Za mého mládí mněl učitel respekt a rodina otce a dnes?

Chybí tady údaj o zázemí, v jakém prostředí k situaci dochází. Obávám se, že to není problém agresorek, ale jejich obětí. Takže dosti podivný článek. Řešili jsme podobnou situaci a škola se postavila za agresorky. Tedy, Česko a "bezkonfliktní", hloupé a zaujaté jednání učitelek...

  Nevím, co bych poradil rodičům, kteří hodlají své ratolesti "srovnat". Zní mi to jako lež. Zde nařčená maminka hledá alibi pro svoji holčičku, které nehodlá zkřivit vlásek na hlavince. Dle mých zkušeností, rodiče takto fungují až po zásahu školy, policie či sociálky.

  Z pohledu dětí, je výhodnější držet krok s agresory. Sociálně je na tom dítě lépe. Pokud si paní učitelka špitá s maminkami, dělá podle mě chybu. Problém měla řešit hned a přímo ona sama. Postavit třídní kolektiv do lati. U prvňáčků by to mělo jít ještě snadno.

  Podle mě, agresorky teď budou poučeny, že je u toho nesmí nikdo chytit a tím své chování zdokonalí a více si uvědomí své výsadní postavení a moc. Oběti, tak jako vždy v Česku, se rovnoprávného přijetí kolektivem nedoberou a situaci budou muset řešit sami. Patrně změnou kolektivu. (Nejlépe přechodem mezi děti z kulturnějšího prostředí.)

"S bývalým partnerem jsme si to ale vyříkali a dnes fungujeme jako přátelé, takže už by měla být v pohodě."

dal jsem to nemusel cist

Protoze ve trech letech "terrible threes", kde deti zacinaji zlobit z zjistovat meze sveho chovani, jste se zrovna rozvadela a ani vas ani muze urcite nenapadlo malou disciplinovat, protoze jak by to potom vypadalo u rozvodu, kdyby to druha strana vytahla. A tak je ted v 6-ti letech mala moralne zcela bez zabran a mozna se vam to podari trochu zkorigovat, ale napravit uz to uplne nepujde.

proc? no protoze muze. bud nema vubec mantinely, nebo zrovna zkousi je prekracovat. ten pravy cas ukazat ze takhle ne.

proc? Sila party a kamaradstvi. Potreba byt v parte a uznavana kamoskami.

Je to jedinacek, nema doma sourozence, nahrazuje to clenstvim v parte ve skole. Tesi ji patrit do party, nebyt sama a izolovana. Ma kamardky, ktere sikanuji. At s tim zacala ona sama, aby se treba zalibila kamoskam nebo at zacala jedna z kamaradek, holka to proste dela proto, ze si chce udrzet clenstvi v parte.

Vzpomente si na sva skolni leta jak prakticky pro kazdeho z nas bylo dulezite mit kamose a patrit do party....a jak jsme kolikrat delali neco pro to, aby se nam v parte dobre vedlo a kamosi nas respektovali.

Nektere party byly dobre, nektere ne. V danem pripade se nejedna o dobrou partu a to se musi zmenit.

Ve školce a prvních letech základní školy se takové chování jednoho dítěte snad ani nedá šikanou nazývat, jelikož šikana je opakovaná záměrná agrese vůči výrazně slabšímu jedinci, který nemá mnoho šancí se bránit. Agresor musí mít výraznou fyzickou, psychickou nebo početní převahu, nebo mít nějakou pravomoc, funkci nadřízeného a podobně...

Tohle dítě je prostě jen agresivnější a z nějakých důvodů otravuje druhé a upozorňuje na sebe. Čímž nechci tvrdit, že by se ten problém neměl řešit, jen zkrátka každé otravování malých dětí navzájem není hned šikana...

Pro mě to, co v článku píšou, je šikana, pokud se děje často. Ta holka není hodná, nechová se "hodně". Pro postiženého je to nepříjemné, stresující. Jedna věc je - heleď, uděláme dneska nějaký žertík a schováme spolužákům nějaké věci, kdy všichni ví, že je to fakt sranda a aktéři jinak pohodáři, druhá pravidelné nepříjmné protivné oběžování.

A když Lucinka něco jako maličká provedla, dostala, podotýkám jemně, pár přes zadek nebo se maminka ještě smála jak Milka, jaká je to osobnost?

