Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Děti a party
část 2. nebo i méně. Ona je z toho pak smutná. Zase následuje to moje: přátelství se neměří na procenta, buď tě má někdo rád nebo ne. Nevím, jestli je to tím, že je jedináček, ale mám pocit, že si s ní hraje, že se ubezpečuje, že nad ní má navrch. Štve mě, že když není venku, dcera si normálně hraje s dětmi a když přijde on, okamžitě jde za ním. On jí prý má také moc rád... tím spíš, ale nechápu, proč... na té oslavě to skoro vypadalo, jako že si ji pozval, aby měli otloukánka, možná to ale vidím moc tragicky. Znám se i s jeho rodiči, jsou fajn, ale nemám pocit, že by to nějak řešili, spíš do toho asi nechtějí vstupovat.. já ale nechci nechat dceru trápit. Napadá vás něco?
m
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, moje odpověď je v první části vašeho dotazu. Děkuji Katka
Děti a party
Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak pomoct/ poradit dceři v komunikaci s kamarády. Mám holčičku (8let), myslím, že jí mají děti ve třídě rádi, často chodí k někomu na návštěvu, oslavy narozenin... Má nejlepšího kamaráda, který ji má asi taky rád, jen se k ní někdy chová (podle mě) dost zvláštně... vím, že ve třídě říkal v partě dětí, že se s dcerou nebudou bavit. Když měl oslavu narozenin, prý se na ni moc těšil a nakonec před ní s ostatními utíkali a ona plakala. Bylo mi jí moc líto a nevím, do jaké míry do takových věcí vstupovat... já jí navrhla, že jestli chce jít, půjdeme. To ale nechtěla. Ona je taková přímá, když má někoho ráda, tak nevymýšlí. Dost mě to vůči ní mrzí. Přijde mi, že se na něj moc upnula a on toho zneužívá. Řekla jsem jí, že si myslím, že kamarádi by se k sobě měli chovat hezky a že by mu měla dát najevo, že jí to vadí. Rozhodnutí je ale na ní. Další věc: její kamarád jí často říká, když něco udělá, co se mu třeba nelíbí, že má jen 5% přátelství... 1 část
m.
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den,


z vašeho dotazu nevyplývá, zda-li se chováním kamaráda trápí i vaše dcera. Nebo to trápí jenom vás. Na začátek by bylo fajn zjistit od dcery, jestli jí chování kamaráda vadí a jestli ona od vás rady a pomoc chce. Vnímám to tak, že dcera může být z přátelství na 5% smutná, ale ne z toho jak se chová její kamarád. Stejně jako vy jste nabídla, že půjdete domů z oslavy, ale dcera nechtěla.


Vlastně se celkově více ptát dcery, jak toho kamaráda vnímá, jak to má ona, co se jí na něm líbí apod. To vás pak nasměřuje k dalším krokům. Neřešit své potřeby ochránit dceru ale potřeby své dcery – co jí to přátelství s tímto daným kamarádem dává. Proč se s ním tak ráda kamarádí?


Souhlasím s vámi, že přátelství se na procenta neměří. Stejně je to s možností zajistit si pocit důležitosti přes povyšováním se nad druhé. Bohužel s tím nic dělat nelze. On vychází z chování jeho nejbližšího okolí k němu a z toho jaké vzorce chování a komunikace se od svého okolí učí.


Má-li vaše dcera sourozence – jak vypadá jejich sourozeneckých vztah? Vidíte zde nějaké podobnosti?


Dcera se socializuje a učí se mezilidské vztahy. Pro mámy je nejtěžší, když vidí, že se jejich děti trochu trápí, když musí něco zvládnout a překonat. Úkolem rodiče není dítě ochránit od všeho nepříjemného, to ani nejde. Úkolem rodiče je naučit dítě tyto situace zvládat. Dcera je ve věku, kdy si potřebuje zažít okamžiky úspěchu, že věci zvládne, aby si mohla věřit. Tady vysvětlování, nepostačí. Ona se tak potřebuje cítit a bez sebezážitku se k tomuto pocitu nedostane.


Přeji vám i celé vaší rodině vše dobré, především hodně zdraví a fajn prázdniny.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Děti a party
Dobrý den, máme problém se synem. Je mu 10 let a chytl se ve škole partičky, která provádí samé lumpárny.
Ve škole o nich všichni vědí a nikdo ani z učitelů si s nima neví rady.
Je mezi nimi jeden dominantní ( grázl ), kterého se ti ostatní drží a vše co dělá, musí dělat taky. Jejich třídní nás na to upozornila na třídní schůzce, že už to došlo tak daleko, že dotyčný fyzicky napadá spolužáky a ti ostatní mu fandí a povzbuzují. Už má na svědomí jedno vážné zranění spolužákovi a já se upřímně bojím, aby se syn nedostal do problémů. Co můžeme dělat, aby se začal tomuto ( kamarádovi ) vyhýbat? Má prostě svou hlavu a nás neposlouchá. Nechodí ze školy domů, kluci mu řeknou nechoď tak prostě nejde. Co s ním? Prosím poraďte.
Děkuji
Jiří
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jiří,

děkuji za váš dotaz. Nevím, z jakého rodinného prostředí syn vychází, tak si dovolím pár nápadů a pokud byste to chtěl probrat více konkrétněji jsme vám v poradně k dispozici.

 

Syn je ve věku, kdy hledá mužské vzory – zjednodušeně řečeno učí se být mužem. Má syn k vám důvěru? Pokud ano můžete to být vy, kdo si s ním promluví o dané situaci. Pokud má syn důvěru k trenérovi - může to být on apod. Stejně tak lze synovi nabídnou jinou chlapskou aktivitu. Trávit s ním aktivně čas při chlapských činnostech. Otec mu nyní může nabídnout jiný vzor, než má v dominantním spolužákovi.

 

Určitě bych se synem probrala, jak vnímá sílu (jak to tom přemýšlí). Kdo je vlastně silný. Je to ten, který jde s davem nebo ten, který se umí davu postavit a říci ne. Často děti odpovídají, že silný je ten, který jde s davem a slaboch je ten co se bojí a proto nejde/něco neudělá apod.. Kdy on vnímá, že má možnost říci ne. Co se stane, když klukům řekne, že s nimi nikam nepůjde? Budou naléhat? A umí odolat tomu tlaku? Resp. ví jak na to? Myslím, že ne (je to dost těžké). A tady bych právě s ním prošla možné scénáře toho, jak říkat NE na věci, které vlastně dělat nechceme nebo se nám nelíbí. Jak byste to udělal vy, co byste řekl. Hodně tomu pomůže změna pohledu na věc, že jen mrtvé ryby plavou s proudem/kdo je vlastně silný.

 

Pro děti je těžké odolat autoritám, když jsme po nich chtěli, aby nám rodičům – autoritám neodporovali a dělali co jim řekneme. Teď, když chceme, aby autoritě (spolužákovi) řekli ne, tak to neumí. Proto bych doporučila se hodně pověnovat tématu, jak vlastně takovým klukům říci ne, jak to zvládnout ustát ve třídě/škole, když se jde ze školy apod. Být hodně konkrétní a dát mu návody jak na to.

 

Držím moc palce a kdybyste potřebovali ještě poradit můžete se také obrátit na školu, výchovné poradce a školní psychology. Měli by vy vám umět poradit a pomoci s touto situací.

 

Kdyby ne jsem tady nebo v poradně akademie rodičovství.

 

Přeji vše dobré hlavně hodně zdraví. Srdečně, Katka Novotná