Ona
ilustrační foto

ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Poradna: Dcera kouše nás i kamarády. Jak ji to odnaučit?

  • 115
Jmenuji se Viktorie a spolu s manželem potřebujeme poradit ohledně naší čtyřleté dcery. Je to vlastně hodná holčička, akorát jednu věc jí nemůžeme za nic na světě odnaučit: kouše nás i ostatní děti.

Začalo to, když jí bylo asi půl roku. Při plazení nebo při hře nás občas trochu kousla, ale vlastně to ještě ani nešlo moc poznat, protože zuby jí teprve rostly. Dávala jsem jí nejrůznější kousátka a občasné kousnutí přisuzovala růstu zoubků. Když to dělala, snažila jsem se jí dát kousátko.

Kousání jí zůstalo

Manžel ji několikrát za kousnutí okřikl, ale oba jsme doufali, že z toho vyroste. Jenže kousání Viktorce zůstalo i po tom, co jí narostly dvě řady pevných zoubků. Přitom jsme se snažili chovat s kousáním stejně jako třeba s kopáním nebo boucháním do lidí: zakazovali jsme jí to, okřikovali jsme ji, vysvětlovali jsme, že to bolí, že nás to mrzí, i že si s ní nebude chtít nikdo hrát.

Poraďte se také

Trápí vás menší i větší obtíže při výchově dětí? Nebuďte na ně sami a nechte si poradit od odborníků. Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny, je možné je i anonymizovat.

ilustrační foto

U všeho ostatního to zabralo, ale Viktorka kouše i teď, těsně před čtvrtými narozeninami. Teď už víme, že je to ze vzteku nebo rozrušení, ale stále nevíme, jak tomu zabránit. Když jsme doma a hrajeme si, dokážeme odhadnout, kdy hra přesahuje rozumnou míru a dcera se „utrhne ze řetězu“.

Kouše i děti na hřišti

K nejhorším situacím samozřejmě dochází ve skupince dětí na hřišti nebo v mateřském centru. Viktorka už kousla i neznámou holčičku, se kterou se hádaly o panenku, a její maminka se na mě pak hodně zlobila. Ale co s ní mám dělat? To ji mám izolovat od dalších dětí?

Nejsem zastánkyní tělesných trestů, ale ze zoufalství ji manžel dokonce zkusil několikrát plácnout přes zadek nebo přes pusu (to jsem navrhla já, aby aspoň lépe pochopila, s čím to souvisí) . Dokonce jsme ji i kousli, aby pochopila, že to bolí. V žádné jiné situaci jsme na ni fyzické tresty nezkoušeli, ale nezabírají ani ony.

Viktorka sama chápe, že je kousání špatné, po chvíli na uklidnění je i schopna omluvy. Ale i když jí říkám, že omluva všechno nezachrání (i když je to lepší než neprojevit lítost vůbec), že důležité je znova nekousat, stále se nic nemění.

Viktorie

Odpověď odborníka: Nabídněte dceři jiné vybití emocí

Viktorie, dobrý den,

kousání dětí může vycházet z mnoha různých důvodů. Jedním z nich je, že jednou z přirozených vývojových období života dětí je poznávání světa skrz ústa, olizování, okusování a i kousání. Je možné, že v tomto období se dcerce mohl zafixovat vzorec chování, který ji mohl přinášet něco pozitivního, například okamžitou zvýšenou pozornost, byť v negativním smyslu.

PhDr. Kateřina Siveková Křižáková, psychoterapeutka

Pokud by kousání vaší dcerky pocházelo z této příčiny, možná cesta ven je v tom, že se budete chovat úplně jinak, než se zatím chováte. Neznamená to, že dceru začnete za kousání chválit, ovšem je důležité projevovat jiné emoce.

Možná stačí klid a „nevěnovat“ tomu mnoho pozornosti. Můžete jít cestou, že se v tu chvíli zaměříte na jiný proces, nebo že dcerku pochválíte za něco, co kolem kousnutí udělal dobře: právě něco hezkého postavila z písku, nakreslila obrázek, pomohla uklidit ze stolu. Prostě ukážete, že jsou jiné výrazné zdroje vaší pozornosti.

Pokud potřeba kousání pramení někde jinde, je možné jít cestou průběžného chválení mimo časy kousání, srozumitelně pojmenovávat, za co dcerku chválíte. Jistě vaše dcerka v něčem vyniká a podaří se vám spontánně pochvalu objevit.

Děti kolem čtyř let již mají jistou korekci svého chování, i když během rozrušení nebo ve vzteku tato korekce mizí, jak píšete. I to je ještě v pořádku, i když je bohužel dopad v bolesti jiných. Pokud korekce mizí při silných emocích (některé děti koušou i při pozitivních emocích, například při mazlení nebo při pošťuchování se z legrace), ukazuje se další z možných variant řešení situace. Nabídněte v případě rozrušení či vzteku dcery jinou variantu vybití emocí, například bouchání do polštáře, rychlé dřepy, prostě to, co by platilo na vaši dcerku. Poté ji opět velmi pochvalte, že zvládla „výměnu“ kousání za něco, co nikomu neubližuje.

Pokud Viktorka, chápe, že kousání není správné, nepředpokládám, že jde o projev psychické poruchy dítěte.

Obrňte se trpělivostí a buďte s manželem jednotní v přístupu k dceři. Pokud by s vámi na této „převýchově“ spolupracovali i ve školce, je to pro Viktorku jenom dobře. V jednotném přístupu jí umožníte se lépe orientovat v tom, co po ní chcete.

Kateřina Siveková Křižáková, psychoterapeutka z terapeutického centra Modré dveře

Kousaly nebo koušou vás a kamarády i vaše děti? Jak to řešíte? Napište to v diskusi.

, pro iDNES.cz