Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Dospívající
Dobrý den, prosím o radu.Nejsem sice rodič,ale už se namůžu přehlížej,jak se chová bratr k tátovi. Bratrovi je 16 let.Rodiče se rozvedli cca před deseti lety.My děti jsme zůstaly u táty.Problém je v tom, jak se chová bratr k tátovi.Absolutně ho ignoruje, je neustále na internetu a je bohužel i velmi vulgární. To co si dovolí je opravdu síla a to i před tátovo přítelkyní. Rozdíl je v tom jak se chová u mámy.Tam je prý celkem zvladatelný a sprostá slova si tam nedovolí.A to protože má nejspíš strach,aby nedělal zle před mámy přítelem.Proč to bez okolků dělá doma? Když už jsem fakt vytočená,tak vypnu wifi..následně poslouchám ten jeho vulgární slovník a utíká ven aby se mohl připojit k wifi.To ho máme přivázat ke stolu,aby poslechl?Když jde ven,nikdy nedokáže dodržet čas příchodu to je pak tisíc výmluv.Navíc doma s ničím nepomůže.V poslední fázi pak řekne, že jede k mámě a je hotovo.Další problém je v tom,že táta s mámou mají už od rozvodu špatný vztah.Mámě tato situace jistě vyhovuje.
an
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den, děkuji za váš dotaz.


Píšete hned na začátku, že nejste rodič, ale z vašich řádků je vidět, že se jako rodič chováte (převzala jste roli rodiče). Vypínáte bráchovi wifi, přemýšlíte v množném čísle, zda-li jej přivázat ke stolu, aby poslechl.  Občas to může být pro vás náročné. Stejně pro vašeho bratra – může mu chybět sestra.


Domnívám se, že bratr se chová, jak se chová z více faktorů. Jeden jsem již popsala výše, další je ten – že hledá hranici a otec mu ji nenastavuje. To on by měl říci bratrovi, že jeho chování je neakceptovatelné, to on by měl vypínat wifi – ne vy. To on by měl řešit synovi nedodržené časy návratů a zapojit jej do činností doma.


Navíc pro bratra je doma bezpečné prostředí. Všichni testujeme a učíme se v domácím prostředí. Děti si doma dovolí více než-li na návštěvě. (To jsou ty hlášky – ty jo, doma řádí, ale u babičky jsou hodné…).  Zkouší – tím se učí, hledají hranice u svých rodičů. A je moc fajn, když jim ty hranice rodiče nastavují. 


Navíc se do toho všeho ještě motá vztah vašich rodičů, bratr hledající svoji roli muže ve svých partnerských vztazích.


Vy otce, matku ani bratra nezměníte. Co změnit můžete je přestat se vůči bratrovi chovat jako rodič. Nepřebírat zodpovědnost za vztah mezi bratrem a otcem. I tato změna může přinést změnu chování bratra.


Chápu, že je to velmi složitá a často nepříjemná situace. A moc vám držím palce, aby se situace doma co nejdříve proměnila a přinesla více pohody.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

PS – pokud by vás ještě něco zajímalo – klidně pište sem nebo do poradny AR - něco vymyslíme. 

Děti a učení
Pokračování Jarka, syn 4,5 let: Naprosto perfektně od malička rozeznává tvary, dokáže je bez problémů pojmenovat: kruh, ovál, trojúhelník, kosočtverec, čtverec, obdélník. Bez problému rozeznává písmena - malá i velká (ale nečte). Perfektně barvy: řekne třeba, že něco má tmavočervenooranžovou barvu. Má velmi přesné asociace - tvarové i verbální. Přesto: doteď není sám z LEGA schopen postavit dům: Tj. postavit stěny tak, aby do nich šly umístit dveře, nad to střecha atd. Sám staví věže, mosty, zvířata, roboty. Dům vždy skončí katastrofálně. Pozná čísla, správně spočítá, ale nesčítá, čísla umí pojmenovat, ale není schopen je napsat, i když chce. Úkoly pro 4leté v pracovním sešitě docela zvládá, ale je pomalý. Mám pocit, že je "něco špatně", vysvětlování nepomáhá, co to znamená? Co můžeme dělat pro zlepšení a je zlepšení vůbec možné, když doteď nepochopil? Děkuji za Váš čas. - otázka upravena poradcem
Jarka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Jarko, všechno jsem to napsala k první části vašeho dotazu. Katka

Ještě jsem dnes objevila na Fb toto - tak posílám jako inspiraci. Katka
Sebevědomí a sebeúcta dětí
Moc vám děkuju za radu. Většinu věcí, které popisujete dělám. Hodně s ní mluvím, nechci po ní aby byla perfektní, svoje děti objímám, povídáme si, každý večer se jich ptám, co se jim za ten den líbilo... spíš mám pocit, jestli to naopak nepřeháním, jestli s ní kolikrát neřeším věci, které ona za problém nepovažuje a já si jen myslím, že by to problém být mohl. Já nevím. Ani si nemyslím, že by se domnívala, že pro mě není dost dobrá (spíš mi kolikrát přijde, že já pro ně nejsem dost dobrá), Prostě chci aby byly holky šťastné a mám upřímnou hrůzu z toho, že se mi z nich nepovede vychovat šťastné dospělé. Ve většině aspektů života se mi povedlo odbourat pocit nedostatečnosti (v práci se mi docela daří, mám svoje zájmy i hodně přátel)... ale stejně, ty děti.
Kamča
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Kamčo,


pro svoje děti jste tou nejlepší mámou na světě. Žádné dítě nechce dokonalého rodiče – chce toho svého. Toho miluje nadevše. Do určitého věku se rodiče zdají být bozi, superhrdinové, co vše zvládnout. Děti chtějí být jako máma či táta. Takže na 1000% jste pro své děti dokonalá, víc než dost dobrá. Ta úplně nejvíc nejlepší.


Nechtějme být zodpovědné za štěstí našich dětí - je to tak trochu past. Čím více my chceme a děláme vše pro to, aby byly šťastné vytváříme na ně, ale i sebe tlak. Nejde být celý život šťastný, nejde zařídit, aby kdokoliv byl šťastný. Myslím si, že jde děti připravit na život, překonávat překážky, vyrovnávat se se změnou, přijímat chyby jako informace kudy ne a přijímat zodpovědnost za svůj život. Být autonomní bytostí, která se přijímá se svými chybami, slabými stránkami a strachy. A také silnými stránkami atd. Zkrátka taková, jaká je.


Téma "dost dobrost" řeší mnoho z nás dospěláků. A jedním sezením v poradně/na terapii se to nevyřeší, ale stojí za to na tom pracovat. Jsem moc ráda, že se vám daří, máte své zájmy i hodně přátel – děti se učí modelem, a i toho nabízíte svým dětem jako model. A zájem, který nabízíte svým dětem je super. Hodně pomáhá to ocenění – téměř až "zázračně".


Vychováváte své děti srdcem i hlavou a to je ta nejlepší kombinace vychovat fajn lidi - takže já věřím, že se vám to povede. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Zodpovědnost dětí
Poprosím Vás o radu, protože už nevím co bych měla udělat. Můj syn (31) mi pořád vytýká, že kvůli mě to nikdy nikam nedotáhne, že má "na ho.no práci" (administrativní pracovník v nemocnici) a naprosto nevnímá moje doporučení, že se vypracovat může. Už několikrát mi řekl i to, že jsem mu zničila život. Je pravdou, že když ho upozorním, že já mu v bolestech ten život dala, tak trochu zabrzdí.
Když můj syn končil 9. třídu, učil se na jedničky - dvojky tak přišel s tím, že chce na střední na zdravotnickou školu a potom na vysokou na medicínu. Já jsem ho pro jistotu vzala do pedagogicko-psychologické poradny, kde mě psycholožka ujistila, že jeho skutečný zájem jsou sociální vědy a doporučila rodinnou školu a potom filosofickou fakultu. Proto jsem mu dala přihlášku na rodinnou školu, kde studovat s podprůměrnými výsledky.Vysokou jsem mu dala na výběr sociologii nebo nic. Sociologii absolvoval s trojkami.O psychozích prohlašuje že jsou to debilové a měla jsem ho respektovat.Poradíte prosím? - otázka upravena poradcem
Jindřiška
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jindřiško,


je úžasné, že váš syn v 15 letech věděl, co chce v životě dělat. To není tak obvyklé. Váš syn vás asi stále vnímá jako velkou autoritu a respektuje vás, když s vámi řeší svou profesní situaci i dnes. Jste pro něj velmi důležitým člověkem v jeho životě. A to je báječné. Nabízí se otázka, zda-li již nepřišel čas posunout se ve vašem vztahu dál (zkusím popsat níže).


Rozumím, i synovi, který říká, že chtěl studovat medicínu, a vy jste více uvěřila doporučení cizího člověka z pedagogicko-psychologické poradny, než-li jemu. Nepodpořila jste jej v jeho cestě a vybrala mu jinou. Tím jste však převzala zodpovědnost. Z toho také předpokládám pramení jeho naštvání na psychology (máma věřila víc jemu než-li mě a zlobím se tedy na psychology (dvě autority se spojily proti mně a převálcovaly mě, neměl jsem nikoho na své straně) – je to snazší než-li zlobit se na mámu, kterou miluje).


Ptáte se, co byste měla udělat. Dovolím si být velmi otevřená a upřímná – snad se nebudete zlobit. Tím, že jste rozhodla za syna, jste převzala zodpovědnost a on to teď hází na vás. Šla bych za ním a omluvila bych se mu, že jsem jej nerespektovala a nepodpořila v jeho profesním směřování. Na druhou stranu – dělala jste to v dobré víře. On už je dnes dospělý a je na čase se s tím srovnat a začít si svůj život řídit sám. Je na čase postavit se na vlastní nohy a „přestřihnout pupeční šňůru“.  Ať převezme zodpovědnost za svůj osobní i profesní život, který má před sebou. Je na čase odpustit a jít dál. Už tolikrát se potvrdilo, že co nejdříve vypadá jako špatně je dobře a co na začátku se jeví jako dobré rozhodnutí se později v čase promění na to ne úplně vhodné.


Myslím, že je před vámi poslední krok v mateřství – pustit svého syna do samostatného života nejen fyzicky, ale i mentálně. A pro syna převzít zodpovědnost za svůj život. Pomalu, postupně – možná je to poprvé (doteď jste jeho život řídila vy) – tak neví jak na to a v tom jej můžete podpořit a tím nastavíte váš vztah jinak – nově – partnersky.


Přeji vám oběma vše dobré, a především hodně zdraví. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Sebevědomí a sebeúcta dětí
Ještě dodávám, nevím, do jaké míry to souvisí, já jako dítě byla také "trochu jiná", nikdy jsem kolem sebe neměla hodně lidí, spíš jsem měla jednu dobrou kamarádku... často jsem se cítila odmítaná (nejen dětmi, ale i rodiči) a prostě se v dceři hodně vidím, mám strach, jestli na ní něco nepřenáším... s druhorozenou takovýhle problém nemám, ta je v komunikaci s ostatními mnohem uvolněnější, je oblíbená... mě hrozně děsí, kam až snaha zalíbit se u starší holčičky může vést.... - otázka upravena poradcem
Kamča - 2 část
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, moje odpověď je v první části vašeho dotazu. Katka
Sebevědomí a sebeúcta dětí
Dobrý den, obracím se na vás s dotazem ohledně 8mi leté dcerky. Je to chytré, šikovné dítě, trochu svérázné. Hrozně se snaží zavděčit ostatním, kolikrát jde i sama proti sobě, teď došlo k situaci, kdy rozbila okno starého karavanu, jen aby se s dětmi mohla podívat dovnitř, nikomu se nezavděčila, děti jí naprášily babičce (moje matka), ta s ní osobně šla za majitelem s tím, že se má dcera omluvit a že škodu uhradíme. Pán nad tím mávl rukou. O to ale nejde - nechci, aby dělala věci, jen aby jí ostatní měli rádi, nehledě na to, že se třeba mohla pořezat... Opravdu mě to děsí. Poraďte mi prosím, jak takové věci řešit. Další věc je: před babičkou udělala scénu, at mi to neříká, takže v rámci důvěry nemůžu navázat na tuhle konkrétní věc. Nevím, proč takhle vyváděla, nikdy jsem jí nemlátila, věci řeším (většinou) domluvou, nevím, jestli se mě bojí, nebo se stydí za to, co udělala.... ach jo, opravdu mě to trápí. Co si o tom myslíte? ... 1. část
Kamča
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Kamčo,


celé je to jeden velký kruh. To, jak se k nám chovali rodiče, jak jsme se jako děti cítili a čím jsme si prošli má vliv na to, jací jsme dospělí. Vychovávat děti jsme se učili od našich rodičů, když jsme byli dětmi. Když už ty děti máme – nejde jinak, abychom při výchově nevycházeli ze sebe a z toho co jsme se v průběhu života naučili. To, co sami nemáme nemůžeme svým dětem dát.


Dobrá zpráva je, že vždy jde vše změnit. Pokud si to uvědomíme a začneme pracovat na změně (proto jsme zakládali Akademii rodičovství – pro ty rodiče, kteří chtějí změnit svůj přístup k sobě a svým dětem). Pokud jste se často cítila odmítaná – nejen dětmi, ale i rodiči – je to téma, které se promítá do celého vašeho života jak v roli partnera, tak v roli rodiče.

Děti, které se snaží zavděčit, které dělají vše proto, aby je někdo měl rád – jak říká moje dcera – necítí lásku ve svém srdci. Tady je důležité si uvědomit – že vy milujete svoji dceru. Děláte to nejvíc co dokážete a umíte. Na druhé straně dcera se necítí milována. Necítí, že by pro vás byla dost dobrá.


Teď co s tím. To, jak se máme rádi vychází z naplňování našich potřeb, když jsme byli malými dětmi (uvádí se především do předškolního věku). Některé děti, i když je rodiče fyzicky trestají – to zvládnou, jiné i když – jak píšete vy nikdy nedostaly – se s tím trochu perou. Záleží na mnoha aspektech.


Lze začít velmi posilovat sebeúctu vaší dcery (sebeúcta není sebevědomí). To lze popisným oceňováním. A to často – i několikrát denně, ale pravdivě a upřímně. Není to fejk. Jde o projevování upřímného zájmu. „Líbí se mi, jak sis dnes učesala vlasy do splétaného copu. Jé ty už máš hotové úkoly…to sis s tím dala práci – tady jak máš …(popis detailu).“  Mazlete se, co to jde. Mluvte o tom, jak jí máte ráda. Věnujte se jí, povídejte si s ní, hrajte si sní, češte si navzájem vlasy, vyrábějte spolu keramiku, choďte spolu na jógu…cokoliv co vás obě bude bavit. Podporujte jí v jejích aktivitách – budujte důvěru – věřím, že to zvládneš. To dáš! Já ti věřím.


Povídejte si s ní o svých obavách – že nelze se zavděčit všem. Že vždycky se najde někdo…Jestli vám jde vyprávění příběhů – můžete si vymýšlet pohádky například o tom, jak se Králíček snažil zavděčit všem…a když už to vypadalo nadějně tak přišla blecha a …


Přeji vám vše dobré, především hodně zdraví celé vaší rodině.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství


Dospívající
Dobrý den, děkuji za Vaše řádky. Nejsem to jen já, kdo bratrovi nařizuje.( Samozřejmě i táta, toho ale naprosto ignoruje.)To se pokusím změnit. Chápu, že se jako rodič chovat nemůžu. Jen mě prostě vytáčí, jak se chová bratr k tátovi a pak ten jeho slovník. A pak, jak jsem psala..máma se z toho všeho jen raduje. Neuvědomuje si asi, že nejvíc ubližuje právě bratrovi. Zkusím změnit svůj přístup a uvidím. Ještě jednou moc děkuji..
an
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den,
moc vám fandím ve vašem odhodlání zkusit změnit svůj přístup k bratrovi. Že se to daří můžete poznat třeba tak, že vás chování bratra bude zlobit jinak než nyní - nebude vás to tak vytáčet. 

My rodiče občas děláme spousty chyb. Není to záměrné. Je to prostě tak, že to jinak neumíme. Nevíme jak jinak, máme spoustu starostí sami se sebou, nejsme vyzrálé osobnosti a neuvědomujeme si, že naše chování může vám dětem ubližovat. Nechceme vám ubližovat - máme vás rádi, milujeme vás, jenom to neumíme jinak. 

