Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Proč jsou některé děti divoké

  0:01aktualizováno  0:01
V každé větší třídě bývá tak jedno, někde dvě. Děti, které neposedí, vyrušují, nepracují s ostatními. Získávají jednu nálepku za druhou: zlobí, nedávají pozor, nic se nenaučí, jsou hloupé... Přitom to nebývá pravda.

Šestiletý chlapec se u školního zápisu choval jinak než ostatní děti.

Zatímco ony seděly a plnily zadávané úkoly, on sotva odpověděl, vstával a odbíhal tu k umyvadlu, tu zase k oknu.

Náhle začal něco říkat jedné z učitelek a zároveň se ji snažil obejmout. Na pokyn, aby se vrátil k dětem, nereagoval, stejně jako nechtěl příliš pracovat s ostatními dětmi.

Je totiž hyperaktivní. Přesněji řečeno, trpí poruchou pozornosti a chování, která se označuje anglickou zkratkou ADHD.

Zděděné problémy
Kolik takových dětí existuje, je velmi těžké určit. Například v USA hovoří odborníci až o dvaceti až čtyřiceti procentech dětí, v Británii jen o 1,5 procenta. "U nás by to mohlo být tři až pět procent a více tím trpí chlapci," odhaduje psycholožka Kateřina Thorová.

Někdy je problém porucha sama o sobě, někdy neklid doprovázejí další problémy, například autismus. Příčina je, tak jako u mnoha jiných poruch souvisících s duševním zdravím, neznámá. "Udává se, že jí mohou být nějaké komplikace v době těhotenství či porodu, ale je také pravděpodobné, že jde o poruchu zděděnou, většinou po otci," doplnila psycholožka.

Jedno je jisté: nevyplácí se čekat, že děti ze svých potíží vyrostou, či dokonce, že je "ve škole srovnají". Naopak, čím dříve se problémy podchytí, tím má dítě větší šanci, že jednou v životě uspěje. Cesta k úspěchu je však dlouhá, dítě by mělo podstoupit odborné vyšetření a jeho rodiče dodržovat pokyny psychologů. Ke zklidnění dětí lze použít i léky.

Terapie je velmi důležitá nejen kvůli školním výsledkům - stává se totiž, že divoké dítě musí ze školy časem odejít a učit se doma. "Když se to zanedbá a dětem se nikdo nevěnuje, mají také daleko vyšší pravděpodobnost, že budou brát drogy či třeba krást," vysvětluje Thorová.

Jak zvládat hyperaktivitu
Je to těžké, bude to trvat dlouho, ale dá se s tím něco dělat. Tak lze shrnout možnosti, které se týkají hyperaktivních dětí. Nejvíce záleží na tom, jak se k věci postaví rodiče.

Mohlo by se zdát, že dětská hyperaktivita je takovým módním problémem. Ale podle všeho tomu tak není, protože potíže měly děti již dříve, jen se o tom tak nemluvilo. A ony třeba končily ve zvláštních školách, ačkoli byly dost chytré.

Nyní však podobné problémy vyplouvají na povrch. Rodiče mají více informací, navíc se žije rychleji a na děti se řítí příval informací, nezřídka trpí stresem - to všechno děti s křehčí nervovou soustavou, jako jsou ty hyperaktivní, špatně snášejí.

A proto se potýkají s velkými problémy. Je na rodičích, zda se rozhodnou jim čelit, a tím usnadní svému dítěti život. Prvním krokem by mělo být odborné vyšetření.

Tři hlavní příznaky
Jak se vlastně pozná, zda je dítě hyperaktivní? Potvrdit to může jen vyškolený odborník, například dětský psychiatr nebo psycholog zaměřený na děti s poruchami chování.

"V zásadě platí, že dítě musí mít tyto tří hlavní příznaky: poruchy pozornosti, impulzivitu a hyperaktivitu. Problémy musí trvat déle než šest měsíců a být častější, než je tomu u jeho vrstevníků," vypočítává psycholožka Kateřina Thorová z pražského centra APLA, které se mimo jiné zaměřuje i na děti s poruchami chování. "A přijít by měli, hned jak se potíže objeví, i kdyby dítěti měl být rok a půl," radí.

Osobní asistent - vítaná pomoc
Pokud se diagnóza potvrdí, případně na ni vše ukazuje (rozvinout se může později), dostane rodina pokyny, jak má s dítětem pracovat, případně může docházet na terapii, kde se učí soustředění a trénuje si vnímání.

Dětem s hyperaktivitou nesmírně pomůže, pokud mají při nástupu do školy osobního asistenta ve třídě. Ale zatím není úplně snadné ho sehnat, protože chybí příslušná legislativa.

V prvé řadě by si rodiče dotyčného dítěte měli sehnat doporučení od odborníka, který na základě vyšetření stanoví diagnózu potomka. Právě on by jim mohl poradit, kam se mají obrátit s žádostí o přidělení asistenta. Toho může platit škola, místní či krajské úřady nebo občanská sdružení získávající granty na tyto programy.

"Oficiální postup neexistuje, musí si za tím jít a snažit se získat co nejvíce informací," radí Thorová. Spolupráce se školou je důležitá, protože ne všechna zařízení asistenty vítají, proto je dobré si to ověřit předem. Navíc asistenty zatím mívaly spíše děti na vozíčku či mentálně postižené, podle Thorové je však potřebují i mnozí hyperaktivní a v zemích EU je to již běžné.

Existují i léky, které se mohou podávat hyperaktivním dětem, nejznámější je Ritalin. V úvahu připadají u školáků, ale rozhodně nejsou samospasitelné, mohou jen podpořit cílenou péči rodičů i školy.

