Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Hranice a důslednost
...
Potom bych měl druhou otázku. Dcera často nechce nic dělat. Hlavně dopoledne sedí na sedačce a nejraději by koukala na televizi. Má ji povolenou jenom 1h ráno. A potom jen sedí na sedačce. Manželka se často snaží dceru nějak zabavit. Nabízí ji hry, nebo že budou spolu vařit, kreslit apod. Ale ona ukazuje, že bude spát, potom stejně nespí, jen sedí nebo se nudí. Většinou až odpoledne dostane chuť něco dělat. Ale celé ráno je znuděná. Čím to může být a jak ji přesvědčit, aby něco dělala nebo si hrála?
Jan
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Jane, moji odpověď jsem připojila k první části vašeho dotazu. Katka Novotná, akademie rodičovství. 
Hranice a důslednost
Dobrý den, máme 2.5 letou holčičku. Je hodně závislá na mě - tátovi, ale mámu často odmítá. Kdykoliv je potřeba přebalit, obléknout, ale i něco přinést, podržet, tak od mámy nechce, křičí táta a vzteká se. Když se ji zeptám, jestli mě obejme, s radostí vyhoví, ale když se zeptá máma, kroutí hlavou že ne. Manželka by s ní chtěla mít taky dobrý vztah a tak je z toho špatná. Je pravda, že já ji toho hodně dovolím, snažím se ji být partnerem a na věcech se domlouvat, manželka zase často křičí a více zakazuje. Má pocit, že by měl být větší řád, aby si nedělala jen to, co chce. Často odmlouvá, že něco dělat nebude. Teď si přestala čistit zuby a nechce ani pyžamko na noc. Nevím jestli je to obdobím vzdoru nebo opravdu přísnější řád potřebuje. Já často pracuji doma takže jsme s ní většinou doma oba. Poradíte nám něco, aby vztah k mámě byl lepší?
...
Jan
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jane,


děkuji za váš dotaz. Holčičky právě ve věku cca 2,5-3 roky více vyhledávají otce. Je to z důvodu rozvoje jejich sexuality z vývojové psychologie. Teď se jí začíná tvořit vzor budoucího muže pro život. Poprvé se zamiluje – do vás - svého táty a všechno chce od táty, mazlit, číst pohádky, obléknout…atd. Přesně jak popisujete. Jakmile se tato potřeba naplní, bude zase více potřebovat mateřskou roli. A všechno chtít a dělat s mámou. Je to v pořádku.  A okolo 8-12 roku bude velmi sledovat svoji mámu a snažit se napodobit její gesta, chování, mluvu atd… Tady je důležité umožnit dětem, aby si „přebíhaly“ mezi mateřskou a otcovskou rolí. Kdyby vás to zajímalo více, věnujeme se tomuto tématu podrobně v základních kurzech Akademie rodičovství. 


Co se týká rozdílného přístupu ve výchově. Pro děti jsou hranice opravdu důležité. Tvoří základ bezpečí. A děti ty hranice stále hledají, testují, zkouší. Zkouší, jestli si nemusí čistit zuby – jestli to projde. V rámci fajn vztahů s dětmi se nejvíce osvědčuje respektující přístup spojený s důsledností rodičů, přirozených důsledků a otevřené komunikace.


Takže např. téma čištění zubů – pro mě je to nezbytná součást hygieny a čistit zuby si musíme  – minimálně 2x denně. Že si je někdy můžou děti čistit nad vanou místo nad umyvadlem – je pro mě OK. Že si mohou vybrat svůj kartáček (v rámci opět hranic ceny), svoji pastu atd… Hranice je v tom, že zuby se čistí (pokud to máte i vy s manželkou tak, můžete to mít i tak, že čistit zuby je zbytečné…) a jak si budeme čistit zuby – o tom se můžeme domlouvat s dětmi. S pyžamkem na noc je to stejné. Záleží na rodiči, jak to má – vnímáte to jako problém/riziko? Pokud ano – dítě bude mít pyžamo (hranice), ale jaké pyžamo, nebo že může mít tričko atd…to už je na dítěti. Jste rodina, kde většinou rodiče spí nazí, je pak naprosto přirozené, že dítě chce spát nahé jako rodiče…


