Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Dospívající
Dobrý den, prosím o radu.Nejsem sice rodič,ale už se namůžu přehlížej,jak se chová bratr k tátovi. Bratrovi je 16 let.Rodiče se rozvedli cca před deseti lety.My děti jsme zůstaly u táty.Problém je v tom, jak se chová bratr k tátovi.Absolutně ho ignoruje, je neustále na internetu a je bohužel i velmi vulgární. To co si dovolí je opravdu síla a to i před tátovo přítelkyní. Rozdíl je v tom jak se chová u mámy.Tam je prý celkem zvladatelný a sprostá slova si tam nedovolí.A to protože má nejspíš strach,aby nedělal zle před mámy přítelem.Proč to bez okolků dělá doma? Když už jsem fakt vytočená,tak vypnu wifi..následně poslouchám ten jeho vulgární slovník a utíká ven aby se mohl připojit k wifi.To ho máme přivázat ke stolu,aby poslechl?Když jde ven,nikdy nedokáže dodržet čas příchodu to je pak tisíc výmluv.Navíc doma s ničím nepomůže.V poslední fázi pak řekne, že jede k mámě a je hotovo.Další problém je v tom,že táta s mámou mají už od rozvodu špatný vztah.Mámě tato situace jistě vyhovuje.
an
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den, děkuji za váš dotaz.


Píšete hned na začátku, že nejste rodič, ale z vašich řádků je vidět, že se jako rodič chováte (převzala jste roli rodiče). Vypínáte bráchovi wifi, přemýšlíte v množném čísle, zda-li jej přivázat ke stolu, aby poslechl.  Občas to může být pro vás náročné. Stejně pro vašeho bratra – může mu chybět sestra.


Domnívám se, že bratr se chová, jak se chová z více faktorů. Jeden jsem již popsala výše, další je ten – že hledá hranici a otec mu ji nenastavuje. To on by měl říci bratrovi, že jeho chování je neakceptovatelné, to on by měl vypínat wifi – ne vy. To on by měl řešit synovi nedodržené časy návratů a zapojit jej do činností doma.


Navíc pro bratra je doma bezpečné prostředí. Všichni testujeme a učíme se v domácím prostředí. Děti si doma dovolí více než-li na návštěvě. (To jsou ty hlášky – ty jo, doma řádí, ale u babičky jsou hodné…).  Zkouší – tím se učí, hledají hranice u svých rodičů. A je moc fajn, když jim ty hranice rodiče nastavují. 


Navíc se do toho všeho ještě motá vztah vašich rodičů, bratr hledající svoji roli muže ve svých partnerských vztazích.


Vy otce, matku ani bratra nezměníte. Co změnit můžete je přestat se vůči bratrovi chovat jako rodič. Nepřebírat zodpovědnost za vztah mezi bratrem a otcem. I tato změna může přinést změnu chování bratra.


Chápu, že je to velmi složitá a často nepříjemná situace. A moc vám držím palce, aby se situace doma co nejdříve proměnila a přinesla více pohody.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

PS – pokud by vás ještě něco zajímalo – klidně pište sem nebo do poradny AR - něco vymyslíme. 

Přecitlivělost na čistotu/OCD
Dobrý den, Katko,
děkujeme moc za odpověď ohledně přecitlivělosti na čistotu! Přečetli jsme s manželem oba. I OCD nás u synka už dříve napadla. Zkusíme se zatím řídit vašimi radami, pojmenujeme tu "ochechuli čistotnou", budeme se snažit mu dávat co nejvíc lásky a bezpečí a co nejmíň ho stresovat, a uvidíme. Případně si najdeme nějakého rodinného terapeuta, jakmile budeme mít pocit, že nám to přerůstá přes hlavu, resp. že jeho to trápí už příliš. Dáme vědět. Děkujeme za skvělou práci a pomoc, kterou tady poskytujete, mějte se moc pěkně! - otázka upravena poradcem
Barbora
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Barboro,

velice děkuji za vaše ocenění. Držím moc palce, v boji s „ochechulí čistotnou“. Kouzlo je v tom, že se všichni 3 – vy, manžel i syn můžete zlobit, křičet, bojovat, povídat, přesvědčovat „ochechuli čistotnou“ a tím se nezlobíte na syna a jste na problém 3. A díky tomu, že syn není ten špatný může bojovat s „ochechulí…“ a ne sám se sebou – to se bojuje velmi těžko.


Snad jsem to napsala srozumitelně. Kdyby cokoliv pište – jsem vám plně k dispozici se vším co umím a znám. Pokud by se situace zhoršovala vždy můžete zajít za námi či jinými odborníky.


Vše dobré vám i celé vaší rodině. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Přecitlivělost na čistotu/OCD
Dobrý den, paní doktorko,

syn, 7 let, je přecitlivělý na čistotu. Je nadprůměrně inteligentní a to je někdy výhoda a někdy naopak nevýhoda - až příliš nad vším přemýšlí. Poslední dobou už to čím dál víc zasahuje do našeho života a obávám se chvíle, kdy si ho za to začnou dobírat spolužáci.

Projevuje se to např. tak, jdeme ven a vyhodím pytel s odpadky. Syn začne vyvádět, že mám špinavé ruce, Když mu spontánně položím třeba ruku na rameno, chce se okamžitě převléct. Vyvádí, že se máme vrátit domů.

O problému mluvíme, snaží se s tím bojovat. Např. dříve odmítal vzít namazaný rohlík do holé ruky, musel mít ubrousek nebo igelitový pytlík. Teď už to zvládá líp. Ale ocenila bych radu, jak se k tomu stavět "správně".

Zatím jsme zaujali přístup snažit se nedělat z toho vědu, nevybouchnout na něj, byť nám někdy jeho scény docela komplikují situaci a donekonečna vysvětlovat, že trocha špíny neublíží, naopak imunitu posílí

Pokud byste pro nás měla jakýkoliv tip, budeme vděční. - otázka upravena poradcem
Barbora
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Barboro,


z toho, jak celou situaci popisujete to na mě dělá dojem, že se točíte doma v kruhu. Snahou vysvětlit synovi, že trocha špíny posílí imunitu, mluvením o problému, bojováním s problémem atd. se stáváte součástí tohoto problému a posilujete jej (z vašeho dotazu není jasné, jak dlouho s problémem bojujete). Snahou posilovat imunitu posilujete čistotu a tedy čistotnost syna.


Velmi mě zaujaly změny – "Např. dříve odmítal vzít namazaný rohlík do holé ruky, musel mít ubrousek nebo igelitový pytlík. Teď už to zvládá líp." Čím to je, že rohlíky již zvládá lépe? Je to tak, že problém se přemisťuje – jednou je to rohlík, příště ruce, když se vyřeší ruce je to něco jiného? Nebo se mění intenzita, projevy? Jsou častější nebo méně časté?


Mé doporučení je rozdělit problém a syna. Jde o to, že pokud je problém a syn jedno – pak je syn problémový a vy se zlobíte na syna (ikdyž se snažíte nevybuchnout). Proto, když rozdělíte syna a jeho problém – můžete jej společně i nějak nazvat – "xy" "vochechule" "plesnivec" "bubák" "…cokoliv co bude sedět synovi, pak se můžete zlobit na "xy", ale syn je v pořádku. A to je moc důležité. Zároveň sny může bojovat s "xy" a ne se sebou a proti sobě. Mluvte doma o "xy" ve 3. osobě – to, ono. "Už to zase přišlo? Můžeš to dneska poslat pryč? Co to po tobě chce? Kdy tě to nejvíce poslouchá.."


Čím více budete "věci" řešit za syna tím více jej budete držet v jeho problému. Proto nechte syna ať s "xy" bojuje, vy poskytujte synovi bezpečí, lásku, jistotu. Minimalizujte stresové faktory pro syna.


Jedno doporučení závěrem – v tomto případě bych opravdu doporučila navštívit odborníka. Mohu se pochopitelně plést – a nemám ráda nálepky, ale může se také jednat o obsedantně-kompulzívní poruchu (OCD z anglického obsessive compulsive disorder). Což jsou opakovaně se vyskytující obsedantní myšlenky, představy nebo impulsy, které se znovu a znovu ve stereotypní formě vtírají do mysli. Postižený kvůli nim prožívá negativní emoce, které se pokouší různými způsoby neutralizovat kompulzemi. V dnešní době to lze léčit formou psychoterapie.


Moc držím palce synovi i celé vaší rodině. Budu na vás myslet a když budete chtít ozvat se později jak to u vás doma vypadá budu ráda.


Přeji ať je brzy vše v pohodě, hodně zdraví. Srdečně, Katka Novotná akademie rodičovství – soukromá rodičovsko-psychologická poradna.

Výchovné přístupy
Dobry den,

Prosim o radu, jak moc je nebo by melo byt ani ne dvoulete dite (22 mesicu) poslouchat. Syn je hodne zivy, takovy raubir, ale nechci se na to vymlouvat. Proste zatim poslechne, kdyz chce. Vetsinou, kdyz dela neco, co by nemel (lezt na kocici strom, chce rozlit caj apod) mi staci na nej houknout a prestane, i kdyz za chvili to zkouší znovu. Vetsinou nekolikrat vysvetlim, pak uz reknu durazneji. Venku je to take jak kdy. Manzel je dpst malo doma. Dnes rano myl v kuchyni nádobí a syna dal do ucici veze, ja se venovala mladsimu diteti. Asi nedaval dost pozor a syn rozlil litr caje. Manzel se opravdu hodne zlobil a rekl mi, ze je syn nevychovany, ze preci vi, ze to nesmi a je to moje chyba, protoze on neni skoro doma a jsem s nim hlavne ja. Dost me to ranilo, protoze se opravdu snazim detem věnovat a vychovat. Co mam tedy vic delat? Snazim se byt dusledna, ale zbytecne nervat. Dekuji za odpoved.
Martina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Martino,


syn je v období osamostatňování se – učí se sám oblékat, svlékat, mýt a jíst, smrkat, hygienu. Objevuje svět v běhu a chůzi, miluje chození do schodů a ze schodů. Děti v tomto věku jsou živé a mají velkou potřebu tělesné aktivity (při jejím nedostatku dochází u dětí k vnitřnímu napětí, což může vyústit ve výbuchy vzteku nebo k fixaci určitých neurotických návyků (ale to rozhodně není váš případ). Interakcí s rodiči a hraním se dítě učí vzorcům jednání, akceptuje normy chování (signálem, že dítě určitou normu pochopilo, je přítomnost studu, pokud danou normu poruší a někdo ho za to napomene).


Syn je ještě moc malý, aby všechno zvládal. Já si nemyslím, že děláte něco špatně. Naopak. Jenom máte doma zdravý děti. Díky za to!!! A děti občas něco rozbijí a vylijí, ale nedělají to schválně a už vůbec ne, aby nás naštvali či vytočili – takových složitých konstruktů nejsou v tomto věku ani schopny.


Pokračujte dál v důsledném a jasném co už ne – na kočičí strom se neleze. Ale můžeme jít ven a můžeš zkusit lézt na plot/prolézačku/strom. Čaj rozlít na podlahu ne, ale můžeš si vzít kalíšky a přelévat vodu. Můžeme jít do vany a můžeme zde vylévat vodu. Můžeme vylévat vodu venku, zalévat květiny. Můžeme zkoušet rozlít vodu v koupelně na dlaždičkách… Cokoliv, co je pro vás v pohodě nabízejte jako alternativy toho, co dělá syn.


V tomto věku je voda téma, schody jsou téma, krájení začne být téma… Pokud by vás to zajímalo, lze se inspirovat různými aktivitami v montessori přístupu, který nabízí dětem aktivity v reakci na jejich senzitivní období (voda, schody…).


Všechno je v pořádku, a tak jak má být. Užívejte si svých báječných dětí. Naštěstí či bohužel to strašně letí a brzy bude vše zase trochu jinak.


Hodně zdraví celé vaší rodině, vše dobré, srdečně Katka Novotná, akademie rodičovství

Osobní vzkazy
Dobry den chtela jsem se jenom zeptat kdyz mam exekuce jeatli bych si mohla vzit pujcku.Dekuji Novotna
Blanka Novotna
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Blanko, moc prosím obraťte se v této otázce na odborníka v oblasti financí. Moc děkuji Katka
Vztahy v rodině
Asi zhruba pred 15 rokmi mal môj otec problémy so štítnou žľazou. Tá musela ísť von, ale nebolo to nič onkologické. Otec sa dostal na čiastočný invalidný dôchodok a od tej doby ho začala moja mama hýčkať. Odsunula ho od všetkých prác, problémy v rodine rieši len ona, on o nich ani nevie. Začala mu každý deň vyvárať a kupovať samé dobroty a vitamíny, lebo „on je chorý“. Otec začal rapídne priberať, pridružila sa cukrovka, celiakia a iné. Celá domácnosť je mu prispôsobená. Mama okrem práce nikam nechodí. Z práce sa ponáhľa domov, aby chorý otec nebol sám. Keby aj niekam išla, vyvoláva jej a ona má výčitky svedomia, že on trpí a ona nie je pri ňom. Maximálne sa ešte ponáhľa z práce na záhradku, kde on oddychuje a ona pracuje. Varí stravu pre celiatikov a cukrovkárov a stravuje sa ako on. Nechce sa stravovať inak, lebo jemu by bolo ľúto, že normálnu stravu jesť nemôže. Dokonca aj vnúčatá, ktoré prídu na návštevu, jedia to čo on.
Jana (1. časť)
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Jano, moji odpověď jsem připojila k druhé části vašeho dotazu. Srdečně, Katka
Vztahy v rodině
Neurobí im buchty, neupečie koláčik, ako to babky robia, aby otec nemal krivdu, že to jesť nemôže. Otec ale poza jej chrbát diétu nedrží a pokojne si dopraje jedlo, ktoré by nemal. Aby potom predišiel kritike lekára, fláka lekárske kontroly. Ona o tom vie. Otec si ju neváži, prekáža mu, keď sa mama venuje niečomu inému a nie jemu a zneužíva svoje postavenie do akého ho vlastne dostala ona svojou prílišnou starostlivosťou. Občas, keď už nevládze, sa mi začne žalovať. Trvá to však len chvíľu. Potom si to uvedomí a ako keby mala výčitky svedomia, začne otca znova obraňovať, rozprávať o jeho úbohom zdravotnom stave a zase sa začína točiť v tom istom kruhu. Skúšala som všetko možne, nič nepomáha. Ona to zmeniť nechce. Chce žiť jeho život. Ako mám reagovať na jej protichodné reči a konanie, aby to nezačalo ubližovať už aj mne? Je mi to ľúto a vnútorne s tým po našom rozhovore bojujem. Ďakujem.
Jana (2. časť)
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jano, 


to kouzlo je v respektu toho, jak to maminka má. Nevím, co vám je přesně líto, mohu se z vašeho dotazu domnívat, že "Ona to zmeniť nechce. Chce žiť jeho život. Otec si ju neváži, prekáža mu…." Z pohledu maminky je to nejlepší, co dokáže. V hloubi duše věří, že je to správné, i když je o těžké, náročné a občas už nemůže, přesto si nemůže pomoci.


To, co se děje ve vztazích se děje v hloubkách ne na povrchu. Odtamtud vyvěrá to, čím je vztah tvořen. Na jakých přesvědčeních, hodnotách a poutech je založen. A to má každý jinak.

Možná byste chtěla, aby maminka žila svůj život, je vám jí líto, chtěla byste pro ni něco jinak – ale to už je váš pohled, a pokud maminka nejedná dle vašich přesvědčení, hodnot – tak vystává strach, hodnocení a trápíte se tím, že jí nedokážete pomoci. Ale ona žádnou změnu nechce!


Až příště přijde maminka – vyslechněte jí. Buďte tu pro ní a poslouchejte. To vaše maminka chce - abyste ji chvíli poslouchala, nic víc.  Tím jí pomůžete, uleví si a může jít dál. Nehodnoťte a nechtějte pro ni něco jiného – respektujte ji i její životní cestu, kterou si zvolila. Má na ni právo. 


Myslím, že ve vztazích je velmi složité být s tím druhým, držet jej za ruku, ale nepřinášet tam to své – to své lepší. Možná je lepší pro vás, ale ne pro ni. Je velmi pravděpodobné, že maminka by byla více nešťastná bez péče o tatínka než-li jak to má nyní.


Nezkoušejte změnit maminku, její přístup, ale přijmout maminku a její přístup. Pokud začnete respektovat ji, nebude vám to ubližovat.


Přeji vše dobré, hodně zdraví a respektuplný život vám i celé vaší rodině.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Prarodiče a děti
Dobrý den, Katko! Máme dvouletého vnoučka (před dvěma týdny mu byly dva). Je šikovný, snaží se všechno dělat sám, začíná povídat, všemu rozumí. Má ale stále potíže s nočníkem. Nějak si to v hlavičce obrátil. Odmítá si sednout na nočník, nechce ani to dětské prkýnko na záchod. Chce plenu. Teď když je horko, doufali jsme, že se to naučí. Necháváme ho bez pleny a neustále vysvětlujeme, že tady má nočník, že se chodí na nočník nebo ke stromečku.. Na dotaz, kam se čůrá, ukáže nočník. Když ale dojde na věc, drží to a jde si pro plenu a snaží se obléct si sám plenu. Pokud to nevydrží a je nahatý, snaží se čůrání ručičkami zastavit, jako kdyby to považoval za "špatně". Takhle to dělá se všemi potřebami. Prostě úplně obráceně. Vysvětlování zatím nezabralo a násilím se na nočník posadit nedá.. Občas si dá říct a sedne si, ale nic neudělá. Co s tím? :-) - otázka upravena poradcem
Bára
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Báro,


je báječné, že máte tak šikovného vnuka a kolik toho již umí. Některé děti, co se týká nočníku potřebují čas. Důležité je nenutit a nevytvářet problém! Jakmile se kolem nočníku stane stres k ničemu to není. Naopak. Za některé děti myslí na osobní potřebu rodiče a jiné zase si sedění na nočníku nespojí s potřebou jako takovou. Takže ani neustálé – nechce se ti čůrat? Nepotřebuješ čůrat? Či vysazování na nočník není vždy to pravé ořechové. Vysvětlování si nedokáže v hlavě ještě propojit s potřebou.


