Ani já ne. Prvnímanžel třikrát trestaný a rozvod. Druhý manžel laskavý, hodný, ale bohužel velmi těžce duševně nemocný, zemřel ve 42letech. Dalšího nechci...

...víte co se říká " Do třetice, to by v tom byl čert, aby to konečně nevyšlo".

Pozornost, večeře, procházky, divadlo, vše placené pánem by se jí líbilo, ale představa, že by mu eventuálně po ránu udělal snídani, jí vadí ... Vyprdnul bych se na ni.

Dárečky a placení není povinný a pokud někdo tohle dělat nechce tak ať to nedělá. Ale vyčítat někomu , že něco dostal není pěkné a už moje babička mě učila, že pokud od chlapce něco dostanu , že děkuji stačí, že nejsem povinná mu dávat víc než sama chci

Kdykoliv si nastěhujete do bytu chlapa tak je tam vždy jedno slovo a to nejdůležitější "automaticky". Jakmile si ho nastěhuje do bytu tam automaticky budete vařit, prát, uklízet, a odpovídat na otázky Kam jdeš a kdy příjdeš. Já jsem si tím prošla 2x. To slovo "automaticky" se tak stupňovalo že to skončilo rozchodem, dělat služku to bylo to poslední co jsem chtěla. Nezříkám se chlapa v bytě ale mám vždy jednu podmínku. Jeden týden se budu starat já o domácnost a druhý týden ty. A jak myslíte že to dopadlo. Prý já jsem ženská a já se mám starat o domácnost. Nevím potom kdo se staral doposud o jeho domáctnost. Když jsem řekla fifty fifty tak bylo hned po velké lásce. Možná že do třetice všeho dobrého, uvidíme ale služku už ne.

Když to tak čtu, tak se nedivím, že oba ti dva předchozí raději umřeli...

Paní Vlastičko, plně Vás chápu...vždyť můžeme začít hned u nejmenší místnůstky v bytě.

Koho by bavilo furt sklápět a zvedat prkénko ...a mít kapky na podlaze, že ?

Nechápu ty stálé české rozepře o prkénko. Z hygienických důvodů má být prkénko včetně poklopu toalety po použití vždy dole. Takže zvedat musí oba a není důvod se o to přít

vidím to různě v okolí, za mě je řešení - neříkám, zda teď či později, to už je otázka jejich vzájemné komunikace - prodat každý svoje bydlení a pořídit si společné...bez vzpomínek na minulý vztah. Nebo třeba nechat dům dcerám... Prostě pokud oba chtějí být spolu, tak na novém místě a nově....v jejich. A v každém případě by si to měli ujasnit - dokdy třeba takovýto vztah? pán chce víc, paní ne....a život letí příliš rychle...potkají se v těch plánech? bude pán čekat, aniž by věděl, jak dlouho? Je to vůči němu fér? je ochotný a jak dlouho bude ochotný? není, podle mě, dobré to nechat jen tak plynout...s vědomím toho, že nejsou staří, ale ani nejsou nejmladší.... oba si musí ujasnit, zda chtějí najít způsob, jak být spolu, a nebo důvod k rozchodu...a je to na obou rovným dílem...

Ja za seba... považujem za ideálne byť spolu len keď chceme...

Čas, který je tu uveden, že uplynul, nic neznamená, to je velmi individuální. Někdo je schopný se se situací vyrovnat za rok, pro někoho je pět let málo. Paní rozumím. Potřebuje sdílet s někým své pocity a intimitu, ale nechce plnohodnotný vztah, protože se zatím nesmířila se ztrátou toho předchozího. Rozhodně by bylo velkou chybou si nového přítele stěhovat k sobě, byť jen na jedinou noc, pokud si ho doma nepřeje.Takový krok nelze vzít zpátky, přítel by se na to, logicky, v budoucnu odvolával, až by chtěl zůstat znovu. Také je zjevné, že přítel očekává něco jiného než paní. Nemyslím si však, že by to bylo proto, že by mu to paní srozumitelně nevysvětlila. Spíš tlačí na pilu a doufá, že paní povolí. Otázkou je, proč to dělá. Tyhle věci chtějí čas. Pokud by ho přítel paní dopřál, netlačil, naopak projevil pochopení a respekt, možná by byl překvapen.

Každý svojí domácnost a užívat si jenom spolu hezké chvilky!

Ja nevim, co ti chlapi blbnou. Proste se jim nechce starat se o sebe. Pak ze pry zenska porad nekoho k sobe hleda a on opak je pravdou. Konecne si muze delat co chce a uzivat si. A hned by se ji tam zase nekdo vetrel.

Tak to není. My se k ženám vtíráme, aby jim někdo do bytu přinesl trochu nepořádku a ony mohly hledat na internetu účinná opatření pro zajištění pořádku v bytu.

Bez žen je nám lépe - ale někteří se prostě pro ženy obětují.

Například - když je muž sám, nikdo mu neříká, že už je na čase, aby si vyměnil boty, že je má rozšlapané, ponožky musí vyhodit, prý není dobré je nosit s dírou nahoru, a nikdo nám nekecá do toho, že podporujeme drobné organismy bytě - například drobečky nám nepadají od úst, že neumíme jíst, ale, že rovnou krmíme různé breberky, co je na podlaze s radostí sesbírají.

Jinými slovy - někteří muži se chtějí obětovat a ne, že se nechtějí o sebe starat.

Opet a znova. Pani ma problem ( nebo obecne kdokoliv ma problem), neco ji trapi a nerekne to dotycnemu, ktereho se to tyka a chce poradit, co ma delat.

Proc lide nedelaji tu nejjednodusi vec, ktera vyresi mnohe trapeni, podezirani, spatne domnenky, zbytecny strach. KOMUNIKACE. Proc se pani radeji sveri dopisem odbornikovi a nesveri se se svymi pocity a myslenkami partnerovi? S kym jinym to ma resit nez s nim, kdyz se to tyka jeho. Proc mu to jednoduse nerekne? A dle nasledne reakce a pohledu druhe strany na vec se prece muzou spolecne rozhodnout jak dal.. Ceho se boji, ze bude rvat? Ze ji to bude vycitat? Ze se s ni rozejde? Tak potom to tak asi ma byt a neni pro ni vhodny a pro pana bude lepsi zkouset stesti jinde. I on si zaslouzi byt s nekym, s kym mu to bude vyhovovat a s kym bude bydlet, kdyz po tom touzi.

Lidi v partnerstvi, ti navzajem nejblizsi k sobe nejsou ferovi, uprimni a nemluvi spolu. Vycitaji si kde co a sami to nedelaji.

důvod proč třeba já nějaké věci neřeknu, nebo je neřeknu hned je spíš starost abych 1. buď nejednala v emocích a ukvapeně, nebo 2. druhému neublížila. Poradní hlas se prostě hodí, navíc poradní hlas zvenku je nezatížený. Není to jako kdybych to řekla kamarádce, nebo mámě. To že se někdo zeptá , když si není jistý a rád by ještě názor zvenku, to bych nikomu nevyčítala