Puberťáci nesnášejí autority, a to na plný úvazek

Jste nemožní, trapní, staří, nemoderní, ničemu nerozumíte a zejména ne svému synovi nebo své dceři? Pak máte zřejmě dítě v pubertě.

Hned na začátku mám pro vás dvě zprávy - jednu dobrou a jednu špatnou. Ta špatná je, že tímhle obdobím si více či méně divoce projde každé dítě, a my rodiče na tom nemůžeme nic změnit. A ta dobrá zpráva zní uším vyčerpaných matek a rozčilených otců jako andělská hudba: Nebojte, ono to skončí a váš potomek bude zase "normální"...

Možná to s námi měly naše maminky před lety o něco snazší. Neexistovaly mobily ani internet, počítačové hry byly v plenkách a drogy se nedaly koupit na každém rohu. Jenže dnes je zase výchova o poznání volnější než dřív, což s sebou nese to, že děti jsou sebevědomější a samostatnější, ale taky se mohou zdát zlobivější.

Na trhu, ve výchově a ve školství se nabízí tolik zaručených novinek, že je těžké se orientovat a poznat, co má a co nemá smysl. Největší pravda o výchově je však platná dnes jako před třiceti lety. Co si jako rodiče zasejeme v prvních letech života dítěte, to také sklidíme - a to nejen v pubertě, ale v celém dalším životě...

Je vaše dítě vzpurné, nebo naopak uzavřené? Tříská dveřmi, opakovaně vás kárá, půjčuje si bez dovolení vaše věci a přitom nestrpí, abyste mu byť palcem u nohy překročili práh jeho pokojíčku, protože to je jeho soukromé území? Neuklízí si věci, chodí za školu, na návštěvě se ostentativně nudí a v koutě si čte nebo poslouchá iPod? Nenávidí vás a denně vám to opakuje? Neplačte. Nemá to cenu a navíc v tom nejste sami.

"Puberťák se musí vymezovat proti autoritám, a to na plný úvazek," připomíná pražská psycholožka Iva Jeriová. "A je to tak správně. Protože pokud to nedělá, pak je to průšvih. Jestliže si svoji pubertu neodžije, bude mít potřebu vymezovat se vůči autoritám i v dospělosti."

Výchovné křižovatky

Kdo z nás rodičů si myslí, že výchovu puberťáka je třeba zahájit ve chvíli, kdy to s ním začne "třískat", ten je na velkém omylu. V tu chvíli je totiž pozdě a nepomůže ani každodenní domácí vězení nebo odepnutý pásek. To podivné přerostlé dítě s duševními rysy mimozemšťana a s náušnicí v jazyku se totiž v naší rodině neobjevilo zčistajasna, ale vyrůstalo s námi léta.

"Je třeba si uvědomit, že ve vztahu rodič-dítě přichází kvalitativně jiná doba a ta je těžká pro všechny," upozorňuje psycholožka. Naši potomci jsou v tomto období plni zmatku, nevyznají se sami v sobě ani ve svém okolí. A je na nás, rodičích, abychom určovali velikost hřiště a pravidla hry a za tím si také stáli. Když třeba řekneme, že má dítě přijít domů v deset, tak vyžadujme, aby tak skutečně udělalo. A nebojme se kategorických trestů.

"Většinou jdeme do jednoho ze dvou extrémů. Buď se uchýlíme k velmi tvrdé a autoritativní výchově ("Dokud tě živím, tak budeš dělat, co ti řeknu!"), nebo se okázale zříkáme odpovědnosti. Pozor ale na dvojitou past v podobě prohlášení typu: "Nesouhlasím s tebou, ale dělej si, co chceš!" Dítě si s tím neví rady, je zmatené a můžou se dostavit i pocity viny či úzkost.

Další věc, kterou bychom si měli uvědomit, je, jestli chceme mít doma klona, nebo originál. Nemusí naplňovat naše nesplněné sny, nemusíme mu rozumět, ale právě proto je třeba zajímavý. Teď už je jen na potomkovi, jak vše, co jsme do něj vložili, využije a zúročí. Vaše mantra pro příštích pár let by proto měla znít: Je to jeho boj, jeho život a jeho představa o štěstí...

