Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Dětský vzdor
Dobrý den, Katko,

děkuji moc za odpověď, která mě moc potěšila a dojala. Sama vidím, že mám doma veselého chlapečka, který chce plno věcí dělat sám (např. jíst i polívku, po které je celý upatlaný, ale nějak mě to neznervózňuje, líbí se mi, že to zkouší :) ), jenom jsem byla nějaká nahlodaná z toho, že jsem s Honzíkem nezažila “výbuch vzteku,” a začala pochybovat o tom, jestli dělám vše správně.

Už mnohokrát si rozbil koleno, věřím mu, že sám pozná, co už dokáže a co ne a to taky musím neustále opakovat babičkam a dědečkům, protože ti se o něj hodně bojí (což ale chápu, protože s ním nejsou denně a nejsou si jistí, co všechno už dokáže). Když spadne, tak chvilku poplače a jde pro máminu pusinku právě na to koleno (že by první homeopatikum? :) ).

Děkuju vám opravdu velmi, jste skvělá, že tuto poradnu děláte a pomáháte tak rodinám k tomu, aby měly šťastnější život.
Ema poděkování
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Emo,

děláte vše dobře, věříte svému synovi - úžasný. A ohledně pofoukání bebí - jak říkáme rádi v Akademii - "jo maminka, to je vynález". Řiďte se nadále svým srdcem a svými instinkty a vše bude jak má být. Pokud budete chtít sledovat naše články a další příspěvky s tipy do budoucna můžete se připojit na Facebooku.  Na www.akademierodicovstvi.cz brzy přibudou i videa apod.

Ještě připojuji vzkaz od paní Lenky:
Komentar pro Emu: Myslim, ze vas pohodovy chlapecek je kombinace vaseho klidneho rodinneho zazemi, ale i jeho povahy a temperamentu. Jedno me dite bylo presne takove, az mi to bylo take podezrele, jelikoz u starsiho akcnejsiho ditka jsme obdobi vzdoru opravdu neprehledli. Ted mu je 6, je to pohodar stale a sve potreby se naucil prosazovat jinymi mene "agresivnimi" zpusoby. Napr. metodu ohrane desky by ho na kurzu asertivity lepe nenaucili :) Narozdil od typickeho obdobi vzdoru - vyrazny skok - jsem u nej pozorovala spis postupny vyvoj techto dovednosti. Takze budte v klidu a uzivejte si rodinnou pohodu :)

Hodně zdraví!!! A díky za vaše slova ocenění. Srdečně Katka
Dětský vzdor
Komentar pro Emu: Myslim, ze vas pohodovy chlapecek je kombinace vaseho klidneho rodinneho zazemi, ale i jeho povahy a temperamentu. Jedno me dite bylo presne takove, az mi to bylo take podezrele, jelikoz u starsiho akcnejsiho ditka jsme obdobi vzdoru opravdu neprehledli. Ted mu je 6, je to pohodar stale a sve potreby se naucil prosazovat jinymi mene "agresivnimi" zpusoby. Napr. metodu ohrane desky by ho na kurzu asertivity lepe nenaucili :) Narozdil od typickeho obdobi vzdoru - vyrazny skok - jsem u nej pozorovala spis postupny vyvoj techto dovednosti. Takze budte v klidu a uzivejte si rodinnou pohodu :) - otázka upravena poradcem
Lenka:
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Milá Lenko, děkuji za komentář. Přeposlala jsem jej Emě. 
Děkuji, že čtete poradnu. Vše dobré. Katka
Dětský vzdor
Ještě bych chtěla dodat, že Honzík byl v pohodě i např u odebrání dudlíku, s manželem jsme se rozhodli, že už je na čase usínat brz něj, malému jsme to řekli a jediné, co udělal je, že se první noc, co bez něj usínal po něm koukal a asi půl minutky zaplakal. Potom klidně usnul a dál ho nepotřeboval (v té době jsem ho uspávala v mé náruči, měl asi rok). To stejné s kojením. Kojila jsem do necelého roka, ale potom už jsm nechtěla, tak jsem mu jeden večer dala lahev (kojila jsem ho jen před spaním) a on ji bez problémů přijal. Stejně tak, když jsme mu místo mléka začali dávat čaj s medem, potom bez medu a potom samotnou vodu.

Máme pohodové manželství, v podstatě nemusíme řešit žádné zásadní problémy (ťuk ťuk) a od dob, kdy byl Honzík ještě maličký, jsem si přivydělávala.

Uvědomuju si, že plno jiných maminek by bylo rádo za takový “problém,” jenom se asi potřebuji ujistit, že malému nějak nevědomky neškodím.

