Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Sourozenecké vztahy
Dobrý den,
moc ráda čtu Vaše odpovědi zde v poradně a často nacházím inspiraci.
Nyní bych se chtěla poradit. Čtyřletý syn kousl svého 16měs. bratra, který mu bral hračku, se kterou si právě hrál. Vysvětlila jsem mu, že rozumím, že ho otravu je, když mu bráška všechno bere, ale rozhodně mu nesmí ubližovat a že příště už bych se na něj zlobila, nabídla řešení: např. hrát si spolu, půjčit bráškovi něco podobného, odejít do jiné místnosti a zavřít...
Večer při usínání ale spustil: "To bylo od tebe, maminko, moc ošklivé, jak jsi kousky Toníka." A sveřepě trval na tom, že já, jako by tomu opravdu věřil... Jak reagovat? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Běta
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Běto,

děkuju za vaše milá slova na úvod. Velmi mě potěšila.


Ano jde o velmi přirozený a chytrý způsob, jak si syn pořešil pro něj složité a náročné téma.  On ví, že kousnout bráchu je špatně. Stejně se může cítit špatně jen za to, že ho to napadlo. Ale stalo se. A teď – máma se bude zlobit – to já přece nechci, aby se na MĚ zlobila. Já chci být ten její chlapeček. Ale je to jasný – máma se zlobí – já jsem špatný – mě nebude chtít – chce bráchu – a brácha tady je, protože já zlobím. To je na jednoho tvorečka trochu moc – nejde to unést – tak jste to byla vy ne on.


Řešením je přijmout prohození rolí a říci – ano, byla to chyba, nevěděla jsem, jak jinak zareagovat. Ale příště už vím, co udělám. Příště, když mi bude „…Toník…“ brát hračku tak mu zkusím dát do druhé ručičky jinou, a navíc si svoje speciální hračky schovám do krabice a ty mu půjčovat nemusím. Můžu, ale nemusím.


Stává se, když rodič říkají staršímu dítěti, aby neubližovalo miminku, že je starší dítě přesvědčeno, že on/ona je zlý/zlá a že ho nemají rodiče rádi (chrání miminko přede mou – zlým dítětem). Řešením může být starší dítě vzít za ruku/na klín/obejmout v okamžiku, kdy by chtělo ublížit sourozenci, uznat jeho potřeby a poskytnou mu možnost, jak vyjádřit své fantazie. Nebojovat s ním, ale pomoci mu tu situaci prožít.


Srdečně, Katka

Sourozenecké vztahy
Takže je to s ním docela těžké a holka toho kolikrát zneužívá. Nevím, jak na ní. Zkusila jsem už vešny dostupné metody, které jsem si kde přečetla, ale nepomáhá nic. Na druhou stranu k sobě máme dobrý vztah, má ve mě důvěru, nebojí se mi cokoliv říct atd. Ví, že jí vždycky poradím a když řekne pravdu, ať je jakákoliv tak to vyřešíme. Lež nepromíjím, vědí to, přesto někdy zalžou. Pokud je to "nevinná lež", tak to nehrotím, ale pokud je to lež typu, že to má dopad i na někoho jiného, tak je výprask. Na zadek dostanou tak 2 - 3 x do roka. Jinak se vše snažím spíš řešit domlouvou, ale bohužel i občas řvaním. Prosím poraďte, jak na ní, aby nebyla je svému bratrovi tak zlá. Není to pravidlem, má ho ráda, ale občas je to s ní k nevydržení. Je panovačná i ke svým spolužákům.
Moc děkuji - otázka upravena poradcem
Hanka S.
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Hanko,


děkuji za váš dotaz a otevřenost. Líbí se mi, jak celou situaci popisujete – váš nadhled. Většinu práce jste již udělala, já jen ten pohled shora trochu rozšířím.


Souhlasím s vámi, že stín naší výchovy se překračuje jen velmi těžko a najít nové funkční způsoby nastavování hranic, když nechceme děti fyzicky trestat je fakt náročné. Vlastně to byla jedna z myšlenek, proč vznikla Akademie – pokud rodiče chtějí změnit výchovné vzorce – tak aby měli kde se to naučit. Zároveň chceme, aby naše děti měly mezi sebou hezký vztah a byly si oporou. Máme o ně strach a snažíme se ze všech sil to zvládnout.


