby se cítila dobře a mohla se rozvíjet. Někdy to samozřejmě i trochu drhne, když se věci nahromadí.
Myslím si, že nás drží nad vodou naše zatím stále ještě převážně pozitivní smýšlení i v rámci celé této situace a nové doby – bereme události, jak přicházejí, snažíme se ve všem vnímat více přínosy než zkázu. Přizpůsobujeme se požadavkům nové doby, abychom mohli fungovat a cítit se dobře. Jsme, myslím, připraveni na to, že mnohé věci už třeba nikdy nebudou jako dřív, svět prochází proměnou a my chceme věřit, že ta proměna povede k něčemu lepšímu.
A máte pro rodiče nějaké rady, jak to zvládnout a nezbláznit se?
Pomáhá pozorně plánovat, určit si priority, myslet na fyzické a duševní zdraví a něco pro to dělat. A když je všeho moc, prostě vypustit to, co není podstatné, a soustředit se na zachování „zdravého rozumu“. Když si pak člověk vydechne a nabere sílu, může jít dále.
A co děti, jak se k nim chovat, aby to neodnesly psychickými problémy?
V ideálním případě bych doporučila se snažit trávit s dětmi nějaký čas, kdy jim věnujeme plnou pozornost, umožnit jim setkání s kamarády a dostatek pohybu. Děti potřebují podněty, společnost a výdej energie. Není to snadné jim v dnešní době dopřát tyto základní potřeby, i když musím říci, že mnozí rodiče to zatím zvládají bravurně. Zároveň platí, že jako rodič se v první řadě musím postarat sám o sebe, až pak budu schopen postarat se i o druhé, jako tomu je při nasazování kyslíkové masky v letadle.
Čím dál více lidí ale sahá po „rychlejší a pohodlnější“ záchraně v podobě alkoholu či prášků…
Ano, zejména s užíváním léků se v současné době setkávám čím dál častěji. Moji klienti však také cítí, že to není stav, který by chtěli udržovat dlouhodobě, a snaží se pro sebe hledat nová, přijatelnější řešení.
Stejně tak to zamíchalo i se vztahy, znám spoustu párů, co si už pořádně lezou na nervy, dá se s tím bojovat?
Někdy ano, vše se dá zachránit, stačí pár změn, jindy je situace už nezvratná. Pokud pár ještě trošku cítí naději, rozhodně doporučuji kontaktovat odborníka, lze pracovat i online.
Může život v dlouhodobém stresu ovlivnit naši budoucnost? Vyvolat například duševní nemoc?
Ano, je prokázáno, že chronický stres ve výsledku vede k mnoha fyzickým i duševním onemocněním... Rozhodně se vyplatí kontaktovat odborníka, raději dříve než později.
Myslíte si, že nám to všechno může přinést nakonec i něco dobrého?
Víte, ono to bude jak u koho. Už nyní vnímáme velké rozdíly v prožívání a chování jednotlivých lidí. Někteří z nich jsou vděčnější a laskavější, jiní jsou agresivní vůči sobě i druhým. A pak jsou lidé někde mezi tím. Kam se osobnostně každý z nás vyvine a posune, to hodně záleží na každém jednotlivém osobním příběhu.
Vaše poslední kniha Tajemství čínské kočičky je plná poutavých příběhů, psychocvičení a citátů, dodává spoustu pozitivní energie. Navíc je velmi zábavná a originální. Jak vás něco takového napadlo?
Tahle knížka vznikala postupně. Nejdříve mě před dvěma roky napadlo napsat po letech zase pár pozitivních příběhů ze života hrdinky Alex (už vyšly dvě knihy dřív – Expanze na Mars a Dva roky spolu), příběhy jsem psala na blog a čtenářům se většinou líbily a chtěli další. No, a když loni na jaře přišla karanténa, potřebovala jsem se doma nějak odreagovat a přijít na jiné a pozitivní myšlenky. Tak mě napadlo k příběhům doplnit pokračování, ale hlavně všechna ta motivační a psychologická cvičení, která pomáhají jak mně samé, tak i mým klientům.
Knížka vyšla loni v listopadu, měla jsem z toho velkou radost, ale ještě větší radost mám teď, když mi čtenáři napíšou, že se jim líbí, píšou si o knihu s věnováním a někteří z nich sdílejí své příspěvky na Instagramu. Přála bych si, jak píšu i v knize, aby lidé měli knížku neustále po ruce na pracovním stole či nočním stolečku a sahali pro ni jako pro povzbuzení a zvednutí nálady nebo v době, kdy něco ve svém životě mění.
A pro jaký okruh čtenářů je vlastně určena?
Primárně to vypadalo, že knížka nejvíce zaujme ženy okolo třiceti až čtyřiceti, ale dnes se ukazuje, že věkové rozmezí čtenářek je širší, knížka se líbí jak náctiletým slečnám, tak dámám po šedesátce. A pozitivní ohlasy mám i od mužů! Myslím, že pro muže je to částečně zvědavý náhled do ženské duše, ale i oni při četbě čerpají motivaci a chuť na základě cvičení něco ve svém životě změnit.
Knížka určitě není univerzálním návodem na spokojený život pro všechny, ten neexistuje. Ale funguje u čtenářů, kteří se nacházejí v takové životní fázi, do které jim kniha „sedne“ a spustí v jejich mysli příjemné aktivizující procesy. Jistě to zná každý, že jak se v průběhu života člověk mění, potřebuje něco jiného.
Fanoušci Instagramu mají dokonce možnost fotky inspirované jednotlivými cvičeními sdílet s vámi i s ostatními čtenáři pomocí společného hashtagu...
