Proč je u nás ženská blogosféra spíše elektronickou obdobou Milého deníčku? Pokusím se to zjistit zkoumáním českých blogů druh po druhu.
Puberta zámečků zbavená
Na dívčí deníček patří zámeček s klíčkem. Chrání to nejen jeho pisatelku před necitlivým okem hrubého všedního světa za hranicemi jejího pokojíčku, ale také to chrání ten venkovní svět. Zejména před ňuňacími žblepty pro jistý věk nezbytnými, ale pro veřejnost toxickými.
Blogy daly bohužel dívčím deníčkům křídla a návštěvníky. Většinou nechtěné. Hledáte něco na Googlu a rázem spadnete do blogu nějaké Terinečky nebo Kočulinky Sweet Pink Honey 13. Je zvláštní, že své čerstvě vylíhlé pravdy o světě publikují zejména pisatelky, jejichž naivita a slabomyslnost až bolí. Ty zajímavé holky, jejichž pokojíčky nejsou od koberce po lustr růžovofialové, si deníčky nepíšou nebo je dobře schovávají.
Julie, Julia a eidam v těstíčku
Foodblogy neboli blogy o jídle jsou mojí osobní drogou. Čím méně sama vládnu sporáku a surovinám, tím víc mě fascinuje kuchyňská tvorba těch, jimž mouka neodporuje a maso se jim nevysmívá. Díky soutěži o narozeninový dort pro náš magazín jsem se například seznámila se stránkami paní Aleny Doležalové. To, co ona dokáže s marcipánem, dokázal leda Michelangelo s bílým mramorem. A v diskusi pod jejími fotkami najdete tolik užitečných informací jako v žádné knize.
Pravidelně také sleduji pokroky dvacetileté Anny Grosmanové, která na svém blogu po vzoru filmu Julie a Julia postupně vaří a peče všechny recepty z kuchařky Marie Janků-Sandtnerové. Kdyby se jí vždycky všechno dařilo, byla by to suchá samožerská nuda, ale naštěstí propojuje svoje gurmánské úspěchy s povídáním o tom, jak těžko se v Praze shání vemínko nebo jak nechutně se chová při přímém styku brzlík. Je "teprve" u 180. receptu, takže to ještě klidně stihnete dočíst, než projekt dokončí.
Foodblogerky (i foodblogeři, třeba slavný Cuketka), které svému řemeslu rozumí, dělají pro nás všechny mnoho. Učí nás jíst skutečné jídlo a ne odpadky, vážit si lokálních surovin a tradičních postupů, při kterých je slovo instantní bráno za vulgaritu. Bohužel je zatím stále ještě početně převyšují blogerky, kterým říkám frkačky. Frkni tam solamyl, frkni to na pánev, frkni jim to na talíř. Frkačky se ve svých blozích chlubí jídly za pár kaček, nahrazují kuře buřty a buřty šmakounem, dorty okrádají o máslo a docpávají je ztužovadly a ještě si své recepty nadšeně vyměňují.
Vysmívané posmívačky
Na jídelních blozích můžete slinit nad fotografiemi vypečených husí, na módních blozích byste měli žasnout nad autorčinou originalitou a schopností kombinovat styly a doplňky. Měly by je vést dívky a ženy se vzděláním a zkušenostmi v oboru, které výjimečně může nahradit geniální nevzdělaný talent.
Že máme jako národ v módním povědomí co dohánět, to je bez debaty. Národní kroj českých žen sestavený nezávislým pozorovatelem by zahrnoval špatně padnoucí džíny, výbojně špičaté nepohodlné lodičky a tílko s flitry (mladší varianta) nebo by se skládal ze silonové "hedvábné" halenky, sukně do půle lýtek a sandálů se silonovou ponožkou (starší varianta).
Zkrátka ideální terén pro fashionblogerky, jak se jim ve světě říká! Jenže. Zabrouzdejte si českými módními blogy a v devíti případech z deseti narazíte na sice pohledná, ale zmatená děvčata pod vrstvami oblečků z H&M nebo New Yorkeru. Případně, a to je ta horší varianta, na děvče, které se bez jakéhokoliv vzdělání (i sebevzdělání) vrhlo na batiku, háčkování, pletení a šití.