Co funguje je – nechat ten správný čas na dítěti. Jakmile je připraveno (a některé jsou připraveny těsně před 3 rokem třeba) tak začne používat nočník/nebo WC samo od sebe. Stačí, že ví, kam se to dělá. Takže – „až budeš chtít čůrat a kakat do nočníku jako dospěláci – můžeš tady máš svoje prkénko a tady nočník.“ A občas to vnukovi připomenout.


Co také funguje je, že děti se učí nápodobou. Takže můžete komentovat – "mě se chce čůrat – já jdu na záchod – vydrž prosím hned přijdu". Zvědavé děti pak chtějí chodit s vámi a za nějaký čas se jim potřeba v hlavičce spojí a začnou chodit na nočník nebo WC.


Všechny děti to nakonec dají. Úplně všechny! Takže v této oblasti vnuk potřebuje jenom trochu času. Tak mu jej dopřejte. Výkonu si za život zažije ještě hodně. 


Krásné dny s vaší rodinou a všem vašim blízkým hodně zdraví.

Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství

Prarodiče a děti
Dobrý den,mám devítiletého vnoučka,bydlí se svou matkou a nevlastním otcem v Itálii
Jeho nevlasní otec ho má rád a tvoří harmonickou rodinu.Muj syn se se svým synkem
vzhledem k velké vzdálenosti nestýká.Já mám však svého vnuka rád a celou jeho rodinu.
Máme spolu velmi dobrý vztah a protože jsem v penzi,dvakrát do roka ho navštívím.
Vnuk mluví jak italsky tak i česky.
Tyto prázdniny jsme se s jeho mamkou dohodli,že vnuk stráví čtrnáct dnú se mnou
daleko od svých nejbližších.Měli jsme spolu celý den program který ho zajímal a byl v pohodě.
S jeho mamkou si během dne posílali sms a foto co dělají,co měli k obědu a večer si
dlouho povídali.Mamka mu večer zavolala že si má napustit vanu a on okamžitě šel.
Jednou večer jsme s vnukem plánovali program na druhý den.Měl telefon od matky
a potom mi oznámil,že si pro něho mamka druhý den přijede protože je mu smutno.
Telefonoval s ní ještě v pul jedné v noci když ležel v posteli.Zdálo se mi to už přehnané
a tak jsem mu mob.telefon vzal s tím,že ho dostane až ráno.
Druhý den dopoledne si pro něho skutčně jeho mamka z Itálie přijela aniž by mi to
alespon oznámila.Vše řešila s ním.Vyčetla mi před vnukem že jsem na něho byl zlý
když jsem mu odebral mobil a že bude trvat dlouho než mi odpustí.
Prosím Vás o Vaše stanovisko,co jsem udělal špatně.
Předem děkuji za Vaši odpověd.
Rudolf Popek
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Rudolfe,


je báječné, že se i nadále stýkáte se svým vnukem! Vydržte. Myslím, že prarodiče jsou velmi důležití pro zdravý vývoj dětí. A rozhodně do jejich života patří. Hlavně v této době.


Jediné, co šlo v tomto případě udělat je, domluvit si pravidla telefonování/sms atd. syna s mamkou předem (myslím tím četnost, pravidelnost…). Je jasné, že když každý den budu svému dítěti volat připomínat se a ptát se, zda-li se mu nestýská, že to „jednou vyjde“ a dítě řekne, že se mu stýská.


Je mnoho táborů, kde zakazují dětem mobily či návštěvy rodičů – právě z toho důvodu, že se dětem pak stýská.


Myslím, že ze strany mamky by bylo lepší, kdyby jej dokázala trochu více pustit a méně kontrolovat neustálým spojením přes telefon. Ale chápu, je to těžké, je to vlastně to nejtěžší na rodičovství – pomalu a postupně děti pouštět a nevytvářet závislé vztahy. Tady se to zatím ještě nepodařilo.


Kéž by bylo více takových dědečků jako jste vy. Neudělal jste z toho, co píšete špatně nic.

Hodně zdraví celé vaší rodině. 

Srdečně, Katka Novotná

Sešívané rodiny
Dobrý den,
mám syna 9 let ADHD, LMR - je to hodně živý kluk, a přítel má dceru 6 let - opak mého syna. známe se už 3 roky, děti si už spolu na sebe zvykli, hrají si spolu. Partner, ale dceru pořád omlouvá, že je malá, holčička atd. Já jsem mu řekla, že je sice holčička, ale vlastně rozumově, je už za mým synem. Do budoucna chceme spolu bydlet, ale pořád když jsme spolu tak on spí se svou dcerou a já se svým synem, prý nemůžou spát v jedné místnosti, jeho dcera by to asi i odmítala. Není třeba dětem ukazovat raději vzor normální i když neúplné rodiny - rodiče v ložnici, děti v pokoji.nebo třeba i spolu sedíme blízko sebe a jakmile přijde jeho dcera, tak mě pustí a sedne si s dcerou... můj syn s tím problém nemá, ani s tím, když máme jen jeho, tak my jsme v ložnici a syn v pokojíčku. ( někdy přijde v noci nebo k ránu, ale to jsme dělaly i my ). Nebo když nejsou sourozenci, tak nemůžou spát v jednom pokoji, každý na své posteli.
Jiřina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Jiřino,


ptáte-li se na můj názor, tak já si myslím, že i když nejsou děti pokrevní sourozenci a jsou ve věku vašich dětí mohou mít společný pokoj. Ale především vše závisí na pohledu vaše partnera a vašich dětí. Partner má zajisté svůj důvod k tomu, proč děti nemohou bydlet ve společném pokoji. Tady bych velmi doporučila si o tom s partnerem promluvit. Z jakého přesvědčení či víry vychází on (proč nemohou spát spolu v jedné místnosti?)


V dnešní době pro některé rodiče tradiční či jak vy píšete normální vzory neplatí a raději dávají přednost pestrosti a pružnosti. Myslím, že klíčem k tomu všemu je o tom spolu mluvit a hledat takové formy soužití ve kterých bude všem dobře. Každý to může mít trochu jinak – a je to v pořádku, jsme jiní, každý jsme jiná osobnost, máme jiné víry a přesvědčení.


Domnívám se, že váš syn s celou situací nemá problém, protože Vy s tím nemáte problém. Podvědomě přebírá vaše postoje a pohodové nastavení, když jste všichni pohromadě. Partner pravděpodobně něco řeší. Možná vinu za rozpad manželství předchozího. Snaží se dceři něco vynahradit. Snaží se jí ochránit a zabezpečit jí maximální pohodu, pohodlí, bezpečí a komfort. Nechce jí trápit? Chce předejít tomu, aby žárlila? Možností je mnoho…. Otázka je zda-li toto dceři pomáhá či nikoliv. A jaké modely chování si odnáší do života. Ale to je na zodpovědnosti rodiče.


Jinými slovy, proč vás pustí, když přijde dcera a sedne si s ní? Mé doporučení je fakt si sednout a s partnerem toto všechno naférovku probrat. Předejdete pak případným nevyjasněným očekáváním v pozdějším čase, až spolu budete žít. Zkuste si každý zodpovědět otázku, jak si představujete soužití s tím druhým, co od sebe očekáváte navzájem ve vztahu k vám i k dětem.  


Přeji vám hodně zdraví a pohody. Mnoho krásných chvil strávených diskusemi a vyjasňováním si svých životních postojů, přesvědčení a očekávání.


Srdečně Katka Novotná, akademie rodičovství

Agresivita dětí
Dobrý den, vážená paní doktorko, děkuji za rychlou odpověď. Syn je jedináček, žije pouze se mnou, otec se o něho nezajímá, příbuzní žijí daleko. Dřív býval hodně klidný, vydržel dlouhé hodiny něco kutit, mezi děti ho musím nutit chodit. Tamten kamarád byl cizinec, rodiče ho pouštěli ven a nekontrolovali; ostatní děti mají organizovaný čas, kroužky, oni vůbec nechodí ven. S tamtím si stavěli hrady, koukali na naučné pořady, měli společné zájmy (syn je hodně technický typ). Na tábory nejezdil, nechtěl, možná pojede teď kvůli mému zaměstnání. Obecně syn moc nemusí být mezi dětmi, raději si hraje sám. Snažím se mu věnovat, ale připadá mi, že na to nemám buňky, technice moc nerozumím, jen mu o ní čtu či pořizuji stavebnice (a někdy stavím). Ještě bych ráda dodala: v první třídě chodil na šachový kroužek (pořád mě obehrává), už ho nebavil, přihlásila jsem ho na angličtinu-z té nadšený nebyl. Jinak do kroužků nechce.
Romana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Romano, děkuji za upřesnění celé situace. Psala jste, co vám poradím. Dovolím si vám nabídnout pár nápadů a je plně na vás, zda-li je využijete či nikoliv.


Syn se sociálnímu chování naučí jedině tím, že bude kdekoliv mezi lidmi. Je na začátku své cesty (období II. socializace začíná kolem 6. rokem vstupem do školy a je vidět, že se učí (viz hřiště)). Celé situaci by mohlo pomoci najít společně se synem jednu aktivitu, která jej bude bavit a chce ji dělat. V té jej podporovat, aby vydržel. Pokud se např. domluvíte, že bude chodit na kroužek „strategické deskové hry“ tak jej bude navštěvovat po dobu minimálně půl roku (to s ním domluvíte na začátku – jako pravidlo).


Další způsob, jak se syn učí sociálnímu chování je od vás. Jak vy navazujete vztahy. Kolik máte přátel. Dokážete navazovat neostýchavě vztahy s cizími lidmi?


Trochu to na mě dělá dojem, že syn nemá propojeny činy a důsledky. To může být tím, že důsledky řeší za dítě rodič. Že je dětem posykováno příliš péče ze strany rodičů. Jde o to umožnit synovi dělat činnosti sám a vést jej k samostatnosti. Nechávat mu činnosti kde zažije úspěch i případný malý nezdar. A ten nezdar bude muset také vyřešit – nést důsledky. Co má doma na zodpovědnost? Je mu 9 let takže zvládne nádobí, může být manažer tříděného odpadu a odpadového hospodářství? Necháváte školu – učení, přípravu aktovky, úkoly plně na něm? Pokud ne zkuste pomalu z této kontroly ustupovat a vytvářet tak prostor, aby si zodpovědnost za školu převzal syn.


To souvisí i s vaší reakci na to, že ho holky/děti zbily. Co mu na to říkáte. Pokud tedy příště přijde ptejte se, proč vám to říká. „Zbili tě hm, to mě mrzí/jsi v pořádku/není ti nic. Co pro tebe můžu udělat? Potřebuješ se mi svěřit nebo poradit co v takové situaci dělat nebo ještě něco jiného? Hlavně neřešit za něj.


Oceňovat. Všimla jsem si, líbí se mi…., zaujalo mě…xy..Popisným jazykem. Oceňovat opravdu často ale není to fejk. Oceňujte věci, které se vám skutečně líbí. Jenom jsou malé/drobné. Nehledejte žádnou velkou pecku.


A na závěr, jak píšete mezi děti jej musíte nutit. Možná on potřebu mít kamarády zatím nemá. Vrstevníci jej začnou nejspíš zajímat až v pubertě, až se začne odpojovat od vás, doposud je tam příliš silná vazba na vás.


Snad vám má řádky pomohou. Přeji vše dobré. HLAVNĚ TO ZDRAVÍ.

Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství

Agresivita dětí
Dobrý den,
devítiletý syn se dobře učí, problém je, že obtížně hledá kamarády. Ve školce neměl žádné, stěžoval si, že ho "bijou holky" (vím přesně, které), to trvá. Měl kamaráda, na kterého si občas postěžoval, že ho "bije", když mu někdo ubližoval, místo obrany naříkal. V první třídě ho považovali za hodného šprta, ve druhé podle slov třídní začal "zlobit" a organizovat třídní zlobení. Našel si dalšího kamaráda, trávili spolu každou volnou chvíli-ten se mu teď stěhuje pryč. Byla jsem ráda, že si nehraje sám. Občas chodí za tím prvním kamarádem, já kamarádím s jeho rodiči, ale není to ono. Jsme z malého města, ale děti tu téměř nechodí ven. Myslím si, že já jsem měla šťastnější dětství, mohla jsem si víc hrát s ostatními. Připadá mi, že synovi chybí sociální chování-dnes mi přišel z hřiště s brekem, že ho děti zmlátily, když jsem se ptala, proč, prý jim chtěl odnést nějakou věc přes jejich nesouhlas. Nedivím se jim. Je urážlivý, uzavřený do sebe. Co mi poradíte? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Romana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Romano,


děkuji za váš dotaz, z vašich řádků mám více otázek než odpovědí. Můžete mi zkusit odpovědět tady přes poradnu, nebo si na mé otázky odpovědět sama a k řešení vás nasměrují.


Hodně by mě zajímalo, jak to má syn. Proč provokuje ostatní děti (uvědomuje si, že ostatní děti provokuje)? Syn hraje zatím „jen“ s dětmi zajímavou hru – provokuje, je zbit/nechá se zbít, informuje vás, že byl zbit – že je mu ubližováno…  Otázka je, co si tím syn potřebuje zajistit/zařídit.  Také bude významné, jak na takovou informaci reagujete, co mu k tomu řeknete, jak se tváříte/chováte. Říká to jenom vám nebo i otci či prarodičům?  Proč na sebe potřebuje strhávat pozornost a organizuje třídní zlobení?


V čem je ten jeden kamarád, co se odstěhoval jiný než všichni ostatní? Podle koho to není ono – podle vás nebo podle vašeho syna? A co to znamená, že to není ono? Chce, mít i on kamarády a hrát si s nimi nebo si raději hraje sám? Má syn sourozence? Chodí do nějakého kroužku ve školním roce – např. na nějaký sport? Jezdí syn na tábory – takové co jsme jezdily my – na 3 týdny bez rodičů?


Je fakt, že naše generace měla jiné dětství, než mají naše děti. Na druhou stranu ony nemají srovnání. Ony nezažily to, co my, a tedy jim ani naše dětství nechybí. Neprožily to a neumí si to představit. Mají své dětství, a to přináší nějaká pozitiva i negativa – jako to naše.


Budu se případně těšit na bližší informace, abychom to spolu daly dohromady. Vždycky můžete se synem zajít k odborníkovi, aby synovi pomohl osobně.


Přeji hodně zdraví celé vaší rodině.

Srdečně, Katka Novotná Akademie rodičovství

Jako máma jsem selhala
2)..u niceho poradne nevydrzi. Jsem unavena, pak i nekdy podrazdena a mrzi me to. Manzel je porad v praci, tudiz jsem na ne skoro sama a i v noci/vecer,kdyz se vzbudi, uklidnim je jen ja. Nemam ani chvilku pro sebe, i kdyz mi manzel rekne, at nekdy vecer zajdu ven, ta predstava, ze syn nebo dcera pláčou a on je nemuze utisit, je pro me hrozna a nikam nejdu, chci aby vedeli, ze tu pro ne jsem. Syn byl vzdycky strasne vesely, usmevavy super kluk. Posledni tydny mi prijde vic ustrašený, je mi ho vazne lito a nevim, co s tim, co jsem zkazila? Chtela jsem ho i treba odnaucit dudlik, ale byl z toho tak nestastny, ze jsem to vzdala. Mozna vnima i ten muj stres... mame i dost maly byt, to me taky trapi... Dekuji za radu.
Z
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, odpověď jsem připojila k první části vašeho dotazu. Srdečně, Katka
Jako máma jsem selhala
1)Dobry den, mam dve deti - syna 21 mesicu a dceru 3,5 mesice. Posledni dobou mam pocit, ze jsem jako mama naprosto selhala. Syn prijal dceru dobre, nezdalo se, ze zarli. Posledni dobou na me ale jeste vic visi, nez kdy predtim. Vsech se boji nebo stydi, dlouho mu trva nez sw rozkouka mezi lidmi, pokud vubec. Je vice uknourany a i spaní, ktere ani pred tim za moc nestalo, se zhorsilo. Beru ho k nam, ale nekdy se pak vzbudi, kdyz jdu kojit dceru a place. Je mi ho lito, jinak je to vesely raubir, porad v pohybu, snazim se mu venovat, k dceri ho poustim, aby meli pekny vztah. Mam neustale vycitky, ze se mu nemohu venovat tolik, jako pred tim (například, kdyz dcera place nebo ji kojim) a naopak, ze ani dceri se nemohu venovat tak, jak drive synovi. Porad se v tom placam, aby byli oba stastni, aby nemeli strach, pocit nejistoty, az jsem z toho sama nestastna, ze to nezvladam jako asi jine mamy a z toho jsou zas oni podle me rozhozeni. Chodim s nimi dvakrat denne ven, hrajeme si, jen syn...
Z
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den,


když jsem četla váš dotaz první, tak mě napadlo – jak já bych jí objala a řekla, to bude dobrý. Na tu dálku to bohužel nejde, ale i přesto vám to objetí nabízím. Bude to dobrý a vy to zvládnete. A víte proč, většinu odpovědí jste již napsala do svého dotazu. Takže vlastně stačí vše trochu jinak přeskládat, trochu si odpočinout a mít možnost se nadechnout.


