To nám vyhovovalo, jí nikdo nehádal patnáct, díky tomu jsme mohly spolu chodit za klukama.
Nejvíc se nám líbila dvojčata Petr a Pavel, byli - a jsou - moc hezcí. Oni ale praktikovali stejnou taktiku, na rande zásadně chodili oba, tím pádem k intimnostem nedocházelo.
My už si na ně myslely, ale oni se fakt chovali jako malí kluci. I když jim bylo osmnáct, furt někde jezdili na kolech a blbli s kamarády. Nakonec se nám je přece jen podařilo oddělit.
Petra, kterého jsem chtěla já, i když to bylo vlastně jedno, když je člověk nerozeznal, se nám podařilo za pomoci falešných vzkazů vlákat k nám domů, Pavla k rybníku, kam se za ním vypravila ségra. Vše se odehrálo o prázdninách, kdy naši byli v práci.
Tak trochu znásilnění
Hned mezi dveřmi jsem se na něj vrhla, vědoma si toho, že další příležitost se hned tak nemusí naskytnout. Nejdřív se trochu cukal, ale nakonec nás oba přemohla touha a skončilo to krásným a vášnivým milováním.
Ségra s Pavlem v přírodě sice napoprvé takový "úspěch" neměla, ovšem netrvalo dlouho a i ona se dočkala. Já sice v sexu překypovala aktivitou, až mně bylo divný, kde se to ve mně vzalo, ovšem jinak, co se ho týče, jsem byla naivní venkovská husa.
Navíc za bolševiků, kdy se to semlelo, se antikoncepce skoro nepoužívala, možná ještě v Praze. Že naprosto neomylně zafungoval zákon schválnosti, je celkem jasné...
Jak bylo tehdy zvykem, bříško přikryla svatba - dokonce dvojnásobná. Rodiče z obou táborů sice nejásali, ségře ještě nebylo šestnáct, ale zabral na ně argument, že je to přijde levněji. A je to vlastně jedno, když se mají rádi.
Naši nám hrozně pomohli s bydlením. Vzali k sobě babičku, čímž se uvolnil její domek, a během dvou let, než se ségře narodilo první dítě, pro ni přistavěli další patro. Víceméně společné soužití klapalo bez problémů a nebýt jedné události, tak jsme, jak se říká v pohádkách, žili šťastně a spokojeně až do smrti.
Martin a Týna
Můj syn, Martin, si odmalička výborně rozuměl se svou sestřenicí Kristýnou - shodou okolností mám dva syny, ségra dvě dcery! Když spolu po pubertě začali chodit, všichni to brali za přirozenou věc, i když vztah mezi bratrancem a sestřenicí je i dnes poměrně netradiční.
Vzhledově - blonďák a černovláska - vypadali jako z filmu Modrá laguna. Ani povahově si podobní nejsou, Martin je klidný a hloubavý, Týna aktivní extrovert, ale asi i právě proto si skvěle rozuměli a doplňovali se.
Sice nebyli tak naivní jako my, nicméně i u nich se chybička vloudila, a Kristýna krátce po maturitě zjistila, že je gravidní. Přišla na to včas, takže se dalo něco dělat, ale řešení v podobě interrupce odmítli a obě rodiny je v tom podpořily.
Raději jsme ale před svatbou kontaktovali dva naše známé, právníka - prohlásil, že vztah je zcela v duchu zákona - a lékaře. Ten sice pokládal za nepravděpodobné, že by dítě bratrance a sestřenice mohlo mít kvůli blízkému příbuzenskému vztahu zdravotní problémy, ale pro stoprocentní jistotu doporučil laboratoř pro zjištění dědičných dispozic a chorob.
Sourozenci
Stačilo poslat vzorky poštou. Když došel výsledek, Martin nedočkavě roztrhl obálku. Hned potom zbledl a z roztřesených rukou mu vypadl dopis s krátkou zprávou. Naštěstí si udělal rychle vlastní závěr: v laboratoři se spletli!
Já se pro něj ohnula, ale manžel byl rychlejší. Když si to přečetl, musela jsem ho křísit, protože v něm bylo napsáno, že oba vzorky jsou po otcovské linii zcela totožné, což znamenalo, že Kristýna je jeho nevlastní sestra!
Když se probral, přiznal, že tenkrát naši léčku odhalili a z legrace se prohodili. Netušili, že by mohlo dojít k sexu, když to přeženu, ono to bylo tehdy z mé strany tak trochu znásilnění…
Je fakt, že když jsem šla s Petrem podruhé - tedy vlastně poprvé - neunikly mi drobné změny v technice a proporcích, ale já je přičítala na vrub nezkušenosti a vášni, taky to proběhlo hodně rychle.
Na další schůzky už šli "ve správném pořadí" a o záměně nikomu neřekli a nechali si ji jako své tajemství. Že by hned napoprvé mohlo dojít k otěhotnění, jim prostě nedošlo.
Stejně, nemělo cenu hrabat se v tom, co bylo, otázka stála úplně jinak: co dál? Podle právníka jde o soulož mezi příbuznými, na což pamatuje paragraf 245 až dvěma roky vězení!
Manželství by pak soud musel okamžitě zrušit. Na druhou stranu řekl, že stále platí: "kde není žalobce, není ani soudce". Výsledky DNA možná jsou někde v laboratorním archivu, ale neznají souvislosti, odtamtud nebezpečí nehrozí.
Blízký příbuzenský vztah se sice dá odhalit srovnáním krevních skupin dítěte a rodičů, ale naštěstí je stejné nemají a dělá se to jen na vyžádání, u sporů o otcovství, takže je dost velká šance, že se na to nikdy nepřijde.
David a Lukáš
I proto jsme se nakonec rozhodli pro pozici mrtvého brouka. Loni se Týně narodila jednovaječná dvojčata - David a Lukáš. Jsou naštěstí naprosto zdraví, ovšem jednu dost velkou zvláštnost mají.
Nevím, jestli to s tím vším může souviset, vypadají úplně stejně - až na vlasy! Každý má jinou barvu, přesně stejnou jako jejich rodiče.
Manžel s úsměvem podotkl, že to je přirozená ochrana, aby se nemohli později před holkama také vydávat jeden za druhého a nedopadli stejně jako oni.
Všichni jsou šťastní. Já teda taky, i když občas mě trápí výčitky svědomí, přece jen nás naši vychovávali podle Bible, i když nebyli zas přehnaně věřící. I proto se s tím zážitkem svěřuju.
Nebojím se ale ani tak Boha, jako toho, aby se to neprovalilo nebo se nerozešli. Zatím se děje pravý opak. Martin, který na domácí práce nikdy nehrábl, myje nádobí, luxuje, chodí i nakupovat. Snad to nakonec dopadne dobře, proč by také měli pykat za blbost rodičů? …. Prosím, poraďte mi.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 5. června 2009. Anketa je uzavřena.
