OTÁZKA:
Dobrý den,chtěla bych se zeptat jakým způsobem reagovat, pokud zakáži nebo ukončím nějakou činnost čtyřletému dítěti ( na ukončení vždy upozorňuji předem) a jeho reakce je vždy: Ty jsi ošklivá, nebudu s tebou kamarádit nebo na mne vyplázne jazyk.Je pravda, že já někdy reaguji zkratkovitě a plácnu ho nebo už ode mě dostal i přes pusu.Určite to není to nejlepší,ale někdy opravdu nevím jak reagovat. Většinou se s ním snžaím domluvit na pravidlech a nebo mu všechno vysvětlit proč se něco nemůže a tak, ale někdy to bohužel nezabere a nebo je moje reakce to plácnutí.Děkuji za poradu a přeji hezký den.
Lenka
ODPOVĚĎ:
Velmi dobře je, že jej upozorňujete dopředu. Jinak to chce pouze trpělivost a tu vaši důslednost, trvat na tom. Jak se říká - opakování je matkou moudrosti. Takže stále vysvětlovat / krátce / že to potřebuje právě teď a hlavně říci důvod, proč to tak potřebujete. Neukončovat činnost, když to není potřeba. Je možné mu i v tom úklidu málo pomoci. druhá možnost je vysvětlit, co budete dále dělat a tím jej nalákat na další činnost.Děcko pouze zkouší, co si na Vás může dovolit. Přeji hodně trpělivosti.
15.6.2006 17:19
OTÁZKA:
Krásný den přeji. Mám nádhernou holčičku Simonku, jelikož chodím do zaměstnání malou opatrují prarodiče, nebo praprarodiče. Máme ji všichni rádi a moc se s ní mazlíme. Nejraději mám ráno, kdy ji budím do nového dne s úsměvem. Přesto ji chytají někdy takové záchvaty vzteku až jsou někdy neuvěřitelné. V případě nějakého požadavku na ni, který se jí nelíbí jančí. Nevím jestli na ni reaguji správně a já to dělám tak, že se ji snažím uklidnit a odvést na jiné myšlenky a někdy prostě odejdu. Vadí mi to a nevím jak tento jev eliminovat. Děkuji za Vaši radu Marková Hana
Hana Marková
ODPOVĚĎ:
Simonka si tak vynucuje vaši pozornost. Takže to děláte správně,pozorujte ji po očku / z důvodu bezpečnosti/, ale nevšímat si jí, ať nemá diváky. Časem přestane. Chce to trpělivost. Když ne, jsou ještě další možnosti, které fungují , ale záleží na Vaší volbě, které zvolíte - a to : omytí studenou vodou / já moc nedoporučuji / nebo vzít do náručí a přitisknout ji k sobě a nechat jinak bez povšimnutí dovztekat.
15.6.2006 17:26
OTÁZKA:
Dobrý den,prosím o radu:náš 10ti letý syn (jedináček)vždy když provede lumpárnu tak zatlouká a příp.lže.Nebo jen kouká a neříká nic,nebo říká "nevím".I přes naše ujištění,že pokud řekne pravdu proč to udělal a zda něco provedl,tak jej nepotrestáme,nechce se přiznat.(jedině pod tíhou důkazů).Situace s ním rozebíráme a hodnotíme.Zatím zbytečně,takže občas i dostane "na zadek".Jak ho naučit,zodpovědně se přiznat k tomu,co vyvedl?A mluvit pravdu?Naše otázka:"Proč jsi ....?" je pro něj nezodpověditelná. Děkuji moc za odpověď.Chůvu v akci nahodile sledujeme (píšu za rodinku)a nejraději ze všech "chův" máme právě Vás.Přejeme hodně dalších úspěchů při práci s dětmi i v osobním životě.
Baruška
ODPOVĚĎ:
Jedná se o vzájemnou důvěru mezi vámi a synem. Myslíme si, že chyba nastala již dříve, kdy jste společně neřešili jeho problémy a nenechávali jste ho vyjádřit své pocity, co cítí. I když to teď už bude obtížnější, je potřeba stále mít trpělivost a začít ho učit, vyjadřovat své myšlenky a snažit se sním najít důvod, proč tu lumpárnu provádí. Zda chce na sebe upozornit své okolí anebo jestli nechce tímto upoutat na sebe váš zájem. Chce to pouze dávku trpělivost a hlavně času. Nepočítejte s tím, že výsledek bude okamžitý.
16.6.2006 9:31
OTÁZKA:
Dobrý den. Moc Vám fandím, váš pořad mi opravdu hodně pomáhá. Mám dvojčata, kluky 2,5 roku. Chtěla bych se zeptat, kdy mám zakročit, když se třeba o něco přetahují. Jestli je mám nechat, aby si to vyřídili mezi sebou nebo okamžitě zakročit, když jeden druhýho plácne. (odmalička je učíme, že se to nesmí) Jde mi o to, abych třeba tomu slabšímu pořád nepomáhala a on pak nebyl zvyklý jenom na to, že za ním pořád bude stát máma a on už nemusí bojovat.
A ještě bych potřebovala vědět jak řešit konflikt na pískovišti když třeba cizí dítě mlátí moje dítě. Co mu mám říct? A když se začne bránit, kdy mám zasáhnout?
Předem děkuji za odpověď a přeji hodně úspěchů.
Klára Kočová
ODPOVĚĎ:
Zakročit ihned, třeba formou hry - rozpočítávadla, určit komu hračka patří a po určité době vyměňte předmět hádky tomu druhému.
Určitě své dítě braňte, posuďte se co nejblíže ke svému děcku. Je-li tam matka druhého dítěte , obrátila bych se na ni a není-li, tak bych se pokusila malému "agresorovi" řádně domluvit, bez křiku.
16.6.2006 9:39
OTÁZKA:
Dobrý den, mám 4-letou holčičku, která již rok chodí do školky. Je velmi náladová, někdy se ráno probudí s úsměvem, ale stačí maličkost (například si nechce vzít oblečení, které jsem jí vybrala) a její nálada se okamžitě změní a začne se strašně vztekat. Nechce se oblékat, když jí dám možnost, aby si vybrala jiné oblečení sama, většinou si nevybere žádné s tím, že se nebude oblékat vůbec. Jindy ani pořádně nevím, proč se vzteká, nedokáže mi to říct. Je celkově dost ufňukaná a nedaří se mi, aby byla více samostatná v oblékání a jídle (loudá se). Snažím se jí nějak motivovat, ale moc to nepomáhá, nakonec mi většinou dojde trpělivost a s oblečením a jídlem jí pomůžu. Zjistila jsem, že tyto problémy jsou hlavně, když jsme spolu doma. Ve školce nebo u babiček je naopak velmi šikovná, paní učitelka ze školky říká, že se sama obléká i sama bez pobízení jí, což já z domova vůbec neznám. Další problém jsou její reakce na mé prosby a požadavky. Odpovídá mi, že to nebude dělat, že jsem ošklivá a abych šla pryč. Nevím, jak mám na to správně zareagovat, většinou to řeším podle situace, někdy se mi podaří můj požadavek vyřešit formou hry, ale dá to dost práce jí přemluvit, a někdy na to nemám trpělivost a buď to udělám sama nebo jí přinutím. Poslední můj dotaz se týká sprostých slov, které dcerka slyšela ve školce (doma tak nemluvíme) a hrozně se jí líbí je doma říkat. Děkuji Vám za radu.
Marcela
ODPOVĚĎ:
Sprostá slova ignorujte, sama je přestane používat.
Je viditelné, že jde jen o vztah k vám. Proto si myslím, že to děláte dobře, ale vydržte. Je to otázka věku, kdy prosazuje své já. Večer než půjde dcera spát, zkuste společně připravit oblečení jí a sobě.
Důležité je, jakou formou / nepoužívejte příkaz / vy jí kladete své požadavky - možná , že je to pro ni nepochopitelné.
Co se týče času splnění vašeho úkolu, buďte trpělivá anebo závodivou formu mezi vámi.
16.6.2006 9:46
OTÁZKA:
Hezký den ,chtěla bych se Vás zeptat manžel je od mala hodně fiksovaný na Naši dceru vždy byl na ni hodně mírný je pro něho středem vesmíru ja byla docela přísná manžel vždy podrýval mou autorytu před ní a proto se stalo to,že i mala tíhne více k otci.Přitom jsem víc jako její kamarádka je ji 10 a ja po ni vyžaduji věci jako je pořádek v pokoji samostatnost při školní přípravě, vyžaduji slůvka promiň děkuji chci aby zdravila a snažím se být velmi objektivní mé a manželovy výchovné metody se naprosto liší on byl i zdomu zvyklý ,že se o ně všechny starala maminka a pořád stará což se mi nelíbí ja naopak byla vedena k samostatnosti o to také vyžaduji od své dcery.Kámen ůrazu je navíc v tom, že se s manželem rozvádíme máme zatím střídavou péči a pro malou je dost složité si vždy zvykat na zcela jinou výchovu .Dcera se vždy po příchodu od otce nechová hezky a ja nechci hned po ni křičet,ale někdy je to hodně těžké když se s tím srovná,že je u mě tak je moc hodná,ale jen do te doby dokud ji otec nezavolá nebo ho někde nepotká a proto se Vás ptám jestli se to da vůbec nějak řešit ,podotýkám, že s manželem se nedá na toto téma mluvit moc Vám děkuji za radu
Petra
ODPOVĚĎ:
Bohužel, zde naše rada vám moc nepomůže, protože tyto vaše problémy vyřeší pouze čas a vaše diplomatické jednání vůči dceři, manželoví a jeho matce. Myslíme, si že dcera až dospěje, že uvidí vaše hodnoty a co jste ji do života dala. Zkuste nezatahovat dceru do vaši problémů s manželem a je pochopitelné, že" výhody" u manžela jsem pro ni v tomto věku příjemnější, ale v y napoužívejte proto zvýšeného hlasu , což ona nechápe proč křičíte.
16.6.2006 9:52
OTÁZKA:
Máme dva kluky (10 a 12 let). Mladší na staršího neskutečně žárlí. Stále má pocit, že ho máme míň rádi. Je však těžké ho chválit stejně, když je starší syn opravdu ochotnější a doma mnohem víc pomáhá. Navíc je mladší syn velice emocionální a jakmile mu třeba něco nedovolím, tak mi začne sprostě nadávat, hází věci na zem nebo po mně. Na manžela si tolik nedovolí (jednak není moc doma, jednak má jasnou fyzickou převahu). Můžete mi poradit, jestli mám synovo chování ignorovat nebo jak jinak je možné zasáhnout? A jak řešit sourozeneckou žárlivost? Děkuji za radu a přeji pěkný den.
Zuzana
ODPOVĚĎ:
Neignorovat, snažit se situace OKAMŽITĚ řešit.Nezapomínejte mladšího syna i za maličkost pochválit a pohladit a přitisknout k sobě,a tím zvyšovat jeho sebevědomí. Při jeho vzteku ho pevně chytit za obě ruce, dívat se přímo do očí a říci mu nekompromisně sůj názor na věc. POkud se uklidní, nechat si od něj vysvětlit, proč se začal vztekat a nadávat . Ať se učí popisovat svoje pocity.Přejeme hodně trpělivosti.
16.6.2006 9:56
OTÁZKA:
Je mi 34 let a mám dva kluky 14 a 10 let. nevím si rady s tím mladším je straštně hyperaktivní, nervozní, roztěkaný, špatně se soustředí ve škole. Je dysgrafik. Někdy to nejde ani po dobrém ani po zlém. Pokud chci něco já aby udělal, tak to musím říct aspoň 3x, ale když něco chce on tak to musí být hned, jinak se začne vztekat nebo křičet. Děkuji za radu.
Rašová Gabriela
ODPOVĚĎ:
Pravděpodobně máte diagnozu ADHD - porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou a za to chlapec nemůže. Pouze okolí může svým klidným, rozvážným přístupem k němu pomoci řešit jeho situace, které on si v dané chvíli neumí vyřešit. Jde pouze o čas a trpělivost k jeho projevům. Zklidňovat ho režimem dne, volit hry a činnosti, které on má rád . Doporučujeme vám navštívit Pedagogicko psychologickou poradnu nebo odbornou literaturu o tomto problému - ADHD. Myslíme si, že tato návštěva vám jistě pomůže i vyřešit vztahy se školou.
16.6.2006 10:01
OTÁZKA:
Vážená paní Popelková, moc Vám děkuji za odpověď a budu se řídit Vašima radama. Přeji Vám moc úspěchů a spokojenosti s hodnýma rodičema.
Hana Marková
ODPOVĚĎ:
Děkuji, takováto slova mne vždy povzbudí.
16.6.2006 10:03
OTÁZKA:
Dobrý den, som zo Slovenska, ale rada sledujem Váš program. Mám 3-ročného synčeka, ktorý začal pred 3 mesiacmi chodiť do školky, ale stále si nevie zvyknúť..Ráno tam ide stále s veľkým plačom, a dokonca sa začal znova v MŠ pocikávať. Ja chodím do práce od jeho 1 roku a on býval s babičkou, napriek tomu je na mňa dosť naviazaný. Ako mu môžem pomôcť zvyknúť si na MŠ? Ďakujem vám za radu a prajem pekný deň.
Zuzana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den paní Zuzano,jsem přesvědčená,že si váš syn určitě v mat.školce zvykne,ale bude to určitou dobu trvat.Nástup do mat.školy byl určitě pro vašeho syna velkou změnou.Myslím si,že nejlepší by bylo aby si syn ve školce zvykal postupně,aby nebyl touto změnou zbytečně stresován / může se začít počůrávat /.Záleží to ovšem také asi na vstřícnosti mateřské školky.V naší mateřské škole mohou s dětmi trávit den i rodiče a tak vstup do školky je pro ně nenásilný.Bylo by také dobré kdyby měl ve školce kamaráda na kterého by se těšil /hlavně by to měla být paní učitelka /.Tento problém jsem měla se svým vnukem a čas vše vyřešil.
19.6.2006 23:38
OTÁZKA:
Dobrý den, zajímalo by mě jaký máte názor na kapesné dětí, kolik je asi tak přiměřené kapesné pro 12 letou dívku.
Děkuji.
Silva
ODPOVĚĎ:
Kapesné pro děti schvaluji, ale je na nás na rodičích abychom svým dětem uměli vysvětlit hodnotu peněz.
Mé děti dostávaly kapesné od vstupu do první třídy a myslím si,že to bylo správné.Kapesné však nebylo zadarmo,bylo to takové stipendium.Já mám už velké děti dceři je 28let a synovi 26 let,ale v době jejich
studia na střední škole dostávaly 50,-Kč na den.
19.6.2006 23:55
OTÁZKA:
Dobrý den, mám 16-tiletou dceru, 8 měsíců chodí s chlapcem (26 let). Dcera je bezproblémová, dobře se učí i chová. Chce jet se svým chlapcem na týden na vodu. Nevím, jestli ji mám pustit, bojím se o ni. Prosím o radu. Děkuji.
Kasandová Olga
ODPOVĚĎ:
Váš strach o dceru chápu. Myslím si, že vše je založeno na důvěře mezi Vámi a dcerou a také jejím chlapcem.Musíme se smířit s tím, že naše děti jsou mnohem vyspělejší než byla naše generace.Možná,že bych si s ní a jejím chlapcem popovídala a určila si pravidla,jakým zpúsobem mě budou informovat kde jsou.V době mobilních telefonů to nebude určitě problém.
20.6.2006 10:47
OTÁZKA:
Jaký vliv má na dítě hysterická matka(mluví i sprostě)a vše srovnat snažící se otec.Dítě 2,5roku.
hana
ODPOVĚĎ:
Hysterická matka má na dítě určitě velmi negativní vliv. Dítě by mělo vyrůstat v klidé a harmonické rodině,
což je v součesné uspěchané době někdy velmi složité. Dítě by mělo být co nejvíce s lidmi,kteří mu klid pro jeho další vývoj přináší.Neznám důvod hysterického chování vaši paní, ale možná že by bylo dobré
si v klidu a problému promluvit a vyřešit jej společně.Pokud se Vám,rodičům nepodaří dohodnout,doporučuji navštívit odborné pracoviště.Bylo by možná dobré začít navštěvovat s dítětem některá rodičovská centra při mateřských školách.
20.6.2006 11:37
OTÁZKA:
Dobrý den,
ráda bych od Vás dostala radu ohledně reakce na vysvědčení. Samozřejmě že vím, jaké přinese dcera vysvědčení, ale nejsem z něho nadšená. Mám dát najevo rozčarování nebo za každou cenu chválit, i když vím, že kdyby se trochu víc snažila, mohla by mít lepší známky.
V pololetí jsem to vyřešila tak, že jsem pochválila, ale dodala jsem, že bych byla ráda, kdyby na konci roku došlo ke zlepšení, ale nastane zhoršení.
Celý rok sleduji známky, kontroluji známky, ale někdy mám pocit, že už bych měla přenést
zodpovědnost na dceru (13 let).
Děkuji za Vaši radu Jana
Jana
ODPOVĚĎ:
Určitě bych dceři dala trochu najevo své rozčarování z jejího vysvědčení,ale netrestala bych ji žádnými zákazy.Myslím si,že je už ve věku kdy by mohla mít trochu zodpovědnosti za své známky sama.Určitě jste v situaci, kdy si myslíte , že veškeré vysvětlování a rozhovory jsou k ničemu. Musím vás ale uklidnit,že přijde čas, a vy uvidíte,že vaše snaha nebyla zbytečná.
20.6.2006 12:25
OTÁZKA:
Dobrý den...mám dotaz tak trochu z druhé strany strany..Moji rodiče mě stále nutí k úklidu pokoje i když tam relativní pořádek mám a navíc se ve věcech vznám...A nevbaví mě si uklízet hlavně ěkdyž příjdu z treninku nebo tak.A tata nebo mamka(hlavne teda tatka)me stale nuti uklizet atd...Mate nejake reseni??Nebo je jen chyba v tom ze sem bordelear??Dekuji Honza(13 let)
Honza
ODPOVĚĎ:
Ahoj Honzo, máš naprosto stejné problémy s rodiči,jako měl můj syn Honza,kterému je už 26 let.Každý z nás
má naprosto odlišnou představu o pořádku.Já bych chtěla mít vše naprosto srovnané a na stejném místě
abych nemusela nic hledat,protože mě to zdržuje.Domluvila jsem se s ním,že jednou za měsíc se tak trochu uklidí podle mých představ a jinak se nebudu o jeho pokoj starat. Ahoj Hanka
20.6.2006 22:29
OTÁZKA:
Dobrý den, moc se mi íbí Váš pořad a velmi rádi ho sledujeme. Mám syna, kterému jsou 3,5 měsíce. Vím, že je ještě maličký, ale máme problém s večerním usínáním. Prostě nechce spát a když je sám v postýlce, tak pláče. Hodně ho trápily větry, ale nejsem si jistá, zda už to teď nedělá, protože prostě chce být s námi. Usne až tak kolem půlnoci. Dřív to bylo až kolem čtvrté ráno, ale postupně jsme to stáhli na půlnoc. Dál už to ale nejde. Je možné, že už je to rozmar i v tomto věku? Nerada bych něco zanedbala, ale ani ho nechci rozmazlit. Přes den je klidně sám a vůbec mu to nevadí. Začne až kolem osmé večer. Děkuji moc za odpověď.
Eva
ODPOVĚĎ:
Moje rada zní - váš syn je ještě moc maličký na to aby usínal sám v postýlce.On hlavně potřebuje před spaním vaši přítomnost - určitě potřebuje ukolébat a nebojte se, že to bude vyžadovat stále. Během času se
vše srovná a syn bude usínat v postýlce sám. Mám sedmiměsíčního vnuka Honzíka, kterého jeho maminka vždy ukolébala a opatrně položila do postýlky.Nemyslím si že by ho tím rozmazlovala.Přes den váš syn není sám,on velmi dobře vnímá Vaši přítomnost.
20.6.2006 23:11
OTÁZKA:
Dobry den, mame 24 mesicni dceru, ktera odmita na nocnicek nebo na zachod. Nemohla byste nam poradit, jak ji presvedcit? Dekuji.
Jakub
ODPOVĚĎ:
Nevím,zda vaše dcera nemá špatnou zkušenost již od miminka s vysazováním na nočník.Některé maminky děti velmi brzy vysazují na nočníček.Dítě si může špatně sednout,lekne se a nastane problém. Zkuste dceru nějak motivovat- třeba posazováním nějaké její oblíbené hračky na nočníček.
20.6.2006 23:22
OTÁZKA:
Važená chůvinko, moc se mi líbí jak pomáháte v rodinách. Jsem normální ženská co se snaží vychovat své hyperaktivní 8leté dítě a taky vyženěného 13letého "puboše". Ale obě jsou to moje děti. Vždycky mě uklidní Váš pořad, že to asi nedělám úplně špatně. Povzbudí mě a motivuje k dalším rodiným záležitostem. A veřte, že je to dar.
Já mám jen problém s paní učitelkou svého syna. Už končí školní rok a já se modlím, abych do druhé třídy našla "normální" učitelku. Nevím, možná je chyba na mé straně, ale podnikám a nemám mnoho času na své děti, zato ho trávíme co nejlépe - snažím se je poslouchat, pomáhat, vést k samostatnosti... radit jim a zbytečně je nekontrolovat. Beru to tak, že každý je za svůj život zodpovědný a je nutné je vést k tomuto. Naše paní učitelka, si myslí, že můj syn je malý a já bych měla nést za jeho činy, byť někdy opravdu zlobí, odpovědnost. Snažila jsem se jí vysvětlit, že je to člověk, kterému a taková je zkušenost, stačí vysvětlit, co a jak dělá špatně a nikdy se mi nestalo, že by si to nevzal k srdci. Otázka je vlastně následující: Můj syn trpí vzácnou a nevyléčitelnou chorobou a to je Neurobifromatóza von Recklinghasen. V podstatě mu nic není, ale sledován Neurology. Celé, je zdráv. Mám dát na naléhaní paní učitelky a chodit do školy poslouchat její stesky na mého syna, a nebo to mám řešit jako doposud, nechci říct ignorací, protože to doma důkladně probíráme, ale mou neochotou chodit do školy a mými výmluvami. Přiznám se, stydím se za to, a řeším to, ale opravdu to narušuje můj vztah k synovi a to mě pak mrzí. Vím jaký je, vím jak umí zlobit. Miluju ho i přesto, jaký je a jaké má problémy, ale nemám potřebu to dokazovat učitelce nebo okolí. Mám tedy problém? Děkuji za odpověď. A moc úspěchů v další činnosti.
Ladislava
ODPOVĚĎ:
Určitě vychováváte své děti správně.Vždyť pro děti je to nejlepší dar pro život,když rodiče jsou schopni dětem naslouchat,pomáhat jim a učit je samostatnosti.Problémem bude asi opravdu paní učitelka,která neumí a nebo nechce dětem naslouchat a nechce s nimi řešit jejich problémy.Každé dítě je osobnost a proto by se k němu mělo přistupovat citlivě.Hyperaktivní dítě ve škole je většinou problém.Prima je to,že si váš syn dá říci a toho si je třeba vážit.Vy problém určitě nemáte.S paní učitelkou bych ještě jednou promluvila
o příčině "zlobení" ve škole.
21.6.2006 0:16
OTÁZKA:
Dobrý den,
chci poprosit o radu s chováním mezi dětmi. Když synovi (3roky) na písku nějaké jiné dítě něco vezme, nebo mu třeba kope do hračky jak by na to měl syn reagovat? Co mu mám poradit, že má v takové situaci dělat? Obvykle to zatím s oním druhým dítětem řeším já, nebo jeho maminka, ale brzo půjde syn do školky, tak bych ráda, aby uměl reagovat sám. Nevím ale, jak by vlastně měl reagovat. Předem Vám velice děkuji za radu, věřím, že mi poradíte dobře
Eva Stehlíková
ODPOVĚĎ:
Rodiče jsou pro děti příkladem jejich chování.Určtě to děláte správně a ukazujete dítěti,jak řešit takovou situaci.Ve školce to funguje naprosto stejně.Naučte ho,aby se nebál svěřit paní učitelce pokud by mu někdo "ubližoval".
21.6.2006 0:24
OTÁZKA:
Dobrý den. Máme dvouletou holčičku Justýnku, která byla vždycky naprosto bezproblémová. Rychle se vše učila, žádné změny jí nedělaly problémy, nebyla nervní ani vzteklá. Mám teď těsně před porodem druhého dítěte, na které se velmi těšíme. A Justýnka začala velmi zlobit. Prakticky s ní není žádná řeč, odmítá se cokoliv učit a dělat, co jí zrovna nevyhovuje. Slibně jsme měli nastartováno zbavení se plínek (chtěla jsem to stihnout, než se druhé dítě narodí), což teď úplně ignoruje a nočník odmítá. Už několik měsíců dokázala sama pravidelně usnout ve svém pokojíčku a prospat v klidu celou noc. To teď už také neplatí, sama ve svém pokoji už usnout odmítá, usíná v naší posteli a v mojí přítomnosti. Každá hloupost ji rozbrečí a mívá skoro hysterické záchvaty "strachu" z věcí nebo činností, které tady byly do nedávna běžné (např. mixer, větrák, umývání vlasů). Nechci na ni být zlá, ale občas mi už rupnou nervy a mám tendence na ni řvát. Což je mi pak líto, zvlášť když to nemá vůbec žádný účinek. Ovšem trpělivosti se mi teď pár dní před porodem už moc nedostává. Je možné, že vnímá, že se má v naší rodině něco změnit a reaguje na to tímto způsobem? A pokud ano, myslíte, že se vše vrátí do původních kolejí? Moc bych chtěla vědět,jakým způsobem k ní přistupovat, aby s ní bylo nějaké pořízení, protože mám pocit, že teď se jí podřizuji naprosto ve všem, abych s ní vyšla. Děkuju Vám moc za radu.
Karolina Kraicová
ODPOVĚĎ:
S příchodem miminka se Justýnka obává toho, že její první místo v rodině zabere sourozenec a tak se snaží svým chováním upoutat na sebe pozornost.Vysvětlete jí,že až se miminko narodí, že Vám bude pomáhat. Možná,že si dá říci i na nočníček.Jsem přesvědčena,že se časem vše vrátí do původních kolejí a budete zase spokojená rodina.
21.6.2006 0:41
OTÁZKA:
Dobrý den, mám 2,5 dvojčata páreček. Teď mají období, kdy mě skoro vůbec neposlouchají,několikrát denně je napomínám, neposlouchají mě. Holčička je takový vůdce a chlapeček zase opička. Co udělá ona tak on taky. Začínájí se mlátit a taky nadávat(slyšely to venku na pískovišti). Když mě neposlouchají nebo se chovají tak jak nemají, tak ode mě dostanou.Už několikrát mě zkusily uhodit. Manžel je skoro pořád v práci, jsem skoro na ně sama.Už nevím co s nimi. Přiznám se, že mě už nebaví si s nimi tolik hrát jak před půl rokem.Přes den si hrajou, kreslí a koukají na pohádky.Když je hezky jdeme ven na procházku nebo na písek. Díky pořadu Chůva v akci jsme se naučili společně jíst u stolu. Poraďte mi prosím jak na ně. Předem děkuji za radu a přeji Vám mnoho úspěchů.
Lída
ODPOVĚĎ:
Vaše děti potřebují změnu.Dopručila bych vám navštěvovat s nimi některé centrum pro rodiče s dětmi. Děti si tam najdou kamarády, seznámí se s novými činnostmi a vy si můžete popovídat s paní uč. a ostatními maminkami o vašich "problémech".
22.6.2006 12:57
OTÁZKA:
Dobrý den! Mám problém se svou dcerou (5let), která asi tři týdny odmítá chodit do mateřské školy. Podotýkám, že dříve chodila velmi ráda a ve školce se jí moc líbilo.Teď si každý večer a ráno vymýšlí, že jí bolí břicho nebo hlava. Zkoušela jsem zjistit od dcery i od učitelek MŠ v čem je problém, ale bezúspěšně.Děkuji
Marta
ODPOVĚĎ:
Problém určitě je a to možná ve vztahu mezi kamarády nebo mezi pí.uč.a vaší dcerou.Pokusila bych se formou hry zjistit co se stalo.Zkuste si doma zahrát s dcerou na mat.školu.Jednou buďte dítě a Vaše dcera paní učitelka a zase naopak.Zkuste přitom navozovat situace podle denního režimu v mat.škole /hry,jídlo,odpol.
odpočinek ..../.
22.6.2006 22:49
OTÁZKA:
Náš rok a půl starý vnuk je velmi neposedný. Jeho pozornost nelze upoutat žádnou hračkou, žádnou hrou. Když jej máme na hlídání dělá jen to co nesmí. Nejraději zapíná elektrické spotřebiče, přenáší okrasné předměty, telefonuje, tahá za květiny. Pokud mu to důrazně zakážeme tak se vzteká, pláče a za chvíli se vše opakuje. Doma se chová podobně.
Milan Slovák
ODPOVĚĎ:
Možná,že se u Vašeho vnuka jedná o poruchu pozornosti s hyperaktivitou tzv.ADHD.Hyperaktivní porucha
se obtížně diagnostikuje a trvá to i roky.Doporučila bych Vám se obrátit na specializovaná pracoviště,např.Pedagogickopsycholog.poradnu nebo na Dětskou psychiatrickou kliniku v Motole.
22.6.2006 23:27
OTÁZKA:
Dobrý den, moc děkuji za tuhle i-poradnu! Mám dvě dcery, 5 let a 1,5 roku. Starší dceru se nám podařilo tak nějak bezděčně vychovat naprosto v klidu, má jasně nastavené mantinely chování, je rozumná, reaguje na argumenty, vždycky se v klidu domluvíme. Mladší dcera, i když jsem přesvědčená, že můj přístup ani povaha se nezměnily, si naopak všechno vynucuje křikem, vzteká se, naprosto neslyší na žádné vysvětlování, takže když řeknu nebo udělám něco, co se jí nelíbí, reaguje záchvatem vzteku. V poslední době si zvykla nás všechny fackovat, přestože nikdo z nás nic podobného nedělá a já jí trpělivě po každém takovém záchvatu do očí vysvětluji, že se mi nelíbí co dělá a že mě to trápí. Manžela jsem přesvědčila, aby reagoval stejně, že pokud ji potrestá plácnutím za plácnutí, dostaneme se do začarovaného kruhu, zatím se snaží, ale doposud tato cesta nikam nevedla, záchvaty nemizí a já už si moc nevím rady. U starší dcery jsem nikdy nevyužívala svou fyzickou převahu a příčí se mi to i teď. Máme ještě nějakou jinou možnost? Moc děkuji za radu!
Simona Krafáčková
ODPOVĚĎ:
Já bych se asi vaši malé slečny během jejího vzteku vůbec nevšímala a jen ji po očku sledovala.Když uvidí,že nemá publikum a o to malým vzteklounům jde, pak přestane. Nemá cenu ji litovat nebo utěšovat,protože ona si dovolí i to,co by nás ani nenapadlo / třeba fackování /.Později bych si s ní o jejím chování promluvila a trvala bych na tom,aby svůj vztek vyjádřila slovy,ne jednáním.Myslím si,že až vaše dcera bude starší,tak její" vzteklé chvilky" zmizí. Doporučila bych Vám přečíst si knížku "Proč jsou
šťastné děti šťastné "
23.6.2006 0:26
OTÁZKA:
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, od kolika let může být dítě rozmazlené. Resp. zda je možné, aby bylo rozmazlené půlroční miminko.
Děkuji,
Lucie
Lucie
ODPOVĚĎ:
Milá Lucie, miminko určitě není rozmazlené.Vždyť tak malé miminko vyžaduje lásku maminky a těch nejblžších.
23.6.2006 0:33
OTÁZKA:
Dobry den, mam tri deti ctyrletou dcerku, trileteho syna a jednoletou dcerku.S devcaty nemam zadne problemy, jsou velmi sikovne, ta nejstarsi mi hodne pomaha.Syn je celkem jiny, nevim si s nim uz rady.Je hodne uknourany, pri vsem odmlouva, vse mu hodne dlouho trva.Chce abych mu se vsim pomahala, napr. pri jidle abych krmila, oblekla ho apod. Nepomahaji zadne motivace v zadne forme, ba naopak to obrati jeho pozornost od dane cinnosti a zacne se dozadovat dane veci krikem a nekdy me zacina i bit (zatim je to jeste nesmele)i kdyz vi ze to nesmi.Snazim se je vest k tomu aby se meli radi.Mam vsechny deti rada stejne a nikoho nefavorizuji.Narozeni nejmaldsi dcerky snesl velmi dobre, ma ji velmi rad, hodne casto si spolu hraji.Starsi dcerka je spise samotarka, rada si sklada puzzle, kresli.Za to ti mladsi jsou neustale v pohybu, porad neco spolu vymysleji.Dekuji za radu.Preji prijemny den.
Pavla
ODPOVĚĎ:
Myslím si,že svým chováním si chce získat co nejvíce Vaší pozornosti.I když se na sestřičku těšil,tak přece se jen něco změnilo /krmení, oblékání /. Z jeho pohledu je sestřička ve výhodě.
Zkuste syna a dcerku zapsat do školky.Bude to pro děti změna a určitě to synovi pomůže.
23.6.2006 1:01
OTÁZKA:
Dobrý den,
mám na Vás takovou prosbu.
