„Nedobře fungující sebevědomí obvykle způsobuje, že jednám neklidně, v šoku,“ tvrdí psycholožka Magdalena Dostálová. | foto: Archiv Magdaleny Dostálové

Psycholožka: Kdo si nevěří, kope jako tonoucí a topí i své zachránce

  • 58
Za problémy v partnerských vztazích stojí často nízké sebevědomí jednoho z dvojice anebo i obou z páru. „Když si nevěříme, jednáme obvykle neklidně a v šoku. Asi jako když se topíte a kopete kolem sebe a jste schopni utopit i ty, kdo se vás snaží zachránit,“ vysvětluje psycholožka Magdalena Dostálová.

Trpí ženy nižším sebevědomím než muži?
My ženy o tom dokážeme víc mluvit, muž se tím nebude tak chlubit.

PhDr. Magdalena Dostálová

  • Narodila se před 48 lety v Brně.
  • Vystudovala Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity obor anglistika v Brně a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy obor psychologie v Praze.
  • Působí jako psycholožka a psychoterapeutka v Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy v Praha 2, Mánesova 53.
  • Publikuje v novinách a časopisech, vystupuje v televizi a rozhlase, povětšinou k tématu psychologického poradenství.
  • Je vdaná, má tři děti. 

Co je největším nepřítelem sebevědomí žen?
Srážení okolím a zvlášť v hodně citlivém věku, zejména okolo puberty, ale už i dříve. Sebevědomí dětí dokáží poničit nelaskaví rodiče, kteří tlačí na výkon. Holčička z takové rodiny si potom hledá partnera, který je osobnostně svým způsobem vyšinutý a někdy pokračuje v té strategii rodičů a podobně ji sráží. Žena, která se v dětství od rodičů dozvěděla, že ji měli neotřesitelně rádi i to, co se jim na ní líbí a taky na čem by mohla zapracovat, vyroste v ženu, která vedle sebe žádného agresora dlouhodobě nesnese. Bude se mu bránit.

Co je zdravé sebevědomí?
Sebevědomí je vědomí sama sebe, toho, co já v tom světě znamenám, kde je moje místo, kam až zasahují moje potřeby, anebo kde narážejí na potřeby někoho jiného. Má několik složek a někdy máme tendenci ho zaměňovat za průraznost takzvaně přes mrtvoly. Jeho součástí je však i citlivost k okolí.

Do jaké míry je schopnost zdravého sebevědomí vrozená a do jaké získaná?
Jsem přesvědčená, že je z velké části získaná. Vrozené předpoklady hrají opravdu minimální roli. Na míře sebevědomí se více než jinde projevuje ten princip, že děti víc ovlivňuje ne to, co jim říkáme, ale to, jak se sami chováme. Děti nás velmi zdatně a věrně kopírují. Dítě nesebevědomé matky na tom se sebejistotou bude pravděpodobně hůř, než to, jehož máma na sobě krůček po krůčku pracuje a třeba s ním své poznatky i částečně sdílí. Dítě nasává její zkušenost i to, že věřit si, je něco, o čem je třeba přemýšlet. Samo bude připraveno na sobě pracovat.

Poznám, jestli mám tu pravou míru sebevědomí?
To je složité, často nemusí být vyrovnané ve všech sférách a pak ho máme i nemáme - jak v čem. Jsou oblasti, kde si věříme neotřesitelně a pak jiné, v nichž nemáme žádné zkušenosti ani zážitky a teprve se učíme ho mít.

Poraďte mi

Psycholožka Magdalena Dostálová pravidelně odpovídá každé pondělí pod vašimi příběhy z cyklu Poraďte mi.

Ilustrační snímek

Poznáme podle nějakého signálu, že se nám sebevědomí nedostává?
Když se náš život odvíjí od někoho jiného, od pohody nebo nepohody někoho jiného. Typicky to bývají ženy, které se všeho vzdají ve prospěch muže a dětí - zelené vdovy, taxikářky, které v životě nemají nic pro sebe. Děti je potřebují méně a méně, muž je málem považuje za vybavení domácnosti a žena ztrácí hodnotu sama sebe, protože ji už nemá od čeho odvíjet. Snadno potvrzuje sebe sama, když je dítě malé a bezpodmínečně ji potřebuje. Pokud ale tyhle ženy zůstávají doma desítky let, jsou nešťastné, často pijou, jsou nevěrné a uvízly v bludném kruhu. Hodně zjednodušeně řečeno by jim pomohlo, kdyby měly čas pro sebe a svůj koníček. Jsem zastáncem toho, že by se měly vracet do práce anebo se věnovat charitě. Měly by mít nějaký výrazný zájem, aby zkrátka dělaly něco, co bude jejich čas naplňovat v dobrém slova smyslu.