To, jestli jsme jako mámy či tátové selhali zjistíme ne nyní – když jsou děti maličké, ale až když jsou dospělé. Cílem rodičovství je připravit děti na samostatný život. Aby to zvládli, dokázali si poradit, byli zodpovědné a náš vztah s nimi byl upřímný a srdečný. Aby se s námi nebavily z povinnosti, ale z radosti. Aby s námi chtěli sdílet část svého života a zároveň mohli svobodně žít svůj život. Abychom na sobě nebyli závislí.


Zároveň mi rodiče nejsme zodpovědní za štěstí našich dětí. Za to jsou odpovědni ony sami. Vy (ani nikdo jiný) opravdu nedokážete zařídit, aby byly za všech okolností šťastné a spokojené. Nejde to. Stejně aby nezažívaly pocity nejistoty či strachu. V životě nás provází mnoho emocí a je opravdu velmi neužitečné třídit je na dobré (radost) a špatné (strach). Snažit se zbavit těch "špatných", protože ony nejsou "špatné" naopak, zařizují mnoho důležitých funkcí a jsou velmi potřebné. Všechny. Takže vy máte emoce, vaše děti mají emoce a ať je nazveme, jakkoliv je fajn je přijímat. Emoce je taková informace, co vám vlastně něco říká a když jí potlačujete – většinou potlačujeme ty "špatné" tak se k vám snaží ta informace někudy dostat jinudy – pak jsme nemocní (říká se že potlačované emoce somatizují).


Syn (i dcera) budou procházet různými obdobími. Bude se proměňovat jejich vnímání potřeb, jejich vztah a podobně. Jak z toho ven je napojit se na potřeby svých dětí, ty vnímat a naplňovat. Má syn teď více potřeby ujišťování/náklonnosti a vaší blízkosti. V pořádku – on ví co dělá, ví co potřebuje. Tak jej pochovám, budu jej šušňat, a mazlit.


A ano – vaše děti vnímají vaše pocity, vnímají váš stres. A neumí o tom mluvit jako dospěláci, takže začnou více plakat, nebo se začnou počurávat, nebo začnou být nemocné (nemoci takto malých dětí jsou nemoci rodičů říká psychosomatika), nebo….atd. Proto se říká šťastná máma, šťastné děti. Protože děti zrcadlí, jak se cítíme my rodiče – přesně jak píšete "Syn byl vzdycky strasne vesely, usmevavy super kluk. Posledni tydny mi prijde vic ustrašený" – vy jste ustrašená, unavená, jak píšete. Vám je syna líto – on to vnímá cítí a reaguje na to.


Takže první krok, jak z toho zamotaného kruhu ven je začít u sebe. Začít vnímat sebe, své potřeby, přestat se snažit být dokonalou matkou – občas prostě nestihnete uvařit/uklidit, občas prostě nepůjdete ven vůbec, někdy třeba jednou a někdy budete venku celý den, občas si lehnete všichni do postele a tam strávíte všichni 3 celý den, občas… Pomalu postupně.


Děti vás milují, vědí, že jste tu pro ně. Ale potřebují také jistou mámu, mámu, která myslí i na sebe, občas si odpočine, občas řekne ne, nastavuje hranice, nechá děti si rozbít koleno, být občas naštvané a občas smutné. Kouzlo je v tom, že umožníte dětem prožívat jejich strachy a starosti, necháte je překonávat překážky a zažívat neúspěchy (na tom se učí, na tom rostou), ale zároveň tam budete a budete je třeba držet v náručí či hladit. A pak je znovu necháte jít, a ony to zkusí a buď se to povede či ne, ale to přece nevadí – chybami se člověk učí. A ony mají vás – milují svoji mámu a vždy se mohou do bezpečí její náruče vrátit, aby se zase mohly vzdalovat. A my mámy je musíme pouštět, i když je to občas těžké a bojíme se.


No to jsem se zase rozepsala. Snad vám mé řádky pomohou. Kdybyste chtěla cokoliv probrat vždycky můžete zajít do poradny Akademie rodičovství – buď za mnou či kolegy, fajn jsou i kurzy kde toho všechno probíráme.


Případně až budete mít trochu více prostoru můžete sledovat některé články či tipy na blogu či Facebooku AR.


Přeji hodně energie a zdraví celé vaší rodině.

Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství

Výchovné přístupy
Dobrý den,
potřebovala bych poradit, s mužem vychováváme dceru, které jsou čtyři roky. Už od malička se styděla a dlouho jí trvalo než si okoukala děti i dospělé a mohla si s nimi hrát. Rok už chodí do školky, tak se postoj k dětem úplně změnil a nyní při hraní dětem poroučí ( přines, podrž, udělej....) teď jsem si všimla, že děti si s ní už moc nechtějí hrát. Zkoušela jsem s ní o tom mluvit, ale moc to nechápe. Nevím jak jí to mám vysvětlit. Předem moc děkuji za odpověď.
Soňa Zetková
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Soňo,


děti se v tomto věku stále učí více modelem než-li slovy. Nechápe, co se jí snažíte říci, protože mluvíte o konceptu, který nezná – nemá si vaše slova s čím propojit. Uvádí se, že se až z 80% učí to, co je doma žité a z 20% to co se doma říká. Ten styl, jakým nyní hovoří s dětmi se musela od někoho naučit. Někdo v jejím okolí s ní takto jedná/hovoří a ona se přirozeně domnívá, že je to ten správný způsob komunikace a používá jej dále. Tedy v dalších sociálních skupinách – ve školce.


Řešením je nabízet jí tedy takový model komunikace s ní (jednat a mluvit s ní, chovat se k ní tak), který se jí snažíte vysvětlit. Ona si to již sama velmi rychle propojí a pak změní způsob komunikace s dětmi.


Další variantou je, ještě chvíli vydržet, aby si sama ve školce nakoukala, jak jinak jednat s dětmi, aby si s ní chtěli hrát. Tento způsob má však svá specifika (někdo jinak jedná s ní, než ona musí jednat s jinými lidmi – to naráží na sebeúctu a sebehodnocení, které se nyní utváří a bude ji provázet celý život).


Vysvětlovat jí to můžete zkoušet jedině přes pocity formou hry. Například - já budu královna – pyšná a budu poroučet a ty budeš moje služebná. A pak si vyměnit role. A povídat si o tom co se jí líbilo více, jaký to bylo, kdy, resp. kde v jakém prostředí se cítí jako královna a kdy, resp. kde jako služebná. Zakončit hru opět takovým modelem, který shledáváte jako ten vhodný a správný.


Kdyby vás zajímaly některé články, rady a tipy nejdete je také v blogu Akademie rodičovství, nebo nás můžete sledovat na Facebooku a to vám neuteče žádná novinka. 


Přeji vše dobré, především hodně zdraví celé vaší rodině.

Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství

Dětský vzdor
Dobrý den, Katko,

děkuji moc za odpověď, která mě moc potěšila a dojala. Sama vidím, že mám doma veselého chlapečka, který chce plno věcí dělat sám (např. jíst i polívku, po které je celý upatlaný, ale nějak mě to neznervózňuje, líbí se mi, že to zkouší :) ), jenom jsem byla nějaká nahlodaná z toho, že jsem s Honzíkem nezažila “výbuch vzteku,” a začala pochybovat o tom, jestli dělám vše správně.

Už mnohokrát si rozbil koleno, věřím mu, že sám pozná, co už dokáže a co ne a to taky musím neustále opakovat babičkam a dědečkům, protože ti se o něj hodně bojí (což ale chápu, protože s ním nejsou denně a nejsou si jistí, co všechno už dokáže). Když spadne, tak chvilku poplače a jde pro máminu pusinku právě na to koleno (že by první homeopatikum? :) ).

Děkuju vám opravdu velmi, jste skvělá, že tuto poradnu děláte a pomáháte tak rodinám k tomu, aby měly šťastnější život.
Ema poděkování
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Emo,

děláte vše dobře, věříte svému synovi - úžasný. A ohledně pofoukání bebí - jak říkáme rádi v Akademii - "jo maminka, to je vynález". Řiďte se nadále svým srdcem a svými instinkty a vše bude jak má být. Pokud budete chtít sledovat naše články a další příspěvky s tipy do budoucna můžete se připojit na Facebooku.  Na www.akademierodicovstvi.cz brzy přibudou i videa apod.

Ještě připojuji vzkaz od paní Lenky:
Komentar pro Emu: Myslim, ze vas pohodovy chlapecek je kombinace vaseho klidneho rodinneho zazemi, ale i jeho povahy a temperamentu. Jedno me dite bylo presne takove, az mi to bylo take podezrele, jelikoz u starsiho akcnejsiho ditka jsme obdobi vzdoru opravdu neprehledli. Ted mu je 6, je to pohodar stale a sve potreby se naucil prosazovat jinymi mene "agresivnimi" zpusoby. Napr. metodu ohrane desky by ho na kurzu asertivity lepe nenaucili :) Narozdil od typickeho obdobi vzdoru - vyrazny skok - jsem u nej pozorovala spis postupny vyvoj techto dovednosti. Takze budte v klidu a uzivejte si rodinnou pohodu :)

Hodně zdraví!!! A díky za vaše slova ocenění. Srdečně Katka
Dětský vzdor
Komentar pro Emu: Myslim, ze vas pohodovy chlapecek je kombinace vaseho klidneho rodinneho zazemi, ale i jeho povahy a temperamentu. Jedno me dite bylo presne takove, az mi to bylo take podezrele, jelikoz u starsiho akcnejsiho ditka jsme obdobi vzdoru opravdu neprehledli. Ted mu je 6, je to pohodar stale a sve potreby se naucil prosazovat jinymi mene "agresivnimi" zpusoby. Napr. metodu ohrane desky by ho na kurzu asertivity lepe nenaucili :) Narozdil od typickeho obdobi vzdoru - vyrazny skok - jsem u nej pozorovala spis postupny vyvoj techto dovednosti. Takze budte v klidu a uzivejte si rodinnou pohodu :) - otázka upravena poradcem
Lenka:
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Milá Lenko, děkuji za komentář. Přeposlala jsem jej Emě. 
Děkuji, že čtete poradnu. Vše dobré. Katka
Dětský vzdor
Ještě bych chtěla dodat, že Honzík byl v pohodě i např u odebrání dudlíku, s manželem jsme se rozhodli, že už je na čase usínat brz něj, malému jsme to řekli a jediné, co udělal je, že se první noc, co bez něj usínal po něm koukal a asi půl minutky zaplakal. Potom klidně usnul a dál ho nepotřeboval (v té době jsem ho uspávala v mé náruči, měl asi rok). To stejné s kojením. Kojila jsem do necelého roka, ale potom už jsm nechtěla, tak jsem mu jeden večer dala lahev (kojila jsem ho jen před spaním) a on ji bez problémů přijal. Stejně tak, když jsme mu místo mléka začali dávat čaj s medem, potom bez medu a potom samotnou vodu.

Máme pohodové manželství, v podstatě nemusíme řešit žádné zásadní problémy (ťuk ťuk) a od dob, kdy byl Honzík ještě maličký, jsem si přivydělávala.

Uvědomuju si, že plno jiných maminek by bylo rádo za takový “problém,” jenom se asi potřebuji ujistit, že malému nějak nevědomky neškodím.

Děkuju!
Ema část 3
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Emo,
moje odpověď je v první části vašeho dotazu. Děkuji Katka
Dětský vzdor
Potom to zkusí ještě párkrát, ale tím to končí. Je s ním dobrá domluva, ale bojím se toho, aby v sobě neměl nějakou potlačovanou zlobu nebo se bál projevit nebo cokoliv.

Když na internetu vyhledám vzdor u batolat, tak všude píšou, že je to zdravé a známka toho, že to bude silná osobnost, že má silnou vůli aj. a nikde není nic o tom, když období vzdoru téměř nepociťujeme. Od okolí stále slyším věty, že je dobře, že se projeví aj., s čímž souhlasím a trošku se bojím, abych ho nějak “neudupávala.”

Je to v pořádku, že se téměř nevzteká a když už, tak chvilku? Jak poznám, že mu dávám dost prostoru?

Můj osobní pocit je takový, že je to pohodář, který je splachovací, ale nechci nic zanedbat.

Celkově je hodně mazlivý a máme svoje chvilky, kdy jsme jenom tak spolu a užíváme si sami sebe a nic neděláme (např u usínání), ale taky jsme hodně často mezi lidmi, hodně cestujeme a celkově máme hodně aktivit (i když se nejedná o žádný kroužek).

Děkuji moc za odpověď.
Ema část 2
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Emo,
moje odpověď je v první části vašeho dotazu. Děkuji Katka
Dětský vzdor
Dobrý den,

předem se omlouvám za možná hloupou otázku, ale už nějakou dobu mi leží v hlavě a potřebuji se ujistit, že nedělalm nic špatně. Mám syna, který má 20 měsíců a v očích mých i mého okolí je to úžasný a hodný chlapeček. Ve vývoji byl vždycky kousek doprědu, ale do ničeho jsem ho netlačila, přijde mi, že to je zbytečné. Od narození byl strašně hodné miminko, prošel si separační úzkostí, která ale nebyla nijak zásadní a zvládli jsme to, myslím, dobře. Od malička neplače (ani když byl malé miminko). Prostě jsem s ním opravdu na dovolené.

Moje obavy jsou v tom, že všechny ostatní děti v mém okolí se někdy vztekají (některé více a některé méňe). A já si myslím, že je dobře, že ze sebe ten hněv a stres dostanou. Honzík se ale nevzteká. Samozřejmě dá najevo, že se mu něco nelíbí a když mu například něco zakážu, tak se zlobí, ale třeba jen 10 vzeřin. Většinou to probíhá tak, ze si k němu dřepnu, řeknu mu, že ho chápu, ale že to prostě dělat nesmí z toho a toho důvodu.
Ema část 1
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Emo,


děti mezi první a třetím rokem započnou cestu k samostatnosti, kterou završí odpoutáním v dospívání. Bez tohoto podstatného vývojového období (období vzdoru) by váš syn nebyl "Já Honzík". I váš syn přirozeně usiluje o samostatnost, a to můžete pozorovat na aktivitách, které dělá – já sám. Já chci.. apod. Syn činnostmi testuje své možnosti a limity. Zkouší. Objevuje. Pokud mu to umožníte (dáte mu ten prostor) bude se vyvíjet zdravým způsobem a bude z něj růst osobnost. Syn potřebuje objevovat a vzdalovat se vám, proto, aby se mohl zase do bezpečí vaší "náruče" vrátit. Pokud je přijímán i když se vymezuje – je to základní kámen proto, aby se měl v dospělosti rád.


Pravdou je, že nejtypičtějším příkladem pokusů o individualitu jsou projevy nesouhlasu, resp. výbuchy odporu proti rozhodnutím a příkazům rodičů. Ale není to tak vždy. Záleží na přístupu rodičů a modelech, které dětem nabízí. Není to tak, že by období vzdoru nebylo jen váš syn ladí s prostředím, ve kterém vyrůstá – doma je to v pohodě, máma je v pohodě, táta je v pohodě – syn je v pohodě.


Kouzlo celého období vzdoru je být naladěná na potřeby dítěte. A z toho, co vy popisujete jste naladěná na potřeby svého syna! Bez tlaku na výkon! Navíc nabízíte sebe jako model pro svého syna. Synovi důvody svého rozhodnutí vysvětlujete, jste transparentní, nejdete přes sebe/jste sama sebou a zároveň nastavujete hranice a nedovolujte mu vše. To vše je ještě podpořeno pohodovým manželství a klidem u vás doma. Co více si přát.


Takže u vás doma je vše v naprostém pořádku. (Udupané dětí se projevují úplně jinak). Podporujete syna v jeho objevování a zkoušení, nechte jej si občas "rozbít koleno", nezametejte mu cestičky, buďte nadále laskavá a sama sebou, transparentní, otevřeně se synem komunikujte, nastavujte a posouvejte hranice. Oddělujte emoce od chování – zlobit se může, ale chování xy ne. Syna mazlete, oceňujte. A vše bude nadále v naprostém pořádku.


Jste úžasná máma, máte báječnou rodinu a váš syn je díky tomu v pohodě, milován a v bezpečí. Až jsem se z toho dojala.


