„Jsou to například panenské oleje, třeba šípkový, arganový, pupalkový, meruňkový, jojobový. Éterické oleje – například z damašské růže, růžového dřeva, gerania, santalu, ylang-ylang, šalvěje, slaměnky nebo neroli. A taky bylinné extrakty, například z lípy, ženšenu, měsíčku lékařského,“ uvádí Martina Kopsová, produktová manažerka firmy Nobilis Tilia.
Všechny tyto látky se tradičně používají proti stárnutí. Nejde však jen o „babské rady“, jejich efekt je obvykle prokazatelný. „Pokud chtějí výrobci surovin deklarovat nějaký účinek, mívají zpracované studie i doporučené dávkování pro kosmetický přípravek,“ vysvětluje. Platí to i pro anti-aging: „Testování se zaměřuje především na sledování dvou aspektů – stupně hydratace pokožky a zmírnění reliéfů vrásek.“
To potvrzuje i Barbora Marckx z pražského salonu Beauty Day Spa Éminence Organic Skin Care a odkazuje na konkrétní studie, které značka přikládá k jednotlivým produktům i řadám. Kromě hloubky vrásek a hydratace, která je v kosmetice snad nejžádanějším účinkem a je prvním krokem k mladistvému vzhledu, studie sledují například vitalitu a pružnost pleti po měsíci pravidelného užívání, konkrétněji i zvýšení tvorby kolagenových vláken.
K látkám, které je možné používat v přírodní kosmetice ke zmírnění projevů stárnutí, podle ní patří i ty chemicky upravené, ale pocházející z rostlin: třeba botanický vitamin C, botanické peptidy (řetězce aminokyselin, které se sice často vyrábějí uměle, ale dají se získat i ze sóji nebo z rýže) či botanický retinol – vlastně jiná forma vitaminu A. Zmiňuje i poměrně novou záležitost, kmenové buňky z ovoce, na které se zatím názory odborníků různí.
Kouzlo přírody, nebo reklamní trik?
Možností, jak nahradit „chemii“ v produktech přírodními ingrediencemi a dosáhnout stejných nebo podobných účinků, je tedy mnoho. Běžný zákazník však podle Barbory Marckx často nemá šanci rozpoznat skutečně přírodní produkty od těch, jež se tak jen tváří. „Aby se kosmetika nazývala přírodní, stačí, aby obsahovala mizivé procento přírodních výtažků. I přípravky, které s nimi nemají téměř nic společného, se klidně mohou v reklamě označit jako ‚kouzlo přírody‘.“
Bio, nebio?Více o certifikaci organické kosmetiky u nás a ve světě si můžete přečíst tady.  |
„Jediným vodítkem mohou být certifikace,“ dodává k tomu Martina Kopsová. „V České republice přírodní kosmetiku certifikuje akreditovaná společnost KEZ (Kontrola ekologického zemědělství), která vydává certifikáty CPK a CPK bio. Z francouzsky či anglicky hovořících zemí pochází certifikát EcoCert, v Německu mají certifikaci BDIH.“
Pokud je na etiketě pouze napsáno, že obsahuje přírodní nebo bio látky, oleje či extrakty, musíme podle ní počítat s tím, že může obsahovat i syntetické ingredience. Včetně těch, které mohou být pro někoho dráždivé nebo dokonce do určité míry zdravotně závadné. „Čistě přírodní kosmetika by neměla obsahovat parafín, parabeny, silikony ani syntetické tenzidy, jako jsou sulfáty SLS a SLES, polyether PEG a jeho deriváty,“ upozorňuje Martina Kopsová.
