Krátce po tom, co jsem podruhé otěhotněla, měl starší syn otřes mozku a absolvovali jsme 3 dny v nemocnici (tentokrát v jiném městě), když jsem si uvědomila, že bych tam měla rodit, řekla jsem si, tady nikdy!!!
VŠECHNY VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE
Rodíme doma
Už u prvního syna jsme uvažovali o domácím porodu, tenkrát jsme na to neměli podmínky, teď ale ano. Začala jsem studovat literaturu, znala jsem se i s maminkou, co rodila doma, ale manžel nechtěl o porodu doma ani slyšet, nicméně se mnou jezdil do Prahy za porodními asistentkami na kontroly a v podstatě jsme se připravovali na to, že pokud se nic přihodí, porodíme doma.
Krátce před termínem ke mně přijela na návštěvu sestra se synem a tak u nás bylo veselo, děti zlobily, sestra všude uklízela, a já jsem byla nerudná. Blížil se den jejího odjezdu a ona byla zklamaná, že se uvidíme až za dlouho a ona neuvidí miminko, v den, kdy měla odjet mi ráno v 5 praskla voda a rodili jsme.
Přišla i sousedka
Jako prvního jsem probudila manžela, odběhl si do práce vyřídit nejnutnější, zavolali jsme asistentkám, že rodíme, ale ať nespěchají, jen jsem položila telefon, začalo to být hodně rychlé. Vlezla jsem si do sprchy a funěla tam a láteřila, kde ten manžel je.
Pak se vzbudila sestra, řekla jsem jí ať postaví na kafe, že si ho třeba ještě dáme. Ale ze sprchy jsem hned tak nevylezla. Když se vrátil manžel, přesunuli jsme se k vaně, ale napustit jsme ji nestihli. Pořád to bylo lepší ve stoje.
Mezitím kamarádka – sousedka zjistila, že rodíme a přišla se na nás podívat. To už bylo hodně husté a my jsme se stěhovali do ložnice, že už budeme asi rodit (vše trvalo cca 2 hod), ale porodní asistentky byly stále na cestě, vydržte prý…
Ale já už jsem prostě musela tlačit, přišel úplně jiný druh stahů, bolest ustoupila a bylo jen nucení tlačit, manžel se podíval a říká: vidím hlavičku a tmavé vlásky, porodní asistentky volaly, vydržte 5 min už tam budeme. Nevydržela jsem to, dvakrát jsem pomalu zatlačila a už jsem viděla,že se nám narodil druhý kluk.
Příště zas, tvrdí manžel
Mezitím se probudily děti a přišly se sestrou podívat, co se děje. Když bylo miminko na světě pár minut, dorazily porodní asistentky, pomohly nám porodit placentu, ošetřily malého. Zůstaly u nás ještě několik hodin, mezitím dorazili moji rodiče a společně jsme oslavili příchod nového člena do rodiny.
Cítila jsem se unaveně (jako vždy po porodu), ale nesmírně šťastně. Po osprchování a posilnění se jsem si zalezla s novým synkem do postele a byla jsem moc ráda, že jsem ve své posteli u svých lidí. Manžel který byl původně proti, je od té doby nesmírně pyšný na to, že mohl být u toho, když jsme porodili a tvrdí, že příště ZAS.
| JAK JSEM RODILA? Napište nám. Vybrané příběhy oceníme knihou z nakladatelství Zoner Press z edice Encyklopedie ženy. |