Syn do dvou let jedl takměr vše, krom potravit, které nejsou pro takto malé děti vhodné. Jedl bez problémů polévky se zeleninou i zeleninové omáčky s těstovinami. Ve dvou letech nastoupil do školky a přestal ze začátku jíst polévky, přikládala jsem to tomu, že je léto a nemá na horkou polévku chuť, nicméně se k tomu postupně přidali problémy se železem a syn přestal jíst skoro všechno. Při problémech se železem děti nemají chuť k jídlu, při následné léčbě také ne, ale doktorka mě ujišťovala, že až to odezní chuť k jídlu se vrátí. Bohužel tomu tak není, v dnešní době má syn čtyři roky a jí pouze všechno suché, nesnese cokoliv v čemkoliv namočené, upatlané.. takže když my máme např. rizoto s kuř. masem, zeleninou, tak syn má suchou rýži, syrovou zeleninu a maso, každé zvlášť.. to by ještě docela šlo, ale nemůžu vařit pořád takovouhle stravu a dva roky se to vůbec nelepší, takže většinou to končí tak, že ve školce i doma má pouze suché brambory, nebo suchý knedlík, rýži, suchý chleba, rohlík.. když se ho snažím motivovat sníst něco nového, tak i přesto, že jsem ho nikdy nenutila, se mu i třeba pouze při nabídnutí zvedá žaludek..
jednou jsem ho zkoušela i vyhladovět, ale vydržel takměr nejíst tři dny a pak jsem to nevydržela já. Je totiž dost hubený - podle lékařky je to O.K., ale já bych stejně ráda věděla, jak syna lépe motivovat, aby něco nového ochutnal. Jinak jí hodně jogurtů a ovoce i zeleniny, takže vitamínů má dostatek, ale nepřijde mi, že pro 4leté dítě je strava na den jedna suchá bageta a čtyři plátky okurky zrovna vyhovující.
Nicméně my s mužem jíme všechno a i to co nemáme rádi, tak synovi nehnusíme a přesto nemá chuť nic nového ochutna.
Proto bych chtěla poradit, jak lépe syna motivovat, aby se nebál nové věci zkusit a aby se mu aniž to ochutná, hned zvedal žaludek.
Děkuji
alice
ODPOVĚĎ:
Asi bych syna do jídla nenutila.Ve školce jsem měla stejný problém s jedním chlapečkem. Jedl všechno suché
a zvedal se mu žaludek,když viděl omáčku.Možná,že problém mohl nastat ve školce. Ve školce nikdo Honzíka do jídla nenutil a on asi po roce začal ochutnávat jídla,která nikdy nejedl.Pokud to není vážný psychický blok,časem vše zvládnete.
23.6.2006 1:17
OTÁZKA:
DOBRÝ DEN,MÁM DVA KLUKY,4 A 7 LET.STARŠÍ JE HODNĚ CITLIVÝ ALE NĚKDY PALIČATÝ CHODÍ DO PRVNÍ TŘÍDY UČÍ SE MOC DOBŘE ALE POSLEDNÍ MĚSÍC VE ŠKOLE ZLOBÍ MÁ KE VŠEMU PŘIPOMÍNKY A JE ZA TO TRESTANÝ POZNÁMKAMI DOMA TO POŘÁD ŘEŠÍME JSEM HODNĚ PŘÍSNÁ ALE PŘÍJDE MI ŽE TO VÚBEC NECHCE SLYŠET.SLÍBÍ ŽE SE ZMĚNÍ ADALŠÍ DNY JE TO NANOVO.JINAK JE TO HODNÝ KLUK.NEVÍM JESTLI NA NĚJ NEJSEM MOC TVRDÁ VEČER MĚ TO VŽDYCKY MRZÍ.TEN MLADŠÍ JE ŠIKOVNÝ JEN KDYŽ CHCE VĚTŠINOU SE VYMLOUVÁ ŽE HO NĚCO BOLÍ ŽE NEMŮŽE ULÍZET SVOJE HRAČKY NEPOMŮŽE ANI DOMLUVA ANI HROZBA ŽE O HAČKY PŘÍJDE A VĚTŠINOU TO ZA NĚJ UDĚLÁ BRATR.VE ŠKOLCE ALE PROBLÉMY NEMÁ.ČASTO FŇUKÁ VŠECHNO MUSÍM ŘÍKAT STOKRÁT A JEHO TO VŮBEC NEROZHÁZÍ MÁM POCIT ŽE JE STRAŠNÝ FLEGMATIK.NĚKDY SI SPOLU HEZKY HRAJÍ ALE JINDY SE NEZKUTEČNĚ HÁDAJÍ A NEMŮŽOU SE DOHODNOUT.POŘÁD NADÁVÁM A NAPOMÍNÁM ALE ONI NEREAGUJÍ. MÁME JE MOC RÁDI I KDYŽ SE U NÁS ČASTO KŘIČÍ(JSME VŠICHNI HLUČNÍ)MYSLÍM ŽE NA KLIDNÉ SLOVA BY NEREAGOVALI MYSLÍM V PŘÍPADĚ NĚJAKÝCH NESHOD.VŠICHNI MI ŘÍKAJÍ,ŽE VŠECHNO MOC ŘEŠÍM A PROŽÍVÁM ŽE JSOU TO KLUCI.TAK NEVÍM JESTLI NENÍ HLAVNÍ CHYBA VE MĚ.DĚKUJI ZA ODPOVĚĎ
EVELÍNA K.
ODPOVĚĎ:
Přihlašte se do pořadu Chůvy v akci, telefon před začátkem pořadu. Možná budete vybráni.
Opravdu si myslíme, že chyba je ve vás, pravděpodobně chybí dětem projevy vašeho kladného citu a vyciťují u vás nedůslednost a stát si za vlastními rozhodnutími.
23.6.2006 16:40
OTÁZKA:
je mi 35 let a mám dvě děti-11 let syn a 6letou dceru.problémy jsou s dcerou-je epileptička,užívá léky a má to vliv i na její chování.už asi 3roky je těžko k zvládnutí,vzteká se,zlobí,křičí a je dost hlučná,nechce se ráno strojit.do školky nechodí ,protože ji nevezmou,když je epileptička-bojí se jí zařadit do kolektivu a tak je všechno na mně.holka neposlechne ani podobrém ani když pohrozím ...je opoždená a nechce se moc doma učit,hned jde pryč od učení anepřemluvím jí,aby se ktomu vrátila.akdyž jí pak plácnu na zadek,tak hrozně křičí.dík za odpověd.
eva
ODPOVĚĎ:
Navštivte Pedagogicko psychologickou poradnu, je to nutné. A vyhledejte na vašem odboru školství adresu specialní mateřské školy, kam by mohla být vaše dcera zařazena.
23.6.2006 16:42
OTÁZKA:
Je mi 35 let a mám 5letýho kluka.Jeho táta ho od narození ignoroval.Snažila jsem mu dát lásku za dva.Dnes už s jeho tátou nežiju,ale kluk umí jenom ne,nechci,nebudu.Dovolí si mne i švacnout.Na druhou stranu se od neho nemúžu vzdálit ani pri sprchování.Chodí semnou i na záchod.
Alžběta Skoupá
ODPOVĚĎ:
Navštivte Pedagogicko psychologickou poradnu a nechte chlapce vyšetřit. Pravděpodobně využívá vaši nejistotu v hlasu při rozhodování a možná, že i citově strádá. Zařaďte ho do mateřské školy, jestli chodí, projednávejte jeho chování s učitelkou.
23.6.2006 16:45
OTÁZKA:
Dobrý den, mám problémy s 12 letým synem.Vychovávám ho sama, jeho otec se mnou nekomunikuje,pouze volá synovi skoro každy večet a ptá se ho, co je nového.Syn pochopitelně špatné věci zapře.Syn je navíc dyslektik, tudíž má problémy v učení, navíc teď má problémy v chování.Ve škole si na něj učitelé neustále stěžují, že vyrušuje, chová se arogantně,má ředitelskou důtku, navíc se kvuli zlobení nesmí zúčastňovat školních výletů.Jeho třídní učitelka mi sdělila, že pokud to bude takto pokračovat bude muset odejít ze školy.Těď dokonce s kamarádem prý šikanovali mladší žákyní, až si přišel její otec stěžovat do školy.Nevím jak se mám zacchovat, protože pokud ho buduřezat, nemá vlastně nikoho komu může věřit, možná by pomohlo pár facek ale nevím zda by si syn nezanevřel na mě.Jeho otec když jsme ještě byli spolu na mě neustále řval a hádky mezi námi byly na denním programu.Já se takto k synovi chovat nechci.Navíc doma se on chová naprosto v pohodě, některé půbertální výkyvy beru jako normální.Avšak pokud je s kamarády tak se asi předvádí a pak dělá takovéto věci.Nevím zda mu mám zakázat chodit ven, zda to je něco platné.Na domluvu kývně, že už to neudělá a udělá to stějně a já se to pak dozvídám od lidí, co provádí.Navštěvuji s ním pedagogicko psychologickou poradnu.Nechci, aby mi ze syna vyrostl grázl,synové jeho otce z prvního manželství tyto problémy měli opravdu značné.Poraďte mi prosím, jakyý postoj k synovi zaujmout, vím chybí v rodině táta, ale ten co tady byl,řešil vše agresívním způsobem.Děkuji za odpověď.
Marcela
ODPOVĚĎ:
Zde pomůže trpělivost, pochopení, jelikož podle vašeho popisu se asi jedná o ADHD - poruchu. Najděte si patřičnou literaturu k tomuto problému / v PPP /. Nebude-li tato porucha, přesto využijte doporučené rady k řešení jeho problémů.
Hlavně spolupracujte se školou.
23.6.2006 16:49
OTÁZKA:
Dobrý den, máme dceru 6 a syna 4 roky. dcera je docela fajn,ale synovi musím vše říkat 3x, vzteká se, nebo když mu něco nechci dovolit, tak řekne, že si počká na taťku. Nemůže být v klidu, pořád si zpívá nebo pokřikuje, pořád musí být slyšet, pořád se mu musím věnovat, málo kdy si hraje sám. Poslední dobou je zlý na sestru, když něco chce. Když byl se mnou doma bylo to normální, ale jak začal chodit do školky, tak se začal takhle chovat. Děkuji a přeji moc úspěchů a spokojenosti.
Věra
ODPOVĚĎ:
Stále si stůjte za svými rozhodnutími. Zkouší na vás pouze vynucovat si stálou pozornost. Zadejte mu např.
10ti minutový úkol a pozorujte ho pouze po očku. Až ho splní, tak si s ním zase hraje a úkolové hry prodlužujte postupně. Vyvztekat ho nechce např. ve vedlejší místnosti, nevěnujte mu pozornost, on sám přijde, když nebude mít diváky / pouze pozor na úraz /.
23.6.2006 16:53
OTÁZKA:
Mám syna 12 let a dceru 11 let. Jelikož jsou od sebe 14 měsíců, od malička jsem všechno kupovala dvakrát, aby se o věci nervali a pokud určitá věc nebyla i pro toho druhého, snažila jsem se to vykompenzovat věcí jinou. Zkrátka jsem se snažila, aby někomu nebylo něco líto, svým způsobem být spravedlivá. To se snažím doteď i v rozdělování úkolů v domácnosti,více jich samozřejmě směřuji k dceři, protože si myslím, že by se k určitým věcem měla umět postavit jako ženská a v tom je kámen úrazu. Mám pocit, že úkoly, které dělají nedělají pro pocit, že pomůžou mámě, ale protože jsem to řekla a navíc se nedokáží domluvit pokud požádám, aby mi někdo pomohl třeba s nádobím, dohadují se kdo byl naposledy. Nevím co v téhle chvíli dělat, abych vyřešila situaci spravedlivě. Radši bych, aby pomohla dcera ( je příšerný bordelář... mě se doma přezdívá leštiklička a občas lezu svým ulkízením ostatním členům rodiny na nervy... ), protože od ženské se to tak nějak čeká, ale syna nechci vynechávat, protože co může být horšího než chlap, který leží a nechá se obskakovat. Možná to zbytečně rozebírám, ale byla bych moc ráda, kdyby jste mi poradila jestli sparvedlnost za každou cenu nebo dělat rozdíly úměrně věku a pohlaví. Děkuji mnohokrát za odpověď a přeji pěkný den.
Lucie Harcová
ODPOVĚĎ:
Určete přesně každému dítěti co má za den splnit - ať to mají napsáno např. na ledničce.
Za tím si stůjte, ale neočekávejte, že to splní podle vaších představ, protože o pořádku má každý jinou představu. Bez jejich účasti můžete douklidit podle svého.
Za nesplnění musí nastat trest - např.omezit časově hry venku s kamarády a při splnění úkolů musí být pochvala.
23.6.2006 16:58
OTÁZKA:
Mám syna 12 let a dceru 11 let. Jelikož jsou od sebe 14 měsíců, od malička jsem všechno kupovala dvakrát, aby se o věci nervali a pokud určitá věc nebyla i pro toho druhého, snažila jsem se to vykompenzovat věcí jinou. Zkrátka jsem se snažila, aby někomu nebylo něco líto, svým způsobem být spravedlivá. To se snažím doteď i v rozdělování úkolů v domácnosti,více jich samozřejmě směřuji k dceři, protože si myslím, že by se k určitým věcem měla umět postavit jako ženská a v tom je kámen úrazu. Mám pocit, že úkoly, které dělají nedělají pro pocit, že pomůžou mámě, ale protože jsem to řekla a navíc se nedokáží domluvit pokud požádám, aby mi někdo pomohl třeba s nádobím, dohadují se kdo byl naposledy. Nevím co v téhle chvíli dělat, abych vyřešila situaci spravedlivě. Radši bych, aby pomohla dcera ( je příšerný bordelář... mě se doma přezdívá leštiklička a občas lezu svým ulkízením ostatním členům rodiny na nervy... ), protože od ženské se to tak nějak čeká, ale syna nechci vynechávat, protože co může být horšího než chlap, který leží a nechá se obskakovat. Možná to zbytečně rozebírám, ale byla bych moc ráda, kdyby jste mi poradila jestli sparvedlnost za každou cenu nebo dělat rozdíly úměrně věku a pohlaví. Děkuji mnohokrát za odpověď a přeji pěkný den.
Lucie Harcová
ODPOVĚĎ:
Odpoveď byla již zodpovězena. Dotaz se opakoval dvakrát.
23.6.2006 16:59
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na svůj problém. Je mi 25 a žiju s přítelem, který má s předchozího manželství sedmiletou dceru. Jezdí k nám vždy jednou za 14 dní na víkend. Vím, že na svém otci hodně visí. Je to docela problém, protože tak každý návštěva končí záchvatem, že nechce domů. Vím, že ji čeká stěhování a pak se bohužel tento náš interval prodlouží. Nevím, jak ji na tento fakt připravit a byla bych velmi ráda, kdybyste mi poradila, jestli tedy existuje nějaký způsob, jak se vyhnout těmto někdy až hysterickým scénám.
Děkuji za odpověď
Jana
ODPOVĚĎ:
Bohužel to řeší pouze vaše trpělivost. MUsíte nastávající problém řešit společně s její matkou a otec musí opakovaně vysvětlovat, že to je asi pro maminku finančně náročné ji k vám nadále dopravovat.
Hysterickým scénám lze předejít pouze diskusí a pak už nevěnovat pozornost jejím projevům, jelikož vás citově vydírá. Pouze sledujte nenápadně, aby si něco neudělala při vzteku, ale nevšímejte si jí. Ať nemá diváky, nebude se mít pro koho vztekat.
23.6.2006 17:04
OTÁZKA:
dobry den, mate zkusenosti s mnoha detmi, prosim, potvrdte mi, ze moje 2,5 lete , slysici a i jinak zdrave dite, ktere odmita mluvit, jednou mluvit zacne.
Dominika
ODPOVĚĎ:
To vám nepotvrdíme. Určitě se obraťte na foniatrické oddělení ve vašem zdravotním zařízení v místě bydliště.Možná, že budete potřebovat doporučení od dětské lékařky.
23.6.2006 17:06
OTÁZKA:
Dobrý den.Mám velký dlouhodobý problém se svým 15 letým synem-jedináčkem,narozeným ve znamení lva.Měl jednoletý odklad základní školy,takže nastupoval do první třídy v 7 letech z důvodu lehké mozkové disfunkce.Vychovávám ho defakto od jeho šesti let sama.Jeho otec funkci otce zanedbává,tuto roli suploval můj otec,synův dědeček,který před šesti lety zemřel.Syn je spupný,drzý,direktivní,
diktátorký,když není po jeho a řeknu něco,co nechce slyšet,tak ve své momentální náladě obrátí a je velice nepřátelský až slovně agresivní,chce slovy ublížit, jen on může všechno,ostatní mají konat a jednat podle něj,pak je vše v pořádku.Snažila jsem mu dát veškerou lásku a také dělala všechno,aby finančně nestrádal,i když jsem samoživitelka.Nyní zas žárlí na mého přítele a to se projevuje dalšími projevy nepřítelství,i přesto,že má veškerý servis a jako matka ho vždy vyslechnu, povykládám o jeho potřebách a problémech,i tak raní slovíčkem,že mně nenávidí a že až vystuduje střední školu,do které od září bude chodit,tak mně opustí a odjede do světa a už nepřijede.I když je v pubertálním věku,tak jeho chování je na hranici, když už to nejde přehlížet,je velký individualista. Děkuji aspon za zlomek rady,jak na něj.
Karin
ODPOVĚĎ:
Vše odpovídá jeho diagnoze ADHD - dříve LMD. Bohužel s tím se musíte smířit, on nezlobí, on má poruchu mozku. Doporučuji vám vyhledat literaturu o této poruše nebo navštivte vaši nejbližší pedagogicko psychologickou poradnu, kde vám řeknou co všechno musíte vydržet. Ale já bych vám doporučila i psychiatrické vyšetření chlapce.
23.6.2006 17:09
OTÁZKA:
Dobrý den, mám dvě holky 1 a 5 let. Rád bych aby z nich vyrostli sebevědomé osobnosti, aby se uměli v dnešní době zorientovat a prosadit se. Informací o výchově je strašné množství. Mezi nimi jsem narazil na knihu "Děti jsou z nebe", kterou napsal John Gray . Osobně se mi zdá velmi dobře pojatá. Jaký je Váš názor obecně na čerpání informací o způsobů výchovy z literatury popř. mne zajímá Váš názor přímo na tuto knihu. Děkuji. Tony
Tony
ODPOVĚĎ:
Tuto literaturu neznám. Já například doporučuji knihu Proč jsou šťastné děti šťastné od S. Biddulpha a také podle ní se snažím postupovat. Záleží na každém jedinci, co mu více vyhovuje, jaké je jeho přesvědčení a co z rad z knih nejvíce na vaše dítě působí a platí. Vždy vše stojí za zkoušku.
23.6.2006 17:12
OTÁZKA:
Přeji hezký den. Velmi mě trápí můj 18 letý syn, který se učí 2. rokem na automechanika (první rok již opakoval).Často chodí za školu, lže, nemá žádný zájem a nic se mu nechce dělat. Jsem rozvedená, otec o něj nemá zájem. Kam chodí mimo školu nevím, protože když se to dozvím, tak odpovídá, že byl doma, že ho bolela hlava apod. Nemá zájem přestoupit na jinou školu, říká, že ji chce dokončit, ale nědělá pro to nic. Myslí si, že jsme celá rodina proti němu, nejde to s ním podobrém ani po zlém. Když dostane peníze, okamžitě je utratí, převážně s kamarády v hospodě. Nechce se mu ani na brigádu, pak je protivný, když mu připomínám, že by si měl nějakou najít. Opravdu nevím, co s ním. Na vše odpovídá: to neřeš, to je moje věc, to je jedno, o tom se nebudu bavit apod... Nejraději bych Vás pozvala k nám... Těším se na nějakou radu
Eva z Brna
ODPOVĚĎ:
Doopravdy už je to jeho věc, je za sebe zodpovědný. Určitě bych mu nedávala další peníze, když utratí váš příděl. Bohužel se chová tak, jak byl dosud vychovávaný, když jste za něj zodpovídala. Přesto se snažte mu projevovat lásku, ale striktně vyslovujte svoje požadavky a stůjte si za nimi. Víc už v jeho letech pro to dělat nemůžete. Platíte-li studium, vyžadujte tvrdě za to výsledky i kdybyste ho měla do školy vodit a projednávat s učiteli / snad mu to bude trapné a zamyslí se nad sebou /. Myslím si, že je to v tomto případě otázka peněz.
23.6.2006 17:19
OTÁZKA:
Se synem jsme narození ve stejném znamení Býk. Nustále spolu narážíme a někdy tvrdě bojujeme aby jsme si prosadili tu svoji.Syn (5) to zkouší stále častěji.Navíc chce mít syn stále poslední slovo. Jak vyřešit problém stejných povah a prosazení si svého názoru.
Bojím se že až půjde do školy bude ten boj ještě horší.
Děkuji
Romana
ODPOVĚĎ:
Máte-li pravdu , stůjte si pevně za ní. Ale musíte umět též uznávat jeho pravdu a nalézat kompromisy ,a to
dohodou. Nejde o poslední slovo, kdo ho bude mít, ale učení tolerance a úcty k druhému člověku. Naučte ho , ale i sebe vyjadřovat své pravdy slovy-popisem a na základě vysvechnutí pak dělat společně závěry.
23.6.2006 17:22
OTÁZKA:
Dobrý den,je mi 30 a mám 17-ti měsíčního syna. Nevím, jak ho mám naučit se samostatně hrát. Neustále vyžaduje naši pozornost, nemůže být chvíli sám. Když se vzdálíme, tak hned běží za námi a když není po jeho, tak se vzteká. Chci se zeptat, zda to odezní s věkem nebo ho mám začít vychovávat k samostatnosti (nevím jak). Nechci z něj vychovat závisláka, ale zároveň nechci být krkavčí matka a nevěnovat se mu. Děkuj za radu.
Petra
ODPOVĚĎ:
Takto staré dítě potřebuje ještě stále dospělého k sobě, ale už můžete třeba 10 minut zadat úkol - např. postavit z kostek věž a při tom už se nezapojovat. Tento problém časem odezní, nesmíte se ale nechat vydírat, ale nesmíte dát dítěti pocit strachu. Choďte s ním mezi stejně staré děti - např. na pískoviště nebo do rodičovských center při mateřských školách.
23.6.2006 17:25
OTÁZKA:
Dobrý den. Skoro šestiletá dcera panicky odmítá jíst ovoce a zaleninu a to ve všech formách (syrové,vařené, kompoty, marmeláda...). Asi do jednoho a půl roku jedla vše, dnes při pohledu na jahodu křičí stejně jako jiní na pavouka. Máme se snažit dostat do ní alespoň kousek nebo to nechat "osudu". Nikdy nebyla nucena ani trestána a odmítá i přesto, že nikdy neochutnala a neví tedy, jaké to je. Zatím jsme volili metodu až začne sama.
František Přibáň
ODPOVĚĎ:
Jestli to dělá i jinde, nejen doma, tak ji zapojte do příprav jídel v kuchyni, ať si to sama připraví - umyje, nakrájí , upraví na talíř apod. - motivujte hrou na restauraci. Nepodaří-li se to časem - podávejte jí chybějící živiny v jiné formě. My bychom to spíš razantně neřešily, čas a změna prostředí - např. školy - věříme , že vše vyřeší.
23.6.2006 17:31
OTÁZKA:
Dobrý den moje oblíbená chůvo :-)
Máme 3,5 letého synka, ze kterého mám někdy pocit, jakoby v něm byli chlapečci dva. Je hodně mazlivý, máme ťříměsíční miminko, ke kterému se chová naprosto vzorně, pořád je pusinkuje, nosí mu hračky, uklízí po sobě, pomáhá mi, krásně si hraje...Z toho jakoby ho někdo vyměnil, z ničeho nic začne být strašně vzpurný, neposlouchá, reaguje vztekle, dostává záchvaty vzteku. Trvá to více než půl roku. Myslím, že mu věnujeme s manželem oba dost pozornosti, že jej (ani po příchodu miminka) nezanedbáváme. Stejné problémy s ním má paní učitelka ve školce. Má dny, kdy je moc hodný, zapojuje se do hry, účastní se společných činností a třeba den nato bourá dětem jejich výtvory, občas někoho uhodí, vzteká se, nechce jíst, neposlouchá co mu učitelka řekne.
Poradíte mi co s ním?
Děkuji moc!
Jiřina
ODPOVĚĎ:
Já bych navštívila Pedagogicko psychologickou poradnu . JInak bych to řešila trpělivostí, protože si přesto vaše vyjádření myslím, že se jedná o žárlivost. Zapojujte ho hodně do společných prací s vámi , když pečujete o miminko ,ať vám pomáhá. Svým chováním doma i v MŠ si vynucuje pozornost, aby se tím a jím někdo zabýval. Domluvte se s pí. učitelkou v MŠ na stejném postupu.
23.6.2006 17:37
OTÁZKA:
Děkuji Vám za odpověď. Chválit za maličkosti se snažím, popisování pocitů je dobrý nápad. Když však syna při vzteku chytnu za ruce, tak mě začne kopat a zuřivě se bránit. Když mu přikážu, aby se odešel uklidnit do vedlejší místnosti, tak mě neposlechne (a já ho tam neodnesu jako když mu byly 3 roky). Když se hodně vytočí, tak vyhrožuje sebevraždou ("až půjdu do školy, tak skočím pod auto, …"). Jeho chování mě strašně vyčerpává a navíc mi pak zbývá míň času na staršího syna. Bojím se, že se vše s přicházející pubertou bude stupňovat. Děkuji.
Zuzana Š. (ze 16.6.2006)
ODPOVĚĎ:
Navštivte sním pedagogicko psychologickou poradnu nebo se obraťte ve škole na psychologa. Pravděpodobně nejte pro něj autoritou.
23.6.2006 17:39
OTÁZKA:
Mam dvou a pul leteho chlapečka, je velmi hodný a poslušný. Jedině po odpoledním spaní se často probudí s plakáním a voláním maminko. Pak ještě vzdrží třeba půl hodiny plakat u mě v náručí a volá pořád u maminky.. Zkoušela jsem ho uklidňovat, nechala jsem ho v pokojíku samotného a odešla, ale nic nepomáhá. Jednou týdně odjíždím do školy, jinak jsem pořád s ním. Nikomu jinému to nedělá, už nevíme, jak to řešit. Děkuji moc za odpověď.
Jana
ODPOVĚĎ:
Když to nedělá nikomu jinému, tak vycítil, že si to necháte líbit a citově vás vydírá. Buďte důsledná ale nenechávejte dítě v afektu samotné / aby nedošlo k úrazu /. Přestane-li, pomazlete se sním a vysvětlete, přoč k němu se tak chováte a ať on se zaačne učit vyjadřovat slovně své pocity - co mu vadí.
23.6.2006 17:41
OTÁZKA:
Dobrý den,přiznám se, že nesleduji pořad Chůva v akci, ale vítám možnost se zeptat touhle cestou. Máme 16letého syna, který si lhaním naboural naši důvěru.
Nemyslím, že by měl důvod lhát, mají téměř vše (máme ještě 15letého), co by chtěli a co v jejich věku
kluci vyžadují, mají kapesné, myslím přiměřené. Ale já se přistihuji při tom, že mu začínám nevěřit. Nechtěla bych, aby to dopadlo tak, že mu nebudu "věřit ani nos mezi očima". Možná je to problém všech rodičů pubertálních dětí, ale všechno na pubertu přece svádět nejde.Děkuji moc, jestli si najdete chvilku na můj problém. Hezký den.
milena
ODPOVĚĎ:
Pro vaše přesvědčení, zda syn lže, si udělejte pro sebe kontrolní zkoušku, např. v oblasti v čem vám lhal a potvrdí-li se to, ihned to rozeberte a žádejte vysvětlení , proč to dělá. Nedocilite-li toho , měl by následovat trest - zákaz jeho oblíbené činnosti.
23.6.2006 17:44
OTÁZKA:
Dobrý den, potřebovala bych poradit co dělat s naším mladším synem / 10 let /. Dost často si stěžuje, že jej bolí bříško. Třeba ráno před školou, ale někdy i před tréninkem. Ve škole se učí velice dobře, má kamarády, začal hrát fotbal. Mám pocit, že to má z nervozity ale nevím z čeho může být nervozní.Když se ho zeptám jestli má nějaké problémy nebo potíže tak odpoví,že ne. Je taky hrozně lítostivý a urážlivý, hlavně večer když
je unavený. Děkuji
Pavla Pavlová
ODPOVĚĎ:
Přikláníme se k tomu, že je to z nervozity. Zkuste někdy vynechat tu činnost, při které nastávají ty požíže a ať místo toho dělá něco jiného. Ověříte-li si to, ukončila bych tu problematickou činnost . Nutný je rozhovor o tom co ho babví a z čeho má strach. Možná je velmi zodpovědný a tím trpí nebo je třeba přetížený. Nutné je hledat přičinu, třeba i u lékařů.
23.6.2006 17:47
OTÁZKA:
Krásný den, mám hodného šestnáctiletého syna, kterého jsme dali na doporučení učitelů a vzhledem k jeho výborným výsledkům ve škole a přirozené inteligenci na osmileté gymnázium. První roky měl velmi dobré známky, až v tercii, kdy mu bylo 14 let, se jeho prospěch zhoršil o dva až tři stupně během jednoho čtvrtletí. Zřejmě se na této změně podílela puberta a spolužáci. Ale od této doby se již syn nezlepšil /nyní je v kvintě/, školu tzv. prochází s odřenými zády a nepomáhá nic - ani domluva ani zákazy. Jeho názor je ten, že učitelé mu škodí a že nemá smysl se snažit. S učiteli jsem již problém rozebírala, ale i já mám trošku pocit, že již syna odepsali a "zaškatulkovali". Jinak se synem nejsou žádné problémy. Ráda bych se zeptala, zda máme nechat věcem volný průběh, jestli je šance, že se syn sám vzpamatuje nebo zda máme něco podniknout. V každém případě bych nechtěla, aby ze školy odešel. Děkuji
Alena
ODPOVĚĎ:
Jestliže ho učitelé zaškatulkovali, s tím už nic neuděláte. Doporučila bych změnu školy, ale projednat to předem s chlapcem.
23.6.2006 17:50
OTÁZKA:
Dobrý den,
mám 5 letou dceru, která už druhý rok chodí do školky. V 1 roce byla spokojená a ve školce se jí líbilo ve 2 roce byla dána do druhé třídy a vždy ráno mi hystericky brečí. Když se jí ptám co a jak tak mi odpovídá že prostě neví. Nemá ale ráda jednu učitelku, když se zeptám proč tak odpovídá že jí občas řekne že je miminko. Poraďte mi jak se mám každé ráno zachovat. Dítě mi někdy paní účitelky trhají brečící od nohou.
Děkuji
Karla
ODPOVĚĎ:
Když se nešlo domluvit s učitelkou, řešte to s ředitelkou. Vyberte si takovou školku, která odpovídá vašim představám.
23.6.2006 17:51
OTÁZKA:
Dobrý den,
mám dceru ve věku 3.5 roku. Nejsem si jistá, jak správně postupovat při řešení.. Přesto že jsem na ni a přítel docela přísní, chová se často jako rozmazlené dítě. Neví, co chce, chtěla by "vše", v některých případech nechce o tom ani slyšet, když jí vysvětlujeme, proč to nejde... Také, když po ní chceme, aby něco udělala, do čeho se jí nechce, tak vyloženě ingnoruje, i když, že jí s tím nabídneme pomoc...nebo udělá opak.. Pak to skončí, že ani po několikátém požádání ( i se zvýšeným hlasem) ji plácnem po zadku, či postavíme doslov před věc, či činnost, kterou má udělat. A na druhou stranu, když něco sama chce, tak to chce rychle a nezajímá ji, že někdy musí počkat, či brát ohled na jiné . Jednoduše shrnuto, dělá si prostě, co chce ona, v určitých chvílích si postaví hlavu jako mezek..a nejde s ní hnout. Jelikož s tím obujeme dlouho, začalo to někdy v roce.. Už jsme z toho někdy unavení, zvláště, když máme "špatný" den a celý den, na ní dokola opakujeme několikrát trpělivě požadavky. Je to na nervy, třeba v situacích, kdy spěcháme ( na vlak, bus, k dr...), tak nám přitěžuje a když chceme být důslední, tak dosti zdržuje, pak nestíháme. Jindy je příjemná vtipná holčička, sice divokého temperamentu. Je to problém povahy, či výchovy, jak nejlépe postupovat? Děkuji předem za odpověd.
Sara
ODPOVĚĎ:
Je to určitě problém povahy , ale především výchovy. Zjistěte si, jestli to dělá i někomu jinému. Jestli je např. ve školce bez velkých výkyvů nebo u sousedů, tak to zkouší pouze na vás. Nechávejte ji pro splnění úkolu dostatek času - sledujte ji jenom po očku, nevěnujte se jí, ať si nevynuceje pozornost, když to není potřeba. Jestliže chvátáte, tak ji pomozte, jak to děláte, ale nesmíte jí to vyčítat, pouze vysvětlit, že máte málo času. Jinak ji za vše dosažené chvalte, jak to krásně zvládla sama.Určitě zůstaňte důslední a stůjte si za svými rozhodnutími. Čas vše vyřeší.Buďte přísní, ale přiměřeně, dávejte najevo více své city k ní a mazlete se. Chvalte, je-li to možné.
24.6.2006 11:46
OTÁZKA:
Dobrý den,ráda bych se zeptala co dělám špatně při výchově svých dvou dětí. Mám skoro 13letou dceru a 9letého syna.Dcera začíná mít období odmlouvání ,ale né takové to dětinské. Je to spíš taková mírně drzost,ale nic vážného to zatím není.Mám ale strach,že při občastné slovní potičce s manželem,který není biologický otec a ví o tom,mu řekne,že jí nemá co řikat,protože není její. Můj syn je velice živý a dysfunkcemi a mírnou poruchou soustředěnosti učení. Je velice citlivý,někdy až moc,ale také občas svou sílu neovládne a přežene. Samozřejmě né se špatným úmyslem. Jinak jsou k sobě docela v pohodě,ale také se dokáží pohádat a v tu chvíli mám strach,když zasahuji,abych jim neukřivdila a tak dostávají trest oba. To se někdy neobejde bez protestů. V podstatě jsou bez větších problémů,ale občas se bojím. Asi je to jen můj pocit. Děkuji a radu. Maršová
renata maršová
ODPOVĚĎ:
Myslím si, že to děláte dobře. Dcera je jistě už v pubertě, a to co popisujete jsou její projevy. Chce to hodně trpělivosti a diplomacie. Určitě ji nezklamte , mějte pro ni pochopení, ale hranice musí být znatelné a od vás vyslovené, kam až může, co si nemůže vůči vám dovolit. Jestli je poruší a překročí, musí nastat trest ve formě např. zákazu nějaké činnosti či větší zapojení do domácích prací. Dcera má nárok vyslovit svůje mínění, i vůči otci, ale vy ji musíte usměrnit v tom, že ji vychovával a pomáhal vám finančně, takže má právo do její výchovy hovořit. Musíte s manželem být jednotní, to je důležité. Přeji hodně radosti z dětí.