Vaše dcera dělá to samé jako vy. Občas se prostě k bráchovi nechová jako jeho sestra, ale jako jeho matka. A když jej vychovává, vychovává jej stejně jako to děláte vy. Děti se takto – modelem, velmi přirozeně učí. Příklad – když křičíme kvůli špinavému tričku (hodně energie) a pak jej jdeme vyprat a vysvětlujeme, jak se to vypere. Děti se především učí tomu "křiku" (uvádí se až 80%) jak se odstraní flek z trička již není, tak podstatné (20%).


Dostupné metody jsou kosmetické úpravy, které chvíli vydrží, ale pak se vše vrátí do starých kolejí. Je to jako když si vezmete prášek proti bolesti hlavy, ale neodstraníte příčinu bolesti, takže za pár dní vás zase může bolet hlava. Co zafunguje 100% je změna vašeho přístupu.


Vztah mezi sourozenci – nechte na nich a nevstupujte jim do něj. Důsledně. Nedělejte jim rozhodčího/soudce či mediátora při hádkách (výjimku tvoří ohrožení života, úrazy a podobná bezpečnostní rizika). Potřebujeme naučit děti si problémy řešit a přijímat za ně zodpovědnost. Ne čekat na příležitost hodit to na druhé či zlepšovat argumentaci – kdo za co může. Ne čekat na to, že autorita to stejně nějak rozhodne.


Příklad: přijdete do pokoje a vidíte, že je rozstříhaná deka. "Vidím, že je rozstříhaná deka. Tato deka byla určena na přikrývání nikoliv na hraní/výtvarku/trénování práce s nůžkami. Deku potřebujeme – co s tím uděláte?" pokud děti s návrhy nepřichází můžete nabídnout "můžete koupit novou deku z vlastních peněz, můžete jí zašít… - prosím domluvte se, jak to napravíte a dejte mi vědět". Pokud se sami domluví, že koupí novou – v pohodě. Pokud přijde jedno dítě, že on/ona deku rozstříhal a že ji uhradí – v pohodě. Pokud vás budou chtít informovat, kdo za co může a kolik má zaplatit a jinak zatahovat do řešení – jenom již trvejte na svém (důsledně a laskavě) – "prosím vyřešte si to spolu – já to neumím/nechci/nemůžu rozhodnout. Pokud dojde k tomu, že se nějaké věci poškodí – je třeba hledat nápravu a řešení – já vám pak můžu poradit, jak se deka zašívá – rozhodnete-li se tak, můžu s vámi zajít do obchodu…atd…".


To je totiž model, který chceme, aby se děti naučily – lidé dělají chyby, ale je třeba se k tomu postavit čelem – tedy přijmout za průšvih zodpovědnost a hledat řešení, nápravu či nechat na děti dopadnout přirozené důsledky toho co se stalo. S každým dalším zvládnutým průšvihem se dětem posílí sebevědomí.


Budu ráda, když mi dáte vědět za měsíc - jaké pozitivní změny pozorujete ve vztahu vašich dětí.

Srdečně, Katka

Sourozenecké vztahy
Dobrý den, mám dceru 10,5 roku a syna 9 let. Dcera je na něj někdy hodná, pomáhá mu, ale většinu času je na něj hodně zlá, dělá mu naschvály, on jí to potom oplatí třeba tak, že jí bouchne (naschvály tytu, že dokola dělá nějaký zvuk atd.) To bych brala ještě jako dětské škádlení. Horší je, že když něco provedou a já se ptám, kdo to udělal, tak dělá všechno možný proto, aby to odnesl syn. Vymýšlí si příběhy jak zrovna roztříhal deku, apod. Jenom aby ona byla za tu dobrou. Také na svého bratra stále řve, nedávno třeba kvůli tomu, že měl na triku flek. To řvaní bohužel chápu. Já než bych je uhodila, tak je zadši seřvu. Na druhou stranu s nimi hned potom v klidu mluvím a snažím se zjistit, co se s nimi děje. Ale nervy mi občas prostě bouchnou. Syn je sociálně velmi, velmi nezralý (narodil se ve 30 tt). To se projevuje např. že když se ho na něco zeptám, tak naprosto nevím proč (toto bdobí vůbec neměl),např. proč si myslí, že by se měl ráno převléknout z pyžama. 1 část
Hanka S.
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Hanko,
děkuji za váš dotaz. Odpověď najdete v druhé části vašeho dotazu.
Sourozenecké vztahy
Dobrý den, mám čtyřletá dvojčata - holčičky, posledních pár měsíců mám problém s mladší z nich, snaží se na sebe strhávat pozornost, až tak, že když její sestra upadne a praští se, tak se na mě sápe, i přestože se jí nic nestalo, že se taky bouchla, závidí jí i když je nemocná, snažím se jí to vysvětlovat, ale marně. V poslední době dost zlobí a je na sestru zlá, jenže když nějak zasáhnu, ta druhá pláče, zastává se jí a s pláčem mi říká, ať jsem na ní hodná nebo když jí něco provede, tak že jí to vlastně ani nebolelo a podobně, stále jí ustupuje, nevím, co s tím, aby jedna nebyla ustupující otloukánek a druhá malý uzurpátor. Děkuji
Iveta
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Iveto,