Co se týká dopoledních aktivit. Každé dítě je jiné. Otázka je, zda-li se dcera nudí nebo vy si myslíte, že se nudí. Kdyby ležela venku na dece a koukala do koruny stromů, pozorovala ptáky… je to stejné? Určitě není každé dopoledne stejné? Kdy je to jiné? Jsou nějaké aktivity (třeba stále stejné), které dceru baví? Jsou dny, kdy jdou holky třeba ven, nebo na kroužek? Jak to probíhá?


Děti mají vždy období „něčeho“ co je nejvíce baví, nejvíce to zkoumají – říká se tomu senzitivní období. Jakmile se to naučí, začnou objevovat dále. Dceru by teď mohlo bavit experimentování s vodou (přelévání vody z konvičky do hrnečku), chodit po schodech, zametat, krájet banán, okurku, krájet modelínu a dávat jí do lisu na česnek a vidět jak z toho lezou malinké provázky a znovu to zpatlat dohromady a furt dokola, nastrouhat mýdlo a dát jej do vody a dělat bubliny. Tak nabízím, tyto aktivity místo společného vaření a kreslení (na to ještě myslím přijde čas později).


Ve výchově je fajn, pokud se oba rodiče shodnou – koho chtějí vychovat (mají stejno rodičovskou vizi), a že každý volí jiný přístup je v pořádku. Nejde jinak. Jsme jiní. Věřím, že vztah s dcerou se bude v průběhu času proměňovat – přijde další sourozenec, dítě roste, vy se měníte. A je to tak v pořádku. Chápu, že pro manželku je to dneska těžké, ale jsem si na 1000% jistá, že její dcera jí miluje. Jenom nyní se potřebuje trochu posunout v rámci svého vývoje a k tomu potřebuje otcovskou roli.