24.6.2006 11:59
OTÁZKA:
Mám 13 letou dceru, sdejně jako Jana.Vysvědčení bude rovněž horší než v pololetí.Mám obavu jen,že si dcera neuvvědomuje,že vysvědčení od pololetí 8.třídy se už zohledňuje při přijetí na střední školu a nevím jak ji to vysvětlit.Má vytyčený cíl,ale málo se snaží ho dosáhnout.Děkuji
Pavlína
ODPOVĚĎ:
Pravděpodobně dcera nemá takovou ctižádost, jak vy byste si představovala. Stále s ní o tom diskutujte, ale hlavně v klidu, bez výčitek. Můžete také pozvat k vám domů nějakou její kamarádku, která se učí lépe a dcera ji má ráda, ať vám pomůže při té diskusi. Také můžete navštívit ve škole poradnu, která pomáhá při zařazování žáků po ukončení ZŠ a domluvte se i s třídní učitelkou, ať dceři zopakuje ten samý názor co vy, aby slyšela, že to nejsou jenom vaše požaadavky, ale že je to běžné. Motivujte ji nějakým slibem, že když bude mít takové a takové vysvědčení že můžete např. uvažovat o koupi nového mobilu. Společně vymyslete, jak by ji šlo odměnit za to, když si známky polepší. Přeji hodně trpělivosti a pevných nervů.
24.6.2006 12:07
OTÁZKA:
Dobrý den,je mi 38 let a mám tři děti,´dcery 17let vlastní a necelých 15 nevlastní a syna 14 let. Nevlastní dcera je dítě mého přítele se kterým žijeme již 7 let a nemá vl. matku, umřela jí, když jí bylo 8 let. Už v té době ji vychovávala babička a tak nebyl odchod její matky tak markantní a dítě moc citově nezasáhl. Horší je to teď, ještě dva roky po té co jsem do rodiny přišla já, tak ji měla ve své péči babička, sice ve společném domě, ale odmítala nám ji nechat a dva roky neustále dceru naváděla proti mě - když bude dělat velké dusno, tak mě otec vyhodí...osmiletá holčička fixovaná na babičku a tatínka ráda poslouchala, jenže babičku ranila mrtvice a dcera musela k nám, tentokrát už bez obvyklých hádek. Jenže dva roky vymývání mozku dítěte se projevuje stále a otec nikdy nic neudělal proti výbuchům žárlivosti své dcery. Navíc jsou tu i moje děti, které vidí protěžování jen jednoho z nich. Moje děti jsou vychovávané jen mnou a poslechnou na slovo, nejsou drzé, syn se velmi dobře učí. Vychovala jsem je tak, jak vychovali moji rodiče mě. přítelova dcera nám ale celou tu dobu co k nám přišla bere peníze, přepisuje si známky v žákovské knížce a neustále lže. Její otec nikdy nezasáhl a já nesmím.
Co by jste mi poradila? Já už chtěla snad tisíckrát odejít, ale nechci všechny naše děti rozdělit, myslím že už si na sebe zvykly.
Děkuji
Ivana
ODPOVĚĎ:
To je velmi těžká rada, protože nejste-li jednotní / vy a manžel / ve výchově všech dětí , tak nemůžete očekávat kladný výsledek. Vy dva dospělí se musíte dohodnout na společných postupech a být důslední a především spravedliví vůči dětem. JInak nelze dosáhnout pozitivních reakcí. Doporučila bych vám navštívit pedagogické psychologickou poradnu s nevlastní dcerou a vašemu muži knihu k přečtení Proč jsou šťastné děti šťastné. MOžná, že jednou budete o odchodu muset znovu uvažovat nebo možná až děti dospějí, tak vás opustí, protože budou mít pocit, že jste k nim nebyla spravedlivá a nechala se velmi ovlivňovat vaším přítelem. Jsou to vaše děti a vašeho přítele, takže je to teď jenom na vás dospělých, jak situaci SPOLEČNĚ budete řešit.
24.6.2006 12:17
OTÁZKA:
Dobrý den, dcerka (27 měs.) má problém čůrat jinam než do plínek. S nočníkem a dětským prkýnkem na WC jsme začali na její popud, sedává na nich ráda, zpíváme písničky a mezi nimi ji přemlouvám, ale ona neudělá ani kapku. Zkoušeli jsme všelijaké finty, panenku na nočníku, která "vyčurala" trochu vody (a byla pochválena), nedat plínku na téměř celý den (myslím že to zadržuje a vyčurá se, jakmile jí dám plenku před spaním), pustit vodu z vodovodu, když dcera sedí na nočníku... Dvakrát za celé půlroční snažení se jí podařilo dostat ze sebe pár kapek, byla z toho vždy velká sláva, dcerka byla štěstím bez sebe za chválení, dostala bonbónek za odměnu. Ale pak zas nic...
Jinak je velice učenlivá a chápavá, ráda dělá věci jako starší bráška nebo dospělí.
Četla jsem, že na "řízené čůrání" má čas do 2,5 nebo 3 let, takže nevidím samotný problém v tom, že jí to ještě nejde, ale v tom, že to nejde dohromady s tou její touhou vyrovnat se starším a být pochválena.
Z těch různých experimentů jsem přesvědčená, že na to není nezralá, že nemá problém zadržet moč, dokud nebude sedělt na nočníku nebo na WC, ale že je v tom něco jiného - zřejmě nějaký blok... Je to divné. Myslíte, že máme v našem snažení pokračovat dál, nebo to učení na nočník zatím odložit? Nesetkala jste se s něčím podobným? Proč má dítě zábrany čůrat do nočníku?
Děkuji za odpověď a přeji hezký den.
Jana Z.
ODPOVĚĎ:
Určitě ve snažení pokračujte, učení na nočník neodkládejte. Děláte to dobře. Zatím jsem se s něčím podobným nesetkala, ale nedělala bych zatím z toho tak velký problém. Pravděpodobně má dcera nějaký ten blok, o kterém píšete, ale myslím si, že věkem se to překoná. Také záleží na tom, jestli to dělá jenom vám doma nebo i jinde u jiných lidí, v jiném prostředí.Bohužel nemám jinou radu než trpělivost a možná já bych navštívila dětského psychologa / kvůli tomu bloku / nebo dětského lékařže a vyslechla jejich názor.
24.6.2006 12:24
OTÁZKA:
Dobry den, chtela bych Vas poprosit o radu, ohledne ukliyeni detskeho pokoje.
Mam dve deti, osmiletou dcerku a ctyrleteho syna. Dcerka je uz zvykla uklizet a dela to bez napominani, syn pred uklidem utika.Ja uz ne nej vecer nemam moc energie a tak to vyusti v hadku mezi malou a sznem, protoze ona to uklidi za nej..Prosim, jak na nej. jsem prevazne s detmi sama, mam narocnou zodpovednou praci a manzel jezdi jednou za 14 dni. jsem moc unavena a opravdu uz vecer nemam silu resit tyto hadky.
Dekuji za pomoc. Katka
Katka
ODPOVĚĎ:
Synovi bych zádavala konkrétní úklid - kontrétní hračky či svoje věci. Dcera ať to za něj neuklízí , až si dcera uklidí svoje,tak odejde z pokojíčku a syna tam nechte samotného a jen ho po očku sledujte. Neuklidí-li, tak mu oznamte, že zítra si s těmi hračkami nesmí hrát a třeba ho zapojte do pomocných prací s vámi. Ty hračky , které neuklidit schovejte,ale nesmí to vidět, že mu odešly, když je na ně zlý. a že asi takto přijde o všechno, když hračky nedává spát. Hračkám se to také nelíbí. Trvejte na tom a neustupte. Provede-li to, chvalte. Také je dobré před spaním vyprávět pohádku , třeba si ji vymyslete, jak nějaký chlapeček neuklízel a všechny hračky mu utekly, že ztratil i kamarády, protože nedával své hračky spát a ty z toho byly smutné.
24.6.2006 12:51
OTÁZKA:
Dobrý den, syn 8 let má problémy s jídlem. Už od malinka málo jí,nimrá se v jídle, myslím, že se nejedá o nechutenství ani není mlsný. Je spousta běžných jídel, které nikdy neochutnal a tvrdí,že je nejí/od bonbonů až po některé hlavní jídlo/ Prosím o radu, jak máme přistupovat k našemu problému, když pro syna není problém odmítnout oběd nebo večeři.Syn je normální živé dítě,aktivně sportuje.Zkoušeli jsme ho nechat hlady, nebo mu nabízet menší porci, nebo alespoň ochutnat. Děkuji za Vaši radu.Hanka
Hanka
ODPOVĚĎ:
Začněte ho zapojovat do přípravy těch jídel , která jí. Ať si je i připravuje na talíř pod vaším dohledem.Vypracujte společně týdenní jídelníček a ať s vámi vaří a vidí přípravu celého jídla. Zároveň bych se přimlouvala za to, podávat mu jídla , která jí a také jíst pohromadě s ostatními u stolu , aby viděl co jedí druzí a neodcházet od stolu, dokud všichni nedojedí. Zkoušet všechny tyto rady postupně, a nepomůže-li to ani trochu, tak bych navštívila dětského lékaře a projednala bych s ním tento problém, v čem podávat ty látky, které chlapec nejí a jsou potřebné k vývoji. Určitě bych ho nenutila do toho, co nemá rád.
24.6.2006 12:58
OTÁZKA:
Hezký den, mám 5letého syna, který má problémy s řečí. Začal mluvit velice pozdě (má diagnózu vývojová disfázie), ale dnes už je to celkem v pořádku, má pouze problémy s výslovností a proto mu někteří lidé špatně rozumí. Navíc je hyperaktivní. Chodí do školky a protože má skvělé a chápavé učitelky, tak to zvládá celkem bez problémů. Jen někdy se setká v dětském kolektivu s nadávkami, že je hloupý. Syn má potíže reagovat slovně a tak hodně často vše řeší silou a to je náš problém. Paní učitelce nechce žalovat a své problémy chce řešit sám. Prosím poraďte mi jak ho mám poučit aby tyto situace řešil. Má rada, aby řekl „já nejsem hloupý, ale ty ano“ moc úspěšná nebyla, protože on ji nepoužívá ve správný okamžik a místo toho slovně napadá své „nepřátele“ on. Moc Vám děkuji za odpověď.
Alena
ODPOVĚĎ:
Je-li chlapec hyperaktivní a pí. uč. ve školce to vědí, tak jsou ony povinny to řešit. Jsou to odbornice a měly by vědět, jak na to. Vy v něm pěstujte sebevědomí, chvalte ho, když udělá něco dobře. Děti jsou v tomto hodně upřímné, takže druhého to bolí. Já bych především řešila výslovnost a mluvu vašeho chlapce s pomocí logopeda a lékaře. Vysvětlovala bych mu, že děti nechápou, že má poruchu - disfázii / že je vlastně jako nemocný /, ale že je jinak velmi chytrý. Podporovat ho v tom, v čem je dobrý. I paní učitelky bych požádala o pomoc, ať ve školce dětem toto vysvětlí. A pak už jen záleží mu stále zvyšovat sebevědomí pomocí toho, co dobře umí. To že se brání, když ostatní ho napadají / slovně či fyzicky /je běžné.
Doopravdy je to hlavně otázka sebevědomí a pokračování ve vylepšování určené diagnozy. Chce to hodně trpělivost, aby chlapec nezatrpknul.Vyprávějte mu,motivujte ho např. vymyšlené pohádky před spaním, o nějakém klukovi, který byl nemocný , ale uměl třeba dobře malovat a tím se stal oblíbeným, chytrým a měl hodně kamarádů.
24.6.2006 13:17
OTÁZKA:
Dobrý den, děkuji za pořad Chůva v akci. Ráda se na něj dívám, přestože zatím s výchovou syna žádné problémy nemáme. Píši ohledně jiné záležitosti. Zajímalo by mě, jestli je u nás povinná předškolní docházka. Mám syna, kterému bude v červenci 5 let. Chodí do školky a tudíž by měl podle mě jít po prázdninách do předškoláků a za další rok do školy.Bohužel to zatím vypadá, že (přestože je opravdu šikovný, poslušný, samostatný, krásně vyslovuje, stejně velký jako ostatní děti, učitelky si jej chválí s tím, že určitě půjde do školy bez odkladu) po prázdninách zůstane v prostředňácích, protože v předškolácích není volné místo. Zůstaly tam některé děti, které budou mít roční odklad docházky a tudíž nejmladší děti z prostřední třídy se do předškoláků nedostanou. Je to tak každý rok, takže jsem si stihla všimnout, že tyto děti pak jdou automaticky do školy o rok později. (Přestože jsou narozeny v červenci a srpnu) Nikdo jim to sice nenařídí, rodiče si mohou vybrat sami, ale pokud tyto děti nedostanou správnou předškolní výuku, což podle mého názoru nedostanou (protože se dívám na výtvory všech dětí ze třídy a všechny děti mají stejný program. Vím, že si dítě můžu doma připravovat sama, ale zdá se mi to opravdu nelogické, aby mladší děti, které mají nárok na školní docházku ve stejném školním roce jako jejich kamarádi (třeba o 1 měsíc starší) měli znevýhodněné podmínky. Asi s tím sice nic nenadělám, protože školku měnit nechci, aby si syn na 1 rok nehledal nové kamarády a pak by se vracel zpět za původními kamarády do školy. Zajímal by mě Váš názor a uvítám i případnou radu. Děkuji.
Martina
ODPOVĚĎ:
Je potřeba dojít za pí. ředitelkou školky, aby vám ukázala a seznámila s jejich Školním vzdělávacím programem. Tam je uvedeno, jak připravují děti na školu, jakou formou. NIkde není dáno, že musí být třídy ve školce homogenní, naopak třeba heterogenní třídy jsou náročnější, ale přirozenější. Učitelka je POVINNA připravovat děti dle jejich věku, tzn. přistupovat k nim individuálně a mít jiné požadavky na jinak staré děti. Určitě to proberte s paní ředitelkou a pí. učitelkou.
Mimo jiné, určitě nejdou aautomaticky do školy o rok později děti, které ve školce nepostoupily do další třídy. V mateřských školách není dáno, že dítě musí projít všemi třídami. To záleží právě na Školním vzdělávacím programu, jak je postavený. Např. v naší MŠ jsou celé tři roky děti u stejné učitelky a třídy jsou od 3- do 6 let dětí smíšené, ale učitelka pracuje ve skupinách a hlavně jednotlivě s dětmi a tím jak plní Školní vzdělávací program - v souvislosti se Třídním vzdělávacím programem, tak připravuje děti na školu s ohledem na jejich věk.
Povinná předškolní docházka není, ale je povinnost obce umístit 5tileté děti do MŠ, požádá-li o to rodič.
24.6.2006 13:26
OTÁZKA:
Hezký den! Můj 12 letý syn (jedináček, se kterým žiji po rozpadu rodiny sama) má probémy se spolužáky. Nejspíš jde o špatnou komunikaci (neporozumění) a také fakt, že je drobnější postavy a to větší hochy provokuje k nadřazenému chování vůči němu. Co byste mi prosím poradila ke zlepšení jeho vztahů s vrstevníky? Je takto stále sám a nemá žádného opravdového kamaráda. Děkuji!
Simona
ODPOVĚĎ:
Tento problém neřešte sama, ale společně s učiteli ve škole. To je nutné, aby věděli, že tento problém vůbec je. Vytypujte si, který kamarád ho má nejraději a pomozte utužovat toto přátelství více a více. Ať má aspoň někoho, na koho se ve škole a mimo školu může spolehnout.Ať se chodí do rodin navštěvovat. Nenajdete-li nikoho, požádejte učitelku a drůžinářku, aby dohlédly na negativní vztahy a vy najděte sama, po společné úvaze s vaším synem, nějaký kroužek, sport, kam by začal docházet a mohl tam nalézt nové kamarády.Pěstujte jeho sebevědomí, že když je drobnější, tak ještě neznamená že není chytrý a není dobrý v něčem jiném. Chvalte ho a diskutujte s ním o tom, co se mu každý den přihodilo, ať vám situace popisuje a vy je sním ještě jednou rozeberte a poučte, co může příště v dané situaci udělat nebo říci.
24.6.2006 13:33
OTÁZKA:
Dobrý den, mám 3,5letého syna a poslední měsíc začal plakat ve školce, nechce spolupracovat s učitelkama, vzdoruje, rano pláče je ho vedeme, nechce svačit, nechce chodit ven, když ho přemluví, tak zas nechce jít zpátky na oběd ATD..Poradtě mi prosím co mám dělat. Děkuji
Jana
ODPOVĚĎ:
Hlavně bych to projednala s učitelkami a ředitelkou. Co se stalo, co je příčinou, že začal plakat. Myslím si, že došlo k nějaké konfrontaci s kamarády a teď se bojí tam chodit. Rozmlouvejte s ním, a nechte si vysvětlit , co se mu nelíbí, proč tam nechce a to pak řešte. Nebo se s paní učitelkami dohodněte a je-li to z vaší strany možné, začněte znovu s adaptací na prostředí školky.
Nepomůže-li to, šla bych s ním do pedagogicko-psychologické poradny .
24.6.2006 13:38
OTÁZKA:
Dobrý den,
Sleduji Váš pořad a moc se mi líbí. Konečně něco zajímavého a poučného pro lidi. Máme 2 letého kluka a podle mne je docela v pohodě. Občas si postaví hlavu, ale to většinou zpraví to že ho postavíme do kouta a nehrajeme si s ním ať se vyvsteká. Jediné co nám nejde je večerní usínání. Jenda usíná v podstatě až s námi okolo půl desáté a dřív prostě neusne. Nevím zda je to vůbec špatné protože nevím kolik toho vlastně děti mají deňě spát a on spí i po obědě. Jen mi vadí že s manželkou nemáme v podstatě volnou chvíli pro sebe. Chtěl bych se proto kdy by podle Vás měli děti spát a jak dlouho. Popřípadě nějakou fintu jak na to. Děkuji.
Picolik
ODPOVĚĎ:
Každé dítě je jiný spáč. Není na tom nic špatného. NIkde není přesně dáno, kolik MUSÍ dítě naspat a v kolik hodin musí jít spát. To je důležité až ve škole, aby neusínal v lavici. Dobré je nejméně 8 hodin spánku. Vás syn je pravděpodobně tzv. sova. Nenutila bych ho, ale zkusila bych , nedávat ho spát po obědě. Nebo večer bych ho začala učit , aby si hrál sám - klidné hry, kreslení, prohlížení knih, práce s papírem a to bez vaší asistence, abyste měli čas na sebe s manželem. Ale stále na něj vidět, když si bude hrát, z důvodu bezpečnosti. Vytvořit takový večerní rodinný rituál a stále ho opakovat s obměnami.
24.6.2006 13:50
OTÁZKA:
Můj 13tiletý vnuk se vždy učil výborně, bez příspěvku rodičů. Náhle se jeho prospěch zhoršil, nemá kamarády, je zaražený a jediné, co ho zajímá, je počítač. Podle jeho matky - mé dcery, mu dává tzv. americkou volnost. Nemá sebemenší zá zájmy. Je to správné?
Majorová Dana
ODPOVĚĎ:
Bohužel je to v dnešní době dost častý trend. Ale nemít zájmy, je dost nevhodné. Tak ať chodí do počítačového kroužku, kde se stýkají děti stejného zaměření. Bez kamarádů by nebyl vývoj dítěte ten nejsprávnější. Počítač povolte na pravidelnou časovou dobu - určit časové rozmezí a víc ne. Ostatní čas řešte společně s chlapcem - diskutujte co má rád, co by kromě počítače ještě chtěl dělat.
Je potřeba promluvit s učiteli ve škole, v čem oni vidí, proč se prospěch zhoršil a proč ztratil kamarády. Nebude-li nikdo vědět, obraťte se na školního psychologa.
24.6.2006 13:54
OTÁZKA:
Dobrý den paní Evo,ráda bych se také zeptala na radu. Mám syna, letos mu bude 7 let a v září půjde do školy.Musím říci, že někdy umí být poslušný,ale někdy je to s ním k nevydržení, odmlouvá,vzteká se,umí být i drzý.Někdy stačí mu říct jednou,jindy to musím opakovat třeba 5x.Snažím se být důsledná a stát si za svým a nepovolit,ale jak na něj "vyzrát" aby pochopil,že je lepší poslechnout hned napoprvé než nakonec dostat na zadek.Když něco provede,tak stejně se za chvíli přijde omluvit že to tak nemyslel a už to neudělá,a já vždy jeho omluvu přijmu.Chci aby jsem ho vychovávala co možná nejlépe aby z něj byl dobrý člověk a proto chci, pokud jsem udělala ve výchově nějakou chybu,napravit ji ještě teď dokud je ještě malý,protože jak bude větší a větší bylo by to horší.Mne i manželovi je 27 let,bydlíme v rodinném dvojdomku společně s mými rodiči,takže máme výhodu,že babička,která je již v důchodu nám syna pohlídá,je-li to třeba,někdy pro něj dojde do školky atd..Ale zase druhá strana je,že pokud něco provede,já nebo manžel ho pokáráme,on si jde postěžovat dolů babičce a dědovi a tam ho litují,pak si připadám jako kdyby to co jsem mu vytkla nemělo žádnou váhu.Děkuji za Vaši odpověď.
Romana
ODPOVĚĎ:
MUsím říci, že to děláte dobře. Žádné dítě, nebo jen výjímky , neposlechne hned napoprvé. Už dlouho se říká, opakování je matka moudrosti. Říci pokyn vícekrát, neznamená, že dítě je zlobivé. Chce to trpělivost.
To že prarodiče kluka litují, není nic špatného, to je úloha dědečků a babiček. Určitě vědí, že to děláte co nejlépe, podle nejlepšího vědomí a svědomí.
Z vašeho vyprávění si myslím, že vás syn vyrůstá v dobrém a vhodném prostředí a že neděláte zásadní chyby, ale pouze možná někdy chybičky, které jsou člověku vlastní. Přeji hodně sil na výchovu dětí.
24.6.2006 14:00
OTÁZKA:
Dobrý den, pořad je super, dobrý napad. Uvažuje se o knižním vydaní, nebo od vydaní pořadu na DVD ? Přeji pěkný den.
kveta
ODPOVĚĎ:
NIc takového se myslím nepřipravuje, ale je pravdou, že já o tom nemám přehled. Kromě pořadu Chůvy... odpovídáme ještě zde na internetu a 1x týdně večer ve čtvrtek ve 20,00 hodin na radiu Hey.
Děkuji za kladné hodnocení.
24.6.2006 14:04
OTÁZKA:
Dobrý den! Mám dva syny ve věku 6 a 4 roky. Dost často řešíme problém "trefení se do mísy":-). Je obtížné vysledovat, který z nich má ten problém. Možná že oba. Starší svádí klasicky vinu na mladšího. Chodit za nimi pokaždé je prakticky neuskutečnitelné a nemyslím si, že by to bylo někomu příjemné být stále kontrolován. Vysvětlení o zapáchajícím záchodu nefunguje. Co s tím? Díky za odpověď!
Kateřina
ODPOVĚĎ:
Tento problém znám z mateřsé školy. To samé tam řešíme. Bohužel musíme mít trpělivost a stále opakovaně připomínat a hovořit o tom, jedná se o výchovu hygienického návyku. Ale alespOń několikrát s nimi jděte k míse a zůstaňte a dívejte se. Aby viděli, že to myslíte vážně a namátkově vždy zkontrolujte. Také můžete požádat pí. učitelky, kam chlapci docházejí, aby tento problém zařadily do rozhovorů ve třídách. Nebo své prarodiče. Čím více dospěláků se zapojí do výchovy, tím lépe.
24.6.2006 14:09
OTÁZKA:
Dobrý den chůvo :-), potřebovala bych poradit, jak si hrát s 15-ti měsíčním dítětem. Samozdřejmě si hrajeme, ale mám pocit, že si raději hraje sám. Stále něco kutí a montuje, nejraději rádio, kolečko u topení, vyndavá hrnce, montuje kolečka u kočárku. Ale hraní s knížkama, s kostkama..ho moc nebere. Vždy za chvilku uteče za "svými" kutilskými aktivitami. Mám kutit s ním, nebo ho nějak přesvědčit aby si hrál se mnou? Děkuji za radu Jitka
Jitka Ch.
ODPOVĚĎ:
Bylo by úžasné, kdybyste ho mohla nechat kutit. Ale zároveň ho veďte k tomu, aby vždy po sobě uklidil. Třeba i s vaší pomocí. Ty hry která moc nevyhledává, zařazujte též pravidelně,ale jen na velmi krátkou dobu - např. 10 minut, aby byl rozvíjen i po jiných stránkách. Nemusíte ho přesvědčovat, že si musí hrát s vámi.
24.6.2006 14:13
OTÁZKA:
Dobrý večer,ráda sleduji pořad Chůva v akci.a měla bych dotaz.Mám9 leteho syna,který má ADHD s poruchou pozornosti,chodíme do poradny na neurologii kde mu dali Ritalin.V posledních 3 měsících opakovaně ukradl doma peníze a nakoupil si za to hračky domlouvali jsme po dobrém a nakonec dostal i na zadek.Můžete mi poradit co mám dělat dál?Jak postupovat při opakování?Děkuji Monika
Monika
ODPOVĚĎ:
Vás chlapec s touto diagnozou nezlobí, ale má poruchu - ve vývoji a funkci mozku. Bohužel zde je nutná trpělivost a doporučila bych vám dojít do Pedagogicko-psychologické poradny a sehnat si literaturu k tomuto problému ADHD. Je to běh na dlouhou trať. Máte-li fax, pošlete mi ho , já vám mohu poslat nějaké články k tomuto problému.
Buďte trpěliví, protože jeho chování se bude opakovat. A nikdo vám neurčí jestli porucha bude pokračovat i v dospělosti.
24.6.2006 14:22
OTÁZKA:
Přeji hezký večer, mám syny 8 a 5 let.Starší syn chodí do druhé třídy /dyslexie a porucha soustředění/ a je potřeba se mu věnovat na 100%.Je to náš bohém, který žije ve svém světě.Mladší je jeho opak, dalo by se říct bezproblémové dítko.Staršímu můžu věc říkat 100x a nakonec stejně musím křičet,mladší většinou poslechne a když ne stačí jen zvednout hlas.Musíme za starším stát jako policajt - připravenou tašku do školy je schopnej během rána roztahat po celém bytě a to neumytej,nenasnídanej.Stále má důležitější věci.Mladší vše O.K.Bohužel na staršího žárlí, že se mu věnujeme více než jemu.V přítomnosti staršího se snaží za každou cenu na sebe upozornit, když jsme spolu sami vůbec o něm nevím.Když je starší za něco pokáranej jde to mladší správně udělat, aby byl pochválenej.Starší pak zas nezvládá, že mladší je více chválenej, že na prcka nekřičíme jako na něj apod.Má pocit, že ho nemáme tolik rádi.Samozřejmě se snažíme chválit a podporovat i st. ,ale neni tolik příležitostí jako u jeho bratra.Chápu, že je to velice stručné ,ale ráda bych věděla jak jejich rivalitu zmírnit.Děkuji a s pozdravem Alena
Alena
ODPOVĚĎ:
Rivalitu můžete zmírnit pouze postupným a stálým opakováním, že starší chlapec potřebuje také chválit, i když jako by zlobí, protože on vlastně nezlobí, on má diagnozu pravděpodobně ADHD a on za to nemůže / jedná se o poruchu ve vývoji a funkci mozku /. K tomu je potřeba hlavně trpělivost a ze strany dospělých studium - četba článků a literatury o této diagnoze. Buďte prosím spravedliví, určitě i mladší chlapec to čassem pochopí. Jestli jste nebyli jestě v Pedagogicko psychologické poradně ,se starším synem , určitě se tam zastavte s chlapcem a požádejte o informace o této poruše.
24.6.2006 14:29
OTÁZKA:
Dobrý den,
mám doma ročního chlapečka a chci se poradit, od kdy je možné tak malé dítě dát někomu jinému než tatínkovi na hlídání. Jak s tím začít, na jak dlouhou dobu. Zatím je zvyklý na hlídání jedné z babiček jednou za 14 dní tak na 2 hodiny a z toho je tak polovinu času ukňouraný.
Děkuji za odpověď
Věra
Věra
ODPOVĚĎ:
NIkde není dáno, od kolika let dítěte, můžete dát dítě na hlídání někomu jinému. Záleží to jen na vašem rozhodnutí a především na důvěře v toho člověka, že vaše děcko zvládne. Já např. hlídala již 2 měsíční dítě. Nekojíte-li , tak klidně i na celý den, ale ne denně. Aby se vám neodcizil. Aby váš synáček nekňoural, záleží práve na tom dospělém, co bude hllídat, jak to zvládá. Proto je důležitý ten výběr hlídajícího a důvěra v něj z důvodu bezpečnosti.
24.6.2006 14:35
OTÁZKA:
Dobrý den, mám dotaz naše devíti měsíční dcera se velmi bojí cizích lidí,jediné koho bere jsem já a tatínek, babičky jen když jsou s ní v mé přítomnosti třeba celé dopoledne,pak se nechá odpoledne od nich i pochovat a dokáže být s nimi i ňákou dobu sama,ale pokud je zase nevidí třeba dva dny tak na ní nemůžou ani šáhnout hned brečí, vždy byla taková sice dřív stačilo aby se někdo podíval do kočáru a hned začala brečet, dnes začne brečet až když na ní někdo sáhne, při pohledu do kočáru naštěstí už nebrečí,ale je vidět že je ve střehu, v žádném případě se neusměje ani na babičky které vidí dost často kort tu jednu která bydlí s námi v baráčku.Začala jsem s ní chodit na plavání mezi děti a dospělé a začátky byli hodně špatné,brečela v šatně v bazénu ve sprše...no už jsem to chtěla vzdát,ale po šesti hodinách můžu konečně říct,že se jí plavání líbí už mi tam nebrečí a dokonce se tam i směje,ale jen pokud jsem u ní jakmile jdu třeba na záchod tak hned začne brečet.Paní instruktorka říkala,že některé děti potřebují víc času než si zvyknou v cizím prostředí...Dále se chci zeptat na to jestli je normální když dcera přes den spí 30 až 45 minut a v noci se budí tak po třech hodinách a vyžaduje mlíčko,zkouším jí vždy uspat dudlíkem a nebo čajem,ale málokdy se to povede spíš začne řvát ještě víc. Poslední dobou nás taky trápí,že jí trvá strašně dlouho než usne, dřív mi usínala už u kojení a neměli jsme s tím problém, no a nyní tam musíme s ní být a hladit jí dokud neusne, mám strach aby nebyla rozmazlená....poradíte???
Moc Vám děkuji.
Monika
ODPOVĚĎ:
Je pravdou, že podle vašeho popisu, vaše dcera začíná zkoušet co vy vydržíte a proto je potřeba věnovat čas sama sobě a dcerku nechat jen tak volně v kočárku, v postýlce pár minut samostnou. Sledovat ji jen po očku, aby se něco nestalo. Doopravdy je ještě malá na to, abyste z toho musela mít strach, ale také je pravdou, aby vás citově nezačala vydírat. Pravděpodobně bude méně adaptabilní, ale choďtě hodně někam - jak píšete o plavání, nebo do parků, aby se stýkala s podobně starými dětmi. To ji ulehčí situaci. Vždy na nové prostředí si zvykat pomaleji, po menších časových úsecích.Myslím si, že to děláte dobře, že jste si vědoma toho rozmazlování, takže k tomu snad nedojde. Doopravdy je vaše dcera ještě malá, ale určitě podle své úvahy, jak vy potřebujete, neustupujte a stujte si za svými rozhodnutími. Na usínání buďte sní, vytvořte určitý rituál - např. zazpívání písničky a pak odejděte z pokojíčku , nechte otevřené dveře a trvejte na atom aby zůstala v postýlce. Vyžaduje-li v noci mlíčko, není na tom nic špatného. Ale v noci neskákejte okolo ní , nedělejte jí sluhu. Pouze v klidu trvejte na tom ať je dále v postýlce.
