Běžná je kombinace poruch řeči čtení (dyslexie), psaní (dysgrafie) a počítání (dyskalkulie), přičemž u čtvrtiny těchto dětí odhalí vyšetření i poruchu pozornosti a hyperaktivitu. Nejen to: mnohé z nich nejsou schopné přesně odhadnout polohu svého těla i jiných předmětů v prostoru, a tedy dobře koordinovat svůj pohyb, nebo pomíjejí smyslové podněty z jedné strany svého okolí. Jiné třeba nerozlišují pravou a levou stranu, případně v mluvené řeči nevnímají jednotlivá slova, ale řeč jim splývá v "kavárenský" šum. Některé mají problémy s rozlišováním jednotlivých řečových zvuků. Jejich inteligence nicméně není nijak snížena.
Moderní vyšetřovací metody už odkryly odchylky ve stavbě a činnosti řečových i některých dalších oblastí mozku. Jedním z viníků poškození řečových funkcí je u praváků levý thalamus uložený v hemisféře mozku, jímž do mozkové kůry putují smyslové informace.
"Nejnovější výzkumy svědčí o tom, že dyslektici mají porušen takzvaný magno systém," vysvětluje František Koukolík, primář patologického oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči. "Ten se stejně jako takzvaný parvo systém týká zrakového vnímání a začíná u buněk oční sítnice. Parvo systém rozlišuje tvary a barvy. Magno systém zase pohyby a prostor. Informace se pak předává do kůry temenních mozkových laloků. Nefunguje-li ale magno systém z nějakých důvodů tak, jak má, mají mnozí dyslektici například pocit, jako by jim písmena skákala před očima, ta malá jim splývají s velkými nebo si pletou písmena, která spolu sousedí. Zkreslené periferní vidění se projevuje špatnou prostorovou orientací a neobratností, porušené sluchové vnímání ztěžuje porozumění řeči."
Na otázku, proč je přesto zrovna dyslexie nejvýraznější vývojovou poruchou (projevuje se totiž u 4 až 8 procent školáků), existuje však i pro laika srozumitelné vysvětlení. Zatímco řeč je schopnost, která je u člověka naprogramována už geneticky, čtení a psaní nikoli. Musíme se jim učit. Mnoho dětí to má ovšem z genetických i vývojových důvodů těžší. Jen včasná diagnóza umožní včasné léčení, které spolu s trpělivým cvikem dokáže málem zázraky.
Moderní vyšetřovací metody už odkryly odchylky ve stavbě a činnosti řečových i některých dalších oblastí mozku. Jedním z viníků poškození řečových funkcí je u praváků levý thalamus uložený v hemisféře mozku, jímž do mozkové kůry putují smyslové informace.
"Nejnovější výzkumy svědčí o tom, že dyslektici mají porušen takzvaný magno systém," vysvětluje František Koukolík, primář patologického oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči. "Ten se stejně jako takzvaný parvo systém týká zrakového vnímání a začíná u buněk oční sítnice. Parvo systém rozlišuje tvary a barvy. Magno systém zase pohyby a prostor. Informace se pak předává do kůry temenních mozkových laloků. Nefunguje-li ale magno systém z nějakých důvodů tak, jak má, mají mnozí dyslektici například pocit, jako by jim písmena skákala před očima, ta malá jim splývají s velkými nebo si pletou písmena, která spolu sousedí. Zkreslené periferní vidění se projevuje špatnou prostorovou orientací a neobratností, porušené sluchové vnímání ztěžuje porozumění řeči."
Na otázku, proč je přesto zrovna dyslexie nejvýraznější vývojovou poruchou (projevuje se totiž u 4 až 8 procent školáků), existuje však i pro laika srozumitelné vysvětlení. Zatímco řeč je schopnost, která je u člověka naprogramována už geneticky, čtení a psaní nikoli. Musíme se jim učit. Mnoho dětí to má ovšem z genetických i vývojových důvodů těžší. Jen včasná diagnóza umožní včasné léčení, které spolu s trpělivým cvikem dokáže málem zázraky.
