„Zima, zima, zima všude je veliká, všude sníh, všecko led na tři zámky zamyká. Domy jsou jako dort, všude bílé cukroví, severák tasil kord, k útoku se hotoví,“ zpívala Hana Zagorová v roce 1976 svůj hit.
Klip k této písničce se natáčel na horách během skutečně tuhé zimy. Důkazem je zpěvaččin kožíšek a pletená čepice, ze které Haně Zagorové nevykukuje ani jedna lokna.
Oblečená sice nebyla tak, jak by se na horský pobyt slušelo, nicméně na tehdejší dobu měla na sobě celkem slušivý model.
Upleť si sám
Kdo si vybaví tuto dobu, ví, že stejně jako v jiných obdobích roku ani v zimě nebylo v obchodech nic moc na výběr.
Kabáty, bundy i svetry se dědily a toho, kdo neměl starší sourozence, většinou oplétaly šikovné babičky. Pletací jehlice patřily za socialismu k běžnému vybavení většiny domácností. Někdy nebyla k sehnání ani vlna, a tak se staré svetry páraly a pletly se nové, modernější kousky.
KVÍZ: Tak jsme tady žili. Otestujte své znalosti života za komunismu |
Kdo by si nepamatoval módní hit, kterým byly svetry s norským vzorem? Vzory na pletení se sháněly, kde se dalo, a nedostatkové časopisy si ženy půjčovaly jako drahocenný poklad. A nejen svetry, pletly se i bytelné čepice, teplé palčáky nebo ponožky, které většinou příšerně kousaly.
„Vzpomínám si, že když jsem šla do první třídy v roce 1983, babička mi upletla čepici, která měla vzadu takový stočený copánek. Tehdy mi všechny děti ve třídě tu čepici záviděly. Byl to hit,“ říká paní Eva K.
V 80. letech se stala hitem lyžařských nadšenců kombinéza. I do ní se však muselo »nacpat« několik vrstev spodního oblečení.
Mokré oteplovačky
O termoprádle nebo moderních nepromokavých materiálech si tehdy mohli všichni nechat jen zdát. Co by za ně tehdejší maminky daly! Dětem se většinou snažily dávat to nejlepší, a tak se chodilo sáňkovat a bobovat v oteplovačkách s kšandami, které dostávaly zabrat také při bruslení, a tak se neustále zašívaly a záplatovaly.
Materiál vydržel trochu víc než obyčejný šusťák, oblečení to bylo vyteplené, ale i tak se děti domů vracely promočené až na punčocháče.
RETRO: Botasky, důchodky, prestižky. Co jsme obouvali za socialismu |
Sněhule a hucule
Samostatnou kapitolou byly zimní boty. V osmdesátých letech se přece jen výběr trochu rozšířil, ale stejně všichni nosili v podstatě stejné obutí, které se ve školní šatně často promíchalo natolik, že nebylo možné rozeznat vlastní sněhule od cizích.
Na výsluní se tehdy hřály „gerlachy“, a to především v sedmdesátých letech, později je vystřídaly neforemné sněhule zvané „hucule“, „marťanky“ nebo později velice oblíbené „finky“.