24.6.2006 14:46
OTÁZKA:
Ahoj chůvičko, moc Vás zdravím. Mám velký problém s "už odrostlým" dítětem. Dceři teď bylo 18. Celý život se výborně učila a neměla problémy. IQ nadprůměr. Nastoupila na SŠ, zajímavý obor, měla velkolepé plány. Na SŠ začala šikana, kterou škola neřešila. Z dcery se stala troska bez špetky sebedůvěry, začala být povrchní a max. se věnovat zevnějšku. Učení - prudké zhoršení, psych. konstatována porucha v důsledku špatných vztahů ve škole. Dcera přešla na individ. studium a vše si zlepšila. Když nastalo, po dvou letech, konečně období klidu, našla jsem doma dopis. Zkráceně: Odcházím, už 2 měsíce točím porno. Chci se mít dobře, školu dodělám, neboj (má ještě rok!!). Podotýkám, že naše vztahy byly, až na poslední cca rok celkem dobré, velká důvěra z obou stran. Toto mě šokovalo, i když náznaky byly - našla si už dřív přítele z "oboru". Napsala jsem jí, že to respektuji, že ji mám ráda i tak, a kdyby jí bylo nejhůř, ať přijde (Ovšem ne jako prostitutka.), že jí v rámci možností pomůžu. Teď je to asi měsíc co odešla. Hrozně se bojím, že se stane "nedobrovolným dárcem orgánů" nebo skončí bůhvíkde v cizině, ale zase ji nechci vyhledávat a násilím tahat zpět. Domluvila jsem se proto se svojí matkou (ta o ničem neví, neunesla by to, naznačila jsem pouze, že se dcera nastěhovala k bohatému příteli), že se jí dcera bude každý týden hlásit, že je v pořádku. Ty dvě mají celkem dobrý vztah. Dceři jsem ještě napsala, že pokud se ve stanovenou dobu neohlásí babičce, nahlásím na policii podezření na únos. Nevím, jestli díky zbytkům zodpovědnosti nebo strachu ze "skandálu", ale zatím se hlásí. Já jsem (naoko, samozřejmě) úplně bokem, nekomunikuji a tvářím se, že "taková, jaká je", mě nezajímá. Vždycky jsem za ni totiž vše vyřizovala a hodně přátel mi řeklo, že ji zachraňuji, když už má ústa centimetr nad louží, a že dokud si je v ní nenamočí, nic s tím neudělám. Znovu opakuji, že "chladný postoj" jsem opravdu zaujala až poté, co jsem dceru ubezpečila, že ji mám ráda. Poradíte mi něco?
Zuzana
ODPOVĚĎ:
Chcete-li , přihlašte se do pořadu Chůva v akci. Možná vás vyberou a pak bychom to řešili touto cestou. Nechcete-li vaši situaci zveřejňovat nebo , když vás nevyberou , tak musím konstatovat, že vaše dcera je už dospělá, nese za sebe zodpovědnost a vy můžete pouze upozorňovat ji, co se vám nelíbí a proč. Jestliže ji ale stále finančně podporujete, tak zde by šlo ještě něco ovlivnit. Přeji vám a vaší matce hodně pevné nervy a přeji vám, aby situace s dcerou dopadla co nejméně tragicky. Nyní spíš budete muset řešit svůj život, protože jak se říká, vaše dcera už vyletěla z hnízka jako svobodný svéprávný člověk. Přesto budete-li s ní, pěstujte v ní stále sebedůvěru a přesvědčujte ji, že v ní věříte, že snad ten svůj život zvládne. Když to půjde, v mezích možností, tak ji pomáhejte, že se může k vám kdykoli vrátit, ale jako slušný zodpovědný člověk. Ještě jednou přeji hodně sil.
24.6.2006 14:58
OTÁZKA:
Chůvo Evičko, zapomněla jsem dodat, že jsem vdova. Manžel, lékař, před několika lety zemřel. A dcera na něj byla dost fixována, ač nebyl biologickým otcem.
Zuzana
Ještě k "přerostlému dítěti"
ODPOVĚĎ:
Bohužel nevím, ke kterému dotazu tento dodatek patří. Mrzí mne to, ale těch dotazů je tolik, že nelze určit, ke kterému patří. Mějte se hezky.
24.6.2006 15:00
OTÁZKA:
Dobrý den,velice ráda sleduji Váš pořad. Někdy vidím svoje klady, ale někdy i zápory. Snažím se jich vyvarovat, ale přesto se na Vás obracím s prosbou o radu. Mám 2 dcery 5 a 9 let, které byly obě předčasně narozeny. Mladší s velkýma zdravotníma probléma koncem 6. měsíce.
Při prvním porodu jsem myslela, že už nic nemůže být horší. Pro dceru jsem dělala prvni poslední, pak se narodila Verunka a Miška se báječně ujala role staršího sourozence. V poslední době mi připadá, ale že přišlo období žárlivosti, můžu-li to tak říci. Nejhorší scény nám dělá, když má psát domácí úkol. Ve škole patří k nejlepším žákům, má i spoustu mimoškolní činnosti, ale příprava do školy je pro mne někdy jak za trest. Vše pak odnese Verunka, nadává jí, ječí, zuří. Nejraději by ležela, četla a dělala si pohodlí.
Když chci, aby mi pomohla, tak musí mít obzvlášť náladu.Mezitím ta mladší je velice ohleduplná a pracovitá. Sama vidí, že mám
dost práce a přiskočí a už uklízí. Snažím se je chválit obě stejně, ale Verunku více, vždyť více udělá. To je potom taky zle.
Nebo něco po mne chtějí, přislíbím jim to, ale za něco. Verunka to má v mžiku hotové, kdežto starší dceři to trvá třeba 2 hod. nebo vůbec. Nevím, jak se pak zachovat. Myslím, že spravedlivé, odměnu dát tomu, kdo to splnil. Pak jsem, ale zlá a nemám ji ráda.Vysvětlování nepomáhá a tělesné tresty neuznávám.
Pokud mi můžete napsat aspoň pár řádků a rad, budu ráda. Přeji Vám mnoho osobní i pracovní pohody a samozřejmě krásné léto.
Děkuji Vaše obdivovatelka
Věra
ODPOVĚĎ:
Řekla bych, že to děláte dobře. Chvalte toho, kdo si to zaslouží. Druhému se nemusíte omlouvat, určitě ji pochválíte, až bude za co. Domácí úkoly dělejte s dcerou - 3x týdně a 2x týdně ať je dělá sama. A na vašem rozhodnutí si trvejte. Nebude-li splněno, následuje rozhodnutí, co uděláte - např. zákaz večerníčků, zkrácený pobyt venku s kamarádkami apod. Buďte důsledná ve svých rozhodnutí, ale než je učiníte, zvažte, jsou-li reálná. Přípravu na školu zařaďte tak, kdy dcera má ještě sílu se učit a zbytečně ať není dlouhá. Časově ji omezte. Vyžadujte na ní i domácí práce, ale méně náročné. Odměňujte nejen pochvalou, ale ať sama děvčata rozhodnou, jak by chtěla být za určitý úkol odměněna. Zkuste vytvořit denní režim, který bude mít určité prvky rituální, neměné a postupně ho zavést. Ale vytvořte ho společně všechny tři. Přeji hezké pořízení a věřím, že to společně zvládnete.
24.6.2006 15:10
OTÁZKA:
Moje dcera mě bije. Mohu ji legálně nechat utratit? Děkuji za radu. Pepa
Pepa
ODPOVĚĎ:
Nemůžete. A věřím, že si poradíte. Chlapi si většinou ví rady. Přesto děkuji, že jste se na mne obrátil a přejí vám hodně štěstí.
24.6.2006 15:11
OTÁZKA:
dobrý den. Máme tři děti, nejstarší dceři je deset let. Poslední dobou s námi komunikuje tak, že buď křičí nebo še vzteká a pláče. Jinak je moc hodná, až moc citlivá. Neví, jestli zde pomůžou nějaké zákazy, s domluvou to končí tak, že slíbí, že už to nebude dělat,ale to trvá do prvního výbuchu. podotýkám, že se to netýká pouze nějakých témat, ale je to škola,kamarádi atd. Myslím, že tento problém nastal, když se manželovi zabil tragicky bratr a on už s ní nekomunikuje tak jako dřív. poraďte mi prosím co s tím, protože si uvědomuji, že dcera přichází do věku, kdy můžu vztah a důvěru mezi námi pokazit. děkuji
anežka
ODPOVĚĎ:
Věnujte dceři čas , denně si spolu sedněte a hovořte o všem co má na srdci. Ať se uči vyjadřovat svoje pocity. Jestliže zvládne toto slovy, výbuchy zloby nebudou tak velké. Je se třeba tomu naučit. Doporučuji vám přečíst si knihu Proč jsou šťastné děti šťastné. Tam je hodně materiálu k tomu, jak zvládat vztek.
Požádejte manžela, aby na dceru nezapomínal, ať i oni dva spolu hovoří o tom, co je bolí a co by jim pomohlo - slovně to vyjádřit. Zkuste si vytvořit takovou večerní či odpolední seanci - posezení při čaji a hovořit o svých problémech a vytvořte z toho rituál, který budete pravidelně v časovém období opakovat.
24.6.2006 15:17
OTÁZKA:
Dobrý den, díky za Vaši poradnu, moc Vám fandím. Mám problém se svou téměř tříletou dcerou. Od začátku jí necháván poměrně velký prostor k rozhodování - diskutujeme, kam půjdem ven, co si vezme na sebe, co si dáme k jídlu ... Stává se, že si vybere nějakou možnost a v zápětí se rohodne pro jinou. Příklad: ptala jsem se, zda si dá ještě něco malého na druhou večeři než půjde spát, řekla, že ano. Nabídla jsem, co. Ona souhlasila. Vše jsem nachystala a ona řekla, že nic nechce a že už půjde spát. Dříve jsem si myslela, že má možná problém, představit si důsledky svých rozhodnutí, teď mi to připadá spíš jako vynucování si pozornosti a zábava na můj účet nebo i forma agrese. Na jaře se jí narodil bráška, na něj je moc hodná, ale my dvě teď spolu někdy válčíme. Co s tím?
Irena
ODPOVĚĎ:
Pravděpodobně je doopravdy jedná o žárlivost. Z vaší strany to chce jenom trpělivost, začněte ji zapojovat do prací - jako pomocnice s vaším synem. Ať vám pomáhá při oblékání, ať vypráví něco bráškovi, ať společně třeba připravíte prádlo do pračky... Když kolem vás přejde, obejměte ji a dejte jí najevo, že i ona se s vámi může nadále mazlit.
Vybereli si sama něco, o čem píšete, tak neustupujte a trvejte na tom, že ona sama tak rozhodla. Jedná tak proto, že chce abyste se jí věnovala a ztrhává na sebe pozornost. Toto už je otázka důslednosti. Ale přimlouvám se za to, aby jste dala dcerku co nejdříve,alespoň na krátkou dobu do školky , mezi své vrstevníky.
24.6.2006 15:25
OTÁZKA:
dobrý den chtěla bych se zeptat co mám udělat aby má dcera nedělala na ulici,v obchodě v tramvaji,prostě všude si lehne na zem a nechce chodit.a při tom se vzteká.když jí řeknu pa pa já jdu pryč tak mi zamává otočí se zády a hraje si s kamínkama.má 18 měsíců.ale musím jí taky pochválit,že když jí řeknu at si uklidí hračky tak je uklidí.děkuji za radu.
anna s.
ODPOVĚĎ:
Venku zkouší vaši trpělivost a právě vaše reakce . Máteli více fyzické síly , vezměte ji do náručí a pevně stiskněte a držte. Nemusíte nic komentovat. Až se uklidní, tak řekněte ,co se vám nelíbilo. A zkuste , ať vám řekne, co i jí se nelíbilo, proč to udělala. Nemáte-li dost síly, chce to jenom odvahu to vydržet před lidmi kolem, nestydět se za to / nejste jediní / , ale nevěnovat ji pozornost , nedomlouvat, pouze po očku sledovat, aby se jí něco nestalo. Chvátáteli, bohužel silou ji odvést.Trvejte si na tom, jak se rozhodnete řešit danou situaci. Dcerka musí vidět, že to myslíte vážně, že se vám to nelíbí a musí cítit vaši jistotu. Časem se zklidní, budete-li důsledná. Vypozorujte také, jestli to dělá někomu jinému než vám. To je pro vás také důležité.
24.6.2006 15:32
OTÁZKA:
Děkuji za odpověď.Jedná se o 9letého syna s ADHD.Fax Bohužel nemám mám jen internetovou adresu:cabrnochovamonika@seznam.cz
Do pedagogické poradny již chodíme a nyní nás po opakování problému odeslali do poradny Klíč na Praze 9 kde pracují s problémovými dětmi
monika
ODPOVĚĎ:
Vážená paní, na internet vám ty články nepošlu, protože bych je musela přepisovat. Domluvte se s nimi na pedagogicko psychologiké poradně, aby vám nějaké doporučili. Přeji vám pevné nervy a myslím si , že děláte pro chlapce, co je ve vašich silách.
26.6.2006 11:23
OTÁZKA:
Dobrý den,žiju s rozvedeným mužem, který má 3 holčičku, v péči ji má matka (žije s partnerem).My ji máme ob 1 víkend a 2x i přes prac.týden.Dříve mě brala,poslouchala,ale poslední dobou mě ignoruje, vzdoruje,neposlouchá.Nemám zájem ji vychovávat,ale také nemůžu přehlížet některé návyky,které má.Také nedokážu odhadnout,zda si je "nosí" od mámy nebo to na nás zkouší a doma je vedena přísněji.Otec ji velmi miluje a někdy i sebekriticky musím říct,ze se jakoby bojíme ji vynadat,aby ji "neztratil".Já osobně bych byla přísnější,ale nechci do toho moc zasahovat,respektuji roli rodičů.Kde najít míru důsledné výchovy z mé strany,ale zároveň o ni nepřijít?Bojím se,aby k nám časem nepřestala jezdit,ale zároveň cítím, že by potřebovala pevnější ruku.Už začíná dobře vnímat vztahy a rozdělení rodiny.Děkuji za opdověď.
Veronika T.
ODPOVĚĎ:
Stůjte si za svými rozhodnutími. Věřím, že se rozhodujete ve výchově podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Důležité je , aby jste byli jednotní s manželem v postojím k té holčičce. Buďte důsledná, patřičně vysvětlete, proč tak jednáte a proč se tak rozhodujete. Nesrovnávejte výchovu svojí s její matkou a nikdy její matku "neschazujte" , že dělá něco špatně. Nebojte se ji někdy "vynadat", mohlo by se to obrátit proti vám v budoucnu, že by vás i manžela citově vydírala, protože by cítila vaši nejistotu a strach , že ji ztratíte. To nesmíte tyto pocity dopustit. Můžete použit, jak píšete pevnější ruku, ale vždy ve spojení s projevem lásky, mazlení , porozumnění a pochvalou. Věřím, že to zvládnete a přejí vám, aby do budoucna jste měli lepší a lepší vztahy. Až bude starší, určitě vaše pevné postoje ocení, protože ji připravujete na její další život.
28.6.2006 13:58
OTÁZKA:
Dobrý den, máme skoro 4letou holčičku - je strašně šikovná, pěkně mluví, se vším pomáhá - akorát občas když není po jejím, tak ztropí strašnou hysterickou scénu, ječí a je neutišitelná - zkoušíme to po dobrém, nebo se jí snažíme nevšímat, ale jediné co pomůže je většinou "jedna" na zadeček. Chvíli ještě brečí, ale pak najedou otočí o 180stup. a je úplně skvělá. Nevíme, co s tím - výplata na zadek nás vždycky mrzí a rádi bychom zvolili lepší "metodu". Moc děkuji za radu
MartinaS
ODPOVĚĎ:
Nejvhodnější osvědčená metoda je, že si děcka nevšímáte, jen jej sledujete "po očku" aby se mu něco nestalo, ale nevěnujete mu žádnou pozornost. Protože žádný hysterik nepokračuje ve svém jednání, když nemá diváky a posluchače. Mějte trpělivost a zkuste tuto metodu. Až přestane, tak ji obejměte a pochvalte, že už nevyvádí a zároveň se zeptejte, co se jí nelíbilo, proč to udělala. Ať se postupně naučí vyjadřovat svoje emoce slovně a ne hysterickými výjevy. Chce to čas, ale dá se to naučit. Přeji šťastné pořízení.
29.6.2006 17:40
OTÁZKA:
Dobrý den, prosím o radu týkající se usínání mé 4leté holčičky. Má problém usnout sama bez mé přítomnosti. Od malička jsme jí uspávala a byla jsem u její postýlky do té doby, než usnula. Asi rok zkoušíme samostatné usínání bez mé přítomnosti. Přečtu jí pohádku a pak z pokoje odejdu. Nechávám jí v pokoji rozsvícenou lampičku a otevřené dveře. Přesto sama v pokoji nechce být, pláče a nechce ani ležet v postýlce.Někdy se pláčem tak unaví, že v deset hodin večer nakonec usne, ale spí špatně a často se v noci budí, pláče a chce k nám do postele. Většinou usínání ale řeším tak, že si sednu k její postýlce, ona si vezme svojí hračku a bez problémů za půl hodiny usne, pak klidně spí celou noc.Poraďte mi, prosím, jak vyřešit samostatné usínání. Moc děkuji.
Marcela
ODPOVĚĎ:
Myslím si, že to děláte správně, že jiná cesta není. Tu drsnější sama popisujete, ale já bych asi ještě nějakou dobu sedávala u postýlky a pobyt u ní bych pouze zkracovala, aby se "uplakávala" kratší dobu a nebylo to tak drastické. Maximálně bych ještě neseděla u postýlky, ale v tom pokojíčku vykonávala nějakou příhodnou práci, být v té místnosti, ale nesedět u postýlky. Snad si z toho něco vyberete.Přeji hodně štěstí.
29.6.2006 17:44
OTÁZKA:
Skládám poklonu před tímto pořadem. Myslím, že hodně lidem pomůže.Zatím nemám děti, jen partnera, který se jako dítě občas chová. Je poměrně pasivní, rád spí a dosti dlouho. Já jsem pravý opak, když se mi podaří ho vytáhnout někam na výlet nebo na koncert, pak to ocení a je rád. Dává mi to ale dost zabrat, nechci ho nutit, to pak dělá pravý opak. Jak ho mám motivovat?
Kateřina
ODPOVĚĎ:
Zkusila by jsem odjet na výlet s jiným kamarádem, uvidíte, jestli rychle vstane.
Ať vymýšlí výlety - trasy, nápady - sám. Nebo společně nad mapou nebo mu např. nejprve nechte zahrát úryvek budoucího koncertu nebo ukázat foto hezké herečky na co půjdete...
30.6.2006 10:32
OTÁZKA:
Dobrý den, mám 4letou dceru. Chodí do školky, občas jí hlídají babičky. U jedné babičky nemá vůbec žádný problém, skoro bych řekla, že se jí tam líbí víc než doma. Ale u druhé babičky (moje matka) má problém, nechce tam být. Bohužel tam bývá častěji, protože bydlíme ve stejném městě. Když dcerce řeknu, že pojedeme k babičce, tak tam nechce jet. Nakonec jí nějak přemluvím. Ale když tam přijedeme o ona uvidí babičku, zapříčí se a nechce ani jít k ní do bytu. Po dlouhém přemlouvání jde dovnitř a třeba hodinu nechce s nikým mluvit, na nikoho se nechce podívat, mačká se na mě a chce chovat. Většinou jí necháme být, nevšímáme si jí,pak jí to naráz přejde, třeba se něčím zabaví a je už zase v pohodě a s babičkou vesele komunikuje a nakonec od ní nechce ani odejít. Při příští návštěvě se ale opakuje to samé. Bohužel to dělá pouze u mé matky a začalo to v době, kdy začala dcerka navštěvovat školku (nevím, jestli to má souvislost). Velmi to mrzí mě i babičku. Rozhodně na dcerku není zlá nebo přísná, naopak jí dost rozmazluje, kupuje jí dárky, až se mi někdy zdá, že to přehání. Ale mám pocit, jako když si jí tím chce "koupit". Děkuji Vám za radu.
Marcela
ODPOVĚĎ:
Děláte to dobře, vydržte, mějte s ní trpělivost. Ale ať si ji babička "nekupuje", v budoucnu by se to mohlo vymstít. Dcera zkouší, vlastně vás vydírá, jestli ustoupíte. My bychom neustoupily. Vždyť jí nikdo neubližuje.
Myslíme si, že s mateřskou školou to nemá žádnou souvislost.
30.6.2006 10:35
OTÁZKA:
Dobrý den, máme 6letého přeškoláka, který mi dělá starosti, možná je to spojené s narozením sestřičky. Je neustále v opozici, na všechno má svou /jinou/ odpověď, skáče mi do řeči, občas na mě zvyšuje hlas. Je dost nezodpovědný, zapomíná co má udělat, neuklízí si po sobě věci. Ve společnosti je hlučný a strhává na sebe pozornost /pískání, překřikování.../ Mám pocit, že ho pořád jenom napomínám a okřikuji. Dost mě to trápí, asi jsem podcenila přípravu na příchod sestřičky a výchovu k zodpovědnosti. Prosím o radu, jak toto napravit.
Kamila
ODPOVĚĎ:
Máte pravdu. Upoutává na sebe pozornost, protože dosud on byl na prvním místě. Pokuste se ho zapojit do práce s miminkem, např. podávat plíny, kolébat... Nezapomeňte i s ním se dále mazlit a i když je miminko, že ho máte stále rádi. Ale buďte důsledním, ať neskáče do řeči, trvejte na tom.
30.6.2006 10:38
OTÁZKA:
Dobrý dne,potřebovala bych poradit ohledně počůrávání v noci. Mám 4letou holčičku, která má stále plenku v noci. Před spaním se jde vyčůrat,po 2-3 hod.( okolo 22 hod. )ji dáváme na WC a do rána plenka mokrá.Jednou načůráno tam má.Dcerka se prostě nevzbudí.Vím, že když ji budu po třech hod.budit, že bude suchá, ale já potřebuji,aby se vzbudila sama.Doktorka nás chce poslat v říjnu na vyšetření,ale bojím se, že malou úplně zradím.Můžete prosím poradit? Děkuji
Lenka
ODPOVĚĎ:
My bychom ji stále pořád budily a věřily, že se to do 5ti let srovná. Máme takovou zkušenost. Ověřte si, jestli to dělá i jinde, např. u babičky apod.. Mohla by to být příčina stresu , strachu. Nechte ji také třeba svítit lampičku /při světle třeba se nebude bát a zavolá vás /. Pak teprve bychom hledaly lékařskou pomoc / určitě okolo 5.roku /. Také je možnost navštívit Pedagogicko psychologickou poradnu.
30.6.2006 10:42
OTÁZKA:
Dobrý den. Potřebuji poradit co s naším 16-ti měsíčním synkem. Už jako uplně malé miminko neměl rád když ho choval někdo jiný než já nebo můj manžel. V součastnosti ho můžou pochovat ještě babičky, ale to nesmíme být s manželem na "obzoru" Když jdeme k někomu na návštevu tak musím být stále u něj, nemohu se nikam vzdálit. Každý mi radil, že musíme co nejvíc mezi děti tak jsme spolu a ještě s několika maminama odjeli na dětsko- dámskou dovolenou a musím konstatovat, že to bylo peklo. Syna jsem celých 7 dní nesměla opustit ani na metr pokud byl někdo "cizí" v dohlednu. Zkoušela jsem ho nechat "vyřvat", ale to vůbec nepomáhá- chlapík má hroznou výdrž a ani mě to nedělá moc dobře. Ještě se chci zeptat jestli nemůže mít vliv na jeho chování fakt, že je narozen o 2 měsíce dříve. Děkuji za odpověď.
Jana
ODPOVĚĎ:
Vliv to určitě mít může, že je méně sociálně zralý. Zkuste si uvědomit, jestli jste někdy naudělali chybu a nenechali jste syna někde samotného / třeba v pokoji večer / nebo přes odpor ho někdo hlídal. Pak by to chtělo pouze trpělivost, že zase získá pocit jistoty.
Jinak si myslíme, že má stále na to právo být s vámi, že časem z toho vyroste. Pouze je to náročné pro vás.
30.6.2006 10:46
OTÁZKA:
Milá chůvičko, mám dotaz ohledně mojí dcerky - 19 měsíců (se kterou je na mateřské její táta, můj manžel, který svou roli zvládá na jedničku). Dcerka po zdravotní stránce prospívá skvěle, je to naše rodinné asi trošku rozmazlované zlatíčko, ALE v posledních měsících z ní máme dojem, že je stále negativně naladěná, na jakoukoli otázku vždy odvětí jen "ne, ne..", když není po jejím tak se stále vzteká, a směje se snad jen, když s ní "dělá hlouposti" její bráška (11 let)... Už delší dobu se taky snažíme vysazovat ji na nočník, ale stále si neuvědomuje ten "proces vylučování" – neříká ještě „aa“, tak zatím nejsme úspěšní, z čehož jsem hlavně já moc zklamaná - syn totiž ve stejném věku (na mateřské se mnou) byl daleko šikovnější - brzy bez plínek, brzy chodil, brzy mluvil, celkově byl více společenský... Chtěla bych se zeptat, jak reagovat na její výjevy vzteku, při kterých se nás třeba kolikrát i snaží plácnout (přičemž ona sama řekne „au!“). Jak docílit toho, aby chtěla více spolupracovat – třeba opakovat slůvka – učit se mluvit (zatím jen „mam, tati, ham, a ne…“ a být samostatnější při hraní. Doma se k sobě chováme hezky, hodně se s malou mazlíme (tulíme) – to má moc ráda, takže špatný příklad v nás snad nemá. Možná jen, že manžel se synem jsou hlučnější… Nejhodnější a nejspokojenější bývá dcerka venku mezi ostatními dětmi (pískoviště, hřiště). Napadlo mě, jestli se třeba nejedná jen o nějaké horší období, dané tímto věkem, které časem přejde?
Sonja (32)
ODPOVĚĎ:
Ve všem co uvádíte máte pravdu. Nemůžete srovnávat, platí ,že každé dítě je jiné - osobnost a tak se k němu musí přistupovat. Výlevy vzteku nekomentujte, jen po očku sledujte, aby si něco neudělala, neublížila a až se uklidní , tak si s ní popovídejte, ať slovy vyjádří, proč se vzteká. MOžná, že budete překvapena, jakou slovní zásobu použije. Je potřeba si uvědomit, že "vztek" potřebuje diváka, a to jí neumožňujte.
Věnujte jí pozornost např. prohlížením a vaším komentářem nad knihami a říkanky, které po vás může opakovat - použijte k tomu maňáska jako motivaci pro její zájem.
30.6.2006 10:53
OTÁZKA:
Dobrý den, mám dotaz naše dcera (9 měsíců) se často budí večer tak po hodině až dvou, bylo období tak asi dva měsíce kdy se budila po hodině, vyžaduje mlíčko,moc ho,ale nevypije a hned usne.Nevím jestli je to hlady a nebo něčím jiným, je pravda,že mi toho moc nesní když to porovnám s kamarádkou kde její malý sní ještě jednou tolik než malá a to je o měsíc mladší. K ránu už jsem vyřízená tak jí dám mezi nás do postele a to vydrží i tři hodině v kuse spát jen mám pocit,že si vždy překontroluje jestli tam jsme a spí v klidu dál, myslíte,že bych jí měla dávat mezi nás spát,že bude spát lépe? Mám,ale strach abychom pak s ní neměli potíže jí to odnaučit až bude větší.Děkuji za radu.
Verunka
ODPOVĚĎ:
Já bych ji to neučila, ať raději spí bez vás, ale jestliže si někdy potřebujete nutně odpočinou, tak tu navrhovanou praktiku realizujte. Myslím si, že to děláte dobře, ale chce to , bohužel trpělivost .
10.7.2006 16:43
OTÁZKA:
Dobrý den. Začínám mít pocit, že můj syn 26 měsíců je v noci závislý na dudlíku. Jakmile mu vypadne, tak se budí a kňourá. Zkoušeli jsme mu jej prostě nedat, ale potom sám usínal asi tak 2 hodiny. Takže usnul třeba až kolem 22:15. Máme si jej dát do postele a uspávat? Snažíme se ho teď také navyknout na spaní v jeho pokojíčku, ve své posteli. Tam ho uspáváme. Poradíte mi prosím, jaký zvolit postup, aby jsme to všechno zvládli, tedy spaní v pokojíčku, bez dudlíku a po pohádce usínání bez přítomnosti rodičů? Děkuji.
Martina
ODPOVĚĎ:
Musím konstatovat, že to děláte dobře, ale chce to, bohužel trpělivost. Po přečtení pohádky nechte otevřené dveře a buďte ve vedlejší místnosti. Jestli se bojí, nechte rozsvícené světlo. Občas pouze nenápadně nahledněte, co dělá. Je to pouze síla zvyku, naučí se to. Ten dudlík bych ještě v nejnutnějších případech tolerovala / např. když ráno by se muselo brzy vstávat a potřebovala byste, aby bylo děcko vyspané /, ale omezování za velké pochvaly bych už zavedla.
10.7.2006 16:49
OTÁZKA:
Dobrý den,mám 17 letého syna,který nedokončil 1 ročník učiliště a má dělat reparát.Nevím co s ním,jak ho motivovat, na domluvy vysvětlování nereaguje.Musí doma pomáhat,takže by si měl být vědom co je práce. Ale je mu všechno jedno, nic ho nebaví a je věčně otrávený. Nemá žádné zájmy, snad jen počítač a ten má po dobu prázdnin zakázaný.Vztahy v rodině hodnotím katastroficky a v žádné poradně mi neporadili co mám udělat.Nedokáži ovlivnit vztah mezi mým synem a jeho nevlastním otcem.Manžel ze svých pozic neustoupí,vše řeší silou (ne fyzickou) a je z toho neřešitelná situace.S pedagogi,psychologi jednám já, manžel nemá zájem. Když mu pak konkrétní situaci vysvětlím, tak řešení nepříjímá a chová se přesně naopak. Z malých problémů dělá neřešitelné a atmosféra v rodině je před výbuchem. Já sama nevím co mám dělat a cítím že už to dlouho nevydržím. Jenže musím, protože mám ještě dvě malé děti.Jsem v začarovaném kruhu.Děkuji za odpověď
Mirča
ODPOVĚĎ:
Jak se říká, dobrá rada je nad zlato. Ale... Jestliže je problém v dospělém -otci, a to myslím, že je, je každá rada drahá. Přesto, stále se snažte s manželem hovořit, že vaše rozdílné postoje k výchově chlapce jsou především špatné pro vašeho syna. Jestliže chlapec nemá doma klidné zázemí, vše se odráží i v postoji ke studiu. I on je určitě nespokojený a jeho odmítavý postoj k problémům, je právě jeho vyjadřování k situaci v rodině. Zkuste i takto to vysvětlovat synovi, ať vám tím spíše po psychologické stránce pomáhá - svým přístupem ke studiu - zvládat nehezké vztahy v rodině. Je to váš syn a ten by měl být pro vás prvořadý v řešení problémů. Ukazujte mu i klady, které on má, chvalte ho , když to jde. Můžete využít i jeho kamarádů, kteří prospěli, ať k vám přijdou na návštěvu a v klidu si popovídejte. Zkuste zjistit přímo od syna, co ho nebaví, proč se neučí. Je možné, že není spokojen s výběrem školy. Je třeba prodiskutovat vše se synem. Znát jeho názory na studium a co on by chtěl dělat. Klidně se ho i zeptejte, jakou má představu o tom, co by chtěl za odměnu, kdyby ten reparát udělal. A pak zvažujte dále, když to bude přijatelné. Přeji vám pevné nervy .
10.7.2006 17:02
OTÁZKA:
Dobrý den, mám 10měsíční dceru Verunku, kterou ještě ráno, v podvečer a večer kojím a ted zrovna máme období růstu zoubků. Verunka je čiperka, hodně se pohybuje a žádá si o pozornost hlasitým křikem. Všechno by bylo v pořádku, je to převážně štastné dítě, ale jestli je to možné, tak už má období jakéhosi vzdoru. Při přebalování, nebo dávání do autosedačky či golfáče mívá často takové záchvaty vzteku, brekotu a neuvěřitelného vzpinání do mostu, že si s ní nevím rady. Váži už 10 kg a někdy se bojím, že mě i upadne, když ji držím a snažím se jí uklidnit. At si jí všímam nebo ne a snažím se jí zaujmout hračkou či slovem, tak je to snad ještě horší. Je pak spocená, uvzlikaná a uražená. Je to hrozné, když jsem její matka a nevím, co chce a proč tak řádí. Třeba je to jen období prosazování, ale potřebovala bych poradit, jestli to odezní nebo mě poradíte nějaký fígl. Děkuji za odpověd a přeji hezký den.
Lenka Hájková
ODPOVĚĎ:
Pravděpodobně to bude silná osobnost a takto se prosazuje a upozorňuje na sebe, aby byla středem pozornosti. Bude to chtít pouze trpělivost a snažit se , nevěnovat tomu velkou pozornost, což znamená, stále ji sledovat, aby si něco neudělala, neublížila, ale jinak pouze pevně sevřít a čekat, až to odezní.Když to bude bezpečné, neberte ji ani do náruče a zkuste se jí nevšímat. Jestliže by tyto stavy, po realizaci mé rady ,trvaly i třeba po půl roce - ozvěte se mi. Přeji pevné nervy.
12.7.2006 13:10
OTÁZKA:
Mám 10 letého syna ve své péči. Jsem čerstvě rozvedená, býv. muž ještě bydlí s námi ve společném bytě. Problém, který se synem mám je následující: ačkoli se k synovi snažím chovat láskyplně a před spaním se s ním i pomazlím, syn se k ostatním dětem chová, pokud ho naštvou, zlomyslně až agresivně (byl to jeden z důvodů, proč dostal na konci školního roku třídní důtku). Obdobné chování vykazuje i jeho otec a bylo jednou z mnoha příčin rozvodu. Na svůj věk má syn velmi pesimistické názory, pokud ho někdo podle jeho názoru urazí, vyhrožuje útěkem a vede řeči typu "stejně by bylo lepší, kdybych se vůbec nenarodil". Když ho upozorním, že se chová špatně, hrubě, mluví vulgárně nebo že někomu ublížil a měl by se omluvit, odbyde mě, že se chová jako tatínek a protože rodiče mají být pro něho příkladem, tak proč by měl být lepší. Syn byl za dobu trvání mého manželství svědkem jak prudkých hádek, tak agresivních výpadů mého bývalého muže proti mně. Mám trochu obavy, zda se tohle všechno dá ještě zvládnout nějakým výchovným působením, nebo zda už je to na návštěvu psychologa či dokonce psychiatra. Můžete mi prosím poradit (pokud to lze tak na e-mail MDun@seznam.cz)? Děkuji
Miroslava D.
