Hříšníkova matka slíbila, že synovi domluví, nicméně doma přesně nevěděla, jak na to. Že se holčičkám nemá dívat pod sukni, protože jim to může vadit, ještě vysvětlit zvládla. Ale co s prsy? "Nemůžeš kreslit prsa, když máte malovat sněhuláky," zkusila. "Prsa jsou lepší," argumentoval Míša.
"To je možné, ale paní učitelka se má poslouchat, takže jsi měl malovat sněhuláky." "A když si budeme malovat, co chceme, tak můžu malovat prsa?" pookřál nadšenec pro ženské vnady. "Ne, prsa se ve školce nemalují vůbec." "A proč?"
A co teď? Argument, že to není slušné, vyvolal další palbu otázek. "Jsme neslušní, když nám v pokoji visí ten obraz, kde má paní namalovaná prsa?"
Nakonec Míša navrhl, že prsa bude malovat jen doma, když se to paní učitelce ve školce nelíbí. A holkám pod sukně už s takovou naléhavostí nakukovat také nebude, protože mu rodiče ukázali knížku, kde byly obrázky, jak to mají kluci a jak holky. Snad mu to aspoň na nějaký čas vydrží…
Žádná neslušnost. Temperament
Podobné projevy dětí nejsou ničím výjimečným a je především na rodičích (a učitelích), jak danou situaci ustojí. Podle psycholožky Ilony Špaňhelové je v předškolním věku, tedy přibližně mezi 4. až 5. rokem, přirozené období, kdy dítě zkoumá své pohlavní orgány. A zajímají je samozřejmě i orgány pohlaví druhého.
"Projevuje se tak jeho zvídavost," říká dětská psycholožka. "A ta je často akčnější u dětí temperamentnějších, chtivých nových poznatků. Může to být také u těch, které nemají doma sourozence, kde je v domácím prostředí sexualita větší tabu a dítě nikdy nevidělo rodiče ani ve spodním prádle, nebo je naopak velmi otevřená, kdy rodiče neurčili dítěti hranice."
V bazénku na Adama a Evu?
Zatímco někteří zmíněnou "zvídavost" vítají coby projev dětské inteligence, jiní v ní mohou spatřovat neslušnost. Názory dospělých se různí a doba občas nahrává těm, co za zvrácené považují třeba i společné převlékání dětí ve školkách.
"Jak jsme někdy zmateni a nevíme, co je správné, uvedu na příkladu rozhovoru, který jsem měla s paní učitelkou z mateřské školy," říká psycholožka Dana Štěrbová ze Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu.
"Vyprávěla mi, že nechala děti předškolního věku v době velkých veder běhat nahé a čachtat se v bazénku. Reakce dětí byla normální, věnovaly se hře a trochu i sobě. Při diskusi jsme ale s kolegyněmi narazily na problém, zda by nahota dětí vyhovovala všem rodičům, protože nevíme, zda u nich v rodině je nahota běžnou záležitostí," uvažuje odbornice.
Tato diskuse by pravděpodobně nevznikla, kdyby paní učitelka nebyla stejně jako my všichni ovlivňována informacemi z televize, rozhlasových pořadů a odborných a populárních článků, zaměřenými na sexualitu a zejména možné formy zneužití dětí od raného věku. "Co je tedy normální?" ptá se Dana Štěrbová. "To, co je pro ni jako učitelku s letitou praxí přirozené, nemusí být přirozené, normální a správné pro rodiče…"
Chápat, ale usměrňovat
Ať už ale v tomto směru zastáváme kterýkoliv z názorů, je dobré mít na paměti, že dětská zvídavost a fantazie má občas bezmezné hranice, přičemž i ty zdánlivě "nenormální" věci jsou pro děti zcela přirozené. A patří sem právě i to, když kluci ve školce zvedají holčičkám sukně, malují prsa přes celou čtvrtku či si porovnávají mezi sebou pindíky. Na rodičích pak je jen citlivě a s nadhledem dítě usměrnit, leč netrestat, nepeskovat a nevyčítat stylem: "Cos mi to zase udělal za ostudu!"
"Zkoumání sebe sama a prozkoumávání druhého pohlaví je v tomto věku u dítěte normální," upozorňuje doktorka Špaňhelová. "Bylo by spíš zvláštní, kdyby k ničemu takovému nedocházelo. Rodič by si měl v každém případě dítěte dobře všímat - jak se pozoruje, zda má tendenci se s kamarádem druhého pohlaví zavírat v pokojíku a co tam dělají. Měl by je citlivě vést k cudnosti i k tomu, co se má a nemá v kolektivu dětí dělat a proč."
