VizitkaJana Burdová se narodila v Teplicích. Vystudovala kadeřnickou školu a rychle se zařadila mezi nejznámější české vlasové návrháře. Jako vlasová designérka spolupracuje s řadou českých celebrit. Třikrát za sebou získala titul Kadeřník roku v rámci soutěže Czech and Slovak Hairdressing Awards. V roce 2010 a 2011 získala třetí místa od mezinárodní asociace profesionálního kadeřnického tisku AIPP. Má kadeřnické a kosmetické Studio Jana Burdová. Žije s přítelem v Teplicích. Je bezdětná. |
"Když kadeřník slibuje klientovi hory doly, které pak na konci jeho práce nejsou vidět, je to faux pas," říká v rozhovoru pro pondělní magazín ONA DNES Jana Burdová.
Dopustila jste se ho někdy?
Vlastně nevím, protože se to nedozvím. To je slabina naší práce. Spousta lidí vás chválí, ale když klient není spokojený, většinou to neřekne, ale pak trpí. Znám lidi, kteří celý život chodí ke kadeřníkovi, který jim češe něco, co sami nechtějí, ale neřeknou mu to.
Proč ne?
To je jednoduché, protože mezi kadeřníkem a klientem se tvoří vztah. Zákazníci nás šetří, neřeknou nic kritického, což je škoda. My bychom rádi splnili jejich přání, ale potřebujeme zpětnou vazbu.
Jste ráda za kritiku?
V každém případě. Já se snažím o to, a učím to i svůj tým, nikdy klienta nezablokovat. Když se snaží svěřit, naznačit, ať už mimikou, tónem hlasu, že není spokojený, nikdy to nepřejdu. Názor klienta je pro kadeřníka to nejcennější.
Jaký zákazník je postrachem kadeřníků?
Takový, který přijde a řekne: "Celý život hledám, ale nikdy jsem nebyl spokojený." Je velmi nepravděpodobné, že to tentokrát vyjde. Lidé za mnou občas přijdou, protože mě viděli v televizi, vědí, že jsem vyhrála soutěže, a říkají: "Jestli vy mi nepomůžete, tak už nikdo."
Nelichotí vám to?
Když to slyším, vím, že většina z těch lidí sama sebe přesvědčila, že má nějaký problém. Nejčastěji s věkem, nebo kvůli špatnému vztahu s partnerem či rodinou, někdy i nadváze. Rozumím tomu, žijeme v době, kdy se vnější dokonalosti připisuje zásadní význam. A u žen zvlášť. Kadeřničina se pak posouvá na hranici psychoterapie. Občas se stává, že za mnou přijde klient, který v podstatě s vlasy nic dělat nepotřebuje, chce si jen popovídat. Chvíli mi trvalo, než jsem si v tom udělala jasno. Nevěděla jsem, co budeme společně tvořit, když stříhat nechtěl, vlastně nepotřeboval vůbec nic, ale měl objednanou rezervaci na střih. Kdyby přišel jen na foukanou, tak by u mě strávil třicet minut, což mu na vypovídání nestačí.
