Je horko, to se tuky rozpouštějí samy. Na dovolené se dieta nedrží. Tu zmrzlinu si zasloužím, celý den jsem pádlovala. Jdem na jedno, nebo se mi usmaží mozek. Určitě byste sami uměli přidat nějaké další šidítko, jehož vinou se na konci prázdnin cpeme do džín jako gothaj do střívka od dietního párku. Pravda je ale taková, že potíme vodu, a ne tuk, pádlování v českém pojetí nepálí žádné kalorie a pivo je jak známo tekutý chleba. Se sádlem.
Hibernace vedrem
Léto jako období plné sportu a aktivity je podobný mýtus jako zimní rodinná pohoda kolem krbu. Výjimku tvoří radostně se hýbající lidé, kteří ale sportují celý rok a s nadváhou problémy nemívají. Pokud mezi ně nepatříte, nepočítejte s tím, že to v létě strhnete a že občasná partie badmintonu oprávní tři dvanáctky po obědě a pět po večeři.
Když jsou vedra rekordní, sedíme u klimatizace nebo ve stínu a snažíme se moc nehýbat, aby nás neklepla pepka. Když je teplo akorát a my jsme u vody, na vodě, na výletech nebo na rybách, podléháme falešnému dojmu, že se hýbeme mnohem víc než v zimě. Schválně si všimněte, kolikrát jste se za odpoledne na plovárně opravdu zadýchali. A navíc bohužel stopneme i celoroční sporty, jakkoliv sporadické, protože kdo by chodil do tělocvičny nebo posilovny, když je venku tak hezky?
Skleničko ty chlazená
Studené pivo, limonáda, margarita, frappé - všechny lákavé letní drinky jsou kalorické bomby. Je to podraz. Jahodový koktejl má ve dvou deci 1 700 kJ (hodnota lehké večeře), nealkoholické mojito, které by se mohlo zdát neškodným pitím, obsahuje ve třech deci 600 kJ, tedy hodnotu svačiny. A nejčastější hasič žízně, pivo, na tom taky není slavně. Půllitřík guinnesse vás zatíží 750 kJ, světlá dvanáctka 870 kJ a nealkoholické pivo 400 kJ. Jenže u jednoho půllitru zůstane jen málokdo. Ať je to jakkoliv nechutné (tedy bez chuti), občas se budeme muset napít na žízeň vody, nebo nás do plážového baru budou vozit na trakaři se zesílenou hřídelí.
Místo, kde se dobře kouří - z grilu
Konečně máte čas vidět se se všemi kamarády, které jste v zimě zanedbávali, slaví se zapomenuté i aktuální narozeniny, je svatební sezona a nám málokdy ruce osychají od mastnoty. Ožehlé a křupavé maso, vejdi a neuškoď! Bohužel, tento příkaz vyplnit nelze. Já vím, že je to těžké, ale pokud se nechcete po létě pokrytecky divit, proč vám ze šatníku padne akorát kostým Křemílka, trochu se šiďte.
Drůbeží a ryba je vždycky lepší než vepřové (700 kJ na 150 g masa versus 1 400 kJ na 150 g masa). Zelenina je vždycky lepší než maso. Housky nejsou dobré nikdy, chleba jen v době oběda. S omáčkami a dipy zacházejte spíš jako s kořením než jako s polevou. A občas je dobré představit si všechno, co jste za ten báječný večer u sousedů na chalupě spořádali, vyskládané na stole vedle sebe. Pak už si dalšího utopence nedáte.
Dva kopečky, jeden špek
Jeden tvarohový nanuk, případně jeden kopeček smetanové zmrzliny i s kornoutem se s oběma očima přimhouřenýma proti slunci dají považovat za vhodnou svačinu. Spíš dopolední než odpolední. Ale pokud se denně ochlazujete třemi až čtyřmi nanuky s obsahem kila cukru a patnácti éček, pak vám budiž sukně těsná. To samé platí pro jedovatě barevné mražené nápoje, které ostatně může konzumovat jen nadšené dítě nebo člověk, který chyběl na všech hodinách chemie. To si radši dejte jahodovou dřeň (600 g za 200 kJ) a doražte se jogurtem.
Dejte mi stoleček pod slunečníkem, zajímavý výhled a dobrou společnost a sním a vypiju cokoliv, abych tam mohla sedět co nejdéle. Jestli má vaše ideální léto podobný ráz, patříme spolu do skupiny lidí, co jedí a pijí jen proto, že sedí v restauraci. Jedno kafe ke druhému, pak dvojka vína, jenom polévka, no dobře, s chlebem, a pak ještě kapučíno na rozloučenou. To vlastně není žádné jídlo, ne? Můžeme jít klidně domů na večeři. Bohužel s dvoutisícovým kalorickým náskokem. Příště sledujte sami sebe jako Cajthamlová s Dolečkem v jednom. Neobjednávejte si jenom proto, že kamarádka si dává pohár a vrchní vás co pět minut vyzývavě oprašuje servítkem.
