Radka Bémová v otevřené zpovědi: Někdy mě trochu tlačí svatozář

Šušká se, že čtyřiadvacetileté manželství pražského primátora má k ideálu daleko, ale Radka Bémová vypadá spokojeně. "Když s někým chcete žít, tak se vším všudy a každý problém se dá vyřešit," říká. Možná proto ji manžel v médiích označil za tolerantní světici.

Jste světice?
No, někdy mě trochu tlačí svatozář...

Kde je hranice mezi světicí a ženou, která na sobě nechá dříví štípat?

Radmila Bémová

* Narodila se 8.9. 1965 jako páté dítě v rodině baptistického kazatele. Má tři sestry a jednoho bratra. "Vzpomínám si, že jsme na výletech nikdy nechodili do restaurací, ale měli jsme jídlo s sebou, a také, že jsem nikdy neřekla slovo soudružka a vždycky říkala "paní učitelka".

* V 16 letech se nechala pokřtít (baptisté totiž nejsou křtěni automaticky po narození, ale až na základě vlastního rozhodnutí).

* Vystudovala pedagogickou fakultu

* V roce 1985 se provdala za Pavla Béma.

* Mají spolu dva syny Jáchyma a Matouše (19 a 17 let).

* Kromě jiných vesměs sportovních zájmů má ještě opravdového koníčka. Ve 40 letech začala jezdit na koni, kterého má ustájeného nedaleko od Prahy.

* Pracuje ve Speciálně pedagogickém centru při Základní škole speciální, které podporuje děti s mentálním postižením při integraci do běžných základních škol.

* Pracuje na projektu rozšíření školy o Praktickou školu dvouletou. Děti budou dál pokračovat ve všeobecném vzdělávání a hlavní důraz bude kladen na praktickou přípravu studentů na jejich pracovní uplatnění.

Kdyby mi manželství nepřinášelo žádnou radost, měla bych se v něm trápit, asi by nemělo smysl.

Někde jste řekla, že nevěra není důvodem k rozvodu.
Záleží na tom, jaká nevěra.

Třeba kdybyste se dozvěděla o sedmiletém nemanželském dítěti vašeho muže, jako se to stalo herečce Zlatě Adamovské?
Kdybych například zjistila, že tři roky žije s jinou ženou a já o tom nevím, asi by byl důvod se rozejít. To už bych nebyla světice, ale připadala bych si jako blbec.

Krize prý v manželství přicházejí po 1, 3, 7 a pak mezi 17.-24. rokem.
V každém manželství jsou dobrá i špatná období, také u nás.

Že jste vážně zvažovala rozvod?
To zase ne. Je samozřejmě lepší se rozvést, když všichni trpí, ale vzhledem k mé výchově mi dodnes rozvod přijde jako nepřípustný. Jako malá jsem si nikdy nedokázala představit, že by se naši rodiče rozvedli. A nám doma nikdy nebylo tak zle, že bychom se museli rozejít.

Když jste zmínila rodiče, co říkala vaše věřící rodina, když jste začala už v šestnácti chodit s klukem?
Oni to asi dlouho nevěděli. Byla jsem pátý sourozenec, takže už o mně neměli moc přehled. Zvlášť tatínek tušil jen zhruba, co se děje. Vzpomínám si na jedno ráno. Byl už dávno vzhůru, čilý a veselý, zatímco my setry jsme se mátožily po bytě, když se nás zeptal: děvčata, která z vás letos maturuje?

Takže maminka měla větší přehled?
Ano a má stále.

A byla ta přísnější?
Maminka byla hodná a tatínek, jako všichni chlapi, když viděl, že je nějaký problém, vyčetl mamince: vidíš, to je ta tvoje výchova. A musím říct, že tenhle model se někdy opakuje i v naší rodině. Já kluky vychovávám, a když s něčím bojují, manžel říká: no jo, když jsi je nevychovala... Ale už připouští, že na výchovu jsou dva.

Jak přísně vás rodiče vychovávali?
Vůbec jsme nesměli vyslovit sprosté slovo, hrát karty, chodit do tanečních, chodili jsme na náboženství do nedělní školy, před jídlem

Máte opencard?

"Ano mám s celoročním jízdným. Taxi občas jezdím a platím ho, i když jedu na oficiální akci v rámci poviností manželky primátora."
(R.B. dodatečně odpověděla na dotaz z vaší diskuze)

jsme se modlili. Dnes mě mrzí, že jsem to nenaučila své syny. Člověk by měl poděkovat za štěstí, že má co jíst. S modlitbou spojené zklidnění je příjemné.

Vnímala jste svou výchovu v komunistické zemi jako výjimečnou?
To ne, protože jsem začala brzy chodit do skautského oddílu, tenkrát pod hlavičkou pionýra. Se mnou tam chodily děti z jiných věřících rodin. V pubertě jsme vedli tehdy moderní vášnivé diskuze o víře a teologii. S kamarády z oddílů se dodnes přátelíme, stejně jako s rodinami z baptistického sboru, kde kázal můj otec a k němuž stále patřím.