Přeji vše dobré, především hodně zdraví. A budu ráda, když mi dáte vědět za čas co se změnilo.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Hranice a důslednost
Manžel mu pak zakázal pohádky na další den a syn říkal, že je mu to jedno, a že se nudil, tak proto ten prst do krku. A že to příště klidně udělá znovu. Vím, že tresty jsou špatné, ale jsou chvíle, kdy mám pocit, že by potřeboval pořádně seřezat.... Nedávno třeba ve vlaku schválně kopl do paní co seděla naproti jemu a když mu to vyktla, ještě byl na ni drzý... Omluvit se odmítnul. Jinak je moc chytrý, má velkou slovní zásobu, ve školce je bez problémů, je k nám i jiným dětěm empatický, sám od sebe se dělí když něco dostane atd. Ale s nastavováním hranic je to složité. A také když nedostane co chce, je z toho hysterický záchvat, se kterým nejde nic dělat. Uznávání pocitů vůbec nepomáhá, vzteká se akorát o to víc, hází věcmi, bouchá dveřmi apod. Předem díky za odpověď!
Jana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, moje odpověď je v první části vašeho dotazu. Děkuji K.
Hranice a důslednost
Posledně jsem ho doběhla a řekla, že teda půjde za ruku, takže jsem vlekla vzteklé řvoucí dítě, snažící se mi vytrhnout. Pak mě třeba i bouchá. Nevím, co v takové chvíli dělat, když jsou tresty "zakázány".
Problém máme třeba i večer s ukládáním. Řekneme v kolik hodin má být v posteli abychom stihli pohádku, někdy to funguje a snaží se, ale dost často se rozhodne, že o pohádku vlastně nestojí a nepřevlíká se. Co potom s ním? Máme ještě 8mi měsíční miminko, je na něj většinou hodný, ale občas udělá nějakou hloupost. Včera mu třeba tajně stčil prst do krku, už mnohokrát jsem mu říkala, ať to nedělá. Takže jsem se rozčílila, on si ze mě vůbec nic nedělal, chechtal se, což mě vytočilo ještě víc, až nakonec dostal na zadek (což normálně nedělám). I při tom se mi ale smál do obličeje, pak ho manžel poslal do vedlejšího pokoje. Já už byla úplně bezradná. Co s ním mám dělat, když si ze mě vůbec nic nedělá? - otázka upravena poradcem
Jana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, moje odpověď je v první části vašeho dotazu. Děkuji K.
Hranice a důslednost
Dobrý den, mám problémy se synem, na jaře mu bude 5 let. Přečetla jsem spoustu knížek o respektující výchově, poslouchám nevýchovu apod, ale zřejmě to nedělám správně. Po třech letech bez trestů jsme měli dítě, které vždy když nedostalo co chtělo se neskutečně vztekalo, kousalo, bouchalo apod. Pak jsme zkusili zakazovat pohádky, když zlobil, to je do dneška jediné co někdy zabírá, ale nemám z toho dobrý pocit. Bohužel se mi ale nedaří nastavovat jinak hranice. Syn mě (u manžela je to o něco lepší) nebere vůbec vážně, neposlouchá a dělá si co chce. Když se pro něco rozhodne, je téměř nemožné mu v tom zabránit jinak než fyzicky nebo výhružkami že třeba nebude pohádka. Několikrát mi venku utekl tak, že jsem několik minut něvěděla kde je. Moc jsem se zlobila, vysvětlovala, že so bojím, že by se mu mohlo něco stát apod, ale dělá to občas pořád. Posledně jsem ho doběhla a řekla, že teda půjde za ruku, takže jsem vlekla vzteklé řvoucí dítě, snažící se mi vytrhnout. Pak mě třeba i bouchá. Nevím, co v takové chvíli dělat, když jsou tresty "zakázány". - otázka upravena poradcem
Jana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jano, děkuji za váš dotaz. 


Chápu, že je situace složitá tím, že my jsme prošli většinou autoritativní výchovou postavenou na odměnách a trestech. Trestat děti i sebe umíme. V manipulaci jsme mistři. Většina z nás to zažila a většina z nás to i nadále schvaluje – je lepší jedna přes zadek než tisíce slov (napadne vás, že by potřeboval seřezat…). Největším rizikem trestů je přenášení mocenského modelu do dalších vztahů a nekonečných her kdo z koho. Malé dítě nemá ještě tolik informací, aby pochopilo – bouchl jsem bratra – máma/táta mi dá na zadek za trest a už to dělat nebudu. Zlobím – zakážou mi pohádku. Naopak dítě z toho chápe, že tento model je v pořádku. Učí se modelem. Jenom je potřeba být dost velký (mít tu moc) jako táta. Donekonečna pak řešíme, že se sourozenci bouchají, že děti jsou agresivní i na rodiče či na děti na hřišti – ano bouchají je proto, protože jsme je to naučili.


Nejběžnější cestou, ale ne funkční, jak se z toho ven je, že dětem vše povolíme, donekonečna vysvětlujeme a přesvědčujeme až jsme z toho vyčerpaní. Čteme knížky, koukáme na videa ale to, co nás rodiče naučili je mnohem silnější. To, co jsme se modelem naučili od svých rodičů – tak jak nás vychovávali – tam vždycky naskočí jako možnost, jako jedna z variant.  Je to hlouběji uloženo v naší osobnosti a četba knih/či videa to nemají sílu změnit. Snažíme se ze všech sil. Vyhýbáme se konfrontacím. Nenastavujeme hranice. Výsledkem jsou děti, které mají problémy s autoritou, malí tyrani, kteří zažívají pocity nejistoty až frustrace z absence bezpečného a srozumitelného prostředí.