Přijela pouť, odjíždějí předsevzetí
Kdykoliv se jdeme pokochat mezi stánky, ať jde o historický trh (díky za české kováře), nebo klasickou pouť (mají zase opičky na gumičce, viděli jste je?), nevyhnutelně tam číhá ten, jehož dlouhé police pokrývají cukrovinky. Jak si na cukrkandl, turecký med, kokosový suk nebo žužu nevzpomenete celý rok, teď vás přepadne pocit, že je musíte mít. A taky ještě mandle v cukru a cukrový dudlík a perníkový mobil a támhletoho želé šmoulu.
Bulimici, neposlouchejte, ale v případě pouťových cukrovinek vyhraje ten, kdo si přetláská žaludek a ani je nedonese domů. Protože jestli jednou budou na cigaretách obrázky prokouřených plic, tak na všech sladkostech z pouti by měly být přetékající pasy, boulící se zadky a třaslavé nadloktí. (Abyste si nemysleli, že přeháním: turecký med 2 000 kJ v pouhých 100 g, mandle v cukru jsou to samé a perníkové srdce je nezdravým ekvivalentem opulentního oběda.)
Je nádhera, že se stmívá tak pozdě. V zimě padla tma o pět hodin dřív a v době, kdy teď mizí slunce za lesem, jsme už spali. Jenže… Když se najíte v sedm, kolem deváté si dáte něco malého a v půl jedenácté udeří plnokrevný hlad. Pokud je nablízku stánek s klobásou, víte dokonce velmi přesně, na co ten hlad máte. Někdy mám pocit, že konkrétně v Praze jsou ty stánky pojízdné a někdo mi je staví do cesty právě ve chvílích slabosti a nočního kručení.
Druhá večeře, třetí večeře...
Ještě nikdy jsem je ale nepřistihla v pohybu. Vždycky tam jen tak klidně svítí a obsluha znuděně na grilu obrací klobásky, které voní a voní a voní. Poctivá dvacetideková moravská klobáska má i s chlebem a hořčicí kolem 2 800 kJ. Ale existují i stánkaři, kteří prodávají cholesterolovou smrt: pět klobásek v housce s hořčicí a zelím (bratru 3 400 kJ). Jenže tváří v tvář jejímu půvabu jsou noční turisté ochotni tvrdit, že je tam zelí, a tudíž jde o salát.
Tajemné zaklínadlo
Důkazem toho, že na dovolené nás opouští soudnost a chováme se k jídlu jako narkomani, kterým někdo mává před nosem pytlíčkem bílého prášku známým z detektivek, je fakt, že většina lidí pořád ještě považuje středomořskou stravu za dietní. Nějak se všechny ty informace o olivovém oleji a rybím mase a spoustě zeleniny přetavily do představy štíhlých řeckých sedláků, hubených Turků, vychrtlých italských hospodských a kyperských trhovců, ze kterých koukají kosti.
Jenže středomořská strava není dietní, je zdravá, a to je velký rozdíl. Nehledě na to, že k ní tak nějak automaticky patří džbáneček či dva místního vína a panák tekutého dynamitu, který si musíte dát, protože majitel ho osobně pálí (zřejmě z medúz). Na dovolené se dieta nedrží, toho se klidně držte, ale zároveň si nepředstavujte, že budete týden večeřet půlky jehňat a grilovaný sýr a oni si to pak nechají bodří místní celníci na letišti, až se budete vracet domů. Kdepak, z toho bude nadváha, které se nezbavíte tím, že vyházíte věci z kufru.
Konec poplachu
Mám dojem, že špatných zpráv bylo tolik, že připravené povídání o ovoci už si nechám pro sebe. Ono léto není žádným nebezpečným obdobím číhajících cukrů a proradných tuků. Jen ho my, strávníci, kteří si často nevidí do pusy, nebezpečně považujeme za beztrestnou zónu. Pokud ale máte dojem, že bez piva, zmrzliny, klobás, cukrové vaty a smažáku v housce nemůžete žít, tak si to všechno dejte. Jednou. Pak se vraťte k rozumnému jídlu. A na mě si nestěžujte, já jsem vás dopředu varovala, že tenhle článek se vám nebude líbit.