ODPOVĚĎ:
Já bych určitě navštívila rychle psychologa v Pedagogicko psychologické poradně. Je to přesně tak, jak píšete - chlapec napodobuje vzor otce. Přesto bych asi ale využila jeho kamarádů, kteří se chovají dobře, pozvala bych je k vám domů a zavedla rozhovor na toto téma. V tomto věku jsou chlapci již schopni takovýchto rozborů. Vysledujte, jak se chová také k jiným dospělým. Důležité je také, na čem jste dohodnuti, když bude lepší chování ve škole, jaká bude odměna. Vyslechnout si jeho názory k jeho chování a využít návštěvy školy - třídní učitelky na společné postupy.
Omlouvám se Vám, ale odpovídáme pouze touto cestou a ne e-mailem.Přeji hodně pevných nervů.
12.7.2006 13:16
OTÁZKA:
Dobrý den.
mám dvě děti,13 a 5 let.Je to velký věkový rozdíl a je to hrůza.Je u nás stále křik,řev,samé hádání,ta chce to,ten zase něco jiného a já jsem pomalu na prášky.Máma mi říká,že je to tím velkým rozdílem a že je to všude stejné.Chůvičko,myslíš,že se někdy dočkám toho,že by si ty děti rozumněli a nehádali se pořád?Chápu,že syn /13 let/ má jiné zájmy než dcera /5/ a že si spolu moc nehrají,ale proč se teda hádaj jako báby na trhu?Někdy je to fakt síla a nedá se to vydržet.Díky za radu.M.
Marcela
ODPOVĚĎ:
Je to normální vztah, protože se oba jako osobnosti prosazují a každý chce získat výsadní postavení. Je na pouze na vás rodičích, jaký postoj k tomu zaujmete. V klidu dávat oběmas lásku najevo, neprosazovat jednoho před druhým a hlavně už s tím 13tiletým diskutovat a rozebírat jeho chování. Ať též už pomáhá s mladší sestrou a dohodněte se společně s ním, jaká odměna bude následovat, splní-li vaše požadavky.
Určitě ho dostatečně motivujte, dávejte možnost denního vyžití mezi kamarády, jeho zájmové kroužky a pak v podvečer, když přijde domů, bude unavenější a nebude mít tolik síly na hádky. Je nutné synovi dát pevný denní režim s povinnostmi a právy.
12.7.2006 13:21
OTÁZKA:
Dobrý den, syn má dva a půl měsíce a večer neusne bez uspávání či při kojení. To že usne u prsu je asi v pořádku, ale nevím, zda je správné, že ho uspáváme např. dudlíkem. On ještě nedokáže dudlík dumlat dlouho, zatím nepochopil, že když vyplázne jazyk tak dudlík letí ven. Takže začne ihned brečet. Já osobně si zatím myslím, že je malý na to, aby dokázal sám usnout, ale je to tak ? A ještě jsem se chtěla zeptat do jakého věku dítěte není návykové spání v posteli s rodiči. Četla jsem, že do půl roku to nevnímá jako závislost, ale později by měl spát ve své postýlce. Chtěla bych, aby cítil, že je u nás v bezpečí a načepal tím jistotu a nebál se potom osamostatnit. Děkuji za Váš názor. MOC SE MI LÍBÍ CHŮVA V AKCI - jsou tam super rady. Děkuji za to.
Lucie
ODPOVĚĎ:
Vše co píšete, je velká pravda a souhlasím s Vámi. Když syna budete takto zodpovědně vychovávat, myslím si, že bude vše v nejlepším pořádku. Ta postýlka by mohla být u vás v pokoji, jestli nebude , tak nechávejte otevřené dveře. Těch půl roku ve vaší posteli si hezky užívejte, ale já bych už začala i nyní jej dávat do postýlky. V tom půl roce si bude už hůře zvykat, i když si zvykne, ale bude to pravděpodobně už trochu s pláčem a vynucovat si přítomnost ve vaší posteli. Pak už buďte důsledná a neustupte. Přeji hodně tradosti z vašeho synka.
13.7.2006 11:14
OTÁZKA:
Dobrý den,
máme pětiletou dcerku. Je slečna dvou tváří, půl dne je miloučká a přítulná jako andílek, v druhé půlce dne pak jen kňourá, trucuje nebo vzdoruje. Sledujeme Chůvu v akci, takže spoustu dobrých rad pro výchovu už jsme okoukali. V posledních měsících se však potkáváme s novinkou, a to, že dceruška se často a hluboce "zamiluje" do někoho z našich známých. Nechce ho pak pustit ani domů, bere mu klíče, drží za nohu, po odchodu brečí... a říká, že ho miluje, nedokáže bez něj žít a podobně. Máme tulivý a láskyplný vztah, proto mě tato její potřeba překvapuje. Je to v jejím věku normální? Jak na toto chování máme reagovat? Děkuji Vám a přeji hezký den.
Liba
ODPOVĚĎ:
Mohu přiznat, že jsem se s něčím takovým ještě nesetkala, ale domnívám se, že vaše dcera chce na sebe upoutávat pozornost, tak trochu vás citově vydírat a čekat na vaši reakci, jak se zachováte. Úplně zcela běžné to není, ale doufám, že to věkem odezní. Jestliže by se to i ve školním věku stupňovalo, tak bych asi doporučila navštívit Pedagogické psychologickou poradnu a poradit se se školním psychologem, který se školou bude spolupracovat. Nyní bych to pouze přecházela slovy a pochopením, že když má někdo někoho rád a ten ho opouští-odchází domů, tak je normální, že je z toho smutný, ale tak to chodí. Těšit se na další setkání a váš tulivý i láskyplný vztah udržujte dále a vyslovte pouze pochopení.Nedělejte před dcerou z toho problém, spíše toho příbuzného na to upozorněte, bez její přítomnosti. Můžete tomu předejít, že při odchodu toho dospělého člověka ji vezmete už předem do náručí nebo ji zabavíte tím, co má ráda za hru apod. nebo naopak ji zaúkolovat, co má při loučení udělat - např. nakreslit obrázek, vystřihnout... a tím se s dotyčným rozloučí svým dárkem pro něj z lásky.
17.7.2006 13:05
OTÁZKA:
Dobrý den.Mám tříletou dcerku,s ní problém nemám, ale v sousedství žije pětiletá,podle mě citově velmi zanedbaná holčička, která kdykoliv zjistí,že jsme doma,už je u nás a velice ráda si s naší tříletou hraje.Problém mám ten,že malá sousedka u nás tráví více času,než doma.Její vlastní matka ji odložila a holčičku vychovává babička,která je ještě v produktivním věku, pracuje na směny,někdy i celý víkend.Babička žije se svým druhým manželem, který ví,že po dobu její nepřítomnosti je o jejich vnučku u nás dobře postaráno.Já nemám to srdce dívenku odhánět např.v době oběda či večeře. Večer,když ji pošlu domů,mívá slzy v očích.Holky si spolu rozumí,dívenka je sice divoká,ale dá se sní pracovat.Je zbytečné sousedům domlouvat,ale nevím,jestli já dělám dobře,že se stejně věnuji cizímu, jak vlastnímu dítěti.Vzájemná žárlivost mezi holkama je, ale dá se zvládnout.Když zavedu časový režim, bude dívenka nedočkavě čekat za plotem na určenou hodinu.Děkuji za jakoukoli radu.
Jana
ODPOVĚĎ:
Od vás je to moc hezké, ale nejde to dělat věčně. Vy chcete pomoci, ale myslíme si, že vaše pomoc je zneužívaná. Děvče by mělo chodit přes týden do mateřské školy, tím by byly vyřešeny obědy a na večeře můžete pozvat pouze občas. Náš názor je, že byte měla vaši iniciativu omezit. Přes týden ať to řeší školkou a u vás návštěvy pouze po domluvě s babičkou.
19.7.2006 19:16
OTÁZKA:
Dobrý den, mám deseti letou dceru a právě jsem se vdala za muže, s kterým již šest let spolu žijeme. Dcera je skvělá, společenská, má manžela moc ráda, ale je hrozně hubatá a chvilkami strašně moc zlá na ostatní. Je něco co by ji přimělo chovat se lépe? Děkuji
anonym
ODPOVĚĎ:
Dcera začiná přicházet do puberty, tak to chce z vaší strany pouze velkou trpělivost a také pochopení , ale v mezích.Pokuste se sní promluvit, ať vám řekne, proč a co ji vadí, že se tak chová. Myslíme si, že "kamarádským" přístupem lze tyto problémy vyřešit. Věnujte ji dostatek času, a to pravidelně denně. Stále potřebuje cítit , že ji máte rádi, i když nastávají pro vás někdy neřešitelné chvilky.Zjistěte co má ráda. Pozvěte její kamarádky k vám a možná, že se dozvíte příčinu jejího chování. Využijte této situace.
19.7.2006 19:22
OTÁZKA:
Naše tříleté dítě zásadně na všechno odpovídá NE a přesvědčit ho splnit nějaký požadavek je nadlidské úsilí.Kyž mu něco zakážeme,vleze si někam,kde to není vidět a stejně si to udělá.Kfdyž něco potřebuje,nejde za mámou,ale tak dlouho řve až máma nevydrží a jde za ním.Co děláme špatně?
Vladimír V
ODPOVĚĎ:
Zbytečně z toho děláte velký problém. Dítě je ve věku negativismu a to chce jenom pochopení a trpělivost. Bohužel by maminka měla vydržet, protože vaše děcko takto vyžaduje pozornost a publikum. Když ho nebude mít, časem se zklidní. Chce to jen pevné nervy , ale stůjte si za svými požadavky a neustupujte, musí se naučit znát své meze.
19.7.2006 19:29
OTÁZKA:
dobrý den, mám 3 měsíčního chlapečka a zdá se mi, že je dost plačtivý. Probouzí se s brekem a po nakojení začíná zase brečet a většinou ho uklidní, až když ho někdo nosí. Nevydrží ani když leží a povídám si s ním nebo se s ním zkouším hrát. Většinou chce pořád nosit.Pí doktorka mi řekla, ať ho nechám v postýlce brečet, že jinak bude rozmazlený, ale on v breku přidává na intenzitě až k hysterii. Bojím se, abych z něj nevychovala hysterika, který si bude všechno prosazovat brekem
Blanka
ODPOVĚĎ:
Podle našeho názoru bychom tříměsíční dítě ještě chovaly, protože on potřebuje mít pocit tělesného kontaktu a jistoty. Myslíme si, že časem toto samo odezní. Víte, že nepláče hlady? Máme zkušenost, třeba po vykoupání a po nakrmení, chvíli pohoupat a pak opatrně uložit do postýlky a být u něho. Bude mít pocit bezpečí a v klidu usne. V noci opět chvilku pochovat a zase uložit. Někdy pomáhá, vzít si děcko do postele, tím také nic nezkazíte. Pokud se toto nezmění do třech měsíců - do jeho půl roku, tak se nám zase ozvěte.
19.7.2006 19:36
OTÁZKA:
Přeji pěkný den a prosím o radu ohledně našeho 15timěsíčního syna. Již zhruba měsíc se u něj projevují záchvaty absolutního vzteku, když cokoliv není tak jak si zrovna přeje (beží kam nemůže a já ho zastavím, nedostane věc kterou zrovna chce, nedaří se mu stavět "komín" z kostek atpod.) Hračkami vztekle hází okolo, příšerně ječí, kope nohama, sedá si na bobek nebo si rovnou sedne (případně upadne a lehne) na zem. Domluvy nepomáhají (asi je stále ještě malý na to aby pochopil), metoda pevného sevření se mi také neosvědčila (mám pocit, že pak je to ještě horší). Vše nejrychleji odezní pokud ho nechám být a nevšímám si ho. Jenže jakmile se uklidní, tak jde a zkusí to samé znovu (klidně i několikrát za sebou, vždy se záchvaty vzteku mezi tím). Mám pocit, že trpělivější už být nemůžu, ale občasnému plácnutí přes plínku se neubráním. Zkuste mi prosím poradit jak na něj. Děkuji.
Lucie
ODPOVĚĎ:
Tak jak situaci popisujete, tak vidím, že ji správně zvládáte. Jde vlastně o to, kdo z koho - víc vydrží. Syn zkouší vaše reakce, chce na sebe upoutávat pozornost, a proto se takto projevuje. Pravděpodobně bude silnou osobností a tímto to dává najevo. Zkuste - při záchvatu vzteku a čehokoli jiného , ho sledovat pouze po očku, aby se mu něco nestalo, aby byl v bezpečí , ale nevěnujte mu pozornost, nevšímejte si ho. Když vzteklý člověk nemá diváky, nemá pro koho se předvádět a po čase ho to přestane bavit. V tomto smyslu to chce tu trpělivost a nenechat se "vytočit" a nereagovat. Když se to stává doma, jde to zvládnout, ale na veřejnosti přesto se pokuste jej pevně sevřít a držet a nemluvit na něj / nevěnovat tu pozornost /. Zkrátka jenom vydržet, až záchvat vzteku přejde. Až bude starší , učte ho, aby vám své zlostné pocity popisoval, tím je nebude muset předvádět. Buďte příkladem, když se něco nelíbí nebo nedaří - říkat to slovy a nevztekat se. Přeji hodně pevné nervy, ale výsledek se určitě dostaví.
21.7.2006 10:32
OTÁZKA:
Dobrý den,náš syn (zatím jedináček,půjde letos do 1.třídy) se v poslední době před cizími lidmi strašně předvádí,upoutává na sebe pozornost,skoro na každou otázku odpovídá "nevím".Zkoušeli jsme mu to vysvětlit po dobrém,že se nám nelíbí,když se tak chová,i po zlém,že dostal na zadek a pokud jsme mu zakázali např. jeho oblíbený fotbal,odpověděl nám slovy:"To nevadí, já fotbal nemusím hrát" místo toho,že už bude hodný.Z toho dokáže být jak andílek,kdy pomáhá,neodmlouvá,nemusím mu říkat všechno 10x.
Katka
ODPOVĚĎ:
Jde jenom o čas, kdo déle vydrží. Chlapec zkouší, kdo je silnější. Řešte to v klidu, učte ho, aby vám svoji nespokojenost a své jednání slovně popisoval, ať vám vypráví, co se mu nelíbí a proč to tak řeší, zkuste zjistit, až bude v klidu, jak by si to představoval a buďte příkladem v chování před lidmi. Chce na sebe upoutávat pozornost, pravděpodobně má pocit, že v přítomnosti cizích lidí se mu tolik pozornosti nevěnuje a řeší to tímto způsobem. Když bude mít dobrou náladu, řešte to s ním rozhovorem a hlavně ukazovat, upozorňovat na kladné situace třeba u jeho kamarádů. On asi doopravdy "neví", tak ho učte vyjadřovat svoji nespokojenost slovně a ne předváděním.
21.7.2006 10:38
OTÁZKA:
Moc děkuji za odpověď (dnes 10.38).Psala jste,že jeho "předvádění se" je možná způsobeno tím, že se mu málo věnujeme,což je asi možné,neboť jsme od rána do večera v práci.Ještě mám jeden dotaz chůvičko.Syn si přivlastnil mého plyšového medvídka (dostala jsem ho před lety k narozeninám) a bez něj neudělá ani krok.Medvídek s ním spí,všude ho tahá sebou.Je možné,že mu medvídek nahrazuje nějakým způsobem mou nepřítomnost i tedy přítomnost? Ještě připomínám,že letos půjde do 1. třídy).Děkuji moc za odpověď .
Katka
ODPOVĚĎ:
Je to možné, a dopřejte mu to, protože to ničemu nevadí a nepřekáží. Vlastně je to jeho talisman a taková jistota. I my dospělí máme rádi věci, které nám něco připomínají a věříme, že nám i pomáhají překonávat naše nejistoty a překážky. Přeji hezký a příjemný vstup do základní školy. Ani tam mu medvídka neberte, ať ho odloží sám, on to udělá, až se bude trochu stydět, že mu kamarádi na něj poukazují. Nebo bude tak silná osobnost, že to svým kamarádům patřičně časem vysvětlí, co pro něj znamená. A za to se stydět nemusí. Vždy mějte pro něj pochopení a stůjte za ním.
24.7.2006 13:29
OTÁZKA:
Dobrý den, mohla byste mi doporučit nějakou knihu o výchově dítěte od narození a o jejich psychologickém vývoji
Děkuji
Pavel
ODPOVĚĎ:
Velmi ráda doporučuji knihu od Steve Biddulpha : Proč jsou šťastné děti šťastné a Tajemství výchovy šťastných dětí. O psychologickém vývoji - je nejlépe navštívit prodejnu Portál a tam si vybrat knihy od p.Matějíčka.
24.7.2006 13:39
OTÁZKA:
Dobrý den. Mám holčičku, v říjnu jí budou 3 roky. Dokáže být jako andělíček, ale když něco není podle jejího přání, začne se vztekat, vřeštět a nic nedá na vysvětlování a přemlouvání, neplatí na ni ani zvýšený hlas. Začne pouze vřeštět ještě více a úplně zuří, prská na toho, kdo jí domlouvá. Prosazuje svou vůli v těch nejrůznějších situacích, ať se jedná o zásadní věci nebo o hlouposti. Pokud jsme o samotě, snažím se nenechat se vyvést z klidu a odejdu od ní až se vyvzteká, ale před lidmi se jí snažím uklidnit,protože je to vždy velká ostuda. Někdy se neubráním ani plesknutí na zadek nebo přes pusu, pokud opravdu hodně ječí. Na zmírnění vzteku nezabere nic, po chvíli pak odezní sám, ale někdy to trvá i pěkně dlouho. Třeba i půl hodiny. Můžete mi poradit, jak se nezbláznit:o)
Michaela
ODPOVĚĎ:
Víte, to jak to popisujete, tak to děláte správně, kromě toho plácnutí přes pusu. To je k ničemu . Plácnutí přes zadeček - někdy, ale ne často, protože to potom už vůbec nefunguje, dítěti to ničemu nepomáhá. Nejvíce působí vaše trpělivost a pro dítě zjištění, že vás to nevyvádí z míry a že tomu nevěnujete pozornost. Vy ale vždy musíte mít přehled, aby se dceři nic nestalo, ale ona nesmí nepoznat, že ji kvůli tomu věnujete pozornost. Protože o to jí jde - upoutat na sebe pozornost. Jak zjistí /časem se to povede /, že ji kvůli jejímu vzteku nevěnujete pozornost, tak se tyto reakce začnou pomalu vytrácet. Myslím si, že to dělá hlavně vám, že jiným dospělým to dělá méně nebo vůbec. A to je pro vás důležité. Až bude chodit do školky, tak také bude zjišťovat, že takto se pozornost neupoutává. Když je v klidu, učte jí, aby svoji nespokojenost se učila vyjadřovat slovně , co se jí nelíbí a ne vzteky. Buďte jí příkladem a sama můžete zůdaznit, že se vám něco nelíbí a že to řešíte tak a tak a ne vřískotem. Doopravdy to chce trpělivost. Jestliže by to neodeznělo např. do roka, navštivte i pedag.psychol.poradnu.
24.7.2006 13:48
OTÁZKA:
Moc děkuji za odpověď. Budu se opravdu velice snažit zůstat klidná a nevěnovat pozornost dcerčiným vztekacím náladám.Ještě jsem se v té souvislosti zapomněla zeptat na jednu věc. Někdy též dělá to, že vůbec nereaguje na to co jí říkám. Provádí nějakou nepravost a dobře to ví, což je poznat z jejího výrazu, já jí vysvětluji, že to nemá dělat a proč, ale ona stále pokračuje, i když příkaz opakuji, popřípadě zvýším hlas. To samé se stane, pokud se někam rozhodne jít, tak jí vůbec nevadí, že říkám ne a jde si po svém přesto, že za ní nejdu a třeba říkám: ahoj, maminka jde pryč a nechá tě tady. Takto od nás odešla třeba i přes 300 metrů Bylo to na louce, nemohlo se nic stát, proto jsem za ní nešla a čekala, že se vrátí, když na ní volám. Nakonec to dopadlo tak, že pro ni manžel musel dojít a naplácal jí na zadeček. Co s tím? A poslední dotaz, jestli dovolíte. Je dobré dítě strašit něčím nebo někým, když zlobí. Jediné totiž, co na naši holčičku platí je, když jí manžel řekne, že zavolá policii, aby si pro ní přijeli, že zlobí a tak jí dají do vězení. To okamžitě přestane zlobit i vztekat se. Ale mě to nepřipadá zrovna jako dobrá metoda. Velice děkuji za všechny vaše odpovědi a pomoc.
Michaela
ODPOVĚĎ:
Myslím si, že své dítě vychováváte s manželem dobře. Chováte se zodpovědně a nad vším se zamýšlíte. I popis situace s "odcházením" dcerky neřešíte špatně. I to chce jenom trpělivost a výdrž z vaší strany. Ona zkouší , doopravdy, vše co vydržíte. Čím bude starší, tím se to bude zlepšovat. Bohužel teď nějaký čas ještě musíte mít oči všude , držet ji za ruku a stále ji sledovat. Zodpovídáte za ni. Zkuste, když nereaguje, ji upoutat nějakou věcí / kterou ještě nezná - např. píšťalku, klíče, rachtačku, švihadlo.../, ukázat ji a tím ji k sobě nalákat. To hlavně na veřejnosti, kde nechcete dělat scény. Večer před spaním jí můžete vyprávět pohádku, kterou si vymyslíte, a bude o holčičce, která odešla od maminky , ztratila se, vzal ji cizí pán, a pak byla smutná, bála se, neměla už svoje hračky...fantazii se meze nekladou, můžete používat různé obměny a tím ji učíte, jak je důležité pro její bezpečnost být s rodiči a neodcházet od nich.
S tím strašením to pouze nepřehánějte, ale je možné to použít. To je poučitelné do budoucnosti, vždyť se tak řeší nepolepšitelné děti. Čím bude starší, tím jí přiměřeně dovysvětlujte funkci policie, jaké má úkoly,aby to pro ní nebyl strašák, ale pouze respekt.
26.7.2006 12:04
OTÁZKA:
Dobry den, staram se jako chuva o 14ti mesicni holcicku. Pres den klidne usne sama v postylce, pokud ji tam dam par hracek a pokud se citi pohodlne, ale vecer pouze u me na kline a to jeste velmi tezko. Pokud se jen priblizime k postylce, zacne hystericky plakat. Jeji matka ji pred spanim jeste stale koji a pokud neni doma (asi 3krat tydne) a mam ji dat spat, je to velmi tezke. Jinak spolu s malou vychazime velmi dobre. Poradte mi prosim, jak ji naucit usnout vecer v postylce i bez maminky.
klarka
ODPOVĚĎ:
Věřím, že je to těžké, ale buďte trpělivá , výsledek se dostaví. Domluvte se s její matkou, jestli bude souhlasit, že holčičku dáte vždy do postýlky / i přes hysterický křik / a zůstanete vedle postýlky, můžete ji hladit a zazpívat nějaké klidné písničky či vyprávět potichu pohádky. Když bude dlouho křičet,vydržte, nevěnujte tomu pozornost nebo odveďte její pozornost něčím, co nezná. Například vezměte do ruky maňáška / obměňovat ho / a klidným hlasem dle fantazie sehrajte improvizované divadélko.Nebo si vezměte do ruky baterku a blikejte s ní. Zkrátka něco , co holčičku zaujme. Pravidelně zařazujte něco z výše uvedeného a věřte, že čas přinese ovoce.Zatím se mi to vždy osvědčilo.Hodně štěstí ve fantazírování.
26.7.2006 15:50
OTÁZKA:
Dobry den, sestileta holcocka, vesela a spolecenska trpi zacpou. Opmita chodit na WC, maximalne 1 tydne. Diky tomu ma po nekolika dnech maly odchod stolice. Trapi ji to.Podle psycholozky jde o negativismus. Vysetreni lekarem jsou v poradku. Existuje v Cechach, pripadne Praze poradna specializovana na tuto problematiku. Dekuji.
Dana
ODPOVĚĎ:
Konkrétní odpověď na tuto otázku neznám. Ale já bych hledala telefonní číslo ve Zlatých stránkách nebo informace u dětské lékařky či nejlépe v Pedagogické psychologické poradně v místě vašeho bydliště. Ti by měli mít přehled nebo aspoň dát doporučení, na koho se obrátit. I já jako chůva bych se na ně obrátila.
A jinak, jestli nejde o zdravotní problém, tak to chce hodně moc trpělivosti a klidu a hlavně vaší spolupráce s dcerou. Využívejte i literatury či fantastických příběhů, které si vymyslíte na toto téma nebo pomocí loutky sehrát divadélko . Budete dcerce vyprávět a tím ji postupně seznamovat a učit, že je to otázka času, aby se toho nebála a přesto to zkoušela. Měli jsme takový podobný případ ve školce a pomocí trpělivosti a vlastně příkladu ostatních dětí jsme nakonec výsledku dosáhli. Hlavně z toho nedělat před dcerou problém, ubezpečit ji, že není nemocná, ale že i toto se stává. Věřím, že vaším přístupem a hlavně vytvořením režimu, určit pravidelnou dobu / po domluvě s dcerou si říci dny a hodinu / , kdy se posadí na WC a bude to zkoušet. Ten negativismus je podporován i strachem a obavou z něčeho neznámého - pro ni zácpou. M
27.7.2006 13:35
OTÁZKA:
Dobrý den, náš tříletý syn na téměř každou otázku odpovídá NE a až dodatečně odpověď přehodnotí. Vyjímkou jsou dotazy od jeho babičky, na ty odpovídá NE a dál je neřeší. Můžete nám poradit, jak ho tento přístup odnaučit.
Albert
ODPOVĚĎ:
Zatím ho nic neodnaučujte, to je jenom časové období, kdy to bude používat. To samo časem odezní. Je to období uvědomování si samo sebe a tím dává najevo, že s ničím nesouhlasí, že jen to jeho je správné. Je to doopravd u tříletých dětí běžné. Čas toto vyřeší. Bude-li ho to držet déle než rok, pak to teprve řešit. Ale stává se to málokdy. Především to dříve odeznívá, když se pohybuje mezi svými vrstevníky, to je ve školce. Tam to používá méně a doma mnohem více.Mějte trpělivost.
31.7.2006 10:45
OTÁZKA:
Dobrý den! Mám syna, kterému bude v září 6 let. Problém je v tom, že bychom ho rádi nechali na týden u babičky, protože si myslíme, že v tomto věku by to už měl zvládnout. On to ale odmítá, bojí se toho. babičku máme daleko 200 km, druhou ještě dál. Jezdíme tam cca každých 14 dní, přes den s babičkou klidne zůstane sám i několik hodin. Pokud mu ale navrhneme delší pobyt, tak rozhodně ne. Zkoušeli jsme ho dát i na školku v přírodě, ale ani to nechce a nutit ho do ničeho nechceme. Snažíme se mu to vysvětlit, ale pořád se trvá na svém. Má ještě malou sestřičku - 4 měsíce, kterou má moc rád a říkal, že s ní by to možná zvládnul. Jenomže tu ještě kojím a tedy jí tam nechat nemůžu. Pokusy o to, nechat ho u babičky byli už v době, kdy jsme malou neměli. Prostě přes den tam zůstane, ale na několik dní ne. Ve školce je taky bez problému a u sousedky, která ho občas pohlídá přes den taky nemá problém. Myslím, že tam jde právě o tu noc, kdy se bojí "zůstat sám" - jak on říká. Přitom mu vysvětlujeme, že spinkat může společně s babičkou. Upraví se to časem? Děkuji za odpověď.
Eva
ODPOVĚĎ:
Myslím si, že je to přesně tak, jak píšete. Je na váši rodinu hodně fixovaný, proto přes den vše zvládá, ale noc je pro něj nejistotou. Já bych ho v žádném případě zatím nenutila, aby musel být někde přes noc bez vás. Jestli to nutně nepotřebujete, aby zůstával někde přes noc, tak mu to tolerujte. I takové děti jsou a je třeba je respektovat. Až " dozraje" nebo až bude vedle něho jeho mladší sestra, tak lépe vše zvládne. Znala jsem dítě-chlapce / v naší rodině/ , který nechtěl být bez rodičů do svých 11 let. Vždyť to není žádný problém, osamostatnění takového dítěte určitě příjde, ale později. Takže odpověď zní - určitě se to časem upraví. Užívejte si jeho lásky a náchylkosti k vám.
31.7.2006 10:55
OTÁZKA:
10letý syn velmi často trpí podceňováním a různými komplexy. Snažíme se ho hodně chválit, povzbuzovat, ale sám sobě si po nezvládnutí jakéhokoli úkolu nadává, pláče, začne být lítostivý.Jak reagovat-utěšování nikam nevede. Děkuji za radu.
lepší
iva
ODPOVĚĎ:
Doporučujeme vám, dávat synovi z vaší strany jen takové úkoly, o kterých vy víte, že je určitě zvládne.Ať se zaměří ve své mimoškolní činnosti - zájmové činnosti, na takové, ve ktrých pouze vyniká. Život mu bude přinášet i ty co bude hůře zvládat ,ale tímto způsobem to bude vyrovnané.
Přesto bychom vám doporučovaly navštívit Pedag. psychologickou poradnu, adresu zjistíte v základní škole. MOžná, že b y bylo dobré prokonzultovat tento problém i s třídní učitelkou /jak se jí jeví ve škole /.
31.7.2006 11:43
OTÁZKA:
Milá chůvičko.Mám 7letou dceru a nikdy s ní nebyly žádné velké výchovné problémy.Byla hodná,poslušná a vždy se s ní dalo vše řešit po dobrém - domluvou.Ale poslední dobou s ní mám velké problémy.Neposlouchá,odmlouvá a je hubatá.Když jí chci rozumně vysvětlit co se mi nelíbí a co by neměla dělat,zacpe si uši a dělá,že neslyší nebo odejde pryč.Pokud to už není k vydržení a plácnu ji přes zadek,řekne ,,mě to stejně nebolí" a ještě se mi vysmívá.Cítí se strašně ukřivděná a její slova jsou ,,stejně mě nemáte rádi".Další problém je,že když jdeme do obchodu nebo do města nakoupit,tak si myslí,že nemůže odejít s prázdnou a musí mít vždy alespoň zmrzlinu nebo něco jiného.Pokud si však koupím něco pro sebe já,tak mi to dokáže vyčíst,že sobě stále jen něco kupuji a jí nic.Žádné domluvy a rozumné vysvětlování nepomáhá.Je to čím dál horší.Prosím poraďte mi jak dál postupovat a jak být co nejdéle trpělivá.Děkuji.
Ivana
ODPOVĚĎ:
Jestliže dříve nebyly žádné výchovné problémy, tak váš přístup je pravděpodobně správný. Děvče ale asi prochází procesem uvědomování sama sebe a chce prosazovat jen své názory. Doporučujeme vám doopravdy pouze velkou trpělivost, při jejích výstupech ji ignorovat, nevšímat se jí a až bude v klidu, ať vám popíše svoje pocity, proč se tak chová. Učte ji slovně vyjádřit její vzdor a buďte jí příkladem, že když vám něco není po vůli, tak jak to řešíte. Určitě si stůjte za svým a v žádném případě jí neustupujte. Ale nechte si to vždy vysvětlit a v klidu vy zaujměte svoje stanovisko.
Když jdete nakupovat, tak ať si dcera vezme peníze ze své kasičky, a předem se domluvte, co si za to koupí ona a co si koupíte vy.
Promluvte si o dceři ve škole se třídní učitelkou, zda se tam tak chová. MOžná, že je to jenom vůči Vám, a to by byla potom chyba ve vztazích ve vaší rodině /asi někde něco okoukala /.
31.7.2006 11:57
OTÁZKA:
Milá chůvo, mám 16ti letou dceru, se kterou si poslední rok nevím rady. Loni se bez problémů dostala na gymnázium, ale možná podcenila změnu a na vysvědčení v pololetí měla několik 4. Následovaly zákazy a omezení, naslibovala zlepšení, které se ale nekonalo. Teď ji čeká reparát z chemie. Manžel to řešil hodně radikálně - ať si dělá co chce, jestli se zkouška nepovede, nebude ji na žádné škole držet. Je dost velká, tak musí být trochu zodpovědná. Nic jiného než lepší známky po ní nikdo nechce. Má zakázané kamarády, počítač, mobil, téměř všechno. Ona se tváří klidně, že se není čeho bát, ale mám pocit, že se jedná o jakousi vnitřní vzpouru proti nám, že to snad i neudělá naschvál. Nevím, jak jí mám rozumně vysvětlit, že její "kluk" kterému nevadí, že propadá, zřejmě nestojí za nic - jinak by spíš podal pomocnou ruku. Nepomáhají prosby ani domluvy, vždycky přestane komunikovat, mlčí a tím nás vytáčí ještě víc. Mrzí mne její jednání o to víc, že vždycky byla bezproblémové dítě a na něco takového nejsem vůbec připravená. Moc doufám, že mi pomůžete nějakou radou, už opravdu nevím jak dál. A zkouška se blíží. Děkuji za odpověď. Iveta
Iveta
ODPOVĚĎ:
Ve vaší výpovědi jsem se dočetla, jak reaguje vy, ale , co vaše dcera. Kdybyste si s ní v klidu sedla a ať vám ona řekne a vypráví, proč tak jedná, jak ji škola baví, co ji vadí a co by chtěla - to hlavně.Je to období puberty a v tomto období se musí mít velké pochopení pro jejich prožitky. Nepodceňovat to,aby se vám neodcizila. Zkuste ji začít brát jako "kamarádku". Zeptejte se jí, jak si to dále představuje a udělejte kompromisy z jejích požadavků a z vašich. Využijte spíše nějakou její kladnou- dobře se učící kamarádku, pozvěte ji k vám, ať ona se s ní připravuje. Já bych se možná obrátila i na třídního učitele v gymplu, jak on to vidí. Abyste to slyšela i z druhé strany. Víte, já mám také synovce / 16 let / a tak vím, o čem mluvíte a jaké jsou problémy. Chce to hodně pochopení a hlavně diskuse v klidu, aby člověk vůbec zjistil, jak takoví teenegeři myslí.Také píšete o zákazech, ale co potom dcera dělá? Nabídněte jí / zjistěte co by chtěla /, co od vás může očekávat, když reparát udělá. Šlo by o poslední možnost-něco za něco. Třeba vůbec tuto školu nechce studovat. Promluvte o budoucnosti. Jestliže reparát udělá, stanovte potom přesná pravidla,jak ji budete / i finančně - např. kapesné / podporovat a jakou máte vy a i ona představu.Sežeňte ji nějakého vysokoškoláka na přípravu zkoušky z chemie. Tato investice se vám vyplatí.Jsou studenti, kteří si tímto přivydělávají.Aby se dcera neučila sama/ ale jestli vůbec sstudovat chce /. To je ten největší předpoklad.
