Klid a pohodu nám však kazí sousedka, která se rozhodla, že dostane mého manžela.
Manžel je úspěšný právník
Mirka jsem poznala v 22 letech. Pracovala jsem tenkrát na studijním oddělení právnické fakulty a on na ní právě dokončoval studia. Pozval mě na schůzku a já šla. Byl o tři roky starší, já s nikým tenkrát nechodila, doma jsem se nudila, tak proč se nepobavit s hezkým mladíkem.
Netrvalo dlouho a zamilovali jsme se do sebe. Zhruba po půl roce jsem otěhotněla a museli jsme se brát. Ani nám to nevadilo, stejně jsme si prakticky od začátku plánovali společný život. Narodil se nám syn a dva roky po něm i dcera. S dětmi jsem byla doma sedm let. Byly to sice hodně těžké, ale zároveň i krásné roky. Mirek začal budovat kariéru, ale šlo to hodně pomalu. Mnohdy jsme s napětím čekali, jak vyjdeme s penězi. Jak to jen šlo, trávili jsme čas společně s našimi dětmi. Moc ráda na ty roky vzpomínám a vím, že manžel taky. Tenkrát nás to hodně stmelilo dohromady.
Zpočátku jsme bydleli u Mirkových rodičů, ale nedělalo to dobrotu. Když zemřela manželova babička, získali jsme po ní byt 2+1. Naštěstí se Mirek celkem brzy vypracoval a zhruba před 10 lety s kamarádem založili advokátní kancelář. Jsou úspěšní, což se pochopitelně podepsalo i na naší finanční situaci. Brzy jsme si mohli dovolit vlastní rodinný dům v krásném prostředí.
Po letech strávených doma jsem se do práce vrátila i já, nejdříve zpátky na fakultu. V současné době pracuji jako vedoucí jedné bankovní pobočky. Mám svou práci moc ráda, vyhovuje mi, že nejsem závislá na manželovi jako většina našich sousedek.
Prošli jsme si i lehkou manželskou krizí, kdy se úplnou náhodou provalil manželův úlet, nevěra, kdy byli oba opilí. Tedy alespoň s tím jsem mu odpustila, dál nepátrala a po čase se náš život zase vrátil do starých kolejí.
Spřátelili jsme se sousedy
Bydlíme kousek za Prahou v lokalitě plné rodinných domků. Vzhledem k tomu, že s manželem oba pracujeme v Praze, nemáme moc času se stýkat se sousedy. Nejvíce jsme se poznali s těmi nejbližšími. Do domku hned vedle nás se nastěhovali zhruba před pěti lety. Muž, žena a dvě děti. On - Marek - je tak v manželově věku, charismatický a udržovaný padesátník, ona - Linda - je o deset let mladší než já. Mají dva syny - 7 a 10 let.
Docela jsme se spřátelili, chlapi si občas zaskočí na pivo. Navzájem se zveme na grilování. Lindu, která nepracuje, "využíváme" k tomu, aby nám přes den jukla na barák, nebo pohlídala pošťáka s balíkem. Nejsme žádní extra velcí přátelé, na dovolenou bychom asi spolu nejeli, ale jako sousedi si rozumíme.
Soused Marek se odstěhoval
S Mirkem jsme měli vždycky pocit, že manželství našich sousedů je pěkné, že nemají žádné problémy. Věděli jsme, že Marek už byl jednou ženatý a má dceru z prvního manželství. Dokonce jednou manželovi přiznal, že ho Linda rozvedla, ale prý ničeho nelituje, je s ní a syny hodně šťastný. Proto nás překvapilo, když se zhruba před třemi měsíci odstěhoval. Podle Lindy se prý budou rozvádět, a jak to bude dál s domem, se uvidí. Teď tam s nimi bydlí Lindina maminka. Docela mě to mrzí, měla jsem Marka ráda. Mirek s Markem mluvil a on mu potvrdil, že od Lindy odešel, ale důvody si prý chce nechat pro sebe.
Začínám ale být dost zoufalá z chování Lindy. Čím dál víc mám pocit, že "jede" po mém manželovi. Chová se úplně jinak než dřív. Kdykoliv je třeba Mirek na zahradě, něco tam dělá, tak se kolem něj jakoby nic motá, jestli nechce pomoct. Nebo mu naopak volá, když jí nefunguje topení, píchne kolo od auta... Prostě každou chvíli. Dokonce začala chodit do místní hospody, a jako na potvoru v den, kdy je tam pravidelně můj muž. I hospodská mi řekla, že je to nějaký divný.
V práci se školíme na nový systém, musíme tomu věnovat soboty - už to bylo asi třikrát a pokaždé byla Linda u nás, jestli manžel nechce k ní na oběd, když jsem já pryč. A on šel, prý proč ne.
Můj muž se mi směje, že jsem paranoidní, co prý blázním a chovám se jako žárlivá husa, on za chováním Lindy nevidí nic špatného. Jsou jen kamarádi. Přece to neznamená, když zůstala sama, že s ní přeruší veškeré kontakty. Já mám ale naprosto jiné pocity, jsem přesvědčená, že chce mého muže dostat. Vím, jak urputné dokážou být některé ženy a naopak, jak bezelstní jsou muži. Můj muž si dá rád víno a pak stačí trocha alkoholu...
Linda je sama, kdoví, jak to s ní bude dál. Můj manžel je úspěšný, peněz má dost a hlavně už jednou odloudila chlapa od rodiny. Proč by to nemohla udělat podruhé?
Jitka
Názor odborníka: Věřte manželovi a dejte na ženský cit
Milá Jitko, hned začátkem odpovím na vaši otázku – proč by to nemohla udělat podruhé? Samozřejmě, může to chtít zkusit, v její situaci, kdy zůstala sama, se není čemu divit. Ale tohle je o vás, ne o ní. Z toho, co píšete, mám pocit, že vaše manželství je vybudované na pevných základech. Proč tedy manželovi nevěříte? Zadal vám někdy důvod k žárlení? Je třeba si uvědomit, že nejen nevěra vztah naruší, ale i nedůvěra, bezdůvodné podezírání, žárlivé scény… To vše může partnera poslat do něčí náruče.
Milenka je v tomto případě ta chápavá. Když však bude partnerovi doma dobře, nebude mít, v případě, že to není notorický nevěrník, potřebu hledat to jinde. I když může mít Linda sebelepší zbraně, na nevěru vždy musí být dva. Navíc vy jste proti ní ve výhodě. Jste emancipovaná žena s vlastní kariérou, máte společnou minulost, děti, zájmy, víte, co na manžela platí, navíc vaší výhodou je i to, že víte. Náš ženský cit nám ukáže, kdy je o muže zájem a kdy je třeba ve vztahu trochu zabojovat (i v klidu promluvit s Lindou).
Lucie Bukáčková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 9. prosince 2013. Anketa je uzavřena.
