Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Dospívající
Dobrý den, potřebuji poradit ohledně komunikace s dcerou. Je v posledním ročníku SŠ a doma pořád říká, že chce jít studovat medicínu. Jak jí mám vysvětlit, že na to nemá a že má jít studovat filosofii která je pro ni vhodnější? Chci předejít jejímu zklamání když by medicínu nedokončila.
Děkuji za každou radu.
Alena
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Aleno,


děkuji za váš dotaz. Máte doma skoro dospělou holku, která ví, co chce. To je super. V tomto věku vědět co chci a proč to chci nebývá obvyklé.


Netuším, z čeho se bere vaše přesvědčení, že na studia medicíny dcera nemá a vaše víra, že medicínu nedokončí. Myslím, že naše role – myslím role rodiče, není v tom vědět co naše děti mají dělat, co si mají myslet či jak se mají cítit, ale naopak věřit jim a podporovat je v jejich pohledu na svět a v jejich odhodlání. Pomáhat jim v budování jejich jedinečného světa.


Upřímně si myslím, že čím vyvinete větší tlak na dceru, tím ona bude zarputilejší ve svojí cestě za medicínou. Má nabídka je v klidu s dcerou probrat jaké má plány, jak si studium představuje, jak si představuje svůj život a svoji profesi. Ptejte se, zajímejte se, jak to má vymyšlené. I klidně co bude dělat, když jí to přestane bavit. Proč se rozhodla… myslím tím upřímný zájem – „zajímá mě, jak to máš, jak to tom přemýšlíš, prosím sdílej to se mnou“. A pak se zeptat zda-li chce slyšet váš pohled a váš názor. Pokud jí bude zajímat – můžete jí říci, o co se opírá vaše přesvědčení, že filozofie je cesta pro ni. Pokud naopak řekne, že nechce váš názor slyšet – lze jí nabídnout se o všem znovu kdykoliv pobavit, že budete moc ráda. Tím by se mohlo snížit napětí v rámci tohoto tématu a vytvořit nové prostředí pro komunikaci, ale již v jiném kontextu.


Další cestou, jak navázat komunikaci je mluvit o svých obavách. Mluvit o tom čeho vy se bojíte a proč. A být k dceři otevřená a transparentní. Ale je třeba se připravit i na otázku dcery – Mami, proč mi nevěříš? Jak víš, že budu zklamaná, když nedokončím školu? Nebudeš zklamaná více ty než já?


Přeji vám i vaší dceři vše dobré. Hodně fajn lidí kolem vás a především hodně zdraví.

Srdečně, Katka

Dospívající
Dobry den, mam otázku. Jak motivovat 15 leteho syna k nějakým zájmům. Prakticky ho zajímají jen počítačové hry a videa na telefonu. Jezdime lyžovat, na kole, na brusle, akceptoval jen lyže, brusle ani kolo ho nebaví, kultura, poznávání památek, muzea také ne. Bohuzel bydlíme na malém městě takze tech možnosti moc neni. Ja pocházím z Prahy a moc mi chybi pravidelně výstavy, divadla atd. Znám par jeho vrstevníků, kteří již vědí co by chteli delat, cim byt a delaji spoustu veci s nadšením. Mrzí me, ze syn je takovy nejaky unudeny, bez nějakých životních plánů a cílů. Nebo toho chci moc v jeho veku? Cim by se tak chlapec v tomto veku mel zabývat? Děkuji predem za odpoved
Karol
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Karol,


děkuji za váš dotaz. Rozdíl mezi vrstevníky syna a vaším synem je v tom, že je nikdo nemotivuje. Že aktivity, které dělají, dělají s nadšením, a to vychází z jejich vnitřní motivace. Kluci, kteří v tomto věku dělají nějaký sport, tak obvykle začali dříve ne nyní. 


Je naprosto běžné, že mlaďochy v tomto věku zajímají počítače, hry, videa apod., hodně spí, hodně jí a téma sex je velmi aktuální. Je jasné, že doma bude v tomto věku pomáhat s péčí o auto, dům, zahradu…apod. Navíc stále studuje.


