Vy sami nejlépe tušíte, s jakými geny vaše dítě „pracuje“. Přesto se může stát, že svého miláčka najednou nepoznáváte. Neustále oči v sloup, v pokojíčku chaos, stejně jako v duši, nálady jako na houpačce, chvíli pláč a jindy hlasitý smích, odsekávání a hudba neustále „na plné koule“. Jen krátký výčet toho, s čím se někteří rodiče najednou musejí potýkat. A teď zůstaňte v klidu, že!
Revolta jako nutnost?
Než začnete nápadně zvyšovat hlas a vymáhat si, aby se všechno vrátilo do zaběhlých kolejí, vzpomeňte si sami na sebe. Že jste v tom byli kdysi taky a navlas stejně jste podléhali hormonálním zmatkům. Až to uděláte, zopakujte si, proč vlastně váš potomek potřebuje touto fází projít.
Pomůže vám, když si položíte pár otázek: Chci, aby jednou dovedl stát na vlastních nohou? Uměl si poradit se svými problémy? Přijal za sebe zodpovědnost? Vedl naplněný život? I jediná odpověď „ano“ je dostatečný argument, proč pubertu skousnout, a když to není nezbytně nutné, výrazně do ní nezasahovat.
Je totiž známkou toho, že už je vaše ratolest nasycená bezpečím a závislostí na vás, rodičích, a že je připravená vykročit dál. Na svoji vlastní pěst. Pro vás je to naopak výzva k tomu, abyste s potomkem začali budovat vztah jiný – partnerský a rovnocenný.
Zakázané poznámky
Všechny rádoby dobře míněné rodičovské rady a připomínky mu teď ukrutně lezou na nervy. Je jasné, že dokud opravdu nebude schopen prokázat samostatnost a odpovědnost, jemné diplomatické korekce jsou namístě. Ale nikoliv neustálá kontrola a rady typu: „Učil ses? Umyl sis ruce? Nedělej to! To já v tvém věku… Dokud ti nebude osmnáct… Já ti to říkala…“
Není sice ještě velký, ale malý taky už ne. A podobnými výroky jen dáváte najevo, že mu vlastně nevěříte. Mnohem lepší je přenechat mu odpovědnost a zakročit jen tehdy, když očividně vnímáte, že tápe, případně v důležitých věcech selhává a potřebuje se o vás opřít.
Co puberťáci chtějí, ale skoro nikdy si o to neřeknou
|
Proti hádkám respektem
Pocit, že ho rodič nebere vážně, že jeho názory nehodlá ani za nic akceptovat, vede v zásadě k těm nejhorším reakcím dospívajícího. Abyste zabránili tomu, že se vám vaše ratolest přestane svěřovat, že vám bude lhát a vyhýbat se vám i domovu jako čert kříži, jděte na to přesně obráceně.
Nehádejte se, nechte potomka říct, co má na srdci, aniž byste jeho výrok museli okamžitě komentovat nějakou univerzální rodičovskou radou. Na druhou stranu vás váš adolescent stále ještě potřebuje. Chce, abyste se mu věnovali a naslouchali, a až přijde čas, s láskou ho vystrčili do skutečného světa.
Pokud se tak nestane, vztahy se snadno vyhrotí do krajnosti. Dítě se buď od vás odtáhne až do té míry, že budete každou noc šílet strachy, jestli se v pořádku vrátí, nebo se naopak bude držet domova zuby nehty – a vy pak budete nešťastní z toho, že vám stále „visí na krku“, zatímco jiní už dávno kráčí životem samostatně.
Během dospívání buďte potomkovi matkou i přítelkyní.
Náročná etapa
Dospívání je doba emotivní, bláznivá i složitá. Podle webu Akademierodicovstvi.cz to dnešní dospívající mají navíc o mnoho těžší, než jsme mívali my. Důvod je prostý, všechno se totiž zkracuje, tedy i fáze bezstarostného dětství.
Navíc je v současnosti na děti vyvíjený mnohem větší tlak: dobře se učit, být úspěšný, vystudovat, umět se prosadit. To vše jsou podmínky dnešní doby, které dovedou zacloumat i s dospělými. Naše ratolesti navíc musí čelit světu sociálních sítí a internetu. Jenže pocit, že musíte být pořád „in“, může být velmi škodlivý a vyčerpávající.
Čím puberťáky spolehlivě naštvete
|
Stresující nejistota
Je neskutečně složité vyznat se v nepřeberném množství informací, a co více – pracovat s pocitem, že nemáme ani páru, kde bude svět za deset let. Jenže k čemu pak směřovat? Ani my dospělí nemáme jasno. Odborníci uvádí, že až 60 % profesí, které budou jednou vykonávat dnešní školáci, ještě neexistuje.
Dnešní dospívající jsou vystaveni takovým změnám a nejistotám, jaké jsme my nezažívali. Proto je tak důležité, abychom je vybavili takovými schopnostmi, aby změny zvládali a dokázali ustát zvyšující se nároky okolí. A to bez trpělivosti, laskavosti a pevné opory dost dobře nejde.
Pozor: z louže netahat
Seberte sílu, protože teď se musíte držet maličko v pozadí, i když uvidíte, že vaše dítě padá rovnou na „čumák“. Vlastní zkušenosti a krizové situace učí životu nejlépe, proto není žádoucí, abyste byli okamžitě připraveni foukat mu „bebíčka“, pokud samo nechce a přímo vás o to nepožádá. Podpořte ho, ujistěte ho, že vše bude v pořádku, ale láskou ho neduste, stejně tak ho nedovychovávejte.
Na to už je stejně pozdě! Doba, kdy jste pro něj byli jedinečnou autoritou, je nenávratně pryč. Novou autoritu si nezískáte bojem o převahu ani příkazy a zákazy. Jediné, co funguje, je být autentický, dávat důvěru a zároveň jasně, čitelně a smysluplně vymezovat hranice, tedy podporovat zodpovědnost.
Jak přežít dospívající děti?
1. Slova dospívajících dětí ženou emoce. Neberte je proto osobně, vážně. Jste pro své dítě cvičným a bezpečným trenažérem, na kterém si může zkoušet svoje hranice ve vztazích.
2. Vytvořte si ve své hlavě mentální hranici, za kterou už nechcete jít, a svému pubertálnímu dítěti ji s předstihem sdělte.
3. Domluvte se na varovném signálu, který vaši ratolest upozorní na to, že už překračuje meze. Je nutné, aby dohoda platila oboustranně.
4. Nenechejte se vtáhnout do pubertálních nálad a stížností, protože tím nikomu nepomůžete.
5. Najděte si čas pro sebe a svému puberťákovi dovolte být s vrstevníky. Nejlepší učitel je zkušenost.
6. Pokud žijete svůj plnohodnotný a spokojený život, bude ve vás mít dítě nejlepší vzor, který mu bude dostatečnou motivací.
