Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Vztah s dětmi
Dobré ráno, moc děkuji za rychlou odpověď. Určitě se budu řídit tím, co jste mi poradila. Máte pravdu, chce to důslednost, a v tom jsem slabý článek... Jen upřesňuji: Ano, žijeme v úplné rodině, ale otec se dětem nikdy moc nevěnoval. 1 - 2 měs. jsme podnikali společné výlety, jednou ročně nějaká dovolená. Otec dětí je totální workoholik (vysoce postavený manažer), i v jeho volných chvílích dával přednost práci. Je pravda, že jsem s ním mnohokrát hovořila o tom, že synek potřebuje mužský vzor, že je stále se mnou. Ale jemu (otci) je to jedno. Ještě podotýkám, že synek se narodil neplánově, takové milé překvapení. Také je pravda, že starší sestry (obě v pubertě), se s ním "nemažou", a kolikrát mu i dají facku, i když mě toto jejich chování velmi vytáčí. Otec to vše vidí, ale nejedná, nenapomíná, nikdy děti neusměrnil. Takže výchova dětí je z 98% na mě. Ale děti mám skvělé, vtipné, dobrosrdečné, zdravě sebevědomé, děkuji bohu za ně. Krásný den Vám, a díky ještě jednou za rady! - otázka upravena poradcem
Vladimíra
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Vladimíro,


děti mají očividně skvělou, dobrosrdečnou a sebevědomou maminku a tatínka – tak mají fajn vzory od kterých se mohou učit.


Dovolím si heslovitě nevyžádané poznámky k tomu, co píšete:

-          Nevím, co dělá syn za sport, ale i u hokeje, aikida a jiných bojových sportů, atletiky, volejbalu či fotbalu – je to jedno o jaký sport se jedná potká mnoho mužských vzorů, dobře fungují prarodiče – děda apod.

-          Co se týká sourozeneckých vztahů – je fajn, když si vztahy nastavují mezi sebou děti samy a rodiče do toho nezasahují. Sourozenecké vztahy jsou takový první zkušební trenažér pro ostatní sociální prostředí – školy, tábory, party…

-          Pokud by se například otec zastával syna před dcerou – vysílal by signál, že syn je slabý a on jej tak vnímá, a proto jej musí chránit. Když naopak nezasahuje – vysílá signál – vnímám tě jako někoho kdo situaci zvládne.


Mějte se krásně a držím palce s důsledností.

Srdečně, Katka

Vztah s dětmi
Dobrý den, paní Kateřino,
mám synka, bude mu osm, je velmi bystrý, ale pořád mluví. Mluví, mluví, mluví celý den dokud neusne. Takový kolovrátek, malý vymývač mozku. Problém je v tom, že každému skáče do řeči (paní učitelce ve školce a nyní ve škole, nám rodičům, známým, prostě všem. Vysvětluji mu, že je moc šikovný kluk, ale že jsou situace, kdy musí počkat a neskákat do řeči. Např. když telefonuji, nebo se bavím s lidmi, když pracuji na počítači, když potřebuji něco vyřešit. Je strašně neodbytný, nevím, jak jej to mám naučit. Navíc mluví velmi nahlas. Např. jsme byli v restauraci, a starší pár od vedlejšího stolu nám vynadal, že máme nevychované dítě. Já se jej snažím napomínat, aby mluvit tlumeně, vysvětluji mu, že musí být ohleduplný, ale vše zbytečné. Podotýkám, že má dvě starší sestry, se všemi dětmi mám velmi pěkný vztah, se všemi si povídám, ptám se na jejich názory, ráda si je vyslechnu. A pořád je to tomu malému málo :-)))) Co s tím? Předem díky a moc chválím Vaši poradnu.
Vladimíra
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Vladimíro,


velmi mě těší, vaše ocenění – děkuji za něj. Dovolím si vám vzhledem k omezenému množství informací nabídnout své nápady – doufám, že některý vám bude rezonovat.


Přemýšlím nad postavením syna v rodině. Nepíšete zda-li žijete i s tatínkem dětí/manželem/partnerem nebo jste ve čtyřech – syn, vy a dcery. Nepotřebuje se syn mezi 3 ženskýma, a navíc jako nejmladší, prosadit a dělá to tímto zabíráním prostoru pro sebe (mluví nahlas a často)? I když píšete, že si povídáte se všemi – nepotřebuje syn větší pozornost a prostor než-li v současné době má?  Mohl by pomoci stanovený čas pro syna na který se může spolehnout, může si jej využít, pokud bude chtít, ale nemusí.


Také se stává se, že rodič chce určité pohlaví dítěte, a to když se konečně narodí - třetí syn dostane se mu výsadního postavení nebo tlaku z očekávání.


Syn je ve věku, kdy potřebuje otcovskou roli a zažívat si mužské vzory. Je nějaká možnost že by pobýval s chlapi, aby okoukal jejich způsob komunikace a chování?


Další možností by bylo, že syn tento způsob komunikace odkoukal. Není možné, že někdo v rodině se chová podobně? 


V té praktické rovině bych méně vysvětlovala a více si chránila svůj prostor. ."Promiň, teď pracuji, za chvíli se Ti budu věnovat." "Klidně mi to mezitím, napiš, nakresli, postav, cokoliv, co dítě zaměstná. Musí to dodržet!!! A takto i v ostatních situacích – DODRŽET. Smyslem je snížit počet slov z vaší strany – když telefonujete – stačí gesto. To lze domluvit předem. „Když budu telefonovat a ukážu ti prsty křížek (cokoliv vám sedí) tak potřebuji, abys informaci, co mi chceš sdělit sis napsal“. V tomto případě je to hodně o vaší důslednosti.


Samozřejmě lze zavést rodinnou radu – pravidelné setkávání všech členů rodiny ve stanovený čas a odkazovat některá témata na rodinnou radu.


Kdyby vás ještě něco zajímalo budu ráda, když napíšete.


Přeji vám a celé vaší rodině hodně zdraví a je pro mě krásné číst, že máte fajn vztahy s dětmi.

Srdečně, Katka

Vztah s dětmi
Dobry den,
dcera ma cerstve dva roky. Od 14 mesicu je behem dne bez plen, na noc jsem je jeste davala, ale pocurana bylo tak jednou/mesic.
Minuly tyden se zacala opet pocuravat. Je to temer kazdou noc. Behem dne si rika nebo jde sama na nocnik.
Na konci rijna se nam narodi druhe dite. Napadlo me, ze je to tim. Zadna zmena u nas neprobehla.
Nechci ji za to nejak peskovat, jen reknu klidnym hlasem, ze je zase pocurana a ona se jen smeje a rika, ze je mimi..
Myslite, ze to brzy odezni? Je to caste, kdyz se ma narodit sourozenec?
Predem dekuji


Predem dekuji. Dost me to trapi, protoze mi dalo dost prace, aby byla bez plen..
Monika
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Moniko,


děkuji za váš dotaz. Standardně děti jsou bez plen i na noc až okolo 2,5 až 3 let, takže chápu, kolik energie a práce vám to dalo, abyste to s dcerou zvládly takto brzo.


Možná se s dcerou bavíte i o tom, že brzy bude mít dalšího sourozence a vzhledem k tomu, že už má brzy přijít na svět, je to téma velmi časté. Ona se k této přípravě může připojovat tím, že říká, že je mimi.


Mé doporučení je přestat počůrávání řešit (ani nekomentovat, že je zase počůraná, jen společně vyměnit ložní prádlo...), stejně tak jako přípravu na dalšího sourozence. Pokud dceru bude cokoliv zajímat určitě se zeptá. Po narození miminka se v maximální míře zkuste věnovat dceři. Jejich sourozenecký vztah posílíte tím, pokud bude dcera mít možnost se podílet na péči o miminko nikoliv nutnost (mít možnost se jít i nejít dívat na koupání miminka – bude mít možnost říci – já nechci).


Narození sourozence je pro prvorozené velmi náročné a děti to komunikují mnoha způsoby. Ale laskavá péče a bezpečí domova jim toto období pomůže překonat.


Přeji vám všem vše dobré, a především hodně zdraví.

Srdečně, Katka

Vztah s dětmi
Dobrý den, zúčastnila jsem se foto soutěže na téma "Rozmarné léto"...mám hodně fotek, samozřejmě hlavně s dětmi...jednu, se dvěma čtyřletýma dětma (syn a jeho kamarádka) jsem poslala...je to moje jedna z oblíbených...dva dny byla vystavena, pak ji stáhli...po mém dotazu proč, jsem se dozvěděla, že jsou nevhodné...na fotce leží děti na dece, na břichu, s kšiltovkama, není jim vidět do obličeje, ale jsou nahé...já si je takto vyfotila z toho důvodu, že fotka ukazuje nádherný kontrast tmavého opáleného klučiny a jeho světlounké kamarádky...ani v duchu by mně nenapadlo, že taková fotka může někoho pohoršovat, nebo se zdát nevhodná...ráda bych znala Váš názor...děkuju, Jarmila p.S. Kdyby byla možnost, zaslala bych vám ji k posouzení... - otázka upravena poradcem
Jarmila Machová
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jarmilo,

chápu Vaše rozladění, když fotografii stáhli ze soutěže, že je nevhodná. Obzvlášť, když byla Vaší oblíbenou a neměla jste jako úmysl ukazovat nahotu dětí. Žijeme však ve společnosti, kde se neučíme jak s nahotou zacházet, ani se neučíme zacházet se vztahem ke svému tělu a jak se chránit. Jednodušší jsou zákazy. Mám hypotézu, že Vaši fotografii stáhli právě z důvodu ochrany Vás i pořadatelů soutěže. Z toho vyplývá, že s odbornou kvalitou fotografie to nemá nic společného. Umělecky může být velmi vydařená. Nabízím několik pohledů, které mohly vést ke stažení fotografie.