Děkuju!
Ema část 3
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Emo,
moje odpověď je v první části vašeho dotazu. Děkuji Katka
Dětský vzdor
Potom to zkusí ještě párkrát, ale tím to končí. Je s ním dobrá domluva, ale bojím se toho, aby v sobě neměl nějakou potlačovanou zlobu nebo se bál projevit nebo cokoliv.

Když na internetu vyhledám vzdor u batolat, tak všude píšou, že je to zdravé a známka toho, že to bude silná osobnost, že má silnou vůli aj. a nikde není nic o tom, když období vzdoru téměř nepociťujeme. Od okolí stále slyším věty, že je dobře, že se projeví aj., s čímž souhlasím a trošku se bojím, abych ho nějak “neudupávala.”

Je to v pořádku, že se téměř nevzteká a když už, tak chvilku? Jak poznám, že mu dávám dost prostoru?

Můj osobní pocit je takový, že je to pohodář, který je splachovací, ale nechci nic zanedbat.

Celkově je hodně mazlivý a máme svoje chvilky, kdy jsme jenom tak spolu a užíváme si sami sebe a nic neděláme (např u usínání), ale taky jsme hodně často mezi lidmi, hodně cestujeme a celkově máme hodně aktivit (i když se nejedná o žádný kroužek).

Děkuji moc za odpověď.
Ema část 2
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Emo,
moje odpověď je v první části vašeho dotazu. Děkuji Katka
Dětský vzdor
Dobrý den,

předem se omlouvám za možná hloupou otázku, ale už nějakou dobu mi leží v hlavě a potřebuji se ujistit, že nedělalm nic špatně. Mám syna, který má 20 měsíců a v očích mých i mého okolí je to úžasný a hodný chlapeček. Ve vývoji byl vždycky kousek doprědu, ale do ničeho jsem ho netlačila, přijde mi, že to je zbytečné. Od narození byl strašně hodné miminko, prošel si separační úzkostí, která ale nebyla nijak zásadní a zvládli jsme to, myslím, dobře. Od malička neplače (ani když byl malé miminko). Prostě jsem s ním opravdu na dovolené.

Moje obavy jsou v tom, že všechny ostatní děti v mém okolí se někdy vztekají (některé více a některé méňe). A já si myslím, že je dobře, že ze sebe ten hněv a stres dostanou. Honzík se ale nevzteká. Samozřejmě dá najevo, že se mu něco nelíbí a když mu například něco zakážu, tak se zlobí, ale třeba jen 10 vzeřin. Většinou to probíhá tak, ze si k němu dřepnu, řeknu mu, že ho chápu, ale že to prostě dělat nesmí z toho a toho důvodu.
Ema část 1
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Emo,


děti mezi první a třetím rokem započnou cestu k samostatnosti, kterou završí odpoutáním v dospívání. Bez tohoto podstatného vývojového období (období vzdoru) by váš syn nebyl "Já Honzík". I váš syn přirozeně usiluje o samostatnost, a to můžete pozorovat na aktivitách, které dělá – já sám. Já chci.. apod. Syn činnostmi testuje své možnosti a limity. Zkouší. Objevuje. Pokud mu to umožníte (dáte mu ten prostor) bude se vyvíjet zdravým způsobem a bude z něj růst osobnost. Syn potřebuje objevovat a vzdalovat se vám, proto, aby se mohl zase do bezpečí vaší "náruče" vrátit. Pokud je přijímán i když se vymezuje – je to základní kámen proto, aby se měl v dospělosti rád.


Pravdou je, že nejtypičtějším příkladem pokusů o individualitu jsou projevy nesouhlasu, resp. výbuchy odporu proti rozhodnutím a příkazům rodičů. Ale není to tak vždy. Záleží na přístupu rodičů a modelech, které dětem nabízí. Není to tak, že by období vzdoru nebylo jen váš syn ladí s prostředím, ve kterém vyrůstá – doma je to v pohodě, máma je v pohodě, táta je v pohodě – syn je v pohodě.


Kouzlo celého období vzdoru je být naladěná na potřeby dítěte. A z toho, co vy popisujete jste naladěná na potřeby svého syna! Bez tlaku na výkon! Navíc nabízíte sebe jako model pro svého syna. Synovi důvody svého rozhodnutí vysvětlujete, jste transparentní, nejdete přes sebe/jste sama sebou a zároveň nastavujete hranice a nedovolujte mu vše. To vše je ještě podpořeno pohodovým manželství a klidem u vás doma. Co více si přát.