Vzpomínám na bráchu. V první třídě se ho spolužáci pokusili šikanovat, donesl si do školy tatínkův pásek, který míval svoje místo na skříni. Tenkrát děti běžně dostávaly páskem. Z pásku měli kluci strach. Brácha vzal židli,  pásek vzal ze skříně, strčil pásek do aktovky a šel do školy. V šatně před spolužáky pak výhružně tím páskem mával. Kluci ustrašeně uhýbali, někteří utekli do třídy nepřezutí v kabátě. Získal tak respekt mezi spolužáky, znovu šikanovat se ho už nikdo nepokusil. Já jsem chodil tenkrát do třetí třídy. Ještě teď se tomu směji.

vzpominam jak si se sikanou poradil syn v 9.tride (v zahranici). V 9. prisli do jejich prospechove vyhlasene, soukrome (tehdy jen chlapecke) skoly dalsi studenti ze statnich skol a zacala se vytvaret nova struktura rocniku.

Jeden z tech chytrolinu si usmyslil, ze si nejlip zalozi pozici, kdyz si vybere obet z puvodnich studentu a zacne ji sikanovat. Nas syn byl tehdy uspesny atlet, dost vysoky, ale na rvacky nikdy nebyl. Tem se vyhybal.

Verbalni utoky a postuchovani se stupnovaly az jednoho dne ten vylupek zacal inzerovat, ze po vyucovani usporada boxerskou exhibici a rozbije naseho kluka na cimpr campr. Syn uz mel tak akorat vseho dost.

Na konci vyucovani, kdyz syn stal u skrinky s naruci ucebnic, ten druhy se zacal pred ostatnimi machrovat. Syn necekal na prvni ranu, hodil knihy na zem a klukovi vrazil jednu tak velkou, ze se okamzite octnul na zemi. Syn se nad nej vyhruzne nahnul se zatatymi pestmi a rekl "tak jestli chces jeste jednu takovou, vstan a dostanes ji".  Kluci kolem reagovali s hlasitym potesenim, ze chvastal dostal na frak a prisel k jejich shluku skolni marsal, ktery mel na starosti skolni disciplinu.

Oba kluky si odvedl, posadil je do prazdne tridy a naridil jim, aby napsali o co slo. Po precteni a par otazkach rekl nasemu klujkovi, ze to je vporadku a druhemu, ze v patek odpoledne zustane po skole a pokud by se to opakovalo, bude nasledovat dalsi trest. Nebylo toho treba.

Skola ukazala, ze netrpi sikanu a synovi stacilo dat chvastalovi ochutnat jeho vlastni medicinu a od te doby mel od nej pokoj. V maturitnim rocniku se tihle dva dokonce spratelili.

Nesnáším šikanu,... v tomto konkrétním případě se může jednat o vadu charakteru samotného dítěte, kterou by asi neovlivnila sebelepší výchova v rodině,... velmi oceňuji postoj matky, která se snaží o to, aby se z její dcery stal slušný člověk a je poznat, že šikanu odsuzuje. Domnívám se, že pokud nezabere domluva, byl by na místě řádný výprask - takový, aby si to holčička příště rozmyslela, jestli ještě bude vůbec někoho šikanovat. Držím matce palce a velmi ji obdivuji, já bych na to nervy neměla. Můj odpor k šikaně je tak velký, že bych bytostně nesnesla, aby z mého dětska vyrostl takový h.aj.l, který bude jen terorizovat své okolí - mateřské city by šly stranou a je dost možné, že dítě by tady na světě moc dlouho nepobíhalo.

vada charakteru? prosimvas, deti si v tomhle veku vubec neuvedomuji, ze delaji neco spatneho. Proste nedokazou odlisit legraci od sikany. Samozrejme je to otazka miry, ale tohle se deje na kazde skole a vetsinou to ani jednu stranu nejak vyrazne nepoznamena.

A co najmout někoho, kdo ji někde zastaví (třeba v převlečení za určitého "Rumburaka" nebo tak něco) a pohrozí jí, že jestli bude na ostatní děti dále nepříjemná, zaručuje jí, že špatně dopadne. Jen jí nechat, ať se pořádně bojí. Na hajzlíky platí jedině strach, resp. větší hajzlík.

No nevím. Každý se nebojí Rumburaka. Podle mne to byl takový neškodný čaroděj, bez prstenu nemohl nic, bez cestovního pláště pak už byl úplně v pasti.