Velmi složitá situace je pro děti, když jejich rodiče se pohybují mezi jedním a druhým přístupem. Navíc velmi nepředvídatelně. Chvíli je vše povoleno a za nějaký čas dojdou rodiči nervy, síla i energie a rodič začne křičet, hrozit, zakazovat, vyhrožovat…pak je mu to líto, omluví se a zase je vše povoleno.


Čím více je nejistý rodič a houpe se z jednoho přístupu k druhému tím více je zmatené a nejisté dítě a zlobí a zlobí, je divoké, ničí věci, špatně spí, počůrává se, vzteká se, dělá naschvály, vysmívá se rodičům do obličeje, provokuje, lže, krade, podvádí, je plačtivé, apatické….atd.


Děti potřebují hranice – přesně jak píšete. Ale autoritu a respekt si nejde vynutit ani fyzickými tresty.


Skutečnou cestou, jak z toho ven je pracovat na sobě. Váš syn potřebuje jistou mámu, jistou sama sebou i svoji rodičovskou rolí. Jakmile vy nebude pochybovat, ukotvíte se váš syn velmi rychle zaujme svoji roli v rodině.


My na tom s rodiči na kurzech Akademie rodičovství pracujeme minimálně 15 hodin. Nabízím celý proces. Pokud s tím budete chtít pomoci – mohu vám nabídnout individuální konzultace nebo právě kurzy.


-          uvědomit si proč vlastně máme děti

-          z reflektovat své výchovné vzorce

-          zamyslet se nad tím, jakého člověka chci ze svého dítěte vychovat

-          vnímat a rozlišovat své potřeby od potřeb dítěte. Ptát se sebe i svých dětí – co potřebuješ?

-          zapojit zdravý rozum – je třeba být důsledný a vymezovat dítěti hranice. K výchově je třeba přistupovat s vyvážeností zdravého rozumu a citu.

-          jasně, jednoduše, otevřeně = transparentně říkat co po dětech chceme a proč to chceme. Přinášet smysl. Nevymýšlet složité konstrukce, jak to na ně ušít. Například: „V posteli budete nejpozději do 20,30 hodin, pokud ano budu číst pohádku, později se pohádka nečte“ (pak již jen dodržet = být důsledný), „Nejhorší známky ve škole budou trojky (hranice). Jak toho dosáhneš? (cestu si hledá dítě)“, „pokud vás bouchne chyťte mu ruku a jasně = jistě vyslovíte „neboucháme se/ chápu, že můžeš být naštvaný, ale neboucháme se“, pokud syn utíká „bude venku chodit za ruku“ ale není zde prostor pro další diskusi – vy potřebujete, si být jistá, že je v pořádku (a to mu povíte). Vtip je v tom, že běžně toto děláme – rozhodneme se, že dítě bude XY, ale otevřeně mu to neřekneme a snažíme se jej přesvědčovat, vyhrožovat, manipulovat, odměňovat, trestat….no zkrátka všelijak zajistit XY. Místo těchto nefunkčních vzorců – mu to prostě řekněte (tím mu nastavíte hranice) a buďte tu pro něj – kdyby potřebovalo pomoc. Pomozte mu uspět. Je to hodně o tom, jak přemýšlíte o sobě a svých dětech. Z toho vychází vaše sebejistota a následně bezpečí pro vaše děti. Určitě jste zažila situaci, kdy to nešlo jinak – vy jste to synovi řekla a on poslech bez problémů – ten způsob, jak jste to řekla (ovlivněný vaší jistotou a transparentností) zařídí, že syn poslechne. Pokud vy sama vymýšlíte varianty, jak by to šlo/nešlo co by ještě…tak to zařídí zmatek u vašeho syna (on to vycítí).