Vaše snaha jej motivovat k dalším aktivitám by naopak mohla být vnímána jako tlak z vaší strany a na druhé straně se syn pak bude ještě více zavírat (bránit se tlaku). Navíc v tomto věku již synové více inklinují k mužským vzorům, principům a chlapskému světu. Mateřská role značně ustupuje do pozadí (i když to pro nás mámy je těžké). Pokud by jej mohlo něco zaujmout – jsou to aktivity s chlapama, bez maminek.


Váš syn už není chlapec. Pomalu a jistě se od vás bude odpoutávat a budete přestřihovat pupeční šňůru, aby se postavil na vlastní nohy a mohl vést svůj život.


Přeji vám hodně sil a odvahy. Srdečně, Katka

Dospívající
Spolubývajúca na internáte má 22 rokov. S nikým nechodila ani nechodí a ani ja. Často príde s tým, že v električke všetci muži pozerali iba na ňu. Stalo sa, že započula na ulici rozhovor mužov, v ktorom jeden z nich hovoril v súvislosti so ženou „ja na ňu nemám“ alebo v druhom prípade „je krásna“. Podľa nej to bolo o nej, len dotyčný vtedy nemal odvahu osloviť ju. Dokáže o tom hovoriť celé hodiny. Inak mala viacero stretnutí s mužmi zo zoznamky, ale z ich strany ostalo iba pri prvom stretnutí. Naopak, tých, ktorí o ňu majú skutočný záujem (nie je ich ale veľa) nazve obludami. Má spísaných mnoho požiadaviek, ktoré by mal spĺňať jej budúci partner - prevažne sa však týkajú vizáže (modré oči, svaly). Tiež mala obdobie, že vo veľkom vyvárala a vypekala. Keď však zistila, že to viem lepšie ako ona úplne s tým prestala. Čo si o tom všetkom mám myslieť a hlavne ako sa zbaviť jej nekonečných monológov, aká je úžasná a žiadaná. Inak je celkom fajn. Ďakujem.
Linda
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Lindo,


děkuji za váš dotaz. Půjdu na to trochu od lesa - všichni máme nějaké potřeby. Některé jsou tak důležité, že si je dokážeme naplnit jak pozitivně, tak i negativně. Třeba potřeba někam patřit – patřit můžete do své rodiny nebo do party. A pak jsou další potřeby pro nás lidi moc důležité, ale občas se stane, že je nemáme naplněné. Jsou to potřeby uznání, ocenění, lásky...atd. Pokud tyto potřeby naplněny nejsou – vzniká strach, aby nás ochránil.


Nevím, čím vším si vaše spolubydlící v životě prošla, ale na mě z toho, co popisujete to dělá dojem, že spolubydlící hledá uznání, ocenění, chce být zkrátka dost dobrá. Může mít také strach z hodnocení – proto přestala vařit a péct – protože zjistila, že vy to umíte lépe. Může mít strach z odmítnutí – proto raději žádný vztah než podstupovat toto riziko.


Přijde mi, že si svými monology říká o to jednoduché – mám tě ráda, jsi fajn baba. Říká si o jistotu od vás, protože tam uvnitř jí necítí. Tam uvnitř je tolik strachu a pochybností zda-li jsem dost dobrá a hodna lásky. Je to její způsob, jak svoji nejistotu (nízkou sebeúctu) zvládnout.


Napadá mě, že když spolubydlící zase začne povídat – lze jí vyslechnout, již s těmi informacemi, co víte, nebo se jí zeptat – co potřebuje – chce slyšet od vás, že je krásná, chytrá, fajn… Nabínout jí pomoc.


Mějte se báječně a užívejte studentský život. Hodně pohody a zdraví. Srdečně, Katka