Držím vám palce a  kdyby vás ještě něco napadlo - jsem vám k dispozici buď tady nebo kontakty najdete na stránkách akademie rodičovství.

Srdečně, Katka


Děti a učení
Dobrý den, potřebovala bych pomoci se synem (4,5 let), už si nevím rady. Zřejmě má nějakou poruchu prostorového a vizuálního vnímání a já nevím, jak mu pomoci, zda jde napravit a jak. Ať se snaží jak chce, nesloží k sobě 2 díly obrázku, pokud jeden z nich je špatně natočený. Sám nepřijde na to, jak dílky správně natočit, aby k sobě pasovaly a daly dohromady obrázek. Opravdu se jedná o 2 dílky! O skládání jakéhokoli puzzle nemůže být ani řeč. Nenakreslí šikmou čáru (vrcholy čtverce nespojí diagonálou). Podle vzoru překreslí pouze kruh, čtverec (spíš z něj udělá obdélník), kříž. Za boha nepřekreslí trojúhelník ani X. Podle vzoru nepřekreslí žádný jiný obrázek. Při snaze nakreslí hlavonožce. Podle návodu není schopen z LEGA nic postavit. Zkoušela jsem několikrát vysvětlit, jak pracovat s návodem, ale bezúspěchu, nejde to. LEGO miluje, ale vždy chce stavět podle vlastní fantazie. Paradoxně ale jednotlivé objekty vizuálně chápe velmi dobře-proto jeho handicapu se skládáním vůbec nerozumím.
Jarka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jarko,


děkuji za váš dotaz. Posoudit vašeho syna ze zdravotního hlediska nemůžu. Každopádně pokud máte jakékoliv podezření, vždy se lze obrátit na vašeho pediatra a následně neurologa, aby syna posoudili.


Na druhou stranu – určitě je toho dost co můžete udělat pro zlepšení – takže nabízím. Syn je ve věku, kdy hodně dozrává mozek a centrální nervová soustava. Obvykle ke zlomu dochází okolo 5 roku. Takže je zde možnost toho půl roku vydržet a trénovat.


O čem to určitě není je pochopení – synovi to prostě dnes nevysvětlíte (není na to připraven - jeho mozek na to není připraven - proto nechápe co mu říkáte). Hodně bych na to šla přes tělo než přes hlavu. Trénujte tleskání, křížení rukama před tělem. Pamatujete na říkanky – máma mi dala korunu abych koupil rybu, byl jeden číňánek apod? Trénujte stání na 1 noze, pak nohy vyměnit a stát na druhé noze. Zkoušet poskočit – skákat panáka (křídami můžete spolu panáka nakreslit). Trénujte trakaře (držte za kyčle, aby měl syn lepší oporu). Trénujte navlékání korálků a střídejte ruce – pravou, levou. Cokoliv, co vás bude spolu bavit. Všemu ostatnímu bych nechala volný průběh (neřešila) – pracovní sešity, puzzle, dům z LEGA apod. Nechat syna si hrát s čím chce a jak chce. 


Pokud by se situace nezlepšila domluvila bych se s pediatrem na pravidelné pětileté prohlídce na dalším postupu. Ale osobně pevně věřím, že se to během toho půl roku překlopí „samo“.


Přeji vše dobré a užijte si skákání panáků. A když mi dáte vědět jak se situace mění budu ráda.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Dospívající
Dobrý den, prosím o radu.Nejsem sice rodič,ale už se namůžu přehlížej,jak se chová bratr k tátovi. Bratrovi je 16 let.Rodiče se rozvedli cca před deseti lety.My děti jsme zůstaly u táty.Problém je v tom, jak se chová bratr k tátovi.Absolutně ho ignoruje, je neustále na internetu a je bohužel i velmi vulgární. To co si dovolí je opravdu síla a to i před tátovo přítelkyní. Rozdíl je v tom jak se chová u mámy.Tam je prý celkem zvladatelný a sprostá slova si tam nedovolí.A to protože má nejspíš strach,aby nedělal zle před mámy přítelem.Proč to bez okolků dělá doma? Když už jsem fakt vytočená,tak vypnu wifi..následně poslouchám ten jeho vulgární slovník a utíká ven aby se mohl připojit k wifi.To ho máme přivázat ke stolu,aby poslechl?Když jde ven,nikdy nedokáže dodržet čas příchodu to je pak tisíc výmluv.Navíc doma s ničím nepomůže.V poslední fázi pak řekne, že jede k mámě a je hotovo.Další problém je v tom,že táta s mámou mají už od rozvodu špatný vztah.Mámě tato situace jistě vyhovuje.
an
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den, děkuji za váš dotaz.


Píšete hned na začátku, že nejste rodič, ale z vašich řádků je vidět, že se jako rodič chováte (převzala jste roli rodiče). Vypínáte bráchovi wifi, přemýšlíte v množném čísle, zda-li jej přivázat ke stolu, aby poslechl.  Občas to může být pro vás náročné. Stejně pro vašeho bratra – může mu chybět sestra.


Domnívám se, že bratr se chová, jak se chová z více faktorů. Jeden jsem již popsala výše, další je ten – že hledá hranici a otec mu ji nenastavuje. To on by měl říci bratrovi, že jeho chování je neakceptovatelné, to on by měl vypínat wifi – ne vy. To on by měl řešit synovi nedodržené časy návratů a zapojit jej do činností doma.


Navíc pro bratra je doma bezpečné prostředí. Všichni testujeme a učíme se v domácím prostředí. Děti si doma dovolí více než-li na návštěvě. (To jsou ty hlášky – ty jo, doma řádí, ale u babičky jsou hodné…).  Zkouší – tím se učí, hledají hranice u svých rodičů. A je moc fajn, když jim ty hranice rodiče nastavují. 


Navíc se do toho všeho ještě motá vztah vašich rodičů, bratr hledající svoji roli muže ve svých partnerských vztazích.


Vy otce, matku ani bratra nezměníte. Co změnit můžete je přestat se vůči bratrovi chovat jako rodič. Nepřebírat zodpovědnost za vztah mezi bratrem a otcem. I tato změna může přinést změnu chování bratra.


Chápu, že je to velmi složitá a často nepříjemná situace. A moc vám držím palce, aby se situace doma co nejdříve proměnila a přinesla více pohody.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

PS – pokud by vás ještě něco zajímalo – klidně pište sem nebo do poradny AR - něco vymyslíme. 

Kdy mít děti
Dobrý den, už nevím koho požádat o radu sama se za to stydím, ale mám přítele, 5let šťastný vztah i dodnes, ale zatoužil po dítěti. Já na druhou stranu taky - ale na druhou stranu mám z každého měsíce strach, že skutečně otehotnim. Pocity jsou smíšené... Mám strach z takových závazků, je mi 22let a nedovedu si představit tloustnout a přestat být přitažlivá jako těhotná i s ditetem, potom vodit dítě za ručičku a mít na léta vystaráno o veškerou zábavu. Na druhou stranu partnera miluji a dítě s ním chci - taky se těším, ale neustále tohle ve mě vře. Nejsem kariérista, takže vím, že v životě jiný uděl než rodinu mít nechci, ale jsem nezávazný člověk, mám ráda utéct od něčeho do svého samotářského světa a u dítěte tohle už nepůjde. Na druhou stranu se na mateřství těším. Další věc je strach z porodu, ale to je asi normální... Já si prostě nedokážu vysvětlit své rozepřene pocity, jestli prostě nejsem přípravná na roli matky nebo jestli je to už nějaký psychicky problém? Děkuji za váš čas.
Emma
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Emmo,


děkuji za vaši důvěru. Některé ženy zažívají velmi podobné dilema. A i ve vyšším věku. Důvody jsou různé, ale vždy s tím jde něco dělat – a přijde mi báječné, že to řešíte již nyní. Některé tak nějak podvědomě tuší, že ten partner není to pravé, některé podvědomě nechtějí děti (ale tlak společnosti a okolí), některé nemají vyřešené otázky přijetí sebe jako ženy, některé se bojíme zdravotního postižení dětí, jiné jako vy mají strach ze závazků…atd. ten výčet není konečný…


Píšete, že máte strach ze závazků, máte ráda možnost utéct od něčeho do svého samotářského světa a zároveň si uvědomujete, že dítě je závazek. S tímto paradoxem se pak dostáváte do svých smíšených pocitů.


Nabízí se tedy otázka – z čeho pramení váš strach ze závazků, jakmile vyřešíte tuto otázku (sama či s odborníkem) budete mít vyřešené i vaše dilema.


I když v dnešní době mají páry děti dříve než naše generace, tak i přesto ve svém věku nemusíte být připravená na mateřství. A je to v pořádku. Každá z nás to má jinak. Zkuste to probrat i s partnerem – pokud máte šťastný vztah zajisté společně najdete řešení a bude vám v tomto případě oporou a parťákem. Můžete se domluvit, že rodičovství ještě odložíte. A vy si vyřešíte své téma závazků.


Co se týká porodu – i tady je strach na místě, ale až přijde ten správný čas tak to zvládnete. Mít děti je super, jen je to občas dost mazec. A až budete chtít probrat některá témata kolem výchovy – vždycky můžete zajít na kurzy Akademie rodičovství.


Přeji vám vše dobré a především hodně zdraví.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Učení na nočník
moje vnučka má dva a půl roku a zarputile odmítá chodit na nočník pořád plenkujeme - poraďte prosím jak na to. Jinak je to veselé dítě, rozumí všemu,jen k nočníku má odpor. Děkuji
Jarka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Jarko, děkuji za váš dotaz. 

Dovolím si vám nabídnout pár tipů:
1. zakoupit redukci na WC a nočník prostě vynechat
2. nechat to být ještě pár týdnů - pokud bude počasí venku - nechat běhat venku bez plínky. V létě se to bezvadně trénuje.  
3. pokud vnučka všemu rozumí - můžete se s ní zkoušet domlouvat - jak dlouho ještě chce plínku a zda-li pak chce začít chodit na nočník nebo využívat redukci na WC. Jestli si chce na nočníku hrát se zvířátky nebo číst knížku...nebo...zkrátka umožnit jí mít to jako zábavu.

Hodně pomůže, pokud ji nebudete moc nutit. Když to nebude doma velké téma. Čím vy více vytváříte tlak - tím ona více zarputile odmítá. Má dva a půl roku, každý měsíc či týden je ve vývoji znát. Určitě to přes léto v pohodě zvládne. Dejte jí tu příležitost.

Přeji vše dobré, především hodně zdraví. Srdečně Katka Novotná, akademie rodičovství.

Osobní vzkazy
Dobrý deň Katka,

ďakujem veľmi pekne za Váš názor a gratuláciu k drobcovi :), uspávanie metódou uložiť a odísť sme skúsili raz, ako som už písala, my s manželom sme nemali to srdce nechať dcéru plakať. Ďakujem, že ste ma povzbudili v tom, čo vlastne aj robíme, tiež si myslím, že nikto, ani my dospelí nechceme byť sami, a dieťa už vôbec nie, predsa len má ešte len 3,5 roka, len niekedy je ten tlak okolia silný a dosť ma to zneistí, inak spať chodíme o 20:30, a väčšinou zaspí medzi 21:30 až 22:00. Na základe doterajších skúseností sa mi potvrdzuje, že väčšinou sa veci vyriešia samé........ ešte raz ďakujem za Vaše povzbudzujúce slová, som veľmi rada, že vediete takúto poradňu, prajem Vám všetko dobré :)
Jana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý večer Jano,
i já děkuji za vaše ocenění. Poslední dobou jsou rodiče pod značným tlakem ze všech stran. Kdyby vás zajímaly nějaké informace/nápady/inspirace - můžete sledovat web Akademie rodičovství či Facebook

Mě osobně sedí - věci se dějí jak mají. Takže se k vašemu postoji připojuji. Přeji vše dobré a hlavně ať jste zdraví!! Katka

Krádeže
Omlouvám se za neustálé zprávy, ale opravdu je toho tolik. Zapomněla jsem důležitou informaci, že to vidí i u ostatních holek. Dokonce se dvěmi si tohle odcizování peněz domluvily asi před rokem. Dívka, která to vymyslela si všechny ukradené peníze nechala pro sebe a utratila je. Vím o nějaké holce, která z bytu jiné dívky odcizila 40 000 na psa, kterého tak moc chtěla, i když pes tolik nestojí. Řešili to ve škole dostala trojku z chování a přestoupila na jinou. Dcera mě prosí, ať to neřeším s nikým ze školy, protože by musela přestoupit a přišla by o lidi, které má ráda. Aby jste to pochopila. V té škole jde o to, že dříve byly třídy tři rozděleny na A, B, C ona chodila do céčka. A ve třetí třídě je spojili a ona chodí do béčka tudíž třídy jsou dvě. Jenže tady je ten problém. Není tu zas tak dobrý kolektiv, ale občas říká, že to není tak špatný. Rozumí si spíše s lidmi v áčku. Vystřídalo se jim spoustu učitelů. Snad zvládnete na tolik zpráv odpovědět předem děkuji
Michaela5
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Michaelo, všechno jsem to nacpala do druhé vaší zprávy. Katka
Krádeže
Část 4

Dcera se rozbrečela a řekla, že prodá svůj počítač, který dostala od zesnulého otce. To jsem řekla, že nepřichází v úvahu. Řekla jsem jí, že to budu řešit, že jí to jentak neprojde. Že jí nekoupím žádný dárek k narozeninám a ani dovolená u moře nebude. Snažím se opravdu, co můžu a ona mi dělá tohle. Uznávám někdy to také možná přeženu, ale už si nevím rady. Jsem bezmocná. Tuto stránku našla sama a dokonce mi sama přečetla několik příběhů a vyvádí tady, že nechce do pasťáku, že mě má rada. Dle mého to tak nevypadá. Její chování mi mnohem více ubližuje. Mám ji ráda, ale takhle to dál nejde. Nechci mít dceru zlodějku. Teď se snaží, protože má průšvih a co pak udělá to znovu ? Prosí mě, abych mobil neprodávala, že je pro ní důležitý. Pro mě také ty peníze něco znamenaly. Vrátil mi je bratr po několika letech, který mi ukradl voňavku a koloběžku. Šetřím si je a snažím se a ona mi je prostě sebere. Od rána až skoro do večera jsem v práci a dělám první poslední. PROSÍM O VAŠÍ POMOC
Michaela
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Michaelo, všechno jsem to nacpala do druhé vaší zprávy. Katka
Krádeže
Pokračováni

Omlouvám se, že to je už ve třetí zprávě, ale bohužel je toho tolik, že se to nevejde. Se setřenicí mám také špatné vztahy, bohužel díky tomu se dcery nesetkávají se sestřenicí (13) a bratrancem (9). Snažila jsem se i tady dát jim šanci, aby jsme se mohli vidět, ale ona ani její máma se nezměnily. Pořád mě pomlouvají, porovnávají mé dcery s dcerou a synem sestřenice. Známky, oblečení, postavy. Jsou příliš vlezlé vše, co jsem nechtěla, aby věděly se vždy dozvěděly, Například se smrtí bývalého manžela. Jeho smrt byla uvedena ve zprávách a dokonce i kde a kdy pohřeb bude. Tudíž má sestřenice tam nesměla chybět. Vetřela se tam i přesto, že s bývalým manželem si nerozumněli. Pořád se snažím a je pravda, že možná někdy řeknu něco, co není zrovna hezké, ale vždy přemýšlím, co je tedy špatně. Snažím se kupovat starší dceři, co chce, žádala mě i o peníze navíc, ale bohužel teď vše platím sama kvůli zmíněné smrti byv. manž. který tedy později alimenty platil. zbytek v poslední zpr.
Michaela
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Michaelo, všechno jsem to nacpala do druhé vaší zprávy. Katka
Krádeže
POKRAČOVÁNÍ

Telefon, který jsem jí zabavila je dárek od vojáků po zesnulém tatínkovi. Otec také nebyl zrovna dobrým příkladem. Neplatil alimenty, jezdil jednou do roku a nebo také vůbec. Dokonce nás dostal do dluhu na několik let. Málem jsme kvůli němu přišli o bydlení, které mám po svém dědovi. V březnu minulého roku bylo zaplacené procento, které být mělo. Tudíž tohle je už za mnou. Ví téměř a všem a proto nechápu proč mi tohle dělá. Vůbec mi to neulehčuje a mám dojem, že si myslí, že jí vše může projít. Jsem na všechno sama. V dětství jsem to také neměla jednoduché máma byla ve vězení na rok (alkohol, nestarala se o nás) Takže tu dcera poznala poprvé a naposledy, když jí byl ani ne rok. Můj otec tedy děda mé 14leté dcery zemřel před rokem a půl také v listopadu. S ním jsem zrovna dobrý vztah v dětství neměla, ale jako děda byl dobrý. Maminka ze strany zesnulého otce bohužel zemřela dva roky před bývalým manželem. (POKRAČOVÁNÍ v další zprávě)
Michaela
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Michaelo,


děkuji za váš dotaz a důvěru. Máte toho obě naloženého tolik, že pokud by to bylo jenom trochu možné, velmi bych se přimlouvala k individuální terapii s odborníkem. Píšete, že jste bezmocná. Myslím, že jste obě bezmocné a osamocené. Vy i vaše dcera.


