Co máte jako krizový psycholog na ministerstvu vnitra konkrétně na starosti?
Na Odboru bezpečnostní politiky se specializuji na krizovou komunikaci a psychologickou a psychosociální pomoc při mimořádných událostech. A to směrem k občanům, k bezpečnostním sborům (policistům, hasičům) i k pracovníkům krizového řízení. Jak postupovat, aby byli odolní, jak u nich snižovat míru stresu, aby si do života nepřenášeli prožitou zátěž, a podobně. Záchranné sbory sice mají vlastní psychology (u policie jich je 55, u hasičů 18, k tomu tam pracují stovky dalších expertů poskytujících krizovou pomoc na místech mimořádných událostí), s nimi spolupracujeme v rámci integrovaného záchranného systému. Někdy sám vyjíždím k policistům po náročném zásahu, když například při akci zemře jejich kolega. Teď se ovšem na ministerstvu zaměřuji zejména na pandemii covidu-19 a také na koordinaci psychologické pomoci 50 Bělorusům, kteří byli do Česka přivezeni na léčení. Jde o lidi, kteří si tam prošli násilím při demonstracích, při policejním zadržení, někteří byli mučeni či jsou režimem pronásledováni.
Když Čechy potká nějaká mimořádná událost, reagují racionálně, rychle, chytře a flexibilně. Jsme tvořiví, například na 3D tiskárnách jsme viděli vývoj všech možných prostředků proti covidu-19 a od nás to svět zase zkopíroval dál.