děkuji za váš dotaz a důvěru. Vzhledem k tomu, že neznám vás, vaši rodinu a všechny okolnosti je pro mě obtížné nabídnou jeden pohled. Dovolím si tedy pár nápadů, námětů a věřím, že některý z nich vám pomůže.


Téma sourozeneckých vztahů je na kurzech Akademie rodičovství velmi časté a nejvíce účastníky překvapí, jak je to v každé rodině jiné – i když se jedná o dvojčata, dva kluky či kluka a holku v podobném věku. Když si o tom s rodiči povídáme začínáme otázkou – jak si představujete vztah vašich dětí? Co je pro vás klíčové? A do jaké míry si vztah mohou řídit děti samy a do jaké je ovlivňován vstupy rodičů (neperte se, půjč mu to, rozděl se, postarej se, pomož mu, hrajte si spolu, nestrkejte se…atd). Jak jsem si přečetla vás dotaz, tak mě napadlo – a jak to má Iveta.  Jak moc u holek rozlišujete, která je mladší a která je starší. Možná se ta mladší opravdu cítí v jiném postavení a chce se vyrovnat. Starší se dle popisu chová dospěleji (zastává se sestry).


Myslím, že holky jsou již dost staré na to, abyste si s nimi o celé situaci promluvila. Ptejte se jich, co od vás chtějí. Ptejte se „mladší“ co potřebuje. Zlobení je znak bezradnosti dítěte. Signalizuje, že dítěti chybí pocit sounáležitosti s rodinou, cítí se neschopné a opuštěné. Ptejte se „starší“ jak rozumí svému chování, když vy zasáhnete a ona začne plakat (zastávat se sestry, chránit jí). Občas, když rodiče často dětem říkají – Měla bys být na sestru opatrná je mladší, Měla bys…jsi starší, tak potom starší sestry ochraňují ty mladší – ale netuším, zda-li je to i váš případ. Pokud by byl – zkuste vynechat ze slovníku: Měla by ses chovat tak a tak, protože jsi starší…..


Také pomáhá, když rodič přestane vstupovat do vztahu svých dětí – situace se může sama uklidnit, když se vy upozadíte. Přistupovat k jejich vztahu s vírou, že holky ví, co potřebují a dělají pro sebe to nejlepší. Učí se, zkouší a trénují pro dospělý život v bezpečném prostředí. Dneska to může vypadat tak, že jedna bude „otloukan“ a druhá „agresor“, ale za pár týdnů/měsíců si to holky prohodí a vyzkouší si i jinou roli.


Další možností je proaktivně nabízet pozornost oběma sestrám.


Děti se potřebují naučit přijímat porážky a překonávat je. Zatímco zraněné koleno se zahojí, zraněná odvaha zůstává handicapem na celý život. Věřím, že vaše holčičky si to mezi sebou vykomunikují a vy jim můžete nabídnout podporu a pomoc, když nebudou vědět kudy kam. „Holky je to na vás, já vás mám moc ráda obě, když budete potřebovat moji pomoc, jsem tady pro vás“.


Budu ráda, když mi napíšete, jak se vám za čas daří.