Dospívající
Dobrý den, Je mi 18 let a jsem ve druhém ročníku SŠ. Studuji IT. Měl jsem jeden rok odklad, a musel jsem odejít z gymplu v kvartě (devátá třída), protože jsem byl hospitalizován se smrtelnou nemocí. Vše je teď v pořádku.
Problém je, že mi IT nejde, a ani tolik nebaví. Až moc pozdě jsem si uvědomil, že mne naplňuje jazykověda. Projít ve škole problém není, ale nebaví mne to. Kdybych chtěl přejít na jiný obor, musel bych nejspíš začít odznovu (v prváku), a už teď si připadám dost pozadu. Vydělávám si doučováním angličtiny a mí studenti jsou se mnou velice spokojení, a opravdu mne to baví. Říkám si, že po tom, co odmaturuji mohu jít na vysokou jazykově zaměřenou, ale nejdřív musím vytrpět školu, která mě nebaví.
Ještě jsem rodičům neříkal, že nejsem se školou spokojený. Co mám dělat?
Daniel
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Daniely,


děkuji za váš dotaz. Z toho, co čtu, vám toho život už pěkně nadělil a jsem upřímně ráda, že teď už je vše v pořádku. Přesto mám pocit, že to zvládáte a učení a škola vám problémy nedělá.


Nevím, jakou školu studujete zda-li průmyslovku či nějakou soukromou SŠ. Ale první, co bych zkusila je domluvit se na vámi nově vybrané škole na možnosti rozdílových zkoušek a přestupu do třetího ročníku v průběhu září/října. Předpokládám, že rozdílovky z jazyků zvládnete v pohodě, a naopak matematiku vám spíše ze současné školy uznají.


Až budete mít všechny informace z nové školy (obrátit se na vedení školy můžete hned) lze si o situaci promluvit s rodiči a domluvit se s nimi na podmínkách přestupu. Nevím, z jakého důvodu a jakých okolností jste vybrali současnou školu, ale předpokládám, že rodiče chtějí, abyste byl šťastný a v pohodě a váš proaktivní přístup podpořený vašimi plány do budoucna ocení.


Přeji vše dobré, a především hodně zdraví.

Katka

PS - kdyby cokoliv tak pište.

Dospívající
Pokračování : dospělé syny ......chtěla bych mu do začátku nějak pomoct on se tomu nebrání ...ale asi mi tohle neodpustí co mi vyletělo s pusy jen proto že jsem byla a on taky nějak špatně naladěný vím že postupem odejdou ,ale ne tímhle způsobem ... Jsem asi hrozna matka na synovi mi vždy hodně záleželo ..a záleží a to co jsem mu ve vzteku řekla ale on mě taky nešetřil...
Odchod syna špatně snáším ale i mladší sourozenci a manžel ten nic neříká tváří se jako by se ho to netyka spíš mám pocit že jsem hrozná matka .Co mám dělat ,abych ho nestratila úplně Iveta
Iveta pokračování
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Odpověď u příspěvku č.246904 Kategorie: Dospívající
Dospívající
Dobrý den mám doma no měli jsme 2dospělé syny jednomu je 22let a druhému je 20let oba jsou již zaměstnání . potom doma máme další menší děti od věku 10až15let .Občas jsem se se staršími syny neschodla.teď se stalo to že jsem měla špatnou náladu a syn také pohádali jsme se a mě vyletělo s pusy ať se znali a vypadne.hrozne mě to mrzí zabalil si věci a odešel.porad přemýšlím nad tím že jsem měla být ticho. Navíc každý syn měsíčně měl přispívat do domácnosti 3000 Kč a s tím že doma občas něco udělají nic náročného umít nádobí taková klasika v paneláku jinak Spíše přestali pomáhat litali někde pryč já chodím do práce i manžel .Chtěli jsme jen ,aby se zapojili , když jim manžel řekl že je to minimum co platí a nepomůžou tak budou platit 5000 Kč a že si vše uděláme sami když chtějí mít luxus.Ostatní menší děti musí taky pomáhat od těch starších jsme očekávali že občas něco udělají ale byl někdy problém.Ted synovi pomáhají jeho přítelkyně rodiče a mě je hamba že jsem syna vystvala neúmyslně
Iveta
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Iveto,

je fajn, že jste se podělila s Vaší zkušeností, kterou zažívá mnoho dalších matek. Každému se někdy stane, že v návalu emocí mu něco "vyletí z pusy" a pak by to chtěl vzít zpět. Je ale dobré se nad tím později, v klidu zamyslet a položit si otázku, zda to není konečně venku. Někdy to ani jinak nejde a vyhrocenou situací si pomáháme dostat ze sebe to, co už nás dlouho trápilo. 

