Ano, občas se zasměju sama sobě a říkám si: "Holka máš tohle zapotřebí?" A vzápětí si odpovídám: "Jo, mám."
Bohužel to moje "jo, mám" mě přivedlo tam, kde jsem: do nemocnice. Stalo se totiž to, co jsem totálně ignorovala, a dál jsem úspěšně či neúspěšně trápila své tělo dietami.
Narušila jsem si metabolizmus a činnost štítné žlázy. Můj stav je sice stále "dobrý", ale občas se cítím jako vyždímaný hadr, který už nedokáže nasáknout žádnou vodu.
Únava, nechutenství, bolesti hlavy, celková slabost... Tohle všechno jsem si přivodila sama letitým hazardováním se svým zdravím, kdy jsem byla schopná za celý den sníst jen jedno jablko a krajíček chleba a následně se druhý den přejíst k prasknutí.
Občas jsem se dostala na (pro mě) moc nízkou váhu, a tak jsem se vzpamatovala a začala jíst normálně. Po čase jsem si ale opět připadala nejtlustší na světě. A pokračovala jsem ve známém kolotoči.
V podstatě se moje hmotnost nikdy nestačila ustálit a moje tělo trpělo. Samozřejmě jsem poslouchala a četla rady, které trvaly na pravidelném a vyváženém jídelníčku, ale vždycky jsem nad tím mávla rukou.
Můj přítel se mě také snažil přesvědčit, že tudy cesta nevede a že chce raději holku zdravou, veselou a trochu při těle než nějakou vyzáblou trosku.
Dokonce jsme začali plánovat miminko, které ale zatím mít nemůžu - "díky" rozhozenému metabolismu a problémy se štítnou žlázou. Byla jsem hloupá...
Teď už se téměř čtyři měsíce léčím a dodržuji životosprávu, která je pro mě ideální: pravidelná, raději v menších porcích, zato vícekrát denně, pestrá, obsahující všechny důležité živiny a vitamíny.
Chodím na dlouhé procházky s přítelem, mám radost z maličkostí (všimly jste si například, jak krásná je příroda na podzim nebo že čekání na sníh může být pěkně romantické?). Svým "žravým" úletům se teď směju, ale vím, že je to běh na dlouhou trať. Ale já to nevzdám.
O těchto Vánocích jsem ale dostala dárek, který se pro mě stal tím nejkrásnějším. Nadělili mi jej lékaři. Před svátky jsem byla na obvyklých zdravotních testech. Nečekala jsem žádné zázračné zprávy, i když se teď cítím mnohem mnohem líp, ale....
Ty zázračné zprávy vážně přišly. Lékaři mi potvrdili, že se můžeme s přítelem začít SNAŽIT o miminko.
Nedovedete si představit mou radost. Opravdu jsem si připadala jako Alenka v říši divů. Jsem si teď už jistá, že mým stravovacím úletům je už konec.
A co z toho všeho plyne? Všeho s mírou platí na sto procent a já přeji všem více rozumu než jsem měla já.