Obě jste prošly mnohými traumaty. Slovo trauma se používá v poměrně širokém smyslu a má mnoho odborných definic a teorií. Obecně je možné trauma podle Rupperta (2008) považovat za psychicky náročnou zkušenost existenciálního ohrožení. Jedná se o prožitek rozdílů mezi faktory hrozivé situace a individuálními možnostmi jejich zvládnutí. S nimi souvisí pocit, že člověk je jako bezmocný a bezbranný vydán všanc okolnostem, jež natrvalo otřesou jeho porozuměním sobě samému a světu. Traumatickou událost může zahrnovat nespočet zraňujících situací jako např. odmítnutí, nemoc, rozvod, nehoda, opuštění, úmrtí blízkého, týrání, věznění.


Téma traumatických zážitků zahrnuje mnoho proměnných a je důležité si uvědomit, že existují individuální rozdíly ve schopnostech ho zvládat.


Netuším, jak vy zvládáte všechna svá životní traumata. Kde berete po tom všem sílu a odhodlání. Jak zvládáte mluvit o svých emocích a prožívat je (z mé zkušenosti vím, že to často nejde – je jednodušší žádné nemít, protože jinak ten nápor nejde zvládnout – je to jediný způsob, jak to ten člověk může zvládnout). Možná to máte podobně. Pro někoho může být cestou – začít zpracovávat svá traumata. Pro někoho jiného zase nechat věci tak jak jsou s plným vědomím, že se to někde objeví – nejčastěji ve vztahu a komunikaci k nejbližším – rodině, dětem.


Dovolím si nabídnout pár pohledů co by mohlo pomoci dnes. Všechno mojí odpovědí bohužel vyřešit neumím (i když by si to někdy přála).


1. Dcera vás má opravdu ráda. Miluje vás. Ale to, jak se chová, co dělá nemá s citem k vám "nic společného". Tyto věci je třeba od sebe oddělovat – vztah a chování. V té vztahové rovině vás má ráda. Chová se nevhodně a nepřijatelně. Pokud tyto 2 věci od sebe oddělíte – lépe se vám bude chování dcery řešit. Nebudete její chování chápat jako ubližování vaší osobě.

2. Píšete že dcera: "Ví téměř a všem, a proto nechápu proč mi tohle dělá." Ona není váš partner – ona je vše dítě. To, že o tom ví neznamená, že se bude chovat jako ohleduplný dospělák. Není to v jejich schopnostech a možnostech. To by šlo za předpokladu, že si přehodíte úplně role. Často se to stává, že děti se starají o rodiče, kteří nezvládají svoji roli. Přebírají za své rodiče zodpovědnost. Pokoušejí se ulehčit svým rodičům od bolesti a utrpení a přinést jim útěchu. Na úkor sebe, svého zdravého vývoje, svého zdraví atd. Mé doporučení je – nechtějte to po ní, nechtějte po ní, aby vám ulehčila situaci. Myslím, že ona sama má co dělat, aby vše zvládla.

3. Chápu, že pro dceru je mobil v dnešní době a v jejím věku opravdu důležitý. Navíc může/nemusí mít mobil spojený s památkou na otce. Ale ty peníze musí vrátit. Chápu to tak, že jste to již spolu diskutovaly. Vy chcete prodat její mobil – aby z toho dcera peníze vrátila. S tím nesouhlasí ona. Ona navrhuje prodat počítač a z toho uhradit peníze. S tím nesouhlasíte vy. Nejet na dovolenou, která se týká všech členů rodiny – tedy i druhé dcery a vás, může vyvolat nesouhlas – a oprávněný u druhé dcery.

a. Zkuste celou situaci znovu probrat s dcerou.

b. Jasně a jednoduše nastavte hranice – brát lidem věci, peníze…atd. je nepřípustné – pro vás. (Pro ni to může být složité, pokud například ví, že vás okradl bratr, může to brát jako něco co se u vás v rodině děje, ví že kradou holky ze školy atd. tak to může bát jako standard, že se to dělá – proto je důležité se vymezit i proti chování bratra, chování jejích spolužaček a přinést svůj postoj – pro vás je to nepřípustné, společensky je to nepřípustné – (pasťáky, trojky z chování…).

c. Ať ona vymyslí, jak svůj dluh splatí. Předem, je třeba nastavit hranice – prodat, moje věci, elektroniku doma vč. tvého počítače, který potřebuješ do školy nelze. Dluh chci mít splacen do xy měsíců. Co tedy navrhuješ?

4. Netuším, s jakou diagnózou byla dcera ve 4. třídě hospitalizována, ale někdy jindy by bylo vhodné s dcerou probrat, jak se cítí, co potřebuje, zda-li jí můžete pomoci vy nebo nějaký odborník. Zkoušet s ní řešit její starosti a problémy. Krádeže mohou být voláním o pomoc s její s bezmocí. Myslím, že dcera je stejně jako vy plná samoty a bezmoci.

5. Nesnažte se kupovat starší dceři co chce. Máte možnosti, jaké máte vč. těch finančních. Držte se v hranicích, ve kterých se cítíte dobře především vy. To že děti (nebo i my dospěláci) nemají všechno co chtějí – není důvod krást. Dceři více prospěje nemít všechno, ale naopak mít vždycky možnost s vámi probrat co jí trápí. Vaše otevřená a bezpečná náruč je více než všechny materiální věci. Nemusíte jí nic dokazovat, nic jí kompenzovat. Prostě tam pro ni buďte a pokud bude chtít a vy to zvládnete pomozte jí se vyrovnat s tím, co již ztratila, co mít nemůže, s jejími bolestmi a starostmi.

6. Co se týká sestřenice – možná šla na pohřeb ze slušnosti. Někteří lidé to tak mají, skoro zemřelého neznají, nemají s tím dobrý vztah, ale je to společenská slušnost, a tak jdou na pohřeb. Nebo naopak nemají s tím dobrý vztah a tím, že jdou na potřeb se s dotyčným rozloučí a smířit se. Opět těch možností, jak to vnímá sestřenice může být více – jedině tak, že se jí zeptáte, přiblížíte se k tomu, jak celou situaci vnímá ona. Pokud do toho chcete investovat čas a energii.


Snad jsem zvládla na všechny vaše zprávy odpovědět. Přesto ještě jednou prosím zvažte možnost spojit se s odborníkem (terapeutická poradna Akademie rodičovství není hrazena pojišťovnou), který by vám, vaší starší dceři a případně i mladší mohl pomoci.


Přeji hodně sil a zdraví. Moc vám a vašim dětem fandím a přeji snad již lepší časy. Vyřiďte prosím mé pozdravy vaší dceři. 


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Krádeže
Dobrý večer. Chtěla bych poradit s 14letou dcerou. Peníze mi bere už opravdu dlouhou dobu. Začalo to, když byla malá. Vždy jsem s ní promluvila vše mi odkývala a slíbila, že už to nikdy neudělá. Ale po určité době to udělala znovu. Když byla ve čvrté třídě vzala jsem jí k psychologovi a dokonce tam byla na měsíc hospitalovaná. Nepomohlo to. Přes rok mi peníze nevzala, ale teď je to tu znovu. Odcizila mi 3 000 Kč, ale řekla mi, že částky brala postupně. Rozčílila jsem se a řekla jí, že chci jinou dceru, a aby mi tohle už nedělala. Vzala jsem jí telefon a řekla, že ho prodám. Na otázku proč odpověděla, že opravdu neví. Vím, že tu kolikrát brečela, že ve škole s ní skoro nikdo nebaví, jenže vždy chodila ven. Nevím, zda mi lže a jestli bych jí měla ještě vůbec věřit. Proto se obracím na vás. V rodině to také není jednoduché zemřel mi syn, který byl dvojče dcery mladší (10). Jejich tatínek byl voják s povoláním a v listopadu roku 2017 náhle zemřel. (pokračování v další zprávě)
Michaela
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Michaelo, 
děkuji za vaši důvěru. Ach, vy máte naložíno. Připravuji pro vás odpověď a celou dobu přemýšlím nad tím, kdy vás naposledy někdo objal. Říkám si, jak to ta ženská všechno zvládá. Posílám podporu na dálku a odpovědi dorazí. Děkuji za pochopení. Katka
Uspávání dětí
Dobrý večer Katka,
mám dcéru, ktorá bude mať za pár mesiacov 4 roky, do 3 rokov bola kojená, spala/stále spí s nami v posteli. Večer ju uspávam, lebo sama v izbe nechce byť, dokonca nevydrží v izbe ani 2 minúty, kým idem na WC, hneď beží za mnou. Večer jej trvá aj 1,5h kým zaspí, väčšinou to končí tak, že zaspím pri aj ja, zobudíme sa ráno. V lete sa nám má narodiť ďalšie dieťa, netuším, ako to budem zvádať, manžel sa mi snaží pomáhať ako sa dá, ale keď som ja doma, neexistuje, aby dcéra šla spať s ním. Doteraz som spoločné spanie veľmi neriešila, a brala som to tak, že možno sa všetko porieši samé, keď sa drobec narodí, že sa to nejak samé utrasie, ale celá rodina na mňa tlačí, že mám s dcérou dačo robiť, naučiť ju spať samú, preto mi to čoraz viac "chodí po rozume" a začínam sa báť, ako to všetko zvládnem/zvládneme. Prosím Vás, aký je Váš názor, skúsenosť, riešiť to dajak, či nechať plynúť?? prečítala som aj literatúru, ako dieťa naučiť spať, ale neviem dieťa nechať plakať, dakujem - otázka upravena poradcem
Jana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jano,


gratuluji k „drobcovi“. Dovolím si začít o konce vašeho dotazu. Od přístupu – nechat dítě vyplakat se v dnešní době značně ustupuje. Už víme, že nechat dítě vyplakat není ta nejlepší cesta pro rozvoj jeho osobnosti a sebevztahu. Ony ty děti za čas fakt přestanou plakat, fakt se to naučí, ale proto, že to vzdají. V kojeňáku taky přestanou plakat – vědí, že je to zbytečné, že nikdo nepřijde. Ale s tím, že nejsou dost dobré se pak perou celý život.


Váš kontaktní přístup k výchově lze rozšířit o domlouvání se s dcerou. Začít jí říkat a pojmenovávat vaše potřeby. Potřebuji si dojít na WC – ráda bych tam šla sama. Můžeš prosím počkat v pokoji? Co potřebuješ k tomu, abys… to zvládla … xy. Nevím v kolik hodin uspáváte dceru, ale 1,5 hodiny je docela dlouho. Nebylo by pro všechny lepší, kdyby chodila spát o hodinu později?


Většinou to opravdu funguje tak, že se situace narozením dalšího dítěte změní. Stačí začít popisovat vaše potřeby dceři. Potřebuji teď přebalit miminko, chceš jít s námi? Chceš se dívat? Potřebuji teď nakojit miminko, uspat miminko… nabízet možnost se připojit, nenutit pomáhat a starat se. Potom si spolu budeme hrát, jo?


Zůstávejte věrná své intuici, tak jak dnes přistupujete k dceři. Zůstaňte napojená na dceru, její a vaše potřeby a všechno bude v pohodě. Když vy budete v pohodě, děti budou v pohodě. Chápu, že nepodlehnout tlaku dobrý rad okolí či rodiny je těžké, ale my se v tom pak necítíme, když jdeme proti svým osobním přesvědčením a nastavením a ztrácíme pak svoji rodičovskou jistotu. Což se pak odráží na děti. Takže pokud bych se mohla – tak jak nad tím přemýšlíte, tak jak k tomu dnes přistupujete – dělejte to dál. Drobec co bude potřebovat si zařídí – to oni zase umí.


Přeji vše dobré, především hodně zdraví a ještě jednou moc gratuluji.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Rozvod v rodině
Děsím se možné situace, kdy se bude o děti fyzicky přetahovat tak jako to vídáme v TV. Zkoušela jsem mu to vysvětlit, ale nedá si říct... Trápí mě to. Díky, Hedvika
Hedvika
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, moje odpověď je připojená k první části vašeho dotazu. K.
Rozvod v rodině
Dobrý den, paní Kateřino, moc stojím o Váš názor.
S manželem jsme byli 13 let, máme tři děti, dvě půjdou na střední, nejmladší je osmileté. Měli jsme manželství, které - z mého pohledu - ztroskotalo na komunikaci nás obou. Manžel se dětem nikdy moc nevěnoval, když měl volnou chvíli skoro vždy dal přednost PC, mobilu, TV nebo spánku. Navíc je workoholik. Ano, jezdili jsme na výlety, a občas na dovolenou, ale to bylo vše, kdy jsme byli s dětmi spolu. Nyní se rozvádím, děti chtějí být se mnou, ale on mě obviňuje, že dětmi manipuluji, a popouzím je vůči němu. On nechce přijmout fakt, že děti jej "nemají pod kůží, protože téměř pořád byly se mnou a já se jim věnovala a vymýšlela "blbinky." Jak mu mám vysvětlit, že bych byla sama proti sobě, kdybych děti popouzela vůči němu? Že to tak prostě není? Bojím se toho, že pokud si děti přijede vyzvednout, a oni s ním nebudou chtít (budou mít např. sraz s vrstevníky, jsou ve věku, kdy už mají "své zájmy", on toto požene k soudu jestli mi rozumíte. - otázka upravena poradcem
Hedvika
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Hedviko,


děkuji za vaši důvěru. Bohužel téma přetahování se o děti my v poradnách vídáme každý den (není to jen v TV). Pokud manželství ztroskotá na nefunkční komunikaci, tak domlouvání se na péči o děti je komplikované. Komunikace se rozvodem nelepší – ba právě naopak. Značka ideál je, pokud se dokáží všichni včetně dětí domluvit, všichni mohou upřímně a otevřeně říci svůj názor (občas je to i tak, že děti říkají něco, co si myslí, že by chtěli slyšet rodiče apod.) a lze dojít k takové domluvě, ve které jsou všichni v pohodě. Tak tolik k ideálům. Chápu, že kdyby to takhle šlo, většinou se rodina nerozpadá.


Děti se blíží k věku – kdy je otcovská role pro ně velmi důležitá. I když ne vědomě a nemluví o tom. Možná by šlo se domlouvat na tom, že způsob dohodnuté péče o děti není konečný. Dnes mohou být u vás, za rok bude situace jiná a budou chtít být více s otcem. Zvládnete to? Dovedete si představit situaci, že by byly u táty?


Co se týká domlouvání se – vždy je fajn přinést smysl. Pokud má jeden rodič pocit, že je zahnaný do kouta – a nemá jinou možnost obrací se na soud. Jak zařídit, abychom se necítili v koutě? Pokud je smyslem to, že chceme to nejlepší pro děti – pak je otázka co to je. To je třeba si ujasnit. Klidně zajít za odborníkem, který vám bude debatu moderovat, mediátorem…protože, jestli je jeden z rodičů přesvědčen, že druhý je manipulátor – těžko mu vysvětlíte, že je to jinak. On vychází ze svých přesvědčení, zkušeností…. Nezávislý odborník může rozšiřovat možnosti a pohledy obou rodičů.


Mám-li to říci zjednodušeně: hele, jde nám o děti, spolu se blbě domlouváme, pojďme si dohodnout péči o děti ve spolupráci s odborníkem, který debatu povede. Až si to my 2 ujasníme – promluvíme sami, nebo opět s odborníkem i s dětmi. Pokud nám jde vážně o ty děti – proč to nezkusit. Pokud nám jde o něco jiného, pak za nás rozhodne soud. My toho nejsme schopní.


