Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Rozvod v rodině
Děsím se možné situace, kdy se bude o děti fyzicky přetahovat tak jako to vídáme v TV. Zkoušela jsem mu to vysvětlit, ale nedá si říct... Trápí mě to. Díky, Hedvika
Hedvika
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, moje odpověď je připojená k první části vašeho dotazu. K.
Rozvod v rodině
Dobrý den, paní Kateřino, moc stojím o Váš názor.
S manželem jsme byli 13 let, máme tři děti, dvě půjdou na střední, nejmladší je osmileté. Měli jsme manželství, které - z mého pohledu - ztroskotalo na komunikaci nás obou. Manžel se dětem nikdy moc nevěnoval, když měl volnou chvíli skoro vždy dal přednost PC, mobilu, TV nebo spánku. Navíc je workoholik. Ano, jezdili jsme na výlety, a občas na dovolenou, ale to bylo vše, kdy jsme byli s dětmi spolu. Nyní se rozvádím, děti chtějí být se mnou, ale on mě obviňuje, že dětmi manipuluji, a popouzím je vůči němu. On nechce přijmout fakt, že děti jej "nemají pod kůží, protože téměř pořád byly se mnou a já se jim věnovala a vymýšlela "blbinky." Jak mu mám vysvětlit, že bych byla sama proti sobě, kdybych děti popouzela vůči němu? Že to tak prostě není? Bojím se toho, že pokud si děti přijede vyzvednout, a oni s ním nebudou chtít (budou mít např. sraz s vrstevníky, jsou ve věku, kdy už mají "své zájmy", on toto požene k soudu jestli mi rozumíte. - otázka upravena poradcem
Hedvika
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Hedviko,


děkuji za vaši důvěru. Bohužel téma přetahování se o děti my v poradnách vídáme každý den (není to jen v TV). Pokud manželství ztroskotá na nefunkční komunikaci, tak domlouvání se na péči o děti je komplikované. Komunikace se rozvodem nelepší – ba právě naopak. Značka ideál je, pokud se dokáží všichni včetně dětí domluvit, všichni mohou upřímně a otevřeně říci svůj názor (občas je to i tak, že děti říkají něco, co si myslí, že by chtěli slyšet rodiče apod.) a lze dojít k takové domluvě, ve které jsou všichni v pohodě. Tak tolik k ideálům. Chápu, že kdyby to takhle šlo, většinou se rodina nerozpadá.


Děti se blíží k věku – kdy je otcovská role pro ně velmi důležitá. I když ne vědomě a nemluví o tom. Možná by šlo se domlouvat na tom, že způsob dohodnuté péče o děti není konečný. Dnes mohou být u vás, za rok bude situace jiná a budou chtít být více s otcem. Zvládnete to? Dovedete si představit situaci, že by byly u táty?


Co se týká domlouvání se – vždy je fajn přinést smysl. Pokud má jeden rodič pocit, že je zahnaný do kouta – a nemá jinou možnost obrací se na soud. Jak zařídit, abychom se necítili v koutě? Pokud je smyslem to, že chceme to nejlepší pro děti – pak je otázka co to je. To je třeba si ujasnit. Klidně zajít za odborníkem, který vám bude debatu moderovat, mediátorem…protože, jestli je jeden z rodičů přesvědčen, že druhý je manipulátor – těžko mu vysvětlíte, že je to jinak. On vychází ze svých přesvědčení, zkušeností…. Nezávislý odborník může rozšiřovat možnosti a pohledy obou rodičů.


Mám-li to říci zjednodušeně: hele, jde nám o děti, spolu se blbě domlouváme, pojďme si dohodnout péči o děti ve spolupráci s odborníkem, který debatu povede. Až si to my 2 ujasníme – promluvíme sami, nebo opět s odborníkem i s dětmi. Pokud nám jde vážně o ty děti – proč to nezkusit. Pokud nám jde o něco jiného, pak za nás rozhodne soud. My toho nejsme schopní.


Ikdyž děti byly hodně s vámi, táta jako model tam byl. Je pro ně důležitý. Pro holky více po cca 16 roce, pro kluky již cca 6-12 a cca 15+. Řešení se vždycky dá najít. Můžou jet s tátou na vodu i s kamarády, můžou jít s tátou na golf i s kamarády, můžou jet s tátou na výlet a vzít si sebou kámoše, můžou jet s tátou lyžovat …Cokoliv co vymyslíte.


Snad jsem vám trochu pomohla a moc držím palce, ať vše dopadne, jak má.


Hlavně hodně zdraví vám všem. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Rozvod v rodině
Dobrý den, prosím o radu k situaci, která mě trápí už delší dobu. Manžel (jsme spolu 4 roky) má z předchozího vztahu desetiletou dceru. Rozvedli se, když jí bylo 5 let a celou dobu po rozvodu probíhá střídavá peče, po týdnu. Spolu s manželem máme ještě další malou dcerku. Celou dobu našeho soužití mám pocit, že starší dcera nenese střídavou péči dobře. Vždy se hodně vztekala, volala maminku, chovala se hystericky, téměř denně jsme něco řešili, bylo hodně křiku a slz. Vícekrát jsem o tom s manželem mluvila, že si myslím, že je dcera citlivá a měla by být možná pouze u mámy a k nám chodit, jak bude chtít, ale on mi na to vždy řekl, že má hysterickou povahu po matce a že u ní se chová stejně, tam zase volá tatínka. Za ty roky jsem se snažila to nějak změnit, ale těžko můžu jít zcela proti manželovi a už vůbec nechci/nemůžu zasahovat do toho, kde má dcera bydlet.......pokračování
Klára1
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Kláro, děkuji za váš dotaz.