Téměř pro každou mámu je velmi těžké udělat ten veledůležitý krok v životě dítěte, a to poslat ho „do světa“. Chci Vám nabídnout z mé strany velké ocenění, že jste to jako máma dokázala, byť formou se kterou nejste spokojená a máte výčitky. Dospělému synovi jste vyslala jasnou zprávu, že pokud nebude dodržovat nastavená pravidla – finanční přispění a pomoc v domácnosti - nelze takto v rodině společně fungovat. Syn si tak může odžít důsledek svého přístupu a začít se osamostatňovat. Je to velmi silná zpráva i pro ostatní děti, které s Vámi v domácnosti žijí. A velmi užitečná, pro jejich postupné osamostatňování!

Zároveň chápu, že chcete mít se synem hezký vztah. Moje doporučení. Domluvte si setkání se synem. Zajděte si třeba na večeři. Zeptejte se ho, jak pochopil celou situaci, jak si vysvětluje to, co jste řekla. Neznamená to, že Vám na něm nezáleží, právě naopak.  Jak vidí svůj život on? Chce být závislý na pomoci ostatních (momentálně rodičů přítelkyně) nebo má dost síly k tomu postavit se na vlastní nohy? Co od Vás k tomu potřebuje? I když je syn dospělý i pro něj je náročné se od vás rodičů se odpoutat. Podpořte jej, dodejte mu důvěru, dejte mu najevo, že ho máte ráda a bude-li chtít, jste mu nablízku svou oporou a radou. Jinak je to jeho život a vy ho respektujte. Jako máma jste svůj úkol splnila. Pro obě strany je to něco nového a někdy to chce čas. Držím palce.
Srdečně Katka
Dospívající
Dobrý den, chtěla bych poradit se synem,je to dvojče, mám ještě dceru.Od malinka jsem na ně byla víceméně sama,manžel moc zájem cokoliv podnikat neměl. My 3 jsme spolu dělali výlety apod. nakonec muž před 4 roky odešel a my jsme se semkli ještě více.Jsem na nich hodně závislá,všechny muze odmítám,chci tady být pro ně. Jenomže děti dospívající a chtějí se osamostatnovat, prosazuji si svou.Hlavne syn.V říjnu mu bude 16 let, je hodně inteligentní, bezproblémový, rozuměli jsme si. Dostal se na střední školu a teď má pocit,že už je dospělý a že se mu nemůže nic stát. Chce cestovat a já s tím mám velký problém,šíleně se o něj bojím ( žaludeční obtíže, neschopnost jist, nespavost, nesostredenost pláč) . Nechci mu to zakazovat, protože ho chápu, ale mám s tím velký problém.Mám synovi svěřit své obtíže ( u kterých vím,že budu muset řešit s lékařem) a požádat ho, ať mi dá čas až se z toho trošku dostanu? A mám ho pouštět s kamarády mimo město, např.jet hrát basket, který ho moc baví? Děkuji
Katerina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Kateřino, děkuji za váš dotaz.

 

Skláním se nad vaším uvědoměním a nadhledem. Přiznat si závislost na dětech to chce velkou sílu a odvahu. Myslím, že úkolem každého rodiče je nabízet podporu, a přitom podporovat separaci, a to není jednoduchý úkol.

 

Vaše děti jsou v obdobní adolescence, to je období, které v sobě nese důležitý vývojový úkol, totiž získání nezávislosti, separaci, dokončení autonomie a odpoutání se od zdrojů, lidí a zvyků, na kterých byl člověk dosud závislý. Dítě, pokud je zdravé, v tomto období nějaké formy závislosti, tedy i jistoty, pouští a musí se odvážit nemít a nevědět. Veškerý čas, který jste dětem věnovala, všechny hodnoty a vzorce, které od vás získaly mají nyní jako báječný základ do života. Budete pro ně vždy bezpečným přístavem, jejich jistotou, ke které se budou moci vždy vrátit. Zároveň potřebují prostor pro objevování své životní cesty.

 

Vaše důvěra a víra v syna/dceru, že si umí poradit jen váš vztah posune dále a prohloubí. A myslím, že to za to stojí. Pokud máte otevřený vztah se svými dětmi můžete se s nimi bavit o svých obavách o ně (i o tom, jak vám je), na druhou stranu žádat syna, ať počká mi přijde i z jeho strany náročné, a ne úplně vhodné.

