matka by si mela skocit k terapeutovi, kterej ji zacne pripravovat na odchod zbylych deti. misto aby dceri rekla, ze ji to rozkmotreni mrzi a kdykoliv bude potrebovat, muze se na svou rodinu obratit, tak premysli, jak si ji privazat zpet k domovu... manzel vypada na tvrdohlavyho mezka bez kouska citu a tak si to matinka vynahrazuje s detma... bude to mit pani jeste tezky...

Tak to měla holka dobrý, po mě máti chtěla 5500,- před deseti rokama. Ale zase jsem se nemusel hádat při stěhování... :-)

K případu - návrat zpět bych vůbec neřešil. Holce bych dal najevo, že mě mrzí, jak se to stalo, ale ne, že se to stalo. A že když bude potřeba, rodina jí pomůže. Třeba najít nové bydlení. A že ji rádi uvidíme kdykoli (po dohodě) na návštěvě. I s přítelem.

Dcera je dospela, tak proc by se mela vracet? Budte rada, ze uz aspon jedno dote vyletlo z hnizda a chce zit samostatne. V nekterych rodinach se povaluji tricatnici a rodice se jich nemohou zbavit. Pozvani na neutralni pudu do kavarny by vas mohlo opet sblizit. Nechte manzela brucet doma, ale reknete mu, ze se i pres jeho namitky s dcerou usmirite. Nakonec i on bude rad.

nechala bych to bejt... buď dostane rozum a vrátí se, nebo jim ta příprava na život v jejím případě nevyšla, se taky stává...

Proč by jim ta příprav na život nevyšla když se nevrátí? Dostat rozum = vrátit se do rodného hnízda? hahahahahaha

Možná se mýlím, ale já z článku cítím asi toto:

Tohle je MŮJ (náš) byt a MOJE (naše) pravidla, která ty budeš dodržovat. Já budu dělat tohle, otec tohle, sourozenci tohle,... To mohlo fungovat do doby, než na společné soužití začala přispívat. Ale od té chvíle by měla být brána jako PLNOHODNOTNÝ člen "skupiny spolubydlících". Ano, je potřeba se nějak domluvit na fungování domácnosti, ale ne na úrovni rodič-dítě, ale na stejné úrovni, jak by jednala se skupinou kamarádek, kdyby si společně pronajaly byt. Což, samozřejmě, může znamenat i to, že se na některých věcech neshodnete - třeba že se nebude luxovat 2 krát týdně, ale jen jednou (protože častěji to považuje za zbytečné.), žehlit se nebude třeba vůbec a už vůbec po ní není možné chtít aby třeba hlídala mladší sourozence (protože to po ni spolubydlící také chtít nemohou), nebo za to nabídnout nějakou odměnu.

Podobně by to mělo fungovat i např. u návštěv. Pokud si rodiče mohou kdykoliv kohokoliv pozvat domů bez předchozího upozornění, měla by tuto možnost mít i dcera - nebo se naopak domluvit, že obě skupiny předem upozorní, atd.

Koukám, že otec i dcera mají tvrdé palice - nejspíše to bude ale on, kdo prohraje. Ona má možnost být s přítelem a jeho rodiči a má před sebou spoustu času, vám ale tolik života už nezbývá a jestli ho chcete dožít v nepřátelství s dcerou, jste na nejlepší cestě.

Lákat ji zpět je zbytečné, pokud je s přítelem aktuálně spokojena, doma nikdy spokojena nebude. To oni ji nabídli pomoc, když "byla v nouzi", doma by stejně bylo "všechno špatně", ale je šance na určitou "normalizaci vztahů", kdy se můžete občas setkávat. Aktuálně je míč na vaší straně hřiště, pokud bude ale otec "tvrdá palice", tak je snad lepší to nechat jak je, protože není nic horšího než občasné jednovaté poznámky v nevhodnou chvíli.

Pokud chce, aby s ní rodiče jednali jako se sobě rovnou, měla by dělat a platit stejně jako oni. Myslíte, že a dva tisíce měsíčně by se sama uživila, mohla si zjednat někoho na úklid, žehlení, ...? Kdyby bydlela s kamarádkami, myslíte, že by taky nemusela uklízet, vařit, prát a žehlit si alespoň svoje věci, ... a že by to za ní někdo dělal? A nájem a inkaso by za ní také ty kamarádky platily?

živě si dovedu představit tu hádku a tedy i stav, že holka odešla, Nechápu, proč matka chce, aby se vrátila? Aby se za pár dní pohádali znovu, nebo aby holka poslouchala komandování rodičů? teď je to vlastně ideální stav, "problém" časem vyhnije. PS...máme syna 23 a stříháme metr, kdy se odstěhuje...soužití různých dospělých generací na jedné hromadě není ideální

Tak holka vydělává, je tedy nejvyšší čas vyletět z hnízda, na tom nic špatného nevidím.

Ale tři měsíce je dlouhá doba na trucování. Jako matka bych se vybodla na (otcovo) ego, vytáhla bílou vlajku a vyrazila za dcerou. Než bude pozdě.

proč by mělo být a hlavně na co pozdě, jako že už spolu nikdy nepromluví?

Nechte dceru žít. Ideální by bylo, kdyby si s přítelem našli podnájem a odešli i z jeho mamahotelu a to pak budete koukat, jak si bude holka hnízdečko lásky považovat. Uklízet s matkou za zadkem není žádné terno.

Tak nějak...

Chvíli bych nechal vášně vychladnout a pak zkusil neutrální kontakt - třeba přání k narozeninám (bez výčitek a požadavků). Následně pomalu zkusil otupit ostří a vztah postupně "znormalizovat".

Předpokládám, že vy a váš manžel se na úklidu podílíte nejvíc, pak ještě chcete poměrně dost od nejstarší dcery a navíc mají svoje povinnosti i mladší děti - možná to s úklidem přeháníte a vaše dcera je ta, která má ,,pravdu". Chtít po dítěti nájem je samo o sobě kontroverzní, uvědomte si, že bude mít spoustu kamarádek, které doma nadále bydlí zadarmo - možná byste jí zato měla nabídnout něco naoplátku... Vážně se ptáte manžela, jestli smíte zavolat vlastní dceři?

Chtít po dítěti nájem je kontroverzní? Tak za prvé není to dítě ale je jí 20, tudíž je dospělá za druhé si vydělává. Svůj díl péče a výchovy rodiče odvedli a vůbec není jejich povinností dále poskytovat servis zdarma. Přispívat 2.000 Kč na jídlo a stravu měsíčně, nepokryje náklady dospělého člověka ani omylem. Jestli to nějací rodiče dělají, tak je to jejich blbost a časem se jim to zatraceně vymstí. Není povinností rodičů sloužit dětem do chcípnutí, fakt ne.