V 1. třídě jsem měla úděsné písmo, postupem času, a taky díky tréninku(úprava sešitů byla za mého školního mládí významným podílem celkového hodnocení), mám nyní velmi úhledný rukopis, takže na klávesnici píši málo, bojuju s překlepy a vynechanými písmeny...Nechystám se ručně psaný text nahradit psaním na počítači či psacím stroji, ručně píšu velmi ráda, posílám i blahopřejné pohlednice a sem tam i nějaký dopis.

O prázdninách ze třeťáku do čtvrťáku jsem si buď přeležela ruku nebo čert ví, ale od té doby píšu jako dysgrafik, pokud musím psát na rovném stole. Nejsem už schopná držet tužku správným úchopem (jak kdyby nešly zatnout ty správné svaly, ale neupadla jsem, nenarazila si ruku, nic) a zkroutit ruku tak, abych na rovné podložce psát mohla. Dneska ani nevím, jak jsem zvládla čtvrťák, jen si pamatuju, jak mě první psací hodina úplně šokovala. Na vejšce mě zachránilo jen to, že jsme většinou byli v posluchárnách, kde stolky nebyly, a psala jsem nohu přes nohu a na koleni, což jsem relativně neměla problém. Ale dodneška nevím, co se změnilo, proč jsem najednou nemohla psát jako dřív.

Jo a nerelaxuji, jsem ve stresu, protože začnu přemýšlet jak se co píše, půl hodiny hledám jinou variantu a nakonec....

Myšlenka možná dobrá, ale ani já nepřečtu co jsem to vlastně napsala a nikdo mi neopraví pravopis. Již na škole po mně chtěli protokoly z laborek psané na psacím stroji.

Tak jsem se právě dozvěděla, že chodím do práce relaxovat. Snad to vedoucí nezjistí, jinak budu platit za to že tam chodím.

Rukou píšu často a rád.

připojuji se. A souhlasím s článkem v tom, že vytváření psaného textu je velmi uklidňující a meditativní činnost.

nenávidím psaní rukou. jakmile to šlo, psala jsem i soukromé dopisy na starém mechanickém psacím stroji. možná mám nějakou dys-, čert ví, určitě ale mám zkříženou lateralitu, při psaní rukou vynechávám písmena, přehazuju slabiky, písmo je nečitelné, obtížně se soustředím na to, co píšu, protože veškerou pozornost musím věnovat tomu, abych to vůbec napsala, chytá mě křeč do ruky až po rameno, prostě fujtajbl. sláva klávesnici.

Víte, je zajímavé, jak přesně dokážete definovat, co způsobuje Váš problém s psaní, v praxi je to spíš tak, že člověk postižený dysgrafií si ani neuvědomuje, že má v textu vynechaná písmena, přehozené slabiky apod. Trochu mi to zavání tisíci důvody, proč to nejde, než hledáním jednoho způsobu, jak by to šlo, ovšem nechci v žádném případě vynášet ukvapené soudy. My jsme v první třídě půl roku psali pouze tužkou, pak jsme podle toho, jak jsme to zvládali, pomalu!!! přecházeli na plnicí pero. Moje děti už třetí měsíc(v 1. tř.) psaly číňanem, děs běs hrůza, jak to vypadalo. Nechci vidět, čím se píše na základní škole dnes

Patrim mezi tech 5% ... na PC pisu i veskere poznamky, vzkazy na dvere nebo seznam na nakup. Hned vedle nej mam i jehlickovou bankovni tiskarnu (jake maji na postach) a vsunu do ni A6ku na kterou si to vytisknu. Takova tiskarna je i na doma idealni na nadepisovani obalek nebo tisk poznamek. Na delsi elaboraty mam samozrejme inkoust a laser. Rukou se akorat podepisuji.

Bla bla. Písmo není nic evolučně dané. Je to výmysl jen posledních pár tisíc let a je mi úplně jedno, že se psané písmo nahradí textem na počítači.

Doba tam směřuje a nelze to zastavit.

Ivane, ivane, ty hlavo d...... Nic jsi nepochopil.