Cvičení v knize se dají vypracovávat písemně buď přímo do knížky, nebo do hezkého sešitu. Instagram je další možností tvůrčí práce se cvičeními pro ty, kteří rádi fotí a svá fota sdílejí, protože je to baví a motivuje.
Co dalšího zajímavého plánujete?
Momentálně mi hlavou běží nápady na deník, co by čtenáře podněcoval k denním drobným zápiskům, které by jim pomáhaly zlepšit den a postupně učinit příjemné změny ve svém životě. Taky zvažuji pokračování příběhů Alex, poznámky si však zatím píšu jenom do šuplíku. Až čas ukáže, co z toho nakonec vyjde. Nechci si ze psaní dělat povinnost, ale chci ho mít jako radost a koníčka.
Zajímavosti o Alex HrouzkovéOkamžik, na který nikdy nezapomenu: narození dcery. Okamžik, který bych z mysli nejradši vymazala: napadlo mě pár nemilých věcí, které mne v životě potkaly, ale protože vše ve výsledku dobře dopadlo a dnes jsem tady a naživu, tak vlastně není zatím potřeba cokoli „mazat“. Nejvíc jsem pyšná: na své tělo, že dokázalo odnosit a porodit zdravé dítě. Jak byste se jednou větou popsala někomu, kdo vás nezná: jsem žena, která věří, že s každým spokojenějším člověkem se svět stává lepším místem pro život. Kdybyste mohla být na jeden den někým jiným, kdo by to byl a proč: asi bych se bála vlézt do kůže někoho jiného, raději bych s někým inspirativním strávila den a zůstala přitom ve „vlastní kůži“ – a tou osobou by byla návrhářka a matka čtyř dětí Victoria Beckham. Žena nebo muž, kteří mě v životě nejvíc inspirujou: aktuálně se zajímám o práci hypnoterapeutky Marisy Peer. V mé kabelce nikdy nechybí: mobil, balzám na rty, občanka a platební karta. Když je mi ouvej, pomůže mi: klid, dobrá káva s kouskem kvalitní čokolády a čas pro sebe, abych našla to nejlepší řešení v danou chvíli. Jakmile se mi nálada zvedne, mířím zase mezi lidi. Motto, kterým se celý život řídím: věřím, že všechno je v pořádku. Více o Alex: Mgr. Alexandra Hrouzková, Ph.D. Psycholožka a psychoterapeutka, www.alexhrouzkova.cz Členka ČAP – České asociace pro psychoterapii Autorka knihy Tajemství čínské kočičky a dalších |
Ze své knížky Tajemství čínské kočičky pro vás Alex vybrala pět praktických cvičení, která mohou pomoct zklidnit mysl, přesunout pozornost k příjemnějším myšlenkám a zaměřit se směrem k vytoužené budoucnosti nebo podpořit chuť pro malou či větší změnu v životě:
1. Co vás inspiruje? Sepište 10 věcí, které vás napadnou jako první.
2. Co dobrého se vám dnes přihodilo, co vás potěšilo, udělalo vám radost? Každý den si vypište 5 věcí, které se vám zdařily.
3. Zavřete oči a v duchu minutu opakujte slůvko děkuju.
4. Dvě minuty stůjte rovně s hlavou vzpřímenou a zavřenýma očima. Jak se cítíte?
5. Sepište své největší dary a zůstaňte na ně jednou provždy pyšní.
Jak nepropadnout beznaději a ve zdraví vše přežít podle Alex
1. Soustředit se na to nejzákladnější
Doba je náročná, po roce všech změn v tolika oblastech života podléhají tlaku v přetrvávající nejistotě ohledně budoucnosti i dosud odolní jedinci. Když je člověku hůře a nevidí světlo na konci tunelu, objeví se tendence všechno vzdát, přestat konat a nechat na sebe dopadnout události bez jakéhokoli zájmu jim čelit. Pak může pomoci sebrat poslední zbytky sil a začít od píky základními činnostmi – přimět se ráno vstát z postele, sníst snídani, umýt se, případně si okolo sebe trošku uklidit. Podle toho, jestli člověk žije sám, či s dalšími členy rodiny, pak řešit ostatní – například zajít na nákup, vyprat prádlo a třeba jít včas spát.
Ale pozor, nejde o to se začít ještě více honit. Jde o to dostat do života určitý řád, pocit, že začínám mít věci zase pod kontrolou, že mé konání má smysl, a plněním podstatných praktických úkolů teď a tady si vyčistit (všemi negativními scénáři zanesenou) mysl a postupně projasnit pohled na dění ve svém životě.
2. Spojovat se s lidmi
Ano, nejde to nyní tak snadno jako dříve. Ale mezilidský kontakt a sdílení je základní lidská potřeba, a to i pro introverty, kteří dokážou být mnohdy opravdu dlouho jen sami se sebou. Má to ale jednu podmínku – musí to být příjemné. Hledejte lidi, se kterými si rozumíte a nahlížíte na věci a události podobně, u kterých víte, že se na ně můžete v případě potřeby obrátit, se kterými se třeba i zasmějete nebo něco zajímavého podniknete, uděláte. I pár minut příjemného sdílení se správným člověkem dokáže zařídit příjemnější pocity, příjemnější myšlenky, posílit naději, že hledat novou cestu, jak jít životem dál, má smysl.
Když to nejde osobně, pište si a volejte s lidmi na dálku, posílejte si fotky. Začněte jedním člověkem a hledejte dál, lidí, se kterými vám bude lépe, je na světě spousta, jen jste se ještě nepotkali.