Takže u vás doma je vše v naprostém pořádku. (Udupané dětí se projevují úplně jinak). Podporujete syna v jeho objevování a zkoušení, nechte jej si občas "rozbít koleno", nezametejte mu cestičky, buďte nadále laskavá a sama sebou, transparentní, otevřeně se synem komunikujte, nastavujte a posouvejte hranice. Oddělujte emoce od chování – zlobit se může, ale chování xy ne. Syna mazlete, oceňujte. A vše bude nadále v naprostém pořádku.


Jste úžasná máma, máte báječnou rodinu a váš syn je díky tomu v pohodě, milován a v bezpečí. Až jsem se z toho dojala.


Přeji hodně zdraví vám všem. Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství

Dětský vzdor
Dobrý den, moc prosím o radu, jak se správně zachovat k synovi 25 měsíců při hysterických záchvatech, které jsou často bez zjevné příčiny. Od narození je,, náročné dítě ", každou minutu potřebuje jinou činnost, nesedí, běhá, prostě než nemažu chléb, zmizne z talíře. Miluji ho jaký je a tak zabavuji, odvadim pozornost, upozorňuji předem, máme daný režim (bez něj by to vůbec nešlo), ale.. Např. ví, že jdeme koupit mléko, chci ho posadit do košíku a z ničeho nic vztek, jsem bez šance ho tam dostat, odvedu od diváků a snažím se zjistit proč, bez úspěchu uklidnění nakoupím s ním rvoucim na rukou, přeci nebudeme hlady.Doma jsem zkoušela snad vše, vzdálit se nepřipadá v úvahu, ublížil by si. Vůbec nevnímá. Řve, jak kdyby ho řezali. Ze zoufalství jsem jej placla i přes zadek(ne do modriny), když mlátil dřevěným kladivem do skla, ale tady cesta přece vůbec nevede. Musím jej pevně držet ze zadu, septat, čekat, až to přejde v pláč. Chytá ho to i v noci. Myslíte prosím, že se jedná,, jen"o vzdor? - otázka upravena poradcem
Jenny
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jenny,


moc vás zdravím v novém roce a přeji hodně zdraví. Z toho, jak situaci popisujete si nemyslím, že se jedná o vzdor. Toto je asi na delší povídání o průběhu těhotenství, porodu, vztazích u vás v rodině, vás v roli mámy, abychom mohli společně zkoušet přijít na to co syn potřebuje.


Co nebude fungovat je zjišťovat proč má záchvat v době kdy jej má. Je příliš v emocích, aby byl schopen vnímat co mu říkáte. Takže bych doporučila tuto fázi dotazování "proč" vypustit. Stejně si myslím, že nebudou fungovat tresty – je příliš malý, aby pochopil o co vám jde.


Mé doporučení je začít pozorovat výjimky. Tedy situace kdy je to jinak. Kdy se syn nevzteká, nebo se vzteká jen chvíli. Kdy v noci spí, nebo se vzbudí jen jednou, bez záchvatu a zase usne. Zkrátka kdy je to trochu jinak a trochu lepší. A těch situací si co nejvíce všímat a o těch mluvit se synem. A ty podporovat. Neodvádět pozornost, ale nechat celou situaci prožít, odžít. Nepotlačovat emoce - nechat je prodit. Držet režim a ladit s vypozorovanými výjimkami. Vypustit všechny tablety a mobily a jinou techniku používáte-li a nahradit tím, že budete synovi pravidelně číst apod. Hodně fyzického kontaktu - mazlení, blbnutí a vyjednané lochtáníčko (děti mají rády lochtání, když si danou situaci mohou řídit, ne když je přemůžeme).


Další možnost by mohly být mocenské hry. Děti se často uchylují k agresi v situaci, kdy jsou zavalené pocitem bezmocnosti. Ať se snažíme jakkoli, jsme jen lidé a všichni občas pociťujeme bezmocnost. Pocit bezmoci je přirozenou a dokonce užitečnou součástí našeho života, pokud ho ale není příliš a můžeme ho plně vyjádřit. Opakovaný, nadměrný, nevyjádřený a neobjasněný pocit bezmoci vyvolává hněv a agresi nebo naopak rezignaci a depresi. Pěkně je to posáno od N.Aldort třeba zde.


Další cesta bude přes vás jako mámu. Přemýšlet nad tím, jak to máte vy. Jak se cítíte, jestli jste si v mateřské roli jistá. Jak přemýšlíte o sobě a synovi. Co to pro vás znamená, že jej milujete takový, jaký je – je co za těmi slovy. I na malou změnu vašeho přemýšlení bude syn reagovat a může dojít k velkým změnám v jeho chování. Děti v tomto věku velmi kopírují a reagují na své rodiče – především mámy. Takže tady platí dvojnásob spokojená máma – spokojené dítě.