Ikdyž děti byly hodně s vámi, táta jako model tam byl. Je pro ně důležitý. Pro holky více po cca 16 roce, pro kluky již cca 6-12 a cca 15+. Řešení se vždycky dá najít. Můžou jet s tátou na vodu i s kamarády, můžou jít s tátou na golf i s kamarády, můžou jet s tátou na výlet a vzít si sebou kámoše, můžou jet s tátou lyžovat …Cokoliv co vymyslíte.


Snad jsem vám trochu pomohla a moc držím palce, ať vše dopadne, jak má.


Hlavně hodně zdraví vám všem. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Emoce dětí
Dobrý den,moc Vám děkuji za Váš názor a za reakci. Sekundární pohlavní znaky nepozorujeme, ale návštěvu endokrinologa nebo neurologa zvážíme. O žádné vyvolávací změně (stěhování, nový spolužák...)nevíme, nicméně to neznamená, že neexistuje.Některé její reakce jsou někdy velmi náročné, manžel(a občas i já)na ni pak vylítne, ona se pak sekne, zavře se do pokoje, kde pláče, že je špatná a hrozná, což samozřejmě není pravda a nechceme to tak. Jenže neumíme vyřešit ty situace, kdy po nás třeba v rozčilení nehezky křičí a které pro nás překročily mez.Tím spíš, že si je nechceme nechat přerůst přes hlavu z obavy, jak by s námi mluvila o třeba deset let později.S manželem se pak dohadujeme, kde je chyba, on tvrdí, že jsem moc měkká, já zase, že on moc tvrdý a nakonec nás takové situace rozkližují. No, asi to znáte ze své poradny.Pokud budeme předpokládat,že je fyziologicky v pořádku, jak její reakce uchopit,aniž bychom byli neúměrně přísní,ale abychom je zároveň dokázali usměrňovat?Moc děkuji.
Zuzka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Zuzko,


krásně pro mě popisujete mateřskou a otcovskou roli. Obě jsou moc důležité pro dítě. Ta mateřská pečující něžná náruč, co občas nechá dítě vyhrát, hodit kostkou víckrát, aby… a ta otcovská, co dítě otužuje, posouvá, říká to dáš, ne nemůžeš házet ještě jednou kostkou, pravidla jsou jasná. Děti se potřebují mezi těmito přístupy pohybovat pro svůj zdravý vývoj. Takže pokud to tak máte doma – super! Teď jsem někde viděla vtip – naši byli děsně staromódní – máma se chovala jako žena a táta jako muž. Takže vaše rozdílné přístupy jsou v pořádku.


Co se týká jejích reakcí – je to komunikační vzorec, který funguje – jde do pokoje pláče, že je špatná a hrozná a předpokládám, že vás to nenechává v klidu a snažíte se jí přesvědčit, že to tak není …atd.


Vztekající se malé dítě. Uplakaná holčička. Obecně platí pravidlo: máme právo prožívat to, co prožíváme, když je druhý v emocích, jde logika stranou.


Efektivní způsoby – jak reagovat, když jsou děti v emocích


1. přijetí pocitů

doporučení je pojmenovat pocity, záměry nebo očekávání dítěte např.: Asi jsi zklamaná, že…. Asi jsi čekala, že bude….. Ty ji moc chtěla mít ……Přála sis mít ….. Vidím, že jsi smutná, když nedávají tvůj oblíbený pořad v TV…Pojmenování toho, co prožívá adresujte přímo dítěti a používejte 2. osobu – ty. Jde o oznamovací věty. Nevadí, že se do prožívání "netrefíte" přesně – dcera případně své pocity/záměry nebo očekávání upraví sama.

2. podpora/vymezení hranic

  • buď lze nabídnout podporu – můžu ti něj pomoci? Co by ti pomohlo? Co teď navrhuješ za řešení?

  • Nebo naopak pokud jde o nevhodné chování dítěte tak reagovat – například – Asi jsi pěkně na bráchu naštvaná, že jsi jej bouchla. Každý má právo se někdy rozzlobit, ale neboucháme a neubližujeme druhým – u nás v rodině se to nedělá. Pokud chceš někam bouchnout můžeš tady do polštáře.

Stručněji: To že je dítě naštvané je OK, může vyjádřit emoce – to je dobře, ale ne tak by ublížilo někomu jinému – to už je jasné vymezení hranic.

Přijetí emocí neznamená souhlas s chováním!!! Přijímáme skutečnost, že v dané situaci má dítě právě ty emoce, které má, a neposuzujeme jejich správnost. Emoce a chování je třeba rozlišovat.


Dost! Vidím, že máš na bráchu vztek, ale můžeš mu to říct, ne ho bít.

Téma emocí je osobně na kurzech akademie rodičovství mé oblíbené. Napadlo mě udělat jenom krátký seminář na toto téma. Zkusím nad tím zapřemýšlet. Pokud by vás to zajímalo – přehled kurzů a seminářů je zde.


Přeji vše dobré, především hodně zdraví!!! 
Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství
Hranice a důslednost
...
Potom bych měl druhou otázku. Dcera často nechce nic dělat. Hlavně dopoledne sedí na sedačce a nejraději by koukala na televizi. Má ji povolenou jenom 1h ráno. A potom jen sedí na sedačce. Manželka se často snaží dceru nějak zabavit. Nabízí ji hry, nebo že budou spolu vařit, kreslit apod. Ale ona ukazuje, že bude spát, potom stejně nespí, jen sedí nebo se nudí. Většinou až odpoledne dostane chuť něco dělat. Ale celé ráno je znuděná. Čím to může být a jak ji přesvědčit, aby něco dělala nebo si hrála?
Jan
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Jane, moji odpověď jsem připojila k první části vašeho dotazu. Katka Novotná, akademie rodičovství. 
Hranice a důslednost
Dobrý den, máme 2.5 letou holčičku. Je hodně závislá na mě - tátovi, ale mámu často odmítá. Kdykoliv je potřeba přebalit, obléknout, ale i něco přinést, podržet, tak od mámy nechce, křičí táta a vzteká se. Když se ji zeptám, jestli mě obejme, s radostí vyhoví, ale když se zeptá máma, kroutí hlavou že ne. Manželka by s ní chtěla mít taky dobrý vztah a tak je z toho špatná. Je pravda, že já ji toho hodně dovolím, snažím se ji být partnerem a na věcech se domlouvat, manželka zase často křičí a více zakazuje. Má pocit, že by měl být větší řád, aby si nedělala jen to, co chce. Často odmlouvá, že něco dělat nebude. Teď si přestala čistit zuby a nechce ani pyžamko na noc. Nevím jestli je to obdobím vzdoru nebo opravdu přísnější řád potřebuje. Já často pracuji doma takže jsme s ní většinou doma oba. Poradíte nám něco, aby vztah k mámě byl lepší?
...
Jan
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jane,


děkuji za váš dotaz. Holčičky právě ve věku cca 2,5-3 roky více vyhledávají otce. Je to z důvodu rozvoje jejich sexuality z vývojové psychologie. Teď se jí začíná tvořit vzor budoucího muže pro život. Poprvé se zamiluje – do vás - svého táty a všechno chce od táty, mazlit, číst pohádky, obléknout…atd. Přesně jak popisujete. Jakmile se tato potřeba naplní, bude zase více potřebovat mateřskou roli. A všechno chtít a dělat s mámou. Je to v pořádku.  A okolo 8-12 roku bude velmi sledovat svoji mámu a snažit se napodobit její gesta, chování, mluvu atd… Tady je důležité umožnit dětem, aby si „přebíhaly“ mezi mateřskou a otcovskou rolí. Kdyby vás to zajímalo více, věnujeme se tomuto tématu podrobně v základních kurzech Akademie rodičovství. 


Co se týká rozdílného přístupu ve výchově. Pro děti jsou hranice opravdu důležité. Tvoří základ bezpečí. A děti ty hranice stále hledají, testují, zkouší. Zkouší, jestli si nemusí čistit zuby – jestli to projde. V rámci fajn vztahů s dětmi se nejvíce osvědčuje respektující přístup spojený s důsledností rodičů, přirozených důsledků a otevřené komunikace.


Takže např. téma čištění zubů – pro mě je to nezbytná součást hygieny a čistit zuby si musíme  – minimálně 2x denně. Že si je někdy můžou děti čistit nad vanou místo nad umyvadlem – je pro mě OK. Že si mohou vybrat svůj kartáček (v rámci opět hranic ceny), svoji pastu atd… Hranice je v tom, že zuby se čistí (pokud to máte i vy s manželkou tak, můžete to mít i tak, že čistit zuby je zbytečné…) a jak si budeme čistit zuby – o tom se můžeme domlouvat s dětmi. S pyžamkem na noc je to stejné. Záleží na rodiči, jak to má – vnímáte to jako problém/riziko? Pokud ano – dítě bude mít pyžamo (hranice), ale jaké pyžamo, nebo že může mít tričko atd…to už je na dítěti. Jste rodina, kde většinou rodiče spí nazí, je pak naprosto přirozené, že dítě chce spát nahé jako rodiče…


Co se týká dopoledních aktivit. Každé dítě je jiné. Otázka je, zda-li se dcera nudí nebo vy si myslíte, že se nudí. Kdyby ležela venku na dece a koukala do koruny stromů, pozorovala ptáky… je to stejné? Určitě není každé dopoledne stejné? Kdy je to jiné? Jsou nějaké aktivity (třeba stále stejné), které dceru baví? Jsou dny, kdy jdou holky třeba ven, nebo na kroužek? Jak to probíhá?


Děti mají vždy období „něčeho“ co je nejvíce baví, nejvíce to zkoumají – říká se tomu senzitivní období. Jakmile se to naučí, začnou objevovat dále. Dceru by teď mohlo bavit experimentování s vodou (přelévání vody z konvičky do hrnečku), chodit po schodech, zametat, krájet banán, okurku, krájet modelínu a dávat jí do lisu na česnek a vidět jak z toho lezou malinké provázky a znovu to zpatlat dohromady a furt dokola, nastrouhat mýdlo a dát jej do vody a dělat bubliny. Tak nabízím, tyto aktivity místo společného vaření a kreslení (na to ještě myslím přijde čas později).


Ve výchově je fajn, pokud se oba rodiče shodnou – koho chtějí vychovat (mají stejno rodičovskou vizi), a že každý volí jiný přístup je v pořádku. Nejde jinak. Jsme jiní. Věřím, že vztah s dcerou se bude v průběhu času proměňovat – přijde další sourozenec, dítě roste, vy se měníte. A je to tak v pořádku. Chápu, že pro manželku je to dneska těžké, ale jsem si na 1000% jistá, že její dcera jí miluje. Jenom nyní se potřebuje trochu posunout v rámci svého vývoje a k tomu potřebuje otcovskou roli.


Přeji vše dobré, především hodně zdraví. A budu ráda, když mi dáte vědět za čas co se změnilo.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Rozvod v rodině
Dobrý den, prosím o radu k situaci, která mě trápí už delší dobu. Manžel (jsme spolu 4 roky) má z předchozího vztahu desetiletou dceru. Rozvedli se, když jí bylo 5 let a celou dobu po rozvodu probíhá střídavá peče, po týdnu. Spolu s manželem máme ještě další malou dcerku. Celou dobu našeho soužití mám pocit, že starší dcera nenese střídavou péči dobře. Vždy se hodně vztekala, volala maminku, chovala se hystericky, téměř denně jsme něco řešili, bylo hodně křiku a slz. Vícekrát jsem o tom s manželem mluvila, že si myslím, že je dcera citlivá a měla by být možná pouze u mámy a k nám chodit, jak bude chtít, ale on mi na to vždy řekl, že má hysterickou povahu po matce a že u ní se chová stejně, tam zase volá tatínka. Za ty roky jsem se snažila to nějak změnit, ale těžko můžu jít zcela proti manželovi a už vůbec nechci/nemůžu zasahovat do toho, kde má dcera bydlet.......pokračování
Klára1
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Kláro, děkuji za váš dotaz.


Téma střídavé péče – je v současné době stále velmi citlivé téma ve společnosti. Často se řeší téma práva dítěte na oba rodiče, už se neřeší právo dítěte na bezpečí a jistoty. Psychická zátěž apod. Rozvod rodičů v takto malém věku je pro děti náročný. Říká se, že až 85% osobnosti je hotová v 6 letech věku dítěte. To je nejvíce citlivé období na potřeby bezpečí, lásky a jistoty. Tvoří se základy sebeúcty, sebepřijetí – mají mě rádi a já se mám ráda. Navíc málokdy si rodiče povídají s dětmi o rozvodu, a pomáhají jim toto období zvládnout. Nevím, jak to bylo i v tomto případě. Pokud dítě zůstává v nejistotě, zmatku a často i v domněnkách, že rozvod rodičů je jeho vina – protože např. zlobilo. Není to pro něj snadné. Takže její chování by mohlo být ovlivněno rozvodem – jako nedořešeným tématem – víte, jestli si s ní o tom rodiče povídali a povídají? Nabízejí možnost si o tom kdykoliv promluvit? Netrápí se holčička tím, že je rozvod rodičů její vina?


Vaše vnímání celé situace ovlivní hodně i váš názor na střídavou péči. Toto vaše přesvědčení bude tvořit optiku brýlí, jak si projevy holčičky vysvětlujete. Manžel má jinou optiku – tu, že dcera má hysterickou povahu po matce. Pak je otázka jsou optiku má matka holčičky.


Souhlasím s vámi, že jste kontextově ve složité situaci. Značka ideál, je že byste si všichni otevřeně promluvili – probrali to s holčičkou a ona mohla říci svůj názor. Je přirozené, že potřeby nás dospěláků i dětí se v čase mění a je fajn se o nich bavit a přezkoumávat, jestli takto nastavená péče o dítě nadále vyhovuje všem. Lze pak nabídnout debatu – jak se nám všem žije? Nechcete to probrat dospěláci?


Další možností je nastavit pravidelné sdílení a potkávání se u vás doma. My tomu říkáme Rodinná rada. Kde byste si všichni 4 povídali o tom, co vás baví, nebaví, co máte rádi …o svých potřebách apod. Není to rychlé řešení. Ale je to prostor pro děti mluvit o svých potřebách a zároveň si naplňovat své klíčové potřeby. Pokud by vás toto téma zajímalo základní informace najdete zde. Případě pak pište, volejte a můžeme to spolu probrat.


Snad jsem vám trochu pomohla. Pokud byste chtěla cokoliv vyjasnit – budu moc ráda, pokud se na mě obrátíte.


Přeji vám i vaší rodině hodně zdraví a krásné Velikonoční pondělí.


Srdečně Katka Novotná, akademie rodičovství

Rozvod v rodině
Pokračování....Takže jsem to prostě přestala řešit. To mi pomohlo jen částečně, protože se stále, dle mého, dívám na trpící dítě, které je nyní hodně negativistické, pesimistické, rezignované, nic ho nebaví, moc nejí, nemá téměř žádné kamarády, říká, že ji nikdo nemá rád. Dokážete mi něco poradit? Manžel se svou bývalou manželkou vychází výborně, i já. Dokonce občas podnikáme společné akce a výlety. Mám zkusit promluvit třeba s ní? Nebo se opravdu do toho vůbec nemíchat? Já bych nejradši, abychom s dcerou promluvili, jak to chce, zda by třeba nebyla radši, kdyby bydlela jen u mámy a věřím že by byla pro všemi deseti, ale nemůžu to být já kdo otevře toto téma. Je tu samozřejmě i možnost, že se mýlím, říkám si, přece by její matka poznala, že se trápí a že je třeba něco udělat. Děkuji.
Klára2
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Kláro, 

připojila jsem svoji odpověď k první části vašeho dotazu. 
Emoce dětí
Dobrý den, prosím o radu u předškolní dcery (6,5 roku) - v poslední době náhle a velmi narostly její výkyvy nálad a vzdor a naše diskuse jsou často takové, jaké bych čekala, až jí bude patnáct. Je to vyčerpávající a vlastně jsem trochu zděšená. Je (byla?) navíc povahou spíš takový ten vzorný typ, co chce být chválený. Najednou ale seky - vzdoruje, křičí, že jí nic nedovolím, že na všechno říkám ne (což samozřejmě není pravda) a některé její reakce a nespokojené zvuky, které vydává mi nápadně připomínají pubertu a ty reakce se řetězí - něco se jí nelíbí, něco ji naštve a pak už "jede" a remcá na všechno. Z úst šestiletého děvčátka mi to ale zní hrozně a mám pocit, že takhle to být nemá. Nevím, co se změnilo a proč se to děje. Mám vnitřně pocit, že bych měla být asi "pevnější". Poradíte prosím, jak reagovat, když přijde takovýto výstup, tím spíše, když je třeba na veřejnosti? Děkuji - otázka upravena poradcem
Zuzka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Zuzko, děkuji za váš dotaz.


