Každý rok je v Česku diagnostikováno v průměru 90 tisíc pacientů se zhoubným novotvarem a 27 tisíc lidí na onemocnění zemře. Počet lidí s rakovinou přitom stále roste.
Z části je to způsobeno zvyšováním průměrného věku dožití, mění se také životní styl a prostředí, které mohou vznik rakoviny ovlivňovat. V neposlední řadě se zlepšuje diagnostika a kvalita léčby, jež dává nemocným naději dožít se vyššího věku.
Velmi pravděpodobně se proto nemoc v průběhu života objeví v okolí každého z nás, ať už v rodině, mezi známými či kolegy. Často je to pro všechny šok a jen málokdo ví, jak – a zda vůbec – o nepříjemném tématu mluvit.
Žádné zatajování
Své o tom ví psycholožka Zuzana Nemčíková, která má opakovanou zkušenost s rakovinou prsu. Když byla po první operaci, přišla za ní do nemocnice její velmi dobrá kamarádka. Ale bez manžela.
„Řekla, že prostě nemohl. Zaskočilo mě to. Když jsme k nim pak šli na návštěvu, bylo to z jeho strany takové zvláštně ledové. U nich bylo zvykem vítat návštěvu přípitkem. Tak jsem najednou řekla: A to dneska ani nenaleješ? Ne, že bych chtěla popíjet. Udělala jsem to proto, abych tu bariéru zbourala. On najednou zjistil, že se nic nezměnilo,“ vzpomíná Nemčíková.
Osm raných příznaků rakoviny, které byste neměli ignorovat |
Tvrdí, že onemocnění by nemělo být tabuizováno či zatajováno. A protože pomáhá ženám, jež prožívají podobně složité období, stává se svědkem mnoha životních příběhů.
„Sama jsem se setkala se ženami, které svému okolí nepřiznaly diagnózu, aby je snad nepropustily z práce – a ještě se svého těla štítily. Zamýšlela jsem se nad tím. Je nutné to bezpodmínečně přijmout. Je to tak, jak to je,“ říká žena, která jde sama příkladem a otevřeně hovoří o věcech, na které se lidé často bojí ohledně rakoviny zeptat.
Jedna z četných palčivých otázek například zní: Jak se chovat k někomu, kdo onemocněl rakovinou? „Často je to o normálním lidském zájmu. Zájmu o člověka, který byl před tím aktivní, pracoval a nyní bývá často se svým problémem sám. Třeba se mu jen ozvat, že na něj myslíte, jestli se můžete stavit, nebo se někde sejít,“ radí psycholožka Nemčíková.
Komunikace v rodině
Stěžejní je komunikace v rodině a zejména mezi partnery, jelikož léčba rakoviny s sebou přináší také změny vizáže a schopností, což se odráží v rodinném i intimním životě. Může se objevit strach, bolesti či nechuť. Anebo dochází ke komunikačním šumům.
Protože je Zuzana Nemčíková nositelkou dědičné genetické mutace BRCA, která znamená výrazně zvýšené riziko onemocnění některým typem rakoviny, především karcinomu prsu a vaječníků, objevil se dříve zhoubný nádor i u její maminky. Ta kvůli nemoci – stejně jako později Zuzana – musela absolvovat mastektomii, tedy odstranění ňadra.
Co se děje v těle při rakovině. Podívejte se |
„Pamatuji si od rodičů, jak to každý vnímal jinak. Maminka si myslela, že ji už táta nemá rád a že se na ni bojí sáhnout. Když jsme se pak bavili s tátou, říkal, že se na ni sáhnout opravdu bál. Ale proto, že mu dávala najevo svůj úsudek, že mu to ňadro chybí,“ konstatuje Nemčíková.
Tento příklad podle ní dokazuje, jak je otevřený rozhovor důležitý, aby následně nedocházelo k nepochopení, které pak na sebe nabaluje další problémy. Proto když se do stejně životní situace dostala také Zuzana, věděla, že jedinou cestou, jak se nezamotat do spletité pavučiny nedorozumění, je mluvit se svým mužem na rovinu.
„Mám opravdu úžasného manžela. Jsme naladěni na stejnou vlnu. Má mě rád takovou, jaká jsem. Vyřešili jsme to velmi brzo po operaci. Věděla jsem, že si o tom musíme promluvit hned. Manželovi jsem řekla, že je možná rekonstrukce. On mi odpověděl: ‚Jestli bys to dělala kvůli mně, tak to nedělej‘,“ popisuje svou zkušenost.
Zároveň však dodává, že řada pacientek s tím má problémy a mnohé z nich už dopředu tvrdí, že manžel se o takových věcech s nimi nikdy bavit nebude. „Přitom o penězích nebo o jídle, o tom se bavíme. Ale o takových základních věcech nemluvíme. Rozhodla jsem se být otevřená právě proto, aby to nebylo takové tabu. Vztah je také o sexu, ať je vám třicet či padesát – a nedá se to odsouvat,“ dodává Zuzana Nemčíková.
Nevynechávejte děti
Patrně nejobtížnější rozhovor o rakovině ovšem nastává, když jsou v rodině malé děti, kterým nemoc blízkých také obrací život naruby – a navíc ztrácejí pevnou půdu pod nohama a nemají představu, co se bude dít. Dospělí vědí, že nastává nelehké období, ale jak všechny aspekty spojené s nemocí vysvětlit těm nejmenším i dospívajícím?
Co je to Medikomiks? Série komiksů vznikla ve spolupráci lékařů, pacientů, pacientských organizací a rodičů. V každém díle se čtenáři setkají se superhrdiny, kterými jsou Miki a Roni, zkráceně Mikroni. Ti zavedou rodiče a jejich děti do tajuplného Mikrosvěta, tedy lidského organismu. Zde jim ukazují, jaká je příčina, průběh a léčba závažných onemocnění. Kromě bezplatné online verze, jsou komiksy pro pacienty a jejich blízké k dispozici také v tištěné podobě, a to ve vybraných pacientských organizacích a centrech: Český svaz hemofiliků, Hemojunior, Lymfom Help, Bellis – mladé ženy s rakovinou prsu a Aliance žen s rakovinou prsu. |
Rodiče nechtějí děti zatěžovat, ony se pak často cítí odstrčené a nechápou, co se děje. Pomocníkem, který může ulehčit nesnadnou komunikaci s dětmi o vážných onemocněních, je série Medikomiksů. Jde o kreslené příběhy, téměř dokonale ilustrující realitu, která po diagnostikování nemoci v rodině nastává.
„Když má situaci maminka vysvětlit svému dítěti, za prvé hledá často správná slova a za druhé neví, jakým způsobem na to. Jelikož menší děti v obrazech lépe vnímají, mohou si na základě obrázků a příběhu vysvětlit, jak probíhá léčba, co to je rakovina. Je to vůči dítěti příznivé v tom, že věc může pochopit, je mu to blízké. Podobně, jako by hrálo třeba nějakou hru na počítači, umí si představit protivníka a co může udělat,“ vysvětluje Zuzana Nemčíková.
Největší přínos však spatřuje v tom, že se dítě nebude sebeobviňovat. „Nestalo se to proto, že on zlobil, ale můžou si vysvětlit, jaká je podstata nemoci – a to úměrně věku dítěte,“ dodává.
Ostatně společné listování komiksem může odstranit bariéry i mezi partnery nebo v širší rodině. Nová situace je totiž náročná pro všechny – ale když jeden druhého podporuje, všechny překážky se podle psycholožky zdolávají snáze.