1. Pravidla daná organizátorem soutěže, že nelze zasílat uveřejňovat fotografie, kde je zřejmá nahota nebo jen její náznak.

2. Ochrana organizátora, protože není schopen zajistit bezpečnost před zneužitím fotografie.

3. Posuzování fotografie je pocitová záležitost a tudíž, jestliže někdo v porotě usoudil na základě svých morálních hranic, že je nevhodné vystavovat nahé dětské tělo, tak rozhodl fotku stáhnout. Vy se můžete ohradit či zlobit, ale rozhoduje organizátor a ten nese zodpovědnost. Jinými slovy, vy se přidáváte k pravidlům hry zvané "fotosoutěž"

V době využívání sociálních sítí není jednoduché zajistit nezneužití informací a fotografií, které tam většinou s dobrým úmyslem vložíme. Vy jste vzor pro svého syna a Vaším úkolem je mu rizika vysvětlit.

Přeji Vám, abyste nafotila spoustu zajímavých fotografií a mohla je sdílet mezi lidmi, kteří mají podobné smýšlení a nebudou pro ně pohoršující. Krásné zážitky z focení.

Srdečně Katka

Vztah s dětmi
(1) Dobrý den, prosím o radu: mám syna 3,5 let, který se mi zdálo, že si vždy šel svou cestou a měl svou hlavu. V poslední době (cca půl roku) se ale mění, je velmi lítostivý, na jakoukoliv výčitku z mé strany, jakkoliv je vyřčena nekriticky (prosímtě, už to tady ty kameny neházej, jsou tady děti, mohl bys je trefit a zranit) propukne v lítostivý pláč a opakuje "promiň, mami....". V kolektivu si nechá vše líbit (nechá si sebrat hračky), až se divím, proč se nebrání (říkám mu, že ať se nedá, že má větší sílu a když je mu ubližováno, neměl by to dovolit) a má tendence, ať jde o mladší či starší děti za mnou běžet a žalovat a žádat spravedlnost skrze mne. Paní učitelka v MŠ mi řekla, že se s ním možná moc piplám a že jednou má být ten zodpovědný muž, o kterého se může žena opřít a že ať se více věnuji starší dceři (6 let), že děvčátka to většinou potřebují více. - otázka upravena poradcem
Alena
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Aleno, zasílám vám ještě vzkaz od paní Anny:
"Dobrý den, ráda bych zareagovala na dotaz Aleny, která má 3,5letého synka. Já se za všechno svoje působení s dětmi v tomto věku (5 dětí) naučila, že děti v sobě někdy těžko seberou odvahu postavit se někomu a asertivně říct "ne" nebo "tohle mi nedělej". Taky jsem vždy chtěla, aby se děti uměly postavit samy za sebe...ale pochopila jsem, že já jim musím ukázat, jak na to. Tady se učí totiž nápodobou. Když jsem na hřišti šla a řekla "tohle mu nedělej, bolí ho to", tak ubližovaný chlapeček se přidal a příště už si pomohl sám. Takhle snadné to bylo. Nebrala jsem to jako jeho nutnou ochranu (jak Alena píše, že prarodiče míní, že ho má více chránit), ale jako postavení se chování, které není správné.
Pokud moji radu považujete za správnou a vhodnou, budu ráda, když ji paní Aleně předáte. Děkuji."


Dobrý den Aleno,
děkuji za váš dotaz. Moji odpověď najdete v druhé části vašeho dotazu.
Vztah s dětmi
Dobrý den, ráda bych zareagovala na dotaz Aleny, která má 3,5letého synka. Já se za všechno svoje působení s dětmi v tomto věku (5 dětí) naučila, že děti v sobě někdy těžko seberou odvahu postavit se někomu a asertivně říct "ne" nebo "tohle mi nedělej". Taky jsem vždy chtěla, aby se děti uměly postavit samy za sebe...ale pochopila jsem, že já jim musím ukázat, jak na to. Tady se učí totiž nápodobou. Když jsem na hřišti šla a řekla "tohle mu nedělej, bolí ho to", tak ubližovaný chlapeček se přidal a příště už si pomohl sám. Takhle snadné to bylo. Nebrala jsem to jako jeho nutnou ochranu (jak Alena píše, že prarodiče míní, že ho má více chránit), ale jako postavení se chování, které není správné.
Pokud moji radu považujete za správnou a vhodnou, budu ráda, když ji paní Aleně předáte. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Anna
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Anno,
děkuji za váš vzkaz Aleně, který ji předávám.

Souhlasím s vámi, že děti se učí nápodobou. Pokud chceme, aby se děti o sebe postaraly musíme jim to umožnit a nabídnou jim vhodný způsob, pokud chceme, aby nás respektovaly, musíme je respektovat a pokud chceme, aby byly zodpovědné, musíme jim zodpovědnost předat - nikoliv o ní jen mluvit. Tak snadné a přesto náročné to je. Věřit a fandit našim dětem, ikdyž se jim zrovna něco nedaří nebo jdou trnitější cestou. Být s nimi, nabízet, ale nedělat to za ně.

Díky za váš komentář a přeji vše dobré.
Srdečně, Katka
Vztah s dětmi
(2)Prarodiče dítěte (když pozorují vnoučata při hře) jsou toho názoru, že je citlivý a že bych ho měla více chránit, že ho starší sestra hodně sekýruje (co s tím, také nevím), že ho chráním málo a že mu ostatní ubližují, že kluci jsou citlivější a častěji potíže pojímají fatálně a že to nesmím podcenit. Poslední scéna byly ústrky ze strany stejně starého bratrance, od kterého si vše nechal líbit. Nakonec ale vzal písek a hodil ho mu ho do očí... Učitelka i prarodiče - dvě dobře míněné rady, ale velmi rozdílné.Nejsem si moc jistá, jak k němu přistupovat, abych mu nijak dušičku nezlomila, chránila ho ve správných situacích a přitom mu ale dala prostor se za sebe postavit. Poradíte, prosím? P.S.Ten půl rok, kdy je syn extrémně citlivý možná odpovídá jeho nástupu do kolektivu, ale nejsem si tím zcela jistá, zda je to hlavní spouštěč změn. Spíše tápu. Předem moc děkuji.
Alena
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Aleno,

děkuji za váš dotaz. Jak píšete změna může souviset s nástupem do školky. To, že si syn jde svou cestou a má svou hlavu určitě nezapomněl. Umí se o sebe postarat což usuzuji z toho, jak hodil do očí písek svému bratranci (pravda – nevybral si nejlepší možnost, ale postaral se o sebe).


Klíčové bude přistupovat k synovi s vaší rodičovskou jistotou. Vy jste jeho máma a vy jej znáte nejlépe. On se potřebuje o vaši jistotu a nastavené hranice opřít. Jakmile děti podvědomě cítí ze svých rodičů klid a jistotu jsou samy klidné a netápou. V kurzech rodičům říkám, že když rodiče mají zmatek a nejistotu – jejich děti ji mají zmatek minimálně 10x více, a to je pro ně náročné.


Nezlomíte mu dušičku, bude-li k němu přistupovat s respektem. Nebudete-li jej zesměšňovat, shazovat, ponižovat, trestat.... Pokud s ním budete transparentně (uvádí se také partnersky) komunikovat a brát jej ne jako svého partnera/kamaráda, ale jako dítě, kterému nastavíte jasné hranice. Budete jej oceňovat a zajímat se o jeho potřeby a pocity – vše bude v pohodě.


Pokud bude syn jednat úzkostlivě – pomozte mu pojmenovávat jeho pocity a potřeby (provést jej tím). Například: syn propukne v lítostivý pláč a opakuje "promiň, mami...." lze říci: „možná si myslíš, že se maminka zlobí? A on řekne něco v duchu – jo…a vy budete v hovoru pokračovat…nebo řekne ne tak lze říci – „možná si se lekl, že bys ublížil ostatním dětem“…jo…atd. Pokaždé když se situace bude opakovat vy budete provázet syna jeho pocity. Tím je nezlehčujete ani nepopíráte (nebreč, nic to není) a zároveň mu pomáháte je zvládnout – překonat a pojmenovávat.


Co se týká starší sestry, která jej sekýruje – bývá to nejčastěji v případě, kdy rodiče dávají starším dětem mladší sourozence na starost. Pohlídej, pomoz mu se obléci, jdi si s ním hrát..apod. Pak starší se stanou tím zodpovědným velkým sourozencem (velkou sestrou), který se stará a zároveň i sekýruje mladšího jako součást starání se. Tady nejlépe funguje přestat požadovat staršího o péči o mladšího. Nechat to pouze na dobrovolné bázi a pokud by vás dcera v roli matky chtěla zastoupit i třeba ze zvyku – stačí jí říci: „díky miláčku, já se o bráchu postarám, to je moje zodpovědnost/práce…“.


Pokud chcete mít ze syna zodpovědného chlapa – je třeba jej zodpovědnosti naučit – tedy začít mu jí pomalu a postupně předávat. Zodpovědnost je věc naučená nikoliv vrozená. Řečeno v nadsázce – nechat syna překovávat překážky a občas si u toho odřít koleno. Věřte synovi – on to zvládne, věřte sobě jako rodiči, jako mámě. Syn vás ještě ve svém věku potřebuje pro svoji sebehodnotu, stejně jako dcera pro svoje sebevědomí. Je to krásné období a věřím, že to všichni zvládnete.


Od moře srdečně, Katka

PS - pokud jsem něco napsala nesrozumitelně klidně se ptejte ráda dovysvětlím.