Nekonečné požadavky

"Můžeš všechno, nemusíš nic!" Taková poselství se na nás valí z reklamních poutačů i z importovaných seriálů. I dospělému dá někdy práci se s tím vypořádat. A teď si představte, že je vám čtrnáct, rostou vám první vousy (když jste kluk), nebo prsa (když jste holka), obličej máte samý beďar, váš objev vás nemiluje a "fotr" s matkou i učitelé po vás chtějí samé nesmysly... No, jen se do toho vžijte. Role nás rodičů v tomto případě není kázat a mentorovat (stejně by nás nikdo nebral vážně), ale udržovat rovnováhu.

"Například v otázce kapesného je rozumné zvážit možnosti rodiny a reálné náklady dítěte a podle toho stanovit měsíční částku," radí Iva Jeriová. Jestliže syn zoufale úpí, že nemůže žít bez elektrické kytary, nebo dcera prohlašuje, že se naprosto znemožní před holkama, když nebude mít tenisky za tři tisíce, je mnohem účinnější doporučit jim, aby si našli brigádu a svůj sen si splnili sami.

Puberťák v síti

Naše děti jsou na internetu jako doma a u počítače tráví hodiny denně. Kromě výše telefonního účtu (nakonec, leckdo má dnes připojení na paušál) nás děsí to, že tam na ně číhá nebezpečí v podobě anonymních kontaktů s pochybnými lidmi nebo informací, které nejsou přístupné ani osmnáctiletým. Můžeme odnášet notebook z dosahu potomka, zamykat ho do komory nebo si na něm nastavit přístupové heslo. Jenže čím vehementněji něco zakazujeme, tím to v očích puberťáka získává na atraktivitě. A kdo nám zaručí, že se syn nebo dcera nepřipojí na internet u svého kamaráda, který nemá tak úzkostlivé rodiče, nebo v internetové kavárně?

"Nepřála jsem si, aby moje dvanáctiletá dcera četla časopisy pro dospívající dívky, protože mi jejich obsah připadal pro ni nevhodný. A tak jsem jí je odmítla kupovat," přiznává Hana Vichrová z Plzně, maminka dnes již sedmnáctileté Zuzany. "Jenže pak jsem zjistila, že si časopisy půjčuje od spolužačky. Dnes už vím, že místo zoufalé snahy ji chránit, jsem si s ní měla o všem raději popovídat..."
 
"Je jasné, že chceme svoje děti chránit," souhlasí psycholožka. "Ale tím, že je nepustíme do života, jim nepomůžeme. Střet s realitou přijde později, ale o to bude tvrdší."
 
Možná se to špatně poslouchá, ale my jsme do svých dětí vložili za poslední roky, co jsme mohli, vysvětlili jsme jim všechna nebezpečí, která jim hrozí, ale teď už je to jejich život a nám nezbývá než je milovat (i když nás nesnášejí), věřit (že v nich něco z toho, co jsme jim vštěpovali, zůstalo) a doufat (že to zvládnou co možná bezbolestně).

Slovníček puberťáčtiny:

Hustý, mazec, luxusní = něco skvělého
vytuněný, vychytaný, vyvoněný, vymazlený = vylepšený, praktický
hafo, hafec = hodně
libovka, libový = něco hodně hustýho
haluz = něco neuvěřitelného
dávat si to = užívat si to, být v tom dobrý

ANKETA

ČÍM VÁS VÁŠ PUBERŤÁK V POSLEDNÍ DOBĚ MILE PŘEKVAPIL?

Zora Jandová, matka 16leté Viktorie
Mám opravdu jednu velmi čerstvou milou zkušenost. Dcera Viki mi jen tak zničehonic řekla, že by chtěla být taky tak úžasná maminka jako já. Taková pocta mě zahřála o to víc, že ještě před měsícem tomu bylo naopak. Dcera byla úplně modelový případ odmlouvajícího a revoltujícího puberťáka.

Kateřina Jacques, matka 13leté Niny
Nedávno mě dcera potěšila svým hudebním vkusem a vůbec přístupem. Z kapesného si koupila dvě drahá CD kapely Led Zeppelin. Já na tomto kvalitním, třicet let starém rocku vyrůstala. Vůbec by mě ale nenapadlo, že Nina zrovna tuhle hudbu, která už moc nefrčí, ocení a obětuje svoje peníze.

Hana Heřmánková, matka 17letého Josefa a 18letého Karla
Nejvíc mě překvapilo, jak hladce oba starší synové pubertou propluli. Na žádné excesy se nepamatuji, vlasy si ani jeden z nich nebarvil. Možná je to i tím, že v té době začali chodit do skautu a věnovali se muzice. Teď už mají svou kapelu Boží dopuštění, i když zatím ještě nevystupovali.