Přeji hodně zdraví vám všem. Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství

Vztahy v rodině
Pomočování u školních dětí - doplnění. Děkuji za Váš názor. Ještě dodám několik informací - vnuk je z úplné rodiny, byl sice počat jako "záchrana vztahu", něvěra zetě. Je mladší ze dvou sourozenců /věkový rozdíl je 10 let/. Nespí a špatně jí od narození. Několikrát jsme žádali dceru, aby našla odborníka, ale vždy se setkáme s názorem , že z toho vyroste a je to jejich věc. Ale vidíme co z vnuka vyrůstá a není nám to lhostejné. Pamlsky se kupují, proto, aby měl co jíst. Stane se i, že brambůrky mu dají večer , když nechce spát. Do lahve z dudlíkem mu dávají mléko, nebo nějaký koktejl s mléka. Občas sní nějaké jídlo, ale je to vyjímka. Ve škole nejí, na školu v přírodě automaticky nepojede, protože dcera řekne, že on tam jet nechce. Když je občas u nás /nebydlíme v jedné domácnosti/, tak se chová celkem dobře, občas sní ovoce, suchý rohlík, trochu polévky, ale jakmile přijede dcera, tak začne brečet, vztekat . otec vnuka moc nefunguje - vše mu dovolí, nebo dělá, že se ho to netýká. - otázka upravena poradcem
Kamila
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Kamilo,


děkuji za doplnění informací. Je jasné, že vnuk funguje jako záchrana vztahu i nadále. Pokud je vnuk v jiném prostředí, a především bez maminky, tak pomalu začíná fungovat jinak. Začne jíst, nepláče tolik, nepomočuje se atd. Jakmile jsou všichni společně, tak vše zajede do svých kolejí. On je „problémové dítě“ (já si nemyslím, že je problémové dítě – já si myslím, že vnuk je báječný a moc silný a statečný (nést toto břemeno není snadné), ale z vnějšího pohledu se to tak zdá – nejí, nespí, pláče…jsou s ním starosti…kvůli jeho problémům nemůže jet ani na školu v přírodě atd…) a v rodině se vše točí kolem starostí o vnuka. Tím není čas řešit jiné starosti a problémy – nefunkční vztah dcery a zetě, ty zůstávají tzv. pod kobercem.


V tomto případě je pro dceru velmi těžké vyhledat odborníka (začít řešit své problémy a starosti místo laskavé péče o syna, který…..) a otec rezignoval a přežívá – je chycen. Vnuk určitě vyroste – ale modely a vzorce chování si bude odnášet do dalších vztahů, to že se nezapojuje mezi vrstevníky může také přinášet v jako životě komplikace.  Takže pokud nebudou situaci řešit rodiče dnes, může později řešit vnuk za pomocí terapií v dospělosti.


Zlom bude nastávat v pubertě – vnuk může mít tendence utíkat k drogám, sebepoškozování apod.


Zkuste promluvit s dcerou ne o vnukovi, ale o jejím vztahu se zetěm. O tom jaké jsou její názory na rozvody v rodině, jestli vůbec tuto možnost připouští, nebo je to něco, co nepřipadá v úvahu, protože by např…mohla zklamat vás, sebe, děti.. Povídejte si s ní o jejích potřebách a přáních. Možná potřebuje pomoci zpracovat nevěru manžela. Co ona jako žena, člověk by si přála. Zkuste jí pomoci posílit její důvěru v sebe. Čím více si bude dcera jista sama sebou, tím více bude mít síly se na celou situaci podívat více z nadhledu. Buďte její oporou a zkuste se co nejméně vyjadřovat k vnukovi – on je teď její jistota a pokud byste negativně hovořili o vnukovi, mohla by se dcera vůči vám vymezit a omezit s vámi kontakty. Bez něčeho nového se nemůže vzdát starého.


Není to snadná situace, ale určitě se to dá zvládnout (rodinná terapie). Díky za prarodiče jako jste vy, kteří nad událostmi přemýšlí a snaží se získat podporu pro své nejbližší. Přeji vám hodně zdraví. Pokud jsem napsala něco nesrozumitelně – klidně se ptejte.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Rozvod v rodině
Dobrý den, manžel (42),3 děti (synové 17,13 a dcera 5)manžel si našel před 4 měsíci milenku, do které se zamiloval. Chce být s ní,navrhuje zůstat s námi, protože by neunesl odloučení od dětí, hlavně dcery, která je na něho dost fixovaná, je extrémně emočně založená, nedonošená-1200g,39cm, odklad PŠD, nástup do přípravné třídy) a pak časem až povyroste, tak odejde nebo se třeba s ním milenka rozejde. Zároveň by se mnou neměl žádný intimní vztah, na krásnou rodinu bychom si jen hráli a jezdil by za milenkou. Já tuto variantu asi psychicky nezvládnu a raději bych mu umožnila odchod od nás k milence ( sama s bytem, dospělá dcera) a stanovení pravidel návštěv dětí a peněz. O rozvodu jsme zatím nemluvili. Nevím, co bude pro děti lepší - odchod nebo hra na rodinu bez polibků, objímání před dětmi? Chtěla bych o vztah bojovat, ale manžel v tuto chvíli nemá zájem. Synům jsme po půlroční nekomunikaci oznámili, že je vše v pořádku, mluvíme spolu a už se nebudeme hádat.
Katka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Katko, děkuji za vaši důvěru.


Chápu, že je to pro vás velmi náročná situace. Na jednu stranu píšete, že návrh manžela psychicky nezvládnete, zároveň uvažujete, co bude lepší pro děti. Jste báječná máma, co i v takovýchto těžkých chvílích dokáže myslet na děti a přemýšlet nad možnostmi řešení takového těžké životní situace. Máme můj obdiv.


Pokud se ptáte, co bude v této situaci lepší pro děti, tak, aby zůstal manžel s vámi. Oba synové obzvláště ten mladší je ve věku, kdy je pro něj klíčová otcovská role a utváří si modely pro další jeho partnerské vztahy. Vaše dcera nejenom, že je na něj dost fixovaná nyní, ale bude jej potřebovat i nadále pro svůj další vývoj (s každým rokem více a více). I přes veškerou snahu rodičů střídavá péče spojená se stěhováním dětí toho dětem nezajistí.


Každá rodina je jiná, je jedinečná se svými specifickými vztahy a způsoby komunikace a chování. Ta vaše může poskytnou dětem bezpečí a zázemí pro jejich další vývoj a růst. Pořád můžete zůstat rodina, můžete společně vychovávat vaše 3 děti a nabízet jim model zdravé komunikace; že i v těžkých chvílích stojí rodina spolu, že věci se nemají vzdávat, že stojí za to bojovat za hodnoty, kterým věříme. A myslím, že v dnešní době to není málo.


Píšete, že byste chtěla bojovat o vztah – tím, že s manželem zůstanete jako rodina o něj dle mého názoru bojujete. Vždy je tady možnost, že vztah s milenkou ukončí buď on nebo ona. Že zjistí, že s vámi a celou rodinou přichází mnohem o víc, než s milenkou získává. Myslím, že se nám to ve vztazích občas stává. Jsme spolu dlouho, zavaleni rutinou a starostmi všedních dní a nejednou přijde závan něčeho nového, jiného, a to nás zláká. Mnohdy si neuvědomíme, že měníme 20% za 80%. A v okamžiku, kdy nám to dojde zjistíme, že jsme za sebou spálili všechny mosty a těžko se vracíme zpět.


Vím, že události mohou nabrat různý spád, ale mám-li se dívat na situaci tak jak je dnes s ohledem na děti, tak bych doporučovala zůstat spolu jako rodina. Neznamená to hrát si na šťastnou rodinu, ale nastavit pravidla fungování s manželem a pokud bude vztah přetrvávat oznámit to dětem. Aby si manžel uvědomil také svou zodpovědnost.


Pokud se rozhodnete, že se chcete s manželem rozejít či s ním zůstat (obojí je těžké) vždy se můžete obrátit na odborníky, aby vám pomohli situaci zvládnout.


Pokud budete potřebovat více informací pro to, abyste se mohla rozhodnout můžete se na mě kdykoliv obrátit tady v poradně, nebo v poradně Akademie rodičovství, klidně pište i na adresu info@akademierodicovstvi.cz.


Moc na vás myslím, a posílám mnoho sil do dalších dní. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Pomočování u školních dětí
Dobrý den. Máme téměř 8-letého vnuka, který nechce téměř jíst - běžné jídlo, jí bonbony, brambůrky, zmrzliny. Dcera mu tudíž dává pít 3x denně z lahve z dudlíkem, v noci málo spí, stále brečí, ještě se občas i pomočí. Co s tím? Děkuji Vám.
Kamila
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Kamilo,


z toho co jste napsala toho vím o celé situaci příliš málo. Netuším, z jakého rodinného zázemí vnuk vychází, ale něco jej hodně trápí a snaží se vám to říci – svým způsobem. A stal se z toho zamotaný kruh.


Ohledně jídla by se mohlo jednat o boje o moc. Kdy děti nechtějí jíst a rodiče mají tak veliké starosti o jejich zdraví a vývoj, že udělají první poslední – třeba i pití z láhve s dudlíkem. Tím pádem dítě bude své nároky stupňovat a zoufalý rodič ustupovat. Až se zdá, že není z toho kruhu cesty ven.


Otázka je, od kdy vnuk nechce jíst. Je to téměř od malička? Nesouvisí celá situace s nějakou událostí v jeho životě? A proč dcera kupuje zmrzliny, bonbony a brambůrky? Co mu dává pít z lahve s dudlíkem? A proč – co jí k tomuto nápadu přivedlo? Jak celou situaci dcera řeší, když chodí vnuk do školy? A jak to chce řešit, až pojede na školu v přírodě? Jak dcera přemýšlí o svém synovi – jako o malém dítěti – roztomilém batoleti nebo o fajn klukovi co chodí do školy? Jak jinak by musela dcera svého syna vnímat, aby jí to umožnilo k němu přistupovat jinak? Má vnuk doma nějaké povinnosti? Když vnuk trochu jí – co jí? V čem je ten den jiný, že jí? A jí třeba u vás, když s vámi není vaše dcera? Snad vás tyto otázky přivedou k zamyšlení se nad celou situaci z jiných úhlů.


Stejné je to s pomočováním v tomto věku. Pokud není vnuk nemocný – nemá problémy s ledvinami, močových měchýřem atd…(předpokládám, že nemá) tak se říká, že děti když se pomočují – pláčí pod sebe. Píšete, že vnuk stále brečí. Domnívám se, že když není možnost brečet – snaží se situaci zvládnout, tak se může pomočit. Nebo se to stává ve dnech, kdy toho je na něj opravdu hodně.


V tomto případě bych se moc přimlouvala k tomu zajít osobně za odborníkem. Kdyby dcera i s vnukem mohla zajít do poradny v místě bydliště, věřím, že by to oběma moc pomohlo.  Pokud žijete všichni ve společné domácnosti, tak je vhodné zajít do poradny všichni tři – vy, dcera i vnuk.


Pokud celou situaci budete chtít probrat se mnou jsem vám k dispozici tady v poradně, nebo v poradně Akademie rodičovství, na emailu info@akademierodicovstvi.cz.


Držím palce, hodně zdraví vám i celé vaší rodině.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Cucání palce
Dobrý den, prosím o Váš názor: třetí dcera 4,5 r. si začala po odstavení v 1a3/4 roce cucat palec. (Odstavení jsem ji, protože mě ožužlávala celou noc . Jednoho dne jsem řekla, už ne. Dva večery plakala, že chce kojit, ale pak už se nikdy prsu nedožadovala. Spí celou dobu s námi ve svojí postýlce bez bočnice přiražené k naší posteli.) Cucala palec jen při usínání a ve spánku. Později připojila mou odloženou noční košili, jejíž cíp si zároveň s dumláním palce tře o tvář. Na tomto fetiši se stala citově závislá a začala si jej i přes den nosit po bytě a vyžadovat jej i s sebou např, na cestu či do MŠ.Na druhou stranu, když se stane, že si košili zapomene vzít, je z toho chvíli smutná, ale v pohodě pak den prožije (a necucá si ani palec).Jakmile má košili, cucá si palec.Nemluvím ani o komentářích rodiny a okolí, to si dovedet představit.Ale už to začíná vadit i nám-rodičům.Samozřejmě má křivé zuby trochu,ale také se jí děti i dospělí smějí.Ona sama říká, že palec+košili prostě potřebuje.
Klára
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Kláro,

je mi jasné, že radami, návody a komentáři jste zásobena dostatečně a někdy je dost náročné to ustát s odstupem a nadhledem. S cucáním palce děti většinou do 5 let přestanou.


Při odstraňování zvyku cucání palce (palec+košile) je třeba postupovat trpělivě, pomalu, důsledně, krok za krokem. Začala bych tím, že bych dceru na její zvyk upozornila (jasně a jednoduše pojmenovat a vysvětlit čím přesně jí škodí – „to, že si cucáš palec a košili je zvyk a bylo by fajn se jej zbavit. Protože to, že si cucáš palec způsobuje, že zoubky špatně rostou – křivě a tvoje brada (čelist) také. Máte-li fajn zubaře/zubařku může vám pomoci s vysvětlováním ona/on. Může mít jiný nehet na jednom palici než na druhém či jinou barvu kůže….. atd.


Hodně bych stavila na těch situacích, kdy zapomene, a přesto všechno zvládne. Tady bych jí hodně oceňovala a povídala si s ní – jak to, že to zvládla. Díky čemu.


A jako další krok bych s ní probrala možnost se s košilí (a tedy i cucáním palce) rozloučit. Jde o to nabídnout jí „vyhodit“ košili a vyčkat, až na situaci bude sama připravená a sama košili vyhodí – /schová do krabice/ dá k panenkám/ dá xy…. nikoliv ji košili brát, vyhrožovat, odměňovat. „dneska jsi byla ve školce a zvládla jsi to bez košile, možná už jí nepotřebuješ vůbec. Některé věci jsou na čas fajn a moc je potřebujeme, ale za čas už nám třeba tak dobře neslouží – tak to máme všichni. Tak až budeš chtít můžeme jí poděkovat a rozloučit se s ní. Kam bychom ji mohly dát, až jí nebudeš potřebovat? …. Dcera přijde s nějakou variantou/nápadem…pak stačí jen vyčkat až bude připravena se zvykem skončit.


Musí být na ukončení zvyku připravena a z toho, co popisujete to vypadá, že dcera řeší svoji nejistotu a úzkosti v konkrétních situacích cucáním palce a košile. Nejlépe jí připravíte oceňováním (popisně co se vám líbí, čeho jste si všimla atd.), nabídnout jí, že může mít doma něco na starosti (třeba srovnávat boty, doplňovat toaletní papír atd.) a mluvit s ní o situacích, které jí čekají předem. Potřeba orientace je velmi důležitá a dceru podpoříte tím, že jí budete popisovat dopředu co bude, jak to bude probíhat atd. Velmi detailně a pravdivě.


Při psaní odpovědi jsem si vzpomněla na knížku – Kam se poděl můj sýr (mají jej i v dětské verzi – a mám tu knížku moc ráda, znáte jí?). Na konci je mimo jiné také poučení – „čichejte k sýru často, abyste věděli, kdy začíná plesnivět“. Tak ještě nabízím, přečíst dceři tento příběh a propojit jej s košilí a palcem. A začít pomalu zkoumat, zda-li jsou ještě potřeba nebo ne. A jak poznáte, že už nejsou potřeba (podle čeho)?  A kdo to pozná první že už nejsou potřeba?...


Věřím, že s laskavým přístupem celou situaci zvládnete. Rodiče mi to většinou popisují tak, že pak z ničeho nic (dle jejich pohledu) samo dítě řekne „už nepotřebuju/už nechci“ a je vše vyřešeno.


Přeji vše dobré, především hodně zdraví vám i celé vaší rodině.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství 

Děti a party
část 2. nebo i méně. Ona je z toho pak smutná. Zase následuje to moje: přátelství se neměří na procenta, buď tě má někdo rád nebo ne. Nevím, jestli je to tím, že je jedináček, ale mám pocit, že si s ní hraje, že se ubezpečuje, že nad ní má navrch. Štve mě, že když není venku, dcera si normálně hraje s dětmi a když přijde on, okamžitě jde za ním. On jí prý má také moc rád... tím spíš, ale nechápu, proč... na té oslavě to skoro vypadalo, jako že si ji pozval, aby měli otloukánka, možná to ale vidím moc tragicky. Znám se i s jeho rodiči, jsou fajn, ale nemám pocit, že by to nějak řešili, spíš do toho asi nechtějí vstupovat.. já ale nechci nechat dceru trápit. Napadá vás něco?
m
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, moje odpověď je v první části vašeho dotazu. Děkuji Katka
Děti a party
Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak pomoct/ poradit dceři v komunikaci s kamarády. Mám holčičku (8let), myslím, že jí mají děti ve třídě rádi, často chodí k někomu na návštěvu, oslavy narozenin... Má nejlepšího kamaráda, který ji má asi taky rád, jen se k ní někdy chová (podle mě) dost zvláštně... vím, že ve třídě říkal v partě dětí, že se s dcerou nebudou bavit. Když měl oslavu narozenin, prý se na ni moc těšil a nakonec před ní s ostatními utíkali a ona plakala. Bylo mi jí moc líto a nevím, do jaké míry do takových věcí vstupovat... já jí navrhla, že jestli chce jít, půjdeme. To ale nechtěla. Ona je taková přímá, když má někoho ráda, tak nevymýšlí. Dost mě to vůči ní mrzí. Přijde mi, že se na něj moc upnula a on toho zneužívá. Řekla jsem jí, že si myslím, že kamarádi by se k sobě měli chovat hezky a že by mu měla dát najevo, že jí to vadí. Rozhodnutí je ale na ní. Další věc: její kamarád jí často říká, když něco udělá, co se mu třeba nelíbí, že má jen 5% přátelství... 1 část
m.
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den,


z vašeho dotazu nevyplývá, zda-li se chováním kamaráda trápí i vaše dcera. Nebo to trápí jenom vás. Na začátek by bylo fajn zjistit od dcery, jestli jí chování kamaráda vadí a jestli ona od vás rady a pomoc chce. Vnímám to tak, že dcera může být z přátelství na 5% smutná, ale ne z toho jak se chová její kamarád. Stejně jako vy jste nabídla, že půjdete domů z oslavy, ale dcera nechtěla.