Možná by šlo domluvit se se synem, že když pojede hrát basket mimo město – napíše vám SMS pokaždé když dorazí na místo, a ještě jednou večer (nebo cokoliv co vám trochu pomůže).

 

Velmi bych se přimlouvala k tomu probrat vaše obtíže s odborníkem. Na druhou stranu se domlouvat s dětmi na pravidlech bezpečnosti/informovanosti vás a pouštět je, co to jen půjde.

 

Věřím, že láska k vašim dětem vám pomůže nabrat síly a děti pomalu pouštět a zároveň hledat další směr a naplněnost vašeho života. V případě zájmu mohu nabídnout kolegy terapeuty z Akademie rodičovstvi.

 

Srdečně, Katka

Dospívající
Dobrý den, již druhým rokem učím angličtině na druhém stupni základní školy. Vždycky jsem chtěla být učitelkou a do praxe se těšila. Nyní učím 9.třídu, tedy dostala jsem je v sedmé třídě. Poslední dobou se vyskytly u tří kluků velké problémy s chováním - hrubé a sprosté vyjadřování i chování. Všichni jsou už přijati na střední školy a když například mají dokončit zadané cvičení, splní jen půl, polehávají po lavici, mají hloupé komentáře a podobně. Sdělila jsem jim, že takové chování nemíním tolerovat, že mu nerozumím, že mají nyní šanci si učivo procvičit, upevnit. Snažím se využívat krátké filmy, obrázky, zajímavé zprávy jako motivaci...Nechápu, kde se stala chyba, kluci mají už několik důtek na základě jiných prohřešků proti školnímu řádu. Jednotlivě jsem s nimi hovořila, částečně uznali, že se nechovali běžně, tedy dle školního řádu a že mají odpovědnost za své činy, ale za týden je to opět ve starých kolejích. Tak jen snížená známka z chování ? Prosím poradte. Děkuji.
Hanka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Hanko, děkuji za váš dotaz.


Tak to se potýkáte s náročnou kombinací. Kluci již nemají žádnou motivaci něco dělat. Jsou přijatí na střední školu a do konce školního roku zbývají dva měsíce. Myslím, že nechápou smysl, proč by měli ještě něco dělat. Jako k čemu jim to bude. Navíc jsou v období přechodu mezi pubertou a adolescencí.


Jedna cesta může být snížená známka z chování, ale i tady může být otázkou času, kdy vše bude ve starých kolejích. Kluci (a vlastně celá vaše třída) mají holt již jiné starosti.


Co by mohlo zabrat je nechat náplň hodin na nich. Přinést téma z vaší strany – tedy látku dle školních osnov (zadání, které chcete/potřebujete splnit ve formě výstupu), ale jak jí naplní nechat vymyslet třídu. Zeptat co by je zaujalo v rámci výukového rámce. Jestli to budou krátké filmy, překlady písní jejich oblíbených kapel/zpěváků, zprávy z politické situace v USA, volební kampaně – ať vymyslí oni.


Navíc by se dala využít jejich touha po odměně způsobená dopaminem v tomto věku. Víme, že zvýšené vylučování dopaminu teenegery pudí k odměně a uspokojení. Mají zesílenou pozornost vůči výhodám a podceňují nevýhody. Propojení soutěže s vlastní tvorbou výukového rámce/skupinové projekty by je mohlo ještě nakopnout. Pokud byste tvořili soutěžní týmy, bylo by fajn, kluky rozdělit.


Díky za učitele jako vy, kteří se snaží najít společnou řeč se studenty. Držím palce a když mi napíšete, jak se to vyvíjí budu ráda. Katka.

Dospívající
Blbě sem to napsal, já se chci stěhovat do Prahy, ale nadále chci studovat v Liberci. Práci mám již zařízenou a s přítelkyni si vybíráme byt. Chci si založit živnost a pracovat ve své firmě v oboru social media marketing. Rad bych aby to pochopili, ale bohužel se již tak asi nestane. Určitě ale mě nemůžou držet násilně doma.
Marek
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Marku,

omlouvám se - sem to špatně pochopila. Nikdo vás nemůže někde držet násilím. Bude to však dřina zvládnout školu a dojiždění, práci a rozjet vlastní živnost. Vydržet a nepolevit při těžkých začátcích bude asi základ. Mít za sebou milující rodinu a její podporu by bylo fajn. Z praxe vím, že i věci, které se na začátku zdají být nemožné - se změnit dají a přeji vám, aby se tak stalo i s vašimi rodiči. Do začátku školy zbývá ještě pár měsíců - třeba se vám podaří nějaká win/win dohoda.