1.8.2006 8:25
OTÁZKA:
Děkuji Vám za odpověď (31.7., 10:55). Sama to tak cítím, že nemá smsl ho nutit, i když okolí si myslí něco jiného. Je to velmi citlivý kluk (řekla bych, že až přecitlivělý). Nyní se velmi často zabývá otázkou smrti. Našla jsem ho třeba v posteli když byl nemocný (angína), kde brečel, že nechce umřít. Řekla jsem mu, že teď rozhodně ještě neumře a on brečel dál, že nechce nikdy umřít. Snažím se s ním mluvit o tom přiměřeně jeho věku a nelhat, ale mám pocit, že na to, že mu nebylo ještě 6 let se až příliš moc zabývá otázkou smrti. Možná je to tím, že jeho dědečkovi (manželův tatínek) je 82 let a někdy se s ním bohužel loučí slovy:Snad se Tě ještě dočkám...
Eva
ODPOVĚĎ:
Pravděpodobně váš syn bude inteligentní, bude o všem hluboce přemýšlet a tak je zapotřebí k němu přistupovat, neodbývat ho, a jak vy píšete, přiměřeně jeho věku to vysvětlovat. Nejlepší je vždy k tomu využít i v hodnou literaturu - doporučuji vám navštívit knihkupectví Portál a tam si vybrat knihy s tématikou, kterou právě potřebujete. Je tam velký výběr. Nebo navštívit knihovnu a tam vám poradí, jaké knihy mají. O té smrti využijte Karafiátovy Bbroučky, tam je to jemně podáno.To že se sním dědeček takto loučí, to je lidské, ale váš syn bude , jak už jsem psala, o všem hluboce přemýšlet. Vy mu ale dejte najevo, že ve Vás má jistoty a bezpečí.
1.8.2006 8:31
OTÁZKA:
Dobrý den, bydlím s patnerem, který je rozvedený a z předhozího manželství má 5letého syna. Sem tam u nás přespí, nejsou s ním žádné problémy. Přesto se chci zeptat, jestli existuje nějaká kniha, jak se nejlépe chovat k těmto dětem?
Jana
ODPOVĚĎ:
Nejvíce knih na téma výchovy dětí nejdete v knihkupectví Portálu. Píši Vám jen několik nabídek - E. Antier:Děti toho druhého, C. Archerová:Dítě v náhradní rodině, H.Smith: Děti a rozvod...
Přeji Vám hodně trpělivosti a hlavně pochopení pro chování chlapce.
1.8.2006 8:34
OTÁZKA:
Dobrý den, mám 5ti letého syna, který je hodný, a poslušný, ale mě by zajímalo, jak ho naučit prohrávat, když hrajeme např. nějakou hru, musí vždy vyhrát, jinak se rozčiluje a chce abychom hráli pořád dokola, dokud není vítěz on. Vím, že to je u hodně dětí v jeho věku normální, ale mě by zajímalo, jak ho to nejlépe odnaučit. Také bych se chtěla zeptat na další věc. Pokud se nacházíme někde, kde jsou cizí děti, starší než on, má zábrany se s nimi sblížit, což chápu, ale řeší to tak, že začne nahlas říkat, že jsou pitomí a hloupí a proto si s nimi hrát nebude, přitom tomu tak není. když se ho na to ptám, přiznává, že se jich stydí. Chtěla bych mu nějak pomoct, ale vysvětlení zatím nestačilo. Myslíte, že z toho vyroste a nemám si s tím lámat hlavu, nebo mu mohu nějak pomoct? Ve školce je jinak dost družný, ale vybírá si k sobě spíš kamarády, kterým by mohl velet, což asi u starších dětí cítí, že není možné. Moc vám předem děkuji a zdravím vás.
Lenka
ODPOVĚĎ:
Když budete hrát nějakou hru, kde může prohrát, stanovte ještě před začátkem další pravidla, jak budete postupovat - a to, např. že ten, který prohraje, má právo dát všem ostatním nějaký úkol. A doplnit předem, že jde o to si spolu zahrát , být spolu, prožívat něco společně a ne o to, kdo prohraje a vyhraje. To vždy jen zůdraznit a určit ty další výhodná pravidla pro prohrávajícího. Nebo kdo prohraje, může si něco přát a kdo vyhraje, mu to splní,nebo kdo vyhraje, uklidí tomu prohranému hračky, a tak podobně.
Myslím si, že to časem odezní. Je vidět z vašeho popisu, že váš syn bude chtít vždy hrát prim, že bude ctižádostivý a bude mít sebevědomí. Na tom není nic špatného, jen to korigujte vaším příkladem. Také bych k tomu využila vymyšlených pohádek - vyprávěla bych mu / třeba i pomocí maňásků / nějaký takový příběh, jednání , které popisujete a vždy bych našla ve vyprávění řešení, tak jak si ho správně představujete. Když mu vždy s obměnou budete před spaním něco takového vyprávět, určitě se časem výsledek dostaví.Také můžete použít nějakého staršího kamaráda, kterého znáte a požádat ho, zda-li by syna nevzal sebou mezi jeho kamarády. Ale to chce vaší přítomnost, někde poblíž.
1.8.2006 15:41
OTÁZKA:
Přeji příjemný letní den! Nevím si rady s mým 7,5letým synem. Poslední nějaké dva roky u něj začínám pozorovat sebepodceňování a malou sebejistotu. Snažím se mu vysvětlovat, že nemůže jít do žádné "bitvy" s tím, že jí stejně prohraje, ale moc to nefunguje. Ještě mám jiný problém. Mám ještě o rok a půl mladšího syna, a když slavíme nějaký svátek nebo narozeniny, tak ten starší neustále zkoumá, jestli náhodou poslední oslavu nedostal mladší bráška o pár hraček víc, zda jsme ho neošidili. Vůbec si s tím nevím rady. Veškeré vysvětlování zatím bylo neúspěšné. Jinak jsme letos absolvovali první třídu, během které jsem zjistila, že nemůžu od syna očekávat, že mi bude sdělovat nějaké věci ze školy. Na cokoli jsem se vždy zeptala, odpověděl, že neví, nebo, že si to nepamatuje. Doufám, že můj dotaz bude srozumitelný, a že mi budete dobrou poradkyní. S mladším synem podobné problémy "zatím" nemám. Děkuji moc předem za odpověď.
Jana
ODPOVĚĎ:
Vše se vším souvisí. Ve kterém měsíci je např. narozen? Neměl dostat odklad školní docházky. Možná nebyl zralý - myslím po sociální stránce, na vstup do školy a teď se to projevuje. Ale s tím už se nedá nic dělat. Takže - jestli znáte jeho přání a názory, tak ať hlavně vykonává zájmové činnosti, ve kterých je dobrý, aby se tu důvěru v sebe získával.Zároveň vy doma mu dávejte takové úkoly, které perfektně zvládne a vy ho za to můžete chválit - vynést koš, nakreslit bráškovi obrázek nebo se o něj"postarat .apod...Zjistěte si jeho nejlepšího kamaráda, pozvěte ho k vám domů a povídejte si s nimi a oba dva chvalte stejně. Jen vaším přístupem a hodnocením v něm budete pěstovat sebejistotu.
Také bych doporučovala, když bude mít mladší bratr nějaké oslavy, abyste staršího zapojila do vymýšlení nákupu dárku pro bratra a aby taky něco pro něj / a to navzájem /vyrobil sám - např. z papíru atd..
Jinak bych ve škole více spolupracovala s třídní učitelkou / např.se sešítkem / nebo právě s jeho kamarádem, aby bylo vždy možno zjistit, co ve škole bylo a co mají za úkol. Tím vším se syn bude učit zodpovědnosti. Nepůjde to rychle, ale časem by měla nastat změna, měl by mít pevný denní režim, což by přesně věděl , co kdy bude dělat a získával by jistotu a sebevědomí.Nenastane-li časem změna, tak bych se obrátila na školního psychologa a nechala ho vyšetřit a i tam si dát poradit.
2.8.2006 8:39
OTÁZKA:
Dobrý den. Syn půjde letos poslední rok do školky. Na jednu stranu se těší, že bude ve školce nejstarší, na stranu druhou už teď povídá, že do školy nechce. Jak ho za ten rok připravit, aby ze školy neměl strach? Asi má strach ze zlyhání, ptá se co když to nezvládne. Taky si nerad zvyká na nové prostředí a nové lidi.
Iveta
ODPOVĚĎ:
Spolupracujte s učitelkami ze školky, sdělte jim svůj názor. Tam hlavně také připravují na školu a pomocí kamarádů se to lépe zvládá, když půjdou do stejné školy. Zjistěte si, zda-li má nějakého kamaráda se kterým bude odcházet do školy a můžete někdy odpoledne si jí společně prohlédnout školu, družinu a zahradu školy. Společně nakupujte předměty potřebné pro školu. Hlavně školou nestrašit. I doma si můžete hrát na školu a syna chválit. Připravujte pomalu i prostředí doma, např. úprava stolu, kde bude pracovat.
Můžete mu koupit pracovní sešity typu Hurá do školy, Než půjdu do školy a s nimi pracovat a tím mu ukazovat, jak to v té škole bude vypadat. Strach je také proto u syna, protože neví, co ho čeká. Je to pro něj něco nového a velký životní zlom. I vy sama si můžete pomoci např. četbou knihy od Z. Matějčka- Co, kdy ja jak ve výchově dětí.
2.8.2006 8:54
OTÁZKA:
Dobrý den, moje dcera (3 roky) nechce vůbec jist. Váží 13 kg. Začala chodit před měsícem do školky a je to úplná tragédie. V jídle se šťourá, sedí u jídla jako poslední, učitelka ji to pak vezme a je to.Když si pro ní po spaní přijdu tak první je "Maminko máš jídlo?". Má prostě hlad. Co s ní? Doma se v tom jídle také šťourá, tak musím jít a aspoň ji trochu nakrmit. Díky
Petra
ODPOVĚĎ:
Záleží na vaší domluvě s učitelkou ze školky. Takovýchto příkladů znám nepřeberné množství. Doopravdy jde jen o vaši spolupráci s učitelkou. Například - může učitelka dokrmovat, když ji o to požádáte nebo když si nepřejete, aby jídlo které dcera nechce nejedla, tak ať jí to odnese a nenutí ji. Záleží jen na vás, jak vy si to představujete. Tak my to praktikujeme v naší školce. Když ale dceři vždy dáte své jídlo při vyzvedávání ze školky, tak na to bude spolehat, a ve školce nebude jíst. Také své dceři musíte dát jasně najevo, o co ji žádáte a že jí dáte pouze něco k jídlu, když se od pí. učitelky dozvíte, že ve školce jedla. Zde se jedná o důslednost. Proč by vaše dcera měla ve školce jíst, když vždy od vás něco dostane, když řekne, že má hlad. Jiné cesty není. Je správné, když to jinak nejde, dítě dokrmovat a určit mu pravidla, za jakých podmínek dostane něco, když bude mít hlad. Vy musíte určovat s učitelkou pravidla, a to rozumná pravidla.
15.8.2006 15:06
OTÁZKA:
Dobrý den. Mám šestiletého syna, který má problém dojít si na velkou jinde než doma. Doma nemá problém, ale ve školce na velkou zásadně nechodí a ani třeba když jsme na výletě mimo domov, tak není možné ho donutit i když se už kroutí. Je mu to asi trapné, i když je doma veden k tomu, že tyto činnosti jsou naprosto normální a není se zač stydět - dělá to přece každý. On mě ale odbude tím, že jeho nejlepší kamarád ve školce taky nechodí a víc se o tom nechce bavit. Poradíte mi jak na něj? Předem moc děkuji
Linda
ODPOVĚĎ:
Tady je také nutná spolupráce učitelka ze školky s vámi. Právě požádejte učitelku, aby dohlédla, jestli vás syn mluví pravdu, že kamarád to řeší stejně. Nebo můžete promluvit i s kamarádovo matkou. Pomocí toho kamaráda nebo jiných kamarádů se to dá řešit. Vždyť mohou jít na WC společně - ve školce.
Mimo jiné, znám více takových dětí, které to praktikují stejně. Bohužel jde o vaši trpělivost, abyste pouze časem, tento problém vyřešili. Použijte k tomu i vhodných večerních příběhů, kde budete vyprávět o někom - pohádkové postavě, kterou má syn rád, jak je to správné...Zapojte svojí fantazii a takovýmto nenásilným způsobem můžete syna motivovat a vyprávět mu, jak to jeho oblíbené postavičky řeší. Syn si ani neuvědomí, že ho tím učíte správným hygienickým postupům. Lze použít i maňáska - jako loutkové divadlo.
15.8.2006 15:13
OTÁZKA:
Máme dva syny 5 a 2,5 let.ten starší nás vůbec neposlouchá,musím všechno říkat nejméně 10x, to už potom kolikrát rupnou nervy a plácneme ho přes zadek.Taky dost často po nás křičí a vzteká se. nejhorší je, že ten mladší to dělá úplně stejně protože ho ve všem napodobuje.Nechceme děti bít, protože to stejně nepomáhá a zastávám názor, že je to lepší po dobrém, akorát nevím jak na to.připadá mi, že to nejde ani po dobrém ani po zlém.
MonikaKol
ODPOVĚĎ:
Víte, pravděpodobně byla chyba z vaší strany již udělána dříve. Když ještě starší syn neměl sourozence. Byl jedináček a tak jste pravidla neurčovali vy jako rodiče , ale hodně bylo podle něho. Na to si zvykl, a teď to stále vyžaduje. To je nejčastější chyba rodičů, ale dá se pochopit, vždyť je to vaše dítě. Teď to bude trvat déle, než si zvykne, že je normální, že pravidla určují rodiče, že rodiče jsou pány domu. Chce to jen vaši trpělivost, a stát za tím, co řeknete. Jak ucítí, že vás tím zlobí, že tím upoutává vaší pozornost, tak v tom stále bude pokračovat. Je nutné říci požadavek jednou a stát za ním, až do jeho splnění. Vztekat se přestane, když nebude mít diváky / pro koho by se v vztekal?/. Nevěnujte jeho vzteku pozornost, jen ho sledujte po očku, aby si něco neudělal a trvejte na svém jasném požadavku. Pochvalte za jeho splnění. Víte, on také trochu žárlí a chce tímto způsobem na sebe strhávat vaši pozornost. Ten samý postup je nutný vyžadovat i na mladším synovi a když se starší vzteká, s mladším odejít do vedlejší místnosti. Určitě to neřešte bitím. To bývá bez výsledku, má to efekt chvilkový, ale ne stále. Také můžete odvést pozornost dítěte jinou motivací, nabídnout něco, co má rád. Jinou hru, hračku apod.
15.8.2006 15:22
OTÁZKA:
Dobrý den, poprosila bych Vás o radu jak svého tříletého syna odnaučit spát (v noci i v poledne) s dudlíkem. Od dvou let chodíme do školky, ale zatím tam nikdy nespal. Od září bych chtěla ho nechávat ve školce i spát - může se tak, že bude mezi dětmi se stydět vyřešit tento "problém"? Děkuji za odpověď.
dana
ODPOVĚĎ:
Určitě využijte toho, že se domluvíte s učitelkou ze školky a jako ostatní děti, bude bez dudlíku. Nebojte se toho, ve školce se bude stydět a nebude dudlík vyžadovat. Pak musí přicházet vždy pochvala a doma začít pomalu a postupně občas dudlík též brát. Nevím, co má váš syn rád, ale např. rád kope míčem - tak řekněte a opakujte, že fotbalista už je velký a nemá dudlík. Že fotbal bude hrát, až bude spát bez dudlíku. Tímto způsobem syna motivujte a také můžete půužívat různé obměny pohádek, kde jeho oblíbené postavy nepoužívají na spaní dudlíka, nebo jeho kamarádi. Chce to pouze trpělivost a vhodnou motivaci.
15.8.2006 15:29
OTÁZKA:
Dobrý den, mám problémy s svým 8,5letým synem, který se v noci často budí s pláčem, že se mu něco zdálo (prý o strašidlech) a jde k nám do postele. Říká, že se vyspí nejlíp jen u nás. Nevím, jak ho toho nesmyslného strachu mohu zbavit. Trvá to asi poslední půl rok.
Renata
ODPOVĚĎ:
Doporučuji vám přečíst si knihu J. Prekopová - Když dítě nechce spát. Je tam mnoho nápadů, jak postupovat a jak se vžít do situací vašeho syna.
Váš syn potřebuje jistotu bezpečí a to je důležité - dodržet. Umožněte mu mít otevřené dveře k vám nebo dokonce , že k vám může přijít, ale určete čas, na jak dlouho. Vymyslete společně pravidla, jak budete řešit jeho strach , ale vždy aby se vrátil do své postele.
Velmi důležité je , odstranait příčinu toho strachu. Proč a čím to vzniklo.Nechte si vyprávět svého syna, co si myslí, proč vidí často strašidla. Nesleduje před spaním nevhodné televizní programy, nebo nečte vhodnou literaturu před spaním. Snažte se ho před spaním zklidnit tichým vyprávěním či klidnou písní, pohlazením nebo i pomazlením. Vyzkoušejte všechny možné způsoby a zeptejte se ho na jeho názor, jak by to chtěl řešit, ale ne spaním u vás, že vy také v noci chcete mít pohodlí.
15.8.2006 15:39
OTÁZKA:
Dobrý den, mám 5ti letého chlapce který je dost živý, ale podle mě přiměřeně poslušný. Mám problém s manželem který vyžaduje, aby okamžitě a hned na první slovo poslechl, a když se tak nestane, hned ho "liskne" nebo mu dá popohlavek...lecky i za kdejakou blbost. Stašně se kvůli tomu hádáme, manžel si myslí že moje výchova bez fyzických trestů je měkkká a zšenštilá a že náš syn je "spratek " se kterým to jinak nejde. Přitom si manžel nechce za žádnou cenu přečíst nějakou knížku o výchově. Máme ještě dvouletou holčičku a k ní se chová úplně jinak. Prosím poraďte mi jak na manžela (do poradny ho 100% nedostanu), jinak je naše rodina bezproblémová
Petra
ODPOVĚĎ:
V tom je každá rada drahá. Když dospělí člověk nechce na sobě pracovat, tak co potom chce po dětech.
Mohu pouze poradit, promluvit s jeho kamarády a požádat je o pomoc, aby ho poučili, že toto není vhodný způsob výchovy dětí. Nebo jděte společně s jinou rodinou např. do restaurace a tam zaveďte na toto téma diskusi. Ale musíte vědět, že ti druzí dospělí, mají stejný názor jako vy.
Přeji Vám, aby se jeho výchova na dětech moc nepodepsala. Protože jde o nepřiměřené požadavky, jestli je to tak, jak píšete. Ale je to velmi obtížné, protože každý máme o poslušnosti dětí jinou představu. Což ještě není takový problém, jako to, abychom dítěti našimi požadavky neublížili.
15.8.2006 15:48
OTÁZKA:
Krásný den! Prosím Vás, jak nejlépe motivovat dítě, aby dělalo logopedická cvičení?
Dáša
ODPOVĚĎ:
Využijte maňásků, barevných obrázků - je-li dítě mladší. A především dohodou , jak dlouho a přesně kdy se bude pracovat a na to teprve bude navazovat další činnost. Důležité je tuto činnost zařadit do pravidelného denního režimu dítěte, aby to bralo jako samozřejmost, např. jako čištění zubů. Trvejte na tom a buďte důsledná. Potom musí vždy následovat pochvala a třeba i vy můžete navrhnout, jak vy se s ním budete při cvičení angažovat. Ale nezapomínejte, že nejdůležitější je dodržovat tvrdě pravidelnost, tím se to stane samozřejmostí. Doporučuji raději krátce, ale častěji. Např. 3x denně po 10ti minutách - po škole, před večeří a v posteli.
15.8.2006 15:55
OTÁZKA:
Mám 5-letou dceru a pořád se mi budí v noci a přeběhne za námi do ložnice a říká, že se bojí. Má svůj vlastní pokoj , ale tam vydrží tak do půl 1 v noci. Co dělat?
Martina
ODPOVĚĎ:
Doporučuji vám přečíst si knihu Když dítě nechce spát od J. Prekopové.
Zjistěte proč a čeho se bojí. Důležité je znát příčinu strachu a obav a ty postupně odstraňovat.Promluvte s dcerou , ať vám vypráví, čeho se bojí a před spaním ji ubezpečte, že necháte přiotevřené dveře, že může kdykoli přijít, ale po zklidnění se musí vždy vrátit do své postele. Že i vy chcete mít na spaní pohodlí.
Před spaním zvolte klidnou optimistickou pohádku, píseň, vyprávění a používejte pohlazení a ubezpečte, že jste nablízku. Dejte jí do postýlky např. plyšáka, že ji bude také hlídat.
15.8.2006 16:04
OTÁZKA:
Dobrý den.Mám 7,5 letého syna, který se stydí před dospělými. Nechce je zdravit,neodpovídá, když se ho něco zeptají.Odmítá s dospělými komunikovat.
Nevím, jak mu pomoci odbourat ten strach.
Jarka
ODPOVĚĎ:
Zjistěte si ,jak se chová k dospělým, když je mezi kamarády? Dělá to jen před vámi nebo i před dětmi? Chová se tak jen k cizím dospělým nebo i k ostatním v rodině? a co ve škole? To vše hraje roli. Chce to se synem diskutovat a zjistit jeho postoj, v čem má problém a co mu vadí. Mluvte s ním otevřeně, že mu chcete pomoci, aby neměl před kamarády problémy, aby se mu nesmáli, že to společně vyřešíte. Když s ním nepůjde o tom hovořit, obraťte se na Pedagogicko -psychologickou poradnu a řešte to s nimi a z učiteli ve škole společně. Také by pomohlo např. ho přihlásit do nějakého kroužku / co má rád / s jeho kamarádem . Tam by se také postupně učil jednat s dospělými . Využijte toho , co má syn rád a pomocí takové činnosti ho učit mluvit s dospělými.
15.8.2006 16:11
OTÁZKA:
Dobrý den, potřebovala bych poradit.Mám 2roky 8měsíců holčičku, která nechce chodit večer spát.Už v 20hod je umytá,v pyžamku, leží, řeknu ji pohádku, zhasnu a jdu pryč. Ona sleze z postýlky a nechce spát.Nepomůže ani to, že ji něco zakážu, nebo dokonce nasekám na zadek. Pak jde spát tatínek, ona leží s ním v posteli a usíná až v 22:30hod, někdy i později. Já bych spala už v 20hod únavou. Co s tím mám dělat? A ještě mám jeden dotaz - např.nechce moc poslouchat, vysype hračky z krabice a nechce je uklidit zpátky.Ať ji slíbím kokino nebo na ni zakřičím, nic nepomáhá, ničeho se nebojí, když ji řeknu, že dostane, směje se mi do očí.Dětská doktorka ji prohlásila za hyperaktivní, do školky vzhledem k věku ji ještě nepřijali.Někdy jsem z toho zoufalá, kde jsem udělala chybu.
Děkuji předem za radu.
Jitka
ODPOVĚĎ:
Jde o otázku důslednosti. Víte, je-li chování dítěte posilováno pozitivní reakcí rodičů či okolí, tak se upevňuje. Pravděpodobně v minulosti jste nebyli důslední, s manželem jednotní v požadavcích na dceru a netrvali jste na tom, oco jste ji požádali. Jde vlastně jen o to - kdo z koho. Kdo ustoupí , třeba jen jednou a tak ten druhý - dcera je vítěz a to se líbí každému a tak toho teď využívá. Bohužel budete muset, chcete-li se toho zbavit, ukázat ,kdo je pánem v rodině - jestli vy nebo dcera. Musíte začít znovu od počátku, a trvat na svých požadavkách. Chce to hodně trpělivosti a motivace pro vaší dceru.
Přečtěte si knihu Když dítě nechce spát od J. Prekopové a Proč je šťastné dítě šťastné od S. Biddulpha.
Jestli je opravdu hyperaktivní, pomůže jenom vaše trpělivost a doporučuji knihu A. Munden - Poruchy pozornosti a hyperaktivita.
Určete si s manželem denní režim pro vaší dceru a ten začněte dodržovat. Pro neklidné děti je pravidelnost velmi důležitá. Ony vědí , co je čeká a nejsou nejisté, to je většinou vyvede z míry. Pak už stačí pouze důsledně na tom trvat a za plnění vždy pochválit a odměnit. Také dceři stále nabízejte nějakou činnost, aby se nenudila. S úklidem z počátku pomozte, ale pak vždy trvat na úklidu a nedovolovat další činnost, když není uklizeno. Motivujte např. maňáskem, který ji sleduje apod.
15.8.2006 16:23
OTÁZKA:
Dobrý den chtěla bych se zeptat, kdy je nejlepší doba, kdy se dítě v noci nepočůrá. Mám 2,5letou holku.V červnu jsem ji zkusila bez plín,téměř měsíc super, počůrala se jen asi 1x. Pak se mi začala počůrávat každý den a já už jsem neměla nervy pořád prát, takže jsem ji znovu začala dávat plinky. Přes den je už dávno nemá, sama si sedne na nočník nebo záchod a na mě pak jenom křičí, abych to uklidila.Co mi radíte? Nechat ji plínky?Odnaučí se to? Děkuji Lada
Lada
ODPOVĚĎ:
Já bych jí ještě plínky nechala. Má ještě šanci, před vstupem do školských zařízení, se to odnaučit.Jinak ta doba teď ,je ta správná. Do těch tří let a někdy bohužel i později. Dáte-li jí bez plen, tak ji před půlnocí vzbudit , nechat vyčurat. Vždy ráno, když se nepůčurá, musí přijít z vaší strany pochvala . Určitě podle vašeho popisu, se to vaše dcera odnaučí.
15.8.2006 16:29
OTÁZKA:
Dobrý den, mám 9 měsíčního syna.je v odbodí, kdy se snaží všechno poznávat. Začal vyhazoval hlínu z květináče, atd. Snažím se mu vysvětlit, že to nesmí dělat zdůrazněním slovíčka ne. Ale moc to nepomáhá. Známá mi radila, že ho mám plácnout přes ručičku, ale na to mi přijde moc malý. Jak ho odnaučit, aby nechodil ke krbu, když je v něm zatopeno a nepopálil se? Děkuji.
Jiřina
ODPOVĚĎ:
Buďte důsledná, a stůjte si za tím, co řeknete. Určitě se vám to vyplatí, pro syna se stane samozřejmostí, že vy určujete, co je správné a co ne. Vy stanovujte pravidla a vyžadujte jejich plnění. To je pro výchovu dítěte velmi důležité. Ono musí poznat, kdo je pánem domu a kdo stanoví, co se může a nemůže. Chce to jen vaší trpělivost a důslednost. Pomoci vám v tom může pouze např. odvedení pozornosti jiným předmětem nebo upoutání pozornosti slovem či jinou činností. Využijte své nápaditosti - např. maňásky, kteří budou vašim hlasem hovořt se synem. Vybírejte vhodnou literaturu, pohádky, které syna poučí , jak se chovat. Nejvhodnější jsou pohádky o zvířátkách. Když se stane, to co popisujete, a syn nezareaguje, vezměte ho do náručí, přitiskněte ho k sobě a klidným hlasem vysvětlete, proč to děláte. Vysvětlete klidně, že máte o něj strach, že by ho to bolelo. Názorně to ukažte s jeho oblíbeným plyšákem - jako že se dotkne krbu a spálí se a pláče. Také ho názorně / toho plyšáka / můžete ošetřit, aby viděl syn, co by se stalo.
15.8.2006 16:39
OTÁZKA:
Dobrý den. Jsem tetou čtyřletému chlapci. Vždy jsme spolu vycházeli dobře, ale poslední dobou malý na mě reaguje nevraživě, nechce se mnou být,nesmím si vzít žádnou jeho hračku, kope do mě. Nevím, jak se mám v takové situaci zachovat. Mám strach ho hlídat,že mu za jeho chování jednu vlepím. Začal se tak chovat i ostatním lidem, jeho rodiče to neřeší. Mně je to líto,že se tak chová ne jenom ke mně, ale i k ostatním lidem, ať jsou příbuzní nebo cizí. Dík a příjemný den Hana
anonym
ODPOVĚĎ:
Bohužel , k tomu potřebujete jeho rodiče. S nimi projednat, aby byl jednotný přístup k němu a stejné požadavky na něj. Dítě musí vidět, že nejedná správně, a rodiče by mu to měli také dát najevo. Jestli Vám bude ubližovat, že jim nemůžete pomáhat. Chcete-li to řešit sama, buďte trpělivá a když něco podobného provede, vezměte ho do náručí, stiskněte a klidně bez emocí mu vysvětlete, co udělal špatně. Trvejte na svých požadavkách . Jde o to, kdo z koho. MUsíte svým postojem ukázat, kdo je pánem situace a kdo určuje pravidla. Když je v pohodě, zjistěte rozhovorem, co mu vadí, proč se tak chová. Také můžete v takových situacích odvést pozornost, nabídkou k jiné činnosti a nabídkou jiného předmětu. Velmi platí - kdo si hraje, nezlobí. Využijte také vhodných pohádek k poslechu, že kdo ubližuje, s tím si nikdo nechce hrát a bude sám. Můžete si pomocí maňásku i takové příběhy vymýšlet a vyprávět je synovci.
15.8.2006 16:48
OTÁZKA:
Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu, která se týká mých dvou synů (9,5 let a 5 let). Mám pocit, že se k sobě chovají jako cizí, neustále se hádají, rvou a popichují a tato situace se stále zhoršuje. Mladší syn staršího hodně popichuje, a "vyrypuje", starší potom nezná míru a mladšího hodně bije. Snažíme se neříkat, že je starší a měl by být rozumnější, ale někdy se tomu nevyhneme. Můžete mi, prosím, poradit, co s nimi máme dělat, aby k sobě našli cestu a začali se k sobě chovat jako bráchově?Děkuji.
Blanka
ODPOVĚĎ:
I když děti jsou mezi svými kamarády, stejně k tomu potřebují dospělého. Svým chováním strhávají na sebe pozornost, aby jste se jich začali všímat a věnovat se jim. Když jim to spolu nepůjde, rozhodněte, že si bude hrát každý sám a zvlášť. Až se vám to bude líbit, tak jim určete např. vy sama hru, která bude pro oba a předem se můžete domluvit, když si nebudou ubližovat, jaká přijde odměna / např. že si sami určí, co budou dále dělat /. Dávejte chlapcům dost podnětů ke hře, myslím si, že jejich hádání vzniká tím, že nemají dost podnětů ke hře a hru nerozvíjejí. Ale určitě bych začala tím, že jeden si bude hrát a druhý bude vám pomáhat - s čímkoli a pak zase vystřídat. Společnou činnost zatím vymýšlejte jenom vy, až to bude bez hádky, tak teprve oni. Určete předem přesná pravidla, která budete vyžadovat. Nebo zkuste pozvat k vám domů jejich kamarády, ať si každý hraje s tím svým kamarádem a když to bude v pořádku, tak poukázat na to, že i oni dva si už mohou spolu takto hrát. Ale vždy kamaráda jenom jednomu synovi, ten druhý bude pracovat nebo si hrát u vás.
15.8.2006 16:58
OTÁZKA:
Milá chůvičko, mám problém se svou dvouletou dcerkou. Je normální že v tomto věku odmítá jednoho z rodičů? Vše můžu jen já a manžel nesmí skoro nic. Přitom se jí snaží maximálně věnovat, hraje si s ní, ale když má na výběr, chce jen mámu. Často se nám stává, že má nálady, kdy se na ní manžel nesmí ani podívat, zavře oči a začne se vztekat. Snažím se jí neustupovat, když nepomáhá domluva, raději z místnosti odejdu, ať si to vyřeší spolu. Jindy se stává, že na ní manžel nesmí ani sáhnout, když jí chytne za ruku, tak se drží za to místo a brečí. Jsem z toho nešťastná, jak se k manželovi chová, snažím se, aby co nejvíce času strávili spolu sami, ale nic se nezměnilo. Přejde to někdy? To samé je, když jsme u babičky a dědy, tam může vše jen děda a babička je tabu. Dlouho jsem jí kojila - do 18-ti měsíců, může to mít souvislost? Děkuji za odpověď.
Pavlína
ODPOVĚĎ:
Myslím, že to souvislost nemá. Ale je strašně důležitý jednotný souhlasný postoj vás rodičů k ní. Mít oba dva na ni stejné požadavky a jeden druhého před ní "nepomlouvat". Chvalte se vy dva jako rodiče navzájem před ní, aby slyšela a viděla, že maminka bez tatínku nemůže být, že maminku mrzí a bolí, když dcerka odmítá tatínka, že tatínek vše dělá správně. Doopravdy neustupujte, raději se s mužem domluvte na jednotném postupu. Nedávejte také dceři teď moc výběru, s kým bude , vždy předem spolu s manželem ji oznamte, že to bude tak a tak. To samé vzhledem i k babičce a dědečkovi. Asi máte jedno děcko, a to je teď středem pozornosti a nedovolte, aby vám všem dospělým určovalo pravidla a chod domácnosti. Vy i s láskou můžete dceři ukázat , kdo je pánem domu a kdo určuje pravidla. Po třetím roce dcerky už by náprava mohla stát mnohem více nervů a námahy. Teď máte vše ve svých rukách.Jde o vaši SPOLEČNOU taktiku vůči dceři. Dcera zkouší kdo z koho. Dávejte jí hodně podnětů ke hře, aby se nenudila, ale také tatínek se do společných her a činností musí zapojit.
