Ona

Matematička Marjam Mírzácháníová | foto: Getty Images

Matematička Marjam Mírzácháníová svou práci přirovnávala k psaní románů

  • 22
Vědecký svět oplakává předčasný skon přední světové matematičky Marjam Mírzácháníové, držitelky Fieldsovy medaile. Geniální vědkyně bude postrádána i svým manželem, českým informatikem Janem Vondrákem a šestiletou dcerou Anahitou.

Marjam se narodila 3. května 1977 v Teheránu. Jako malá dívka však ještě nepropadla světu čísel a nekonečných otázek. Každý den a každou noc před spaním si vymýšlela vlastní vesmír plný fantaskních postav a složitých zápletek a snila o kariéře vědeckofantastické spisovatelky.

O matematiku začala jevit zájem až na střední dívčí škole. Věda ji zaujala natolik, že se chtěla spolu s další spolužačkou zúčastnit matematické olympiády, které se do té doby za íránský národní tým žádná dívka nezúčastnila. Když ředitelka pochopila, že zájem i talent dívek jsou opravdové, podpořila je.

Dokážeš to jako první

„Byla velmi pozitivně a aktivně naladěná ve smyslu, že budeme sice první, ale my to dokážeme. Myslím, že to mě hodně ovlivnilo,“ zavzpomínala později Marjam v rozhovoru pro magazín Quanta. Dívky se v roce 1994 soutěže zúčastnily jako tým a Marjam získala zlatou medaili. Svět matematiky ji nadobro pohltil. O rok později, v osmnácti letech, pak na stejné soutěži dosáhla perfektního skóre a získala dvě zlaté medaile.

Marjam Mírzácháníová získala jako první žena prestižní Fieldsovu medaili za...

Po maturitě a získání bakalářského titulu na Šarifově technologické univerzitě v Teheránu v roce 1999 šla Marjam studovat na americký Harvard. Její práce i způsob uvažování udivovaly její spolužáky i profesory. Dokázala nad problémy přemýšlet dlouhé měsíce, někdy i roky. A při tom všem si udržovala optimistický postoj, který se zřejmě naučila od ředitelky své střední školy. Spolužáci i kolegové si práci s ní chválili, protože díky nakažlivému optimismu se všem i zdánlivě neřešitelné problémy zdály zdolatelné.

Marjam se zabývala zejména výpočtem plochy zakřivených objektů. Ve své diplomové práci řešila, kolik smyček kratších než určitá délka se vejde na daný hyperbolický povrch. Možná se vám to nezdá jako těžká otázka, ale z matematického hlediska je nesmírně složitá. Marjam se však nespokojila jen s nalezením řešení. Několik týdnů poté totiž oznámila vedoucímu své diplomové práce Curtisi McMullenovi, že použila své výpočty k novému potvrzení Wittenovy domněnky, která hraje významnou roli v teorii strun. Harvardskému profesorovi bylo prý hned jasné, že hledí na práci, která jednou skončí v učebnicích matematiky. V roce 2004 získala na Harvardu doktorát, následně se stala profesorkou na Princetonu a v roce 2008 se odstěhovala do Stanfordu.

Matematika je jako psaní románů

Matematický výzkum se podle ní určitým způsobem podobá psaní románů. „Máte různé postavy, které postupně lépe poznáváte. Věci se nějak vyvíjejí a pak se znovu podíváte na jednu postavu a vidíte, že je úplně jiná, než jaký byl váš prvotní dojem,“ popsala drobná matematička.

Íránský prezident Hasam Rúhání na Twitteru pogratuloval matematičce Marjam Mírzácháníové k prestižnímu ocenění.

Marjam byla i přes obrovskou práci a zásluhy ve svém oboru velmi skromná. Když jí přišlo e-mailem pozvání do korejského Soulu, kde měla převzít nejcennější ocenění ve svém oboru - Fieldsovu medaili, myslela si, že se do e-mailového účtu mezinárodního kongresu matematiků nabourali hackeři. Nakonec dorazila, i když již za sebou již měla první kolo chemoterapie kvůli karcinomu prsu.

Další matematičky v čele Ingrid Daubechiesovou pak utvořily skupinku, která Marjam v Soulu doprovázela a odváděla pozornost novinářů a fanoušků, která byla Marjam v jejím stavu ještě nepříjemnější. „Chtěly jsme jí pomoct oslavovat. Bylo to tak nefér - dostala se tak daleko a teď, když si to měla užívat, byla nemocná,“ uvedla matematička z Dukovy univerzity Ingrid Daubechiesová pro magazín New Yorker.

