Po celou dobu našeho desetidenního pobytu s cestovní kanceláří FISCHER jsem o tom ani jednou nezapochybovala. Možná jsem maličko zaváhala jen nad pokrmem jménem "caldereta", kotlíku plném korýšů a dalších obyvatel moře, o kterých jsem si nebyla jistá, zda nezačnou znovu plavat. (Na klepítka a fousky v omáčkách si patrně nikdy nezvyknu). Jinak ale nemůžu Mallorce nic vytknout. Je to překrásný ostrov plný citrónovníků a pomerančovníků, kde najdete malé romantické plážičky i rozlehlá turistická centra s bohatým nočním životem.
Polehávání na mallorské pláži jsme si zpestřovali vodními radovánkami. Sloužily nám k tomu vypůjčené čluny a kajaky, které se občas nesnadno řídí (hlavně pokud vám není jedno, kam plujete), ale za to se na nich báječně opaluje. Kolem nás vířilo množství plachetnic a vodních lyžařů, pod námi plavali potápěči, což jsme poznali podle bublinek na hladině.
Aby se člověk skutečně seznámil s krásami tohoto španělského ostrova, měl by si půjčit auto a vyrazit na výlety. Tvrdí to alespoň většina cestovních kanceláří. My jsme jejich doporučení poslechli a půjčili si fialový Fiat Seicento (na silnici vypadal jako bonbón). Počítejte s tím, že abyste mohli řídit na Mallorce vozidlo, musí vám být minimálně 21 let a řidičský průkaz musíte vlastnit nejméně tři roky.
Rozjeli jsme se mimo jiné do hlavního města. Navštívili jsme majestátní pozdně gotickou katedrálu La Seo a bývalou arabskou pevnost Almudainu, poobědvali v jedné z mnoha místních tradičních restaurací (to už jsme u onoho kotlíku s mořskými živočichy). Na odpoledne jsme si nechali Castillo Bellver. Jedná se o elegantní kruhovou stavbu, která dříve sloužila mimo jiné jako pevnost a vězení a ze které je překrásný výhled na celé město.
Na řadu přišly i památky mimo hlavní město. Po stopách skladatele Frederika Chopina a jeho velké lásky spisovatelky George Sandové (poděkujme jí za možnost nosit kalhoty) jsme se vydali do kláštera Valldemos, kde tito dva strávili zimu na přelomu let 1838 a 1839.
Neopomněli jsme ani klášter Lluc, který je významným poutním místem Mallorcy a ve kterém je uschována soška patronky ostrova Černé Madony.
Navštívili jsme také prastarou horskou vesničku Deiu. Působí, jako by ji někdo namaloval. Podobných malebných míst je na Mallorce více. V průvodcích je najdete pod názvy Fornalutx (prý nejkrásnější vesnice Španělska), Valldemosa, Soller nebo Banyalbufar.
Mallorca potěší srdce každého sportovce. Po tamních horách (tedy i do kopce!) jezdí celé skupinky cyklistů a nemohou si to vynachválit. Já měla více pochopení pro turisty, kteří sem přijeli za golfem. Na ostrově je přes dvacet golfových hřišť s celoročním provozem. Na mnohých z nich hrajete s výhledem na moře, což je pro nás žijící v srdci Evropy příjemné zpestření. K vyhlášeným mallorským golfovým hřištím patří, například Son Vida Golf, Golf Alcanada, Capdepera Golf.
V letovisku El Arenal, kde jsme bydleli, je spousta obchodů, diskoték a restaurací. Podobně vypadá například turistické centrum Playa de Palma. Jedny z nejkrásnějších pláží ostrova se táhnou podél severního pobřeží v zátoce Alcudia, kde je ale třeba se připravit na společnost stovek turistů. Je zde také velmi pohodlný a pozvolný vstup do moře, ideální pro děti. Děti budují na březích hrady z písku a důmyslně maskované jámy, ve kterých není těžké uvíznout a zlomit si nohu. To se povedlo jedné paní z Ostravy (krátce po tom, co jsme se s ní dali do řeči), kterou tímto srdečně zdravím.
V případě, že se chcete vyhnout rušným místům, můžete se vydat na malé romantické pláže mezi skalisky východního pobřeží, které leží daleko od ruchu měst a velkých turistických letovisek.