-          být pro děti transparentní,

-          nechávat na děti dopadnout přirozené důsledky chyb. Neřešit za ně. Pomoci jim zvládnout vlastní průšvihy.

-          zapojit je do domácích prací a nedat jim všechno hned

-          posilovat jejich sebeúctu a sebevědomí

-          najít si na ně čas a užívat si jej společně.

 

Trochu jsem se rozepsala, ale pevně věřím, že vám má odpověď pomůže s vašimi starostmi. Kdyby cokoliv volejte, pište a něco vymyslíme. Hlavně, ať jste všichni zdraví. 

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

 

Hranice a důslednost
Dobrý den Katko,
děkuji za předchozí rady ohledně počurávání a odporu k jídlu u dcery. Malinko se to zlepšuje. Dcerce je 3 a půl roku, než se narodila její otec nás opustil. Od roka a půl si jí bere na víkendy. Nyní mám rok přítele, od září bydlíme u něj. Dcerka ho bere jako kamaráda na hraní, odmítá, aby se o ní staral. Jídlo, záchod, smrkání, vyzvedávání ze školky,to od něj vůbec nechce. Občas ho praští, říká, aby šel pryč, i když si spolu hezky hrají a třeba mu pomáhá při různých činnostech. Jsme hodně všichni spolu, mazlení, blbnutí je fajn. Říkáme jí co cítíme, co si přejeme. A jí se na to také ptáme. Moc neví co odpovědět. Potřebuji už jít do práce, hlídání nemáme. Ona to ví, ale na péči vyžaduje jen mne. Co máme dělat, aby přítele přijala i jako druhého rodiče? Od začátku se opravdu snaží, sledujeme spolu nevýchovu. Je nám to líto, ale nevíme si rady.
Děkuji za odpověď.
S pozdravem Lenka
Lenka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Krásný vánoční čas Lenko,


jsem moc ráda, že se situace doma zlepšuje. Dcera, je ještě malá, aby zvládla odpovědi v kontextu soužití a rodinných vazeb a svých potřeb.


Chápu, že potřebujete jít do práce. Dcera potřebuje jasné, pevné, pružné hranice a vaši důslednost. A respektu plnost. Důslednost je taková laskavá pevnost výchovy, která dává dětem možnost zažívat pocity jistoty. Takže – „ona to ví, ale na péči vyžaduje jen mne“ je krásná ukázka nejasných hranic a boje o moc.


Co s tím. Otázka je, jak jste s partnerem domluveni na výchově dcery. Je to kamarád na blbnutí nebo také dceru vychovává? Jakmile si vy dva spolu ujasníte své role a očekávání jeden na druhého budete si jistější v nastavování hranic dceři. Dcera reaguje na nevyjasněné role vás dvou.


Pokud jste se spolu domluvili, že oba vychováváte dceru, bylo by fajn si ještě ujasnit, jakého člověka chcete vychovat? Má být samostatná? Zodpovědná? Jaké jsou pro vás významné hodnoty? Má-li být samostaná a zodpovědná, tak již dnes by měla mít nějakou svoji povinnost – něco co je jen její úkol (třeba: doplňování WC papíru na toaletě, když dochází, zastrkování židlí u stolu…) atd… Jiný slovy již ji povedete společně k tomu, jakého člověka z ní chcete vychovat a to vědomě.


Chápu, že to zní jako běh na dlouhou trať, a že na to jdu tak trochu od lesa. Ale je to základ, o který se pak můžete opírat při každodenním blázinci. Je to základ, který vám poskytne potřebnou jistotu ve výchově. Tu rodičovskou jistotu, kterou nutně potřebuje vaše dcera k tomu, aby byla v pohodě.


Pak už jen jasně říkáte, co potřebujete, chcete a tím nastavujete hranice. Dcera nemůže řídit váš nástup do práce. To si řídíte vy. Takže mile hezky a v pohodě dceři oznámíte, že nastupujete do práce. Že dnes jí vyzvedne XY, protože vy budete v práci. Nebojte se jí nastavovat hranice, říkat ne, občas ji něco nedat hned, nechat jí se s něčím poprat a zažít se námahu. Přes domácí práce ji nechte zažívat pocit důležitosti.