Pokud bychom hovořily o předčasné pubertě a pozorujete-li i jiné projevy (rozvoj sekundárních pohlavních znaků), tak by měl dceru určitě vyšetřit endokrinolog. Pokud by vyšetření potvrdilo předčasnou pubertu – doporučí lékař vhodnou hormonální léčbu. Výrazné změny nálad bez dalších projevů by měl posoudit neurolog.


Většinou se cítíme na veřejnosti ještě více nepříjemně, protože se bojíme, co řeknou ti ostatní. Bojíme se hodnocení. Děti to zkouší a pokud je naše reakce jiná na veřejnosti a jiná doma – je to pro ně téma k prozkoumání. Budou to zkoušet znovu – tím se učí. Většina z nás zažila, že se nám dítě vztekalo, ječelo, chovalo nevhodně na veřejnosti. A co. Reakce na její „výstup“ by mohla být – přijmete emoci „vidím, že se zlobíš“/“asi jsi naštvaná“/“asi se ti něco nelíbí“….jinými slovy na emoce má právo a nikdo je nehodnotí. Pak záleží, co dělá „ ale v MDH neječíme…“ tady nastavíte hranice.  Je moc důležité oddělovat emoce a chování – to jsou 2 věci (ikdyž se dějí ve stejný čas) a emoce jsou v pořádku – pokud neproudí tak somatizují, ale chování řešíme – buď dítě neví – pak nabízíme pomoc – co potřebuješ? a nebo nastavujeme hranice „v MHD neječíme…“.


Další možností je promluvit si o tom s ní – když je vhodný čas a atmosféra. Jak celou situaci vnímá ona a pomalu spolu začít pojmenovávat co jí trápí a co by jí pomohlo. Může vám to zahrát třeba s plyšáky...


Přemýšlím i nad tím, co se mohlo změnit u dcery? Vstup do školy může být pro dítě zátěž. Mluvíte spolu o tom, že půjde do první třídy? Jaké to bude? Na co se těší? Z čeho má obavy? Příchod sourozence, úmrtí v rodině, rozvod rodičů, nový spolužák ve školce, stěhování…pokud vás nic nenapadá zvažte prosím návštěvu lékaře.

Přeji vám vše dobré, především hodně zdraví. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Výchovné přístupy
Dobry den,

Dekuji za vyjasneni. Tentokrat s vami plne souhlasim :) omlouvam se, spatne jsem vas pochopila. Nebylo to vasim projevem, ale spis tim, ze jsem to necetla do hloubky a neporovnala to s pohledem maminky, ktere jste odpovidala. Moje chyba.

Pekny den
Sarka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Šárko,

i já děkuji za vyjasnění. S díky Katka

Výchovné přístupy
Synovi se venuji maximalne, ale potrebuju cas pro sebe. A co je lepsiho, nez jit plavat a pak, kdyz si syn hraje, si dat kafco? Doma bych s nim byla jen ja, znicena a frustrovana. Syn je zive, samostatne a velice sikovne dite. A ja verim, ze to je i tim, ze s nim chodim mezi lidi, do krouzku, kde si oba prijdeme na sve a jsme oba spokojeni. Prosim, nedelejte z maminek stroje, milujeme sve deti, ale nemuzeme se ji, venovat 100% casu, musi se naucit byt i samostatne a spolecenske. Takze ano, 9ti mesicni deti nepotrebuji krouzky, ale to neznamena, ze se na ne nemuze chodit. Ale snad jsem vasi poznamku pochopila spatne a vy nezatracujete krouzky jako takove. (A posledni poznamka - anglictinu bych doporucila take maximalne, deri jsou houby a krasne si vsechno zapamatujou, tak proc nezacit hned? Samozrejme - skola hrou)
Sarka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Šárko,
moji odpověď jsem připojila k první části vašeho dotazu. Děkuji Katka
Výchovné přístupy
Dobry den,

Sem tam procitam vasi poradnu a vetsinou mam jiny nazor, coz je samozrejme. Nicmene ted jsem se od vas docetla, ze male deti nepotrebuji zadne krouzky, rozhodne ne anglictinu, plavani, cviceni apod. To myslite vazne? Mam dvouleteho syna, na plavani chodime od jeho ctyr mesicu. Ano, samozrejme, ze to pro nej nebylo dulezite, ale od zacatku tuto aktivitu zboznuje a tesi se na ni. V jeho roce a pul jsem zacala chodit na cviceni a zpivanky, predevsim proto, ze syn byl do te doby v kolektivu zakriknuty a bal se. za posledniho pul roku se neuveritelne zmenil, je v kolektivu stastny a klidny. ... ovsem to neni 9ti mesicni dite, chapu, ze vase poznamka mohla smerovat jen k takto malym detem. Nicmene, co se tyce takto malych deti. Ano, vedome nepotrebuji krouzky, ale jejich maminky potrebuji taky nekdy klid. A co je lepsiho, nez jit s ditetem na krouzek a potom si dat s kamaradkama kafco a tzv.pokecat? Dite je spokojene, maminka je spokojena a o to snad jde, ne?
Sarka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Šárko, děkuji za váš dotaz.


Já myslím, že se v tomto názoru úplně shodneme. Píšu poradnu více než rok, každý dotaz se snažím psát více adresátovi, než-li jako obecnou odpověď. Myslím, že obecná očekávání na dané role – dobrá máma, vychované dítě způsobují značný tlak na nás rodiče, děti. A co vyhovuje jedné rodině nevyhovuje druhé, ale to přece neznamená, že je ta máma špatná…

Vy píšete – „dítě je spokojené, maminka je spokojená, a o to snad jde, ne“ – a já s vámi plně souhlasím. Ale co v případě, když máma není spokojená na kroužcích pro děti a raději jde s nimi do lesa, na hřiště – je špatná máma? Musí se do toho tlačit? Já si myslím, že ne. Naopak, tato společenská očekávání na role a že to musíme mít všichni a všechny stejně vytváří neuvěřitelný tlak na ty, kteří to chtějí trochu jinak (nebo je to třeba nebaví). 


Já psala – že pro dítě není kroužek důležitý (není to jeho potřeba v 9ti měsících) – to píšete také. Píšete, že vy jste spokojená, když můžete někam vyrazit – kafčo, pokecat, dítě je spokojené. A to je důležité. Že vy jste spokojená. Pisatelka naopak nebyla spokojená. Váš syn se na plavání těší – ale jsou děti co to propláčou, a doma pláčou, že „nene plavání“, a stejně musí. A dostanou na zadek, a musí jít plavat.  A přesně v tom se také shodujeme, že nejsme stroje – vám to sedí, někomu ne. Některým dětem to sedí, některým ne. 


Myslím, že ty hranice máme každý jinde a jde o to, abychom se navzájem respektovali. A ano, to že, dítě chodí na kroužky je potřeba nás rodičů – ne dětí.  Ale nemám za tím žádné dobře, špatně – je to jen konstatování, že kroužky jsou potřeba nás rodičů.


Pak je tu ještě jeden extrém a to, když má dítě tolik aktivit, že si nemůže ani chvíli samo hrát. Znám z praxe i 10 kroužků týdně a tam už mám pocit, že to opět není o pohodě mámy a dítěte, ale o výkonu jako takovém. 


100% se shoduji s vám, že nejsme stroje. A věnovat se dětem nonstop nejde ani to není vhodné pro ně – taky potřebují svůj prostor. Možná jsem i přes moji veškerou snahu stále neobratná v psaném projevu, takže moc děkuji za vaše vyjasnění si pohledu na věc. A doufám, že tentokrát jsem byla v odpovědi srozumitelnější.


Přeji vám vše dobré, především hodně zdraví celé vaší rodině.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Zodpovědnost dětí
Dobrý den,
ráda pročítám Vaši poradnu, která mne velmi inspiruje.
Nyní bych se na Vás ráda obrátila se svým problémem.
Syn, nyní 7,5 roku, chodí do druhé třídy, jedináček.
Vadí mi, že neustále něco ztrácí a zapomíná, je dost roztržitý.
Několikrát do měsíce ztratí lepidlo, pero, pravítko, zapomene ve škole pití, svetr....
Vše chce mít co nejrychleji hotové (úkoly, úklid svých věcí...) ale neudělá to správně.
Třeba má napsaný seznam věcí, jak má být nachystaná aktovka do školy, stejně si tam polovinu věcí zapomene dát.
Ráda bych zodpovědnost za jeho věci nechala na něm, což se mi někdy daří a někdy ne.
Jeho samotného to až tak netrápí, že něco někde zapomene, spíš mu vadí, že se za to na něj zlobím.
Už nás s manželem tato situace dost štve a vyčerpává, rádi bychom taky synovi pomohli, naučit se mít ve věcech pořádek...
Ve škole nemá větší problémy, i když paní učitelka také upozorňuje na jeho roztržitost.
Na podzim jsme byli PPP a neshledali větší problém.
Děkuji za odpověď.
Šárka

Šárka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Šárko,

moc děkuji za vaše ocenění. Nevím, jak jste se synem začínali učit jej se připravovat do školy a jak to u vás doma probíhá. Takže zkusím nabídnout model z toho co popisujete. Úvodem bych chtěla říci, že, aby děti byly zodpovědné je postupný proces. Pokud se rodiče o vše starají a hlídají, dítě nemá moc prostor převzít si za dané činnosti zodpovědnost.


Píšete „Ráda bych zodpovědnost za jeho věci nechala na něm, což se mi někdy daří a někdy ne.“. Já si to představuji tak, že vy necháte na něm, aby si věci do školy chystal sám, on zapomene na něco. Vy příště připomínáte, kontrolujete. Pak to zase zkusíte a když zapomene tak… A takto se točíte v kruhu.


Ta cesta by mohla být:

1.      Domluvit se se synem co bude mít na starosti on a co ještě vy. Na co se cítí, že to zvládne. A co máte ještě nastarosti vy. To má každé dítě jiné. Někdo zvládne celou školu, někdo zvládne aktovku, jiný i svačinu atd. Pro názornost vezmu, že to je ta aktovka, co si syn bere na zodpovědnost.

2.      Dalším krokem je probrat s ním, jak vypadá nachystaná aktovka (seznam – jak píšete).

3.      Dalším krokem je domluvit se synem co bude, když syn zapomene. Jak to ověří, že je v aktovce všechno. Jak pozná, že na nic nezapomněl a co bude, když i přesto zapomene (to domluvit předem, ještě dříve, než si začne chystat tu aktovku).

4.      Pak co potřebuje od vás.

5.      Pak ať on popíše svými slovy, jak tomu rozumí, jak bude postupovat (předcházíme nedorozumění).

6.      A pak se již začne starat o svoji aktovku dle domluveného výše, bude si to kontrolovat dle domluveného a když zapomene bude se postupovat dle domluveného.


K tomu je otázka zda-li je ještě nějaká jiná činnost (např. domácí práce) o co by se syn staral a měl na starost, aby si i tady zkoušel přebírat zodpovědnost. Možnost je třeba, že se bude starat o vynášení koše. Že koš nesmí „přetékat a zapáchat“, že jej sám vynáší do popelnice, že dává náhradní pytle atd… A znovu co bude, když zapomene – stejně jako s aktovkou.


Kouzlo je v tom, že děti budou zodpovědné a samostatné, pokud my rodiče jim to umožníme a nebudeme vše za ně hlídat, kontrolovat a dělat. Ale naopak pomalými postupnými kroky je budeme k odpovědnosti vést tak, že jim některé činnosti dáme na starost, ale tak, aby uspěly s bezpečným chybováním.


Není to snadné toto téma vysvětlit na pár řádcích. V kurzech akademie rodičovství se tomu věnujeme průběžně 15 hodin na základním kurzu, ale věřím, že základní návod máte. 


Pokud budete chtít více doporučuji kurz akademie rodičovství – Jak mít fajn vztahy s vašimi dětmi. Jsou víkendové pro mimopražské, jsou večer i dopoledne.   


Přeji hodně zdraví celé vaší rodině.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Vztahy v rodině
Dobrý den, poradila byste mi nějakou knihu či knihy, která by mi pomohla se vyrovnat s traumaty způsobenými mými rodiči?Na návštěvu psychologa se necítím. Matka nás v dětství brutálně týrala - dávala herdy, bouchala, třískala nám hlavou o zeď, vyhrožovala dětským domovem,apod. Každou neděli/ narozeniny/Vánoce křičela. Jen přišla z práce a otevřela dveře, už na nás řvala (-neustále nám vyčítala úplně všechno - co jsme udělali/neudělai/měli udělat, jak jsou ostatní lepší, že jsme byly u kamarádky, atd.). Než jsem se odstěhovala v 18 ti na koleje, měla záchvaty řevu s výčitkami co půl hodinu/hodinu. Bohužel, celý život jsem jí omlouvala/odpouštěla/snažila jsem se jí potěšit/zavděčit, s 0 efektem. Až s mými dětmi mi došlo, že se nechci s nimi nechci ani potkávat.Odmítám jim brát telefony a posloouchat výčitky,co mám či nemám dělat - je mi 35let.Mé žádosti,ať nás nechají na pokoji, že se jim ozveme absolutně ignorují a volají manželovi a emocionálně ho vydírají.Děkuji za radu.
KATKA
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Katko,


děkuji vám za váš dotaz a důvěru sdílet váš příběh. Z praxe a osobních zkušeností vím, že knížky ani stovky knih nepomohou vyrovnat se s traumaty o kterých píšete. Vzorce výchovy máme v sobě, vzorce chování i komunikace. Ani videa nefungují. Jsou univerzální. A k vyrovnání se s traumatem je třeba jedinečné cesty – té vaší.


Jednou z důležitých a dost složitých součástí práce s lidmi, kteří prošli traumaty je naučit je důvěřovat ostatním lidem. Věřím, že se vám podaří najít odvahu začít zkoušet hledat někoho, komu po určitém sebezapření začnete důvěřovat a necháte jej o sebe pečovat, aby mohla začít vaše další cesta změny. 


Dnešní doba nabízí mnohé možnosti. Třeba by šlo začít pomalu po skype nebo písemně a pak až potkat se osobně. Není to typické, jsou to mé nápady, ale upřímně věřím, že když se s něčím máme vyrovnat tak právě to typické fungovat nemusí všem.  Nebo byste mohla (pokud ráda píšete) zkoušet se z toho vypsat – taková forma deníku. A dá se to posunout tak, že vás někdo vede – řekne vám co máte psát (zadání) a vy to napíšete… Pokud cítíte, že knížky jsou váš začátek cesty – vybírejte srdcem, intuicí. Co vás zaujme zkuste přečíst…co ne odkládejte. Jakákoliv vaše volba bude správně! Nemůžete se splést, pokud budete vybírat vy. To, co si vy vyberete, co vás osloví, je to vaše. Možná to nebude dnes jasné, ale zase až čas ukáže užitečnost pro vás.


Napadá mě ještě, že by mohl manžel nastavit nový způsob komunikace s vaší matkou. Můžete se potkat všichni a on by mohl (pokud by chtěl a pro vás by to bylo těžké), jí říci, co by vám nyní vyhovovalo. Může se stát, že to vaše máma nepochopí, naštve se, urazí anebo dojde ke změně a bude respektovat vaše potřeby.   


Přejí vám i celé vaší rodině vše dobré, a především hodně zdraví. Pokud byste si chtěla promluvit se mnou jsem vám k dispozici v poradně akademie rodičovství.


Srdečně, Katka Novotná

Děti a učení
Dobrý den, chtěla bych se poradit, jestli nemáte nějaký tip. Naše dcera 6 let, předškolačka, od září půjde do školy. Je moc šikovná, už umí písmena a čte i slova, čísla. Nenutíme ji k tomu, sama byla zvědavá se učit, je to pro ni hra... Jediné co je problém je špatné držení tužky. Ví, jak to má být správně, ale i když chvilku ji tak dobře drží, tak za další schvilku ji to sklouzne k tomu špatnému. Mám pocit, že moje napomínání jí leze akorát na nervy :-) Tak jsem se chtěla zeptat, zda to mám nechat být, jestli ve škole od paní učitelky to bude něco jiného a naučí se to až tam... Ve školce ví že tužku drží špatně, ale nikdo ji na to neupozorňuje... Nebo máte nějaký tip, jak jí to vysvětlit? Děkuji za pomoc.
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Evo,

 

krásně popisujete přirozený zájem dětí o učení a poznávání, jak je to baví a mají to za hru. Čím více jim do toho my dospěláci zasahujeme, začneme jejich učení řídit, děti opravovat, a tak trochu nutit, aby... tu radost z hraní jim bereme. Je to podobné, jako když dítě bude stavět kostky a my ho budeme stále opravovat, vysvětlovat mu, že věž musí být vyladěná i barevně a barvy musí být sladěné od světlé k tmavé. 

