Přesně nevím, kde se to vzalo. Když mě v pěti letech vzal táta poprvé na fotbal (tenkrát hrál Uničov ještě divizi), vypadalo to, že můj vývoj půjde normálním směrem. Před poločasem přišla bouřka a já ječela s každým bleskem víc a víc. "Neřvi, za chvilku je po tom," tvrdil táta. Nevěřila jsem a pro jistotu přidala správný holčičkovský argument – totiž, že je taky hrozná zima. To už táta skutečně nevydržel a odvlekl mě domů.
Pak se něco zvrtlo a na základní škole jsem začala číst noviny odzadu a na stadiony jsem chodila dobrovolně. A uchvátil mě i velký fotbal. Mistrovství světa ve Španělsku bylo prvním turnajem, který jsem celý sledovala v televizi. Asi mě uhranul ten maskot – vybavuju si jakýsi rozesmátý pomeranč...
Pak už jsem žádné mistrovství nevynechala.
Speciální zážitky mám třeba na skvělou jízdu Čechů v Anglii v roce 1996. Když jsme nečekaně porazili Italy, byla jsem zrovna s kamarádkami u moře kousek pod Benátkami. Italové tehdy byli strašně naštvaní na trenéra Sacciho, ale na českých rekreantkách si vztek nijak nevybíjeli. Naopak mě potěšili přezdívkou Bejbl. S tehdejším hrdinou reprezentace jsme měli totožnou barvu vlasů. Střih jsem snad měla lepší.
Minulé Euro jsem trávila v multikině, kde v jednom ze sálů pouštěli televizní přenosy. V životě by mě nenapadlo sledovat fotbal na filmovém plátně, ale byla jsem v sedmém měsíci a do zakouřených hospod jsem nechtěla. Snímek Česko – Nizozemsko považuju za jeden nejlepších v historii kinematografie.
Na mistrovství světa do Německa jsem se těšila moc. Můj první "výjezd"! Měla jsem lístek na Česko – Itálie, ten nejlepší možný zápas v nejhezčím možném městě! Ale... Jen jsem si ověřila, že já štěstí reprezentaci prostě nenesu. Ve své "divácké" kariéře jsem naživo viděla jen jeden jediný vítězný reprezentační zápas. (Letos nikam nejedu.)
Ale pozor! Zčásti jsem ženská. Během hry si všímám (pro muže nepochopitelných) detailů. Ráda třeba pozoruju brankáře ve chvíli, kdy se něco děje na druhé straně hřiště a on se nudí. Zrak mi přechází z odstínu modré na italských dresech, všimnu si, že čísla na zádech mají zlatá.
Ale jinak fakt nevím, proč se mám dívat na "Fotbal očima ženy".
Daleko raději mám totiž hokej.