Vlastně se celkově více ptát dcery, jak toho kamaráda vnímá, jak to má ona, co se jí na něm líbí apod. To vás pak nasměřuje k dalším krokům. Neřešit své potřeby ochránit dceru ale potřeby své dcery – co jí to přátelství s tímto daným kamarádem dává. Proč se s ním tak ráda kamarádí?


Souhlasím s vámi, že přátelství se na procenta neměří. Stejně je to s možností zajistit si pocit důležitosti přes povyšováním se nad druhé. Bohužel s tím nic dělat nelze. On vychází z chování jeho nejbližšího okolí k němu a z toho jaké vzorce chování a komunikace se od svého okolí učí.


Má-li vaše dcera sourozence – jak vypadá jejich sourozeneckých vztah? Vidíte zde nějaké podobnosti?


Dcera se socializuje a učí se mezilidské vztahy. Pro mámy je nejtěžší, když vidí, že se jejich děti trochu trápí, když musí něco zvládnout a překonat. Úkolem rodiče není dítě ochránit od všeho nepříjemného, to ani nejde. Úkolem rodiče je naučit dítě tyto situace zvládat. Dcera je ve věku, kdy si potřebuje zažít okamžiky úspěchu, že věci zvládne, aby si mohla věřit. Tady vysvětlování, nepostačí. Ona se tak potřebuje cítit a bez sebezážitku se k tomuto pocitu nedostane.


Přeji vám i celé vaší rodině vše dobré, především hodně zdraví a fajn prázdniny.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Děti a učení
Dobrý den, rada bych se zeptala, na zaklade vasich zkusenosti, kdy zacinaji mluvit bilingvni deti. Ja na syna mluvim cesky, manzel Anglican anglicky. Synovi je rok a pul a zatim vubec nemluvi, respektive zvatla a povida ve svem jazyce. Ale zadna slova ani ceska ani anglicka. Mame mu jeste dat cas nebo uz bych to mela nejak resit? Trapi me to. Syn nam obema rozumi, poslechne pokyny (kdyz chce :)), umi ukazat nektere casti tela apod. Mohu rozvoj reci nejak podporit - denne cteme a prohlizime knizky, zpivame, mluvim na nej, pojmenovavam veci.
Dale bych se zeptala, co by melo dite v jeho veku umět? Je šikovný, ma rad ruzne vkladacky apod, ale u niceho mi moc nevydrzi. Kdyz vymyslim hru, nez mu to stihnu ukazat, hracky rozhaze (například stavet kostky, davat na sebe ruzne velke kelimky apod.). Venku si beha vsemi směry, poslechne jen nekdy, ale nekdy se na par metrech placame hodinu. Synovi se snazim maximalne venovat, mame tedy jeste miminko, ktere prijal dobre. Dekuji za odpoved a radu.
Lena
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Leno,

z mých zkušeností bilingvní děti mluví vždy později. Některé až okolo 3 roku a zvládají pak již oba jazyky (s dalším jazykem se doba prodlužuje). Pokud syn rozumí, tak je vše v pořádku a já bych se přimlouvala dát mu ještě čas. On to pak rozjede ve velkým . Pokud čtete (i třeba 1 knížku dokola), zpíváte a mluvíte na něj je vše v pořádku – jenom je to trochu fuška začít mluvit 2 jazyky.


Tak jak to popisujete – máte báječného syna a vy jste pozorná a vnímavá máma. A ikdyž nepíšete více o tatínkovi a miminku – vše u vás v rodině je v harmonii. Kdyby totiž nebylo, některé z dětí by vám to komunikovalo (agrese, nemoci, pláč apod.).


Ptáte se, co by měl syn v 1,5 roce umět. To, co dělá – běhat všemi směry, jíst lžičkou a pít z hrnečku, mohl by zvládnout přinést a odnést talířek/hrneček. Děti v tomto věku milují schody a chůzi po schodech. Běhat za míčem a kopat do míče. Rozvíjejí jemnou motoriku.


Co mě se 1000x v tomto věku osvědčilo je následovat děti. Chtějí se cákat ve vodě – tak se cákáme ve vodě, a vezmeme kelímky a přeléváme vodu a pořád dokola. Až dítě přejde k jiné aktivitě – schody, tak chodíme do schodů a pořád dokola. Až se dítě nasytí danou aktivitou – naučí se to, plynule přejde k jiné a většina z nich se vše naučí a vše zvládne. Jenom možná každé trochu v jiném pořadí a čase. Ale naučí.


V montessori pedagogice existuje pojem senzitivní fáze. Je to období zvýšené vnímavosti dítěte na určitou činnost. Znamená to, že konkrétní věc ho velmi fascinuje a dítě vynakládá značné úsilí se v dané činnosti zdokonalit. Děti mají určité své vnitřní nastavení, které jim říká, co a kdy mají dělat. Aby se mohly adaptovat na tuto společnost, instinktivně chtějí dělat věci, které děláme my dospělí. Proto je zcela určitě zjednodušeně řečeno zajímají více hrnce a vařečky, než všemožné hračky. Již brzy si lze všimnout, že děti napodobují činnosti, které se dějí v jejich nejbližším okolí a chtějí tyto aktivity zkoušet samy. Když jim to umožníme bývají velmi spokojené a vydrží danou činnost dělat se zaujetím.


Přeji vám krásné léto plné dobrodružství a objevování.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Pláč, strach a jiné úzkosti
Dobrý den,máme problém s naším 6-ti letým synem.Každý večer vyžaduje,aby s ním někdo ležel v posteli,protože se bojí.A to i přesto, že je v pokoji s o dva roky starší sestrou a je rozsvíceno na chodbě a mají otevřené dveře.Ložnice je hned naproti,nepomáhá ani když jsme nahoře a máme otevřené dveře.Jakmile se pohádka chýlí ke konci, už volá a brečí,že se bojí.Přítel si už pravidelně chodí lehat k němu,protože on pořád křičí a tím budí sestru,která se potřebuje ve škole soustředit.Když usne,přítel se vrátí do ložnice.Jakmile se syn probudí i když se svítí a hraje televize,přijde opět s brekem a vysvětlením, že má strach.Nepouštíme žádné filmy a pohádky,kde jsou příšery, kterých se bojí,dokonce i Scooby Doo už jsme odbourali. Nevíme, zda jen nevyžaduje, aby u něj někdo neustále ležel, když ví, že mu to vyjde a pokud ne, tak už netušíme jak mu pomoct a přitom se normálně všichni vyspat ve svých postelích. Bojí se i ve dne jít v domě sám do patra.Už nevíme, co s tím dál.Děkuji za radu
Markéta T.
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Markéto,


děkuji za váš dotaz. Strach k životu patří. Je to přirozená reakce. U dětí se strach týká většinou něčeho neznámého. Vzniká z nevědomosti, z nedostatku informací. Jak se budou děti seznamovat se světem, přirozeně bude množství důvodů ke strachu ubývat. Většina odstínů strachu ustupuje s nástupem do školy, kdy dítě začíná získávat nové poznatky a rozeznává přesněji, co je realita a co fantazie. Ale berte strach také jako prostředek, který nás posouvá dál a stává se i jakýmsi zdrojem pro aktivaci pudu sebezáchovy.


Strach s věkem nezmizí. Jenom dostává jinou podobu a strachujeme se v jiných situacích, které jsou zase specifické pro dospělý svět. S věkem se naučíme se svým strachem zacházet. Naučíme se situace prožívat tak, aby nás strach neomezoval při běžném životě, ale v nebezpečných situacích nám sloužil. Strach prostě patří mezí základní emoce, se kterými přicházíme na svět.


Dovolím si vám nabídnout pár nápadů co s tím (netuším od kdy má syn strach a předpokládám, že se nepočurává či nemá jiné starosti…). Také je otázka zda-li někde jinde – třeba když spí u babičky má také strach nebo je to jenom doma. Vybírejte pocitově – který vám bude sedět. Všechny směřují k tomu, abychom synovi s jeho strachem pomohli. Pomohli mu jej překonat.


Vycházím z toho, že i když syn vyžaduje vaši přítomnost v 6 letech, tak má za tím nějakou silnou potřebu – bezpečí, orientace, náklonnosti apod. A bez naplněné potřeby se jeho vyžadování může ze spaní přesunout jinam, ale problém nebude vyřešen. Protože neodstraníme příčinu.


Takže možnosti, které mě napadají:

1. Strach je normální. Povídejte si o něm se synem. I já nebo přítel máme někdy strach třeba z…… I sestra má strach občas třeba z………….

2. Připojit se k tomu, že má syn strach. Je to nepříjemné. Co by mu pomohlo? Co třeba, že by spal s vámi v posteli – a až bude mít pocit, že to zvládá, může se kdykoliv vrátit do dětského pokoje. Varianty řešení – buď s vámi přímo v posteli, nebo lze přemístit postel k vám do ložnice (dle možností, dispozic atd.). Nebojte, že jej tam budete mít do 15 let. Naopak s čím větší lehkostí mu toto umožníte, tím rychleji situaci zvládne.

3. Další cesta může být, aby syn popsal, z čeho má strach. I když neví – tak jak ten strach vypadá? Je to třeba příšera? Jde o to, co nejvíce tu jeho představu zhmotnit, dát jí jméno. Je neviditelná/vidí jí jen on, má 3 hlavy, vydává či nevydává zvuky. A jaké jí dáme jméno? Třeba se bude jmenovat Alfons (popis i jméno vymýšlí syn). Jakmile je strach takto zhmotněn a má své jméno – dá se s ním mluvit, dá se s ním domlouvat, dá se mu říci ať jde pryč, dá se s ním skamarádit. Co by chtěl syn?

4. Další varianta je, že jej může nakreslit. Pak již stejně jako v bodě 3.

5. Vyprávějte synovi příběhy o tom, že někdo měl strach – třeba králíček a nemohl spát protože se hrozitánsky bál, ale …nabídněte synovi řešení situace v příběhu, nebo jej přímo tvořte se synem – co bys poradil králíčkovi – co by mohl udělat…spal s velkým králíkem v posteli, ale jednou ten velký králík musel jít navštívit babičku a nebyl doma. Malý králíček přemýšlel jak bude spinkat a pak….

6. Nebo lze příběh zahrát s rekvizitami (třeba figurky zvířátek, nebo postavičky z lega) a pak postupovat dle bodu 5.


Podporujte syna, aby o svých pocitech mluvil. Hledejte výjimky – kdy je to jinak, a pak si o nich hodně povídejte /výjimky lze zakomponovat do bodů výše – příšera bydlí jenom u nás u babičky ne atd./. Buďte mu nablízku a pomozte mu rozlišit co je fantazie a co realita. Nedoporučuji strašit čerty, peklem apod. Samozřejmě platí, kdyby se syn začal pocurával, trhat si vlasy, nebyl schopen dojít do jiné místnosti apod. vyhledejte odborníky – můžete se obrátit na poradnu Akademie rodičovství v Praze, Vsetíně nebo na jiná pracoviště v místě vašeho bydliště.


Pevně věřím, že to společně se synem zvládnete. Moc se mi líbí váš vnímavý přístup a napojení se na syna, a to je vždycky dobrá cesta. Kdyby cokoliv jsem vám k dispozici.


S přáním hodně zdraví celé rodině a krásné prázdniny (už se to blíží).

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Agresivita dětí
Dobrý den,velice si cením Vaší poradny a děkuji za ni.Ráda bych se zeptala na Váš názor ohledně svého 7letého syna.Chodí do 1.třídy,prospěch i chování ve škole bezproblémové,na rozdíl od spolužáků bez jediné poznámky.Vrásky mi ale dělají jeho občasné záchvaty vzteku.Ačkoliv se ho odmala snažíme vést k tomu,že není všechno tak,jak si zamaneme,jakmile se mu něco znelíbí,není po jeho,vzteká se,nebojí se přijít ke mně a plácnout mě,příp.hází s věcmi, hračkami atd.Do toho se stává,že se sám sebe začne bít do hlavy,říkat: já jsem blbej,hloupej,nic si nezasloužím.Chtěla bych podotknout,že odmalička preferuji ve výchově pozitivní motivaci,chválou nešetříme,každý den mu říkám,jak moc ho mám ráda.Ty zkraty jsou ale ubíjející.Chvíli (někdy kratší,někdy delší) trucuje,vyvzteká se a pak (jako mávnutím kouzelného proutku) se chová, jako by se nic nestalo (občas se i sám od sebe omluví). Mám strach,kam bude tohle chování směřovat,aby se nestupňovalo a on si opravdu jednou skutečně neublížil.Děkuji.BP
Pražáková Beáta
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den paní Pražáková, děkuji za vaši podporu a ocenění, je to pro mě velmi motivující.


Chápu, že situace, které popisujete musí být velmi psychicky náročné. Přesto je zajímavé, že ve škole je syn v pohodě. Doma je situace jiná. Nevšimla jste si nějaké spojitosti mezi jeho občasnými záchvaty vzteku? Píšete, že jakmile se mu něco znelíbí či není po jeho začne se vztekat. Jak v takových situacích reagujete vy? Zkoušela jste přijímat jeho zlobení se, ale zamezovat chování – i když se zlobíš – nemůžeš mě plácnout! Neubližujeme si!


Přemýšlím nad tím, jakou potřebu syn komunikuje (co je za tím jeho vztekáním). Bohužel nemám příležitost být s vámi oběma osobně a případně se doptat či vidět vás dva v interakci tak nabídnu moji hypotézu.


Vztekání může souviset s pocitem bezmoci. Syn by se mohl vnímat jako bezmocný a nemožný a neschopný. Bezmoc se dlouhodobě kumuluje a tvoří a děti si jí umí v podobně „mocenských her“ sami pořešit – pokud jim k tomu my rodiče dáme příležitost. Jde o to, v okamžiku, kdy to dítě zkusí na nás v podobě mocenské hry na tu hru přistoupit. 


Příklad. syn vás/tátu/sourozence nechce pustit večer/ráno do koupelny. Místo nátlaku na něj ať otevře začnete HRÁT HRU (hra je ohraničená a má svá pravidla!!!!). Začnete prosit a škemrat ať syn otevře – vy víte proč to děláte (nesouvisí to s výchovou)– necháváte syna zažít pocit moci. Voláte…pusť mě prosím, co já budu dělat, jak já se umeju..klidně teatrálně. Po nějakém čase syn odemkne – poděkujete mu a on zažije pocit vítězství tedy moci. Tím je hra ukončena. Hru vždy musí začít i ukončit dítě. Hra se bude ještě několikrát opakovat (klidně každý den), jakmile si syn nasytí potřebu moci – hry končí a on žádné další nevytváří. Zároveň mizí záchvaty vzteku, jaké popisujete. Jednou za čas…se mohou  náznaky mocenských her objevit znovu…to již stačí chytit, že je to ta hra a pomoci synovi naplnit pocit moci a důležitosti.


Všechny mocenské hry zaberou ve výsledku méně času než nekonečné boje o moc a boje s agresivitou dítěte, která (jak píšete i vy) se může časem stupňovat. A čas, které věnujete synovi při takových hrách je moc důležitý pro váš vztah s ním.


Mé doporučení je zkusit toto. Pokud to nebude fungovat můžeme společně hledat další řešení a možnosti. Vždy máte možnost zajít za odborníkem či lékařem – psychiatrem.


Budu ráda, když mi dáte vědět, jak to dopadlo buď tady v poradně nebo na linkách Akademie rodičovství.


Držím palce, přeji hodně zdraví vám i celé vaší rodině.


Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství

Rozvod v rodině
dobrý den Katko,prosím ,jak mám vysvětlit 5 leté dceři,že tatínek nemá o ní zájem,že se vrátil k bývalé paní a jejich společné dceři.že to ,co slíbil ,že už ji nesplní.dceři lhát nechci,ale zase by asi měla vědět ,jak se věci mají.a vůbec nevím,jak do toho.

děkuji
Věra
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Věro, 


tohle je vždycky tak složitá a zamotaná situace. Je velmi těžké odlišit co cítím a vnímám já, od toho, co se týká dětí. Jak, v tak náročné situaci získat odstup a nadhled. Moc se mi líbí, že hledáte způsob, jak dceru se situací seznámit. A to je báječný první krok. A moc vám fandím.

Netuším, zda-li tatínek nemá zájem o dceru, nechce se s ní vídat nebo je zde zájem dceru vidět, ale v jiném modu než-li dříve. Netuším, co jí slíbil a zda-li to opravdu nechce či nemůže splnit nebo to při troše snahy splnit lze.


Většinou je to tak, že děti tuší, že se doma něco děje. A to se týká i poměrně velmi malých dětí. Takže je fajn moc neotálet a nenechávat je dlouho v pochybnostech a nejasnostech.

V tuto chvíli je důležité si uvědomit, že ať řeknete cokoliv, neřeknete to dobře, jelikož jste posel špatných zpráv. Až s dcerou budete mluvit mějte na paměti, že cokoliv jí sdělujete, činíte kvůli ní, ne kvůli sobě. Je důležité být opatrná, abyste jí nezatáhla do vašich sporů s otcem. 

(Promiňte, že to sem takto píšu, možná to není váš případ, ale vnímám to jako moc důležité).


Buďte co nejvíce pravdivá a „opravdová“. Tím myslím, že je důležité si uvědomit, že v takto náročných situacích poskytujete informace více mimoslovně než slovy. To znamená sdělovat dceři, že je vše bez problémů s očima plnýma slz, není úplně uklidňující. Můžete třeba dceři říci: „přestali jsme si s tatínkem rozumět, nechceme žít v hádkách a domluvili jsme, že tatínek u nás už nebude bydlet, samozřejmě, že tě má moc rád, proto jsme se domluvili na tom, že se spolu můžete vidět ….” (je li-tomu tak – netuším jak to doma máte domluvené).