Srdečně, Katka

Sourozenecké vztahy
Taky mi vadí, že jde o věci, které jsem si koupila za své vlastní peníze, zatímco sestra mi je obnošuje, ale svůj šatník si rozšiřovat nechce, i když tvrdí, že by se jí obdobná věc jako můj svetřík/kabelka/náhrdelník hodila.
V současné době je situace lepší. Pomohlo, že jsme více v kontaktu (už studuje taky a bydlíme spolu), takže ji mám víc pod dohledem a fakt se musí ptát. Zároveň jsou její dotazy v oznamovacím stylu "půjčím si kabelku" a na odmítnutí reaguje velmi podrážděně. Musím říct, že mi celkem pomohlo, že naše spolubydlící kopíruje určité prvky stylu moj sestry (malovátka, parfém), což ji vytáčí, takže se jí třeba podaří pochopit to, proč mi vadí, že on využívá můj šatník. Co se týče naschválů, na oba mé sourozence nepomohlo nic, prostě z toho vyrostli (sestra teda ještě vyrůstá...). - otázka upravena poradcem
Stela 2
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Stelo,


s tématem – sourozenec mi bere věci se setkáváme velmi často. Souhlasím s vámi, že nejde o puberťácké chování, je to spíše o hodnotách, a modelech chování, které se v rodinách žijí.


Velmi zjednodušeně – rodiče často říkají svým dětem: „rozděl se, půjč mu to, musíte se o tu věc střídat apod.“ ve snaze, aby děti nebyly lakomé. V čem je rozdíl, když v 5 letech to byly panenky, pak třeba sportovní vybavení a dnes je to oblečení? Dále to většinou bývá i tak, že mladší dítě (u mě doma je to stejné) dědí oblečení po straším sourozenci. A do určitého věku je to normální, žádoucí a pro rodinu ekonomicky výhodné.  Ve chvíli kdy začneme dospívat anebo jsme dospělí situace se změní. Je možné, že ten mladší si tuto změnu neuvědomí. Takže je to na vás starších mu to otevřeně vysvětlit. 15 let bylo něco normální – takže budete muset být trpělivé a opakovat změnu situace vícekrát. Páč zvyk je železná košile.


Na druhou stranu vše má své plusy i mínusy. Pokud jste se naučily sdílet – bude se vám to v dnešní době sdílení jistě hodit. Možná k tomu chybí další schopnosti a hodnoty jako je respekt, schopnost spolupracovat a komunikovat, úcta. Ty nám v dnešní společnosti chybí.


Někomu sdílení věcí může vyhovovat, ale někdo by rád měl své oblečení jen pro sebe. Že, holky?  Mělo by být přirozené, že požádáme sestru, aby mé oblečení nenosila a ona to bude respektovat. Místo toho častěji lidé volí zamykání skříní. Je to důvod, proč jsme s kolegyní založily Akademii rodičovství – abychom nabídly prostor těm, kteří se chtějí učit a následně i své děti dohodám, zodpovědnosti, respektu a úctě a z nějakého důvodu se to nemohli naučit dříve.


Nic z toho, co děláme nám sice nemůže zaručit, že naše děti budou přesně takové, jaké je chceme mít, přesto za pokus to vždycky stojí.

Věřím, že vaše generace to zvládne!