Vztah s dětmi
Proč mají některé děti v životě jasný cíl, vědí přesně co chtějí (nebo se alespoň tak tváří) a některé se v dospělosti hledají a jsou svým způsobem nešťastné? Co byste v takovém případě doporučili rodičům a co konkrétnímu člověku. Je možné, že si i navzdory všemu, nakonec najde takový člověk své místo pod sluncem a může být skutečně šťastný a spokojený?
Věra M.
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Věro,

myslím, že záleží, v jakém prostředí, kdo vyrůstá. Zda-li jsou k tomu vedeny či nikoliv (je jim to umožněno).


Děti, které mají vše na „zlatém podnose“ nemají důvod o nic usilovat. Pokud si rodiče pletou lásku s péčí – jsou děti zahrnovány vším možným. Rodiče je všude vozí, mnohé jim koupí, plánují volný čas. Tím, že se rodič snaží pro dítě udělat první, poslední a dopřát mu co on sám neměl, tak se dítě nikdy nenaučí samostatnosti. Proč by se snažil, když to všechno rodič udělá, zařídí, vyřídí, vymyslí, zorganizuje…… a jak se to také má naučit.


Děti, kterým se v rodině neumožňuje hledat vlastní cestu, mýlit se a chybovat, zkoušet a poznávat nejsou k tomu vedeni. Pokud jsou rodiče přesvědčení, že vědí, co je pro jejich dítě nejlepší, berou si na starost, jak se má dítě chovat, jak má myslet i co smí či nesmí cítit – pak vyroste člověk, který čeká až mu zase nějaká autorita řekne, co má chtít a také co má pro to udělat.


Pokud to propojíme s výrazným úbytkem důvěry rodičů v děti, kdy rodiče nevěří v jejich kompetentnost – tedy nepředávají dětem zodpovědnost, a tak se jí opět děti nemohou naučit.


Doporučení pro rodiče je věřit svým dětem, předávat jim postupně zodpovědnost vést je k odvaze a samostatnosti. Pomalu a postupně je posouvat do jejich života - zkompetenťnovat. Nedávat jim vše zadarmo – pokud něco chtějí – co pro to mohou udělat ony samy (a nemyslím tím ani odměny, tresty či uplácení). Nesnažit se být dokonalým rodičem, naopak zvážit vlastní výchovné hodnoty a napojit se na potřeby a signály dítěte. Velmi posilovat jeho sebevědomí, sebeúctu a odolnost!


Myslím, že každý člověk může udělat „tlustou čáru“ a začít dělat věci jinak. Začít být tvůrcem svého života, nikoliv obětí. Dnešní možnosti to rozhodně umožňují.


Srdečně, Katka

PS - snad jsem na vaši otázku odpověděla - když tak se ptejte. Děkuji.

Vztah s dětmi
Dobrý den, mé manželství navenek fungovalo, já v něm však nebyla šťastná. Všem jsem jen sloužila a byla k dispozici. Když už to přerostlo nad míru, našla jsem si přítele. Jakmile to zjistila má 17 letá dcera, odešla s otcem bydlet jinam, píše mi nenávistné maily a SMS, říká, že nejsem její matka, nechce se mnou komunikovat., nedá si nic vysvětlit. Snaží se mi ublížit. Začala nenávidět i moje rodiče. Přitom je zoufalá. Nevím, jak se k ní chovat. Mám ji zkoušet kontaktovat nebo jí nechat v klidu? Může se to zlepšit?
Zuzka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Zuzko,


děkuji za váš dotaz. Myslím, že není snadné být tak dlouho jen pro druhé. Obětovat se pro ně a být jim k dispozici. Děti se učí především modelem. Dcera měla na výběr modely dva. Jeden ten váš a druhý jejího otce.  Jeden z nich si zvolila a nyní se pro ni stala nesrozumitelná změna, která vůbec nezapadá do jejího stylu přemýšlení a jejího náhledu na svět.


Běžné je, že věci jsou dobře x špatně, lidé jsou hodní a padouši – vy teď máte roli padoucha. Ona neví o tom, jak vám v manželství bylo (metaforou – nechodila ve vašich mokasínech), neví, jak jste se cítila, co jste potřebovala. Jí byl nabídnut model rodiny a ona jej přijala jako běžný – jako tak to je, a tak to má být.


Zlepšit se to určitě může. Až přejde první šok a začne se ptát proč. Doporučila bych citlivě nabízet možnost si o všem promluvit, až bude chtít. Pokud je s vámi v kontaktu přes emaily či SMS – je to dobrá zpráva – snaží se s vámi komunikovat. Tady lze akceptovat její pocity. Nabízet podporu – budeš-li si chtít promluvit – jsem tady pro tebe.


Vodítko v komunikaci s dcerou by mohlo být – nepopírat její pocity, naopak je akceptovat, nabízet pomoc a podporu, možnost si promluvit – respektovat, jak to nyní má (tím se bude i ona učit respektovat vás) a stále mít na paměti, že ona žila v jiném světě nežli vy a je třeba mezi vámi pomalu stavět most a zvát se navzájem poznávat své světy.


Může se to zlepšit. Jste její máma a ona vás miluje jako vy ji.


Srdečně, Katka

Vztah s dětmi
Dobrý den,
Chtěla bych se zeptat, jak mám reagovat na tříletou dcerku, když se počurává, a má z toho radost, chlubí se s tím. Stále se musí převlékat. Je to asi tři týdny co to dělá opakovaně. Pozornosti má dost, jen si zvyká, že se o víkendech do výchovy pomalu zapojuje přítel, už mě nemá jen pro sebe. Asi je to důvod, ale co s tím?
Děkuji.

Lenka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Lenko,


děkuji za váš dotaz. Vypadá to z vašeho popisu, že dcerka má z počůrávání se radost – je to pro ni hra a legrace. Řešením může být tu hru s ní nehrát. Naopak nechat jí zažít si přirozené důsledky – ať vám pomůže vyprat počůrané prádlo (i třeba v umyvadle jej může sama předeprat – aby to v koši nesmrdělo), pomoci vám převléknout postel apod. Součástí přirozeného důsledků může být i převlékání se do suchého prádla. 


Moje nabídka je všímat si, kdy se nepočůrá a mluvit o tom. Posilovat v ní co je dobře a ptát se, „jak jsi to zvládla se nepočůrat. Jak si to zařídila, že jsi stihla jít na záchod?“. Pokud se to podaří tak dceru ocenit: „líbí se mi, že jsi to stihla dojít na záchod...“


Počůrávání může – jak píšete souviset i s tím, že se do výchovy zapojuje váš přítel. Na druhou stranu je přirozené žít i partnerský život a věřím, že se brzy vše vyladí. A díky vašemu partnerovi dcera získá další výhody mužského vzoru.


Přeji celé vaší rodině hodně zdraví a pohody.


Srdečně, Katka

 

 

Vztah s dětmi
Dobrý den,
prosím Vás o radu, jak na dceru a její vztekání..
Dcera 3 roky nám dělá scény při oblékání. Konkrétně se vzteká když si má obléknout 2.vrstvu oblečení. Pokaždé mi odpovídá stejně, nechci mikinu, nechci bundu, vadí mi( kroutí se, škrábe se)...to samé dělá při usednutí do sedačky v autě, nechci zapnout, mám to utažené..vzteká se řve až se celá svlékne, nebo se vyvlékne z pásu sedačky.
Chodí od října do školky na kterou si dlouho zvykala..každá změna je pro ní hodně obtížná.
Ve školce nemá s oblékáním problém, dělá to v podstatě jen mě a manželovi. Můžete mi poradit jak na ní? Už si nevíme rady.. Zkoušeli jsme metodu pevného obětí - to fungovalo jen chvíli. Většinou to dopadne tak, že jí odnesu řvoucí do auta a když se ve školce vysvleče je klid!!
Předem děkuji za odpověď
Simona
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Simono,


moc vám děkuji a váš dotaz.


Přemýšlím nad tím, co vám dcera svým způsobem komunikace = vztekání chce sdělit, jakou potřebu řeší – to je hlavní. Vzteká se při oblékání druhé vrstvy i o víkendech, kdy nejde do školky? Vzteká se při poutání do sedačky vždy nebo v konkrétních situacích/dnech kdy jde do školky. Pokud jen v souvislosti se školkou tak možná je to způsob, jak vám sdělit, že nechce do školky. Pak lze pracovat s tématem – co jí ve školce baví na co se těší a o tom si s ní ráno povídat před či při oblékání a co bude ve třídě dělat – hrát si s kuchyňkou nebo panenkami? Další možností je, že dcera zrcadlí váš nebo manželův postoj. Jak to máte vy nebo manžel se změnami – máte je rádi, nebo jsou pro vás obtížné?


Věřím, že jste již vyzkoušeli nějaké možnosti – tak zkusím připojit pár mých tipů co by mohlo zafungovat, abyste si mohli vybrat/kombinovat. Všechny tyto možnosti jsou operativního charakteru. Z toho strategičtějšího hlediska – mohu-li to tak říci je klíčové, co píši v úvodu, a to je potřeba, kterou dcera řeší – jde o školku (to je můj soukromý tip), nebo změny, nebo potřebu věci si rozhodnout sama … Pokud naplníte tuto potřebu dcery, pak se přestane vztekat sama. (Je to jako když vás bolí hlava – můžete si vzít prášek nebo zkoumat z čeho vás ta hlava bolí…možná to chvíli potrvá, ale stojí to za to.)


Co většinou zafunguje:

1.       Oblékání nechat na dceři – ať si sama připraví oblečení třeba večer a ať si to druhý den oblékne sama. Vy jí řeknete „miláčku, potřebuji, aby sis oblékla toto oblečení a přišla za mnou do předsíně než dohraje písnička….XY“

2.       Dávat dceři při oblékání na výběr – „vezmeš si mikinu s králíčkem nebo svetr se srdíčky?“

3.       Zeptat se dcery v té chvíli – když se začne vztekat – klidným hlasem „Co by ti pomohlo, aby sis oblékla mikinu/bundu)?“ Co potřebuješ?