Téma střídavé péče – je v současné době stále velmi citlivé téma ve společnosti. Často se řeší téma práva dítěte na oba rodiče, už se neřeší právo dítěte na bezpečí a jistoty. Psychická zátěž apod. Rozvod rodičů v takto malém věku je pro děti náročný. Říká se, že až 85% osobnosti je hotová v 6 letech věku dítěte. To je nejvíce citlivé období na potřeby bezpečí, lásky a jistoty. Tvoří se základy sebeúcty, sebepřijetí – mají mě rádi a já se mám ráda. Navíc málokdy si rodiče povídají s dětmi o rozvodu, a pomáhají jim toto období zvládnout. Nevím, jak to bylo i v tomto případě. Pokud dítě zůstává v nejistotě, zmatku a často i v domněnkách, že rozvod rodičů je jeho vina – protože např. zlobilo. Není to pro něj snadné. Takže její chování by mohlo být ovlivněno rozvodem – jako nedořešeným tématem – víte, jestli si s ní o tom rodiče povídali a povídají? Nabízejí možnost si o tom kdykoliv promluvit? Netrápí se holčička tím, že je rozvod rodičů její vina?


Vaše vnímání celé situace ovlivní hodně i váš názor na střídavou péči. Toto vaše přesvědčení bude tvořit optiku brýlí, jak si projevy holčičky vysvětlujete. Manžel má jinou optiku – tu, že dcera má hysterickou povahu po matce. Pak je otázka jsou optiku má matka holčičky.


Souhlasím s vámi, že jste kontextově ve složité situaci. Značka ideál, je že byste si všichni otevřeně promluvili – probrali to s holčičkou a ona mohla říci svůj názor. Je přirozené, že potřeby nás dospěláků i dětí se v čase mění a je fajn se o nich bavit a přezkoumávat, jestli takto nastavená péče o dítě nadále vyhovuje všem. Lze pak nabídnout debatu – jak se nám všem žije? Nechcete to probrat dospěláci?


Další možností je nastavit pravidelné sdílení a potkávání se u vás doma. My tomu říkáme Rodinná rada. Kde byste si všichni 4 povídali o tom, co vás baví, nebaví, co máte rádi …o svých potřebách apod. Není to rychlé řešení. Ale je to prostor pro děti mluvit o svých potřebách a zároveň si naplňovat své klíčové potřeby. Pokud by vás toto téma zajímalo základní informace najdete zde. Případě pak pište, volejte a můžeme to spolu probrat.


Snad jsem vám trochu pomohla. Pokud byste chtěla cokoliv vyjasnit – budu moc ráda, pokud se na mě obrátíte.


Přeji vám i vaší rodině hodně zdraví a krásné Velikonoční pondělí.


Srdečně Katka Novotná, akademie rodičovství

Rozvod v rodině
Pokračování....Takže jsem to prostě přestala řešit. To mi pomohlo jen částečně, protože se stále, dle mého, dívám na trpící dítě, které je nyní hodně negativistické, pesimistické, rezignované, nic ho nebaví, moc nejí, nemá téměř žádné kamarády, říká, že ji nikdo nemá rád. Dokážete mi něco poradit? Manžel se svou bývalou manželkou vychází výborně, i já. Dokonce občas podnikáme společné akce a výlety. Mám zkusit promluvit třeba s ní? Nebo se opravdu do toho vůbec nemíchat? Já bych nejradši, abychom s dcerou promluvili, jak to chce, zda by třeba nebyla radši, kdyby bydlela jen u mámy a věřím že by byla pro všemi deseti, ale nemůžu to být já kdo otevře toto téma. Je tu samozřejmě i možnost, že se mýlím, říkám si, přece by její matka poznala, že se trápí a že je třeba něco udělat. Děkuji.
Klára2
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Kláro, 

připojila jsem svoji odpověď k první části vašeho dotazu. 
Rozvod v rodině
Dobrý den, Kateřino, moc stojím o Váš názor. Mám partnera již několik let, jsem s ním moc spokojená. Já bezdětná, on dítě 10 let, bere si ho na víkendy. Trápí mě právě jeho syn. Vstává a usíná s tabletem, mobilem (hry, videa), u ničeho jiného nevydrží, nic jiného ho nezajímá. Ještě nikdy jsem ho neviděla, že by si hrál např. stavebnice, auta.. Jeho matka, aby měla klid ho v tom podporuje. Poslední dobou ho zajímají nože, venku rozbíjí věci, za našimi zády pije alkohol, krade cigarety a lže. Lže s naprosto klidnou tváří a bez výčitek. Je to až neuvěřitelné! Jeho matka je psychicky velmi labilní. V jeho blízkém příbuzenstvu byl dokonce několikanásobný vrah. Ať mu domlouváme jak chceme, k ničemu to není. Chtěla bych mít s partnerem dítě, ale bojím se, aby mu časem něco neudělal (geny). Možná přeháním, ale velmi mě to trápí. Podotýkám, že jeho rodina si žije velmi dobře, finančně velmi dobře zabezpečená, syn má první poslední, žádný sociální případ. Moc děkuji, Romana.
Romana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den, Romano, děkuji za vaši důvěru.


