Třicátnice Markéta měla roky pokažený vztah s matkou, protože vnímala, že matka protežuje Markétina mladšího bratra. Dostával od matky větší podporu, na jeho potřeby se bral ohled v první řadě, byl vyzdvihován jako výjimečný člověk. Na rozdíl od sestry, bezproblémové „šprtky“.
„Rozumem to chápu, máma to brala tak, že on potřebuje větší péči, protože jako dítě nebyl tak samostatný a takový premiant jako já. Ale pocitově to pro mě bylo těžké a brala jsem to jako újmu i v dospělosti,“ vysvětluje Markéta.
„Přitom si uvědomuji, že ke svým dětem bych se dost možná chovala stejně - že bych se také víc soustředila na to z nich, které by to více potřebovalo. Ale to bych vážně nechtěla,“ dodává.
Téma rodičů a toho, jak se vyvarovat jejich výchovných chyb, je velké, hluboké a týká se mnoha z nás. Je tím naléhavější, že člověk často slýchá „stejně jednou budeš jako tvoje matka nebo otec“ či „nevěřila jsem tomu, ale fakt, dnes vidím, že začínám být jako moji rodiče“. Jak si s tím poradit?
Být negativní není správné
Nicméně předsevzetí „hlavně za žádnou cenu nebýt jako moji rodiče“ je dost problematické, a to hned z několika důvodů. „Není dobré se vymezovat negativně. Znamená to, že mám před očima stále to špatné a negativní, to, co odmítám a vlastně mi řídí život to ošklivé, co v něm vůbec nechci mít,“ vysvětluje osobní a vztahový poradce Marek Kučera.
Kromě toho je splnění tohoto úkolu velmi těžké. Může způsobit, že člověk je frustrovaný vlastním neúspěchem. Vždyť ruku na srdce: opravdu si myslíte, že dokážete zabránit tomu, aby se ve vašem chování projevilo to, co se vám v dětství roky vrývalo do mysli?
Spíše než negativní vymezení vůči rodičům doporučuje Kučera porozumění jejich chybám. „Lidem pomůže, když se to, co se jim nelíbilo, nebo ještě stále nelíbí, pojmenuje. Zamyslí se nad tím, co nechtějí předávat dále, a promyslí si, jak by naopak dítě vychovat chtěli,“ vysvětluje a popisuje typický příklad z vlastní praxe.
„Měl jsem klienta, který dlouhodobě trpěl pocitem, že všechno co dělá, je špatně. Zjistili jsme, že to může souviset s jeho otcem, který synovi dává soustavně najevo, že není dost dobrý. Když mu syn donese dárek k svátku, vyčte mu, že zbytečně vyhazuje peníze; když mu nic nedonese, je nevděčný a vůbec na svého otce nemyslí. A tímto stylem s ním v nejrůznějších situacích otec komunikuje už od útlého dětství,“ popisuje terapeut.
Když lidé zjistí, odkud se berou jejich negativní pocity, a poté se naučí je zpracovat, může to být cesta k nápravě těchto škodlivých komunikačních vzorců. „Díky tomu klienti získají sebevědomí a chovají se sebejistěji,“ konstatuje Kučera.
Poraďte se s odborníky
Lidem, kteří jsou vedeni motivem „jen nebýt jako moji rodiče“, nebo si z nějakého jiného důvodu nejsou jistí svými rodičovskými schopnostmi, by Kučera doporučil návštěvu odborníka. „Člověk samozřejmě může svůj problém probrat s kamarády nebo na internetovém fóru, ale rady a tipy, které takto dostane, je potřeba brát s velkou rezervou. Každý radí ze své vlastní zkušenosti a je potřeba umět s těmito doporučeními pracovat, aby byla opravdu užitečná,“ vysvětluje terapeut.
Různé rady do života mohou znít pěkně, když je dostanete preventivně. Tedy ještě předtím, než výchovu dětí nebo fungování rodiny začnete prožívat. Ale ve chvíli, kdy jste v oné situaci a řešíte aktuální problémy tady a teď, mohou nepoužitelné nebo dokonce škodlivé.
„Je užitečné rodičům porozumět - pochopit, proč to či ono dělali. Díky tomu se pak klient sám může stejnému chování vyhnout,“ vysvětluje Kučera. A dodává, že škodlivé komunikační vzorce zmíněné výše umí odborník pojmenovat lépe než laici.
Zničené dětství
Zvláště těžké může být překonávání zkušeností z rodiny u lidí, kteří byli týraní, zanedbávaní, vyrůstali v domácnosti alkoholiků či narkomanů a podobně. „Tito lidé potřebují mít ve vztahu podporu partnera, respektive partnerky. Ti by si měli uvědomovat, jaké limity má ten druhý, že něco neumí nebo hodnotí zkresleně, a podle svých možností jej podporovat, chápat, poradit, jak některé situace řešit,“ vysvětluje Kučera.
Na druhou stranu, rady nevyřeší všechno. „Ten, kdo zakládá rodinu s týraným či zanedbávaným ,dítětem‘, by měl být trpělivý a tolerantní. Traumata z dětství člověka mohou poznamenat,“ upozorňuje Kučera. Lidem se závažnými traumaty z rodiny by ještě více než jiným doporučil k tématu výchovy dětí poradu s odborníkem.
Vnímavost a kompetence
Co je tedy klíčem k tomu, aby člověk neopakoval chyby svých rodičů? Podle Kučery jsou dva. Jednak být vnímavý k tomu, jaké chyby rodiče dělali. Důležité je také posílení pocitu kompetence. „Je to klient, kdo je expertem na svoji situaci. Cílem terapeuta je, aby se klient cítil jistě v tom, že svou situaci - v tomto případě výchovu dětí - zvládá a zvládne,“ uzavírá terapeut.
A jaké řešení zvolila Markéta, která se o výchově nakonec s odborníkem poradit nešla? „I když by manžel chtěl dětí více, zůstaneme u jedináčka. Děti by možná sourozeneckou rivalitu zvládly lépe než já vztah s bratrem, ale já se bojím, že by mě to ničilo. Pořád bych řešila, jestli některé z nich nemůže moje chování vnímat jako újmu a jestli opravdu některé neprotežuji,“ přiznává se.
