Na téma stravy a běhání bylo už napsáno mnoho článků, ba dokonce celých knih - vzpomeňte třeba na Jez a běhej od Scotta Jurka. V tomhle ohledu se necítím být rádcem, natož odborníkem. Rád bych se podělil o svou gastro zkušenost v závodě dlouhém bezmála 70 kilometrů.
Zúčastnil jsem se závodu Hostýnská osma, což je závod jednotlivců a dvoučlenných družstev na asi 65 kilometrů s deklarovaným převýšením minimálně tři tisíce metrů. Časový limit na zvládnutí závodu je 18,5 hodin. Běhá se každoročně v srpnu v hostýnských vrších a už od několika běžců jsem na něj slyšel jen samou chválu. Základní otázka tedy byla: Lze v takto dlouhém závodě spoléhat pouze na nabízené občerstvení? Zde je můj recept:
Vezměte jednoho středně nevyspalého běžce, a než si vůbec zaváže tkaničky u bot, naplňte jeho břich snídaní s míchanými vejci, šunkou, sýrem, hermelínem a rajčaty, a postavte ho na start. Jo, nezapomeňte podlévat již od začátku celé akce „Jste to, co jíte“. Takže pěkně za čerstva černý čaj a půllitr pomerančového džusu. Přesně úderem osmé hodiny ráno se (ten) trouba začíná rozehřívat a uvádět své údy do pohybu.
Opět podléváme, za dvě hodiny to dělá půllitr vody a půllitr iontového nápoje. Po prvních asi 15 kilometrech přidáváme čtyři kusy melounu, namáčíme ho do soli a zapíjíme vodou. Po čtyřech hodinách od startu je nastoupáno 1 774 metrů a uběhnuto bezmála 36 kilometrů. Venku slunce zapnulo gril, proto opět podléváme, zase půllitr vody a půllitr iontového nápoje. Do zavodněného organismu přidáváme tři půlkrajíce chleba se škvarkovou pomazánkou, slaný meloun a čokoládu.
Tělo pracuje jako dobře namazaný stroj, kilometry ubíhají... Po pěti a půl hodinách, uběhnutém maratonu a nastoupaných 2 000 metrech přichází rozhodující fáze - na občerstvovačce mají kluci v akci už prostřeno, takže přidáváme jednu porci knedlíčkové polévky, půlkrajíc chleba se škvarkovou pomazánkou, sladký meloun a opět podléváme podle tradiční receptury, to je půllitr vody a půllitr iontového nápoje. Za necelý kilometr se objevuje v obci Vlčková neoficiální občerstvovačka: zde je nutné za neustálého povzbuzování místních podlévat jedním malý pivem a přikusovat ovčí sýr (prý proti křečím).
Asi po 53 kilometrech je třeba přidat slaný meloun a tvrdý sýr značky Cihla. Na této stanici nepodléváme, ale saháme po jedné porci sladkého gelu ze startovního balíčku. Do kopců nohy už pouze jdou, a tak na 59. kilometru u chaty Tesák přidáváme další malé pivo, půlkrajíc chleba se škvarkovou pomazánkou, nudlovou polévku a kofolu. Při běhu do cíle opět podléváme - tentokrát pouze vodou. Přesně po devíti hodinách a 37 minutách se trouba zastavuje: Ano, šéfe! Je tu cíl! Tělo a hlavně žaludek přežil a nijak se nezlobí, proto do 30 minut po doběhu přidáváme jeden guláš, velké pivo a smažený sýr + opečené brambory.
Resumé: Ano, je to tak, závod se dá odběhnout i na dobroty, co mají na občerstvovačkách.
PS: Zdeněk Kříž taky jednom rozhovoru přiznal, že mu to běhá na salám a sušené švestky, a ne pouze na gely.