Je velmi důležité dceru ubezpečit, že ona za odchod tatínka nemůže. A pak dejte prostor pro její otázky, na které poctivě odpovídejte. Na co se dcera nezeptá, to teď vědět nepotřebuje. Je důležité jí umožnit se ptát kdykoliv i potom a být jí nablízku.


Kdyby cokoliv můžete se také obrátit na odborníky pro pomoc (pokud jste z Prahy, můžete se kdykoliv obrátit na terapeutickou poradnu Akademie rodičovství).


Chápu, že jste ve velmi složité a náročné situaci a přeji vám hodně sil, odvahy a zdraví. Držím palce.


Srdečně, Katka

Kyberbezpečnost
Dobrý den, díky za odpověď, jen doplním, ona opravdu pohlavní styk s tím klukem měla, viděla jsem fotografie jak je s ním v posteli, bohužel... On jí fotil. A ona ty fotky ve své hlouposti nechala na stole u sebe v pokoji založené v knize, kterou jsem jí půjčila. Každopádně ještě jednou díky, určitě s ní promluvím, a doufám, že bude natolik rozumná, aby s tím přestala.
Katka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Katko,
moc držím palce, aby dcera pochopila jak velké je to riziko nechat se takto fotit či posílat klukům své intimní fotografie apod.
Srdečně, Katka
Kyberbezpečnost
Dobrý den, paní Kateřino,
píši Vám na citlivé téma, nepíše se mi lehce, a než zakročím, chci se poradit s Vámi. Moje dcera, 15 let ještě na ZŠ, se před dvěma měsíci vyspala s klukem o 3 roky starším, kterého viděla jednou - seznámili se přes FB. Přišla jsem na to náhodou. Jakým stylem to popisovala své kamarádce, mi vyrazilo dech... pornografie nejvyššího kalibru. Zjišťuji, že si půjčuje moje spodní prádlo a jsem přesvědčená, že se v něm fotí a fotografie posílá klukům, se kterými si dopisuje přes FB. Ona netuší, že já vím. Nejhorší je, že jsem toto od ní vůbec nečekala ... Na pohled byste řekla "taková hodná holka s culíčkem". Dobře se učí, nikam nechodí (po nocích a ani bych jí nepustila, má čas), máme dobrý vztah, vždy jsme spolu hovořily, snažila jsem se jí od mala vést dobře. Nechci, aby toto dělala, jak jí to říct? Nechci, aby měla punc levné holky, kterého se pak nezbaví! Bojím se, že pokud jí to řeknu, nesmírně se jí to dotkne a bude odtažitá. Prosím poraďte, moc díky! - otázka upravena poradcem
Katka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Katko,


děkuji za vaši důvěru. Chápu, že máte velký strach. Přesto si dokážete v tak náročné situaci si zachovat odstup a chladnou hlavu, to je obdivuhodné.


Z mé zkušenost dokáží dospívající popisovat sexuální fantazie přesně jak píšete – jako pornografii nejvyššího kalibru. Na Facebooku bylo a je mnoho takových skupin mezi dospívajícími a dětmi. Když někdo píše příběh – popisuje sex s otcem, nevlastním otcem, pohlavní styk na nejrůznějších místech, homosexuální styk, rozmanité sexuální praktiky… atd. Vždy jako svůj standardní zážitek, ale když to sledujete podrobněji, zjistíte, že to je vymyšlené.

Proto mě napadlo jako první, že vaše dcera mohla a nemusela mít pohlavní styk. Anebo, že vůbec nemusel probíhat tak, jak to popisuje své kamarádce, na kterou může jen "machrovat".


Pokud máte spolu dobrý vztah a můžete spolu hovořit – tak se lze dcery zeptat na kluky a její sexuální život atd.


Co se týká focení. Probrat s dcerou téma kyberbezpečnosti je na místě. Jako malé děti učíme přecházet přes silnici a docela dlouhou dobu je nepouštíme chodit samotné, stejné je to s internetem. Okolo cca 8 roku bychom je měli začít učit, jak se pohybovat na internetu. Co se smí, nesmí a co je velmi nebezpečné. Zkuste s ní v tomto duchu promluvit.


To, že si mladí lidé posílají přes on-line kanály své intimní fotografie a riskují tak případné zneužití, je běžný a stále narůstající jev (a to i v mnohem nižším věku, než je vaše dcera – bohužel, jak vyplynulo z výzkumu EU Kids Online sexting v roce 2010 praktikovalo 10 % českých dětí mezi 9-16 lety.). Mnohdy si ovšem neuvědomují, že v České republice je dítětem osoba do 18 let.


Řekněte jí, že ikdyž může mít od 15 let sex, nesmí se při tom fotografovat, natáčet ani posílat jiné intimní materiály. Pak by dle zákona mohla být pachatelem trestného činu. Podílela by se totiž na výrobě, držení a šíření dětské pornografie.


Řekněte jí, že internet je zrádný v tom, že se zdá jako intimní a co bychom neudělali ve třídě – nesvlékne se ve třídě do prádla, tak dát takto fotku na web se zdá být bezpečné. Bohužel opak je pravdou. Internet totiž nezapomíná a internet je VEŘEJNÝ PROSTOR. Co internet dostane, to už nikdo nikdy nesmaže (ani Policie). Nikdy nevíte, kdo na druhé straně opravdu je. Komu ti kluci ty fotky přepošlou. Kromě výše uvedeného se dcera může také stát obětí šikany spolužáků, vydírání jí i celé rodiny a dalších trestních činů. Začíná být také velmi častá pomsta partnerů – rozesílat fotografie bývalých partnerů v intimním prádle či podobně. Nejde před tím utéct, protože internet je všude. Zkuste jí říci maximum rizik s tím spojených.


Upozorněte jí, aby byla při sdělování osobních údajů opatrná, neuváděla o sobě žádné konkrétní informace atd. Ta cesta je prevence. Mluvit o rizicích, přinášet příběhy dětí.


Tady vám posílám odkaz na stránky, které se tomu věnují a stojí za to se s nimi seznámit. Případně v září nabízí Akademie rodičovství kurz pro rodiče právě na téma kyberbezpečnost.


Mám-li to tedy shrnout:

1. Dcera možná neměla pohlavní styk.

2. Zákazy nepomohou, výhrůžky nepomohou, obviňování nepomáhá – přesně jak píšete – dcera pak bude vůči vám odtažitá.

3. Proberte s dcerou bezpečnost na internetu. Povídejte si o tom, že dávat intimní fotky dětí na web je trestný čin. Jaká hrozí rizika a že je třeba být velmi velmi opatrná.


Přeji vám vše dobré, hodně zdraví a kdyby bylo cokoliv nejasné – klidně pište.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Agresivita dětí
Dobrý den, mám problémy s 8letou dcerou. Je hodná a spolehlivá, jen má často silné záchvaty vzteku, naposledy např. proto, že jsem za ni nechtěla vyřešit DÚ. Vyváděla kvůli tomu hodinu, ale já trvala na svém, jen jsem jí nabídla pomoc s tím, že to za ní ale nevyřeším. Pak ji to náhle přešlo, úkol dokončila a dělala že nic. Řekla jsem jí, že se mi její chování nelíbilo (vysvětlila jsem proč) a že by bylo vhodné se za něj omluvit jak mně, tak i synovi, na kterého také křičela (nakonec to udělala, ale jen aby se neřeklo). Takový vztek chytí někdy i dvakrát za den, jindy si dá pár dní pauzu. Mám pocit, že se to stupňuje (kope do věcí, tak si říkám, jak to bude dál). Má to asi po mé matce - často nás seřvala kvůli prkotině a pak dělala že nic, bylo to tak zlé, že kvůli tomu máme dodnes špatné vztahy. Je to někdy nepříjemné - namísto hraní dcera vřeští a zkazí tak zábavu i mladšímu synovi. Nemyslím, že by to bylo ze žárlivosti, má to vlastně od narození. Napadá vás co s tím? Děkuji, Lada.
Lada
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Lado,


děkuji za váš dotaz. Příčin proč dcera má záchvaty vzteku může být několik. Zkusím některé vybrat a popsat.


Zdrojem dětské agresivity, může být úzkost dítěte, napětí, stres, nejistota. Obranou těchto dětí je útok. Utíkají před silnějšími a bijí slabší. Dodávají si jistotu, když druhým nadávají. Jejich vnitřní nejistota působí, že druhé děti se k nim chovají s odstupem a nedovedou dobře navázat přátelské vztahy. Domáhají se pozornosti, uznání, přátelství těch druhým násilím, vnucují se nebo napadají druhé.


Další příčina agresivních projevů u dětí je citové neuspokojení dítěte, citová deprivace, která vyvolává sklony k náhradnímu uspokojení, a to většinou na vývojově nižší úrovni. Převážně tyto děti nachází uspokojení v tom, že se např. přejídají, zaměřují se jen na sebe a své prožitky, působí někomu bolest – trápí zvířata, druhé děti, žalují, ubližují slovem atd. Jako by se mstily za nezasloužené ochuzení o lásku. (Matějček, 1986)


Varianty, které mě napadají, co s tím:

- Posilovat nejistotu, ze které může vznikat agrese. Všímat si pozitivního a hodně oceňovat (popisným jazykem …líbilo se mi xy…, všimla jsem si xy…)

- Změnit komunikaci – v 8 letech dcera ještě potřebuje slyšet spíše – "pojď spolu to vyřešíme" než-li já to za tebe nevyřeším (může se cítit ztracená a vymezovat se vztekem)

- Pokud je její vztek reakce na nepřijetí – lze posilovat její sebeúctu – nehodnotit, být nablízku, umožnit nic nedělání, mazleníčka, říci jí, že jí máte ráda, že jí milujete apod.

- Tělesná práce a sport zaměstnávají celý organismus dítěte. Nejlépe se práce daří a má výchovný efekt, jestliže pracují děti s rodiči nebo rodiče s nimi. Práce je současně spoluprací.

- Hodně by mě zajímalo, zda-li se takto vzteká jen doma s vámi nebo i ve škole, u prarodičů apod. Pokud by tomu tak bylo – zkoumala bych v čem je rozdíl.

- Píšete, že je spolehlivá – není moc spolehlivá na svůj věk? Nejsou na ní kladeny moc velké požadavky/resp. neklade si na sebe dcera velké nároky? Pokud by tomu tak bylo – může dcera cítit velký vnitřní tlak a ten ventilovat (díky za tu možnost to pouštět ven a nedržet v sobě). Pocit být zodpovědný za všechno a všechny je náročný. Lze si s dcerou promluvit a říci jí své očekávání na ní. Škola je tvoje starost, ale péče o bráchu je moje starost apod.


Variant může být více stejně jako příčin, ale pokud vám kterákoliv sedí a tou začnete určitě nic nezkazíte, protože posilovat sebeúctu dítěte může být jenom plus.


Přeji vám vše dobré, především hodně zdraví. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Rozvod v rodině
Dobrý den.Prosím mám dotaz .Jsme v rozvodovém řízení ,máme dvě dcery 13 a 10let byl jsem se ve škole zeptat na jejich prospěch a tam mě řekli že mě nemůžou poskytnou informace..Nevím proč,S holkama jsem v kontaktu ,alimenty platím 8500kč Manželka mně dusí a dělá naschvály .Nevím jak na ni a jak se bránit.děkuji Bauer jiří
Bauerová
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jiří,


pokud jste se svými dcerami v kontaktu, určitě je cesta zeptat se na jejich prospěch přímo jich. Což ale není důvod, aby vám škola informace neposkytla – jak vám to vysvětlili? Z jakého důvodu? Oni mají nějaké soudní nařízení? Vy nejste otec?


Pokud se rodiče nedomluví – nezbývá než se obrátit na soud. Můžete požádat školu o písemné zdůvodnění neposkytnutí informací a obrátit se na soud. Můžete se také obrátit na advokáta z Unie rodinných advokátů http://www.uracr.cz/.


Je mi líto, ale moc dalších variant není. Pokud není síla a chuť měnit přístup na straně rodičů, hledat řešení a rozumně se domluvit nejde – musí tuto nekompetentnost převít někdo jiný – v tomto případě soud. Přeji hodně sil a zdraví. Srdečně, Katka Novotná

Dospívající
Dobrý den, myslela jsem si že když jste poradili tolika rodiči mohli byste poradit i ditěti. Je mi 12 a mam neřekla bych problem s mamkou.
Ja vždy chtěla vybírat oblečeni sama, ale mamka vždy říkala že mam dost a že mi nic nechybí.Dneska se mi stalo že mi chybi kratasy zeptala jsem se mamky jestli si nemůžu vybrat ale ona mi řekla že pro měla dávno koupene
.Jen bych se chtěla zeptat jestli je to důvod být naštvana (protože podle mě jo ale nevím jsetli to je správné) Děkuji za radu
Verča
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Verčo,

udělám maximum pro to, abych vám poradila. Je vám 12 let a hledáte řešení vaší situace - to je obdivuhodné. Klobouk dolů. 

Všechny vaše pocity, všechno co cítíte a zažíváte je správně! Máte plné právo být naštvaná, smutná i veselá. Pocit funguje jako světelná kontrolka, ukazuje nám, že nějaká vnitřní potřeba buď je, nebo není naplněna. Pro život je nezbytné naučit se seznamovat s vlastními pocity a potřebami, jelikož díky tomu dokážeme rozpoznat, co vlastně potřebujeme. 

Pokud se cítíte naštvaná - je to v pořádku, stejně jako je v pořádku říci, že jste naštvaná. Není dobré někomu ubližovat či nadávat protože jsem naštvaná, ale ani potlačovat to, jak se cítíme. 
"Mami, díky, že se o mě tak staráš, ale mě se to nelíbí (štve), ráda bych si oblečení vybírala sama, co potřebuješ k tomu, abys mi to dovolila?"

Verčo, nevzdávejte to, zkoušejte s mámou mluvit, říkat jí jak se cítíte a hledejte spolu možnosti, aby vám OBĚMA bylo hezky. Máma vás má určitě ráda a snaží se pro vás dělat maximum. Občas nám dospělákům něco nedojde (často máme moc strach), ale má vás. A vy dvě spolu to určitě zvládnete. 

Moc vám fandím. Kdybyste chtěla ještě něco probrat - klidně pište, ptejte se. Určitě to spolu vykoumáme. 

Katka
Děti a učení
Dobrý den. Máme chlapečka 3,5, který docela hezky mluví (nejde mu r a č), má velkou slovní zásobu a umí spoustu říkadel a písniček. Nejvíce na něj mluvím já a babička. Chodí rád do školky, ale moc tam nepobyl - chodí jen na dopoledne a pereme se s rýmečkami. Když o sobě mluví je to v ženském rodě. Já jsem šla, udělala. Nevím jak ho to odnaučit. Když jsem ho začala opravovat, jen mu to zamotalo hlavu a teď se třeba zeptá Maminko kam si šel, místo šla. Pohlaví rozeznává. Paní, pán, holka, kluk. Nechat to být a upraví se to samo, nebo dál upozorňovat? Děkuji
Marcela
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Marcelo,

děkuji za váš dotaz. To, že kluci o sobě mluví v ženském rodě se stává, stejně, že děti ve věku 3,5 let ještě neumí písmenka r a č.  Obvykle se mluvení ve správném rodě okolo 4 roku i s ohledem na to, že děti chodí do školky samo upraví. Syn má ještě spoustu času a já věřím, že to všechno zvládne než půjde do školy. Dejte mu čas a užívejte se.

Přeji vše dobré, hlavně hodně zdraví. Srdečně, Katka Novotná
Děti a učení
Pokračování Jarka, syn 4,5 let: Naprosto perfektně od malička rozeznává tvary, dokáže je bez problémů pojmenovat: kruh, ovál, trojúhelník, kosočtverec, čtverec, obdélník. Bez problému rozeznává písmena - malá i velká (ale nečte). Perfektně barvy: řekne třeba, že něco má tmavočervenooranžovou barvu. Má velmi přesné asociace - tvarové i verbální. Přesto: doteď není sám z LEGA schopen postavit dům: Tj. postavit stěny tak, aby do nich šly umístit dveře, nad to střecha atd. Sám staví věže, mosty, zvířata, roboty. Dům vždy skončí katastrofálně. Pozná čísla, správně spočítá, ale nesčítá, čísla umí pojmenovat, ale není schopen je napsat, i když chce. Úkoly pro 4leté v pracovním sešitě docela zvládá, ale je pomalý. Mám pocit, že je "něco špatně", vysvětlování nepomáhá, co to znamená? Co můžeme dělat pro zlepšení a je zlepšení vůbec možné, když doteď nepochopil? Děkuji za Váš čas. - otázka upravena poradcem
Jarka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Jarko, všechno jsem to napsala k první části vašeho dotazu. Katka

Ještě jsem dnes objevila na Fb toto - tak posílám jako inspiraci. Katka
Sebevědomí a sebeúcta dětí
Moc vám děkuju za radu. Většinu věcí, které popisujete dělám. Hodně s ní mluvím, nechci po ní aby byla perfektní, svoje děti objímám, povídáme si, každý večer se jich ptám, co se jim za ten den líbilo... spíš mám pocit, jestli to naopak nepřeháním, jestli s ní kolikrát neřeším věci, které ona za problém nepovažuje a já si jen myslím, že by to problém být mohl. Já nevím. Ani si nemyslím, že by se domnívala, že pro mě není dost dobrá (spíš mi kolikrát přijde, že já pro ně nejsem dost dobrá), Prostě chci aby byly holky šťastné a mám upřímnou hrůzu z toho, že se mi z nich nepovede vychovat šťastné dospělé. Ve většině aspektů života se mi povedlo odbourat pocit nedostatečnosti (v práci se mi docela daří, mám svoje zájmy i hodně přátel)... ale stejně, ty děti.
Kamča
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Kamčo,


pro svoje děti jste tou nejlepší mámou na světě. Žádné dítě nechce dokonalého rodiče – chce toho svého. Toho miluje nadevše. Do určitého věku se rodiče zdají být bozi, superhrdinové, co vše zvládnout. Děti chtějí být jako máma či táta. Takže na 1000% jste pro své děti dokonalá, víc než dost dobrá. Ta úplně nejvíc nejlepší.