15.8.2006 17:08
OTÁZKA:
Dobrý den,
mám syna 18 měsíců a bohužel jsem si ho naučila usínat, tak že ho musím odpoledne a i večer uspávat tak, že s ním musím ležet v posteli a až když usne, tak ho přenesu do postýlky, ale to uspávání trvá tak 1,5 až 2 hod, tak bych ho to chtěla odnaučit, abych měla také nějaký volný čas pro sebe. Ale nevím, jak ho to odnaučit, protože on už se naučil vylézat z postýlky a když ho tam nechám samotného, tak hned vyleze a pláče a dělá v pokoji nepořádek a bojím se ho tam nechávat samotného, aby se mu něco nestalo a také se bojím toho, že při vylézání z postýlky spadne nějak nešikovně a zraní se. Prosím poraďte, jsem bezradná. Předem děkuji za odpověď
Libuše Mádrová
ODPOVĚĎ:
Doporučuji Vám, si přečíst knihu od J. Prekopové - Když dítě nechce spát.
Bohužel, teď už Vás to bude stát více úsilí. Syn už má návyk a je pro vás potřebné ho odstranit. Chce to pouze důslednost a trpělivost. Musíte s manželem postupovat jednotně a nepovolit.Uložte syna do postýlky, přečtěte mu pohádku, zazpívejte klidnou písničku, položte vedle něj oblíbeného plyšáka či hračku, kterou má rád, že s ním bude spinkat a bude ho hlídat. Pohlaďte ho, dejte pusu a ubezpečte ho, že až se probudí, tak tam budete a budete se na něj těšit. Já bych tam ale zůstala u něj sedět než usne. Takto malé dítě by se mělo opouště až když usne. Nebo maximálně nechte otevřené dveře a řekněte, že budete v kuchyni pracovat a jak budete hotová, že si také půjdete lehnout.Ale myslím si, že když dodržíte pravidelně opakující se rituály, že u postýlky budete jen krátce. Ukládejte ho v takový čas, že víte, že usne! Nemá cenu nechávat dítě ležet v postýlce, které potřebuje málo spánku. Nebo vynechte odpolední spánek, jestli odpoledne spí a pak večer nemůže usnout. Důležité je vytvořit večerní rituály, že dítě ví, co bude následovat - mytí, jídlo, postýlka - pohádka a spaní. Bohužel pak už nesmíte ustoupit a tvrdě to vyžadovat.
Vyleze-li z postýlky, dejte ho tam zpět a výrazem tváře dejte najevo, že se zlobíte, ale buďte klidná a laskavá. Chce to vytvořit nový návyk. Když budete důsledná, tak se to povede. Až poslechne poprvé, tak ráno musíte pochválit a použila bych i odměny. Pohádku či vaše improvizované vyprávění před spaním zaměřte na správné usínání nějakého medvídka, který pak si mohl se vším hrát a měl hodně kamarádů a jeho maminka z něj měla radost a moc si s ním přes den hrála a měl krásné sny.Vybírejte pohádky o usínání kohokoli. Tímto syna také můžete motivovat.
16.8.2006 13:34
OTÁZKA:
dobry den mam 3 dcery jedna14 druha10treti4 :prvni je v pubertea odmlouva mi:druha v puberte odmlouvami a treti je zlobiva
iva
ODPOVĚĎ:
Zkuste se přihlásit do pořadu Chůva v akci. Vaším dotazem nelze řešit ani radou jak postupovat.Pravděpodobně jde o váš přístup k děvčatům, nutno s nimi diskutovat, radit se, stanovit si společná pravidla v rodině a podle nich jednat a dodržovat je, to je o důslednosti. Stanovit si i pravidla, jak řešit nedodržení a porušení pravidel. Dávejte jim hodně podnětů k činnostem a určit pravidelnou pomoc v domácnosti.Víte, stále platí - kdo si hraje, nezlobí. Velmi vhodný je také stanovený denní režim, aby děvčata předem věděla , co musí a kdy mají čas pro sebe. Vytvořte si společně s děvčaty rodinná pravidla a ty pak dodržovat.
17.8.2006 10:03
OTÁZKA:
Dobrý den, zajímalo by mě, jak oznámit dítěti předškolního věku úmrtí v rodině. Má se mu taková věc sdělit přímo a jakým nejvhodnějším způsobem. Děkuji
Marie
ODPOVĚĎ:
Určitě to dítěti oznámit, aby mu to neřekl někdo cizí. To by nebylo dobré. Ale na pohřeb dítě sebou neberte. Oznámte mu, že ten dotyčný příbuzný byl např. nemocný a že už musel odejít, ale že vy všichni s ním stále budete, protože ho máte ve svém srdíčku a stále ho budete mít rádi jako měl vás rád on. Že se na vás dívá z nebíčka. Pojměte to jako pohádku, aby dítěti zůstala příjemná vzpomínka. Nemusíte to více rozvádět, pouze bude-li mít dítě samo dotazy, tak mu je přiměřeně jeho věku zodpovězte. Nedělejte z toho nic zákazaného .
18.8.2006 9:23
OTÁZKA:
Dobrý den,můj syn 9 let je sice hodný kluk ale má problémi s chováním je provokatér provokuje tak dlouho až každýho dostane tam kam on chce a pak je spokojený a to se týka i ve škole.Nevím jesli nahodou mu nedáváme moc lásky najevo.V kolektivu myslí že je nejlepší hraje si na mistra.
anonym
ODPOVĚĎ:
Lásky není nikdy moc, a to hlavně vzhledem ke svým dětem. Důležitá je vaše trpělivost a pochopení k chování dítěte, které by mělo vědět, kde jsem stanovené meze a za které už nesmí. A to je zase o vaší důslednosti, stát za vašemi vyslovenými pravidly. Nesrážejte jeho sebevědomí, s tím se setká v životě sám. Vy můžete s ním diskutovat a vyslovovat své názory, jak vy to vidíte a co podle vás není správné. Ať on sám Vám poví, proč se tak chová a to s ním rozebírejte. Možná někoho napodobuje nebo má jiný důvod a vy právě můžete říci na to svůj názor. Jsou lidé, kteří umějí manipulovat s ostatními, ale to už je problém těch ostatních, že se nechají. Když se Vám něco nebude líbit, nechte si to od něj vysvětlit.Ať se naučí vyjadřovat své pocity. To pomáhá tomu, že své pocity nemusíme pak projevovat např. vztekem či pláčem, ale vyslovíme je před někým, komu důvěřujeme.
18.8.2006 9:31
OTÁZKA:
Dobrý den, nemůžeme se shodnout s manželem, zda mají děti právo mluvit do našeho volého času či nikoliv. On tvrdí, že ne, že my se musíme dohodout, co o volném víkendu budeme dělat a ony se přizpůsobí. Jenže dohoda podle něj znamená pokaždé to, že se pojede na chalupu. Někdy už nechci ani já (mám domácnost i v Praze), a pak dětem (kluci 12 a 10 let)dávám na výběr: chcete s tátou, anebo zůstanete se mnou doma? Skoro vždy chtějí zůstat. Manžel odjíždí sám a mně vyčítá, že děti "kvůli mně trčí v smradlavé Praze a že já je kazím, že se jich nemám ptát a že je mám s ním prostě poslat." Dělám chybu? Rozmazluju je?
Přísnost?
ODPOVĚĎ:
Určitě chybu neděláte,chlapce nerozmazlujete, chlapcům už je dost let na to, aby mohli vyslovovat svůj názor na čerpání volna a vy se jim též někdy přizpůsobit. Ale měli byste se jako rodina společně dohodnout na vašich pravidlech, že např. dva týdny v měsíci rozhodujete vy rodiče / důležitý pro výchovu dětí je i váše společná shoda na tom, co vy dva budete dělat, tzn. jeden druhému se přizpůsobit / a další dva víkendy vaše děti. Děti se tím učí přizpůsobovat se tomu, koho mám rád a vycházet si vstříc. Učí se dělat kompromisy. K tomu je ale důležitý i vzor dospělého. Trvá -li si někdo jen na svém a nedá šanci druhému, tak to zavání sobectvím. Vždyť každý máme své postoje a požadavky a představy o užívání svého volna.
18.8.2006 10:20
OTÁZKA:
Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda je v pořádku, že mý dva synové (9, 5 let)téměř každý den k ránu chodí k nám do ložnice. Usínají každý ve své posteli v pokojíčku, ale ráno se často vzbudím a mám je u sebe. Zatím jsem jim to nijak nezakazovala, říkám si, že jsou to kluci a dlouho se mazlit nebudou, ale nevím, jestli nedělám chybu a jestli by jim to do budoucna nemohlo uškodit. S manželem máme manželství celkem v klidu, v ložnici spáváme oba. Děkuji za radu.
Marta
ODPOVĚĎ:
Jestliže doopravdu přicházejí k vám až ráno a Vám s manželem to nevadí, tak je vše v pořádku.Přesně jak Vy uvádíte - využijte jejich přítulnosti. Co nejdříve určitě už odezní a budou se cítit jako chlapi. Ten starší by to možná už sám nedělal, ale v rámci žárlivosti / aby mladší neměl u rodičů více privilegií/ musí s mladším držet krok. A ten mladší na to má doopravdy ještě nárok. Takže jim to ještě dopřejte. Když to nikomu nevadí, tak to nikomu ani neškodí.
22.8.2006 9:21
OTÁZKA:
Milá chůvo, ráda bych Vás požádala o radu.
Moje 10 letá dcera má přibližně rok problém se ode mne odloučit. Jedu-li na školení, volá mi, bolí ji bříško. U babičky, kde spávala ráda již od mala, mají pěkný vztah-už spát nedokáže. V podvečer naní přijde lítostivost, začne se ptát po mně a chce jet domů. Když se jí někdo snaží vysvětlit-a ona to také ví-, že nejsme doma, také nepořídí,. Chytne ji histerický záchvat, chce utéct domů, je nezvládnutelná, křičí, že chce domů, neovládá se. Jakmile se jí toto přislíbí (opravdu až po dosti dlouhé době, kdy už je vyzkoušeno cokoli) uklidní se a je opět báječná až do okamžiku než pro ni máme přijet. Kdybychom nepřijeli-celé se to zopakuje. A spoustu věcí, které vyslovila nebo dělala zapomene, nevzpomíná ¨si na ně. Nemyslím si, že je to vydírání, jelikož je opravdui velmi rozumná, fajn holka. Dokonce než to na ni přijde chodí třeba půl hodiny po místnosti a přeasvědčuje sama sebe aby to vydržela, žer to není tak těžké.
K mému šoku ji podobný stres chytil i letos na dovolené s námi. Ale tam zase chtěla na večer jezdit domů, klidně i beze mne, jen být doma. Přes den ale jí výlety a akce vyhovují, jen na noc chce domů.
Když jsme se o tom spolu několikráýt bavily-máme pěkný vztah-sama tomu nerozumí, je ochoptná navštívit i psychologa, vidím na ní, že jí to samotné mrzí, ale neumí si poradit. Problé není a tátovi ani v bráškovi, tím si jsu jistá. Nejsu si vědoma ani ničeho, co toto mohlo nastartovat.
Pouze přibližně od pololetí začala zapomínat, měla občasná okna, spadla se známkama ve škole, i když se opravdu snažila.
V poradně sdělili, že má zkříženou lateritu, dávat jí více podnětů, to je vše. Neumíte mi alespoň trochu poradit? Děkuji
Pavla
ODPOVĚĎ:
Jak vy popisujete svůj příběh s dcerou, tak náš názor je, že byste s ní měla navštívit odborníka, když Pedagogicko-psychologická poradna nepomohla / což se divíme /, a to dětského psychiatra. Doporučujeme Vám, abyste se domluvila se svým dětským lékařem. V tomto případě radit jen na základě vašeho popisu, není vhodné, protože je potřeba se s dítětem poznat.
31.8.2006 9:48
OTÁZKA:
Dobrý den. Chtěla bych poradit jek odnaučit cucání palce. Dceři je 16.měs.Kdy s tím mám nejlépe začít? Děkuji.
míla
ODPOVĚĎ:
Začněte ihned, ale bude-li to trvat ještě déle, nic katastrofálního se neděje. Máme ve školce holčičku, která v 5ti letech při spaní ještě cucá palec. Přesto - nesebrala jste dceři brzo dudlíka, to je pak pro ní náhrada ten palec. Cácá-li si palec vnoci, až usne, vyndejte jí ho. Přes den - ji musíte zabavit hrou či dávat ji něco - cokoli do ruky, aby se tím zabavila.
31.8.2006 9:52
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Mám syna 7 let , teď jde do školy. A dceru 2 roky. Kubík i přesto, že se mu někdo věnuje je neustále negativně naladěný, Terezce vše bere a nechová se k ní hezky. Myslím , že se snažím věnovat se oboum stejně. Nevím si sním rady ani po dobrém ani po zlém. Neustále musí být středem pozornosti a pokud není tak je zle. Nemáte nějakou radu , jak s tím naložit? Děkuji mockrát. Katka.
Katka
ODPOVĚĎ:
Jde o typické žárlení. Časem odezní, ale občas ho více laskejte a pochvalte. A zaměstnejte ho péčí o sestru,aby měl pocit důležitosti. Ono se hodně změní, až nastoupí do školy. Stále synovi opakujte, že vám moc pomůže, když si se setrou bude hrát a neubližovat jí. Nabízejte jim hry, na které stačí oba. A hru začněte hrát i vy s nimi. Pak synovi předejte zodpovědnost a odměňte ho za splnění úkolu - vyslyšte jeho přání. Čtěte jim před spaním vhodné pohádky, které ukazují, jak je důležité mít kamarády a chovat se k nim hezky.
31.8.2006 10:06
OTÁZKA:
Dobrý den, máme 19 měs. syna. Je velmi živý, vše prozkoumává a zkouší. Problém je v tom, že některé věci nechápe. Tahá nás za vlasy, piští, ječí, při přebalování kolem sebe kope a utíká. Často to bere jako zábavu. Nepomáhá nic, resp. zkoušeli jsme vysvětlování, názornou ukázku, co dělá (tahání za vlasy). Teď ho někdy i plácnu a pak je chvíli klid, ale příště je to to samé. Děkuji za radu
Jana
ODPOVĚĎ:
Vše co popisujete, je normální. Záleží pouze na vás, jak stanovíte synovi meze, co může a co ne. Hlavně buďte důsledná a trvejte na svém požadavku. Vše v klidu, bez emocí.Podle toho jak reaguje na plácnutí,tak je vidět ,že si vše uvědomuje.
31.8.2006 10:13
OTÁZKA:
Dobry den,mam 11rocneho syna,s ktorym su velke problemy.Zacalo to uz v skolke,kde nevychadzal s detmi.Potom v skole vyrusoval na hodinach,neskor zacal kradnut ako v skole tak vonku,ci doma.Teraz uz dva roky zijeme s novym otcom pre neho a jeho dvoma detmi (9r a 5r),tie su s nami 6 mesiacov.Ale problem je,ze su stale hadky,syn im nic nedovoli,sprava sa k nim ako general,nadava,...Ked sa mu nieco povie tak povie dobre,ale ako keby sa nic nepovedalo.Chodil aj k psychologovi,ale nepomohlo.Uz ozaj nevieme ani jeden ako dalej.Moj muz sa snazil,v skole nastalo zlepsenie,ale nie doma.teraz zacal oddelovat jeho deti od mojho,ale si myslim,ze to neni dobre riesenie.ale ozaj si nevieme rady.Dakujem za odpoved
martina
ODPOVĚĎ:
Dopopručujeme další odborné vyšetření, a to po paradě s dětským lékařem a školním psychologem. Myslíme si, že vliv na jeho chování nemá vaše nová rodina, ale mohl by to být projev jeho diagnozy ADHD. Nechte si tento názor vyloučit a pak už je jen na vás, jaký režim a hranice chování mu dovolíte. Ale nezapomeňte,že chlapec přichází do puberty a to je pro rodinu vždy složité. Co nejvíce s chlapcem hovořte, a nechte si od něho vysvětlit jeho chování. Poslouchejte jeho názory a diskutujte s ním o nich.
31.8.2006 10:21
OTÁZKA:
Dakujem za odpoved,on ma diagnozu ADHD.Bral aj lieky,chodil k psychologovi ale nic nezaberalo.Zlepsenie nastalo trochu s mojim novym partnerom.Ale nie doma,iba v skole.Rozpravame sa s nim stale,ale on nam nevie vysvetlit preco to robi,na vsetko ma odpoved neviem.Uz sme vyskusali vselico,ale se v koncoch,nevieme ako dalej.Dakujem
martina
ODPOVĚĎ:
Při této diagnoze je důležitý přístup okolí.Dítě za své chování nemůže, on nezlobí, on má poruchu mozku. Doporučuji vám sehnat literaturu a vše si o této diagnoze přečíst a snažit se tak jednat.
V. Kebza - Hyperaktivní dítě - informace pro rodiče / nakl. SZU /. A. Prain - specifické poruchy chování a pozornosti /nakl. Portál/. A Munden a J. Arcelus - Poruchy pozornosti a hyperaktivita nakl.Portál /.
Přeji vám pevné nervy a hlavně trpělivost. Zároveň vám doporučuji pro chlapce léčbu psychofarmaky / po konzultaci s psychologiem či psychiatrem / s úpravou jeho životního režimu. Vše s chlapcem konzultujte, aby si byl vědom toho, že on sám na své "nemoci" musí pracovat. Jeho diagnozu může ovlivňovat postupně i on sám - čím starší bude , tím by si to měl více uvědomovat a vyloženě na to myslet.
31.8.2006 14:05
OTÁZKA:
Dobrý den, mám 15tiletého bratra, který se téměř každou noc budí kolem třetí, čtvrté hodiny a odchází spát za rodiči do ložnice, do jejich postele. Říká že se sám bojí, že s tím bojuje, ale vždy musí odejít. Myslíte že by měl navštívit psychologa. Neřekl bych že je to v jeho věku tak úplně v pořádku. Rodiče to nijak neřeší, nevadí jim to.
Petra
ODPOVĚĎ:
V pořádku to není. Rodiče po dohodě se synem by měli navštívit Pedagogicko psychologickou poradnu.
4.9.2006 13:27
OTÁZKA:
Milá chůvičko, máme 6,5 letou dceru a ještě když chodila v červnu do školky, tak přišla s tím, že se bojí večer usnout a jestli se ráno probudí, to jsme si nakonec vysvětlili, protože jejímu kamarádovi zemřela prababička ve spánku a ona měla strach o sebe. Ale zároveň se začla ptát, jestli to na co sáhne a co sní není otrávené, to ji prý poradil ten kamarád. Pokud má činnost, je to dobré, ale z toho se třeba hodinu v kuse ptá. Teď už je to tak daleko, že i když se poškrábe kdekoliv na těle, vlasy se jí dotknou úst, tak se ptá jestli se jí něco nestane. Snažím se jí to vysvětlovat i udělat stejnou věc jako ona, ale nepomáhá to. Byla vždy citlivější a pokud měla večer spát u babičky velice špatně to prožívala i když jsme odešli plakala a to má jinak s babičkou velice pěkný vztah. Teď začala chodit do školy, tak mám obavy co bude tam. Moc děkuji za vaši radu.
Iva
ODPOVĚĎ:
Chce to doopravdy jenom mít pro dceru pochopení a o jejích pocitech si povídat a diskutovat a vysvětlovat. Musíme věřit, že to časem odezní, jak bude starší. Takže jenom trpělivost a v klidu si s ní o jejích problémech hovořit. Kdyby se to třeba do roka jen zhoršovalo, chtělo by to dojít za dětským psychologem či i psychiatrem a poradit se s ním. Přesto využijte její nejlepší kamarádky, když budou u vás, tak o tom společně hovořte, ať ji povzbuzují, nenápadně, a vyprávějí své příjemné zážitky. Na noc si povídejte jen o veselých a pozitivně laděných příbězích a pohádkách.Hlavně mějte přehled, jestli má ty své kamarádky a kamarády spolehlivé, aby oni ji nestrašili.
6.9.2006 17:45
OTÁZKA:
Mila chuvo, prosim o radu. Nemohli jsme mit vlastni deti, strasne jsme ale po diteti touzili a tak jsme adoptovali miminko. Dneska je synovi 12 let. Je to prima kluk, ale je prilis zivy, ve skole si vsichni ucitele stezuji, ze se dost nesoustredi na vyuku, coz mu se pak nekdy odrazi na znamkach. Ve skole ma vysledky dost nevyvazene. Jednou jej chvali za skvele provedeny projekt, jindy je schopny se ve stejnem predmetu zhorsit o dva stupne. Zijeme temer 10 let v cizine. Syn odmala dela skolu v cizim jazyce. Na skole dela dalsi dva jazyky. Jazyky mu jdou dobre, ale ma problem si pamatovat, co se naucil par dni predem. Pise test a jakoby to co umel zapomnel. Protoze si loni na konci roku zhorsil znamky, byli jsme s nim v poradne. Po vysetreni nam rekli, ze syn trpi ADHD. Byl to pro nas sok. Vzdycky jsme si jenom mysleli, ze je pouze velky extrovert - snadno se seznamuje s lidmi, je hodne vesely. Ve skole ale s detmi moc nevychazi, prestoze to mysli dobre. Zda se nam, jakoby spatne odhadoval situace, do kterych se dostava a pohyboval se v nich trochu jako "slon v porcelanu". Jinak je syn citlivy, prestoze je mu 12 let, rad se jeste mazli, je rad, kdyz jej hladim po vlasech a povidam si s nim. Zacal ted i dost odmlouvat, ale to bude zrejme ve spojitosti s pubertou. Hlavne nas trapi ty nevyvazene znamky ve skole, chteli bychom, aby pak dale studoval, ale nevim, zda s danou diagnozou je to vubec mozne. Taky je stale potreba dohlizet na ulohy, sedet u nej. Jinak ulohy dela rychle a ne vzdy dobre. Budeme moc vdecni, pokud poradite, jak dite zklidnit ve skole a jak mu pomoci se skolnimi povinnostmi. Predem moc dekuji.
Marion
ODPOVĚĎ:
S touto diagnozou je možné uspět pouze ve třídách s menším počtem dětí. Tyto děti nezlobí, oni za to nemohou. Potřebují pouze poučené dospělé, aby věděli, jak k nim přistupovat. Váš syn časem bude muset na sobě hodně pracovat, protože jen on sám bude muset dokázat se ovládat a se svým vědomím na sobě pracovat.
Vám mohu pouze doporučit číst literaturu o této diagnoze, abyste věděli, o co jde a jak se s tím vypořádat. Někdy toto "postižení" ADHA odezní v dospělosti, ale výzkumy ukazují, že ani to nemusí , tak být. Takže doporučená literatura - Lehká mozková dysfunkce od Matějčka. Poruchy pozornosti a hyperaktivita od A. Mundena a j. Arceluse /v Portálu /. Od S. Riefové - Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole / Portál/, od A. Praina - specifické poruchy chování a pozornosti /Portál / nebo V. Kebza - Hyperaktivní dítě - informace pro rodiče /Státní zdrav. ústav /. Přeji vám hodně trpělivost, protože bez ní se ničeho v tomto případě nedosáhne.
6.9.2006 17:54
OTÁZKA:
Dobrý den, máme 4-letého syna, který za námi chodí každou noc do ložnice. čekáme v dubnu další dítě a já mám strach, že miminko bude pláčem toho staršího budit. Další věc je, že od chvíle, kdy syn za námi přijde do postele, nemůžu dobře spát. Manžel navrhuje, až se narodí dítě, že bude spát se starším v pokojíčku, aby se necítil odstrčený.Já bych ho to však ráda odnaučila, ale taky se bojím, aby to nebral jako křivdu, už tak bude narození sourozence pro něj velká změna. Jak se tedy máme zachovat? Děkuji za odpověď.
Marcela
ODPOVĚĎ:
Určitě si přečtěte knihu od J. Prekopové - Když dítě nechce spát / Portál/.Je to vynikající pomůcka, jak správně postupovat. A hlavně se dá realizovat. Jsou tam přestně postupy, která já též používám a v ždy se osvědčily. Kdybych vám psala konkrétní postupy, tak bych se opakovala - jak je to v té knize.
Přeji hodně štěstíčka a zdravíčka.
6.9.2006 18:04
OTÁZKA:
Dobrý den paní Evo, chtěla bych Vás poprosit o radu, co dělat se svým starším synkem. Mám dva syny /5,5 a 4 roky/ a ten starší má občas záchvaty vzteku / to když mu něco zakážeme/ a začal nás i vydírat a to dost"silnými" slovy typu, že chce umřít a že si něco udělá. Dokonce i vezme nůž do ruky...Nevím, zda on přesně chápe význam toho, co říká a jak na to přišel. Poraďte, prosím, jak se v této situaci zachovat....jestli na to vůbec nereagovat nebo se snažit to nějak slovně vysvětlit. Vím, že nesmím reagovat výbušně, toho se straním. Děkuji za odpověď
Markéta,35
ODPOVĚĎ:
Jestli to fyzicky zvládnete, vezměte ho do náruče a pevně stiskněte a držte, až do jeho uklidnění.Nemluvit na něj. Ale musí snážet dobře fyzický kontakt. Jinak , jestliže se vzteká, tak to dělá proto, aby upoutal na sebe pozornost. Nebude-li mít diváky, nemá se pro koho vztekat. Proto doporučuji druhou alternativu - nechat ho samotného a jen po očku sledovat, aby si něco neudělal a nevšímat si ho. Až po odeznění vzteku s ním začít hovořit, aby se naučil svůj vztek vyjadřovat slovy. Proč tak jedná, co mu vadí. Druhou alternativu můžete používat, jen když jste sami doma - rodina. Je-li někdo přítomen, vždy ať opustí všíchni místnost a jak už jsem výše uvedla, nevšímat si ho a jen nenápadně sledovat, aby si neublížil.
také vám doporučuji přečíst si knihu Proč jsou šťastné děti šťastné od S.Biddulpha.
6.9.2006 18:14
OTÁZKA:
dobrý den,
máme tříletou dceru, která právě začala chodit do školky, prvních pár dnů plakala, teď už je jenom smutná, má pocit, že ji tam odkládáme, sedí a čeká až pro ni někdo přijde, nehraje si prostě čeká...
když se ptáme jak se jí ve školce líbilo nechce o tom mluvit... chtěli jsme, aby se naučila být mezi dětmi, je hodně citlivá a trochu bojácná, jinak živá a pořád veselá...nevíme jestli by nebylo lepší nechat jí u babičky a počkat ještě rok
díky
mirek
ODPOVĚĎ:
Já jsem zastánce nástupu do školky od 4 let. Myslím si, že je to pro dítě vhodnější věk, více už je přizpůsobivé a také dospělí si mohou užívat ten krásný dětský věk svého dítěte, který je nenávratný. Ale záleží to především na vašich názorech, co raději, jestli školku nebo babičku. Já bych volila babičku, ale musíte si být vědoma toho, že babička více svá vnoučata rozmazluje. Záleží , jak se s babičkou domluvíte. Ale jinak určitě by si v té školce zvykla, jen to jen otázka času. I pro dítě je to velký zlom v životě.
Výhodou je především velký počet jejích vrstevníků ve školce. Jinak se určitě nic nestane, když ji dáte do školky až od 4 let, aspoň nepřijdete o příspěvek na dítě a přitom o dceru bude postaráno celý den u babičky. Ve školce by mohla být jen 4 hodiny, abyste nepřišla o příspěvek. Teď už je to jen na vás.
8.9.2006 15:13
OTÁZKA:
Mám 11letou dceru se kterou žji už 3roky sama.Manžel od nás odešel k jiné ženě.O dceru se každý víkend střídáme.Obě jsme s dcerou doufaly,že se k nám jednou táta vrátí,ale nestalo se.Jak dcera tráví víkendy se svým tátou nevím,protože o tom nemluví.Možná proto, aby mi neublížila a taky proto,že jsem se jí ze začátku i bála zeptat.Teď když se zeptám,tak mluví jenom o tátovi,ale o té jeho přítelkyni a jejím synovi toho moc neřekne.Ze začátku chodila dcera k tátovi někdy i v týdnu,ale teď to nějak ustalo.Příjde mi, jako by žila dvojí život.Jeden se mnou a jeden se svým tátou.U mě je svá a uvolněná a když jde k němu musí být dokonalá.(nezlobí,neodmlouvá,neukazuje mu špatné známky)zkrátka je taková jakou by si jí tatínek přál mít.Ráda ho má,to co řekne,je pro ni svaté,ale jak mi sama řekla"ten víkend u nich mi bohatě stačí,celý týden bych tam u nich být nemusela"
Problém je taky i v tom,že jsem si teď našla přítele,ona o něm ví a nemůže ho nějak skousnout.On k nám zatím chodí,jen když dcera není doma nebo se scházíme mimo náš byt.Ona potom udělá žárlivou scénu,že už jsem měla být dávno doma.Nechce o něm ani slyšet,natož o něm mluvit.Když navrhnu společný výlet,řekne,že se jí nechce,nebo že radši půjde k tatínkovi,nebo k babičce.Nevím si s ní vůbec rady,nevím jak s ní dál?Zajímavé je,že její tatínek si přítelkyni najít mohl,ale mě to dovolit nechce.
Iva
ODPOVĚĎ:
To co vše popisujete, je úplně normální a vyvíjet se to bude pozitivně pouze časem a vašim pozitivním přístupem. Chování vaší dcery odpovídá jejímu věku a situaci, která nastala ve vaší rodině. Dcera je
na Vás více fixovaná a má strach, že už nebude na prvním místě. Myslíme si,že je ve věku ve kterém ještě neumí řešit takové situace.Pouze vaším přístupem , pochopením, vysvětlováním ji můžete pomoci. Hlavně ji nenuťte do vztahu ke svému příteli, ona musí najít cestu k němu sama.
11.9.2006 10:44
OTÁZKA:
dobry den pani Evo,mam dvouletou dceru a vubec si s ni nevim rady.Mam jeste tri dcery,ale ty uz jsou dospele.Nikdy jsem nemela problemy u zadne s jejich vychovou,ale tu posledni proste nezvladam.Nechce vubec poslouchat,dela,ze me nevnima,porad se jen vzteka a dela same naschvaly.Vse si vynucuje.Kdyz ji chci neco vysvetlit,nechce me poslouchat,proste ignoruje me.Obcas jsem ji uz musela placnout,ale zjistila jsem,ze je to uplne zbytecne.Zatvrdi se a zrovna to neudela.AT ji poprosim,ze ma uklidit hracky,nebo treba rozkazu,proste me nevnima a nebo proste nebude uklizet a vetsinou se rozciluje.Dela jen to co ona chce.Hlavne na ulici. Kdyz ji pustim,tak mi utika a je ji jedno kam,jako by to delala schvalne.Nechce se drzet a zacne se strasne vztekat.A ja nezmuzu vubec nic. Je strasne tvrdohlava a uz vazne nevim co by na ni platilo.POrad si vse vynucuje a jen se vzt eka.Prosim o radu,nebot uz to vazne nezvladam a je mi to moc lito.predem dekuji.
jitka
ODPOVĚĎ:
Přesto si stujte za sv ými požadavky a buďte důsledná, neustupujte, i když se dcera vzteká. Musíte být trpělivá anebo navštivte Pedagogicko psychologickou poradnu, jestli náhodou není u dcery náznak ADHD, což pravděpodovně v tomto věku nelze přesně určit, ale už byste pak mohla k ní přistupovat jinak. Protože tyto děti s touto diagnosou nezlobí, ale mají poruchu a bylo by dobré , kdybyste si přečetla nějaké knihy o tom. Např.A. Munden - J. Arcelus: Poruchy pozornosti a hyperaktivita /Portál/nebo V. Kebza: hyperaktivní dítě - informace pro rodiče/SZU/. Především ji vytvořte denní pevný režim a snažte se ji stále zaměstnávat, nabízet aktivity. Zapojte do toho celou rodinu. Důležité je, jestli to dělá jenom Vám nebo i jiným dospělým.
11.9.2006 10:51
OTÁZKA:
mila chuvo,obracim se na Vas s prozbou o pomoc.Mam dvouletou dceru,je moc hezka a ja ji moc miluju.Jenze uz si s ni nevim rady.Jsem starsi a mam jeste deti ktere jsou uz velke a nemela jsem s nimi zadne problemy.Proto me zaskocilo chovani me male dcery.Je strasne neposedna,bere veci ktere nesmi a vse rada nici,treba trha nebo s tim hazi.Snazim se ji to vysvetlit,ale nechce me poslouchat a zacne se vztekat.Naucila se chodit na nocnik,ale je lina si na nej dojit,nebo spis,kdyz je zabrana do neceho,tak to asi nevnima,ze cura jinam nez do nocniku.Obcas se stane,ze kdyz se vycura,tak se v tom macha a vsude rozliva.A to jsou vsechno mziky,nestiham doma nic udelat ,nebot ji musim stale hlidat.Snazim se ji to vsechno vysvetlovat,co je spravne a co neni,ale kdyz uz me posloucha,tak jde a za chvili to treba udela znova.Mam tu vse pocurane a plenu si sunda,ze ji nechce.Kdyz ji dam jist,tak vetsinou chce sama,ale to je pak hruza.Neji a rozmazava mi to po sobe a kolem sebe.Jakekoliv jidlo rozdelava a rozmackava.Dela ji dobre se hrabat ve spine.Zkousela jsem vse jak dokluvit tak i placnuti ,ale vse zbytecne.Jako by me ignorovala,kdyz ji chci pochovat,tak nechce,jen vecer po koupani,kdyz chce septat do ouska,tak posloucha.Hned toho vyuziju a zacnu ji septat proc me zlobi a ze nesmi delat takove veci,ale to me hned odstrci.Jako kdyz nechce slyset co je spravne a co neni.Kdyz jsme venku,tak jenom utika,nebo si sedne na zem a hraje si s tim co najde na zemi a beda jak ji to vezmu a chci ji postavit,Silene sceny,vztekani rvani,proste strasna ostuda.Ja jsem uz tak unavena,nebot nemam chvilicku klid.Dokonce obcas krici ,kdyz vidi jak se nekdo objima,nebo drzi za ruce nebo se k sobe priblizi a je jedno jestli jsem to ja nebo nekdo cizi.Je to proste chovani,ktere neznam a tudiz si nevim rady.Je mi to moc lito, ze je tak zla a ja to s ni neumim.P rosim tedy o radu co delam spatne a jak bych na ni mela jit.Dekuji.
vanessa
ODPOVĚĎ:
Podle mne musí být chyba ve Vás, ale nechci Vás osočovat, bylo by potřeba takovouto situaci přímo vidět. Obraťte se i na dětského lékaře a i na pedagogicko psychologickou poradnu. I když si myslím, že je to ve vašem přístupu, protože dcera nemá asi žádný pevný denní režim a od malička si mohla dělat co chtěla a neměla stanovené meze, kam až může. S tím začněte především - dodržujte pevný denní režim a trvejte na něm a na svých požadavcích, ale musí být přiměřené věku dcery. HLavně buďte důsledná a zároveň trpělivá. Přečtěte si knihu od australského psychologa S. Biddulph- Proč jsou šťastné děti šťastné /Portál /. Nebo se zkuste přihlásit do pořadu Chůvy v akci.
