To, co lidé vědí o rakovině, je mnohdy tristní, prohlašuje.
Proč se lidé rakoviny stále tolik bojí, když jich daleko více umírá na infarkt?
Protože trpící lidé jsou více na očích. Mnozí vidí jen nemocné v pokročilém stadiu onemocnění.
A tak nikdo nevnímá, že řada onkologických pacientů, kteří přijdou k lékaři včas a uzdraví se, poznamenána není. Je potřeba vyškolit učitele už od základních škol. Ti bohužel o rakovině vědí stejné minimum jako veškerý zbytek laiků.
To je poměrně příkrý odsudek.
Zjistili jsme to pomocí dotazníku, v němž jsme je požádali, aby nám definovali pojem rakovina. Je naprosto tristní, že jen minimum z nich to vědělo. Někdy si učitelé dokonce mysleli, že je organismus napaden něčím zvenčí. Mohli by přitom o rakovině mluvit třeba v hodině, kdy přednášejí o buňce.
Co je složitého na tom, říci, že je to třeba jako s počítačovým programem, v němž - když se používá pořád dokola - může nastat chyba? Kdybychom všichni žili sto padesát let, s velkou pravděpodobností zemřeme na rakovinu.
Druhý zakopaný pes je v úrovni preventivních prohlídek.V dotazníku, o němž jsem se již zmiňoval, jsme se ptali, jestli si lidé myslí, zda je prevence věcí lékaře, nebo pacienta. Většina odpověděla, že lékaře. Pouze osvícená generace patnáctiletých odpoví, že je to věc jich samých.
Proč je tak důležité přijít včas?
Daleko lépe se daří léčit nádory "dobře" lokalizované a ohraničené. Pak je u většiny nádorů šance na vyléčení. Pochopitelně je rozdíl mezi tím, když máte odstranit jen těžko dostupný nádor na slinivce, nebo včas zachycený na kůži.
V druhém až třetím stadiu, kdy se už nádor šíří v místě, záleží na lokalitě. Také na tom, jak rychle se šíří a jak reaguje na léčbu. Ve třetím až čtvrtém stadiu už můžeme pouze pracovat na zpomalení jeho růstu. Tam je nebezpečí stoprocentní a prognóza špatná. A to platí jak u rakoviny prsu, tak třeba u rakoviny plic.
Kdyby si, s odpuštěním, mohl pacient vybrat, který typ rakoviny je nejméně nebezpečný?
Umíme úspěšně léčit nádory vaječníků a prsu. Umíme je léčit chirurgicky a ozářit je, použít úspěšnou chemoterapii a hormonální léčbu. Dále si myslím, že už umíme dobře léčit rakovinu konečníku - naučili jsme se totiž před vlastním chirurgickým zákrokem nádor předléčit.
Co příliš neumíme, je léčba rakoviny jícnu, žaludku či jater. Hodně záleží na tom, kolik je nemocným let. U mladších můžeme použít radikálnější léčbu. Když je však pacientovi sedmdesát, mohli bychom jej tím jen více poškodit.
Velmi špatně se léčí také nádory ledvin a melanomy - pokud je nezachytíme včas. A i když jsou dílčí výsledky u léčby rakoviny plic, pořád ji vlastně moc léčit neumíme.
Můžeme rakovině opravdu předejít?
Rozhodně můžeme ovlivnit, zda dostaneme rakovinu plic a jícnu, a to tím, že nebudeme kouřit. Poměr pacientů s rakovinou plic je deset kuřáků na jednoho nekuřáka, je to tedy jednoznačné.
Pravidelné pití tvrdého alkoholu a kouření prostě dělá paseku. U nádorů kůže zase platí: nadměrně se neopalujme. Na ostatní nádory takový vliv mít nemůžeme, ale něco přece jen lze udělat celkovým způsobem života.
Tedy jíst zeleninu a tak...
Nedělejme si iluze. Například užívání vlákniny, která se stále doporučuje například na trávicí trakt, jistý vliv má, ale není to tak, že když budeme jíst jen mrkvičku, nemůžeme dostat rakovinu. Zdravá výživa, to není jen zelenina.
Obecně by se lidé měli vyhýbat karcinogenům. Vím, že na to často nedbají a používají stejný argument: Znali jsme člověka, který žil zhýralým životem a dožil se ve zdraví devadesátky. Lidé by si však měli uvědomit, že ve svém genomu si toho nesou hodně, a pokud mu ještě napomohou nezdravým způsobem života, může být jejich smrt rychlejší, než by si přáli. A také velmi ošklivá.
Dostávají i zdejší pacienti ty nejmodernější preparáty?
Jsem o tom přesvědčen. Stále častěji se na trh dostávají léky, které se cíleně zaměřují na nádorovou buňku a méně poškozují člověka vedlejšími účinky. Žádný však nezabírá u všech pacientů a všech druhů nádorů.
Hledáme vždycky lék pro konkrétní paní Novákovou - a ta může mít velkou smůlu. Proto ještě jednou, zdůrazňuji, že potřebujeme preventivní prohlídky.
Má se pacientovi na rovinu říci, že je jeho léčba neúčinná a další léčení zbytečné?
Rozhodně. Nemá žádný smysl ho držet na toxických lécích jen proto, aby doktor vypadal před pacientem dobře. Tím, že do něj cpe léky, ho jedině otravuje a v podstatě mu i zbytečně zkracuje život.
Chápu doktory, když říkají, že pacientům chtějí pomoci, ale často jsou za tím pouze zájmy farmaceutických firem, na něž jsou lékaři navázáni. Každý z nich přitom dobře ví, že je ta léčba zbytečná.
Jsem jednoznačně pro to, aby se pacientovi řeklo, že už bohužel jeho nádor vyléčit nemůžeme, ale že mu můžeme podpůrnou léčbou prodloužit život tak, aby neměl například bolesti. Je to samozřejmě velmi citlivé téma, ale je na lékaři a na jeho schopnosti, jak takovou informaci pacientovi podá.