4.       Stejně tak můžete jasně popisovat co potřebujete vy: „Miláčku, já potřebuji, aby sis oblékla i mikinku, protože je venku chladno a nechci abys byla nemocná“… pak lze propojit s výběrem či jakoukoliv další možností.

5.       Bude vám nahrávat i roční období – tak by šlo nechat jí obléci co chce ona (najít něco co si jako druhou vrstvu na sebe obleče) a cestu do auta přechodně vyřešit dekou/vaší bundou/tátovým svetrem – jako symboly bezpečí. Její mikinu vezmete do tašky a necháte ve školce.

6.       Co se týká autosedačky – tak tady z hlediska bezpečnosti nelze vymýšlet žádné jiné varianty než-li jezdit MHD. Na druhou stranu bezpečnost patří k základním pravidlům, které se musí děti naučit respektovat – není prostor pro diskusi. Tady se nabízí jasně a klidně vysvětlit proč musí mít dcera pás, stejně jako vy či další lidé v autě.

 

Věřím, že jste získala pár nápadů a inspirací, jak situaci řešit. Já bud moc ráda, když mi dáte vědět, jak to dopadlo. Když budete chtít cokoliv dalšího probrat vy nebo váš manžel – jsem k dispozici tady v poradně, nebo jste-li pražská mohu nabídnout konzultaci zdarma či přímo kurzy Akademie rodičovství.


Srdečně, Katka

Vztah s dětmi
Hezky den,

syn, prostredni ze 3 deti, skoro 4 r., v posledni dobe nechce chodit do skolky a dela hrozne sceny. Zatim moc nemluvi, ma opozdeny vyvoj reci, takze vime jen malo, ze pravdepodobne mu vadi deti a s nekterymi, obzvlast s jednim problematickym chlapcem, se porad pere. Podle ucitelek ve skolce je to ale v norme a o zadne sikane nevi. Jinak pry po vychovne strance je syn v pohode. Pani ucitelka je ze stare skoly a tvrdi mi, ze to chce pevnou ruku a ze se to bude udajne jen zhorsovat. Ale i kdyz se snazime syna pozitivne motivovat, po par dnech prijde opet krize a sotva zahledne rano v satne jine dite, zablokuje se, a vubec se mi ho nepodari ani vyslect z obleceni. Uz jsem zoufala a nevim, jak to resit. Jestli ho nechat byt a netlacit na pilu. Nebo jestli zvolit "pevnou ruku", coz jsme zkusili - pani ucitelka mi ho odebrala nasilim, on jecel na celou skolku, bouchal pani ucitelku a nasledne me dobehl v papucich pred skolkou. Dekuji za odpoved. - otázka upravena poradcem
Pavla
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Pavlo,


velice děkuji za váš dotaz. Vždy se snažím na dotazy tady v poradně odpovídat, ale ve vašem případě mám tolik otázek, že vás moc prosím o bližší informace, abych se mohla lépe zorientovat. Na závěr přidávám pár nápadů...uvidíte.


Píšete, že v poslední době nechce chodit do školky – předpokládám, že do školy chodí od září a do té doby se do školky těšil? Došlo k nějaké změně?


Jak se chová syn v kolektivu děti – třeba na hřišti, nebo na kroužku apod. Hraje si s dětmi? Zapojuje se? Domluví se s cizími dětmi? A jak se chová k sourozencům – hraje si s nimi?


Jaké jsou příčiny opožděného vývoje řeči syna? Má sluchovou vadu, vadu zraku, poruchu intelektu, vady mluvidel – rozštěpy, poruchy centrální nervové soustavy? Nebo se jedná o opožděný vývoj řeči prostý – tedy syn velmi dobře rozumí řeči, má rozvinutou motoriku a hry a pracujete s logopedem?


Nevím, co je "pevná ruka", ale mě osobně moc násilí jako takové nevyhovuje, navíc narušuje vztahy. Především do věku 6 let, které je klíčové pro vytváření sebeúcty a sebepojení a tvoří základní kameny celého života.


Pokud vám syn rozumí – lze udělat rituální obrázky. Namalovat se synem sled událostí na kartičky a můžete každé ráno postupovat podle nich (lze udělat fotografie, jak se převléká, čistí si zuby, snídá…jde do školky, převléká se v šatně…jak vám to bude vyhovovat).


Někdy dítě ještě na školku není připravené – stačí nechat jej pár měsíců půl roku doma déle a pak již vše probíhá v pohodě.

Okolo 4 až 4,5 roku děti obvykle nechtějí do školky, mají strach apod. Mohlo by pomoci si povídat se synem co bude, až přijde do školky. "jakmile přijdeš do třídy, s čím si chceš hrát? …nebo mu nabízet…jakmile přijdeš do třídy budeš si hrát s legem nebo autíčky na koberci vzadu v herničce – být co nejvíce konkrétní a zvědomit mu představu co bude, až vy odejdete a on bude ve třídě.)


Věnujte velkou pozornost detailům a tomu co se synovi daří a oceňujte jej – upřímně, ale často – nejde v tomto ohledu přesytit/rozmazlit dítě…takže i 2x-3x denně

"všimla jsem si, že ses sám oblékl…

"vidím, že….

"slyším, že….

"líbí se mi, jak jsi….


Doufám, že máte pár nápadů jak situaci řešit. Pokud budete chtít více probrat prosím pošlete mi více informací. Věřím, že to se synem zvládnete a přeji vše dobré, hlavně hodně zdraví.


Srdečně, Katka

Vztah s dětmi
Dobrý den zajímal by mě Váš názor na charakter dětí - jakou roli hraje povaha, kterou má dítko dáno vínku a jakou roli výchova? Už v těhotenství jsou podle pohybů rozlišitelné povahy živější a mírnější. Ale jakou roli hraje výchova? Příklad - dcera, 5 let, je velmi úzkostná, bojácná. Zajímalo by mě, nakolik jsem to mohla způsobit svou výchovou, do které se jistě promítají mé strachy. Také bych se vás chtěla zeptat - dcera je velmi bojácná, nikoliv však vůči svému o dva roky mladšímu bratrovi, na kterém se dost "vybíjí", hodně na něj křičí, bouchá ho, i když se strašně snažím s nimi mluvit sama jak nejlaskavěji jsem v daný moment schopná a jak bych sama chtěla, aby oni jednali se mnou (jasně, sem tam se nezadaří). On pak pláče, ale vesměs její až vojenské povely (!) poslouchá, sedí a čeká, co poručí - nemůže mu tak jeho povahu, která od kolébky byla poměrně nebojácná a živelnější, "zatlouci"? Mluvíme s ní o tom, ale oni dva spolu mají svůj vlastní svět a vše se za chvíli opakuje. - otázka upravena poradcem
Mirka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Mirko,


děkuji vám za váš dotaz. Toto je velmi diskutované téma nejenom s rodiči v kurzech Akademie, ale i mezi námi kolegy. Abychom mohli tuto otázku zodpovědět je na místě se ptát z jakých filozofií vycházíme vy i já. A jenom toto je velká a zajímavá diskuse.


Mě je velmi blízký systemický přístup a já osobně si myslím, že když dítě přichází na svět jdou mu naproti očekávání, obava a strachy a potřeby jeho rodičů. Rodiče učí své děti prostřednictvím jazyka a příkladu (učení se modelem), takže mu předkládají významy vnějšího prostředí. A my vždy říkáme, jak o dítěti přemýšlím – tak mu vytvářím prostor ve kterém se může pohybovat (strachy rodiče – bojácná dcera). Modely odměn a trestů – jakožto mocenské modely, kdy se dítě učí, kdo má moc a sílu může si dovolovat/bít menší, slabší atd. Vůči rodičům je dítě v podřadné roli, vůči mladším sourozencům/dětem ve školce… je to naopak. Kde se dcera naučila vojenské povely? Je to způsob komunikace, který je veden s ní a ona jej chápe jako správný, a proto jej uplatňuje dále. Kdyby s ní bylo komunikováno modelem XY, bude jej vnímat jako správný a bude jej uplatňovat dále.


Na druhou stranu si myslím, že chování dítě je utvářeno celým rodinným systémem. V něm každý člen zaujímá určitou roli. Rodina se chová způsobem, který má potenciál vést k rovnováze v interpersonálních vztazích. A všichni členové tuto rovnováhu udržují (vědomě i nevědomě). To dítě, které dělá v rodině největší problémy – nejvíce zlobí volá o pomoc v rámci ale celého rodinného systému – celé rodiny. Protože já chápu rodinu jako jednotku.


Také si myslím, že jak uspějeme jako rodiče je ovlivněno tím, jak vnímáme své dítě.


Akademii jako jednu z klíčových věcí nabízíme rodičům, aby se naučili vyjadřovat své myšlenky, přání a touhy, pocity a očekávání, aniž by tím druhého odsuzovali, ničili a zároveň tak, aby výstupem byl uspokojivý oboustranný vztah. Aby nabízeli svým dětem – něco si myslím, něco cítím, vím a zajímá mě, jak to máš ty a já to mám tak a ty jinak, a to je v pořádku. Zajímá mě tvá jinakost a pojďme společně hledat co nám bude fungovat nejlépe.


Nemohu na závěr napsat nic jiného, než moc by mě zajímalo, jak to máte vy. Jak přemýšlíte o sobě jako rodiči. Jak přemýšlíte o svých dětech o modelech a vzorcích, které jim vědomě i nevědomě nabízíte vy? Proč máte děti a kam vaše výchova směřuje. Budu moc ráda, když se mnou své názory budete sdílet. Buď tady v poradně nebo třeba u nás na kurzech Akademie rodičovství.