V českých vodách považuji za kvalitní čtení i koukání blog Módní peklo. Jeho autorka Ada je vtipná a zároveň profesionálně důkladná. Mé srdce si získala termínem "voživení" (barevně nepřirozený melír, nejčastěji červený, případně mnohoodstínový), uznáním, že i boty levných značek, když jsou z dobrých materiálů, vypadají hezky a dost vydrží, a do třetice - velmi pravdivým textem o tom, že obchody a značky se slovem ateliér v názvu většinou nabízejí svým zákaznicím hrůzné poloamatérské hadérky.
A teď vážně
Společensky nejtěžším kalibrem jsou blogy o politice, ekonomice a dění ve světě. Mezi ženami nijak masový jev. Tedy u nás. Jsou však i dámy, které jsou na světové síti dost těžké váhy. Bráno od konce byla za třetí nejvlivnější světovou blogerku označena Gina Trapani, softwarová vývojářka, autorka několika projektů pro americkou vládu a komentátorka všeho, co se týká počítačových technologií.
Druhou nejvlivnější blogerkou je Ariana Huffington, známá sloupkařka, autorka dvanácti knih, spoluzakladatelka a šéfredaktorka politického blogu jménem Huffington Post, který navštíví měsíčně 18 milionů uživatelů. Před pěti lety byl Huffington Post zvolený nejlepším politickým blogem Ameriky.
Na první místě jsou Lisa Stone, Elisa Camahort Page a Jory Des Jardins. Tohle trio zorganizovalo v roce 2005 první konferenci žen blogerek, na které si mohly vyměnit zkušenosti i informace. Od té doby pořádají stejnou akci jménem BlogHer každý rok a nasbíraly už stovky členek ze všech možných oborů blogování. Těm pak pomáhají sehnat inzerenty, uspořádat stránky i vybudovat komunitu následovníků.
Mezi českými blogerkami podobné případy nemáme. Nejblíže k ovlivňování veřejného dění se v dostávají blogerky-komentátorky. Jana Kolářová patří na serveru iDnes mezi VIP blogery. Po hodině strávené s ní musím říct, že takové ženy bych ráda viděla v naší politice. Jenže jí se nechce.
"Do politiky mě posílá spousta lidí - ale mám soudnost. Mohla bych přinést ideu, téma, ale vím, že nemám vůbec žádný talent pro politiku jako řemeslo. Navíc mi je vidět na očích, co si myslím. Ráda píšu o politice na blogu, ale vím, že v té praktické bych neprosadila nikdy nic."
Adresář blogů>JÍDELNÍ BLOGY > MÓDNÍ BLOGY >NEJVLIVNĚJŠÍ BLOGY >KOMENTÁTORSKÉ A SPOLEČENSKÉ BLOGY |
Když jí vyprávím o vlivných amerických blogerkách, je jasné, že tento směr ji neláká. "Internet je osmý div světa, ale já mám jiné zájmy." Blogování bere, stejně jako většina ostatních blogerek-komentátorek, jen jako koníčka.
Když jsme rozebíraly úroveň české blogosféry, shodly jsme se na poměrně vysokém procentu grafomanů, kterým dal internet do ruky nástroj k ukojení jejich vášně. Ale najdou se mezi nimi i perly. Například texty blogerky Renaty Francové bavily paní Kolářovou natolik, že jí vydala knihu.
Klára Mandausová, která získala na iDnes titul Blogerka roku 2010, k této výseči blogování dodává: "Je to dost maskulinní prostředí, někdy mi připadá, že jsou tam ženy trpěné jako zpestřující zviřátka. Myslím, že nám chybí dravost a umění se prodat, dělat sama sobě reklamu, třeba na sociálních sítích. Úspěšné blogerky, které si budují jméno, jsou spíš mezi kuchařkami."
A máte to
Pro blogování platí víc než kde jinde heslo Jaký si to uděláš, takový to máš. Ať chcete podnikat, ukázat světu, jak fotíte, testovat staré keltské recepty nebo nové ekonomické teorie, internet je jen váš. Investice jsou minimální a reakce budete mít ihned. Jenom to, prosím, dělejte dobře - nejlépe se poraďte s někým, kdo není vaše kamarádka nebo matka. Bude na vás hodně vidět.
