Rád bych upozornil na pokyn "zatni půlky". Myslím, že už se objevil při doporučení běžcům na tomto fóru alespoň podruhé. Když stáhnete půlky, tj. aktivujete hýždové svalstvo při běhu či jenom při chůzi, určitě to nepřispěje k uvolněnému pohybu, ale bude to mít zcela opačný efekt - spíše ztuhnete v oblasti pánve a kyčlí a "ztratíte" kontakt s chodidly. Omyl (autora tohoto pokynu) je podle mého názoru způsoben tím, že se snaží správného osového postavení trupu, pánve (většinou snaha o jakési podsazení pánve) a v podstatě všech segmentů lidkého těla docílit "zatínáním" převážně viditelného, povrchového svalstva. Což je rozdíl oproti práci s uvědoměním si vlastní pozice, postavením segmentů v prostoru, s dobrou koordinací svalového systému a tím i s dostatečnou relaxací. Druhý způsob se může zdát složitější či na první pohled méně pochopitelný, ale vede ke kvalitnějšímu řízení pohybu obecně. Správného pohybu při běhu podle mého názoru nedocílíte tím, že pozapínáte všechny možné svaly lidského těla a tím se ten správný pohyb uděje, ale tím, že mozek infomaci z chodidel a z prostoru (vnějšího a vnitřního) správně přečte a pohyb pak může být co nejvíce efektivní. No chtěl jsem to napsat jednoduše :-)

Připadá mi to jako svítkovsko-čivická stezka u Pardubic. Nechci předbíhat, ale tipuju, že z této běžci oblíbené "destinace" ještě nějaké další nadějné superběžce uvidíme

Nezlobte se, ale nemohu souhlasit s úvodem. I když v běhu dělám do včel a na nadpis jsem kliknul jen proto, že tam bylo to o soustředění, nemohu se tedy k běhu jako takovému vyjadřovat, mám dost značnou výhradu k tomu "uvolněte se". Posledních necelých 33 let mých osobních zkušeností mne naučilo, že pokaždé, když se "uvolním", "začne mě to bavit", "neřeším to" atp., jsem už jen pár kroků/otočení kol/taktů od průseru. Jak se ukázalo, zpravidla nepříjemného. Je jedno, zda se jedná o jízdu na kole, na motorce, hru na klávesy, lyžování, bruslení, cokoliv.

Na kole se udržím až od doby, kdy jsem pochopil, že samo to tělo na tom nezůstane a je potřeba zatnout každý sval a soustředit se a adekvátně reagovat na každou výchylku. Když jsem se pak jednou "pustil z řetězu", skončilo to zlomenýmj klíčkem. V autě jsem se naučil rozjíždět teprve, až jsem udělal přesný opak, než na mě hulákal instruktor ("uvolněte se"). Teprve až soustředění, 100% kontrola každičkého pohybu nohou a právě Vámi kritizovaná "vnitřní vizualizace polohy" mi umožnili to zvládnout. Na motorce už jsem na to byl připraven a šlo to výrazně rychleji. Do chvíle, než jsem se nechal radostí unést - to byla druhá zlomenina klíčku (naštěstí na nácviku mimo vozovku).Platí to i při mikropohybech - hudba je moc krásná a fajn, ale když ji vyluzujete vy, nesmí vás unést, protože jste asi tak tři údery od zapletených prstů.

Ano, tohle se naučit a hlídat vědomě hlavou je náročně. Ale pro neschopné a nemotorné jedince jako já jedinou cestou. Platím za to poměrně vysokou daň: sníženým výkonem cca na 1/3 pohovkového povaleče, nepredikovatelnými výpadky, neelegantní vizáží. Ale je to jediná cesta, kterou jsem našel, i když mi to trvalo víc než 15 let. Do té doby jsem to zkoušel obdobně naivním způsobem, jaký vy tady radíte: "neřešit to". Naopak! Maximální soustředění a vydat ze sebe víc než 100% je nutné a když někdo, komu "to prostě funguje" tohle radí, otevírá se mi kudla v kapse. Protože to je bezpečná cesta do pekel.

Dobře placená procházka.

Tak nějak. Nechápu proč do toho trochu nešlápne...