Radek Brunner

Radek Brunner | foto: Archiv Radek BrunnerRungo.cz

Radek Brunner: Chci konečně dát sto kilometrů pod sedm hodin

  • 4
Dát stokilometrovou vzdálenost pod sem hodin je výkon hodný opravdového superbežce. Zatím se to podle tabulek podařilo jen devíti českým borcům. Radek Brunner, který v současné době patří mezi naše nejlepší běžce na téhle šílené vzdálenosti, se 25. března pokusí být desátým v seznamu.

Trénink na letošní sezonu jste odstartoval už na konci loňského roku. Co všechno jste od té doby zvládl?

Trénink je zatím v režimu, kdy týden trénuju a týden se z toho dávám zdravotně dohromady. Neustále léčím vleklé zranění paty, které mě provází už od podzimu a jehož se nemůžu zbavit. Příprava je tím hodně poznamenaná a zdaleka jsem neodběhal to, co bych si představoval. Nejdelší běhy jsou okolo 50 kilometrů, letos mám zatím dohromady naběháno asi 1 500 kilometrů.

Radek Brunner

Radek Brunner

narodil sE: 5. prosince 1974
oddíl: SK Babice

2016

3. místo Spartathlon
1. místo MČR 100 km
1. místo MČR 24 hodin

2015

1. místo MČR 100 km
1. místo MČR 24 hodin
25. místo MS 24 hodin
17. místo ME 24 hodin
30. místo Spartathlon
1. místo Pražská 100

rekordy
10 km: 33:11
maraton: 2:30:59
100 km: 7:04:28
24 hodin: 241,1 km

Když jste s přípravou na běžecký rok 2017 začal, hlásil jste revoluční změnu – angažování trenéra. Pak ale ze spolupráce sešlo. Proč?

S Oliverem Lorincem jsme se dali dohromady po Spartathlonu a spolupráci jsme ukončili v lednu. Bylo to rozhodnutí z mojí strany a on to akceptoval. Měl jsem pocit, že trénuju málo, neměl jsem z toho dobrý pocit. A pokud se mám na něco kvalitně připravit, musím té přípravě věřit, bez toho to nejde. Navíc bylo běhání moc svázané pravidly, to mi nedělalo dobře. Potřebuju volnost a vlastní hlavu.

Jak vypadají vaše standardní tréninky, když už zase trénujete sám?

Najel jsem zase na svou tréninkovou rutinu, která mě dovedla i do úspěšného cíle na Spartathlonu. Teď před republikovým šampionátem v běhu na 100 kilometrů jsem se tedy snažil zařadit více tempa potřebného pro tento závod. Je toho ale pořád málo, pata mě dost limituje v rychlosti.

Na Facebooku jste v poslední době zveřejňoval fotky s vítězkou Spartathlonu Katalin Nagy. Spolupracujete spolu?

Katalin je fajn holka, jsme kamarádi. Na konci února jsem odjel na tři týdny na Floridu trochu okouknout, jaké to tam je. Vzhledem k tomu, že ona tam bydlí, jsme společně něco odtrénovali, probrali, co je nového, a zaběhli si jeden kratší ultra závod na 50 kilometrů.

PŘEČTĚTE SI

Prvním letošním velkým závodem pro vás bude české mistrovství na 100 kilometrů, které se koná 25. března v Plzni. Co je ještě třeba na šampionát doladit a jaké cíle si dáváte?

Doladit potřebuju už jen zdravé nohy a bude to perfektní (smích). Co mi chybí v tréninku, to doháním mentálním tréninkem hlavy na tento závod. Takže budu určitě připravený dobře. Z USA přiletím tři dny před závodem, doufám, že se dokážu včas přehodit na evropské časové pásmo a na startu v Plzni neusnu. Cíl je pořád stejný, prolomit bariéru sedmi hodin. A pokud by se u toho povedlo i prodloužit vítěznou stovkovou sérii na republikových šampionátech, které jsem vyhrál třikrát za sebou, bylo by to fakt hezké zahájení roku.

Teď ladíte formu na stovku, jak se bude dál v sezoně měnit vaše příprava?

Nyní je směřována k šampionátu, po něm bude začátkem května následovat Wings for Life World Run v Bratislavě, což je rychlostně podobný závod jako stovka. Pak bude čas přejít v přípravě od rychlosti k vytrvalostní části, takže moje letošní sezona je tak trochu reverzní. Nejdřív trénink se vstupy do rychlosti a pak přechod k tréninku potřebnému pro závod na 24 hodin a Spartathlon, tedy více do vytrvalosti.

Pro náročný trénink i závody je potřeba hodně energie, kvalitní regenerace. Jak ji řešíte?

Spoléhám hodně na sportovní výživu od Enervitu, se kterou mám dobré zkušenosti. Moje stálice jsou jasné, něco na regeneraci, pro závod pak energetické koncentráty, energetické tyčinky a iontový energetický nápoj. Při ultramaratonských distancích typu 246 kilometrů dlouhého Spartathlonu je pak třeba do sebe dostat i nějaké klasické jídlo.

Nejlepší výkony Čechů na 100 kilometrů