Přeji vám a vaší rodině hodně zdraví.

Srdečně, Katka

Vztah s dětmi
Dobrý den,
chtěl bych znát Váš názor a radu jak postupovat v situaci níže.
Bývalá partnerka měla z předchozího vztahu syna. V době kdy jsem ji poznal bylo synovi 6 měsíců. V rodném listě byl otec neznámý. Po dvou letech se nám narodila dcera. V mé naivitě a jejím nátlaku, aby měli obě děti stejná příjmení jsem si syna osvojil a v rodném listě jsem už otec já. Minulý rok si partnerka našla přítele nejdříve odešla sama a děti mě nechala pak si to rozmyslela a na OSPOD jsme se domluvili na střídavé péči nejdříve mě vydírala tím, že osloví genetického otce a mně styk se synem zakáže. Se synem máme normální vztah bohužel to ona nemůže vydýchat a tak chodí po úřadech a znepříjemňuje mi život, kromě jiného mě nutí, abych synovi 6 let řekl, že nejsem jeho genetický otec. Je mi jasné, že mu nemůžu lhát, ale nepřijde mi vhodné v době kdy se malé dítě vyrovnává se situací, že rodiče nejsou spolu a že každý týden je v jiné domácnosti mu ještě zatěžovat hlavu a vysvětlovat mu že jeho genetický otec o něj nejeví zájem nechce ho vidět a že nějaký cizí trouba ho má rád jako vlastního. Nedávno jsme byli v mediační poradně, když jsem jim řekl, že mi nepřijde správné mu motat hlavu a zbytečně mu přidělávat starosti tak ze mě udělali naprostého blba co brání tomu aby dítě znalo pravdu.

Samozřejmě, že mi jde o dobro malého dítěte a proto různě pátrám a zjisťuji názory nestranných osob co je nejlepší

děkuji
PATRIK
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Patriku,


upřímně – je to složitá situace. Mě osobně se moc líbí, že hledáte a zjišťujete názory a snažíte se pro syna zajistit to nejlepší a ochránit ho. To si myslím, že dělají otcové – a tím vy jste i legislativně. Dále dodáváte, že máte se synem dobrý vztah a myslím, že o to vám jde i do budoucna.


Vztahy jsou mimo jiné postaveny také na důvěře. Ta se lehko ztrácí těžko nabývá. Váš syn ve složité životní situaci (myslím, tím že se vyrovnává se situací, kdy rodiče nejsou spolu) potřebuje mít především někoho – komu může věřit a o koho se může „opřít“.


Přemýšlím nad tím, co by se stalo, kdyby se syn dozvěděl, že není váš biologický syn od někoho jiného nebo někdy později…. (Navíc se to syn může dozvědět v ten nejnevhodnější okamžik). Jak mu bude? Komu bude moci věřit? Na koho se bude moci obracet se svými „starostmi a trápeními“? Na otce? Na toho ne – ten je podrazák. Bude se zlobit na všechny strany, a nakonec zůstane sám. Co bude potom?


Myslím si, že když začnete vytvářet veliké téma/drama – ať je to cokoliv, časem jej vytvoříte. Být vůči synovi upřímný a pravdivý je myslím dobrý krok směrem k férovému vztahu mezi váma chlapama. A že život přináší mnohé, ale věci se dají řešit a vy jste tu pro něj. Milujete ho – chcete je vychovávat. A být otcem je hlavně o každodenních maličkostech.


Jak to říci? Jednoduše, bez zbytečných slov navíc (nemusíte mluvit o jeho biologickém otci, mluvte o sobě a jak to cítíte vy). Pokud bude syna cokoliv zajímat – zeptá se a vy mu v pohodě odpovíte - pokud to budete vědět. Kdybyste chtěl, můžete se obrátit na odborníky, kteří vám pomohou vše synovi sdělit - Akademie rodičovství třeba tuto službu nabízí.


Věřím však, že to chlapi zvládnete a součástí vašeho vztahu bude důvěra, bezpečí a otevřená komunikace.


Srdečně, Katka

Vztah s dětmi
Dobrý den, ráda bych se Vás na něco zeptala. Mám syna, bude mu 5. Je to moc šikovný, milý a společenský tvoreček. Řeším teď ale problém, který mne dřív vůbec nenapadl. Syn nemá otce. Rozhodla jsem se tenkrát, možná trochu sobecky, že to zvládnu vše sama. Na druhou stranu si říkám, že nebýt mé tvrdohlavosti, tak tu vůbec nechodí. Teď na Vánoce ve školce kreslili stromeček a pod ním tátu, mámu, děti, psa. Pořád se ptá, kde má tátu. Občas říká "táto" i mne. Chybí mu někoho takhle oslovovat.
Snažím se, aby mu chlapský vzor nechyběl, mám pár skvělých kamarádů, ke kterým chodíme na návštěvy. A mladej se vždy na jakýhokoliv chlapa nalepí a dovádí s ním. Poraďte prosím, jak mám malýmu vysvětlit, že tatínek není, že ho žádný neopustil, proč není, když ostatní děti ho mají. Žádného přítele nemám a po pravdě řečeno, ani nevím, kde bych o něj v tom kolotoči zakopla. Práce a malej, to je vše, co stíhám. Občas musím využít chůvu, abych stíhala práci. Ráda bych, aby byl malej spokojenej. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Amanita
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Amanito,


je krásné číst, že máte báječného syna a že vám to doma hezky funguje. Syn vyrůstá v prostředí, kde jsou maminky, tátové a sourozenci. Stejně jako všechny děti se postupně ptají na to, jak přišli na svět, co je to sex, časem přijdou otázky spojené se smrtí. Tím chci říci, že je to naprosto přirozené, děti se zajímají, ptají. Občas děti používají slovní obraty, kterým vůbec nerozumí. Nechápou jejich význam a nemají s tím nejmenší problém.


Proto nejjednodušší způsob, co s tím je – odpovědět, pokud se syn ptá. A to pravdivě. Pokud ho to bude zajímat – bude se ptát dál hned nebo se k tématu vrátí později. Důležité je nastavení ve vašem vztahu – můžeš za mnou kdykoliv přijít s čímkoliv co tě zajímá/trápí a můžeme se spolu o tom povídat.


„Mamí, kde je můj táta?“


„No víš já jsem hrozně moc chtěla miminko. A aby vzniklo miminko, tak je zapotřebí spojení mého vajíčka a mužských spermií. Jakmile se tyto dvě buňky spojí vytvoří zárodek, který u maminky v bříšku roste. A to jsi byl ty. Já jsem se rozhodla, že chci tebe a že tě budu vychovávat sama a že věřím, že to zvládnu. Zajímá tě ještě něco? Klidně se ptej.“ Samozřejmě si asi upravíte, dle vaší konkrétní situace a okolností, které neznám.


Dalším milníkem bude potřeba otcovské role pro syna. Děti si chybějí roli – jak mateřskou, tak otcovskou umí nahradit ve svém okolí – třeba u trenéra, učitele.


Věřím, že to se synem zvládnete, kdybyste to chtěla trochu více probrat detailně – klidně přijďte za námi do Akademie rodičovství na kurzy nebo na individuální setkání.


Přeji ať jste oba moc spokojení.

Srdečně, Katka

Vztah s dětmi
Dobrý den
Syn 9 let. Velmi hodný kluk, hodně sportujeme dobře se učí, ale nějakou dobu začal reagovat přehnaně na jakékoliv upozornění, žádost, popřípadě neúspěch. Obrácené oči v "sloup", odsekávání, a pláč a vztek. Ráno se probudí a je naštvaný. Hovoříme s ním, komunikujem, ale přijde mi, že je to ještě horší. V podstatě je schopen naštvat celou rodinu během několika minut svým chováním. Řekla bych puberta , ale na to mi přijde trochu malý.
Mohlo by to být spojeno i s narozením dcery 7 měsíců.Má ji ovšem velmi rád, projevuje ji city, stará se o ni. Mám časově náročné povolání, hodně cestuji, nebyla jsem nikdy příliš doma i ted už dělám na částečný úvazek.
Je možné,že pocitově se cítí odstrčen, najednou není jediný. Ale věnujeme se mu stále hodně. Zase ho ale nechci opečovávat. Děkuji velmi za názor. - otázka upravena poradcem
Lenka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Lenko,


děkuji za váš dotaz a sdílení části vašeho života. Dovolte mi pár mých postřehů k tomu, co píšete:


Co se týká puberty – u chlapců je první známkou puberty zvětšení varlat, přibližně ve věku 11- 12 let. Následně se postupně zvětšuje šourek a penis. Během prvního roku po zvětšení varlat, se objeví i ochlupení. Předčasným nástupem puberty se u kluků uvádí věk méně než 9 let. Časná puberta se označuje ve věku 9 – 9,5 roku.  Pokud pozorujete i další projevy, než co popisujete (odsekávání, vztek, oči v sloup atd..) můžete se obrátit na odborníka, aby toto posoudil.


„Syn je schopen naštvat celou rodinu během několika minut“ – vnímám to tak, že vy se naštvete a za své naštvání přehazujete zodpovědnost za 9 letého syna (za jeho chování). My v Akademii rodičovství začínáme kurz příběhem (zkrátím to) – máma něco po dítěti chce – dítě to neudělá – máma křičí a zlobí se a volá „to je děsný, jak ty zlobíš, nemůžeš si uklidit ten nepořádek v pokoji. Kdo za to může, že máma křičí? Dítě? Proč? Protože neposlechlo? Nebo ona? Proč?