Přeji vám krásné a pohodové vánoční svátky a v novém roce hodně zdraví a společných rošťáren a blbnutí.

Srdečně, Katka

Hranice a důslednost
Dobrý den! :-) Jsem sice babička, ale chtěla bych se zeptat za dceru.
Mladí mají chlapečka, kterému byl na přelomu července a srpna rok. Je moc šikovný, běhá, všemu rozumí, umí skládat různé skládanky, žvatlá.. Ale je to hrozný vztekloun. Nenechá se přebalit, jakmile něco není po jeho, tak kope, škrábe, zuří a ječí.. Dcera je už zoufalá a neumí si poradit.. Nic na něj neplatí. Jak zvládat vztek u tak malého dítěte?
Bára
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Báro,


děkuji za váš dotaz a důvěru. Je fajn, že máte takového šikovného vnuka a že se zajímáte. Dcera ve vás bude jistě mít oporu, a to je moc fajn. Dovolím si vám nabídnou pohled na dnešní výchovu v proměnlivém světe. Současní rodiče jsou nejistí v tom, jak mají děti vychovávat. Snaží se dětem co nejvíce usnadnit život. Nabízí se mnoho výchovných stylů a nesnadné to mají rodiče, kteří se v tom všem chtějí vyznat. Někteří dnešní rodiče se snaží být tak skvělí, až jsou z toho neurotičtí. 


Situaci tak jak jí popisujete nebo tak o vnukovi, jako o vaší dceři.  Děti v tomto věku velmi dobře vnímají situaci doma a komunikují ji přes sebe, své tělo, své chování. Vnuk se vzteká, protože "dcera je zoufalá a neumí si poradit". Děti potřebují ze svých rodičů cítit jistotu a mít nastavené hranice. Nejsem zastáncem odměn a trestů, protože tím děti učíme agresivitě/strachu. Naopak myslím, že laskavé nastavování hranic a důsledné trvání na nich dětem dává pocit jistoty a bezpečí.


Mé doporučení pro vaši dceru je napojit se na signály a potřeby syna. Mazlete ho, hodně mu čtěte (klidně stejnou knihu pořád dokola, bývá fajn i ve stejný čas), nechte ho projevovat emoce a dopřejte mu hodně pohybu a nových zážitků. Ale buďte důslední v nastavování hranic a pravidel. Když se jednou řekne, že se jde ven – jde se ven, když se jde ze hřiště domů, jde se domů. Pokud syna půjde přebalit, ať mu vysvětlí, co potřebuje: „myslím, že potřebuješ vyměnit plínku, půjdeme do koupelny na přebalovák. Když ti vyměňuji plínku potřebuji, abys mě nekopal a neškrábal – to mě bolí“. Jakmile začne syn kopat, škrábat je třeba říci jasné NE. Pokud mě budeš kopat nemohu ti vyměnit plínku. Jakmile syn bude kopat – dá jej z přebalováku dolů.


Ať se dcera nebojí nastavovat hranice, její syn to potřebuje. Možná byste mohla dceři pomoci a zajímalo by jí, jak jste k výchově přistupovala vy.


Problém, který popisujete byl jedním z impulsů proč vznikal Akademie rodičovství. Na kurzech pracujeme především na rodičovské jistotě a sebereflexi. Kdyby to dceru zajímalo, můžete ji odkázat na naše kurzy (nejbližší začíná 5.10.).


Přej vám i celé vaší rodině hodně zdraví.