Marjam Mírzácháníová byla jedinou ženou a jedinou Íránkou, která kdy Fieldsovu medaili získala, povedlo se jí to v roce 2014. Fieldsova cena se uděluje jednou za čtyři roky (laureáti mohou být až čtyři) matematikům mladším 40 let. To matematičky znevýhodňuje, protože v těchto letech se mnoho žen soustředí na rodinu, kterou později již založit nemohou. Ženy se již mnohokrát od založení ceny v roce 1936 dostaly do užšího výběru, ale až Marjam se stala první ženskou nositelkou medaile.

17. července 2017

O všem přemýšlela dlouze a do hloubky

O tom, že si ji zasloužila, nebyly nejmenší pochyby, její práce ovlivňovala vývoj jejího oboru ihned po publikování a vstřebání vědeckou obcí. „Její práce otevírá nové oblasti výzkumu, které zatím teprve objevujeme,“ uvedl Curtis McMullen pro magazín Scientific American.

Lidé z jejího okolí mluvili o Marjam jako o ambiciózní a pokorné zároveň. Ambiciózní a nebojácná byla v určování svých cílů, kterých však dosahovala pokornou každodenní prací. Zároveň netoužila po slávě ani uznání, mediální humbuk kolem její osoby jí byl spíše na obtíž. Sama sebe prý někdy popisovala jako pomalou, ale podle jejích blízkých šlo spíše o to, že o všem přemýšlela velmi hluboce.

„Marjam byla jedním z mála vynikajících matematiků, kteří v sobě kombinují výbornou schopnost řešit problémy spolu s vhledem a zvědavostí zralého vědce,“ oceňoval na ní McMullen. Lidé, kteří uspějí na matematické olympiádě, ne vždy uspějí v matematickém výzkumu, protože obě prostředí vyžadují odlišné vlastnosti. Při matematické olympiádě je třeba rychle vyřešit úlohu, u které víte, že řešení má. Ale ve výzkumu potřebujete také dlouhodobé plánování a vytrvalost a v zádech máte stále otázku, jestli tento problém vůbec někdy budete schopni vyřešit. Marjam měla všechny tyto vlastnosti.

Láska s českým studentem

Marjam byla velice vytrvalá, silná a sebevědomá, i když tomu její drobná postava, nízce položený hlas a klidné šedomodré oči nenapovídaly. Velmi rychle však vyvedla z omylu českého studenta na MIT Jana Vondráka, se kterým se potkala během studií na Harvardu. Vyrazili si spolu zaběhat. „Je velmi drobná a já jsem byl docela ve formě, tak jsem si myslel, že to půjde dobře a ze začátku jsem opravdu běžel první. Jenže ona nikdy nezpomalila. Po půlhodině jsem toho měl dost, ale ona stále běžela ve stejném tempu,“ vzpomíná její dnes již manžel, profesor výpočetní techniky na Princetonu.

S Janem Vondrákem má Marjam také dceru Anahitu, které je nyní šest let. Dcera si prý o slavné matematičce myslela, že je umělkyně. Pro své výpočty zakřivených ploch si totiž Marjam neustále kreslila skici a obrázky, kterými zabraná do práce zaplnila klidně celý pokoj. Manželovi přitom připadaly všechny stejné. „Nechápu, jak takto dokáže pracovat, ale funguje to. Možná je to proto, že pracuje na tak abstraktních a komplikovaných problémech, že nemůže postupovat logicky krok za krokem, ale musí dělat velké skoky,“ zamyslel se Jan Vondrák pro magazín Quanta.

Její zatvrzelý postoj potvrzují i vlastní slova: „Nesmíte si všímat ovoce, které visí nízko, což není snadné. Vlastně si nejsem jistá, jestli je to nejlepší životní přístup, protože se přitom dost natrápíte,“ řekla s tím, že jí to však nevadí. „Život nemá být snadný,“ dodala.

Marjam Mírzáchániová zemřela 14. července 2017 na rakovinu prsu ve věku čtyřiceti let. Její ztrátu oplakává rodina, kolegové i celý matematický svět, který přišel o jeden z největších současných talentů. „Matematičky z celého světa si vzájemně píší a utěšují se. Láme nám srdce, že jsme přišly o tak nadanou matematičku a skvělý vzor tak brzy,“ popisuje zármutek matematička Ingrid Daubechiesová.

, pro iDNES.cz