Ptali se, jestli vím, co je ofsajd, říká Markéta Haindlová

Je nejvlivnější ženou českého fotbalu, ačkoliv byste na první pohled neřekli, že tahle sedmadvacetiletá blondýnka mohla někdy zapadnout mezi funkcionáře na fotbalovém svazu. A mysleli si to i někteří z nich.

Vizitka:

• Markéta Haindlová (27) se narodila v Praze, ale kvůli otcově práci rodina hodně cestovala. Od čtyř do třinácti let žila postupně v Anglii, Francii, Holandsku.
• Vystudovala právnickou fakultu na UK v Praze a za dalším studiem odcestovala do Curychu, kde absolvovala obor sportovní právo se specializací na právo fotbalové.
• Loni v červnu se stala předsedkyní Odvolací a revizní komise Českomoravského fotbalového svazu.
• Pracuje v advokátní kanceláři, jako právnička pracovala i v Bruselu a Curychu.
• Mluví plynně několika jazyky. Je svobodná.

"Domnívali se, že nemůžu vědět ani to, co je ofsajd. Takže jsem byla nucena pořád někomu něco dokazovat, byla jsem v nevýhodě," vzpomíná Markéta Haindlová na svoje začátky, kdy se loni v červnu ujala funkce šéfky odvolací a revizní komise. Což zjednodušeně řečeno obnáší, že má poslední slovo ve fotbalových sporech: hráč například dostane trest za nesportovní chování na hřišti, odvolá se a jeho případ jde právě k této komisi.

Jako právnička získala vzdělání, které mnoho lidí na světě nemá: po právech na pražské Univerzitě Karlově pokračovala ve studiu v Curychu, obor sportovní právo. Specializovala se na to fotbalové. Když dostudovala, přemýšlela, že zůstane ve Švýcarsku. Pracovala tam pro advokátní kancelář a návrat do Česka neplánovala.

Jenže jednoho dne zazvonil telefon a tam se ozvalo: "Dobrý den, tady Ivan Hašek." Chtěl, aby kandidovala na předsedkyni odvolací a revizní komise. Představoval si tam člověka se vzděláním ve sportovním právu a také někoho, kdo nemá fotbalovou minulost.

Na nabídku kývla. "Kdybych věděla vše, co vím dnes, asi bych do toho nešla," naráží na problémy českého fotbalu, který sužuje korupce a třeba i problémy s fanoušky na stadionech, kde je kvůli násilí často nebezpečno.

"Mrzí mě to, zvlášť když v zahraničí vidím, jak to tam funguje. Líbilo se mi, že v Dánsku, Holandsku i v jiných zemích západní Evropy chodí běžně na fotbal celé rodiny, berou s sebou malé děti. Fotbal je fantastický nástroj k tomu přivést děti ke sportu. I proto mě mrzí, že předobraz fotbalu není v Česku dobrý, že je spojen s uplácením, násilím na stadionech, za což samozřejmě můžeme i my fotbaloví funkcionáři," uvědomuje si šéfka jedné z komisí na fotbalovém svazu.