11.9.2006 10:57
OTÁZKA:
Dobrý den,mám 2 syny 12 a 8 let a 3letou dceru.Nejstarší syn má LMD, od 4 let s ním chodím k psycholožce, snažím se dodržovat všechny její rady, ale stále mám pocit, že je to boj s větrnými mlýny.Pravidla a meze máme stanoveny, ale on je odmítá dodržovat, přestože následuje trest, který zná dopředu.Nikdy se nepoučí.Mluvím s ním o tom, proč to nebo ono dělá nebo nedělá, vždy jen řekne, že neví nebo že zapomněl. Poraďte,prosím, co s tím. Navíc mladší syn ho kopíruje, takže to mám někdy dvakrát. Za odpověď děkuji.
Katy
ODPOVĚĎ:
Tresty u těchto děti s touto diagnosou jsou zbytečné. V tomto věku si to ještě neuvědomuje, ono nezlobí, ale ono má poruchu chování z důvodu poruchy mozku /lapidárně řečeno /.Pro vás je důležité tuto diagnozu studovat, proto si přečtěte literaturu Matějček - Lehká muzková disfunkce nebo A. Munde a J. Arcelus_ Poruchy pozornosti a hyperaktivita. Bohužel s tím se musíte naučit žít a být opravdu trpělivá a chlapce vést postupně k tomu, aby i on si byl vědom svého chování, protože až věkem si uvědomí, že jen on sám
může na sobě vědomě pracovat a chování své ovlivňovat. Někdy ani tato diagnoza v dospělosti neodezní.
11.9.2006 11:02
OTÁZKA:
Dobrý den. Náš šestiletý syn bez problémů zvládá pobyt ve školce (i přechod do náhradní školky o prázdninách), dokonce bez problémů zvládl v červnu i školku v přírodě. Problém nastane ve chvíli, kdy má jít do kroužku, který si sám vybral. V tu chvíli začne být nervozní, někdy ho i bolí bříško, začne se mi vymlouvat na kdeco. Teď si vyškemral, že chce chodit na fotbal. Při tréninku jsem ale u hřiště spolu s ostatními rodiči a on při každé nečekané situaci uteče z hřiště za mnou. Na tréninky chodit chce, ale tak aby dělal jen to co ho baví, což mi nepřijde zrovna vhodné, učit ho, že se z nepříjemné situace utíká. Když si o tom povídáme, tak vymýšlí taková vysvětlení, o kterých si myslí, že je nejlépe přijmeme. Připadá mi, že si nevěří a má strach že zklame. Nadruhou stranu, když se třeba kouká na ostatní, tak je mistr světa, umí nebo to bude umět taky a všechno dokáže nejlíp. Nevíme, jestli ho máme učit, že když se pro něco rozhodne, tak tam musí chodit. Když mu neustoupím a odvedu ho tam, tak je pak spokojený a povídáme si o tom, chválíme ho, chlubí se babičkám, co už umí nového. Ale jen do chvíle, než tam má jít za týden znovu. Máme strach, aby se, až půjde za rok do školy, nepřesunulo tohle i na školní docházku. Kdy dokáže dítě přijmout "následky" svého rozhodnutí a pochopit, že něco musí být i když z toho má obavy? Díky
Veronika
ODPOVĚĎ:
Je to velmi idividuální, záleží jak je dítě sociálně zralé. Proto třeba některé děti mají i odklad školní docházky, když nejsou sociálně zralé.Protože v základní škole se to na něm již bude vyžadovat. Přesto ,když vidíte, že když neustoupíte, je pak po průběhu kroužku spokojený, tak tak dále pokračujte.Ale mělo-li by to začít mít za následky nějaké např. noční můry, tak na syna nenaléhejte . Toto vyřeší čas. Jak bude školou povinný, až si zvykne ne ten velký přechod - školní povinnosti a nové prostředí, tak pak už můžete vyžadovat to, o čem píšete.
12.9.2006 12:12
OTÁZKA:
Dobrý den, syn má 4,5 měsíce. Všude se píše, že bychom měli dětem nastavit pravidelný režim, aby se cítili spokojené a jisté - ale od jakého věku ? Nám se zatím podařil jen večerní rituál koupání - jídlo - spánek. Ale néé vždy ve stejnou dobu, protože zatím spí velice různě. Večer je to však většinou mezi 18,30 - 20h. A to je vlastně můj dotaz. Přes den mu nemohu určit pravidelné hodiny ke spánku a pak třeba vycházka, protože od spí přes den klidně i 5x a to po 30 minutách až 2h. Nic pravidelného. Zkoušela jsem ho udržet vzhůru a dát spinkat trošičku později, ale pak hůře usíná. TAKŽE MĚ ZAJÍMÁ, KDY JE MIMINKO SCHOPNO SPINKAT PRAVIDELNĚ ? Moc Vám děkuji. PS: Už jsem Vám psala jednou ohledně uspávání syna v náručí, když mu byli 3 měsíce tak se chci jen podělit o výsledek: Synovi se už asi týden chování na uspávání nelíbí a chce položit do postýlky na pravý bok a usnout jen za naší přítomnosti či držení za ruce :-)) Je to paráda. Asi jsme ho "uhoupali" k samostatnosti.
Lucie
ODPOVĚĎ:
Doba spánku dítěte od 4 do 6 měsíce se pohybuje asi od 14 do 15 hodin denně. Nelze určit, od kdy je miminko schopno spinkat pravidelně. Během prvního roku dítěte se spánek stále více a více přesouvá na noc.Takže podle délky nočního spánku lze určit délku spánku přes den. Ale určitě i záleží na potřebě dítěte. Já bych volila pomalu přicházet k té pravidelnosti až k jednom roce dítěte. Nelze to brát striktně. Některé děti nespí skoro vůbec, jiné potřebují mnohem více.
Bude-li se mu chtít spát, určitě ho nedržte vzhůru. To by bylo v tomto věku proti přírodě. Pravidelnost můžete začít co nejdříve zavádět, ale jen pomalu, dle potřeb dítěte a také vaší.
Doporučuji Vám si přečíst knihu J.Prekopová - Když dítě nechce spát. Tam jsou kouzelné rady, které též využívám a osvědčily se mi.
Přeji zase hodně úspěchu a radosti ze syna.
12.9.2006 17:13
OTÁZKA:
Dobrý den paní Popelková,mám dotaz a snad ho zvládnu ve zkratce popsat.Já rozvedená se synem 7 let,v současné době již 2 roky žijeme s přítelem ve společné domácnosti.Neustále mám problémy s extchýní a zrovna před chvílí přetekla poslední kapka.Stěžovala si,že jí můj syn řekl:"Babi,já Ti vykradu byt".Reagovala jsem na to tak,že jsem se jí snažila vysvětlit,že to určitě nemyslel vážně (v 7 letech.Znám svého syna,snad chtěl být zajímavý,tak to řekl.Babička na to reagovala stylem,že to aby se bála,že jí ten byt v budoucnu vykrade.Neustále od ní slyším,že můj syn je nějaký divný,že když jdou na procházku,tak se zastaví a čumí (neřekne dívá se),kde co lítá.Chtěla jsem zachovat dobré vztahy i po rozvodu,ale nemám sílu ani chuť pořád něco vysvětlovat a rozmlouvat tchýni její dedukce.Snad jen poznámka,že když má jít s ní na např. na zmrzlinu,tak pomalu brečí,že nechce.Co myslíte,mám si se synem promluvit,že babička "žalovala",ať mi to vysvětlí? Děkuji Katka
Katka
ODPOVĚĎ:
V tomto věku vašeho syna s ním už můžete rozebírat situace, takže klidně, hlavně bez křiku a emocí, s ním o tom promluvte, ať syn vám sdělí své pocity. A z toho pak vycházejte. Víte, jen na vás záleží, jak umožníte svému synovi styk s babičkou. Není to žádná povinnost, ale bývá dobré, když se děti stýkají se svými prarodiči. Mělo-li by to dělat problémy, tak styk trochu omezte a extchýni to vysvětlete, proč jste se tak rozhodla. Vaše rozhodnutí ať vychází určitě vstříc vám a vašemu synovi, ne podle tchýně. Pro vás je prvořadý syn. Určitě ale vyslechněte názory svého syna a společně se pak domluvte na dalším postupu. Nenuťte ho do styku s babičkou a zároveň , když bude chtít, tak mu styk nezakazujte. Ale extchýni jasně řekněte svůj názor, že za svým synem budete stát a má-li nějaké připomínky,ať to řeší s vámi.
Přeji hodně štěstí a radosti z vašeho syna.
13.9.2006 10:27
OTÁZKA:
Dobrý den,paní Popelková, mám dotaz.Starší dcera /13 let/se přímo nesnáší s otcem.Ten je na ni hrubý, nejednou ji uhodil,je pravda,že byla hubatá, ale praštila se hlavou o zeď.V 8 letech si dovolil do ní kopnout.To mu nemůže zapomenout,no a prostě ho nebere.I mladší dcera s ním nikam nechce chodit,jedině je ochotna si s ním hrát doma.Mě manžel pořád hubuje, vše dělám špatně,naše rodina je špatná atd.Oblečení a jiné musím dětem kupovat málem tajně. Nevím, jestli by nebylo lepší se rozejít,ale abych byla upřímná,nevím, jak bych to vše finančně zvládla.Ale byly bychom s děvčaty v klidu.Zdravím Jitka
Jitka
ODPOVĚĎ:
Pro mne by byly prvořadé dcery. Záleží na Vás, čemu dáte přednost. V tomto je rada drahá, jen Vy rozhodnete, jestli to sama s děvčaty zvládnete. Nebo i s mužem, ale s problémy, které děvčata mohou ovlivnit a poznamenat na celý život. Ještě bych Vám doporučila s manželem jít do manželské poradny a řešit tento problém s odborníky. Také můžete manželovi doporučit, aby si přečetl odbornou pedagogickou a psychologickou literaturu, která mu může ukázat cestu, jak vychovávat děti. Např. Proč jsou šťastné děti šťastné od S. Biddulpha. Přeji Vám hodně štěstí a pevné nervy.
13.9.2006 17:12
OTÁZKA:
Děkuji za odpověď, chůvičko (13.09.06 10.27h).Určitě to tak udělám.Ovšem nastává mi dilema co dělat, když mi nebudu chtít nic říct?Jak ho nenásilnou formou přinutit,aby mi sdělil své pocity? Je tam trošku nesdílný.Děkuji Katka
Katka
ODPOVĚĎ:
Tu nenásilnou formu volte např. při podvečerním rozjímání, nebo rozhovor , když je v posteli. Nebo využijte před spaním vyprávění smyšleného příběhu o nějakém chlapečkovi / hovořte o tom, co potřebujete / a pak se syna zeptejte , jak by to měl ten cizí chlapeček řešit. Nebo použijte zástěrku - byjku o zvířátku, že se mu to a to přihodilo, a spolu se synem řešte , jak by to bylo nejlepší. Časem se to určitě podá a zároveň se chlapec bude učit slovně vyjadřovat své pocity. Je to dobré pro jeho další život. Ale buďte mu příkladem, i vy slovně vyjadřujte, když se vám něco nelíbí a co s tím budete dělat. Ne vzhledem k chlapci, ale vzhledem k sobě. Tím vzorem se též syn učí.
13.9.2006 17:18
OTÁZKA:
Dobrý den, jsem vaší velkou fanynkou. Mám špatný pocit, ze svého syna (2roky a 4měs), který pěkně volá na čůrání, ale na kakání vůbec. Vždy, když myslím, že se mu chce kakat (na jedné nožičce si sedí a druhou má ohnutou v koleni), tak jej posadím na nočník nebo na záchod, ale jako bych mu to tím zarazila. Sedím sice u něj a ukazuji jak tlačit, ale po asi 9 měsíčním snažení pořád nic. Myslím si, že prostě tlačit neumí nebo se bojí bolesti (v minulosti míval opakované zácpy). Mou domněnku potvrzuje i to, že kaká na etapy několikrát denně a to i v případě, že si třeba nevšimnu jeho typického posedu a on si může v klidu vykonat potřebu. Potom, když mu utírám dupku, tak vidím, že v řitním otvoru ještě nějaké hovínko má. Myslíte si chůvičko, že se může jednat třeba taky o psychickou poruchu? Poraďte mi prosím. Děkuji. Martina
Martina
ODPOVĚĎ:
Myslím si, že o psychickou poruchu se nejedná, ale o ten pocit strachu a bolesti. Využijte večerním pohádek před spaním, pomocí maňásku, vyprávění o tomto problému, a rady, jak se řeší. Trpělivostí a postupně. Vymyslete si příběh zvířátka / popište situaci syna / a buďte laskavá v pomoci. Utvrzujte, že se to stává, ale že to chce tu trpělivost a vy že vždy pomůžete svou přítomností a pochopením.
Jestliže to časem nezabere, tak se obraťte se dětského lékaře. Mohla by to být také nějaká fyziologická porucha, ale myslím si, že ne.
13.9.2006 17:24
OTÁZKA:
Dobrý den paní Popelková. měla bych na Vás jeden dotaz. Mám dvouletou dceru a 7-měsíčního syna. I když moje dcera v kolektivu cizích dětí je naprosto nekonfliktní a bezproblémová, svému bratrovy neustále něco provádí. Například když si Honzík hraje s jednou malou (svojí) hračkou, přijde vezme mu jí a škodolibě ji položí o metr dále aby na nedosáhl. Tyto škodolibosti jsou celkem časté a mě to moc trápí. Nechci to řešit křikem nebo plácnutím ale někdy to nejde jinak. Myslím si že určitě žárlí, to vím ale snažím se opravdu každému věnovat stejný díl pozornosti. Ještě bych Vám měla napsat že jelikož jsem velmi zahlcená prací, nechodíme prakticky vůbec mezi jiné děti (max. 1 týdně). Můžete mi prosím poradit?
Jana
ODPOVĚĎ:
Doopravdy se jedná o žárlivost a stržení pozornosti na její stranu. Jestliže něco bráchovi vezme, tak musíme upřít pozornost na ni a to je právě to, čeho chtěla docílit.Snažte se ji zapojovat, s vámi společně, do přebalování syna, dávání jeho oblečení do pračky apod. a vždy chvalte za pomoc. Když něco synovi vezme, tak ji nevěnujte pozornost a tu hračku sama synovi vraťte a dceru zaměstnejte, odveďte její pozornost, nějakou činností. A před spaním ji vyprávějte pohádky o vztahu dvou sourozenců - zvířátek, jak si pomáhají a jak si spolu hrají, zkrátka ji seznamujte s pozitivně laděnými příběhy o vztazích sourozenců. To je nenápadné poučování. Můžete použít i ukázku hranou s maňásky.
13.9.2006 17:32
OTÁZKA:
Jsme oba s manželem dlouhodobě nezaměstnaní a se
zdravotními problémy.Je nám přes 50 let.Syn (15) nás zesměšňuje a bere nám z peněženky peníze.Jak se zachovat?
Zdeňka z Ostravy
ODPOVĚĎ:
Určete vašemu synovi pevná pravidla, jak to bude vypadat, když vás bude zesměšňovat nebo když vezme peníze. Upozořněte ho, dost striktně a s pevným odhodláním, že za nevhodné chování bude od vás následovat trest. Trest volte takový, který můžete splnit, protože vy svého syna znáte nejlépe. Když bude brát peníze, můžete to ovlivnit výší kapesného nebo naopak při plnění vašich požadavků ,můžete i kapesné zvýšit.
Jestliže se vám to vymyká z ruky, spolupracujte se školním psychologem anebo se obraťte na Pedagogicko psychologickou poradnu. také se zaměřte na jeho kamarády, i ty můžete použít pro vaše problémy - ať k vám přijdou a společně si pohovořte, proč se váš syn tak chová a co mu vadí. Ale nejprve tento rozhovor zaveďte jen vy se svým synem. Musíte znát důvody jeho chování a ty důvody napravovat.
13.9.2006 17:38
OTÁZKA:
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Mám 8 letého syna, který nevyrží po celou noc spát sám v ětském pokojíčku a kykoliv se v noci probudí přijde k nám do postele. Vysvětlujeme mu, že se sním nevyspíme a řekne nám, že to tedy zkusí až do rána a v noci zace přijde. Jak máme postupovat? Děkuji
Martina
ODPOVĚĎ:
Určitě si přečtěte knihu od J. Prekopové Když dítě nechce spát. Jsou tam přesně osvědčené návody, jak na to. I já ji využívám a funguje to.
Když přijde přístě, ať si k vám lehne, ale vezměte ho do náručí vleže a pevně ho stiskněte. Ono mu to bude nepříjemné, že ho tlačíte a vy mu vysvětlíte, že ho máte ráda a že právě takto se vám s ním dobře spí. Jelikož jemu to pevné stisknutí nebude příjemné a řekne vám to, tak na základě toho, ho právě pošlete zpět do postýlky, že tam mu bude lépe. Bude-li se to opakovat, vždy ho pevně silou tiskněte k sobě. Časem už nebude chtít.
20.9.2006 13:14
OTÁZKA:
Dobry den pani Evo, v jednom dile Chuvy v akci jste rodicum rikala, ze by nikdy nemeli pouzivat telesne tresty a zaroven (pokud si to dobre pamatuji) v jejich pravidlech bylo, ze pokud prekroci nejaka dohodnuta pravidla, tak ma prijit trest. Jake tresty jsou pro deti vhodne? Kdyz jim zakazu na tyden treba sport, tak si myslim, ze to pro ne neni dobre. Nebo domaci vezeni - vzdyt dite potrebuje nejaky cas byt venku. Dekuji moc za odpoved.
anonym
ODPOVĚĎ:
Záleží na tom,jak je dítě staré. Staršímu dítěti můžete např. snížit kapesné. Nebo mu určit, co bude muset pro vás udělat - nějakou práci apod. U menších dětí např. můžete zakázat počítač nebo oblíbenou hračku, sledování oblíbeného pořadu v televizi. Určitě nepoužívat trest takový jaký uvádíte, protože sport je nutný pro tělesný rozvoj dítěte a tím byste si moc nepomohla, protože čas ,který by věnoval sportu, byste musela jinak využít a dítě zabavit.Domácí vězení lze , ale časově omezené, např. místo 2 hodin venku pouze 1 hodinu a 1 hodinu s vámi.
Ještě k tělesným trestům - nejde o to je nepoužívat, hlavně ne často, ale když je použijete 1x za měsíc či dva měsíce/ a to pouze přes zadek, ne přes hlavu /, tak pak mají účinek. Pro dítě je to něco výjímečného a uvědomí si časem, že doopravdy provedlo něco špatného, když už je fyzický trest takto použit. Nikdy ale nesmí jít o ponižování dítěte bitím, ale jak výše uvádím, jako výchovný mimořádný prostředek.
21.9.2006 11:12
OTÁZKA:
Dobry den, chtela bych Vam moc podekovat za Vase pusobeni v poradu Chuva v akci. Nejsem zatim mama a nevim, jestli nekdy budu, ale deti mam neskutecne moc rada. Citim Vasi jistotu, pevnost a velkou laskavost s jakou k detem pristupujete. Zaroven opravdu ocenuji, ze jste uprimna a dokazete rict "toto jsem zpocatku neodhadla" apod. To jen podtrhuje Vasi opravdovost. Fakt Vam moc dekuji, dotykate se mne vic nez byste asi tusila... P.S.-omlouvam se, ze jstem vyuzila tohoto formulare pro otazky, ale chtela jsem Vam napsat a tady jsem nasla kontakt.
ApoLenka
ODPOVĚĎ:
Mockrát děkuji za milá slova, každá chvála povzbudí, tak je to hlavně u dětí, ale i u nás dospělých. Všichni to dobře známe. Ještě jednou děkuji a přeji do budoucna jen hezké chvilky prožité s dětmi, hodně zdravíčka , štěstíčka a lásky.
21.9.2006 11:17
OTÁZKA:
dobry den mam velky problem manzel si nasel milenku a ceka s ni dite .Spolu mame dva kluky 12 17 let.ten starsi to resi po svem ale ten mladci nejdriv o tom nechtel slyset ale on je velice zavisli na otci a ted me utika za ni (otec je cely tyden na montazich) ona klukovi nabyzi ruzne rozhovory a chce ho vychovavat a kluk me neposloucha nechce se ucit sem s toho nestastna a nevim co mam delat jak se zachovat.Ona mu dokonce rekla ze nemusi do skoly a muze bydlet u ni ze bude mit soukromou ucitelku .Kluk na me nereaguje.nejdriv delal strasne sceny ze ji nechce a ze si neco udela a ted zase uplny opak prosim vas poradte me sem v koncich.
Vanda Ostrava
ODPOVĚĎ:
V klidu se s chlapcem posaďte a vysvětlete mu situaci.Ničím ho nestrašte, jen mu potvrďte, že ho máte stále stejně ráda a to samé jeho otec. Že může za otcem chodit, ale vy jste za něj zodpovědná, takže se musí vracet domů. Ale nevím z vaší informace, zda-li jste rozvedeni a jak soud rozhodl o synovi - styk s vámi a s otcem. Není-li tomu tak, doporučuji vám navštívit školního psychologa a poradit se s ním o tom a zároveň navštívit manželskou poradnu, jak dál řešit vaši situaci. Nebo , jestli jste toho oba schopni, tak vy a váš muž se dohodněte na určitých pravidlech, co se týká dětí. To by bylo nejlepší řešení. Abyste byli jednotní v působení na chlapce. Určitě chlapci nezakazujte styk s otcem, ale vyřešte, jak často a kdy může být u otce. Nepůjde-li nic dohodou, musíte se obrátit na právníka. Určitě nezapomeňte spolupracovat se školou. Přeji pevné nervy.
21.9.2006 11:27
OTÁZKA:
Dobrý den, mám dvě dcery 18 let a 1 rok. S tou starší nejsou žádné závažné problémy, hlavně, což je normální jsou každá úplně jiná. Je mě trapné Vám psát protože to beru jako své selhání ale já si fakt nevím rady. Ta roční odmítá jíst polévky a jakoukoliv jinou stravu než je mléčná, už jsem zkoušela takové to že jsem jí dala pará dní oddych a znovu ale to nezabralo všechno co není mléčné vyplivne. Mám obavy aby z toho nevznikli nějaké zdravotní problémy. Druhý problém je že když třeba upadne a uhodí se začne plakat já ji chci jako mamina utěšit a jak se říká pofoukat bolístku ale odmítá ať se jí stane cokoliv, trápí mě to protože máma tu je proto aby byla nablízku když se něco stane?. Poslední je její vztekání, dala jsem na Vaší radu kterou jsem si přečetla,když se začne vztekat tak přehlížet.Když není diváka není herce ale to nepomáhá. Kde jsem udělala chybu? Děkuji moc za radu co dělat.
Dáša Beroun
ODPOVĚĎ:
Co se týká mléčné stravy, tak bych se poradila pediatrem. MOžná to časem odezní, až uvidí i ostatní děti např., ve školce, co všechno jedí, ale to je ještě dlouhá doba.
Utěšování - některé děti nemají rády moc fyzického kontaktu, třeba vaše dcera mezi ně bude patřit. Nenaléhejte na ni, pouze tedy vyslovte svoje pochopení a účast nad její bolístkou nebo odveďte pozornost úplně na něco jiného, zajímavějšího. Tak by mohla zapomenout, že se něco stalo.Např. zazvoněním klíčů, ukázání na nějaké zvířátko apod..
Co se týká selhání rady - není divák není herec, si nedovedu moc představit. To znamená, že když se jí nevšímáte, tak pokračuje ve vztekání stále a nekončí. Jak dlouho, třeba hodinu? Tak vy sama při jejím vzteku začněte dělat zajímavou práci - třeba si vezměte maňáska a začněte se s ním povídat, nebo si vezměte nůžky a začněte stříhat apod. Myslím si, že vždy když svoji pozornost obrátíte na něco i pro dceru zajímavého, že brzy začne být zvědavá a na vztekání zapomene. Myslím si, že jste chybu nikde neudělala, že to chce jen více trpělivosti a času. Zkuste to a třeba zase napište. Mějte se moc hezky a vydržte.
21.9.2006 15:16
OTÁZKA:
dobrý den, mám syna 4roky, máme problém s loučením ve školce. Ráno probíhá bez problémů až do doby kdy příjdem do šatny a že né. Většinou s brekem předávám učitelce, 5 až 10minut brečí vzdoruje a pak se zažadí do dění školky, odpoledne ho někdy nemůžeme dostat domů. Jak se naučit loučit?
Alena
ODPOVĚĎ:
To jde jen doopravdy co nejrychlejším odchodem. Dát mu sebou z domova nějakou jeho oblíbenou hračku. Nevím, jak dlouho již to trvá. Některým dětem měsíc, jiným čtvrt roku, někdo si zvykne hned a taky jsem měla děvčátko, které muselo ukončit docházku do školky, protože ji to velmi stresovalo. Ale to vám nehrozí, protože jak píšete, odpoledne někdy nechce domů. Takže Vás jen zkouší, co Vy vydržíte, jestli náhodou nepovolíte. Hlavně Vy buďte klidná a nedejte najevo strach. Děcko toto všechno vycítí.
Po dohodě s učitelkou, předejte i brečícího syna a rychle odejděte. Nezdržujte se v šatně. Můžete se telefonicky přesvědčit z práce, jestli už se zklidnil, aby i Vy jste byla klidná.
21.9.2006 15:22
OTÁZKA:
Dobrý den, mockrát děkuji za odpověď. Do školky chodíme 3-tím rokem. Přečetla jsem spoustu knih, vše děláme jak píšete něco sebou, rychlé loučení a dát paní učitelce ale zaráží mě že 14dní je to v pohodě a pak další měsíc to ráno vypadá jako kdyby měl zborat školku, přitom za 15minut je v pohodě začne si hrát a jak jsem psala někdy odpoledne nechce ani domů. Je z dvojčat taže tam není sám.Chodíme k psycholožce, diagnoza ADHD mám tomu prý dát čas. Vše ostatní zvládáme ale tady jsem bezradná a nemůžu si na to zvyknout. Mám? Děkuji
Alena
ODPOVĚĎ:
Asi si budete muset zvyknout. Třeba to bude jeden z jeho povahových rysů, že bude mít výkyvy pohody a takto na ně bude reagovat. Ale to ukáže až čas, jestli se projeví doopravdy diagnoza ADHA, tak to bude chtít jen tu trpělivost a pochopení pro syna. Jen věkem on bude muset sám pracovat na jeho náladách a až to bude možné, tak se snažit o ovládnutí. To by za to nemohl. Takže ještě jednou, držím palce a mějte pochopení, i když je to velmi těžké. Více pro okolí než pro samotného aktnéra.
22.9.2006 14:55
OTÁZKA:
Dobrý den, zajímalo by mě, jak mám postupovat, když jsem se od učitelky dozvěděla, že můj 5,5 roku starý syn je agresivní na děti ve školce? Doma je velice hodný, poslouchá, hraje si v pohodě se svou o dva roky mladší sestrou a myslím, že mi maximálně důvěřuje. Ptám se ho na školku a proč se to děje a on mi to vždy vysvětlí. On si zkrátka myslí, že je vždy v právu. Vysvětluji mu, že agresí se rozpory neřeší, že by to šlo i domluvou apod. Snad se to malinko zlepšilo, ale agresivní je prý stále. Nemůžu mu přece nadávat za něco, u čeho jsem nebyla, navíc když doma je tak velmi hodný. Mohu to já takhle na dálku řešit nebo by si to měly vyřešit učitelky ve školce? Já opravdu nevím, jakou formu domluvy ještě zvolit, když ho u toho nemohu přistihnout a reagovat na konkrétní případ. Situace je o to komplikovanější, že má tchyně, tedy jeho babička je ve školce učitelkou a já si říkám, jestli to taky není trošku tím. Děkuji předem za odpověď a přeji hezký den Alena
Alena
ODPOVĚĎ:
Vy s tím vůbec nemůžete nic dělat a už vůbec to řešit. My takové věci řešíme na místě a jen požádáme rodiče o spolupráci v tom, aby s chlapcem doma povídali a ještě jednou vysvětlovali, že násilím se nic neřeší. Takže si myslím, že to děláte dobře. Je to na pedagogickém sboru ve školce. Nebo se snimi dohodněte, to není nic proti ničemu, a objednejte se do pedagogicko psychologické poradny a tam vysvětlete problém. Dostanete radu vy a můžete požádat, aby poslali písemnou zprávu i do školky.
Možná je to právě tím, o čem píšete. Cítí syn, že má ve školce zázemí v babičkce, a tak si více troufá, když mezi dětmi vznikají konflikty a on je řeší násilím. Ať se babička více zajímá o jaké konflikty jde. Kdo je vyvolává a kvůli čemu. Chtějte konkrétní popis, proč byl syn agresivní. Bohužel, více na dálku neporadím. Mějte se hezky a přeji, aby se situace jenom vylepšovala.
22.9.2006 15:01
OTÁZKA:
Dobrý den,
chtěla bych Vás požádat o radu, jak naučit svého téměř dvouletého syna obědvat. Ráno kolem osmé sní s chutí půl krajíce chleba se sýrem a jeden jogurt. O hodinu později bez problémů sni maxi Bobíka. Kolem dvanácté mu připravím oběd a v ten moment nastává problém. Syn jídlo odmítá, prská a dělá všechno možné, aby nejedl. Nají se jedině, pokud ho při obědě něčím zabavím (pastelky nebo knížka) nebo ho k jídlu donutím. Několikrát jsem si myslela, že nemá hlad a nenutila jsem ho. Otevřel si ale ledničku a vyndal si dalšího Bobíka, kterého okamžitě snědl. Už si opravdu nevím rady, proto Vám budu vděčná za odpověď.
Kateřina
ODPOVĚĎ:
To chce jenom vaši důslednost. To znamená - trvejte na obědě, který mu podáte. Když nebude jíst, zkuste to znova a znova nabídnout, ale bez velkého nucení a zabavování. Nevezme-li si ten oběd, tak potom nesmíte povolit ani dalšího Bobíka. Zkrátka zase až další vaše nabídnuté jídlo - to je svačinu. Je to hra mezi vámi - kdo z koho. Vytvoříte-li synovi určitá pravidla a režim dne - včetně časů stravování, tak se to pro něj stane pravidlem a normálem.Necháte-li to na něm - bude s vámi "cvičit" a určovat pravidla on.
Proto doporučuji - nabídnout oběd a v klidu s ním obědvat. Když nebude jíst oběd, nedávat místo něj nic, až další jídlo - svačinu. Časem až uvidí vaši rozhodnost a důslednost, tak se to podá. A možná, že i hlad udělá své. Za rok nebo později, až půjde do školky, tak bude mít vytvořen správný návyk nebo ho získá tam, kde bude jíst s dětmi oběd společně.
Dalším řešením by také mohlo být, vypustit dopoledního Bobíka, být bez svačina dopoledne a mít jen oběd. Vyzkoušet to, co vám se víc hodí a co jemu bude víc vyhovovat. Ale určitě pravidla stanovte VY, ne syn.
Využijte také při čtení nebo vyprávění pohádek - o zvířátkách / to je nenásilně a zaobaleně /, jak se správně stravují, že oběd je důležitý pro sílu na celý den nebo zahrajte maňáskové divadlo o tom, jak zvířátka obědvají. Použijte tuto motivaci. Podotkněte, jak oběd vypadá - polévka, hlavní jídlo, kompot, pití apod.A hlavně syna zkuste s vámi zapojit do přípravy oběda, vaření, že si vlastně jako sám oběd připravuje, vaří. A také s vaší pomocí, že si ho nandavá na talíř. To vše syna motivuje a více se na oběd těší. I příprava na stůl - lžíce, ...
25.9.2006 15:36
ODPOVĚĎ:
Velmi dobře je, že jej upozorňujete dopředu. Jinak to chce pouze trpělivost a tu vaši důslednost, trvat na tom. Jak se říká - opakování je matkou moudrosti. Takže stále vysvětlovat / krátce / že to potřebuje právě teď a hlavně říci důvod, proč to tak potřebujete. Neukončovat činnost, když to není potřeba. Je možné mu i v tom úklidu málo pomoci. druhá možnost je vysvětlit, co budete dále dělat a tím jej nalákat na další činnost.Děcko pouze zkouší, co si na Vás může dovolit. Přeji hodně trpělivosti.
15.6.2006 17:19