Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Agresivita dětí
Dobrý den, chtěla jsem Vám dát zpětnou vazbu na Vaši radu, co s třemi pubertáky v deváté třídě. To, aby si připravili hodinu angličtiny z učiva, které by je zajímalo, jak jste doporučila, na papíře zní velmi hezky, praxe je naprosto jiná. Proč se máme ještě učit ? V červnu ? Kdo se jako ještě učí ? A k čemu to je dobré ? Nemůžeme jít radši pátou hodinu už domů ? To jsou jen některé z dotazů, které mně byly položeny.Rekla jsem, že pořád platí rozvrh, že já také musím dodržet pracovní dobu a myslím, že písnička nebo video, na základě kterých potom něco doplní do pracovních listů není nic, co by nezvládli. No, zkrátím to - jsem ráda, že tyto děti už opustí naši školu a bohužel na nich vidím, jak jim třídní učitelka od 7.třídy různě ustupovala a omlouvala je a kam až se to dostalo, minimální spolupráce s rodiči. Sprostota a hrubost u mě nemají šanci, takže kluci se přede mnou drží, ale co si dovolí k některým jiným vyučujícím je na pováženou. Jiné třídy tento problém nemají ani neřeší.
Hanka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Hanko,

díky za vaši zpětnou vazbu. Je to přesně jak jsem psala. Mlaďoši ztratili smysl cokoliv dašího dělat, když jsou přijati na střední školu a s tím motivaci. Přesné jsou otázky - proč se máme ještě učit? K čemu je to dobré? Smysl je v tomto věku klíčový.

Vzhledem k měnícímu se přístupu k výchově dětí a nárokům na ně kladené si myslím, že se bude měnit i chování dětí a dospívajících a nebude to lehké pro nikoho z trojúhelníku rodič-dítě-učitel. Asi se shnodeme, že jak to dopadne se ukáže až s dalšími generacemi.

Upřímě si myslím, že nároky na vás - učitele jsou mazec a moc fandím vaší práci.

Srdečně, Katka
Agresivita dětí
Dobrý den! Ráda bych se poradila, jak postupovat v případě, kdy dítě (3 roky) přijde s pláčem, že mu jiné dítě / děti (o 1-2 roky starší) ublížilo/-ly (např. na hřišti nebo na návštěvě u jiné rodiny) - bouchly, shodily odněkud, odstrkovaly. Typická situace: Pojď si s námi hrát na to a to! A za chvíli dcera přiběhne s pláčem a zmatená, že ji děti někam "nalákaly" a pak ji odstrkovaly, až byly fyzicky hrubé... Jednak to nechápe, jednak jí vadí fyzická inzultace. Musím říct, že se v tom hrozně plácám, vůbec nevím, jak bych měla reagovat. Obvykle jen svoje dítě obejmu, přitulím, než se utiší. Což naštěstí rychle zabere. Když je cizí dítě nablízku, řeknu mu něco ve stylu: Jak by se líbilo Tobě, kdyby se někdo takhle choval k Tobě? Mají takové promluvy vůbec smysl? A jak radíte postupovat? Rodiče těch cizích dětí buď nic nevidí nebo dělají, že to nevidí. Také by mě zajímalo, jak radíte postupovat, když nějaké dítě bere opakovaně jinému děcku při hře jeho hračky. Předem díky za odpověď. Naďa - otázka upravena poradcem
Naďa
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Naďo,


děkuji za váš dotaz. Je velmi důležité, aby se děti – vaše dcera naučily takového situace řešit – samy. Dneska se to všechno zdá v pohodě a vy můžete zakročit a dítě na hřišti/návštěvě ochránit. Ale co bude dál – ve školce kde už nebudete nebo ve škole. Je velmi žádoucí v maximální míře podpořit dceru, aby si to s daným dítětem vyřešila sama. Tím jí v maximální míře podpoříte – předáte jí svoji víru, že to zvládne, že na vyřešení situace má. Posílíte tak i její sebeúctu.

V opačném případě dítěti říkáme svým chováním, že jej vnímáme jako slabé/nekompetentní situaci vyřešit a tím se podobné situace mohou množit.


Zkusím to příkladem: Dcera si jde hrát a za chvíli přiběhne zpět s pláčem. Vy ji obejmete, přitulíte a ona se za krátkou dobu uklidní. Potom bych doporučila spíše než snahu promlouvat k druhému dítěti obrátit pozornost na dceru například: „vidím, že by sis ráda hrála s ostatními dětmi a nelíbí se Ti, jak se k tobě chovají. Máš nějaký nápad, co s tím? Potřebuješ, abych Ti s tím pomohla?“. My dospěláci situaci vidíme z našeho pohledu a je důležité, abychom se zajímali, jak to prožívá dítě. Jinak to bude o naší potřebě situaci řešit, ale zcela opomeneme naše dítě.