Obávám se, že tady domluvy k ničemu nebudou. To, co potřebujete oslovit, aby došlo k nějakým změnám u partnerova syna je hlubší povahy, než-li znalosti a dovednosti. Takže domluvy a vysvětlování jsou ztráta času. Partnerova syna neznám, jenom z toho, co popisujete, je dost ztracený a zmatený. On by potřeboval hranice, transparentní a důslednou výchovu. To, že žijete velmi dobře je super, ale děti skutečně potřebují po něčem toužit, mít domácí povinnosti, občas slyšet ne – nekoupím, nebo pokud to chceš co pro to uděláš ty…atd. No nemá to kluk jednoduchý a vyrovnává se s tím, jak umí.


Třeba by se vám podařilo se synem partnera navázat bližší vztah a nabízet mu i jiné aktivity než tablet. Někdy nás děti překvapí tím, že by vlastně chtěli dělat něco společně, jenom tam mají nějaké ale, přes které se sami neumí dostat. Partnerův syn volá o pomoc – a je na vás, zda-li mu jí poskytnete a pomůžete mu.


Předpokládám, že v příbuzenstvu ze strany matky, nikoliv otce. Je jasné, že geny, dispozice a rané zážitky tvoří část osobnosti. Ale je to jen část. Pokud vše ostatní by bylo v pohodě a harmonické tak se tyto geny ani nemusí projevit. (A z praxe se to často stává, i když je to někdy v rodinách mazec, takže věřím, že to bude stejné i u vás.)  Já osobně bych se snažila pomoci synovi partnera dnes a tím zastavit jeho hledání hranic (rozbíjí věci, alkohol, cigarety, lhaní) dříve, než-li to dojde tak daleko, že zasáhne stát.


Klaním se před vaší reflexí a odvahou vyslovit na hlas vaše obavy – je to první a nezbytný krok začít s tím něco dělat. Čím více se vám podaří zapracovat na vašich obavách tím lépe jak pro vaše budoucí dítě, tak i partnerova syna. Vaše strachy budou tvořit část osobnost a vztah i s vaším dítětem. Pokud se hodně bojíme, jsme úzkostné – přenášíme to na děti.


Snad jsem naplnila vaše očekávání, pokud budete chtít ještě něco probrat – jsem tady, nebo v poradně akademie rodičovství.


Přeji vám hodně pohody a odvahy.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Rozvod v rodině
2. část
Vím že bych měla být vstřícnější a chápavější, ano je mi líto celé té situace. Jen jsem se chtěla zeptat, zda mám do této situace nějak vstupovat? Mám se snažit s někým promluvit - švagrem, švagrovou... třeba jestli nevidí, jak ty děti trpí? Nebo toho nemám zbytečně angažovat, musí si to vyřídit sami? Ale když neřeknu, že mi to vadí (to že tchyně na nás nemá čas), tak si to ani nikdo neuvědomí? Děkuji za názor a přejí pěkný den Eva
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, Evo odpověď jsem připojila k první části vašeho dotazu. Děkuji. Katka
Rozvod v rodině
Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem. Švagr se švagrovou se rozvádějí, mají holky ve věku 6 a 9 let a nějak je to mezi nimi špatné, švagrová je dle mého názoru hysterka a řeší zbytečně všechno tak, že na tom jsou děti nejhůř. Švagra vykopla z domu, on se nastěhoval k rodičům (mé tchýni a tchánovi) a děti jsou z 80 % u něho, resp. tchýně a tchána. Je mi zaprvé velice líto holek, které pořád cestují tam a zpět, opravdu jsou více u babiček, vůbec nechápu švagrovou jako matku, že se těch dětí vyloženě ráda zbavuje a nechápe, že by v takové krizové situaci měla být co nejvíce s nimi. A také mě štve to, že o to méně má tchýně čas na naše děti - vím že to mají těžké, ale připadá mě, že to že se rozvádějí a hádají - tak to odnášejí akorát všichni okolo. Já hlídání dětí u tchýně nezneužívám, opravdu jen výjimečně a zrovna když nutně potřebuji z důvodu nemoci, tchýně mi to slíbí, ale najednou se všechny plány zruší protože se švagr se švagrovou hádají... Pokračování
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Evo,


děkuji za váš dotaz. Bohužel je to tak, že pokud se rozcházejí rodiče má to vliv i na vztahy v širší rodině. Pro holky je to velmi složitá situace a bylo by fajn, kdyby si s nimi rodiče promluvili a vysvětlili jim co se ději. Kdyby jim zodpověděli jejich otázky. Je to vždy lepší varianta než když se rodiče „snaží“ uchránit děti tím, že je do toho nezatahují. Rozvod/rozchod rodičů se jich však týká a vědí, že se něco děje, jenom tomu nerozumí a rodiče v dobré víře je nechají v tom zmatku a nejistotě. Děti si pak vytvoří vlastní pojmenování celé situace – nejčastěji, že za to mohou ony, a to jim také nepřidá.