Také věříte, že všechny divoké děti jsou nevychované?

Kolem hyperaktivity panuje řada omylů a nedorozumění. Třeba ten, že se dítě musí přizpůsobit většině.

• Stačilo by být na tyto děti přísnější
To je velký omyl. Děti s hyperaktivitou za potíže nemohou a "nezlobí" proto, aby někoho provokovaly. Jde o poruchu na organickém základě, v mozku se přenášejí vzruchy jinak než u zdravého člověka.

Poznám hyperaktivitu od rozmazlenosti?
Na první pohled to jde velmi těžko, odborník k tomu potřebuje cílené vyšetření. Rodiče by to však poznat měli, někdy je patrný rozdíl mezi postiženým dítětem a sourozenci.

Jsou hyperaktivní děti více inteligentní?
Nikoliv, rozložení inteligence a nadání je mezi nimi podobné jako u ostatní populace. Spíše je pravděpodobnější, že budou dosahovat o něco málo slabších výsledků, což souvisí se zranitelnější psychikou.

Nejlépe se tyto děti srovnají ve škole
Naopak, děti s ADHD zátěž, i tu školní, snášejí hůře. Je třeba proto se školou spolupracovat, učitelé by jim měli zadávat úkoly s ohledem na jejich postižení. Mohou upozornit spolužáky na to, že kamarád potřebuje pomoc, zároveň by ho neměli vyčleňovat. Největší chybou by bylo označit dítě za hloupé a zlobivé.

Proč mají problémy se sebedůvěrou?
Jejich bezprostřednost plyne z vrozených či získaných problémů pozornosti chování, neplyne z toho, že by si věřily. Naopak, mívají často sklony k sebepodhodnocování, vyvolané tím, že jim jejich okolí dává neustále najevo, že jsou špatné a k ničemu.

Budou mít častěji poruchy učení?
Nemusí tomu tak být, ale je to pravděpodobné, protože mají citlivější nervovou soustavu ve srovnání s vrstevníky. Spíš než poruchy učení jim hrozí potíže se zvládáním učiva kvůli tomu, že běžné metody výuky nejsou k těmto dětem příliš ohleduplné. Potřebují individuální přístup, protože špatně vnímají verbální pokyny a neodkážou se orientovat v méně přehledném materiálu.

Dítě se musí přizpůsobit, ne my jemu
Zprvu by se mělo rodinné a školní prostředí adaptovat na dítě, ne naopak. Je chyba pokusit se začlenit dítě do systému. Tím by se mohl spustit kolotoč problémů, končící nezvládnutelným chováním a třeba sklonem k depresím.

Autoři:






Nejčtenější

Ilustrační snímek
Naše pocity se promítají na našem zdraví, říká psycholožka Janáčková

Veselá mysl - půl zdraví. Platí to ovšem i naopak. Splíny a smutek na nás působí také. Emoce prostě mají na náš organismus větší vliv, než jsme si ochotni...  celý článek

Hubněte efektivně, pomocí správně zvoleného pohybu
Devět pravidel, které vám pomohou zhubnout jednou provždy

Vyzkoušeli jste už nespočet různých „zaručených“ metod, jak zhubnout, ale stále vás trápí kila navíc? Pak je nejspíš nejvyšší čas začít hubnout s rozumem a...  celý článek

Maďarský guláš z vepřového masa
Guláš nejen předvolební. Dejte si klasiku z hovězího či vepřového masa

Za několik dnů tu máme volby a s tímto obdobím býval už za dob Rakouska-Uherska spjatý zvyk podávat voličům předvolební guláš uvařený nebo aspoň podávaný...  celý článek

Kolorovaný snímek rakovinových buněk z elektronového mikroskopu
Osm raných příznaků rakoviny, které byste neměli ignorovat

U velkého počtu nemocných jsou některé nádory objeveny až v pokročilém stádiu. Včasně diagnostikovaná rakovina přitom významně zvyšuje šanci na vyléčení. Které...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Karolíny: Expřítel nevěří, že je konec. Pořád to na mě zkouší

S přítelem jsem vydržela dva roky a i to bylo až moc. Udělal si ze mě služku, pokladničku a hlídal mě na každém kroku. Pokoj od něj nemám ani po rozchodu,...  celý článek

Další z rubriky

Kolorovaný snímek rakovinových buněk z elektronového mikroskopu
Osm raných příznaků rakoviny, které byste neměli ignorovat

U velkého počtu nemocných jsou některé nádory objeveny až v pokročilém stádiu. Včasně diagnostikovaná rakovina přitom významně zvyšuje šanci na vyléčení. Které...  celý článek

Ilustrační fotografie
Srdce se náhle zastaví až 70 lidem ze sta tisíc. Do 10 minut je pozdě

Když náhlá zástava srdečního oběhu potká někoho s dobrou fyzickou kondicí, jeho okolí je zděšeno. Obecně se totiž má za to, že sportem si zdraví utužujeme, tak...  celý článek

Ilustrační fotografie
Lékařka: Za nárůst očních vad může zírání do počítače a málo aktivit venku

Nejčastější oční vadou na světě je podle průzkumů krátkozrakost. Jen v Česku trápí zhruba pětinu populace. "Za nárůstem této oční vady stojí hlavně fakt, že...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Proč potřebujete izolepu do kosmetické taštičky
Proč potřebujete izolepu do kosmetické taštičky

Klepe se vám ruka a tekutou linkou si na víčku vytvoříte nepravidelný pruh... co s tím? Pomůže vám obyčejná lepicí páska... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.