Držím palce, Katka
Dospívající
Dobrý den, je mi 17 let a za pár měsícu ( 3 měsíce ) mi bude 18. Chci se hned v 18 letech stěhovat do Prahy, ale nadále budu studovat jinde. Ovšem rodič mi řekl, že mám narozeniny 2. a 1. se jde do školy. Pokud řekne, že školu dostuduju a zůstanu doma, tak prostě tam zůstanu ať se mi to líbí nebo ne, má právo mě takhle držet? Nebo se tomu mohu nějak vyvarovat, případně má to být jenom ,,zastrašení'' Děkuji za odpověď.
Marek
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Marku,


děkuji za váš dotaz. Když se to vezme tak do školy se jde letos až 4.9 v pondělí. Když budete chtít a máte to zařízeno tak můžete 4.9 nastoupit ve vámi vybrané škole v Praze.


Na druhou stranu to chápu tak, že jste již několik let studoval školu (asi vám nesedí?) a blížíte se do finále. Myslím, že snahou rodičů je, abyste měl alespoň něco vystudovaného, hotového (takové to lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše). Chápu, že to je opatrné řešení, ale zkušenosti jsou takové, že je to praktické a užitečné.


Z vlastní zkušenosti vím, že je velmi náročné se o sebe starat – uživit se a zároveň chodit do školy. Když všichni spolužáci chodili pařit – já byla v práci.


Přemýšlím nad tím, co by se muselo změnit, abyste našli s vašima nějakou cestu k domluvě. Abyste vy i oni měli možnost se o celé situaci pobavit a najít řešení, kdy oni budou klidní (nyní mají strach), že budete mít aspoň něco vystudovaného a vy budete moci žít život, který vám bude více sedět.


Kdybyste to chtěl probrat – klidně mi napište – můžeme to spolu vymyslet.


Držím palce. Srdečně, Katka

Dospívající
Dobrý den,
prosím Vás o radu, mezi mnou a mou mamkou se poslední dobu nepochopíme. Chtěla jsem se vás zeptat na to jestli bych mohla být u přítele, když mi je 16 let. Školu jsem ukončila. Chtěla jsem se vás zeptat jestli by to bylo možné. Děkuji
Eliška
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Eliško,


chápu to tak, že byste potřebovala od mamky více důvěry, nezávislosti a porozumění – protože byste si chtěla dělat mnoho věcí po svém. Možná máte i jiné představy, jak se starat o domácnost a jak trávit volný čas než vaše maminka. Asi se liší vaše představy o budoucnosti – máte ještě studovat či ne, co je v životě to důležité, a to může vést k pocitu nepochopení/nedorozumění nebo i hádek.


Přemýšlím nad tím, jak to máte vše vymyšlené – chcete rodinu? Pokud ano kdy? Chcete ještě studovat? Nebo již plánujete jít do práce? Z čeho budete platit nájem a co bude, kdyby došlo ve vztahu s vaším přítelem k nějakým změnám (rozešli jste se…)?


Podle § 30 zákona č.89/2012 Sb, občanského zákoníku, v platném znění, se plně svéprávným člověk stává zletilostí. Zletilosti se zpravidla nabývá dovršením osmnáctého roku věku. V tomto případě se můžete odstěhovat i bez souhlasu rodičů. Takže standardně za vás do 18 let má mamka rodičovskou odpovědnost.


Nabízí se možnost se s mamkou domluvit – pak by to šlo. Co by chtěla ona a co vy a najít vyhovující řešení pro obě strany. Nemyslím kompromis, ale něco, v čem vám oběma bude fajn na principu výhra/výhra.


Kdybyste s tou domluvou chtěla pomoci – klidně napište a můžeme se spolu na rozhovor s mámou připravit.


Srdečně, Katka

 






mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.