Srdečně, Katka

Sourozenecké vztahy
Reaguji na Anetu. Jsem taky starší sestra (23), které ta mladší (19) bere oblečení a bižuterii. Taky nerozumím, proč to dělá - začala s tím tak v 18, v podstatě v době, kdy zjistila, že jí jsou mé věci dobře, takže asi nejde jen o puberťácké chování.
Podle mě je to tím, že jsou pro ni ty věci dosažitelné (v mém případě využívala toho, že jsem byla přes týden ve městě, kde studuji) a prostě se jí hodí. Několikrát jsem to řešila přímo s ní a i s rodiči, ale její argumentace byla ve smyslu teď to nepotřebuješ, tak si to půjčím. Neptala se mě, protože by mě musela kontaktovat, a to se jí rpostě nechtělo. Na dotazování rodičů v lhávala, že jsem jí tu věc dovolila půjčit. Vadilo mi to především proto, že jsou to věci, které jsou prostě moje - přijde mi, jako by mi kradla mou identitu. Navíc jsou pak zpocené/špinavé, takže je pak nemohu nosit, i když počítám s tím, že mi budou k dispozici.
Stela 1
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Stelo,
moji odpověď jsem napsala do druhé části vašeho dotazu. 
Sourozenecké vztahy
Dobrý den, je mi 19 a jsem starší sestra, mladší sestře je 13 a mlátí s ní puberta. Mamka to moc neřeší, jenom jí občas okřikne. Ke mě se chová jako bych nic nebyla. Například dneska jsem zjistila, že mi zase vzala oblečení a ani se nezeptala. Šla jsem za ní s tím, že chci aby mi svetr vrátila a ona, že jestli ho chci tak ať si ho najdu, že jí se teď nechce a když jsem jí řekla, že ten svetr mi vzala ona a že ho chci zpátky, tak mi řekla, že si ho mám najít sama a ať vypadnu. Slyšel to táta a řekl jí ať mi ho vrátí, naštvaná a napučená se zvedla a začala po mě házet věci, že v pokoji ho nemá a že jí mám nechat být. Odešla jsem s tím, že mi ho má za chvilku donést. asi hodinu se nic nedělo a tak jsem vyšla ze svého pokoje a svetr ležel na chodbě u dveří, kde byla louže od bot od sněhu. Naštvaná jsem šla za mamkou, že se mi nelíbí jak se ke mě chová moje sestra a co udělala a ona řekla jen neřeš to. byla pak zlá ještě na mě, že nechápe, proč jsem naštvaná. Nechápu to a nevím co dál .
Aneta
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Aneto,


chápu, že je to složité. Ségra se chová, jak se chová (občas provokuje a prudí, možná žárlí, chce se vám podobat, obdivuje vás…) a rodiče situaci moc neřeší a nenastavují jasná pravidla a hranice. Z toho, co popisujete, to vypadá jako když u mámy nemáte žádné zastání. Na druhou stranu se s tímto problémem můžete potkat i později – například na vejšce na koleji vám holky budou brát oblečení nebo šminky. Co byste dělala potom?


Máte představu, jak by se měla máma v takové situaci zachovat (co by se vám líbilo)? Jít za ségrou a něco jí říct, zakázat? Nebo jí dát trest? A myslíte, že by příště se situace takováto nebo podobná nezopakovala? Obávám se že ne. Naopak by ségra mohla ještě „přitvrdit“, když vy si berete na pomoc maminku.


Myslím, že máte příležitost začít se o sebe a své věci starat. Jasně říkat co se vám líbí a co ne. A přinášet téma respektu a dohod do vaší rodiny.  V klidu, když bude doma pohodová atmosféra se sejít – ideálně všichni dohromady a říci, že si nepřejete, aby vám kdokoliv z rodiny – především sestra brala a nosila vaše oblečení. A zkuste popsat své pocity – „je mi nepříjemné, když mi někdo nosí mé oblečení, protože…“.  Můžeme se dohodnout na dodržování tohoto pravidla? Souhlasíte s tím? Co když zjistím, že jste to někdo nedodržel? Co se bude dít?


Pokud se na to necítíte, můžete se zkusit domluvit se sestrou – když bude klid a dopředu. Hle, chtěla bych se s tebou domluvit. Od teď si nebudeš půjčovat moje oblečení bez dovolení. Štve mě, když si bereš moje věci, protože…… A jasně nastavit hranice.


Můžete si s mámou nebo oběma rodiči promluvit o tom, jak oni vnímají pubertu své dcery. Jak to vidí oni a jaký je jich názor na řešení/neřešení situací, které vznikají. Jaké to bylo, když měli oni pubertu a co se změnilo? Jak vnímali tu vaši.


Puberta je o vymezování se proti autoritám. Ale lidé, kteří spolu žijí by se k sobě měli chovat s respektem. Je to i váš domov a všichni by se něm měli cítit dobře, a to jde těžko, když ségra dělá věci, které vám vadí.  


Věřím, že to zvládnete, kdybyste to ještě potřebovala probrat – kdykoliv se můžete obrátit na mě, Akademii rodičovství – to co je parta lidí, co pomáhá rodinám, aby se jim spolu dobře žilo a občas jezdíme i do bytů/domů a pomáháme tak všem najednou.


Srdečně, Katka






mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.