 

Já bych doporučovala nechat „správné držení tužky“ až na paní učitelce ve škole. Paní učitelka to dětem vysvětli, celé to bude v jiném kontextu a děti to přijímají jinak.

 

Přeji krásný poslední předškolní čas s vaší dcerou. Hodně zdraví celé rodině.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Osobní vzkazy
Dobrý den Kateřino,
děkuji moc za odpověď… a uklidnila jste mne. Shodou okolností (zmiňovala jste montessori přístup) jsem před pár dny pořídila knihu „60 Montessori aktivit pro miminko“ a „Cvičení pro rozvoj řečí“, kdyby jste měla případně ještě nějaké doporučení na vhodnou literaturu bude ráda.

Děkuji a přeji příjemný den

Petra
Petra
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Petro,
na sociálních sítích je mnoho montessori skupin, takže se můžete inspirovat i tam. Ještě pár nápadů můžete najít v knížce Rozvíjíme sebedůvěru dětí, Angie Roseová a Lynn Weissová, Portál. 
Mějte se moc hezky, přeji hodně zdraví a pohody.
Srdečně, Katka
Mimoškolní aktivity
Dobrý den Kateřino,
chtěla bych Vás požádat o odborný názor a radu ve dvou otázkách. Máme holčičku - ted necelých devět měsíců – zajímalo, jak je pro děti v tomto věku (a dále v horizontu cca 2-3 let) důležité navštěvovat různé „kroužky“ – hudební školičky, plavání, cvičení, angličtina apod? Sama mám Aspergerův syndrom, sociální kontakty nijak nevyhledávám, ale malou o to nechci ochudit, je pravda že momentálně se cizích lidí občas bojí, protože je pouze se mnou, tatínkem a občas s babičkou. Věnuji se ji samozřejmě maximálně. Druhá otázka – čekáme druhé miminko, děti od sebe budou cca 12měsíců, mohla byste mi prosím poradit, jak se alespoň teoreticky připravit na péči o dvě takto malé děti najednou, jak podpořit jejich sourozenecké vztah apod.? Předem velice děkuji. Petra
Petra
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Petro,


děkuji za váš dotaz. Malé děti jsou biologicky vybavené, aby objevovaly svět, aby se učily, zkoumaly. Mají velkou chuť (motivaci) se učit. A to vlastním tempem a způsobem. Vůbec nepotřebují žádné kroužky. Potřebují vás – svojí mámu, potřebují chodit ven, do lesa, na procházku a objevovat a zkoumat. Je fajn zajít například na hřiště, kde jsou i ostatní děti, ale rozhodně nepotřebují plavání, hudební školičku, cvičení, angličtinu, tenis, keramiku, judo, kreslení. Můžete si kreslit s dcerou, matlat modelínu, hrát si s čočkou, hrachem, fazolemi (to milovaly moje děti – mísu pohanky a v tom schované různé malé předměty a stále dokola je nacházely). Některými aktivitami se lze inspirovat například v montessori přístupu. Děti budou šťastné a spokojené i bez kroužků. Tím jsem si 100% jistá. Otázka je jak to zvládnou rodiče.


Z dětí, které mají odmalička vše naplánované a nalajnované, vyrůstají přestimulované děti, které se nedovednou samy zabavit.


Gratuluji k dalšímu členovi rodiny. Pokud jsou děti takto blízko u sebe – bere se to ještě jako dvojčata. Obecně platí si vše připravit co nejvíce dopředu. Ideální je mít i v mrazáku před nástupem do porodnice něco navařeno do zásoby. Vyplatí se nemít moc velké ambice (ano cesta na nákup a zpět může trvat i 2 hodiny a co) – prostě s dětmi být, užívat si je (zpětně to děsně uteklo) a některé činnosti synchronizovat.


Jejich sourozenecký vztah nejvíce podpoříte tím, že jim do toho nebude zasahovat. Sourozenecký systém je první sociální laboratoř na experimentování se vztahy s vrstevníky. V tomto kontextu se děti podporují, vyčleňují, učí se navzájem, bojují, milují, hrají role - oběť, viník, útočník, poražený. Učí se spolupracovat, vyhrávat a prohrávat, přátelit i odcizovat. Naučí se, jak získat uznání druhého a zažít ten pocit prohrát. To všechno potřebují k dalšímu životu ve společnosti. Pokud jim rodiče umožní s respektem se takto ve vztahu “vzdělávat” a nezasahují, dají svým dětem do dalších vztahů velký dar.

 

Pokud máte sourozence, tak vaše zážitky a zkušenosti z dětství budete promítat do vztahu vašich dětí, to je třeba zreflektovat. Často tak moc chceme, aby naše děti měly hezký sourozenecký vztah, že svými vstupy mezi ně způsobíme opak.


A ještě jeden tip – je fajn přemýšlet o každém dítěti zvlášť. Každé bude jiné a s každým mít samostatný vztah, nikdo se necítí milován v páru nebo ve skupině!!!


Téma sourozenci – je docela široké (na seminářích akademie rodičovství se mu věnujeme 3 hodiny) a neumím zde v písemné podobě přinést vše. Vytáhla jsem to nejvíc nejdůležitější a nejméně diskutované či psané.


Když budete chtít cokoliv v budoucnu probrat – budu tady či v poradně Akademie rodičovství.


Přeji vše dobré. Především hodně zdraví vám i celé vaší rodině. 

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Emoce dětí
Dobrý deň, viete mi prosím doporučiť kvalitnú literatúru, čo sa týka emócii ich pomenovania a práce s nimi. Ďakujem za túto poradňu a Vašu ochotu pomôcť.
Linda
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Lindo,
osobně mám moc ráda:

Molekuly emocí - Věda o medicíně těla a duše, C

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství
Osobní vzkazy
Dobrý den Kateřino,
chtěla bych Vás požádat o odborný názor a radu ve dvou otázkách a nevím zda se mi včera podařilo dotaz úspěšně vložit. Máme holčičku - ted necelých devět měsíců – zajímalo, jak je pro děti v tomto věku (a dále v horizontu cca 2-3 let) důležité navštěvovat různé „kroužky“ – hudební školičky, plavání, cvičení, angličtina apod? Sama mám Aspergerův syndrom, sociální kontakty nijak nevyhledávám, ale malou o to nechci ochudit, je pravda že momentálně se cizích lidí bojí, protože je pouze se mnou, tatínkem a občas s babičkou. Věnuji se ji samozřejmě maximálně. Druhá otázka – čekáme druhé miminko, děti od sebe budou cca 12měsíců, mohla byste mi prosím poradit, jak se alespoň teoreticky připravit na péči o dvě takto malé děti najednou (možnost pomoci od příbuzenstva ani přátel nemáme), jak podpořit jejich sourozenecké vztah apod.? Předem velice děkuji za odpověd. Petra
Petra
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Petro,

děkuji za váš dotaz. Dorazil a už vyšívám na odpovědi pro vás. Za chvíli dorazí.

Katka

Rozvod v rodině
Dobrý den, Kateřino, moc stojím o Váš názor. Mám partnera již několik let, jsem s ním moc spokojená. Já bezdětná, on dítě 10 let, bere si ho na víkendy. Trápí mě právě jeho syn. Vstává a usíná s tabletem, mobilem (hry, videa), u ničeho jiného nevydrží, nic jiného ho nezajímá. Ještě nikdy jsem ho neviděla, že by si hrál např. stavebnice, auta.. Jeho matka, aby měla klid ho v tom podporuje. Poslední dobou ho zajímají nože, venku rozbíjí věci, za našimi zády pije alkohol, krade cigarety a lže. Lže s naprosto klidnou tváří a bez výčitek. Je to až neuvěřitelné! Jeho matka je psychicky velmi labilní. V jeho blízkém příbuzenstvu byl dokonce několikanásobný vrah. Ať mu domlouváme jak chceme, k ničemu to není. Chtěla bych mít s partnerem dítě, ale bojím se, aby mu časem něco neudělal (geny). Možná přeháním, ale velmi mě to trápí. Podotýkám, že jeho rodina si žije velmi dobře, finančně velmi dobře zabezpečená, syn má první poslední, žádný sociální případ. Moc děkuji, Romana.
Romana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den, Romano, děkuji za vaši důvěru.


Obávám se, že tady domluvy k ničemu nebudou. To, co potřebujete oslovit, aby došlo k nějakým změnám u partnerova syna je hlubší povahy, než-li znalosti a dovednosti. Takže domluvy a vysvětlování jsou ztráta času. Partnerova syna neznám, jenom z toho, co popisujete, je dost ztracený a zmatený. On by potřeboval hranice, transparentní a důslednou výchovu. To, že žijete velmi dobře je super, ale děti skutečně potřebují po něčem toužit, mít domácí povinnosti, občas slyšet ne – nekoupím, nebo pokud to chceš co pro to uděláš ty…atd. No nemá to kluk jednoduchý a vyrovnává se s tím, jak umí.


Třeba by se vám podařilo se synem partnera navázat bližší vztah a nabízet mu i jiné aktivity než tablet. Někdy nás děti překvapí tím, že by vlastně chtěli dělat něco společně, jenom tam mají nějaké ale, přes které se sami neumí dostat. Partnerův syn volá o pomoc – a je na vás, zda-li mu jí poskytnete a pomůžete mu.


Předpokládám, že v příbuzenstvu ze strany matky, nikoliv otce. Je jasné, že geny, dispozice a rané zážitky tvoří část osobnosti. Ale je to jen část. Pokud vše ostatní by bylo v pohodě a harmonické tak se tyto geny ani nemusí projevit. (A z praxe se to často stává, i když je to někdy v rodinách mazec, takže věřím, že to bude stejné i u vás.)  Já osobně bych se snažila pomoci synovi partnera dnes a tím zastavit jeho hledání hranic (rozbíjí věci, alkohol, cigarety, lhaní) dříve, než-li to dojde tak daleko, že zasáhne stát.


Klaním se před vaší reflexí a odvahou vyslovit na hlas vaše obavy – je to první a nezbytný krok začít s tím něco dělat. Čím více se vám podaří zapracovat na vašich obavách tím lépe jak pro vaše budoucí dítě, tak i partnerova syna. Vaše strachy budou tvořit část osobnost a vztah i s vaším dítětem. Pokud se hodně bojíme, jsme úzkostné – přenášíme to na děti.


Snad jsem naplnila vaše očekávání, pokud budete chtít ještě něco probrat – jsem tady, nebo v poradně akademie rodičovství.


Přeji vám hodně pohody a odvahy.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Osobní vzkazy
Díky moc, domluvím to takhle i s paní učitelkou, nějak to zmákneme:-), krásný den.
Jana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Držím palce. Kdyby cokoliv - pište, volejte. Katka
Sex, sexuální výchova
Dobry den, prosím o radu, jak vysvětlit 9-letému synovi pojem sex. V poslední době je pro něj toto slovo atraktivní, ale nedokáže si pod ním nic představit a já se přiznám, že nevím, jak mu ho vysvětlit. Velice děkuji za výchovné rady.
Janina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Janino, děkuji za váš dotaz.


V 9ti letech by měl mít syn/děti rámcovou představu o sexuálním životě člověka – takže – načasování máte doma super.

 

Často se setkávám s názorem, že rodiče jsou přesvědčeni, že jejich děti z netu ví o sexu více než oni. A zároveň se tohoto tématu velmi bojí a z výzkumu, který jsme v Akademii rodičovství vedli ve spolupráci s katedrou psychlogice FF UK víme, od více než 2460 respondentů, že se rodiče baví s dětmi o sexuální slastech v pouhých 2%.

 

Zato většina z nás se baví s o antikoncepci, holkám vysvětlí průběh menstruačního cyklu, klukům noční poluce, a jak se tělo s věkem mění. Varuji před bezstarostným sexuálním chováním, poučí děti o morálních aspektech sexu a riziku těhotenství.

 

Syn je ve věku, které je klíčové pro sexuální výchovu a nastavení vztahu a způsobu komunikace o sexu. Takže je fajn začít pomalu budovat důvěru a nastavovat – že i s vámi může některá témata okolo sexu probírat.

 

Je naprosto běžné, že kluci ve věku 12 let sledují porno a tím si také vytvářejí představu o tom jaký ten sex asi je. Že to je trochu mimo realitu – nemají s kým konzultovat. Já na přednáškách vždycky říkám – on si představuje, že to má vypadat jako v pornu, ona, že to má být růžová romantika až na věky.

 

Takže čím více vy budete v pohodě s tímto tématem, tím snadněji se vám bude komunikovat se synem. A čím vy budete otevřenější k otázkám sexu – ve smyslu diskuse, tím, lépe pro syna. Je prokázáno v mnoha studiích, že děti, které s rodiči mohli o sexu mluvit měli pohlavní styk mnohem později než děti, které uspokojovaly svoji zvědavost a nejasnost v některých otázkách.

 

Takže ať se moc nerozepíšu

1. zjistit, co si pod tímto pojmem syn představuje

2. navázat na to, co už jste si řekli (předpokládám, že téma odkud se děti berou, které děti začnou řešit okolo 3 roku jste již probírali…),

3. rozšířit o další informace. Kouzlo je v tom, že budete otevřeně odpovídat na otázky (nedělat z toho žádnou vědu – tak jak vám to přijde na jazyk, tak to řekněte… Tím si syn bude přirozeně nastavovat míru toho, co chce vědět. Už neplatí, že by táta měl informovat syna a matka dceru. Opět – to si určuje dítě tím, že se ptá buď vás nebo táty. Takže toho, kdo se ptá – ten by měl odpovědět.

 (např. Sex? Taky se tomu říká pohlavní styk nebo milování. To je, když se 2 lidi co se mají rádi hladí, líbají, mazlí – a to je moc hezký. A taky když on zasune penis (nebo jak to tomu doma říkáte) do pochvy (nebo jak tomu doma říkáte). Pamatuješ, jak jsme v zoo viděli xy… no a my lidé s tím máme spojené mnohem více…atd…)

 

Mějte se moc hezky, přeji krásné dny s vaší rodinou, a především všem vašim blízkým hodně zdraví.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství. 

Vztahy v rodině
Dobrý den, dceři je 8let a mě ten sport přijde dost nebezpečný, vidím, jaké úrazy se tam staly a zatím je dcera jediná, které se nic nestalo. Dcera ráda chodí do aquaparku, ale manžel začal nesnášet vše krom motorek, takže s ní nechce podnikat nic jiného. Děkuji za radu.
Jarča
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jarčo, tak to jsem byla s odhadem věku dosti mimo, že?  

Ještě mě tady napadlo, do jaké míry je to o dceři a do jaké míry o vašem partnerském vztahu. Nevznikají mezi vámi „boje“, které byste řešili přes dceru? Ještě to zkusím jinak do jaké míry je to o kroužku motorek a do jaké je to o nakumulovaném naštvání a soupeření mezi vámi. Taková hra, kdo z koho – buď motorky, nebo odejdu. A dcera pochopitelně nechce ublížit žádné straně – takže raději říká, že jí je to jedno.


Máte možnost si vy dva otevřeně popovídat o vašich představách spojených jednak s výchovou dcery a jednak s partnerským životem? Co potřebuje manžel takového, aby ho manželství naplňovalo? Jedna cesta může být, že to partner hází na toho druhého (mě přijde častá a neefektivní – mě to s tebou nebaví, já si najdu jiného partnera) a pak je ta druhá (já mám dojem/problém – neumím vidět fajn věci v našem vztahu – můžeš mi s tím pomoci, můžeme to spolu začít řešit…).


Z poradny jsem znala rodinu, kdy maminka nechtěla dávat dětem čokoládu, tatínek jim to tajně dával ve sklepě. Problém je v tom, že ty děti v tom pak mají dosti hokej, a navíc se učí tyto modely.