Takže pokud se vás švagr/švagrová budou ptát, jestli máte nějaký nápad, co s tím – lze jim doporučit si s holkami promluvit. Jinak bych se do celého sporu nijak nepletla a nezasahovala. Celá situace se ještě může proměnit jak k lepšímu, tak k horšímu, ale to ukáže čas.


Co si můžete nastavit s tchyní a tchánem je, že pokud vám slíbí, že pohlídají vaše děti, že potřebujete, aby to dodrželi/že potřebujete, aby svůj závazek dodrželi. Nemluvit s nimi o tom co vám vadí/nebo přinášet téma, že tchýně na vás nemá čas (ty výčitky většinou nefunguji a spíše se to otočí proti vám), ale o tom, co potřebujete. Mluvit o sobě a svých potřebách.


Příklad:  „tchýně/tcháne“ já chápu, že „švagr“ to má těžké a celá ta situace je na prd. Potřebovala bych se domluvit na hlídání pro moje děti. Vidíte to reálně? (jj, pohlídáme je ve středu od x do y). Super děkuju. Potřebovala bych se ujistit, že naše dohoda platí/že se na to mohu spolehnout. Nebo si mám najít záložní variantu, kdyby se něco událo? Nebo zvládnete pohlídat všechny děti najednou? (zvolte vlastní jazyk, takhle mluvím já).


Určitě nedoporučuji promlouvat se švagrem/švagrovou z vlastní dobré vůle. Musí si to vyřešit sami. Pokud budete chtít můžete jim nabídnout pomoc – pokud budete potřebovat ráda vám pomůžu s xy, nebo jestli si budete chtít promluvit a celou situaci probrat jsem tady pro vás. Ale iniciativa musí přijít od nich.


Přeji vám a celé vaší široké rodině, aby se situace brzy vyjasnila. Hodně zdraví a mnoho trpělivosti.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství.

 

Rozvod v rodině
Dobrý den,
Ráda bych se poradila, co mám dělat.
Mám 6 letou dcerku. Je milá, veselá, vstřícná ale taky velmi citlivá a nekdy dost uzavřená. Je hodně fixovaná na domov. S jejím tatínkem jsme se rozvedli, když jí byli dva roky. Nicméně spolu co se jí týká v
si vycházíme vstříc a neděláme si naschvály.
Nedavno jsem měla s dcerkou rozepři. Chvátala jsem na ní, aby se převlékala do spacího a tak všechny ty věci okolo. Nebylo mi dobře a byla jsem dost unavena, ona taky a tak i docela mrzuta. No, došly jsme do fáze pocitani a vyhrožování (plácnutím přes zadek).. sice umírněně, ale vybuchla jsem a ona se zasekla, začala plakat se slovy, že se mě bojí. A když jsem si uvědomila co říká, snažila jsem se jí utěšit a vysvětlit a vyzvídat, čeho se konkrétně bojí a ona mi řekla, že se bojí že jí vyhodím. Tím mě totálně odzbrojila a rozložila. Nevím, kde to vzala. A nevím co dělat, mohla jen mamipulovat, ale co když takový strach v sobě skutečně má. Co můžu dělat? Předem děkuju za odpověď.
Eliška
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Eliško,


děkuji za váš dotaz. Je báječné, že dcera má celou plejádu emocí. Bez emocí se nedokážeme rozhodovat, neumíme rozluštit sny a vize, vytvářet patřičné hranice nebo obratně jednat ve vztazích, nedokážeme rozpoznat své naděje nebo podpořit naděje druhých lidí a neumíme navázat vztah s těmi, které milujeme. Osvojujeme si mnoho znalostí a dovedností od dětství. Co s emocemi většinou nevíme. Často se učíme emoce neprojevovat, ne je přijímat. Od emocí se odvracíme ve věku okolo 5-6 let a zastaví se i naše chápání emocí na této úrovni vývoje.


Možná dcera nechce manipulovat jen zažívala nějaký strach a pojmenovala jej. Způsob pojmenování vás vyděsil (totálně mě odzbrojila a rozložila), protože vám to nasedlo na vaše vnitřní témata/ hodnoty. Ale dcera má jiné vnímání. Jinak vnímá slovo vyhodit. Stejně jako já mám jiné vnímání slova vyhodit než-li vy. Nabízím vám pohled na celou situaci tak, že jste „naskočila“ na dané slovo „vyhodit“, které dcera vůbec nevnímá stejně jako vy. Z vaší reakce pak začne něco usuzovat dcera a na to začne reagovat…a takto se začne utvářet celá situace/vzorec.


Moje nabídka je – danou situaci neřešit. Nevyrábět z toho problém. Pokud by vás cokoliv co dcera říká v budoucnu zase zaskočilo – je to 1) informace pro vás a 2) ptejte se co tím chtěla dcera říci, jak tomu máte rozumět, co znamená slovo..(např. vyhodit) v jejím světě. Ověřujte si významy slov.


Dceři průběžně projevujte zájem, oceňujte jí, mazletete, blbínujte a šušínkujte se. Užívejte se.


