„Strach jsem neměl, jen tíseň a napětí. Šel jsem do neznáma,“ vzpomíná dnes jedenašedesátiletý Mynář. Těsně před operací si pamatuje na klidné úsměvy lékařů v čele s profesorem Vladimírem Kořístkem.
Když se probudil, věděl, že ještě nemá vyhráno. „Ale strašně jsem se těšil, až mě navštíví rodina,“ říká. Do žil mu doslova lili i dvacet infuzí s výživou denně. Postupně mohl jíst bujony. Překonal kritických prvních šest týdnů a s menší komplikací i roční hranici.
„V brožurce jsem se chvíli po operaci dočetl, že pacienti žijí průměrně ještě pět let. Z toho mi nebylo dobře. A překonal jsem to už pětkrát,“ usmívá se teď Mynář, nadšený myslivec a rybář. Po basketbalu, který hraje s kamarády, si někdy dopřeje i jedno pivo.
Před operací člověka brněnští lékaři trénovali na prasatech. Celkem přenesli játra 150 zvířat. „Chtěli jsme to mít natrénované tak, aby nám nikdo neumřel. A povedlo se,“ říká profesor Kořístek s pohledem na Mynáře.
I dnes patří transplantace jater ke složitým operacím. Odborníci v Brně a v Praze zvládnou voperovat nová játra sto lidem ročně.