Tam jste se poznala s manželem.
Chodil do spřáteleného chlapeckého oddílu.

Jak se rodičům líbil?
Tatínek ho bohužel moc nepoznal. Nebylo mi ani devatenáct, když zemřel. Pavla viděl tak jednou dvakrát v životě, což mě dodneška mrzí. Maminka nadšená nebyla, protože když jsme se rozhodli, že se vezmeme, bylo mi teprve dvacet. Samozřejmě se jí to nelíbilo, protože jsem byla z dětí nejmladší a navíc jsme oba ještě studovali. Mému synovi bude dvacet a představa, že by se měl ženit, mě děsí, takže maminčiny pochybnosti dnes naprosto chápu.

Proč jste nepočkali, až dostudujete?
Svatba byla jediná možnost, jak spolu oficiálně být. Jako svobodná jsem byla vychovaná tak, že spát musím doma, a nám už se nechtělo se někde scházet potají. To byl jeden z důvodů.

Šestnáctiletá věřící, jak dlouho jste váhala s prvním sexem?
Asi rok, myslím, že už mi bylo sedmnáct.

I váš muž tehdy věřil v Boha?
To se musíte zeptat jeho. Bral si mě v kostele s tím, že mi v mé víře bránit nebude. Na jednu stranu z toho měl strach, protože naše rodina opravdu nebyla úplně standardní, ale na druhou stranu si myslím, že mu naše přesvědčení imponovalo.

Ze zájmů zmiňujete squash, tenis, snowboard, vždycky jste byla taková sportovkyně, anebo vás ke sportu přivedl až manžel?
Zas tak sportovní nejsem, to je velká bublina. Po skalách lezu skoro z donucení, protože se vlastně dost bojím, tenis už nehraju od té doby, co jsem si přetrhla achilovku. Pohyb mě ale naštěstí baví. Ráda jím, a kdyby mě nebavilo se hýbat, měla bych sto kilo. Ke sportu nás vedli rodiče, pak v oddíle, dokonce jsem začala chodit do horolezeckého oddílu dřív než manžel. Ale mám ten dojem, že nás tam s kamarádkou bavili spíš kluci.

Překvapuje mě, že i vy, taková štíhlá, řešíte váhu.
Hlídám se pořád a vůbec nejsem štíhlá, teď mám nějaká tři čtyři kila navíc. Můžete si o dietách donekonečna číst, ale stejně nic jiného nevymyslíte, než cvičit a nemlsat.

Váš muž si všímá, jak vypadáte, co máte na sobě, že přibylo kilo, vráska?
To vůbec neřeší, kritizují mě spíš synové. Manžel mě naopak chválí, až bych řekla, že někdy příliš diplomaticky. Znáte to, když přijdete od kadeřníka a máte pocit, že se účes právě nepovedl. Pavel to komentuje: "No, je to osvěžující změna."

Kluci dospívají, starší letos maturuje. Přijde problematický čas prázdného hnízda, jak říkají psychologové...
Už si to uvědomuju, takže teď klukům za jejich neskutečný bordel tolik nenadávám. Tedy někdy.

Četla jsem, že jste chtěla víc dětí. Manžel už další nechtěl?
Ne ne, to on ví, že v tomhle směru by nemělo smysl mi vůbec odporovat. Je pravda, že trpím tím, že máme jenom dvě děti, chtěli jsme jich mít víc, hlavně holčičky, ale prostě víc dětí se nám mít ze zdravotních důvodů nepodařilo. Jsem vděčná za dvě zdravé. Děti i s jejich radostmi a starostmi vynahrazuji v práci. Kromě toho mám ještě tříletou neteř, kterou si užívám.

Je pravda, že jste uvažovali i o adopci?
Jen zlehka, protože vím, že je to velká zodpovědnost a museli by na to být opravdu dva velmi nadšení rodiče. V našem případě by byl jen jeden. Manžel by mě jistě podpořil, ale nevím, nakolik by mi mohl pomoci. Kromě toho už si chci užívat čas, který mám teď pro sebe, a ne ještě v padesáti vysedávat na pískovišti. A taky už by to v mém věku nebylo rozumné.

Jak vypadá váš ideální volný víkend?
Vyspat se, to je hlavní.

Což asi s manželem moc nejde, protože nejspíš brzy vstává...
Ne, o víkendu nevstává, to většinou vstávám já první. Jedu na koně a než se vrátím, tak vstane i zbytek rodiny. Odpoledne jsme na zahradě, v létě na kole, v zimě na běžkách. Když jsem sama, jdu s kamarádkou do kina nebo na víno.

Má doma manžel nějaké povinnosti?
Rád pracuje na zahradě, a protože je docela manuálně šikovný, spravuje, co je třeba. Nedávno syn napouštěl vanu, usnul a vytopil nás. Takže pak manžel zaštukoval promočený strop, pověsil lustr. Když se rozhodne, tak doma i uklízí, ale já to nemám ráda. Je totiž velký puntičkář, takže tím stráví spoustu času.

Když uklízíte vy, kritizuje výsledek?
Měl takové sklony, ale vzhledem k tomu, že se mu za to smějeme, už se stáhnul do pozadí.