Takže když uklidí, postarají se o děti, nakoupí, uvaří teplou večeři, to ženám dnes k sebevědomí nestačí?
Do nějaké předškolního věku třeba ano, ale starší děti už jsou s mámou v dalekou volnějším kontaktu než ty malé. Starší potřebují víc času pro sebe a mámu už nezaměstnají tak intenzivně. A co najednou s tím volným časem? Taková žena si najednou neví rady, čím ho vyplnit.

Když neví, jak si čas zaplnit a co by ji těšilo, tak si má „koníčka“ poručit?
Přijít na to, co bych chtěla dělat, je součást práce na vlastním sebevědomí. Poručit si to za každou cenu, to asi ne, ale je dobré pracovat sama na sobě. Stává se, že ženy po mateřské mění práci i proto, že plný úvazek s dětmi není možný, vrhnou se do podnikání, což je to přesně ten čas, který pak má ta žena jen sama pro sebe.

Čtyři kroky pro zdravé sebevědomí

Ilustrační snímek

Jak najít, co by ji těšilo?
Může si to najít sama, ale samozřejmě se může obrátit na druhé, protože pro někoho hraje velkou roli, že může své myšlenky vyslovit nahlas, a tím si je utřídit. Může se obrátit na psychologa i na kouče, kteří ji provedou jejím vnitřním světem a sama si tak přijde na to, co kdy ji v životě bavilo, jak se to měnilo, jaký vliv měli rodiče...

Kdy se nejvíc formuje naše sebevědomí?
Pochopitelně ho nejsnáze a nejpřirozeněji získáváme v dětství v původní rodině. Dítě se rodí egocentrické. Všechno se točí kolem něj, což je v pořádku. Až my rodiče ho učíme, že všichni máme svoje potřeby. Tím, že i my si je přiměřeně k jeho věku nárokujeme, získává zkušenost, že k tomu, abychom byli dobrými rodiči, si potřebujeme také někdy odpočinout. Opičí láskou, která ho staví na piedestal, mu naopak škodíme. Nenaučí se, že ostatní mají své potřeby a při vstupu do školky může mít problém. Jakmile vstupuje do kontaktu se sociálním okolím a jeho sebevědomí se mohutně rozvíjí, mělo už by být připraveno rodinným zázemím.

Vyvíjí se odlišně sebevědomí u dívek a u kluků?
Kluci mají od mala jednu výhodnou schopnost: umí šetřit energií. Když ji na něco vydávají, tak sakra dobře musí vědět, proč to dělají. Vždycky je ale zapotřebí, aby mělo dítě vzory od obou rodičů. V zásadě je jedno, jestli jsou stejného pohlaví, nebo ne, ale je důležité, že jsou dva, protože dítě potřebuje zažít dva trošku různé přístupy. Má vrozené nějaké osobnostní předpoklady a potom okoukává strategie rodičů. Jestliže oni bagatelizují svoje úspěchy a nedovolí si o nich mluvit, přesměrují své nízké sebevědomí i na děti. I když je budou stokrát chválit, nepomůže to, dokud si neuvědomí, že i oni by měli pracovat sami se sebou.

V čem rodiče často chybují?
Volí nejjednodušší, ale ne nejlepší strategii - totiž dítě zastrašit. Silou se domáhají autority, která když řekne, tak to tak bude. A to i za cenu, že dítě příkazu nerozumí. Poslechne ale, protože se bojí. V takovém prostředí vyroste člověk, který je nesebevědomý, sám se nedokáže rozhodnout a stále bude čekat na to, až mu nějaká autorita něco přikáže. Případně se sám „překlopí“ do autoritáře a bude za despotu. Strategie vysvětlování je rozhodně těžší. Spočívá v tom, že, když po dítěti něco chceme, snažíme být srozumitelní. Nemusí jít o složitou přednášku, ale pár větami naše rozhodnutí vysvětlíme. Může se stát, že nám dítě rozumí, a přesto nereaguje, protože zkouší posouvat své hranice. Pak je na místě zavelet. Tímhle způsobem vychováme děti, které s námi budou občas diskutovat, místo aby hned poslechly, ale je to pro ně cenné. Ve vnějším světě pak totiž nebudou jako ovce následovat mnohé nesmyslné příkazy. Bude jim jasné, že investují-li do něčeho svou energii, musí vědět proč.