Máte báječnou dceru a vy jste báječná máma a vše je tak jak má být. Kdybyste cokoliv potřebovala probrat – jsem tady nebo v poradně akademie rodičovství. Pokud jsem napsala cokoliv nesrozumitelně – klidně se ptejte zkusím vysvětlit znovu a jinak.


Přeji vše dobré, především hodně zdraví. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství.

Rozvod v rodině
...pokračuji..
Já bych se s tímto řešením asi časem vyrovnala, i když to bude pro mě těžké, pokud ji to bude takto lépe vyhovovat..Nechci, aby se stále takto trápila. Samozřejmě záleží i na domluvě s bývalým manželem..Bojím se abychom se s dcerou neodcizili a jestli ji vůbec uvidím...Nebo to nechat být s tím, že to bude muset ještě několik let ( než dostuduje ) vydržet... Prosím o Vaši radu. Děkuji. Hezký den
GracieJ - 2. část
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den,
odpověď jsem připojila k první části vašeho dotazu. Děkuji. Katka
Rozvod v rodině
Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu.
Jsem rozvedená 5 let, mám dvě dcery ( 16 a 20 let ), od začátku je máme ve střídavé péči. Nechtěla jsem dcerám bránit v kontaktu s otcem a pobývat v domě kde jsou zvyklé. I když to nebylo jednoduché, hlavně pro ně. Starší dcery už se péče netýká, studuje vysokou školu a již bydlí s přítelem. Jde o to, že mladší dcera má čím dál větší problém se stěhovat sem a tam. Já to chápu, nechali jsme intervaly na ní, až je to nyní asi tak, že zhruba jeden měsíc je u táty a jeden u mě. Ale vždy má problém se zase přeorientovat a když si konečně zvykne, zase se stěhuje. Težko to snáší, brečí..Je mi to líto a ráda bych to nějak vyřešila..aby to pro ni bylo snažší. Já jsem sama, bývalý manžel bydlí s partnerkou. Vím že by pro ni bylo asi jednodušší bydlet na jednom místě a to v domě kde vyrůstala...a ke mě chodit kdy bude chtít. V tomto smyslu jsme o tom hovořili, ale ona se asi bojí že mi tím ublíží, bohužel přejímá za situaci zodpovědnost..ještě pokračuji
GracieJ - 1. část
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den,


velmi se mi líbí, jak nad celou situací přemýšlíte a že máte sílu přiznat si, že pro dceru by bylo jednodušší bydlet na jenom místě.


Dcera je ve věku, kdy více pro osamostatnění a svůj dospělý život nyní potřebuje otcovskou roli. Otcovská role přebírá v tomto věku dceru a jeho úkolem je uvést dceru jako ženu vybavenou ženstvím od matky do mužského světa, aby si tam vybrala a přijala prvního sexuálního partnera. Dcera je nyní ve věku, kdy potřebuje trávit čas s otcem, potřebuje s ním mluvit, být s ním, cítit se milována bez výkonů a přijímána jako žena, otec musí potvrdit její individualitu a neslučovat či srovnávat s vámi. Takže by se bydlení s otcem v tomto věku nabízelo.


Myslím, že když si všichni sednete a proberete možnosti bydlení dcery u otce, vy ujistíte dceru, že je to přirozené, že chce být nyní s tátou (viz mé vysvětlení výše), že vy se o sebe postaráte a ona se o vás nemusí starat (přebírat za situaci zodpovědnost) a hlavně nic to nemění na faktu, že vy ji milujete a milovat budete. Že s ní chcete trávit čas a ten si spolu naplánujete. U vás má dcera dveře otevřené, může přijít, budete v kontaktu a budete se vídat při aktivitě, kterou máte obě rády věřím, že ji neztratíte. Je to těžké, ale vaše dcera už je skoro-dospělá žena a postupně se vy dvě dostáváte právě do té partnerské úrovně nikoliv závislé. Myslím, že je to jeden z nejtěžších úkolů v mateřství – včas své dítě pustit do života a umožnit mu dospět.


Pokud s tím tedy bude otec a jeho nová partnerka souhlasit, dceru bych k tomuto kroku podpořila a společně vytvořila takový model ve kterém vám všem bude dobře.


Přeji vše dobré, především hodně zdraví, a ještě jednou přijměte můj obdiv k vašemu přístupu.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

 

Rozvod v rodině
Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit, čtu tady dotaz paní En a celkem bych řekla, že řešíme podobnou situaci, ale v trochu jiné verzi. Dcera má 9 její otec odešel když měla 5,5 už dva roky žijeme s nynějším manželem, přestěhovali jsme se. Dcera je v pravidelném kontaktu s otcem i když je ho nějak méně a méně. S nynějším manželem vychází hezky, jsem přesvědčená o tom, že ho má ráda, ale.. ale není to tatínek a ve své podstatě v různých časových intervalech toto řešíme.. Když se políbíme, obejmeme, tak žárlí, cpe se mezi nás - což ji umožňujeme a obejme se pak všichni. Připadá mi, že čím jsem na ní hodnější a říkám ji jak jí mám ráda tím víc je na nás "zlá". Mám pocit, že už je relativně dost velká a měla by si to v hlavičce nějak srovnat, a taky by už měla mít pojem o tom, že tím co říká nám ubližuje.. sice se pak omlouvá a pláče, ale za čas toto řešíme znovu. Už nevím jak to pojmout, zkouším to z každé strany, ale bez valného výsledku. Chce to opravdu jen čas? až bude dospělá? - otázka upravena poradcem
Anka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Anko,


myslím, že kolik je rodin tolik je rozdílných situací. V každé rodině jsou minimálně 3 (většinou více) osobností, všichni vycházíme z jiných hodnot, vzorců a přesvědčení, že najít obecnou odpověď je nemožné. Proto se vždy snažím každému dotazu vytvářet odpovědi na míru. Ikdyž chápu, že psaný projev má svá omezení a není zde možnost si mnoho věci ujasnit či ověřit.