Když se synovi v jeho letech narodí sourozenec je to veliká změna a zásah do jeho světa. Najednou je v nové roli. V rodině se hodně věcí mění. Klíčové bude pomoci mu zorientovat se v tom, přijmout své nové postavení a najít si v něm radost. Umožnit mu být naštvaný, říci, že se mu něco nelíbí, nebo ho dokonce něco štve, možná má strach. Zkuste se co nejvíce konkrétně ptát (Co se změnilo ve škole? Máš nové spolužáky? Co se změnilo doma? atd) a plánovat aktivity společně s ním.


Klíčovou roli v jeho životě nyní hraje otcovská role. Syn určitě ocení nějaké aktivity, které posílí jeho mužské vzory a modely.


Nevím, co má syn doma na zodpovědnost (nikdo mu do toho nemluví a má to na starosti), ale určitě mu pomůže, pokud se spolu domluvíte, o co by se chtěl starat? Jako třeba myčka, třídění odpadu apod.


Ještě přemýšlím nad tím, co to znamená, že hodně pracujete a cestujete a zároveň se hodně věnujete synovi. Co myslíte tím, že nechcete syna opečovávat – co se tím myšleno, máte z něčeho obavy?. Musely bychom si o tom chvíli povídat. Takže když budete mít cestu kolem Akademie rodičovství – ráda vás uvidím osobně.


Přeji krásné dny s dospívajícím synem a mnoho radosti s dcerou. Hodně zdraví celé vaší rodině.


Srdečně, Katka

Vztah s dětmi
Děkuji vám za odpověď.Možná jsem to ne dost přesně popsala, ale dceru tato situací trápí, že jí její nejlepší kamarádka odstrkuje, když tam má někoho jiného. Asi je opravdu jediné řešení snažit se ji vysvětlit, že jsou i jiné děti v jejím okolí. Mám trochu strach, aby tato její kamarádka proti dceři nenabádala ostatní, aby si s ní nehráli. Co myslíte?
Hanka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Hanko,

může se stát, že kamarádka bude nabádat ostatní, aby si s ní nehráli. Otázka je, jak se k tomu dcera postaví. Z tohoto důvodu jsem nabízela možnost zmapovat okruh kamarádek a kamarádů a především zjišťovat jak dcera nahlíží na svoji roli v kolektivu - jakožto nějakou prevenci.

Ještě mohu doporučit, s kolegy jsme o problematice Šikany a příčinách jejího vzniku psali v ebooku určenému právě rodičům. Můžete si jej zdarma stáhnout na našich stránkách - Akademie rodičovství.  Najdete tam plno příběhů z praxe včetně řešení a věřím, že zde najdete další inspiraci, jak s dcerou o situaci mluvit.


Velmi důležité je dceři věřit, že to zvládne (neřešit za ní) a posilovat její sebeúctu.

Krásný vánoční čas vám i celé vaší rodině. S úctou Katka


Vztah s dětmi
Dobrý den, osmiletá dcera má nejlepší kamarádku, už od školky, se kterou chodí i do školy. To co mě trápí a chtěla bych se s vámi poradit je, že je dcera na této holčičce závislá, snažím se jí vysvětlit, že by bylo dobré, kdyby si hrála a kamarádila se i s jinými. Dost často se totiž stává, že ji tato "kamarádka" vydírá, pomlouvá ji u ostatních holek atd. Je zvláštní, že když se dlouho nevidí, třeba kvůli nemoci, tak se na sebe těší nebo třeba po prázdninách. Občas se navštěvují i mimo školu a chodí spolu na kroužek. Holčička má starší sestru, tak už je zkušenější, otrlejší, dcera je hodně citlivá a podle mě ji nechce ubližovat. Hraje si i s ostatními, ale pořád se k ní vrací, i když ji mrzí, proč ji její nejlepší kamarádka odstrkuje atd. Dcera je z dvojčat, chodí s bratrem do stejné třídy, ten má povahu úplně jinou - myslím, že ten by se tím netrápil a šel by za jiným kamarádem. Holky jsou ale zcela jiné, už i takto malé. Vím, že si musí poradit sama, ale je mi jí líto. - otázka upravena poradcem
Hanka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Hanko,


velmi mě zaujala poslední věta – „vím, že si musí poradit sama“ – díky za ní. V této souvislosti mě napadá – s čím potřebuje pomoci vaše dcera? Když si s ní povídáte o její kamarádce – co jí konkrétně mrzí a chce na tom vztahu něco měnit? Je-li to něco konkrétního – o co si dokáže vám říci – pak si s celou situací právě poradila sama – požádala vás o pomoc. O pomoc si říkáme, když se cítíme v bezpečí a pokud toto zvládne vaše dcera, můžete si být jistá, že celou situaci zvládá.


Nechce-li nic měnit – co jí tento vztah dává – co je to „kouzlo“ které má kamarádka a jí to k ní přitahuje? Jinými slovy, proč se s ní chce kamarádit a jakou potřebu si tímto vztah dcera naplňuje? Přestože jí kamarádka odstrkuje a pomlouvá – jí to neodradí a chce si s ní hrát. Je to laskavostí vaší dcery? Nebo?


Zkuste zmapovat okruh kamarádek a kamarádů, se kterými vaše dcera umí či neumí, chce či nechce vycházet:

?        S kým ráda chodíš ven?

?        S kým se ti dobře spolupracuje, když máš něco dělat ve dvojicích nebo ve skupině?

?        S kým bys chtěla být na pokoji, až pojedete na školu v přírodě? Proč?

Ptejte se i na její postavení ve třídě:

?        Co máš ve třídě na starost?

?        S čím umíš poradit nebo pomoci? Komu pomáháš?

?        O co spolužáci přijdou, když s nimi nepojedeš na školu v přírodě?

?        Čeho je v třídě méně nebo více, když tam nejsi? Jak si to vysvětluješ?

Otázky míří k poznání, jak dcera nahlíží svou roli v kolektivu a jak si sama sebe cení. Samozřejmým základem takových rozhovorů je vzájemná důvěra. Přestože chcete znát odpovědi, s otázkami netlačte. Upřímný a důvěrný vztah je důležitější než znalost konkrétní sumy informací. Budete-li trpělivá, zjistíte, zda-li má dcera nějaké trápení.


Nechceme, aby našim dětem někdo ubližoval, trápí nás to, a bolí nás z toho u srdce. Nezapomínejme však, že děti vše, co umí se naučily. Naučily se to od nás a nejbližšího okolí ve kterém se od dětství pohybovaly. Děti se velmi přirozeně učí modelem. Je nějaký model závislého vztahu v jejím okolí? Je možné, že dcera vidí vztah, ve kterém je někdo odstrkován/je mu nějak ubližováno a přesto trvá? Pokud ano, přijde ji takový vztah běžný a kopíruje jej pak i ve svém životě.


Zkuste si s dcerou povídat o složitosti vztahů a o tom, že když se nám nelíbí, jak se k nám druzí chovají – nemusíme se s nimi kamarádit. Vždy máme možnost volby a je na nás, jak se rozhodneme.


Vaše dcera i vy máte nyní příležitost zvládnout složitou situaci a mnohé se na ní naučit pro budoucnost. A myslím, že to je rolí nás rodičů – pomoci dětem překonávat tyto situace a věřit jim, že to zvládnou. Srdečně, Katka.

Vztah s dětmi
pěkný den, již jsem se s Vámi radila a moc děkuji. Mám konkrétní dotaz, a sice, zda neznáte nějaký postup jak zvládnout se 3 dětmi odpoledne, když přijdeme ze školy a školek a další ráno opět vstáváme(a jsem s nimi sama) Tedy je třeba aby byly všechny včas navečeřené (ještě vaříme večeři), udělané úkoly, příprava věcí na další den, umýt, zuby atd. Přijde mi že jak přijdou tak jsou takoví "neakceschopní", případně zase naopak "rozbláznění". Mě není po chuti na ně vyvíjet nějaký nátlak ale někdy se situace vyvine tak že jsem nepříjemná a se sebou nespokojená. Prostřední syn je také specialista na neustálé provokace svých sourozenců, je náročné zapojit ho do smysluplných činností. Jsem nervózní, když všichni nekontrolovatelně lítají po bytě, skáčou, ječí, vzájemně si dělají naschvály; nebo třeba když už hodinu leží v předsíni tak jak přišly a místo svlékání si hrají. S nejmladším dělám vše já, to funguje, starší (6,8) o asistenci nestojí, ale pokud je nechám není nic nebo chaos. - otázka upravena poradcem
lada
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Lado,


tak jak situaci popisujete – přijde mi, že je to o zodpovědnosti a hranicích.


Děti, když přijdou domů ze školy/školky potřebují svůj prostor. Začít hned pokračovat v dalších činnostech je pro ně náročné. Doporučuji tedy domluvit se s dětmi, že po příchodu domů mají „svůj čas“ na cokoliv co chtějí dělat. Délku „aklimatizace“ domluvte s dětmi předem podle časových možností.


Pak mě napadá otázka, jak nastavujete dětem hranice. Jak jste důsledná v jejich dodržování a jestli umíte s dětmi uzavírat dohody a předávat jim pomalu zodpovědnost za vybrané činnosti. Toto jsou téma, které probíráme s rodiči na kurzech Akademie rodičovství.


Jednou variant je vizualizovat činnosti, které děti mají dělat (je toho tolik, že nemají moc šanci na vše myslet a vše realizovat). Každému zvlášť připravit tento přehled hravou formou. Bude zde: domácí úkoly, mytí, zuby, příprava aktovky, večeře, spolupráce při přípravě večeře (podle toho kdo má co dělat – např. nejstarší chystá stůl, prostřední nápoje k jídlu – a je to právě jejich zodpovědnost), příprava oblečení na druhý den do školy, a tak dále. Když to má syn nebo dcera hotové zakryje okýnko (odškrtne splnění úkolu).  Děti si vše hlídají sami.


