Přesněji řečeno, odešel za jinou.
Byť mě to trápilo, řekla jsem si, že to zvládnu. Během mateřské jsem si vzala domácí práci a s hlídáním dcerky mi pomáhala mamka nebo sestra, která má jen o rok staršího chlapečka. Takže jsme si děti navzájem hlídaly a půjčovaly. Díky tomu jsem také nikdy nezanevřela na společenský život.
Jednou týdně jsem chodila s kamarádkami cvičit, občas jsem zašla i do kina nebo na kávu či oběd do restaurace. Mohla jsem být spokojená, ale přeci jenom mi jedna věc sházela. Partner. Nebo alespoň milenec.
Po celou dobu mateřské dovolené jsem držela nedobrovolný sexuální půst. Na jednu stranu to bylo dáno tím, že se nenaskytla žádná příležitost, kde bych mohla potkat zajímavého a hlavně nezadaného muže, a na stranu druhou jsem vůči opačnému pohlaví měla jistou averzi. Nedokázala jsem se totiž pořádně smířit s tím, jak mohl David, otec mého dítěte, tak snadno odejít s jinou.
Už jsem pomalu ani nedoufala, že by se má situace mohla změnit. Osud tomu ale přál a já se znovu zamilovala. Na krátké dovolené u Máchova jezera, kam jsem s kamarádkou počátkem července vyjela za relaxováním, jsem se seznámila s Jirkou. Trávil tam víkend s partou kamarádů. A protože naše chatky spolu sousedily, bylo seznámení party chlapů a nás, dvou svobodných ženských, téměř nevyhnutelné. V podstatě jsme čas trávili pořád společně. Chodili jsme spolu na pláž, na oběd, večer posedět do hospůdky nebo do místních klubů. Přiznám, že jsem se cítila naprosto báječně, neboť jsem konečně, po pěti letech začala zase tančit a tak trochu pařit. Cítila jsem se opět zase mladě a plná energie.
Nakonec, krátce před odjezdem, jsem se s Jirkou vyspala. Náš vztah však jednou nocí neskončil. Protože Jiří bydlí nedaleko Boleslavi, slíbil, že přijede v nejbližší době na návštěvu. A nejen, že skutečně hned následující víkend přijel, ale dokonce začal jezdit pravidelně. Našli jsme několik společných témat rozhovorů, máme mnoho podobných zájmů, od sportu až po povolání, které vykonáváme.
On pracuje totiž jako kuchař v pizzerii, zatím co já jsem vyučená servírka. Vyprávěl mi, že sice pochází odsud, ale několik let žil v Praze. Udivovalo mě i jeho nadšení pro cestování. Hned mi také nabízel, že pokud budu chtít, můžeme někdy společně, třeba i s dcerkou, vyrazit do Itálie, kterou si už dříve velmi oblíbil.
Výborný byl i jeho vztah k Jůlince. Má děti velmi rád a sám by si také přál mít jednou potomky, ale prý zatím ještě nepotkal tu pravou. Je mu pětatřicet a, jak sám přiznal, žádný vztah mu nevydržel déle než rok. To mě sice trošičku zarazilo, zvláště pak, když jsem poznala, jak dobrosrdečný člověk to je. Ale neptala jsem se, co bylo příčinou častých rozchodů.
Později, po více než tříměsíčním krásném vztahu, kdy jsem po několika letech dokázala znovu milovat a důvěřovat muži, mi pravdu o své minulosti řekl sám. Přiznal, že od svých devatenácti let žil v Praze, kde nejdříve zkoušel štěstí v modelingové agentuře a následně přešel k erotice a pornu. Z počátku prý jen fotil. Když však po několika měsících "hanbaté práce" ztratil veškerý stud, pustil se i do natáčení. Nejprve sólo videa, později i klasické porno. Točením se živil celých deset let. Ke konci této své kariéry se však už cítil unavený a vyčerpaný nejen fyzicky, ale i psychicky. Neměl žádný vztah, protože každá normální žena ho, po zjištění způsobu jeho obživy, opustila. Nejdéle, téměř rok, mu vydrželo partnerství s kolegyní z branže.
Proto se rozhodl vrátit zpět na Mladoboleslavsko, kde stále žijí jeho rodiče. Koupil si tam velký byt, kde údajně plánuje jednou žít s manželkou a spoustou dětí. A prý by se nebránil tomu, kdybych to byla já.
Jenže mně vyprávěním o svém minulém životě docela zchladil. Nedokázala jsem na to ani nic říct a nevím, jak s ním mám komunikovat dál. Představa, že přede mnou mohl mít třeba tisíc různých žen, mě děsí stejně tak jako reálná šance, že jeho video někdy třeba uvidím večer v televizi. Točil sice výhradně pro zahraniční klienty, ale těm přece nic nebrání prodat pornofilm zpátky do Čech. Nebo umístit na internet.
Sama si teď připadám jako ve špatném snu. Vždycky jsem si myslela, že takovéto a podobné zvrhlosti se dějí jenom ve filmech, ale já tím teď skutečně, bohužel, procházím.
Po tolika letech jsem se znovu zamilovala, ba dokonce bláznivě zamilovala, potkala jsem muže, který má rád mě i dceru, stará se o nás a plánuje společnou budoucnost. Navíc finančně i materiálně je, byť díky svému dřívějšímu povolání, dostatečně zajištěn. Ale je to bývalý pornoherec.
Dnes s ním stále udržuji kontakt a snažím se chovat tak, jako kdyby se nic nestalo. Ale v hloubi duše to nedokážu odpustit a trápím se tím. Je samozřejmě také možné, že si na to časem zvyknu a nebudu jeho minulost už vůbec řešit, ale v současné chvíli jsem zmatená. Když jsem se svěřila kamarádce, nejprve propukla v záchvat smíchu a pak pronesla větu ve smyslu, že každý má svoji minulost a není dobré se v ní hrabat. Pravda, co bylo, bylo. Ale tohle je přece jenom trochu silné kafe.
Jak bych to vysvětlila svým rodičům? A přátelům? A co teprve jeho přátelé? Já totiž vůbec netuším, zda se třeba ještě stále nekamarádí s kolegy z branže. Mezi takovýto kolektiv bych se rozhodně nikdy nechtěla podívat a ani někoho takového, kdo se tím stále živí, nechci poznat.
Nevím, co mám udělat. Poradíte mi, prosím?
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 27. října 2008. Anketa je uzavřena.