Nechtějme být zodpovědné za štěstí našich dětí - je to tak trochu past. Čím více my chceme a děláme vše pro to, aby byly šťastné vytváříme na ně, ale i sebe tlak. Nejde být celý život šťastný, nejde zařídit, aby kdokoliv byl šťastný. Myslím si, že jde děti připravit na život, překonávat překážky, vyrovnávat se se změnou, přijímat chyby jako informace kudy ne a přijímat zodpovědnost za svůj život. Být autonomní bytostí, která se přijímá se svými chybami, slabými stránkami a strachy. A také silnými stránkami atd. Zkrátka taková, jaká je.


Téma "dost dobrost" řeší mnoho z nás dospěláků. A jedním sezením v poradně/na terapii se to nevyřeší, ale stojí za to na tom pracovat. Jsem moc ráda, že se vám daří, máte své zájmy i hodně přátel – děti se učí modelem, a i toho nabízíte svým dětem jako model. A zájem, který nabízíte svým dětem je super. Hodně pomáhá to ocenění – téměř až "zázračně".


Vychováváte své děti srdcem i hlavou a to je ta nejlepší kombinace vychovat fajn lidi - takže já věřím, že se vám to povede. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Zodpovědnost dětí
Poprosím Vás o radu, protože už nevím co bych měla udělat. Můj syn (31) mi pořád vytýká, že kvůli mě to nikdy nikam nedotáhne, že má "na ho.no práci" (administrativní pracovník v nemocnici) a naprosto nevnímá moje doporučení, že se vypracovat může. Už několikrát mi řekl i to, že jsem mu zničila život. Je pravdou, že když ho upozorním, že já mu v bolestech ten život dala, tak trochu zabrzdí.
Když můj syn končil 9. třídu, učil se na jedničky - dvojky tak přišel s tím, že chce na střední na zdravotnickou školu a potom na vysokou na medicínu. Já jsem ho pro jistotu vzala do pedagogicko-psychologické poradny, kde mě psycholožka ujistila, že jeho skutečný zájem jsou sociální vědy a doporučila rodinnou školu a potom filosofickou fakultu. Proto jsem mu dala přihlášku na rodinnou školu, kde studovat s podprůměrnými výsledky.Vysokou jsem mu dala na výběr sociologii nebo nic. Sociologii absolvoval s trojkami.O psychozích prohlašuje že jsou to debilové a měla jsem ho respektovat.Poradíte prosím? - otázka upravena poradcem
Jindřiška
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jindřiško,


je úžasné, že váš syn v 15 letech věděl, co chce v životě dělat. To není tak obvyklé. Váš syn vás asi stále vnímá jako velkou autoritu a respektuje vás, když s vámi řeší svou profesní situaci i dnes. Jste pro něj velmi důležitým člověkem v jeho životě. A to je báječné. Nabízí se otázka, zda-li již nepřišel čas posunout se ve vašem vztahu dál (zkusím popsat níže).


Rozumím, i synovi, který říká, že chtěl studovat medicínu, a vy jste více uvěřila doporučení cizího člověka z pedagogicko-psychologické poradny, než-li jemu. Nepodpořila jste jej v jeho cestě a vybrala mu jinou. Tím jste však převzala zodpovědnost. Z toho také předpokládám pramení jeho naštvání na psychology (máma věřila víc jemu než-li mě a zlobím se tedy na psychology (dvě autority se spojily proti mně a převálcovaly mě, neměl jsem nikoho na své straně) – je to snazší než-li zlobit se na mámu, kterou miluje).


Ptáte se, co byste měla udělat. Dovolím si být velmi otevřená a upřímná – snad se nebudete zlobit. Tím, že jste rozhodla za syna, jste převzala zodpovědnost a on to teď hází na vás. Šla bych za ním a omluvila bych se mu, že jsem jej nerespektovala a nepodpořila v jeho profesním směřování. Na druhou stranu – dělala jste to v dobré víře. On už je dnes dospělý a je na čase se s tím srovnat a začít si svůj život řídit sám. Je na čase postavit se na vlastní nohy a „přestřihnout pupeční šňůru“.  Ať převezme zodpovědnost za svůj osobní i profesní život, který má před sebou. Je na čase odpustit a jít dál. Už tolikrát se potvrdilo, že co nejdříve vypadá jako špatně je dobře a co na začátku se jeví jako dobré rozhodnutí se později v čase promění na to ne úplně vhodné.


Myslím, že je před vámi poslední krok v mateřství – pustit svého syna do samostatného života nejen fyzicky, ale i mentálně. A pro syna převzít zodpovědnost za svůj život. Pomalu, postupně – možná je to poprvé (doteď jste jeho život řídila vy) – tak neví jak na to a v tom jej můžete podpořit a tím nastavíte váš vztah jinak – nově – partnersky.


Přeji vám oběma vše dobré, a především hodně zdraví. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Sebevědomí a sebeúcta dětí
Ještě dodávám, nevím, do jaké míry to souvisí, já jako dítě byla také "trochu jiná", nikdy jsem kolem sebe neměla hodně lidí, spíš jsem měla jednu dobrou kamarádku... často jsem se cítila odmítaná (nejen dětmi, ale i rodiči) a prostě se v dceři hodně vidím, mám strach, jestli na ní něco nepřenáším... s druhorozenou takovýhle problém nemám, ta je v komunikaci s ostatními mnohem uvolněnější, je oblíbená... mě hrozně děsí, kam až snaha zalíbit se u starší holčičky může vést.... - otázka upravena poradcem
Kamča - 2 část
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, moje odpověď je v první části vašeho dotazu. Katka
Sebevědomí a sebeúcta dětí
Dobrý den, obracím se na vás s dotazem ohledně 8mi leté dcerky. Je to chytré, šikovné dítě, trochu svérázné. Hrozně se snaží zavděčit ostatním, kolikrát jde i sama proti sobě, teď došlo k situaci, kdy rozbila okno starého karavanu, jen aby se s dětmi mohla podívat dovnitř, nikomu se nezavděčila, děti jí naprášily babičce (moje matka), ta s ní osobně šla za majitelem s tím, že se má dcera omluvit a že škodu uhradíme. Pán nad tím mávl rukou. O to ale nejde - nechci, aby dělala věci, jen aby jí ostatní měli rádi, nehledě na to, že se třeba mohla pořezat... Opravdu mě to děsí. Poraďte mi prosím, jak takové věci řešit. Další věc je: před babičkou udělala scénu, at mi to neříká, takže v rámci důvěry nemůžu navázat na tuhle konkrétní věc. Nevím, proč takhle vyváděla, nikdy jsem jí nemlátila, věci řeším (většinou) domluvou, nevím, jestli se mě bojí, nebo se stydí za to, co udělala.... ach jo, opravdu mě to trápí. Co si o tom myslíte? ... 1. část
Kamča
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Kamčo,


celé je to jeden velký kruh. To, jak se k nám chovali rodiče, jak jsme se jako děti cítili a čím jsme si prošli má vliv na to, jací jsme dospělí. Vychovávat děti jsme se učili od našich rodičů, když jsme byli dětmi. Když už ty děti máme – nejde jinak, abychom při výchově nevycházeli ze sebe a z toho co jsme se v průběhu života naučili. To, co sami nemáme nemůžeme svým dětem dát.


Dobrá zpráva je, že vždy jde vše změnit. Pokud si to uvědomíme a začneme pracovat na změně (proto jsme zakládali Akademii rodičovství – pro ty rodiče, kteří chtějí změnit svůj přístup k sobě a svým dětem). Pokud jste se často cítila odmítaná – nejen dětmi, ale i rodiči – je to téma, které se promítá do celého vašeho života jak v roli partnera, tak v roli rodiče.

Děti, které se snaží zavděčit, které dělají vše proto, aby je někdo měl rád – jak říká moje dcera – necítí lásku ve svém srdci. Tady je důležité si uvědomit – že vy milujete svoji dceru. Děláte to nejvíc co dokážete a umíte. Na druhé straně dcera se necítí milována. Necítí, že by pro vás byla dost dobrá.


Teď co s tím. To, jak se máme rádi vychází z naplňování našich potřeb, když jsme byli malými dětmi (uvádí se především do předškolního věku). Některé děti, i když je rodiče fyzicky trestají – to zvládnou, jiné i když – jak píšete vy nikdy nedostaly – se s tím trochu perou. Záleží na mnoha aspektech.


Lze začít velmi posilovat sebeúctu vaší dcery (sebeúcta není sebevědomí). To lze popisným oceňováním. A to často – i několikrát denně, ale pravdivě a upřímně. Není to fejk. Jde o projevování upřímného zájmu. „Líbí se mi, jak sis dnes učesala vlasy do splétaného copu. Jé ty už máš hotové úkoly…to sis s tím dala práci – tady jak máš …(popis detailu).“  Mazlete se, co to jde. Mluvte o tom, jak jí máte ráda. Věnujte se jí, povídejte si s ní, hrajte si sní, češte si navzájem vlasy, vyrábějte spolu keramiku, choďte spolu na jógu…cokoliv co vás obě bude bavit. Podporujte jí v jejích aktivitách – budujte důvěru – věřím, že to zvládneš. To dáš! Já ti věřím.


Povídejte si s ní o svých obavách – že nelze se zavděčit všem. Že vždycky se najde někdo…Jestli vám jde vyprávění příběhů – můžete si vymýšlet pohádky například o tom, jak se Králíček snažil zavděčit všem…a když už to vypadalo nadějně tak přišla blecha a …


Přeji vám vše dobré, především hodně zdraví celé vaší rodině.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství


Dospívající
Dobrý den, děkuji za Vaše řádky. Nejsem to jen já, kdo bratrovi nařizuje.( Samozřejmě i táta, toho ale naprosto ignoruje.)To se pokusím změnit. Chápu, že se jako rodič chovat nemůžu. Jen mě prostě vytáčí, jak se chová bratr k tátovi a pak ten jeho slovník. A pak, jak jsem psala..máma se z toho všeho jen raduje. Neuvědomuje si asi, že nejvíc ubližuje právě bratrovi. Zkusím změnit svůj přístup a uvidím. Ještě jednou moc děkuji..
an
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den,
moc vám fandím ve vašem odhodlání zkusit změnit svůj přístup k bratrovi. Že se to daří můžete poznat třeba tak, že vás chování bratra bude zlobit jinak než nyní - nebude vás to tak vytáčet. 

My rodiče občas děláme spousty chyb. Není to záměrné. Je to prostě tak, že to jinak neumíme. Nevíme jak jinak, máme spoustu starostí sami se sebou, nejsme vyzrálé osobnosti a neuvědomujeme si, že naše chování může vám dětem ubližovat. Nechceme vám ubližovat - máme vás rádi, milujeme vás, jenom to neumíme jinak. 

Držím vám palce a  kdyby vás ještě něco napadlo - jsem vám k dispozici buď tady nebo kontakty najdete na stránkách akademie rodičovství.

Srdečně, Katka


Děti a učení
Dobrý den, potřebovala bych pomoci se synem (4,5 let), už si nevím rady. Zřejmě má nějakou poruchu prostorového a vizuálního vnímání a já nevím, jak mu pomoci, zda jde napravit a jak. Ať se snaží jak chce, nesloží k sobě 2 díly obrázku, pokud jeden z nich je špatně natočený. Sám nepřijde na to, jak dílky správně natočit, aby k sobě pasovaly a daly dohromady obrázek. Opravdu se jedná o 2 dílky! O skládání jakéhokoli puzzle nemůže být ani řeč. Nenakreslí šikmou čáru (vrcholy čtverce nespojí diagonálou). Podle vzoru překreslí pouze kruh, čtverec (spíš z něj udělá obdélník), kříž. Za boha nepřekreslí trojúhelník ani X. Podle vzoru nepřekreslí žádný jiný obrázek. Při snaze nakreslí hlavonožce. Podle návodu není schopen z LEGA nic postavit. Zkoušela jsem několikrát vysvětlit, jak pracovat s návodem, ale bezúspěchu, nejde to. LEGO miluje, ale vždy chce stavět podle vlastní fantazie. Paradoxně ale jednotlivé objekty vizuálně chápe velmi dobře-proto jeho handicapu se skládáním vůbec nerozumím.
Jarka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jarko,


děkuji za váš dotaz. Posoudit vašeho syna ze zdravotního hlediska nemůžu. Každopádně pokud máte jakékoliv podezření, vždy se lze obrátit na vašeho pediatra a následně neurologa, aby syna posoudili.


Na druhou stranu – určitě je toho dost co můžete udělat pro zlepšení – takže nabízím. Syn je ve věku, kdy hodně dozrává mozek a centrální nervová soustava. Obvykle ke zlomu dochází okolo 5 roku. Takže je zde možnost toho půl roku vydržet a trénovat.


O čem to určitě není je pochopení – synovi to prostě dnes nevysvětlíte (není na to připraven - jeho mozek na to není připraven - proto nechápe co mu říkáte). Hodně bych na to šla přes tělo než přes hlavu. Trénujte tleskání, křížení rukama před tělem. Pamatujete na říkanky – máma mi dala korunu abych koupil rybu, byl jeden číňánek apod? Trénujte stání na 1 noze, pak nohy vyměnit a stát na druhé noze. Zkoušet poskočit – skákat panáka (křídami můžete spolu panáka nakreslit). Trénujte trakaře (držte za kyčle, aby měl syn lepší oporu). Trénujte navlékání korálků a střídejte ruce – pravou, levou. Cokoliv, co vás bude spolu bavit. Všemu ostatnímu bych nechala volný průběh (neřešila) – pracovní sešity, puzzle, dům z LEGA apod. Nechat syna si hrát s čím chce a jak chce. 


Pokud by se situace nezlepšila domluvila bych se s pediatrem na pravidelné pětileté prohlídce na dalším postupu. Ale osobně pevně věřím, že se to během toho půl roku překlopí „samo“.


Přeji vše dobré a užijte si skákání panáků. A když mi dáte vědět jak se situace mění budu ráda.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Dospívající
Dobrý den, prosím o radu.Nejsem sice rodič,ale už se namůžu přehlížej,jak se chová bratr k tátovi. Bratrovi je 16 let.Rodiče se rozvedli cca před deseti lety.My děti jsme zůstaly u táty.Problém je v tom, jak se chová bratr k tátovi.Absolutně ho ignoruje, je neustále na internetu a je bohužel i velmi vulgární. To co si dovolí je opravdu síla a to i před tátovo přítelkyní. Rozdíl je v tom jak se chová u mámy.Tam je prý celkem zvladatelný a sprostá slova si tam nedovolí.A to protože má nejspíš strach,aby nedělal zle před mámy přítelem.Proč to bez okolků dělá doma? Když už jsem fakt vytočená,tak vypnu wifi..následně poslouchám ten jeho vulgární slovník a utíká ven aby se mohl připojit k wifi.To ho máme přivázat ke stolu,aby poslechl?Když jde ven,nikdy nedokáže dodržet čas příchodu to je pak tisíc výmluv.Navíc doma s ničím nepomůže.V poslední fázi pak řekne, že jede k mámě a je hotovo.Další problém je v tom,že táta s mámou mají už od rozvodu špatný vztah.Mámě tato situace jistě vyhovuje.
an
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den, děkuji za váš dotaz.


Píšete hned na začátku, že nejste rodič, ale z vašich řádků je vidět, že se jako rodič chováte (převzala jste roli rodiče). Vypínáte bráchovi wifi, přemýšlíte v množném čísle, zda-li jej přivázat ke stolu, aby poslechl.  Občas to může být pro vás náročné. Stejně pro vašeho bratra – může mu chybět sestra.


Domnívám se, že bratr se chová, jak se chová z více faktorů. Jeden jsem již popsala výše, další je ten – že hledá hranici a otec mu ji nenastavuje. To on by měl říci bratrovi, že jeho chování je neakceptovatelné, to on by měl vypínat wifi – ne vy. To on by měl řešit synovi nedodržené časy návratů a zapojit jej do činností doma.


Navíc pro bratra je doma bezpečné prostředí. Všichni testujeme a učíme se v domácím prostředí. Děti si doma dovolí více než-li na návštěvě. (To jsou ty hlášky – ty jo, doma řádí, ale u babičky jsou hodné…).  Zkouší – tím se učí, hledají hranice u svých rodičů. A je moc fajn, když jim ty hranice rodiče nastavují. 


Navíc se do toho všeho ještě motá vztah vašich rodičů, bratr hledající svoji roli muže ve svých partnerských vztazích.


Vy otce, matku ani bratra nezměníte. Co změnit můžete je přestat se vůči bratrovi chovat jako rodič. Nepřebírat zodpovědnost za vztah mezi bratrem a otcem. I tato změna může přinést změnu chování bratra.


Chápu, že je to velmi složitá a často nepříjemná situace. A moc vám držím palce, aby se situace doma co nejdříve proměnila a přinesla více pohody.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

PS – pokud by vás ještě něco zajímalo – klidně pište sem nebo do poradny AR - něco vymyslíme. 