Zkuste se nad tím zamyslet, a kdybyste to chtěla probrat osobně – není problém, napište.


Přeji vše dobré. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovstvi.
Dětský vzdor
Dobrý den, zajímalo by mě, jak dlouho může trvat vztekací období :-) Mám dceru 5,5 roku a stále někdy dokáže udělat velkou vztekací scénu doma - důvodem třeba to, že v kinder vajíčku nebylo to co chtěla a bratr si to s ní nechce vyměnit ... Doufala jsem, že toto už máme zasebou a stále to občas přichází... Jinak je šikovná, už umí číst a psát písmenka, ve školce vzorná, ale někdy ji chytí nesmyslný amok. Snažím se jí chápat a vyvarovat situacím, co by jí mohly vadit (domluvit se, co si kdo a kdy půjčí, uklidí, bude se dívat na TV), ale věci ci nejdou ovlivnit (kinder vajíčko nebo programy v TV) ty jsou jaké jsou a ona je příjímá s řevem (ne tedy vždy). Už tedy od mala je taková víc vztekací (než třeba její mladší bratr) a scény jsou asi od té doby, co se narodil, jsou od sebe 1,5 roku. A řekla bych, že se věnujeme více jí, protože si vždy vše vyřvala... Děkuji za názor :-) Eva
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Evo,


děkuji za váš dotaz. Z toho, jak celou situaci popisujete to nevypadá na období z hlediska vývoje dítěte, ale na způsob, jakým dcera komunikuje své potřeby a emoce a to může přetrvávat, protože tento způsob komunikace jí s vámi funguje (věnujete se jí více, protože si vždy vše vyřvala), tak jej také používá.


Souhlasím s vámi, že nejde preventovat všechny situace, které by dceru mohly naštvat. Naopak je cesta naučit dceru se s těmito situacemi vyrovnávat. Brácha si to přece s ní nemusí vyměnit a ona je zklamaná, že v kinder vajíčku nebylo, co chtěla. To je v pořádku. Učit jí model, že když bude plakat a dělat scény, najde se vždycky někdo, kdo to zařídí, aby dostala, co chce mi přijde pro život nefunkční.


Doporučila bych tedy pokud dojde k situaci, která dceři vadí – nesnažit se to řešit (nedomlouvat se, co si kdo a kdy půjčí, uklidí, bude se dívat na TV…), ale naopak nechat to na ní – může si to domlouvat, zařizovat sama. Pokud to nedopadne dle jejích představ tak jí pomoci jinak pracovat s emocemi – přes přijetí a popisy emocí. Otužujte jí v tom, že někdy věci nejdou řídit, ale je třeba je přijmout. Přestaňte jí podporovat v jejím vztekání tím, že jí zametáte cestičky, aby se nevztekala.


Pokud máte ještě nějaké dotazy či potřebujete cokoliv objasnit, klidně se ptejte.


Přeji vše dobré, a především hodně zdraví.

Srdečně, Katka

Dětský vzdor
Dobrý den, chtěla bych Vás moc poprosit o radu, jak jednat s pětiletou dcerkou a vzdorem. Scény se začaly objevovat asi před rokem.Když se rozzlobí, utíká, odmítá komunikovat, nechce o tom vůbec hovořit, odvrací se. Čerstvý příklad:na autobusové zastávce jsem jí řekla, aby mladšímu bratrovi (3 roky)něco nedělala, protože se mu to nelíbilo a plakal. Neposlechla. Posadila jsem ji tedy na lavičku v budce. Vyběhla ven a běžela za zastávku. Řekla jsem jí, ať se hned vrátí, protože je to nebezpečné. Neposlechla, ani když jsem zakřičela.Když jsem ji odnesla do budky, lehla si na zem a já vůbec nevěděla, co s ní.Toto se děje cca rok a spíše to nabírá grády.Když má zlost, křičí na mě a mně to vadí,tím spíše před lidmi.Dávám jí, pokud je to možné,čas(chápu, že to nejde hned),ale ani později už to nechce rozebírat a zamlouvá téma.Povahově má sklony k hysterii a nikdy nebyla moc mazlivá. Ale vím, že uvnitř je citlivá hodně a zdá se mi, že je ze svých reakcí pak sama nešťastná.Jak jí mohu pomoci?
Janina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Janino,
 

děkuji vám za vaši otevřenost. První, co mě napadlo – škoda, že se nemůžeme potkat a všechno v klidu probrat. Kdybyste měla možnost stavit se za námi v Akademii rodičovství – budu ráda. Vždycky přemýšlím, kolik toho napsat a jak. Moc bych vás chtěla podpořit a ujistit vás ve vaší mateřské roli. Milujete své děti a děláte pro ně to nejlepší co umíte. Ptáte se, zajímáte se a hledáte odpovědi na své otázky – to je báječné.