Smyslem je, že všichni dopředu vědí, co mají na zodpovědnost, co je již hotové a co ještě chybí. Vše je domluvené s dětmi a jasně, že občas zapomenou, ale dá se jim připomenout „Péťo, co ti ještě chybí z tvého seznamu?“.  Rodičům to velmi pomáhá – nemusí vyvíjet nátlak na děti, ale dokazují se na dohody a pravidla, která vytvořili společně se svými dětmi.


Pokud s tím budete chtíti pomoci – obraťte se na paní Kateřinu (přijmení si bohužel nepamatuji, ale viděla jsem její práce na výstavě a má vše výborně propracované) zde: www.zodpovednavyuka.cz.


Budu ráda, když mi dáte vědět, zda-li i vám to doma pomohlo. S úctou Katka

Vztah s dětmi
Dobrý den,potrebovala bych poradit s mym 4,5 letym starsim synem, hodně se vzteka, je netrpelivy ,puntickar. Když mu něco nejde na poprvé, např oblékání, vzteka se, uplne se zasekne, je nestastny, pak usedave place, rekla bych ze ma nižší sebevědomí. Těžko se vyjadřuje o svých pocitech, často na otázky ....jak by jsi to udělal ty...odpovida nevím. Pani ucitelky ve skolce radi ze potřebuje hodne chvalit ale ja bych chtěla aby měl i vnitřní motivaci a nesnažil se jen kvůli pochvale. Má mladšího bratra 2r na kterého dost zarli. Doma starsi syn vyžaduje skoro 100% pozornost. Jak ho motivovat, usměrnit? Byla by vhodna návštěva u psychologa? Dekuji za odpoved
Ewa
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Ewo,


líbí se mi, jak přemýšlíte o pochvale. Děti rády dělají věci jen tak (mají přirozenou touhu a chuť se učit) a pochvalou jim tuto vnitřní motivaci tak trochu bereme.


V Akademii rodičovství zastáváme názor, že změna u dětí vede přes změnu u rodičů. Váš syn nedělá věci bez důvodu, ani naschvál ani úmyslně (ani lhát ještě není schopen). Snaží se s vámi komunikovat své potřeby. A dělá to tak jak nejlépe na svůj věk, schopnosti, a to co se dosud naučil umí (nemyslím, že je nutná návštěva psychologa).


Děti se učí především modelem a nápodobou. A v jeho věku (4,5 roku) je pro ně klíčové uspokojování potřeb, bezpečí a sebepřijetí.

Pochvaly vedou k hodnocení a nálepkování a děti pak dělají věci proto, aby zaujaly. Místo pochval – jejichž výsledkem je nezdravá soutěživost a hlavně závist, žárlivost mezi sourozenci bych nabídla ocenění, zájem a vliv.


Ocenění – popsat co vidím, co cítím a jak mě se to líbí. Tím se syn naučí, co mu jde, v čem je dobrý a zároveň popisovat své pocity naprosto přirozeně od vás.

Např.: Všimla jsem si, žes ten obrázek dlouho kresil, co tě na tom bavilo? A tady vidím, jak si vybarvil kytičku bez přetažení…

Zájem – všímejte si, co syn dělá a vyjadřujte uznání popisnou formou. Zkuste najít společné chvíle pro mazlení, blbnutí a dovádění. Fyzický kontakt hodně pomáhá.

Vliv – ptejte se na jeho názor. Zkuste najít věci ve kterých by mohl spolurozhodovat. Co se bude vařit k večeři? Co bych chtěl dělat o víkendu?


Tímto velmi posílíte jeho sebeúctu, naplníte jeho potřebu pozornosti. Váš syn se snaží vše zvládnout – zkuste mu projevovat důvěru – že je schopný, že to všechno zvládne. Věřte mu a fanděte. Nevadí, že se věci nepodaří hned – ani vám ne. Zkuste mu nabídnout pohled, že i vy se učíte a občas to nejde hned. Chyba či nezdar je jen informace jak jinak.


Ještě mě napadá, že méně je více – věřme našim dětem, že vše se naučí až přijde čas a dopřejme jim ho.


Krásný adventní čas celé vaší rodině. S úctou Katka

Vztah s dětmi
Dobry den,mohu poprosit o radu
Muj bratr ma 12 letou dceru a nekolikrat jsem si vsimla
na jejim stole ruznych vzkazu ( zivot je na nic nechci zit,nebo zabiju se atd) jeji rodice se stale hadaji a moc stastne manzelstvi to neni dekuji za radu
Karol
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Karol,


v takových situacích míváme strach, klademe si otázky, co s tím, jak celou situaci řešit a s kým. Děkuji za Vaši důvěru, že jste se obrátila na mě. Děkuji za vaši všímavost a to, že nad celou situací nemávnete rukou. Vaše neteř ve vás může najít podporu, která jí bude blízkým spojencem a průvodcem.


Moc informací z vašeho dotazu nemám. Proto zkusím pár tipů a nápadů, jak situaci řešit. Kdybyste to chtěla probrat Akademie rodičovství nabízí bezplatné 45minutové konzultace (v Praze).


Co vnímám pozitivně je, že neteř našla způsob jak svoji složitou situaci (ať je to cokoliv) řešit a komunikovat – a to, že se z toho vypíše. Co může být tou situací se můžeme domnívat – hádky rodičů, jak píšete Vy, první lásky, nastupující puberta.


Puberta je pro děti jedno s nejtěžších období – kde podstatným faktorem dospívání je osamostatňování dítěte a postupné odlučování z rodiny. Je to proces dlouhodobý a opuštění chráněného prostoru nemusí být vždy jednoduché. Pubescent si vytváří svou identitu, pomalu přepisuje status "dítě" na status "dospělý". Vymezuje se vůči rodičovské autoritě – aby si vše v bezpečném prostředí natrénoval. Současně dochází k pohlavnímu dospívání provokovanému hormonálními změnami (tělesné změny, první menses, zájem o sexualitu, masturbace) a růstovému spurtu. Hormonální změny přinášejí i zvýšenou emoční labilitu, úzkosti, pocity ztráty jistoty a problémy se sebepřijetím.


A tím vším může neteř procházet.


Napadají mě otázky: Vědí o celé situaci rodiče? Můžete to s nimi probrat? Má neteř možnost si s nimi promluvit (možností myslím její pocit – možná to nejde, protože jim nechce přidělávat další starosti, možná cítí vinu za to, co se doma děje – ať na vědomé či nevědomé úrovni).


Možná se cítí ztracená v tom všem, a neví, jak si s tím poradit – neví, že může jít i za vámi. Neví, za kým může jít, s kým to všechno, co jí trápí může probrat. Může si myslet, že nikomu na ní nezáleží (nechává vzkazy na viditelném místě a nikdo na to nereaguje, to jí může její pocity potvrzovat). Nebo doufá, že si těch vzkazů někdo všimne a nabídne ji pomoc.


Určitě bych jí zkusila nabídnout možnosti – například, že může jít za vámi. Váš projevený zájem o ní – že vám na ní záleží, pro ni může znamenat neskutečně moc. Vy můžete být jejím majákem v rozbouřeném moři ve kterém se nyní nachází.


Další možností jsou služby odborníků – např. Linka bezpečí je pro děti a mládež zdarma – telefonní číslo 116 111 bych jí napsané papírku vložila do dlaní.


Smyslem je dát ji najevo, že jsou lidé, kteří jí mají rádi, že na všechno není sama. Projevit zájem, že jste si všimli, že se něco děje a jste připraveni jí pomoci. Nepodceňovat celou situaci a začít ji velmi citlivě řešit.


Není to snadné a držím moc palce. S úctou Katka

Vztah s dětmi
Děkuji!Syn je 2.rozený a se sestrou jsou nerozluční.Ta je oblíbená a spíše typ co se snaží zavděčit- bohužel vliv širšího okolí, školy.Snažím se to vyrovnávat ale syn je vnímavý a srovnává se.Mladšímu je 2,5. Role staršího,který ví co a jak synovi sedí. Dcera je víc sama pro sebe,takže zde má prostor.Oceňuji to a podporuji.Dále se mi líbí,že ví co chce,je bystrý,předškolák,přesto výborný počtář,dle MŠ umělecky nadán,což ho ale nebaví.Ve fotbale se zatím zařazuje.Dobře plave,běhá,má energii,výdrž(turistika) a sílu.Srší nápady a kreativitou,rychle se orientuje v problémech a situacích.S tátou si rozumí,čas strávený jen spolu je pro ně klíčový(turistika v Tatrách,elektrostavebnice).Občas zbytečná(dle mého) kritika,kdy se asi syn cítí nedoceněn.Moje emoce se týkají nastalých komplikací probl.chov.(pozdní odchod,předč.odchod z hřiště,zničená věc,poraněné oko)Nesu odpovědnost za 3 děti.Ano-chci syna naučit vyjadřovat emoce přijatelnými způsoby(k situaci se vrátíme a ukážeme,vlastní příklad).
Lada
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Lado,

chápu, že je to náročné. Pro maminky 2 dětí je mazec někam se přesunout, stihnout vše a zvládnout problémové chování. Nejstarší dcera vás potřebuje a hledá u vás ženské vzory, nejmladší syn (2,5) je ještě v období, kdy potřebuje především mateřskou roli a naplňování jeho potřeb a nový člen rodiny se bude hlásit o své potřeby u vás také. Na druhou stranu syn (6) bude pomalu vyhledávat především otcovskou roli a bude se učit být mužem („čas strávený jen spolu je pro ně klíčový“).