Jak to, že v některých jiných zemích se daří vychovávat sebevědomé lidi? Není to proto, že od mala jsme hodnoceni podle chyb, nikoliv podle úspěchů? Už ve školách učitelé nehledají, co umíme, ale červeně zvýrazňují to, co se nepovedlo?
To bude trvat ještě několik generací, než se to změní.

Věříte si? Otestujte se

Ilustrační snímek

Především dívky a ženy své sebevědomí vztahují ke svému vzhledu. Proč?
Řekla bych, že se to v posledních deseti letech genderově stírá. I kluci se upínají ke vzhledu. Děti jsou „stádní“, hodně se porovnávají jak mezi sebou, tak je ovlivňuje kulturní vliv okolí. V našich měřítkách to je aktuálně kult štíhlého těla, kdy zdravý znamená štíhlý, ačkoliv tak to vždycky platit nemusí. Děti se v tom hledají a rodiče jim mohou hodně pomoct, pokud neadorují vzhled. Stačí jen třeba říct, že je fajn, když dbají na to, jak vypadají a zároveň připomínat jejich další klady, v nichž mohou najít uspokojení.

Je fyzické sebevědomí pilířem toho, do jaké míry si věříme?
Nemusí být. Děti hodně reagují na to, co jim říká rodina. V určitém věku potřebují od rodičů - a dívky zejména od tatínka - slyšet, že jsou nejkrásnější holčičky, aby se jim dostalo jistého „zasycení“ potřeby fyzického sebevědomí. V pubertě, kdy do hry vstupuje i to, že se stanou objektem kluků, kteří zas právě v tom věku objevují hlavně dívčí křivky, budou se sebevědomím na jiné startovní čáře. Zdravý přístup se vyznačuje tím, že se nechci kvůli někomu předělávat a naučím se být spokojená taková, jaká jsem.

Dospívající dívky si častěji než kluci přejí studovat psychologii. Nesouvisí to právě s jejich nízkým sebevědomím, kterému chtějí studiem pomoct?
Někdy to opravdu vyplývá z nesebevědomí. Když jsem já začínala studovat psychologii, říkalo se, že buď ten obor studují ti, co mají problémy sami se sebou, anebo ti, co mají něco závažného v rodině, případně pak samaritáni. Ženy jsou obecně sociálně citlivější, takže chtějí-li studovat psychologii, odráží to do jisté míry fakt, že si přejí být v dobrém kontaktu s okolím, což začíná u toho, že porozumím lépe sama sobě.

Souvisí nízká míra sebelásky s nárůstem plastických operací, jejichž cílem je zastavit stárnutí?
Jsou sebevědomé ženy, které si pro radost nechají udělat nová prsa nebo víčka a s jejich sebevědomím to nesouvisí. A pak ty zamindrákované, které podstoupí kde co, a radost jim to nepřinese a v sebevědomí nepomůže. Dneska je tlak na to, abychom dlouho vypadaly dobře, takže když nebudeme péči o vzhled přehánět ani vnucovat okolí a budeme ruku v ruce dělat něco pro to, abychom se i uvnitř sebe samých cítily dobře, tak proč nějakou plastickou operaci nepodstoupit? Když se ale zeptáte mužů, tak zjistíte, že nějaká kila navíc nehrají roli, že i když se jim třeba nelíbí sto procent partnerčina vzhledu, nehraje to až takovou roli. Je jim dobře s takovou partnerkou, která je sama se sebou v pořádku.