Kdy mít děti
Dobrý den, už nevím koho požádat o radu sama se za to stydím, ale mám přítele, 5let šťastný vztah i dodnes, ale zatoužil po dítěti. Já na druhou stranu taky - ale na druhou stranu mám z každého měsíce strach, že skutečně otehotnim. Pocity jsou smíšené... Mám strach z takových závazků, je mi 22let a nedovedu si představit tloustnout a přestat být přitažlivá jako těhotná i s ditetem, potom vodit dítě za ručičku a mít na léta vystaráno o veškerou zábavu. Na druhou stranu partnera miluji a dítě s ním chci - taky se těším, ale neustále tohle ve mě vře. Nejsem kariérista, takže vím, že v životě jiný uděl než rodinu mít nechci, ale jsem nezávazný člověk, mám ráda utéct od něčeho do svého samotářského světa a u dítěte tohle už nepůjde. Na druhou stranu se na mateřství těším. Další věc je strach z porodu, ale to je asi normální... Já si prostě nedokážu vysvětlit své rozepřene pocity, jestli prostě nejsem přípravná na roli matky nebo jestli je to už nějaký psychicky problém? Děkuji za váš čas.
Emma
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Emmo,


děkuji za vaši důvěru. Některé ženy zažívají velmi podobné dilema. A i ve vyšším věku. Důvody jsou různé, ale vždy s tím jde něco dělat – a přijde mi báječné, že to řešíte již nyní. Některé tak nějak podvědomě tuší, že ten partner není to pravé, některé podvědomě nechtějí děti (ale tlak společnosti a okolí), některé nemají vyřešené otázky přijetí sebe jako ženy, některé se bojíme zdravotního postižení dětí, jiné jako vy mají strach ze závazků…atd. ten výčet není konečný…


Píšete, že máte strach ze závazků, máte ráda možnost utéct od něčeho do svého samotářského světa a zároveň si uvědomujete, že dítě je závazek. S tímto paradoxem se pak dostáváte do svých smíšených pocitů.


Nabízí se tedy otázka – z čeho pramení váš strach ze závazků, jakmile vyřešíte tuto otázku (sama či s odborníkem) budete mít vyřešené i vaše dilema.


I když v dnešní době mají páry děti dříve než naše generace, tak i přesto ve svém věku nemusíte být připravená na mateřství. A je to v pořádku. Každá z nás to má jinak. Zkuste to probrat i s partnerem – pokud máte šťastný vztah zajisté společně najdete řešení a bude vám v tomto případě oporou a parťákem. Můžete se domluvit, že rodičovství ještě odložíte. A vy si vyřešíte své téma závazků.


Co se týká porodu – i tady je strach na místě, ale až přijde ten správný čas tak to zvládnete. Mít děti je super, jen je to občas dost mazec. A až budete chtít probrat některá témata kolem výchovy – vždycky můžete zajít na kurzy Akademie rodičovství.


Přeji vám vše dobré a především hodně zdraví.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Učení na nočník
moje vnučka má dva a půl roku a zarputile odmítá chodit na nočník pořád plenkujeme - poraďte prosím jak na to. Jinak je to veselé dítě, rozumí všemu,jen k nočníku má odpor. Děkuji
Jarka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Jarko, děkuji za váš dotaz. 

Dovolím si vám nabídnout pár tipů:
1. zakoupit redukci na WC a nočník prostě vynechat
2. nechat to být ještě pár týdnů - pokud bude počasí venku - nechat běhat venku bez plínky. V létě se to bezvadně trénuje.  
3. pokud vnučka všemu rozumí - můžete se s ní zkoušet domlouvat - jak dlouho ještě chce plínku a zda-li pak chce začít chodit na nočník nebo využívat redukci na WC. Jestli si chce na nočníku hrát se zvířátky nebo číst knížku...nebo...zkrátka umožnit jí mít to jako zábavu.

Hodně pomůže, pokud ji nebudete moc nutit. Když to nebude doma velké téma. Čím vy více vytváříte tlak - tím ona více zarputile odmítá. Má dva a půl roku, každý měsíc či týden je ve vývoji znát. Určitě to přes léto v pohodě zvládne. Dejte jí tu příležitost.

Přeji vše dobré, především hodně zdraví. Srdečně Katka Novotná, akademie rodičovství.

Osobní vzkazy
Dobrý deň Katka,

ďakujem veľmi pekne za Váš názor a gratuláciu k drobcovi :), uspávanie metódou uložiť a odísť sme skúsili raz, ako som už písala, my s manželom sme nemali to srdce nechať dcéru plakať. Ďakujem, že ste ma povzbudili v tom, čo vlastne aj robíme, tiež si myslím, že nikto, ani my dospelí nechceme byť sami, a dieťa už vôbec nie, predsa len má ešte len 3,5 roka, len niekedy je ten tlak okolia silný a dosť ma to zneistí, inak spať chodíme o 20:30, a väčšinou zaspí medzi 21:30 až 22:00. Na základe doterajších skúseností sa mi potvrdzuje, že väčšinou sa veci vyriešia samé........ ešte raz ďakujem za Vaše povzbudzujúce slová, som veľmi rada, že vediete takúto poradňu, prajem Vám všetko dobré :)
Jana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý večer Jano,
i já děkuji za vaše ocenění. Poslední dobou jsou rodiče pod značným tlakem ze všech stran. Kdyby vás zajímaly nějaké informace/nápady/inspirace - můžete sledovat web Akademie rodičovství či Facebook

Mě osobně sedí - věci se dějí jak mají. Takže se k vašemu postoji připojuji. Přeji vše dobré a hlavně ať jste zdraví!! Katka

Krádeže
Omlouvám se za neustálé zprávy, ale opravdu je toho tolik. Zapomněla jsem důležitou informaci, že to vidí i u ostatních holek. Dokonce se dvěmi si tohle odcizování peněz domluvily asi před rokem. Dívka, která to vymyslela si všechny ukradené peníze nechala pro sebe a utratila je. Vím o nějaké holce, která z bytu jiné dívky odcizila 40 000 na psa, kterého tak moc chtěla, i když pes tolik nestojí. Řešili to ve škole dostala trojku z chování a přestoupila na jinou. Dcera mě prosí, ať to neřeším s nikým ze školy, protože by musela přestoupit a přišla by o lidi, které má ráda. Aby jste to pochopila. V té škole jde o to, že dříve byly třídy tři rozděleny na A, B, C ona chodila do céčka. A ve třetí třídě je spojili a ona chodí do béčka tudíž třídy jsou dvě. Jenže tady je ten problém. Není tu zas tak dobrý kolektiv, ale občas říká, že to není tak špatný. Rozumí si spíše s lidmi v áčku. Vystřídalo se jim spoustu učitelů. Snad zvládnete na tolik zpráv odpovědět předem děkuji
Michaela5
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Michaelo, všechno jsem to nacpala do druhé vaší zprávy. Katka
Krádeže
Část 4

Dcera se rozbrečela a řekla, že prodá svůj počítač, který dostala od zesnulého otce. To jsem řekla, že nepřichází v úvahu. Řekla jsem jí, že to budu řešit, že jí to jentak neprojde. Že jí nekoupím žádný dárek k narozeninám a ani dovolená u moře nebude. Snažím se opravdu, co můžu a ona mi dělá tohle. Uznávám někdy to také možná přeženu, ale už si nevím rady. Jsem bezmocná. Tuto stránku našla sama a dokonce mi sama přečetla několik příběhů a vyvádí tady, že nechce do pasťáku, že mě má rada. Dle mého to tak nevypadá. Její chování mi mnohem více ubližuje. Mám ji ráda, ale takhle to dál nejde. Nechci mít dceru zlodějku. Teď se snaží, protože má průšvih a co pak udělá to znovu ? Prosí mě, abych mobil neprodávala, že je pro ní důležitý. Pro mě také ty peníze něco znamenaly. Vrátil mi je bratr po několika letech, který mi ukradl voňavku a koloběžku. Šetřím si je a snažím se a ona mi je prostě sebere. Od rána až skoro do večera jsem v práci a dělám první poslední. PROSÍM O VAŠÍ POMOC
Michaela
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Michaelo, všechno jsem to nacpala do druhé vaší zprávy. Katka
Krádeže
Pokračováni

Omlouvám se, že to je už ve třetí zprávě, ale bohužel je toho tolik, že se to nevejde. Se setřenicí mám také špatné vztahy, bohužel díky tomu se dcery nesetkávají se sestřenicí (13) a bratrancem (9). Snažila jsem se i tady dát jim šanci, aby jsme se mohli vidět, ale ona ani její máma se nezměnily. Pořád mě pomlouvají, porovnávají mé dcery s dcerou a synem sestřenice. Známky, oblečení, postavy. Jsou příliš vlezlé vše, co jsem nechtěla, aby věděly se vždy dozvěděly, Například se smrtí bývalého manžela. Jeho smrt byla uvedena ve zprávách a dokonce i kde a kdy pohřeb bude. Tudíž má sestřenice tam nesměla chybět. Vetřela se tam i přesto, že s bývalým manželem si nerozumněli. Pořád se snažím a je pravda, že možná někdy řeknu něco, co není zrovna hezké, ale vždy přemýšlím, co je tedy špatně. Snažím se kupovat starší dceři, co chce, žádala mě i o peníze navíc, ale bohužel teď vše platím sama kvůli zmíněné smrti byv. manž. který tedy později alimenty platil. zbytek v poslední zpr.
Michaela
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Michaelo, všechno jsem to nacpala do druhé vaší zprávy. Katka
Krádeže
POKRAČOVÁNÍ

Telefon, který jsem jí zabavila je dárek od vojáků po zesnulém tatínkovi. Otec také nebyl zrovna dobrým příkladem. Neplatil alimenty, jezdil jednou do roku a nebo také vůbec. Dokonce nás dostal do dluhu na několik let. Málem jsme kvůli němu přišli o bydlení, které mám po svém dědovi. V březnu minulého roku bylo zaplacené procento, které být mělo. Tudíž tohle je už za mnou. Ví téměř a všem a proto nechápu proč mi tohle dělá. Vůbec mi to neulehčuje a mám dojem, že si myslí, že jí vše může projít. Jsem na všechno sama. V dětství jsem to také neměla jednoduché máma byla ve vězení na rok (alkohol, nestarala se o nás) Takže tu dcera poznala poprvé a naposledy, když jí byl ani ne rok. Můj otec tedy děda mé 14leté dcery zemřel před rokem a půl také v listopadu. S ním jsem zrovna dobrý vztah v dětství neměla, ale jako děda byl dobrý. Maminka ze strany zesnulého otce bohužel zemřela dva roky před bývalým manželem. (POKRAČOVÁNÍ v další zprávě)
Michaela
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Michaelo,


děkuji za váš dotaz a důvěru. Máte toho obě naloženého tolik, že pokud by to bylo jenom trochu možné, velmi bych se přimlouvala k individuální terapii s odborníkem. Píšete, že jste bezmocná. Myslím, že jste obě bezmocné a osamocené. Vy i vaše dcera.


Obě jste prošly mnohými traumaty. Slovo trauma se používá v poměrně širokém smyslu a má mnoho odborných definic a teorií. Obecně je možné trauma podle Rupperta (2008) považovat za psychicky náročnou zkušenost existenciálního ohrožení. Jedná se o prožitek rozdílů mezi faktory hrozivé situace a individuálními možnostmi jejich zvládnutí. S nimi souvisí pocit, že člověk je jako bezmocný a bezbranný vydán všanc okolnostem, jež natrvalo otřesou jeho porozuměním sobě samému a světu. Traumatickou událost může zahrnovat nespočet zraňujících situací jako např. odmítnutí, nemoc, rozvod, nehoda, opuštění, úmrtí blízkého, týrání, věznění.


Téma traumatických zážitků zahrnuje mnoho proměnných a je důležité si uvědomit, že existují individuální rozdíly ve schopnostech ho zvládat.


Netuším, jak vy zvládáte všechna svá životní traumata. Kde berete po tom všem sílu a odhodlání. Jak zvládáte mluvit o svých emocích a prožívat je (z mé zkušenosti vím, že to často nejde – je jednodušší žádné nemít, protože jinak ten nápor nejde zvládnout – je to jediný způsob, jak to ten člověk může zvládnout). Možná to máte podobně. Pro někoho může být cestou – začít zpracovávat svá traumata. Pro někoho jiného zase nechat věci tak jak jsou s plným vědomím, že se to někde objeví – nejčastěji ve vztahu a komunikaci k nejbližším – rodině, dětem.


Dovolím si nabídnout pár pohledů co by mohlo pomoci dnes. Všechno mojí odpovědí bohužel vyřešit neumím (i když by si to někdy přála).


1. Dcera vás má opravdu ráda. Miluje vás. Ale to, jak se chová, co dělá nemá s citem k vám "nic společného". Tyto věci je třeba od sebe oddělovat – vztah a chování. V té vztahové rovině vás má ráda. Chová se nevhodně a nepřijatelně. Pokud tyto 2 věci od sebe oddělíte – lépe se vám bude chování dcery řešit. Nebudete její chování chápat jako ubližování vaší osobě.

2. Píšete že dcera: "Ví téměř a všem, a proto nechápu proč mi tohle dělá." Ona není váš partner – ona je vše dítě. To, že o tom ví neznamená, že se bude chovat jako ohleduplný dospělák. Není to v jejich schopnostech a možnostech. To by šlo za předpokladu, že si přehodíte úplně role. Často se to stává, že děti se starají o rodiče, kteří nezvládají svoji roli. Přebírají za své rodiče zodpovědnost. Pokoušejí se ulehčit svým rodičům od bolesti a utrpení a přinést jim útěchu. Na úkor sebe, svého zdravého vývoje, svého zdraví atd. Mé doporučení je – nechtějte to po ní, nechtějte po ní, aby vám ulehčila situaci. Myslím, že ona sama má co dělat, aby vše zvládla.

3. Chápu, že pro dceru je mobil v dnešní době a v jejím věku opravdu důležitý. Navíc může/nemusí mít mobil spojený s památkou na otce. Ale ty peníze musí vrátit. Chápu to tak, že jste to již spolu diskutovaly. Vy chcete prodat její mobil – aby z toho dcera peníze vrátila. S tím nesouhlasí ona. Ona navrhuje prodat počítač a z toho uhradit peníze. S tím nesouhlasíte vy. Nejet na dovolenou, která se týká všech členů rodiny – tedy i druhé dcery a vás, může vyvolat nesouhlas – a oprávněný u druhé dcery.

a. Zkuste celou situaci znovu probrat s dcerou.

b. Jasně a jednoduše nastavte hranice – brát lidem věci, peníze…atd. je nepřípustné – pro vás. (Pro ni to může být složité, pokud například ví, že vás okradl bratr, může to brát jako něco co se u vás v rodině děje, ví že kradou holky ze školy atd. tak to může bát jako standard, že se to dělá – proto je důležité se vymezit i proti chování bratra, chování jejích spolužaček a přinést svůj postoj – pro vás je to nepřípustné, společensky je to nepřípustné – (pasťáky, trojky z chování…).

c. Ať ona vymyslí, jak svůj dluh splatí. Předem, je třeba nastavit hranice – prodat, moje věci, elektroniku doma vč. tvého počítače, který potřebuješ do školy nelze. Dluh chci mít splacen do xy měsíců. Co tedy navrhuješ?

4. Netuším, s jakou diagnózou byla dcera ve 4. třídě hospitalizována, ale někdy jindy by bylo vhodné s dcerou probrat, jak se cítí, co potřebuje, zda-li jí můžete pomoci vy nebo nějaký odborník. Zkoušet s ní řešit její starosti a problémy. Krádeže mohou být voláním o pomoc s její s bezmocí. Myslím, že dcera je stejně jako vy plná samoty a bezmoci.

5. Nesnažte se kupovat starší dceři co chce. Máte možnosti, jaké máte vč. těch finančních. Držte se v hranicích, ve kterých se cítíte dobře především vy. To že děti (nebo i my dospěláci) nemají všechno co chtějí – není důvod krást. Dceři více prospěje nemít všechno, ale naopak mít vždycky možnost s vámi probrat co jí trápí. Vaše otevřená a bezpečná náruč je více než všechny materiální věci. Nemusíte jí nic dokazovat, nic jí kompenzovat. Prostě tam pro ni buďte a pokud bude chtít a vy to zvládnete pomozte jí se vyrovnat s tím, co již ztratila, co mít nemůže, s jejími bolestmi a starostmi.

6. Co se týká sestřenice – možná šla na pohřeb ze slušnosti. Někteří lidé to tak mají, skoro zemřelého neznají, nemají s tím dobrý vztah, ale je to společenská slušnost, a tak jdou na pohřeb. Nebo naopak nemají s tím dobrý vztah a tím, že jdou na potřeb se s dotyčným rozloučí a smířit se. Opět těch možností, jak to vnímá sestřenice může být více – jedině tak, že se jí zeptáte, přiblížíte se k tomu, jak celou situaci vnímá ona. Pokud do toho chcete investovat čas a energii.


Snad jsem zvládla na všechny vaše zprávy odpovědět. Přesto ještě jednou prosím zvažte možnost spojit se s odborníkem (terapeutická poradna Akademie rodičovství není hrazena pojišťovnou), který by vám, vaší starší dceři a případně i mladší mohl pomoci.


Přeji hodně sil a zdraví. Moc vám a vašim dětem fandím a přeji snad již lepší časy. Vyřiďte prosím mé pozdravy vaší dceři. 


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství