Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Proč jsou některé děti divoké

  0:01aktualizováno  0:01
V každé větší třídě bývá tak jedno, někde dvě. Děti, které neposedí, vyrušují, nepracují s ostatními. Získávají jednu nálepku za druhou: zlobí, nedávají pozor, nic se nenaučí, jsou hloupé... Přitom to nebývá pravda.

Šestiletý chlapec se u školního zápisu choval jinak než ostatní děti.

Zatímco ony seděly a plnily zadávané úkoly, on sotva odpověděl, vstával a odbíhal tu k umyvadlu, tu zase k oknu.

Náhle začal něco říkat jedné z učitelek a zároveň se ji snažil obejmout. Na pokyn, aby se vrátil k dětem, nereagoval, stejně jako nechtěl příliš pracovat s ostatními dětmi.

Je totiž hyperaktivní. Přesněji řečeno, trpí poruchou pozornosti a chování, která se označuje anglickou zkratkou ADHD.

Zděděné problémy
Kolik takových dětí existuje, je velmi těžké určit. Například v USA hovoří odborníci až o dvaceti až čtyřiceti procentech dětí, v Británii jen o 1,5 procenta. "U nás by to mohlo být tři až pět procent a více tím trpí chlapci," odhaduje psycholožka Kateřina Thorová.

Někdy je problém porucha sama o sobě, někdy neklid doprovázejí další problémy, například autismus. Příčina je, tak jako u mnoha jiných poruch souvisících s duševním zdravím, neznámá. "Udává se, že jí mohou být nějaké komplikace v době těhotenství či porodu, ale je také pravděpodobné, že jde o poruchu zděděnou, většinou po otci," doplnila psycholožka.

Jedno je jisté: nevyplácí se čekat, že děti ze svých potíží vyrostou, či dokonce, že je "ve škole srovnají". Naopak, čím dříve se problémy podchytí, tím má dítě větší šanci, že jednou v životě uspěje. Cesta k úspěchu je však dlouhá, dítě by mělo podstoupit odborné vyšetření a jeho rodiče dodržovat pokyny psychologů. Ke zklidnění dětí lze použít i léky.

Terapie je velmi důležitá nejen kvůli školním výsledkům - stává se totiž, že divoké dítě musí ze školy časem odejít a učit se doma. "Když se to zanedbá a dětem se nikdo nevěnuje, mají také daleko vyšší pravděpodobnost, že budou brát drogy či třeba krást," vysvětluje Thorová.

Jak zvládat hyperaktivitu
Je to těžké, bude to trvat dlouho, ale dá se s tím něco dělat. Tak lze shrnout možnosti, které se týkají hyperaktivních dětí. Nejvíce záleží na tom, jak se k věci postaví rodiče.

Mohlo by se zdát, že dětská hyperaktivita je takovým módním problémem. Ale podle všeho tomu tak není, protože potíže měly děti již dříve, jen se o tom tak nemluvilo. A ony třeba končily ve zvláštních školách, ačkoli byly dost chytré.

Nyní však podobné problémy vyplouvají na povrch. Rodiče mají více informací, navíc se žije rychleji a na děti se řítí příval informací, nezřídka trpí stresem - to všechno děti s křehčí nervovou soustavou, jako jsou ty hyperaktivní, špatně snášejí.

A proto se potýkají s velkými problémy. Je na rodičích, zda se rozhodnou jim čelit, a tím usnadní svému dítěti život. Prvním krokem by mělo být odborné vyšetření.

Tři hlavní příznaky
Jak se vlastně pozná, zda je dítě hyperaktivní? Potvrdit to může jen vyškolený odborník, například dětský psychiatr nebo psycholog zaměřený na děti s poruchami chování.

"V zásadě platí, že dítě musí mít tyto tří hlavní příznaky: poruchy pozornosti, impulzivitu a hyperaktivitu. Problémy musí trvat déle než šest měsíců a být častější, než je tomu u jeho vrstevníků," vypočítává psycholožka Kateřina Thorová z pražského centra APLA, které se mimo jiné zaměřuje i na děti s poruchami chování. "A přijít by měli, hned jak se potíže objeví, i kdyby dítěti měl být rok a půl," radí.

Osobní asistent - vítaná pomoc
Pokud se diagnóza potvrdí, případně na ni vše ukazuje (rozvinout se může později), dostane rodina pokyny, jak má s dítětem pracovat, případně může docházet na terapii, kde se učí soustředění a trénuje si vnímání.

Dětem s hyperaktivitou nesmírně pomůže, pokud mají při nástupu do školy osobního asistenta ve třídě. Ale zatím není úplně snadné ho sehnat, protože chybí příslušná legislativa.

V prvé řadě by si rodiče dotyčného dítěte měli sehnat doporučení od odborníka, který na základě vyšetření stanoví diagnózu potomka. Právě on by jim mohl poradit, kam se mají obrátit s žádostí o přidělení asistenta. Toho může platit škola, místní či krajské úřady nebo občanská sdružení získávající granty na tyto programy.

"Oficiální postup neexistuje, musí si za tím jít a snažit se získat co nejvíce informací," radí Thorová. Spolupráce se školou je důležitá, protože ne všechna zařízení asistenty vítají, proto je dobré si to ověřit předem. Navíc asistenty zatím mívaly spíše děti na vozíčku či mentálně postižené, podle Thorové je však potřebují i mnozí hyperaktivní a v zemích EU je to již běžné.

Existují i léky, které se mohou podávat hyperaktivním dětem, nejznámější je Ritalin. V úvahu připadají u školáků, ale rozhodně nejsou samospasitelné, mohou jen podpořit cílenou péči rodičů i školy.

Také věříte, že všechny divoké děti jsou nevychované?

Kolem hyperaktivity panuje řada omylů a nedorozumění. Třeba ten, že se dítě musí přizpůsobit většině.

• Stačilo by být na tyto děti přísnější
To je velký omyl. Děti s hyperaktivitou za potíže nemohou a "nezlobí" proto, aby někoho provokovaly. Jde o poruchu na organickém základě, v mozku se přenášejí vzruchy jinak než u zdravého člověka.

Poznám hyperaktivitu od rozmazlenosti?
Na první pohled to jde velmi těžko, odborník k tomu potřebuje cílené vyšetření. Rodiče by to však poznat měli, někdy je patrný rozdíl mezi postiženým dítětem a sourozenci.

Jsou hyperaktivní děti více inteligentní?
Nikoliv, rozložení inteligence a nadání je mezi nimi podobné jako u ostatní populace. Spíše je pravděpodobnější, že budou dosahovat o něco málo slabších výsledků, což souvisí se zranitelnější psychikou.

Nejlépe se tyto děti srovnají ve škole
Naopak, děti s ADHD zátěž, i tu školní, snášejí hůře. Je třeba proto se školou spolupracovat, učitelé by jim měli zadávat úkoly s ohledem na jejich postižení. Mohou upozornit spolužáky na to, že kamarád potřebuje pomoc, zároveň by ho neměli vyčleňovat. Největší chybou by bylo označit dítě za hloupé a zlobivé.

Proč mají problémy se sebedůvěrou?
Jejich bezprostřednost plyne z vrozených či získaných problémů pozornosti chování, neplyne z toho, že by si věřily. Naopak, mívají často sklony k sebepodhodnocování, vyvolané tím, že jim jejich okolí dává neustále najevo, že jsou špatné a k ničemu.

Budou mít častěji poruchy učení?
Nemusí tomu tak být, ale je to pravděpodobné, protože mají citlivější nervovou soustavu ve srovnání s vrstevníky. Spíš než poruchy učení jim hrozí potíže se zvládáním učiva kvůli tomu, že běžné metody výuky nejsou k těmto dětem příliš ohleduplné. Potřebují individuální přístup, protože špatně vnímají verbální pokyny a neodkážou se orientovat v méně přehledném materiálu.

Dítě se musí přizpůsobit, ne my jemu
Zprvu by se mělo rodinné a školní prostředí adaptovat na dítě, ne naopak. Je chyba pokusit se začlenit dítě do systému. Tím by se mohl spustit kolotoč problémů, končící nezvládnutelným chováním a třeba sklonem k depresím.

Autoři:



Nejčtenější

Co s vámi udělala? řvala po Výměně Kristýna na své děti a opustila je

Kristýna žije s přítelem Filipem a společně vychovávají její dvě děti.

O své minulosti Kristýna (23) z Výměny manželek mluvila málo. A když už, tak jen mezi řečí. „Až teď jsem si uvědomila,...

Děti rozeznám, i když brečí, říká maminka čtyřčat

Chvilka klidu je pro maminku čtyřčat opravdu vzácná.

Svému synovi chtěli pořídit sourozence, ale příroda tomu chtěla jinak. Místo jednoho má tříletý Vojta hned tři sestry a...



Žena věří, že je opravdovou elfkou a pochází z jiného světa

Takto se Kimberel Eventide obléká běžně.

Šestatřicetiletá Kimberel Eventide z Illinois věří, že je elfkou a má na světě zvláštní poslání. Rozdává totiž lidem...

Devadesátkový trend znovu na scéně. Čtyři tipy, jak nosit džíny do pasu

Jak nosit džíny čtyřikrát jinak?

Džíny patří k základním kouskům šatníku. Stačí jen najít střih, který si bude rozumět s naším typem postavy, a máme...

Poznali se v psychiatrické léčebně, teď čekají osmého potomka

František a Monika se potkali v psychiatrické léčebně.

Monika a František, protagonisté dokureality Malé lásky, mají hodně společného. Oba padli na dno a díky tomu, že...

Další z rubriky

Nespokojenost nás posouvá dál. Kdy nám prospívá a kdy škodí?

Ilustrační fotografie

Málokdo by řekl, že touží být nespokojený. Ale je to často právě nespokojenost, která nás motivuje k pozitivním...

Co se děje s tělem po třicítce: mění se perioda, pleť i metabolismus

Ilustrační snímek

Dávno víme, že třicítky – ostatně ani žádného jiného věku – není třeba se děsit. Ale musíme počítat s tím, že po tomto...

Šest příznaků rakoviny slinivky, které byste neměli ignorovat

Rakovina slinivky (ilustrační fotografie)

Rakovina slinivky patří mezi nejzákeřnější a nejagresivnější typy nádorů. Často je hlavně kvůli anatomickému uložení...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!



Najdete na iDNES.cz