Ptáte se na radu. Zkusím pár svých postřehů a nápadů:


Jak asi intuitivně cítíte tresty narušují vztahy, poškozují oblast rozvoje osobnosti. Přes pocity nepochopení, zklamání, zlomení dítěte až ke ztrátě důvěry. Chápu to tak, že v naší společnosti jsou tresty součástí výchovy, na druhou stranu již víme, že mají negativní dopady na sebeúctu dětí. Děti vychovávané metodou „cukru a biče“ pak mohou být bojácné, ustrašené (jsou vnitřně nejisté), zažívají pocity bezmoci, bezvýznamnosti, snaží se vyhýbat chybám, případné chyby maskovat, mají tendence lhát a vinit za průšvihy cokoliv/kohokoliv.  


Doporučila bych vám co nejvíce dceru oceňovat – všímat si pozitivních věcí a o těch hodně hovořit. Jasně a popisně, aby věděla, co je dobře, co se vám líbí. Ona dělá všechno proto, abyste vy i manžel byli spokojení s jejími výsledky – snaží se vám vyhovět. Jen neví jak. „vidím, že si hraješ s bráchou a kostkami – to se mi moc líbí, jak ….“


Zaujalo mě, v tom, co píšete: „Neposlechla, ani když jsem zakřičela“ x „Když má zlost, křičí na mě a mně to vadí, tím spíše před lidmi.“ Mě to připadá dost podobné. Vy občas křičíte na dceru, když máte o ní strach, nebo zlost a ona křičí na vás. Vám to vadí – jí určitě také. Když byste se jí zeptala, jak se cítí, když na ní křičíte – věřím, že by odpověděla něco ve významu, že se bojí.


Má rada tedy je – změnit přístup k vaší dceři. Na váš současný přístup (myslím tím komunikaci, výchovu...) – dcera reaguje a když vy zvýšíte tlak (zákaz, neposlechne, vy ji posadíte na lavici, ona uteče, vy křičíte, ona si lehne…atd) ona také přidává (jak píšete nabírá to grády).  Nabízím – začít s ní komunikovat s respektem a laskavě/otevřeně nastavovat hranice.  V celém příběhu se ptám – jak vám v tom holky je? Jak se cítíte vy? A jak se cítí dcera? Co by potřebovala dcera od vás? A co by pomohlo vám?


Dcera určitě potřebuje hodně fyzického kontaktu – mazlení, blbnutí apod. Zkoušejte jí ho pomalu nabízet s rostoucí důvěrou věřím, že přijde i častější objetí, pohlazení a jiné projevy lásky.


Věřím, že jakákoliv malá změna může přinést další. Zkuste si více v roli mámy věřit – jste nejlepší máma na světě. Jste její všechno a dcera se o vaši sebejistotu bude moci opřít a vyrůst ve fajn holku.

Srdečně, Katka
Dětský vzdor
Ještě doplním: Dcerka je také neuvěřitelně náladová až neurotická. V kolektivu nejistá a submisivní. Když se po scéně k situaci vrátím a chci jí to vysvětlit, rychle vše jen tak mimoděk odkýve, ale hned mění téma. Udobříme se, ale příště se to samozřejmě opakuje. Ještě bych asi měla zmínit, že narození mladšího sourozence pro ní bylo velmi těžké a špatně zvládala ztrátu části pozornosti.Doposud cítím, že jsem situaci nezvládla dobře v tom, abych oběma dětem zajistila takovou míru pozornosti, jakou by si přály. Nástup do školky byl docela dobrý, po 3 měsících ale přišel odpor (důvod jsme neodhalili) a tak jsme docházku lehce zúžili, nyní už lepší, má tam kamarádky. Manžel by byl rád ve výchově přísnější,vyznává metodu "cukru a biče", já se ho trošku krotím, protože nevím, jestli je autoritativní výchova, jakou jsme měli my, správná, chtěla bych nějakou "zlatou střední cestu", ale když se potom odehraje nějaká ošklivá scéna, mám pocit, že to dělám špatně. Měla byste prosím nějakou radu? - otázka upravena poradcem
Janina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, moji odpověď jsem připojila k první části vašeho dotazu. Katka