Nešlo by si zkusit promluvit třeba v poradně společně s odborníkem? Že by vám pomohl začít spolu komunikovat a otvírat i ta nepříjemná témata? Tím by se vyřešilo i téma kroužku motorek aniž by se mocenská hra mezi vámi rozvíjela dále.


Přeji vše dobré a držím palce. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Pláč, strach a jiné úzkosti
Děkuji za odpověď, máte pravdu, když neví jak dál pláče, místo, aby řekla p. učitelce že neví, má hlavu skloněnou a smáčí sešit, přitom jí obě říkáme že nemůžeme tušit, ať si řekne, (mě to dělá při úkolech) se soucitem se zvířátky spolu komunikujeme, tak jak píšete, má je ráda a soucítí, (asi po mě, nějaké vyhozené mazlíčky máme doma), ale co se školou? Myslíte že by třeba šlo ( kromě posilování všeho možného jak jen nejlépe to půjde), třeba místo projevu pláče mačkat balónek? Já vím, že to neřeší příčinu, ale dětem sebere trochu toho střeliva....
Jana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý večer Jano,

já bych se toho trochu bála, protože nyní dceři emoce proudí a nesomatizují. Pokud by došlo k tomu, že by se zastavily (mačká balónek a drží to v sobě), pak bych měla obavy, že se situace ještě zhorší.

To vymyslíme. Z toho co popisujete to vypadá, že dcera je velmi citlivá a zároveň má obavy zda-li situaci zvládne. Myslím, že když dcera neví - tak má vlastně strach, strach říci, že neví, strach z chyby, strach z toho jak to říci, že se bude někdo zlobit atd. Takže pokud byste velmi aktivně, pomalu posilovali její sebeúctu a sebevědomí, měla by se situace začít měnit. 

Pak by šlo si s ní povídat o daných situacích "kdy neví". Co by mohla říci, jak by to mohla říci - myslím tím natrénovat to dopředu. Příklad - ještě než s ní začnete dělat zítra úkoly, tak se spolu domluvíte co bude dělat, když nebude vědět. Když nebudeš vědět odpověď tak....(ideálně, kdyby to vymyslela dcera) - když ne tak nabídnete - třeba tak mi zmáčkneš ruku a já budu vědět. Pak si dáme pauzu. Pak se na to zkusíme podívat místo u stolu u jídelního stolu...Trochu si s tou situací pohrajte a vytvořte ji změněnou. Jakmile pak nastane - tak máte scénář podle kterého můžete jet. Ona si odžije, že se nic nestane, když neví a po pár zkušenostech již tento scénář nebude třeba. Cílem a smyslem je, aby si to zažila. 

To nevylučuje samozřejmě hodně posílit sebeúctu a sebevědomí. 

Kdyby cokoliv jsem tady nebo v poradně akademie rodičovství. 

Srdečně, Katka

Pláč, strach a jiné úzkosti
Dobrý den, potřebuji poradit, mám devítiletou dceru, která pro slzy nejde daleko, pláče několikrát za den, že jí ve škole někdo řekne příjmením, které se jí nelíbí, že vidí na ulici hubenou kočičku, že něčemu v testu nerozumí-to se sekne, tečou slzy, přestane jí to myslet a zkazí to, nevěří si a účast na sportovních závodech řeší co se to dozví denně-pláčem a ten den je ve škole úplně hotová, přitom nedopadne špatně, na vysvědčení má jedničky, doma se myslím má fajn, autoritativní výchovu nepraktikujeme a všichni jí mají rádi, jak jí mám pomoct,? I paní učitelce už jí je líto, děti jí říkají ubulenec, ve školce jí kdysi řekly p.učitelky že na pláči nic není a je zdravý, to je sice pravda, ale už je velká a kolektiv jí za chvilku bude šikanovat, taky si myslím že v tomhle rozpoložení, kdyby trvalo, nemá u příjímaček šanci. Předem děkuji.
Jana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jano,


děkuji za váš dotaz. Rozumím tomu tak, že dcera si vytvořila komunikační vzorec – pláč. Jako by místo slov používala pláč. Příčinou pláče a kňourání může být i to, že danou situaci dcera není schopna vlastními silami zvládnout. Slzičky jsou jakýmsi voláním o pomoc. Nabízím tedy pár nápadů, jak situaci řešit, co by dceři pomohlo:


Jak tedy reagovat na komunikační vzorec – pláč místo slov? Zkusím to vysvětlit na příkladu. Dcera vidí na ulici hubenou kočičku a začne plakat. Vy to berte tak, že říká např: „chudák kočička je mi jí líto“. Pokud byste slyšela tato slova, co byste dceři řekla? Třeba – „máš pravdu, je opravdu hubená, taky mě je jí líto.“ Jde o to pokračovat v komunikaci a nenapojovat se na pláč.


Pokud nebudete tušit proč dcera pláče. Spíše pomůže, když si k dceři kleknete nebo sednete a zeptejte se, co by jí pomohlo. Co potřebuje. Neptejte se na problém = co se stalo, ale na řešení tedy co potřebuje.  Tím rozrušíte vzorec problém-pláč-problém-pláč. Když dítě pochopí, že jeho problém (byť je v našich očích banální) bereme vážně, většinou se uklidní a je samo schopno objevit řešení.


Ještě by tady byla možnost (a protože nemám možnost mluvit s vámi a dcerou nabízím vám ji ke zvážení) a to, že dcera vnímá velké nároky na sebe – např. v souvislosti se školou. Důležité není, jak to máte vy, ale jak to vnímá dcera. Může mít strach z nedokonalosti, z toho, že zklame, že nepodá výkon apod. Pak by cesta, jak z toho ven byla posilovat sebeúctu a sebevědomí dcery.


Přeji vám vše dobré, především hodně zdraví. Kdybyste chtěly to probrat osobně a Praha by vám vyhovovala – jsme vám k dispozici v poradně. Schůzku si můžete domluvit na tel: 776 358 513.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Dospívající
Dobrý den, manžel chce, aby naše dcera chodila na kroužek motorek, bohužel s tím nesouhlasím. Dceři je to jedno. Manžel motorky miluje a nechce je dělat sám. Ráda bych trávila hlavně čas všichni dohromady,ale to manžel odmítá, protože s dcerou si prý rozumí jen na motorkách a na dovolených se jen hádají, což je pravda. Ja bych ale ráda zažila společnou dovolenou nebo jen pár hodin na výletě. Od chvíle kdy jsem řekla motorky ne, tak se chce i rozvést a o mě ztratil zájem úplně, dodal, že jsem okoukaná a že ho manželství ubíjí a nechce sedět furt doma. Nevím,jakdál. Prosím o radu.
Jarča
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jarčo, děkuji za váš dotaz.


Nepíšete, kolik je dceři let, ale předpokládám, že pokud se bavíme o motorkách a také o tom, že se dcera s otcem při společných dovolených hádá tipuji věk okolo 15 let.


Pokud je dcera ve věku cca 14+ let tak to je zhruba věk (uvádí se cca až 16 let), kdy otec přebírá dceru do své náruče a jeho úkolem je uvést dceru jako ženu, vybavenou ženstvím od vás jako matky do mužského světa, aby si tam vybrala svého partnera. Dcera nyní potřebuje příležitost trávit čas s otcem bez vaší přítomnosti (to by vysvětlovalo ty hádky při společných dovolených) - potřebuje s ním mluvit, být s ním, cítit se milována bez výkonů a přijímána jako žena, otec musí potvrdit její individualitu a neslučovat či srovnávat s vámi. A to mi přijde kroužek motorek přesně tím, co by dceři pomohlo.


Postupem času se začnou množit konflikty i zde, mezi dcerou a otcem, dcera je nesycená a připravená na naší fázi. Vy tomu všemu můžete pomoci tak, že porostou vaše nároky na čas s manželem (dáte jí tím signál – toto je můj muž, ty si jdi hledat svého). A začnete s manželem podnikat nová dobrodružství. Což by mohlo okořenit váš partnerský život.


Pokud jsem se tedy úplně nezmýlila ve věku vaší dcery, já bych velmi fandila společnými aktivitám manžela s dcerou, zároveň začala podnikat nová dobrodružství s manželem bez dcery (a nemusí to být motorky, třeba najdete něco, co vás bude bavit společně). Pokud bude trávit manžel čas s dcerou sami a vy s manželem, určitě pak budou i společné výlety ve třech v jiné atmosféře.


Pokud jsem se zmýlila v odhadu věku – napište. Přeji vám vše dobré, plno akčních, relaxačních a nevšedních i všedních dní s manželem. Dcera ve věku 12-18 let se odpoutává od rodiny, užijte si to zvyšující se napětí a podrážděnost rodiny. Nejvíce celému procesu jako rodiče pomůžete tím, že budete pěstovat svůj partnerský vztah.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Děti terčem urážek/šikana
Mám toho plné zuby.mam pocit .že nejlépe by bylo dceru vysadit ze školky a začít s ní chodit víc mezi děti.coz teď když je zázrak.ze vydrží ve školce 5 dní a je nemocná .nejde.
Samo se to nezlomí.a taky nevím co ji mám říct.proc si s ní děti nechtějí hrát?a co jí má říct .když ji boji?co myslíte dělat?říkám jí .aby je byla také.co prosím s tím vším?
Vera pokračování
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Věro, odpověď jsem připojila k první části vašeho dotazu. Děkuji. K. 
Děti terčem urážek/šikana
Dobrý den,mám 5 letou dceru,která v září poprvé nastoupila do školky.neustale je nemocná.tyden školka ,víc .jak týden doma.ma neustále kasel a často chodí čůrat,což je psychického původu.byla jsem s ní v listopadu u psycholožky.to nám nějak nepomohlo.znama lékařka doporučila na rok vysadit ze školky.ze není absolutně na ni zralá.mala ,když jde do školky pláče.ve školce ji za to učitelka vynadá.ucitelka na děti křičí běžně to vidím .když do školky jdu.male to vadí.rano tam dceru předám učitelce.dcera tam stojí a vůbec se nezapojí .učitelka ji tam tak nechá stát.deti si s ní hrát nechtějí a dokonce ji začínají bit.myslela jsem si ,že když učitelka ví o problému.ze se dcera boji děti.ze nějak se svou zkušenosti pomůže začlenit se do kolektivu.a ted co stín vším? Vysadit ze školky? Dát jí od září do jiné školky.kde by byly i menší děti,nejenom předškoláci?lékařka mi řekla ,že jsem nedala na její řadu dceru na rok vysadit ze školky.ze by dozrála.tak ať se nedivím.ze je takhle nemocná.
Vera
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Věro,


děkuji za váš dotaz. Přemýšlím nad tím, jak tomu vašemu zlatíčku pomoci. Nevím, jestli všechno zvládneme takto písemně, ale zkusím vám nabídnout pár tipů co s danou situací.


Slyšela jste, nebo setkala jste se někdy s tvrzením, že nemoci malých dětí (udává se věk 6 let) jsou nemoci rodičů (rodiny)? Mě osobně to velmi sedí. Zkuste se zamyslet nad tím, co by mohla dcera v sobě dusit, proč má nízkou sebeúctu, proč si nevěří.  Z čeho pláče a nemůže plakat? S něčím se trápí a nemůže to říci – co by to mohlo být? Co potřebuje, aby se cítila milovaná a v bezpečí?


Že malá pláče ráno, když jde do školky může odrážet vaši nejistotu, jestli do té školky má chodit nebo nemá. Tím, že vy v tom nemáte jasno – dcera to vycítí a pak má sama mnohem větší zmatek než-li vy.


Učitelka ve školce za ní věci neřeší – což může být dobře. Čím více by řešila situaci za dceru a nutila ostatní děti si s ní hrát, pokud by „zašla za roh“, ostatní děti by mohly být na dceru mnohem více agresivní. Navíc by tím říkala, že dcera není schopná situaci zvládnout sama a musí to udělat za ní učitelka. Tím by ještě více nížila sebevědomí dceři…atd.  Cesta, jak z toho ven je pomoci dceři situaci zvládnout, ne vinit učitelku.


Nabízím kroky jak na to:

1.       Rozhodnout se zda-li do školy ano či ne. Dceru neznám – ale obvykle v 5 letech chodit do školky děti zvládnou. Změna školky nepomůže. Vymění se kulisy, ale problém zůstane. Pokud budete chtít mohu se setkat s vámi a s dcerou a můžeme to společně probrat, pokud vám Praha vyhovuje.

2.       Zpomalte doma. Zkuste dát dceři čas vyslovit co jí trápí. Netlačte na ní, ale ptejte se a zajímejte. Hodně pozorujte. Někdy pomáhá na pár dní minimálně mluvit a jen se dívat a být s dcerou.

3.       Ptejte se jí co by jí pomohlo? Co by chtěla?

4.       Velmi důležité bude posilovat sebeúctu a sebevědomí vaší dcery. Mazlete se, šušnějte se, blbínkujte. Dívejte se spolu na pohádky. Dělejte s ní, co jí baví. Dejte jí něco doma na starosti– třeba zalévání květin, výměnu toaletního papíru – cokoliv z domácích prací co bude chtít dělat (a je jedno, že vy si myslíte, že je na to malá), když bude chtít mýt koupelnu, ať jí myje – smyslem není luxusně umytá koupelna, ale pocit důležitosti vaší dcery, aby si zažila, že je součástí rodiny a zvýšilo se jí sebevědomí.

5.       Proveďte jí procesem ve školce. Např.: Až ráno přijdeš do školky, co budeš dělat? Půjdeš si kreslit nebo si hrát s panenkami? A když si budeš chtít hrát s Pepíčkem co mu řekneš? A co budeš dělat když řekne ne?

6.       Netuším, co znamená, že jí děti bijí – ale opět – jak si umí dcera nastavovat hranice a postarat se o sebe, aniž by druhé bila? Takže jí pomozte natrénovat si situaci – když tě Pepík strčí řekni mu: Nedělej to prosím, je mi to nepříjemné. Trénujte to doma, ať má možnost to říci i vám, když jí něco vadí.


Chápu, že toho máte plné zuby. Zkuste ještě chvíli vydržet a co nejvíce ujistit dceru v tom, že je milovaná, v bezpečí a že to spolu zvládnete. Že tady jste pro ní a vždycky budete. Že je báječná, už jenom tím, že je. Jste báječná máma a máte super dceru – spolu to holky zvládnete. Držím palce a kdyby cokoliv – pište, volejte, přijďte do poradny…něco vymyslíme.


Hlavně, ať jste zdravé. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství.

 

 

 

 

Hranice a důslednost
Manžel mu pak zakázal pohádky na další den a syn říkal, že je mu to jedno, a že se nudil, tak proto ten prst do krku. A že to příště klidně udělá znovu. Vím, že tresty jsou špatné, ale jsou chvíle, kdy mám pocit, že by potřeboval pořádně seřezat.... Nedávno třeba ve vlaku schválně kopl do paní co seděla naproti jemu a když mu to vyktla, ještě byl na ni drzý... Omluvit se odmítnul. Jinak je moc chytrý, má velkou slovní zásobu, ve školce je bez problémů, je k nám i jiným dětěm empatický, sám od sebe se dělí když něco dostane atd. Ale s nastavováním hranic je to složité. A také když nedostane co chce, je z toho hysterický záchvat, se kterým nejde nic dělat. Uznávání pocitů vůbec nepomáhá, vzteká se akorát o to víc, hází věcmi, bouchá dveřmi apod. Předem díky za odpověď!
Jana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, moje odpověď je v první části vašeho dotazu. Děkuji K.
Hranice a důslednost
Posledně jsem ho doběhla a řekla, že teda půjde za ruku, takže jsem vlekla vzteklé řvoucí dítě, snažící se mi vytrhnout. Pak mě třeba i bouchá. Nevím, co v takové chvíli dělat, když jsou tresty "zakázány".
Problém máme třeba i večer s ukládáním. Řekneme v kolik hodin má být v posteli abychom stihli pohádku, někdy to funguje a snaží se, ale dost často se rozhodne, že o pohádku vlastně nestojí a nepřevlíká se. Co potom s ním? Máme ještě 8mi měsíční miminko, je na něj většinou hodný, ale občas udělá nějakou hloupost. Včera mu třeba tajně stčil prst do krku, už mnohokrát jsem mu říkala, ať to nedělá. Takže jsem se rozčílila, on si ze mě vůbec nic nedělal, chechtal se, což mě vytočilo ještě víc, až nakonec dostal na zadek (což normálně nedělám). I při tom se mi ale smál do obličeje, pak ho manžel poslal do vedlejšího pokoje. Já už byla úplně bezradná. Co s ním mám dělat, když si ze mě vůbec nic nedělá? - otázka upravena poradcem
Jana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, moje odpověď je v první části vašeho dotazu. Děkuji K.
Hranice a důslednost
Dobrý den, mám problémy se synem, na jaře mu bude 5 let. Přečetla jsem spoustu knížek o respektující výchově, poslouchám nevýchovu apod, ale zřejmě to nedělám správně. Po třech letech bez trestů jsme měli dítě, které vždy když nedostalo co chtělo se neskutečně vztekalo, kousalo, bouchalo apod. Pak jsme zkusili zakazovat pohádky, když zlobil, to je do dneška jediné co někdy zabírá, ale nemám z toho dobrý pocit. Bohužel se mi ale nedaří nastavovat jinak hranice. Syn mě (u manžela je to o něco lepší) nebere vůbec vážně, neposlouchá a dělá si co chce. Když se pro něco rozhodne, je téměř nemožné mu v tom zabránit jinak než fyzicky nebo výhružkami že třeba nebude pohádka. Několikrát mi venku utekl tak, že jsem několik minut něvěděla kde je. Moc jsem se zlobila, vysvětlovala, že so bojím, že by se mu mohlo něco stát apod, ale dělá to občas pořád. Posledně jsem ho doběhla a řekla, že teda půjde za ruku, takže jsem vlekla vzteklé řvoucí dítě, snažící se mi vytrhnout. Pak mě třeba i bouchá. Nevím, co v takové chvíli dělat, když jsou tresty "zakázány". - otázka upravena poradcem
Jana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jano, děkuji za váš dotaz. 