Nevím tedy co máte pod pojmem žárlí ani co znamená že jste na ní hodnější a ona je více zlá. Ale i děti z nerozvedených rodin se mezi rodiče občas cpou. Dcera už začíná dosti pokukovat, jak to děláte vy a učí se od vás býti ženou. Je ve věku, kdy nasává vaše gesta, reakce, komunikaci. Učí se od vás, jak se chovat k mužům.


Z toho, jak čtu váš dotaz si myslím, že je to více o hranicích. Jedna úroveň je, že říkáte dceři, že jí máte ráda a druhá jsou právě ty hranice. Vy dceři ustoupíte a ona si prostor vezme (tím více je na nás „zlá“). A vám v tom nemusí být dobře. Napadá mě k tomu oddělovat to, že máte dceru ráda, a říkáte jí, že ji máte ráda, ale na druhou stranu jsou určité hranice, které je třeba dodržovat. Dcera má nějaké domácí povinnosti a ty bude dělat a není to spojené s tím, že jí máte ráda. Někdy dceři umožníte se objímat všichni a někdy ne. A nic to nemění na faktu, že jí máte ráda. Oddělujte své potřeby od potřeb dcery. Naučíte tak i svoji dceru, umět vnímat své potřeba a říkat ne – to se ji určitě bude v životě hodit.


Ještě nabídka – o co dceři jde tím, že říká něco, co vám ubližuje? Myslíte, že si tím říká o pozornost? Ptám se na to, co je za tím, co je smyslem toho, co říká? Zkuste si povídat s dcerou právě o tom. Ať řešíte příčinu a rozbijete tak nefunkční komunikační vzorec.


Snad jsem vám odpověděla. Pokud jsem v písemném projevu nesrozumitelná, klidně se ptejte.


Přeji hodně zdraví vám i celé vaší rodině. Mnoho možností v roce 2018 a šťastnou ruku při výběru.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Rozvod v rodině
Dobrý den,
máme na Vás s partnerem dotaz. Partner se rozvádí (má s ex 2 děti -5,5 a 1,5let-děti v péči matky). Jedná se nám o situaci, která nastává jen u nás, matka ji vylučuje. Starší syn se občas nechová pěkně, výbuchy vzteku, pokoušení-naschvály mladší sestry, střídání nálad, lítostivost, to vše, dle mého názoru, abychom si jej více všímali. Problémem je, když pláče, otec jde za ním zjistit, co se děje, syn mu vypoví jen v této situaci, co ho trápí. A má dotazy: Proč s ním není táta doma? Že mu táta nepomůže se školou a že doma nebude, když jej syn bude potřebovat. A že by chtěl , aby táta byl s ním doma. A že chce, aby byli táta s mámou zase spolu. Prosím jak na takovéto dotazy syna reagovat? A ještě jeden dotaz, je vhodné před dětmi se obejmout, či si dát pusu, vždy se zvláštně podívají, či mladší začne žárlit. Děkuji moc za odpověď, s pozdravem En.
En
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den En,

moc vás zdravím v novém roce a přeji vám vše dobré. Děkuji vám za důvěru a váš dotaz.


Z toho, jak celou situaci popisujete se domnívám, že to byl partner, který chtěl rozvod. Starší syn ještě do školy nechodí a již nyní komunikuje strach/obavy, že mu táta nepomůže se školou? Jak ví, že mu táta nepomůže, když jej bude potřebovat? To jsou v jeho věku neobvykle úvahy za měřené na budoucnost. I vědomá lež je ještě příliš složitá mentální operace, domnívám se, že mu tyto informace někdo říká. Čímž mu celou situaci okolo rozvodu dělá složitější.


Jeho nejistota se pak projevuje tak, jak popisujete – „nechová se pěkně, výbuchy vzteku..“ atd. Svým způsobem se vám snaží říci, že nemá naplněny základní potřeby (jistoty, bezpečí, orientace, lásky a náklonnosti…) a že potřebuje s danou situací pomoci. Takže díky za ty situace, kdy může s tátou mluvit a vypoví mu co jej trápí. Doporučuji toho využít a hodně být s ním a povídat si o všem co jej zajímá. Pomůcka je: co jej zajímá na to se zeptá, co vědět nepotřebuje na to neptá. Když se ptá buďte upřímní. Nepřetvařujte se. Věci jsou takové, jaké jsou. Je možnost že mu táta bude pomáhat se školou? Pokud ano – můžete o tom hovořit. Ale domnívám, se že nejde o to, jestli mu táta bude pomáhat se školou, ale o potřebu orientace. Takže na tuto otázku – lze si se synem povídat o tom, jaké to bude až půjde do školy. Kdo s ním půjde 1. září, jakou bude mít aktovku, jak to bude probíhat v družině…atd. Zkrátka provést ho tím procesem/změnou a tím, že si s ním o tom budete povídat mu pomůžete.