Ještě mě napadlo umožnit synovi spolurozhodovat, rozhodovat o některých věcech -  pokud to jde. Dopředu domlouvat odchody z hřiště i vše ostatní. A lze připravit kartičky pro lepší orientaci dětí co mají dělat a v jakém pořadí – time management pro děti. Můžete si to vyrobit sama. Nebo jsem objevila jednu paní, která to vyrábí na míru – s fotkami vašich dětí apod. To děti v tomto věku hodně baví a zároveň to výrazně zjednodušuje odchody a ranní rituály.


Krásný adventní čas. S úctou Katka

Vztah s dětmi
pěkný den,ráda bych načerpala inspiraci,jak co nejlépe jednat se synem(6),udržet dobrý vztah a zároveň eliminovat náročné situace, ke kterým občas dochází.Syn je sebestředný, energický, hlučný,rychleji jedná než myslí,jde do extrému.Občas dojde i k násilí,zejména ve vztahu ke starší sestře (7,5).Já vím,že je i empatický,citlivý,dokáže zastat spoustu práce, pokud je "na té správné straně". Má bohužel tendenci se srovnávat s ostatními a cítím,že je potřeba pracovat na jeho sebevědomí. Máme celkem 3 děti,4.čekáme a podle mě máme mezi sebou kvalitní a pevné vztahy.Pro představu,syn ráno např.dceři brání ve vstupu na WC,schová ji věci,"škodí".Na hřišti vědomě srazil při houpání dítě.Poškozuje nebo ničí věci.Pokud nežádoucí jednání proběhne,odprostit se od emocí je těžké.Hranice zná-jakékoliv násilí a ohrožující jednání je nepřijatelné,motivujeme ho k jednání porspěšnému.Je to zřejmě kombinace problému sebekontroly,energické povahy a potřeby negativně se vymezovat a provokovat.Děkuji za tipy - otázka upravena poradcem
Lada
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Lado,


vypadá to, že jste maminka na plný úvazek. To může být občas náročné a vyčerpávající. Přesto je krásné slyšet, že jako rodina máte mezi sebou kvalitní a pevné vztahy. Líbí se mi, že řešíte agresi a zároveň vnímáte potřebu nechat emoce stranou, pokud dojde k náročné situaci.


K tomu mě napadá, že pro emoce je klíčové, aby proudily. Platí taková jednoduchá poučka emoce ven, ale neublížit. A, a to je důležité, emoce nesouvisí s podnětem (dítě „škodí“), ale jaký k danému podnětu máme přístup. Co vám na tom, že syn např. „škodí“ vadí? Jaké přesvědčení? Měl by být laskavý k lidem? K členům rodiny? Hodný na sestru? Pokud si toto uvědomíme, máme možnost, pokud vznikne nějaká složitá situace, nereagovat automaticky, ale zachytit naši reakci do vědomí. Pak mohu již zvolit jiný způsob řešení/reakce. A ideálně, až emoce opadnou si o dané situaci se synem promluvit.


A jaké možnosti má váš syn – jak on může vyjadřovat emoce. Možná se zlobí.  Možná je naštvaný. Může tyto emoce vyjadřovat? Jak? Má k tomu prostor? Kdy? Může být naštvaný na rodiče či sourozence? Možná chce být s vámi a mít vás pro sebe a vy se věnujete (pochopitelně) i dalším dětem, činnostem, sobě, manželovi atd.


Bohužel mi chybí informace kolikátý v pořadí je syn narozen. Jak se chová k otci. Jak se chová k dalším sourozencům. Přesto zkusím ještě pár tipů:


Jaký má vztah k starší sestře? Není toto zlobení starší sestry výzva ke hře?  


Syn může také provokovat, protože nemá dostatečně uspokojenu potřebu zájmu a pozornosti. A takovéto chování vaši pozornost přitahuje. Děti mají tuto potřebu velmi silnou a snaží se jí naplnit buď pozitivně nebo negativně. Na sebekontrolu je ještě v tomto věku brzo.


V čem je syn dobrý? Co mu jde snadno a co ho baví? V čem zažívá úspěch? Daří se mu dotahovat věci do konce (i s vaší pomocí)? Podporujete jej k odvaze – aby něco zkusil? Je u vás doma chyba příležitost k růstu/dělat věci jinak?


Zkuste si všímat pozitivních věcí a nich hovořit – dát energii a důraz na to co se vám líbí. Mluvit o tom a oceňovat syna.


Děkuji vám. Hodně zdraví a pohody celé vaší rodině. S úctou Katka

Vztah s dětmi
Dobrý den,chtěl bych se svěřit a poradit.Máme se ženou 2 děti,chlapce 6 let a děvčátko 3 roky.Se synkem si vůbec nerozumíme,je pravda že je velmi fixován na maminku,protože když se malý narodil,začal jsem s rekonstrukcí domu,kterou jsem dělal naprosto sám a v podstatě do jeho 5 let jsem na něj neměl čas,pracuji ke všemu na 12 hodinové šichty vč.nočních,svátků,so+nedělí.ˇŽena tvrdí,že máme spolu vztah jako kamarádi a nedokážu jej brát takového jaký je.Již několikrát mi řekl,že mě nemá rád a maminka je nejlepší,což mě mrzí,protože jsem se mu toto léto začal opravdu věnovat.Je mi z toho moc smutno.Když mám volno,budím ráno děcka a odvážím je pak do školky.Když se blbě vyspí tak je doma od rána doslova peklo.Kope kolem sebe,oblékat se nechce,prostě je to o nervy.Když jedeme autem,skáče dospělým do řeči a vynucuje si pozornost.Jinak je velmi šikovný,má odklad ŠD ale umí psát a i počítat.Ten problém je v podstatě i ve mě,kdy se synem nedokážu komunikovat.Jak toto vyřešit?Moc děkuji.
Dave
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den,

děkuji za váš dotaz i vaši otevřenost. Z vašich řádků slyším, jak moc máte rád svého syna, jak chcete být s ním a umíte si najít čas se mu věnovat a chcete budovat vztah s ním. Zároveň se snažíte zabezpečit rodinu, jste pracovitý, a to je vzor otce/muže, který váš syn ve vás má již dnes.


Pro dítě je důležitá jak role matky, tak role otce. A především možnost se pružně mezi těmito rolemi pohybovat. Když se miminko narodí potřebuje především bezpečí a naplnění potřeb – tedy roli mateřskou. Pokud si tyto základní potřeby syn nasytí jde ve svém vývoji dál – jde objevovat, riskovat a hledat více roli otcovskou. Buduje si základy pro to, jaký z něj bude muž/parter/otec a k tomu nezbytně potřebuji právě roli otce. Nic jste budováním dobu pro vaši rodinu nepromeškal. Naopak dnes je ta doba, kdy se synem k sobě hledáte cestu a on se od vás učí žít v mužském světě. Nabídněte mu jej. Zkuste si vzpomenout co sám jste od táty jako syn chtěl a potřeboval a užívejte čas otec – syn. Váš syn může s vámi kutit v dílně, opravovat, objevovat svět logiky. Naučte jej prohrávat, riskovat, odvaze, brát věci s nadhledem, že slovo chlapa platí a má se dodržet, jak se má chovat k ženám…. A až se vše, co potřebuje naučí (a on to pozná) bude zase více vyhledávat mateřskou roli (cca 12 rok) a pak přijde puberta.


A v pubertě se syn začne vymezovat autoritě a k tomu bude používat výrazy jako: „nesnáším tě, jsi děsnej… „ a mnoho dalších. Stejně jako dnes ani v budoucnu to neznamená, že vás syn nemá rád. Je to nástroj, kterým zkouší, hledá, volá – něco tím chce říci, něco tím řeší. Dnes tak jak to popisujete to může být způsob komunikace s tátou a hledáním hranic v tom mužském světě. Nebojte se těch slov, buďte trpělivý – vtahy chtějí čas.


A klidně se syna zeptejte: co tím myslí? Co to znamená? Možná se zlobí, a proč se zlobí, na koho? Používejte hodně otevřené otázky, na které nejde odpovědět ano/ne. Upřímným zájmem o druhé budujeme také vztah/komunikaci.


Jasně, transparentně mu nastavte hranice – co již ano a co už ne.


Pomožte mu ráno s tím, jak se cítí – „asi se ti nechce vstávat a oblékat se, jsi naštvaný. Já taky občas jsem naštvaný (být naštvaný je OK), jenom nesmíme ubližovat jiným lidem (kopat do lidí už není OK). Můžu ti nějak pomoci? /Co by ti pomohlo?“ Pokud na to ráno nebude čas – najděte si jej večer a zkuste si o dané situaci promluvit – co se ráno děje? co by mu pomohlo? Jak jinak by ta rána mohla vypadat dle vašich a jeho představ. Hodně dítěti pomůže když, ví co má dělat krok po kroku – toto lze vyrobit obrázkově i s hodinami – můžete to vyrobit celá rodina dohromady.


Hodně syna oceňujte v jasných popisech toho, co se vám líbí, co vás zaujalo a čeho jste si všiml. „Líbí se mi tento detail na obrázku…“ to by mohlo pomoci s vynucováním pozornosti. Naopak vynechte – šikovný, hodný, hezký…tedy nic neříkající obecný fráze.


Přemýšlela jsem nad tím „Žena tvrdí, že máme spolu vztah jako kamarádi a nedokážu jej brát takového jaký je.“ A napadají mě otázky: Co tím je myšleno? Komu to vadí? V čem? Kdo to chce změnit? Jak a proč?


Na blogu www.AkademieRodicovstvi.cz najdete zajímavé články týkající se vztahů v rodině – třeba i zde načerpáte inspiraci.


Děkuji vám a pokud by vás cokoliv dalšího zajímalo – jsem vám k dispozici. S úctou Katka






mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.