Reklamy útočí na děti. A ty tloustnou

  • 22
Jsou vaše děti tlusté? Možná se moc dívají na televizi. Nejde jen o to, že vysedávají u obrazovky. Snad ještě horší je, co tam vidí: reklamy na potraviny. Jak ukazuje zpráva pro britský potravinový úřad FSA, televize propaguje téměř výlučně to, co je pro děti nezdravé a škodlivé.

Tedy přeslazené, přesolené nebo přetučněné nápoje a poživatiny.

Usměvavé, sportovně vyhlížející rodinky, které do sebe ládují hamburgery, se tu střídají s nadšenými pijáky coly a fanty či s jásajícími požírači sladkostí a "slaností" všeho druhu. Nic dětem nenaznačí, že právě tyto věci mohou být pro jejich zdraví velmi škodlivé.

Podle zprávy pro FSA, kterou připravil tým profesora Gerarda Hastingse, vedou právě tyto "naleštěné" reklamy k rostoucí vlně dětské obezity. Agresivní propaganda potravinářských firem má totiž vliv na "preference, nákupní chování i spotřebu" potravin u dětí.

"Dětské reklamy ukazují nezdravá jídla v nejlepším světle. Spojují tučné a cukernaté výrobky s popularitou, sportovními úspěchy a šťastnými vztahy," kritizovala v odborném tisku tento stav britská odbornice na výživu Annie Seelyová.

Podle Hastingse ovlivňuje reklama nejen to, jaké značky si děti volí, ale i to, jakým potravinám dávají přednost. Mrkev či jablko mezi ně jistě nepatří. Copak ty mají v televizi reklamu s tolika "spokojenými" lidmi jako cola nebo tyčinka Mars?

"Je to zdrcující obžaloba marketingových strategií zaměřených na děti. Je jasné a nezpochybnitelné, že existuje přímý vztah mezi potravinovou reklamou pro děti a špatnou výživou i rostoucí úrovní obezity a cukrovky," uvítala Hastingsovu zprávu labouristická poslankyně Debra Shipley, iniciátorka zákazu reklam v pořadech pro děti mladší pěti let.

Pro Británii je už dětská obezita těžkým problémem. Do kategorie obézní je tam řazeno každé šesté dítě od šesti do patnácti let. Děti totiž příliš často opakují to, co vidí na obrazovce.

Platí to i pro nemírné požívání všech těch "junk foods", čili odpadkových potravin, jež se člověku vnucují na každém kroku. A tak britské děti jedí dvakrát více cukru a soli, než by měly, a tukem na sobě také nešetří.

Kritici, jako nevládní skupina Food Commission, varují zejména před nebezpečím, které pro děti znamená příval reklam od velkých firem. Nebezpečí je posilováno tím, že děti dlouho neumějí rozlišit reklamu od skutečnosti. Tento rozdíl jsou podle profesora Hastingse schopny dělat až děti od osmi let výše.

Britové jistě nejsou první, kdo zjistil, jaké nebezpečí se skrývá v reklamě pro děti. Ve Švédsku je tato reklama zakázána a v Řecku platí aspoň její částečný zákaz. O něčem podobném se mluví i v Británii. Tamní úřady však zvažují i jiná opatření na ochranu dětí (a dospělých): například velké varovné nápisy na potravinách, jejichž spotřeba může škodit zdraví.

Příklad tu je. Na tabákových krabičkách musí být varovné nápisy už nyní - a už brzy k nim mají přibýt i varovné obrázky. Je otázka, zda to bude stačit. Poměr sil je totiž příliš nerovný. Potravinářské firmy vydávají na reklamu 40 miliard dolarů ročně. Světová zdravotnická organizace má na boj s nemocemi způsobenými špatnou výživou jen asi 80 milionů ročně. Tedy pětsetkrát méně.