Co hodně obě děti potřebují je rodičovská blízkost. Táta je může kdykoliv ujišťovat, že za ním mohou kdykoliv přijít a mlčet, mluvit o čem chtějí, mazlit se. Nechejte je, ať rozvod prožijí po svém. Když se otec rozhodne příčiny rozvodu vysvětlit (odpověď na otázku Proč s ním není táta doma, že chce, aby byli táta s mámou zase spolu..), ať mluví pouze o sobě a je stručný. Zvažte, zda, co a proč jim (ne)říkat. Je podstatnější, jak to říkáte, než co říkáte. Nikdy nenasazujte na matku=expartnerku. Nikdy o ní nemluvte špatně.


Rozvod je složitá situace pro všechny, ale není to důvod si nedat pusu nebo se neobejmout. Objímat se můžete nejenom vy dva, ale můžete k objímání zvát i děti. Děti hodně oceňujte, projevujte jim zájem, povzbuzujte a oddělujte chování od emocí. Obě mají možnost a právo se vztekat, ale již ne něco rozbít, nebo někomu ubližovat.


Snad jsem vám trochu pomohla. Kdybyste to potřebovali více komunikovat a získat bližší informace asi by bylo lepší osobně. Přeji vám hodně zdraví a trpělivosti. Srdečně, Katka

Rozvod v rodině
Dobrý den, rozvádíme se , já si našla nového partnera, který ale bydlí na Slovensku cca 600km daleko (stěhovat se do čech z jeho strany není možné) a já bych se ráda odstěhovala i se synem za ním. Synovi je 6let má odloženou školní docházku. Jeho otec je proti našemu stěhování , citově mě vydírá - když se o tomto dozvěděl začal se synem najednou trávit skoro všechen čas, dovoluje mu víc než je vhodné , prostě s ním manipuluje proti mě. Vadí mu že syna neuvidí tak často. Mám se obětovat pro syna? Existuje nějaké řešení ? Děkuji D.
Dianne
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Dianno, přeposílám vzkaz od čtenářky Anet:

Četla jsem se zájmem dotaz od Dianne, byla jsem v téměř identické situaci. Chtěla bych jí sdělit mou zkušenost, nechám na Vás jestli můj příspěvek zveřejníte....

Také jsem poznala muže, bydlel také daleko. Také se nemohl přestěhovat (podnikání). Já 3 děti. Je skvělý, ale jak se život dostal do rutiny, vášně opadly, nastaly jiné starosti. Jedna z dcer s novým partnerem nevychází, což se projevuje na atmosféře doma. Ani nevychází z jeho synem. Kdybych měla vrátit čas tak se nerozvádím a nestěhuji. Pokud je Váš manžel skvělý otec a o syna se vždy staral a projevoval zájem, nedivte se mu, že nechce o syna přijít. Zkuste si tu situaci představit jeho pohledem. Pokud Váš nový vztah nevyjde (denně na to myslím, nikde není záruka doživotního vztahu, i když nám to momentálně funguje) co si tam počnete? Co Váš syn? Děti mají paměť a jednou, až Váš syn vyroste, by Vám mohl ledacos vyčítat. Vše dobré!


Toto je má původní odpověď.

Dobrý den Dianno,


děkuji za váš dotaz. Asi nejlepší řešení by bylo, kdyby si všechny strany sedly a situaci otevřeně probraly.  Ale v praxi to bývá složitější.


Já vám mohu nabídnout pohledy/nápady k této situaci tak jak jste mi ji popsala ve vašem dotazu (chápu, že nemám všechny informace).  A na závěr odpověď na naši otázku.


Z pohledu syna:  Píšete, že se rozvádíte – to je v tomto věku pro syna zátěž. Do toho se s ním odstěhujete na Slovensko – tím mu předpokládám, přetrháte další vazby s prarodiči, kamarády ve školce, na kroužcích. Celý jeho svět se změní a on se s tím bude muset nějak vyrovnat. Bude muset řešit nové kamarády ve školce, jazyk – i když je podobný, tak to také chvíli potrvá, vašeho nového partnera.


Z pohledu skoro-bývalého manžela: Chce se vídat více se synem, má strach co bude, jak to jeho syn zvládne. Do jaké míry váš partner jej nahradí v roli otce.  Tak trochu ztrácí syna a dělá všechno možné pro to, abyste tady zůstali, a může k tomu využívat i svého syna – což je opět pro syna zátěž.


Z pohledu vašeho partnera: Poznal atraktivní ženu, se kterou chce být. Případně s ní v budoucnu založit rodinu. Zůstává obklopen svým bezpečným prostředím. Pokud dojde k nějakému nedorozumění mezi vámi, nic neriskuje. Vypadá to, že má tak říkajíc všechny esa.


Z pohledu vašeho: Poznala jste atraktivního muže a chcete být s ním, chcete se za ním odstěhovat. Řešíte otázku, zda-li si vybrat sebe anebo se obětovat pro syna. A pokud si otázku takto položíte, jste v pasti. Vždy bude někdo obětí.

