Smutná žena

Smutná žena | foto: Profimedia.cz

Přítel přišel o práci a náš život se hroutí

  • 637
Před pár týdny se nám s přítelem narodilo miminko. Byli jsme oba moc šťastní a mysleli jsme si, že náš nádherný život nemůže nic narušit. Měli jsme nový dům, auto, přemýšleli o stavbě bazénu a vymýšleli tipy na dovolenou. Přítel měl nadstandardní plat, takže nic nebyl problém. Žili jsme si jako v ráji.

Pak ovšem přišla rána, která otřásla nejen našimi životy, ale i naším vztahem.

Ondřej přišel ze dne na den o práci. Říkala jsem si ze začátku: no a co, nejsme první ani poslední, najde si jinou. Ale nějak se to táhlo, Ondřej se nechtěl smířit s odchodem a místo, aby hned hledal novou práci, dohadoval se s firmou.

Když pochopil, že to nemá smysl, uplynul měsíc. Jenže hypotéka nečekala, leasing na auto také ne, stejně jako ostatní splátky na vybavení bytu a elektroniku. Po dvou měsících, když zjistil, že stejně dobře placené místo sežene jen těžko, jsme byli na mizině. Zjistila jsem, že nemáme žádné úspory a začínáme se topit v dluzích. Nikdy bych nevěřila, že to může jít tak rychle. Hrozila nám exekuce majetku.

Ondřej rozhodl radikálně. Prodal dům a mě odstěhoval k mamince. Z prodeje domu zaplatil všechny dluhy, doplatil auto a na nové bydlení už nám nezbylo. Pronajal si malý byt v Praze a já zůstala u rodičů.

Žijeme teď vlastně odděleně a nevíme, co bude. Z bílého obláčku jsem spadla přímo do tvrdé reality. Mám jen mateřskou, Ondřej zatím sehnal práci, z níž sotva zaplatí pronájem bytu a pojistky, které by byla hloupost zrušit. Na to, abychom si pronajali větší byt a mohli v něm být společně, nemáme.

Ondřej se mnou prakticky nekomunikuje. Je buď v práci, nebo hledá nové zaměstnání. Jezdí za mnou jen na sobotu. Přes týden si ani nevoláme, abychom ušetřili.

Mám u našich dobré zázemí pro sebe i pro miminko, ale je mi hrozně smutno a mám pocit, že se od sebe s Ondřejem vzdalujeme. On má pocit, že selhal, že nedokáže uživit rodinu. A když jsme spolu, nechce o ničem mluvit. O budoucnosti a už vůbec ne o minulosti. Už několik měsíců jsme spolu nespali, protože on přes noc u našich zůstat nechce a jindy není příležitost.

Já za ním do podnájmu přijet nemůžu, bydlí tam ještě s kolegou z práce. Nevím, co mám dělat. Jsme v bezvýchodné situaci. Bojím se, že mě opustí, abych mu nepřipomínala minulost.

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 4045

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 30. března 2009. Anketa je uzavřena.

3. Mám ho nechat být, třeba se všechno časem urovná samo?
3. Mám ho nechat být, třeba se všechno časem urovná samo? 2334
1. Mám požádat rodiče o půjčku, abychom si mohli pronajmout byt společně?
1. Mám požádat rodiče o půjčku, abychom si mohli pronajmout byt společně? 1222
2. Mám ho donutit, aby se nastěhoval k našim a našel si  práci v okolí?
2. Mám ho donutit, aby se nastěhoval k našim a našel si práci v okolí? 290
4. Mám mu navrhnout rozchod, aby neměl pocit, že mu visím na krku?
4. Mám mu navrhnout rozchod, aby neměl pocit, že mu visím na krku? 199