Čtyřiatřicetiletý Husajn ze Sýrie, který má krejčovský metr kolem krku, tenhle z Řecka dovezený a vůči nepřízni počasí odolný plast dobře zná. Ze stejného materiálu bylo vyrobené plavidlo, na které nastoupil před čtyřmi lety, aby z tureckých břehů doplul na egejský ostrov Chios.
„Bylo nás hodně a plavba byla velmi nebezpečná,“ vzpomíná krejčí, který před tím, než požádal v Německu o azyl, dlouhou dobu pracoval v konfekčních dílnách v Damašku.
Němí svědci dramatu
Berlínskou firmu Mimycri založily dvě třicátnice Vera Güntherová a Nora Azzaouiová. Získávají a využívají nafukovací čluny z pobřeží ostrovů Chios a Lesbos, tedy němé svědky dramatu z roku 2015, kdy tam na plážích přistávaly statisíce běženců toužících po Evropě.
V době nejhorší migrační krize do Řecka přijíždělo až 7 000 běženců denně. Od uzavření dohody s Evropskou unií a Tureckem v roce 2016 se počet migrantů značně snížil, ale dosud jich sem denně připlouvá kolem stovky.
Nevládní organizace tu na místě sbírají čluny, které uvízly na pobřeží s dalším odpadem, záchrannými vestami či oděvy. „Sesbíráme 90 procent plavidel uvízlých na pobřeží Chiosu. Zbytek využijí místní obyvatelé, například zemědělci, kteří je použijí jako plachty,“ říká Tula Kitromilidiová, koordinátorka řecké nevládní organizace CESRT.
Z odpadu trendy doplněk
Čluny se rozřezávají na široké černé a šedé pásy a posílají do Berlína. Zde se čistí a mění v batohy, tašky, obaly na počítače a brašny. Využívají se i duše pneumatik.
„Zákazníci si tyto tašky kupují, protože vyprávějí nějaký příběh, je to víc než jen nějaká obyčejná věc,“ říká spoluzakladatelka Mimycri Vera Güntherová ve své dílně, kde jsou výkonné šicí stroje, police plné kusů plastů a počítače. Každý výrobek je unikátní, často se značkami, které svědčí o někdy tragickém osudu.
„Zákazníci společnosti, která měla loni obrat kolem 120 000 eur (asi tři miliony korun), se tak mohou oklikou dozvědět, co se děje v Sýrii a kolik lidí tam zemřelo nebo nadále umírá,“ vysvětluje Husajn. On sám by nyní rád dostal do Berlína svou matku, která je nemocná a v Sýrii zůstala sama.
„Obyvatelé řeckých ostrovů mají z naší práce velkou radost, nechtějí totiž, aby byly jejich pláže posety plastovým odpadem,“ dodává Güntherová.
Mimycri odvádí nevládním organizacím v Řecku tři procenta ze zisku. Zatím posledním modelem je toaletní taštička, která se, stejně jako ostatní produkty, prodává na internetu, ale také v berlínských a mnichovských obchodech či muzeích.
„Chci patřit k tomu novému Německu, které přijímá lidi zbavené majetku, domova a někdy i rodiny,“ říká Vera Güntherová. V zimě roku 2015 odjela na Chios, aby pomáhala uprchlíkům. Se svou kolegyní Azzaouiovou tam strávila několik měsíců a vrátila se do Berlína s kusem plastu. Udělala z něj kabelu. Tak se narodil podnik Mimycri. Dnes má pět zaměstnanců, včetně jednoho Syřana a jednoho Pákistánce.
„Chceme změnit pohled na uprchlíky. Jsou to lidé, kteří stejně jako my chtějí mít zaměstnání, dům. Máme toho společného více, než by se zdálo,“ dodává.