Chápu, že je situace složitá tím, že my jsme prošli většinou autoritativní výchovou postavenou na odměnách a trestech. Trestat děti i sebe umíme. V manipulaci jsme mistři. Většina z nás to zažila a většina z nás to i nadále schvaluje – je lepší jedna přes zadek než tisíce slov (napadne vás, že by potřeboval seřezat…). Největším rizikem trestů je přenášení mocenského modelu do dalších vztahů a nekonečných her kdo z koho. Malé dítě nemá ještě tolik informací, aby pochopilo – bouchl jsem bratra – máma/táta mi dá na zadek za trest a už to dělat nebudu. Zlobím – zakážou mi pohádku. Naopak dítě z toho chápe, že tento model je v pořádku. Učí se modelem. Jenom je potřeba být dost velký (mít tu moc) jako táta. Donekonečna pak řešíme, že se sourozenci bouchají, že děti jsou agresivní i na rodiče či na děti na hřišti – ano bouchají je proto, protože jsme je to naučili.


Nejběžnější cestou, ale ne funkční, jak se z toho ven je, že dětem vše povolíme, donekonečna vysvětlujeme a přesvědčujeme až jsme z toho vyčerpaní. Čteme knížky, koukáme na videa ale to, co nás rodiče naučili je mnohem silnější. To, co jsme se modelem naučili od svých rodičů – tak jak nás vychovávali – tam vždycky naskočí jako možnost, jako jedna z variant.  Je to hlouběji uloženo v naší osobnosti a četba knih/či videa to nemají sílu změnit. Snažíme se ze všech sil. Vyhýbáme se konfrontacím. Nenastavujeme hranice. Výsledkem jsou děti, které mají problémy s autoritou, malí tyrani, kteří zažívají pocity nejistoty až frustrace z absence bezpečného a srozumitelného prostředí.


Velmi složitá situace je pro děti, když jejich rodiče se pohybují mezi jedním a druhým přístupem. Navíc velmi nepředvídatelně. Chvíli je vše povoleno a za nějaký čas dojdou rodiči nervy, síla i energie a rodič začne křičet, hrozit, zakazovat, vyhrožovat…pak je mu to líto, omluví se a zase je vše povoleno.


Čím více je nejistý rodič a houpe se z jednoho přístupu k druhému tím více je zmatené a nejisté dítě a zlobí a zlobí, je divoké, ničí věci, špatně spí, počůrává se, vzteká se, dělá naschvály, vysmívá se rodičům do obličeje, provokuje, lže, krade, podvádí, je plačtivé, apatické….atd.


Děti potřebují hranice – přesně jak píšete. Ale autoritu a respekt si nejde vynutit ani fyzickými tresty.


Skutečnou cestou, jak z toho ven je pracovat na sobě. Váš syn potřebuje jistou mámu, jistou sama sebou i svoji rodičovskou rolí. Jakmile vy nebude pochybovat, ukotvíte se váš syn velmi rychle zaujme svoji roli v rodině.


My na tom s rodiči na kurzech Akademie rodičovství pracujeme minimálně 15 hodin. Nabízím celý proces. Pokud s tím budete chtít pomoci – mohu vám nabídnout individuální konzultace nebo právě kurzy.


-          uvědomit si proč vlastně máme děti

-          z reflektovat své výchovné vzorce

-          zamyslet se nad tím, jakého člověka chci ze svého dítěte vychovat

-          vnímat a rozlišovat své potřeby od potřeb dítěte. Ptát se sebe i svých dětí – co potřebuješ?

-          zapojit zdravý rozum – je třeba být důsledný a vymezovat dítěti hranice. K výchově je třeba přistupovat s vyvážeností zdravého rozumu a citu.

-          jasně, jednoduše, otevřeně = transparentně říkat co po dětech chceme a proč to chceme. Přinášet smysl. Nevymýšlet složité konstrukce, jak to na ně ušít. Například: „V posteli budete nejpozději do 20,30 hodin, pokud ano budu číst pohádku, později se pohádka nečte“ (pak již jen dodržet = být důsledný), „Nejhorší známky ve škole budou trojky (hranice). Jak toho dosáhneš? (cestu si hledá dítě)“, „pokud vás bouchne chyťte mu ruku a jasně = jistě vyslovíte „neboucháme se/ chápu, že můžeš být naštvaný, ale neboucháme se“, pokud syn utíká „bude venku chodit za ruku“ ale není zde prostor pro další diskusi – vy potřebujete, si být jistá, že je v pořádku (a to mu povíte). Vtip je v tom, že běžně toto děláme – rozhodneme se, že dítě bude XY, ale otevřeně mu to neřekneme a snažíme se jej přesvědčovat, vyhrožovat, manipulovat, odměňovat, trestat….no zkrátka všelijak zajistit XY. Místo těchto nefunkčních vzorců – mu to prostě řekněte (tím mu nastavíte hranice) a buďte tu pro něj – kdyby potřebovalo pomoc. Pomozte mu uspět. Je to hodně o tom, jak přemýšlíte o sobě a svých dětech. Z toho vychází vaše sebejistota a následně bezpečí pro vaše děti. Určitě jste zažila situaci, kdy to nešlo jinak – vy jste to synovi řekla a on poslech bez problémů – ten způsob, jak jste to řekla (ovlivněný vaší jistotou a transparentností) zařídí, že syn poslechne. Pokud vy sama vymýšlíte varianty, jak by to šlo/nešlo co by ještě…tak to zařídí zmatek u vašeho syna (on to vycítí).

-          být pro děti transparentní,

-          nechávat na děti dopadnout přirozené důsledky chyb. Neřešit za ně. Pomoci jim zvládnout vlastní průšvihy.

-          zapojit je do domácích prací a nedat jim všechno hned

-          posilovat jejich sebeúctu a sebevědomí

-          najít si na ně čas a užívat si jej společně.

 

Trochu jsem se rozepsala, ale pevně věřím, že vám má odpověď pomůže s vašimi starostmi. Kdyby cokoliv volejte, pište a něco vymyslíme. Hlavně, ať jste všichni zdraví. 

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

 

Výchovné přístupy
rodiny, ani mě když odněkud přijdu. natož cizí lidi když jiněkdo pozdraví konkrétně.
Když něco chce nebo dostane tak ji upozorníme, že má poprosit poděkovat a většinou zašeptá dík. než se to naučila, trvalo to řadu týdnu a často nepomohlo ani to, že jsme dárek vrátili
Nepomáhá odejmutí výhod (oblíbený pořad v TV, absence sladkostí, zákaz her na mobilu - to když má dovolená tak max. 15 min. denně).
Má li říct básničku, své jméno, kde bydlí před kýmkoli nedostanu z ní ani slovo. Přitom básniček písniček a koled zná dobře 15- 20.
Jinak soudím, že je bystrá, zná barvy,tvary sama chce znát čísla písmena, počítá do 20.
Rozmluvila se ve 2 letechdo té doby jí stačilo cca 20 slov, nyní zvládá souvětí.
Zdravení, děkování jsme začali učit kolem 2. roku věku.Stydlivost před cizími bych pochopila,ale proč tak zatvrzele odmítá komunikovat doma?
Děkuji za váš čas a odpověd
Lenka D.
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den, 


dovolím si vám popsat co čtu mezi řádky z vašeho dotazu. Máte báječnou, vnímavou dceru. Čas otce v případě vaší dcery přijde – mělo by to být tak cca teď (pokud je to dětem v rámci přirozeného vývoje umožněno). Kdy si začne uvědomovat svoji sexualitu a poprvé se zamiluje – do svého otce. To poznáte tak, že naopak bude chtít, aby táta uspával, táta četl pohádku. Pak zase s přechodem do školy a pak v době dospívání. Takže zatím vše probíhá tak jak má.


Co se týká vašich dotazů ve výchově. Zvolili jste autoritativní styl výchovy (princip odměn a trestů). A to, co popisujete je boj o moc. Což k tomuto výchovnému stylu patří. Trest buduje v trestaném strach, přes který ho mohou v životě jiní lidé zastrašovat a manipulovat. Také se tak zakládá touha vyzkoušet vlastní moc a sílu (příležitost se najde) a podněcuje se nereflektovaná agresivita. Vyhýbat se trestům samozřejmě neznamená, že nesprávné chování zůstane bez odezvy.


A dcera tyto příležitosti našla – když nezdraví a vám na tom tak záleží. Má navrch. Stejně tak zkouší posunovat hranice záchvaty vzteku, jak popisujete.


Obecně platí, že čím víc vy budete přitvrzovat – odejmutí výhod, vracení dárků, když nepoděkuje tím více se vztahově budete vzdalovat od sebe. Dcera bude ztrácet důvěru ve vás a zároveň sebejistotu v sebe (nízká sebeúcta). Může být nesamostatná, neiniciativní a bojácná…Což by mohlo vysvětlovat proč nechce říkat básničky apod. Pokud by vás toto téma zajímalo blíže nabízím pár článků na toto téma.


Mé doporučení je nevysvětlovat, že jste smutná, že dcera ječí. Naopak se připojit k dceři a jejím emocím. „Asi bys chtěla ještě číst pohádku“ Neznamená to, že budete číst další pohádku, když nechcete, ale že pomůžete dceři tu situace zvládnout. Jakmile se připojíte k dceři a umožníte jí mít emoce, které má (což teď nemůže – protože když ona se zlobí je špatná a maminka smutná, a to ona nechce, ale je příliš malá tuto situaci zvládnout) a pomůžete jí je pojmenovat „asi se zlobíš/jsi smutná“…


A téma zdravení úplně vypustit, neřešit. Jakmile to nebude vaše téma – nebude to téma ani dcery, nebude tady důvod bojovat o moc (počítejte, ale s tím, že dcera najde jinou situaci, která bude principem stejná – pokud byste to chtěli změnit doporučuji změnit výchovný přístup, což není snadné). Naopak nabízet sebe jako model – zdravit nahlas, děkovat apod. Jakmile vy jako rodiče zdravíte, děkujete tak dítě se to přirozeně od vás naučí. Věřte jí. 


Pokud budete chtít ještě něco probrat jsem vám k dispozici. Přeji vše dobré a především hodně zdraví.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

 

Výchovné přístupy
Dobrý den,mám 3,5 letou dceru, jedináček, do MŠ zatím nechodí,ale na děti si zvyká (od 1,5 roku navštěvujeme různé kluby, cvičení pro děti) .Jsme úplná rodina, do 28 měsíců nebyla hlídaná pradoriči přes noc, přes víkend, jen na pár hodin přes den a ještě málokdy. Nastoupila jsem do práce na směny na 0,5 úvazek, cca 5 dní nebo nocí je s prarodiči, zvykla si dobře, bez pláče. cca do 2 let odmítala mužské elementy v rodině (dědové, strejdové ji nemohli chovat, hrát si s ní), i s tátou býval problém- číst pohádku, uspávat, pomoci s umytím rukou (někdy zkouší ještě dnes, že táta nemůže,ale nedikutujeme a přijde on napomoc)Můj dotaz směřuje k 2 bodům ve výchově s nimiž si moc nevím rady.Záchvaty vzteku když není po jejím.vydrží ječet i 30 minut, přitom dopředu ví co bude (dočtu pohádku, zoubky a spát, ona chce ještě jednu) Až se zklidní, vysvětluju, že jsem z toho smutná. Na mě si nic nevyřve,čekám až to přejde. fyzicky ji netrestáme.Druhý bod který nás trápí. odmítá pozdravit členy
Lenka D.
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Lenko,
děkuji za váš dotaz. Moji odpověď jsem připojila k druhé části vašeho dotazu. Kdyby vás ještě něco napadlo - pište. Zkusím vysvětlit jinak.
S díky Katka

Návykové látky v rodině
Dobrý den, mám 17 letého vnuka, s kterým máme pěkný vztah. Je s mamkou sám a tak jsme ho měly jako ve střídavé péči. Měl tedy klíče od mého bytu. . Teď je na střední kterou si vybral (konzervatoř) a tak se změnil, což by nebylo nic divného. Začal kouřit nevím jestli v tom není i marihuana, ale začínají se mi ztrácet peníze. Dříve jsem si nebyla jistá, tak jsem to neřešila. Ale teď ano a nejedná se o malé částky. Tak jsme si promluvili, ale on to popírá, že si dovede peníze vydělat ( u otce ). Brání se, že ať řekne pravdu nebo lež, stejně mu nebudu věřit. Nakonec jsem mu vzala klíče od bytu a řekla, že muže přijít když budu doma. Nevím jak jinak tuto situaci řešit. Je mi to moc líto. Jeho mamka o kouření ví, ale o penězích je to zatím mezi náma. Měla jsem s ní to samé až na tu marihuanu. Děkuji
babička
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den, děkuji za váš dotaz.


Jak píšete prostředí konzervatoře nabízí vnukovi určité možnosti a marihuana může být jednou z nich. Ale nevíme. Vzhledem k tomu, že vnuk je téměř dospělák, tak teď již bude vycházet především z hodnot a životních postojů, které získal od vás, vaší dcery a otce. Rozhodujícím momentem, co zabrání, aby lidé brali drogy je primární prevence – zákazy a příkazy nefungují. Mít hodnotový systém (což nemá tzv. americký styl výchovy). Předávání zodpovědnosti. Důslednost a hranice.


Tím, že jste vzala vnukovi klíče od bytu jste jasně nastavila hranice, byla jste důsledná, a to je ocenění hodné. Dalším krokem může být nabídnout vnukovi vše znovu probrat – netlačit na rozhovor, ale mít to jako nabídku/možnost. „Hele mrzí mě to, až budeš chtít všechno probrat – jsem tu a ráda to s tebou proberu. Měla jsem zde částku xy a nikdo jiný než ty a já nemá přístup do bytu (pokud tomu tak je – pokud ne je třeba zvážit další možnosti dle situace – nemá klíče od vašeho bytu i vaše dcera?). Neumím si to jinak vysvětlit (navíc jsem to zažila) můžeme si o tom promluvit a moc ráda si poslechnu tvůj pohled. Záleží mi na tobě a mám tě ráda…“. Smyslem je, že to je vaše vysvětlení situace vycházející z vašich zkušeností, a budete ráda, když vám vnuk nabídne svůj pohled/vysvětlení situace. Že vám záleží na vašem vztahu a chcete si s ním toto nedorozumění vysvětlit/vyřešit/objasnit. Že máte vnuka ráda.


Tato debata nic nemění na tom, že se staráte o sebe a své bezpečí a vnukovi tak nabízíte velmi důležitý model.


Pravdou je, že vnuk je téměř dospělák a můžeme jenom věřit, že vnuk bude šťastný a spokojený v životě, který se rozhodne vést.


Kdyby vás ještě něco napadlo – klidně se ptejte. Jsem vám k dispozici. Přeji vše dobré, především hodně zdraví.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství






mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.