Platí ještě, že ženy se sebou obecně víc pracují, zatímco muži spíš problémy vytěsňují?
Tradičně to tak bývalo. Ale ve své poradně vidím, že se to vyrovnává a mužů chodí čím dál víc. Jsou připraveni o sobě mluvit a na sobě pracovat, což je pro mezilidské vztahy jen dobře. Je to odraz i toho, že chlapi ztratili svůj původní post ve společnosti - už nejsou jedinými živiteli a ženy se bez nich vlastně obejdou. Je na nich, aby zvládli tuhle změnu rolí - často ji přesunou do rodičovství a tam jsou mnohem aktivnější než dřív. Pokud jsou ženy schopné to vidět a ocenit je za to, tak je to skvělé.

Nejsem typická ženská, tvrdí ženy s nízkým sebevědomím

Ilustrační snímek

Co tahle změna rolí dělá se sebevědomím obou? Pokud muž vydělával a teď - když to přeženu, míchá doma kaše a přebaluje - jak si váží sám sebe a váží si ho žena?
Je to všechno o vzájemném respektu k jakékoliv práci, kterou vykonáváme. Dřív muž vydělával a žena se starala o domov a děti. Na rozdíl od současnosti se sféry zájmů pohlaví neprolínaly. Dnes je dobré si dopředu promluvit, jak si oba společné soužití a výchovu dětí představují. My ženy jsme citlivější, máme blíž k emocím a tvoříme bezpečné domácí prostředí. Chováme-li se tradičně žensky a jsme schopné vidět a pochválit, co muž udělá, tak nám to bude velmi pravděpodobně vracet. Zatímco když na něj budu jen přísná a kritická a budu vidět samé nedostatky, tak mi nemá co vracet. Jsem přesvědčená, že když se vzájemné ocenění v páru nedaří, vyplatí se, aby s tím začala žena. Aby v sobě našla to, co v nás je, tedy schopnost pečovat o vztahy, o domov.

Naše babičky si byly ve svých rolí dost jisté, kde se to tedy zvrtlo?
Jak se naše zájmy nyní prolínají, chceme se dnes někdy chlapům úplně zbytečně za každou cenu vyrovnat. Role muže a ženy nikdy nebude stejná. Jako kdybychom se narodili s černou kůží a urputně se snažili si ji vybělit. Takový efekt nikdy nebude dobrý. Jednodušší strategie je přijmout to, co mi bylo dáno a s tím nakládat nejlépe, jak dokážeme, což je v zásadě jednoduchý selský rozum.

Přichází k vám do poradny hodně žen, za jejichž problémy stojí právě nízké sebevědomí?
Často ruku v ruce s problémem, s nímž přijdou. Nízké sebevědomí obvykle způsobuje, že jednáme neklidně a v šoku. Asi jako když se topíte a kopete kolem sebe a jste schopni utopit i ty, kdo se vás snaží zachránit. Podobně, jako když je v přístroji jedna špatná součástka, která nakonec zničí celý přístroj. Vztahy jsou jako fyzika: pokud na předmět vyvíjíte sílu, nepůjde vstříc, ale naopak. Chci-li druhého silou změnit a uzpůsobit k obrazu svému, nepůjde mi vstříc. Musím tlak povolit a ideálně ještě začít pracovat sama se sebou. Tlak pomine, druhý se může nadechnout a pak se může rozhlédnout a rozhodnout, jestli se přikloní ke mně, nebo ne. Je to těžké, protože máme přirozenou tendenci mít nad věcmi kontrolu a v tu chvíli ji vlastně pomyslně ztrácíme. Že tím získám dobře fungující vztah? To je sice hezké, ale protože efekt není okamžitý, vítězí naše úzkost a my se držíme té destruktivní kontroly.

Co může sama žena udělat, když si dost nevěří?
Hledala bych na jejím místě něco, v čem bych se cítila spokojená, v čem budu mít alespoň drobně pocit, že se mi něco povedlo a nebude to navázáno na partnera. Může to být třeba běh a radost z toho, že nevyplivnu plíce, nebo začnu tvořit rukama... Drobnou radost mi může přinést výsledek nějaké činnosti, do níž jsem investovala energii. A ještě by bylo fajn, aby ta moje činnost, při níž dobíjím baterky a odpočívám, nebyla jednorázová, ale měla kontinuitu. Odměnou mi bude pohodovější fungování ve vztahu i v rodině a častější úsměv, což ostatní jistě ocení.