Srdečně, Katka :-)

Hranice a důslednost
Dobrý den, jako matka dvou synů se zájmem čtu dotazy zde ve Vaší poradně a děkuji Vám za podnětné odpovědi. Chtěla bych Vás požádat, zda byste mi z nekonečné nabídky knih s rodičovskou/pedagogickou tématikou mohla nějaké tituly doporučit... A také bych moc potřebovala konkretizovat Vaši radu Hance: "A když zase příště bude testovat nastavené hranice a věřte, že bude, je třeba být jen laskavá a důsledná při jejich dodržování. " Co to prosím znamená? Jak tedy má rodič např. postupovat, když dítě překročí stanovené hranice .. předpokládám, že tresty nejsou správným výchovným nástrojem a vím, že univerzální nástroj neexistuje, protože každé dítě i každý rodič je jiný... Jak si tedy dodržování hranic prosadit? Jak být důsledný? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Viola
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Violo,


jé to je moc milé, dozvědět se, že čtete mé odpovědi a že jsou pro vás inspirací. Moc mě to povzbudilo - díky.


Osobně si myslím, že děti, výchova, rodiče, celé rodiny a jejich příběhy/životy jsou natolik rozmanité (nikdy mě nepřestávají fascinovat a zajímat), že je nelze snadno obsáhnout. Souhlasím s rodiči, kteří říkají, že oni jsou jedineční a jejich děti také a někdo cizí může jen těžko vědět co je pro ně nejlepší. Navíc známe to obě – těch situací kolem dětí je denně tolik a v čase se mění, že sice jednou radou pořešíme téma „xy“, ale zítra tu bude téma nové a čím více dětí tím je situace složitější a náročnější – proto v Akademii rodičovství neradíme rodičům jak vychovávat jejich děti.


Mohu za sebe říci, že mám ráda knížky s rodinnou tématikou od psychoterapeutky Insoo Kim Berg, zakladatelky rodinné terapie Virginii Satir, Betty Lou Bettner – Odvaha žít svůj život, ale i více známější mezi rodiči Naomi Aldortovou – Vychováváme děti a rosteme s nimi.


Co se týká důslednosti to je veliké téma. Nejenom v kurzech Akademie rodičovství (my tomu věnujeme celé 3 hodiny intenzivní práce a mohli bychom i více). Máte-li možnost přijít na kurzy – můžeme toto téma probrat do hloubky. Pro mě důsledná znamená takový přístup k dítěti, kdy dítě ví, co od nás může očekávat, jsme pro něj hodně transparentní, často s ním jednáme na základě domlouvání se. Jsme pro dítě spolehliví. Ono se může cítit bezpečně, přemýšlí o nás, že ho nepodrazíme. Vede to k důvěrným vztahům (o ty nám v Akademii jde - mít fajn vztahy s dětmi dnes i v budoucnu).


Důsledný rodič si uvědomuje, že on sám je vzorem, modelem, učitelem svému dítěti. Jestliže něco řekne, tak to také dodrží. Je tedy ve svém chování důsledný. Rodiče si často stěžují, že sami mají potíž býti důslednými, protože jim z pusy vyletí slova, která pak nejsou schopni dodržet. (do konce týdne se nebudeš dívat na večerníček) Tady pomůže jednoduché pravidlo. “Říkejte dětem jenom to, co jste schopni dodržet”. A není to vždy lehké, protože my k sobě také býváme častěji kritičtí/přísní nežli důslední a laskaví.


Co se týká trestů. V Akademii s rodiči řešíme otázku – co se dítě tresty učí. Jak má dítě pochopit slova „ne, ne bouchat se nesmí“ a zároveň dostane přes zadek/ručičku. Co si z toho vybere? Slova nebo činy?  Jestli vás zajímá, jaké modely se dítě učí odměnou a testem – doporučuji blog Akademie rodičovství. Zde jsou na toto téma zajímavé články.  Nebo můžete sledovat další příspěvky i přes náš Facebook.


Přeji vám, synům a celé vaší rodině vše dobré. A díky.

Srdečně, Katka






mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.