Oceňujte dceru za pokusy situaci řešit…“slyšela jsem, že…. viděla jsem, že….“ . Cokoliv, čeho si všimnete lze takto popisně ocenit. Jednak tím opět posílíte její sebeúctu a jednak si bude čím dál jistější a jistější v nastavování svých hranic mezi vrstevníky.


Jsem si poměrně jistá a praxe v poradně i na kurzech Akademie rodičovství mi to stále potvrzuje – že je třeba, aby dítě vědělo – že hračky/jídlo/zmrzlina jsou jeho a nemusí se o ně dělit, když nechce. Stává se, že rodiče ve snaze nevychovat „hamouna“ nutí dítěti dělat věci, které jsou mu nepříjemné. Učíme děti, že druhý je důležitější než-li já sám. Pokud dcera bude vědět, že se nemusí dělit o věci a má se o ně starat pak již pro ni bude snazší říci jinému dítěti – „ne neber mi to“ (nebude se v ní prát musíš půjčit x nechci, aby si to bral). V tomto případě bych dceři nabídla možnost – „nemusíš půjčovat jiným dětem hračky, když nechceš. Pokud ti ostatní děti berou hračky – řekni jim – „neber mi to prosím“.  Na druhou stranu pokud děti se o věci nemusí dělit – většinou se o věci dělí rády – ale to rozhodnutí je na nich.


Ve třech letech děti zažívají vědomý pocit s potřebou něco vlastnit. Proto je důležité jim to umožnit. A zároveň první zkušenosti se o sebe postarat, když jim je bere druhý. A každý takový pokus, pokud u toho budete ocenit.


Přeji vám i celé vaší rodině vše dobré – a hlavně hodně zdraví. Pokud mi napíšete, jaké změny jste zaznamenala budu moc ráda.


Srdečně, Katka

 

Agresivita dětí
Dobrý den,
ráda bych se s Vámi poradila. Mám syna 6 a půl roku, od září je v první třídě a hodně se změnil. Trápí mne, že mi poslední asi měsíc dává najevo, že mne nemá rád, dokonce mi to i někdy řekne. Co je ještě horší a dost mne to ničí je, že třeba řekne, že přemýšlí, že by mne srazilo auto, nebo vlak, apod. Když jsem se ho ptala, jestli chce, abych umřela, řekl, že neví ... Otce ani babičku, která s námi bydlí tímto neobtěžuje. Připadá mi, jakoby mi schválně ubližoval, ale nevím proč. Nutno podotknout, že otec by mu snesl modré z nebe, ale já jsem (musím být) ta tvrdá - občas něco zakázat, přinutit, prostě zastávám to nepopulární místo. Upřímně řečeno, jsem z toho hrozně smutná, celou dobu, co ho mám jsem se snažila do něj vkládat jen to nejlepší a teď trpím pocitem, že mě nenávidí. Nevím, jestli to mám se zaťatými zuby přecházet, jestli ho mám za to trestat nebo o tom donekočna vést debatu, aby si uvědomil, že mi ubližuje. Ve škole potíže nemá, s kamarády vycházi, paní učitelku má rád. Jediným černým bodem v jeho životě jsem momentálně já.
Hanka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Hanko,


podobný problém řešíme s rodiči často. Takže věřte tomu, nejste v tom sama.


Nástup do školy je pro děti náročná změna. Dítě musí zmobilizovat veškeré své adaptační mechanismy (přizpůsobit se). Nově se učí delšímu odloučení od rodiny, přijímá autoritu učitele, soustředí se na výuku, je hodnoceno a srovnáváno se spolužáky, ... To vše se podílí na utváření jeho identity. Nestalo se něco u vás v rodině? Nestalo se něco ve škole? Zkuste se syna ptát, jak mu ve škole je? S kým si hraje? Co se děje o přestávkách? Co by se mu líbilo změnit a proč? Syn řeší nějakou svoji potřebu a komunikuje to – pro vás je to náročné – tomu rozumím, ale zkuste zjistit co řeší – co ho trápí.


Není obvyklé, že by děti ve věku 6 let byly schopné konstrukcí, jak popisujete – tedy říkat rodičům něco s cílem schválně jim ubližovat. Pravděpodobnější bude, že váš syn hledá hranice. Zkuste mu jasně, otevřeně a laskavě tyto hranice nastavovat. Přes popisy, co se vám líbí, co vám vadí a proč. A i když se tyto hranice dětem v prvním momentu nelíbí, tak tím vytváříte mantinely, o které se vaše dítě může opřít. A když zase příště bude testovat nastavené hranice a věřte, že bude, je třeba být jen laskavá a důsledná při jejich dodržování.


Dítě si vytváří vztah individuálně k vám, tátovi, babičce, paní učitelce, kamarádům. Takže je přirozené, že s vámi komunikuje jinak (jim to neřekne a vám ano).