Můžete zůstat v Čechách a vzdát se svého nového partnera a do konce života to vyčítat svému synovi (vědomě či podvědomě). Kdo je tady pak oběť?

Také můžete odjet na Slovensko, syn bude mít problémy se vyrovnat s celou situací a bude vás velmi potřebovat = bude zlobit, což ovlivní váš vztah s partnerem. Kdo je oběť tady?


Jako odpověď na vaši otázku – mám se obětovat pro syna (o jehož přáních nebylo v dotazu nic) bych vám nabídla odpověď: za jaké důsledky svých rozhodnutí unesete zodpovědnost? Protože o té to je především. Unést důsledky svých rozhodnutí a nestavět se do role oběti, která za nic nemůže.


Ještě si dovolím nabídnout cvičení: Papír A4 rozdělený na polovinu. "Co nejhoršího se může stát, když se se synem odstěhuji?........ Co nejhoršího se může stát, když zůstanu?...... Zároveň je někdy užitečné vyhledat odbornou pomoc, neboť Vám může pomoci uspořádat myšlenky.  Nejhorší jsou nezapracované výčitky.


Chápu, že to není snadné. Má odpověď může znít tvrdě, ale upřímně věřím, že pokud si odpovíte na otázku – co zvládnu unést, i když to může být průšvih – zvládnete vyřešit celou situaci. Ještě jedno doporučení na závěr – jakákoliv odpověď na tuto otázku je dobře. 


Srdečně, Katka

Rozvod v rodině
Dobrý den, nevím, zda jsem zvolila Vás správně pro radu ohledně mého problému, ale zkusím to. Chodím s partnerem, který již déle než půl roku nežije ve společné domácnosti se svou ženou. Mají před rozvodem (ještě není podaná žádost, děti na sociálce mají vyřešené - v péči matky, otec stanovené termíny - problémem je hlavně komunikace mezi rodiči) mají 2 děti (co se týká podrobností o rozvodu, ty řešit nebudu, je to složitější a mimo můj problém). Tedy manželka vymyslela, že by chtěla pro syna, aby byl šťastný, že pojedou na společnou dovolenou k moři,tzn. ve 4. Myslíte si, že je to vhodné, když syn (5let) situaci nese docela těžce, ještě mu plést hlavu (tím, že by to mohl brát tak, že jsou rodiče znovu spolu?) Partner by to udělal jen skrz syna, byl by spíše chůvou pro mladší dceru (1,5roku), aby syn zpět získal vztah k matce, protože ta se stará o dceru a na syna jí nezbývá tolik času. Myslíte si, že to synovi neublíží nebo naopak to pro něj bude horší? Děkuji za odpověď. En.
EN
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den En,


děkuji za důvěru. Když jsem četla váš dotaz tak mě napadlo – proč manželka vymyslela, že pojednou k moři? Je za tím skutečná snaha, aby byl syn šťastný nebo je to trochu jinak (ač vědomě či podvědomě). A proč/jak lze zajistit synovi štěstí u moře – nejde to jinak? A bude syn šťastný, když otec se bude věnovat mladší sestře, aby on mohl získat zpět vztah k matce, jak píšete? Na tyto otázky není snadné odpovědět. A hlavně ptal se někdo syna – co by chtěl on (v rámci možností)? Co by mu pomohlo? Co znamená šťěstí pro syna nemusí být stejné s představou šťěstí u rodičů.


Nevím, co přesně znamená „problém je hlavně komunikace“ – ale i to bude mít na průběh dovolené vliv. 


Otázka je, zda-li by mohli jet bez tatínka k moři i z hlediska náročnosti. Zvládnout dovolenou u moře s takto malými dětmi není moc snadné. Ale i to může být fér důvod. Chceme (oba) vzít děti k moři a v jednom to jde těžko, tak se domluvíme a pojedeme všichni 4.


Tady je několik doporučení jak synovi (resp. dceři) situaci ulehčit:

 

  • Nechat ho/jí, ať rozvod prožije po svém. Nepotřebuje, abyste rozuměli všemu, co mu/jí běží hlavou.
  • Co potřebuje, je blízkost obou rodičů. Ujištění, že za tátou může kdykoliv přijít a mlčet nebo mluvit, o čem chtějí.
  • Nekritizovat a nepomlouvat partnera.
  • Když se mu/jí rozhodnete příčiny rozvodu vysvětlit, mluvte pouze o sobě a buďte struční. Zvažte, zda, co a proč mu (ne)říkat. Je podstatnější, jak to říkáte, než co říkáte.
  • Trpělivě čekejte na jeho/její dotazy. Na co se teď nezeptá, to teď vědět nepotřebuje.
  • Buďte upřímní. Nepřetvařujte se. Věci jsou takové, jaké jsou.

Myslím, že syn potřebuje blízkost a možnost být s oběma rodiči. A pokud budou rodiče upřímní nejenom k dětem, ale i sami k sobě, tak může být fajn rituál, jezdit všichni 4 k moři. Pokud je však za tím snaha, byť jen jednoho rodiče o něco jiného a „šťastné dítě je jen nástroj“, může to "plést dítěti hlavu".


Snad jste zvolila s dotazem správně a má rada vám pomůže.


Srdečně, Katka






mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.