Spousta mužů dnes ráda vaří...
Vaří velmi dobře. Třeba meruňkové a jahodové knedlíky. Ty já nedělám. Neumím je, odmítám se s nimi patlat a nemám je ráda, takže ví, že jinak se jich nedočká. Teď sice vaří čím dál méně, ale grilování na zahradě je jeho parketa.

Ale košile si nežehlí.
Když je nejhůř, umí si ji vyžehlit sám. Dokonce si i přišít knoflík.

Říká se, že otec by měl své syny naučit vztahu k práci a k ženám. Povedlo se?
Vzpomínám si na příhodu asi dva roky zpátky. Chtěla jsem po synech, aby něco opravili, ale neuměli to. Pavel se rozčiloval a já ho obvinila, že je to tatínek nenaučil. Zavedl tehdy kutící odpoledne a vyráběl s nimi poličky nebo něco na zahradě. Kluci nebyli nadšení, ale něčemu se přece přiučili. Myslím, že každý muž by měl umět doma opravit základní věci, jako je třeba vodovodní kohoutek. A vztahu k ženám? Jáchym své slečně neustále nosil kytičky a dárečky. Bylo milé ho pozorovat, jak se chová pozorně, protože jsem v něm viděla vlastnosti svého muže.

Jednou se vašeho manžela ptali, kolik měl žen, a on odpověděl, že je na tomhle poli průměrný. Jestliže s vámi chodil od 18 let, měl buď bujaré začátky, anebo...
...tak tyto počty rozumná žena neřeší, to ať si řeší sám.

Manžel stále působí jako rodinný terapeut, ale podle vás platí, že kovářova kobyla chodí bosa. Problémy doma nemáte, nevidí je, nebo neřeší?
Problém je v tom, že málokdy otevřeně uzná svou chybu. A tak se může zdát, že nemá smysl mu něco říkat, ale ono to smysl má, protože i když nic výslovně hned neuzná, přemýšlí o tom a zařídí se podle toho. Naštěstí se mnohému dokážeme zasmát, takže hodně střetů vyřešíme humorem.

Co vás na něm štve?
V zájmu zachování svého duševního zdraví se prostě po tolika společných letech rozhodnete, že už vás ani nic neštve. Už mnohé věci neřeším.

Co na něm nejvíc obdivujete?

očima autorky

Ještě v telefonu, když jsme se na rozhovor domlouvaly, mi kladla na srdce, že je jen obyčejná učitelka a že se nebude fotit nijak vyumělkovaná. Souhlasila jsem. Rovnou mi řekla, že o politice se bavit nechce, protože o Lisabonské smlouvě si opravdu nic nemyslí. Kývla jsem. Od začátku bylo jasné, že není zrovna svěřovací typ. Vypila dva hrnky mátového čaje a rozpovídala se tak upřímně, až se pak při autorizaci přiznala, že jí výsledek připadá dost intimní. Přesto některé detaily, které vyznívaly snad asertivněji než si přála, raději diplomaticky opravila. I tak je jasné, že má svůj život plně pod kontrolou.

Že umí dotahovat věci do konce, zatímco moje pozornost je naopak velmi rozptýlená. Když s něčím začne, je pečlivý a systematicky to dokončí. Já dělám miliony věcí a mám rozdělané pomníčky prací.

Jako učitelka zdaleka nevyděláte tolik. Dává vám peníze?
Posílá mi peníze na konto a z toho vedu domácnost.

Ptám se proto, jestli máte k dispozici stejné peníze jako on, vzhledem k jeho dobrodružným cestám.
Nestěžuju si a nepočítám, kdo spotřebuje víc peněz. Cesty mu přeju. Jsou na nich vždy nejdražší letenky. I když jsem s ním já, spíme ve stanech nebo za pár drobných někde s domorodci. Myslím, že jeho výlety nestojí víc než dva týdny all inclusive v Egyptě. Po čemž my rozhodně netoužíme.

Vyhledává extrémní situace a adrenalin. Do jaké míry mu musíte stačit?
Já mu nestačím. Ani to není moje ambice a ani to po mě nechce. Dělám jen to, co se mi líbí a co mě baví.

Jel by si s vámi lehnout si k moři?
Možná den by tam se mnou byl. Ale ani já bych se nevydržela jen opalovat. My se potápíme, lovíme ryby... Nudilo by mě, kdyby nebyl akční. Neumím si představit, že by přišel domů ve čtyři, lehl si na pohovku a četl noviny. To bych se z něj zbláznila.

Já obdivuji manželky, které i po tolika letech stále jezdí s manželem pod širák, jako zamlada.
Vidíte a já tak jezdím nejen s manželem. Každý rok v létě jsme s kamarádkami z oddílu na kolech a opravdu spíme pod širákem. Někde v rybníčku se vykoupeme, uděláme si u lesa ohýnek, uvaříme si a moc si to užíváme. Je ale pravda, že jsme loni začaly uvažovat o penzionu. Pokud bude moc pršet, možná na něj vážně dojde.