Jste báječná matka, milujete svého syna. A jsem si 100% jistá, že i váš syn miluje vás. Jste jeho nejvíc nejdůležitější člověk na světě. Nabízejte mu svoji jistotu v mateřské roli, a upřímně se zajímejte co řeší, a ne jak to řeší.


Kdybyste s tím chtěla ještě nějak pomoci – můžete přijít za námi do Akademie rodičovství a můžeme všechno probrat osobně v poradně nebo na kurzech.


Srdečně, Katka

Agresivita dětí
Dobrý den.Mám syna 2 roky a 10měsíců.Dost často nám ubližuje,Když se mi nechce ráno vstávat,tak do mně kope,bouchá pěstma.Babičku (mojí mamku),která s námi žije v jednom domě ,vyhání když příjde k nám.Jednou mi řekl že mně zabije(to je moje chyba,když něco provedl,tak jsem mu to řekla já.Ale dnes mi ráno v posteli řekl že mně dá kotle a spálí.Potom dodal že mně rozřeže.Má dřevěnou dětskou pilku a občas mně s ní řeže.Říkám mu že do lidí se neřeže.Že nikomu nemá ubližovat a ani sobě..Když byl nenší tak bouchal hlavou do dveří.či podlahy.Někdy mi řekne že mně má rád.Když mu něco nejde hned se vzteká.Obávám se že to není normální,že mi říká takové věci a že nás bije.Je to součást vývoje nebo je to problém ,který bych měla řešit?Děkuji za odpověď.
Kateřina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Milá Kateřino, velmi mě zaujalo, jak jste vnímavá a dokážete popisovat co pociťujete. Myslím, že téma, které přinášíte je důležité, co je ještě důležitější, že jste rodič, který hledá řešení a nezavírá před problémy oči. Díky za to.


Podobný problém řešíme s rodiči často. Takže věřte tomu, nejste v tom sama. V celém příběhu chybí tatínek – takže nevím, jestli se syn vymezuji pro němu stejně jako vůči vám a babičce.


Myslím, že váš syn hledá hranice. A používá k tomu takový způsob komunikace, který ve svém okolí muselo odkoukat. Nejde tedy o součást vývoje. Děti se učí modelem zároveň v tomto věku ještě nemají představu, co je skutečné a co ne. Pro ně neexistuje minulost budoucnost. Mají teď a věří tomu co je obklopuje. Nechápou, když jim řekneme „já tě roztrhnu“, že to v reálu neuděláme. Prostě tomu věří a s tím se spojují i emoce například strach. Žijí ve svém světě a spojují pohádky i realitu. Takže slova „dá do kotle a spálí“ mohl slyšet v nějaké čertovské pohádce.  


Váš syn se naučil komunikovat od svého okolí. A navíc hledá a testuje hranice. Vaším úkolem je věřit si ve své rodičovské roli. Ve své mateřské roli se o něj staráte, máte ho ráda, věříte mu jste jeho průvodcem v tomto světě a podporovatelem. Jste jeho nejvěrnější fanoušek, jeho bezpečí. A zároveň musíte nastavit takové hranice, přes které již nelze jít. Hranice je třeba nastavovat jasně a čitelně, přes popisy „já nechci, abys mě bouchal“. Není třeba v tomto věku jít do složitých vět či vysvětlování. A i když se tyto hranice dětem v prvním momentu nelíbí, tak tím vytváříte to, o co se vaše dítě může opřít. A když zase příště bude testovat nastavené hranice a věřte, že bude je třeba být jen laskavá a důsledná při jejich dodržování.


Je těžké, když nějaký způsob komunikace, chování, jednání nabízím dítěti (například občas dostane přes zadek), ale zároveň mu říkám, že on to nemůže dělat. V tom vzniká zmatek – máma to dělá, ona je bůh – to nejvíc co mám, a tak to dělá dobře – naučím se to – ale v tom mu to ten samý rodič zakazuje. To dítě v tomto věku není schopné pochopit.


Doporučuji vám ujasnit si hranice, které chcete svému dítěti nabízet. Každý rodič má jiné a je to v pořádku (vaše maminka to může mít jinak než vy). Být o nich 100% přesvědčena a být s nimi v pohodě (nedochází pak k tomu, že jednou něco dovolíme, po druhé ne apod.) A ty synovi transparentně laskavě nastavovat. Zkuste změnit způsob komunikace se svým synem. Je v období, kdy se tvoří jeho sebeúcta – to jak se bude mít rád. K tomu potřebuje bezpečí, zájem, ocenění, naplňování potřeb atd.


Jste báječná matka, milujete svého syna. Nabízejte mu svoji jistotu v této roli.


Děkuji za vás dotaz a pokud vás cokoliv dalšího zajímá jsem vám k dispozici. S úctou Katka






mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.