V tom jsem narazila na fotku, kde sedí manžel s Tomem na klíně. Oba se dívají do objektivu a smějí se. Myslela jsem, že spadnu ze židle. (Ilustrační snímek)

V tom jsem narazila na fotku, kde sedí manžel s Tomem na klíně. Oba se dívají do objektivu a smějí se. Myslela jsem, že spadnu ze židle. (Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Příběh Radky: Mám podezření, že sestřino dítě je i mého manžela

  • 214
Moje sestra je i má nejlepší kamarádka. Dělí nás od sebe jen jeden rok a odmalička jsme jedna bez druhé nedaly ani ránu. Já jsem ta starší a rozumnější - to mi vždycky říkali rodiče, když jsme něco provedly.

Rodiče mě poslali do školy o rok později, abychom s Evou chodily do stejné třídy, a já tak na ni mohla dohlížet. Nevím, jestli jsem byla opravdu rozumnější, ale zodpovědnost, kterou na mě rodiče přenesli, mě dokonale vycvičila. Ale je pravda, že Eva byla a je stále takové třeštiprdlo.

Od základní školy až do maturity jsme se od sebe prakticky nehnuly. Mnozí lidé nás někdy považovali i za dvojčata. Jsme si podobné a občas jsme to přiživily i stejným účesem nebo oblečením.

Do práce jsme ale nastoupily každá jinam, já začala pracovat jako asistentka a Eva v hotelu na recepci. Obě jsme si našly přítele. Moje známost byla vážnější, brzy jsem otěhotněla a vdala se. Ovšem Eva vystřídala mužů více. Neměla vlastní zázemí, skoro pokaždé se přestěhovala k novému příteli, v mezidobích bydlela u našich nebo u svobodných kamarádek. Všechny své muže nám vždycky představila a musím říct, že se mi snad každý z nich docela líbil. Jenže Evina přelétavá povaha jí nedovolila s žádným dlouho vydržet. Často mi říkala, že jí takový život vyhovuje, nechce se zabydlet s jedním mužem a "hromadou" dětí jako já.

Eva skončila na čas u nás

Pak se seznámila s Markem a tady narazila, po roce a půl ji vyhodil ze dne na den ze svého bytu. Žárlil a Eva ho bohužel dost provokovala, padlo pár facek a to byl konec. Eva s kufrem pak zazvonila u našich dveří. Co jsme mohli dělat, nadšení jsme nebyli, ale nabídli jsme jí, než se vzpamatuje a najde si nějaký podnájem, aby u nás zůstala. Odmítla jít k rodičům, což jsem schválila. Kdyby tenkrát viděli její monokl, byl by to pro ně šok.

Já jsem tenkrát akorát po třech letech doma s dcerou nastoupila do práce a přiznám se, že mi Evina přítomnost u nás doma a vlastně i její pomoc s domácností hodně pomohla. Eva pracovala na směny v recepci, a tak byla kolikrát doma i přes den. Vyzvedávala syna ze školy i malou ze školky.

Tak nějak jsme si zvykli, že nás je o jednoho víc. Eva je hodně společenská, je s ní legrace, s mými dětmi to uměla a také manžel kolikrát dal přednost příjemně strávenému večeru se mnou a s ní nad sklenkou vína než partě kamarádů v hospodě za rohem.

Eva u nás bydlela půl roku. Za tu dobu měla párkrát rande, ale k nikomu se nenastěhovala, prý se dostatečně poučila. Nakonec si sama pronajala malý byt a odstěhovala. Zhruba po dvou měsících přišla s tím, že čeká dítě, ale vdávat se nebude, byl to prý jen chvilkový úlet. O otci dítěte nechtěla mluvit, pro ni to byla uzavřená kapitola.

Evin syn se podobá mému muži

Příběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu.

Dnes nám je 33 a 32 let. Já jsem stále vdaná za stejného muže, synovi je třináct a dceři osm let. Eva má pětiletého syna a je stále svobodná. Je skvělá matka, klukovi se maximálně věnuje a já se musím smát, když si vzpomenu na její řeči před několika lety. Sice se kolem ní občas nějaký ten chlap motá, ale ona se nechce s žádným usadit. Tvrdí mi, že ještě nenašla pro svého syna otce.

Na první pohled by se mohlo zdát, jaká jsme šťastná rodina. Myslím i s Evou a jejím Tomíkem a koneckonců i s našimi rodiči. Trávíme společně hodně času. Eva s klukem jezdí s námi na dovolenou. No a můj muž tak trochu nahrazuje Tomovi tátu, kterého nemá. A kluk se ve strejdovi vidí.

Jenže před pár týdny jsem zjistila jednu věc, která mi nedá spát a nevím, jak s ní naložit. Chci se mýlit, ale hlavně musím znát pravdu.

Na konci srpna jsme opět všichni společně - já s rodinou a Eva se synem - odjeli na týden do Jeseníků. Užili jsme si končící prázdniny, byla to moc fajn dovolená. Než jsme se dostali ke stažení fotek do počítače, uběhl skoro měsíc. Listovala jsem pomalu snímky a přemýšlela, které dám pryč a které nechám udělat pro babičku s dědou. V tom jsem narazila na fotku, kde sedí manžel s Tomem na klíně. Oba se dívají do objektivu a smějí se. Myslela jsem, že spadnu ze židle. Tomáš jako by vypadl mému muži z oka. Ta podoba je natolik zřejmá, že jsem si v tu chvíli byla na sto procent jistá, kdo je vlastně Tomášovým otcem.

Od té doby na to pořád myslím, sleduji manžela, jak se chová k Tomášovi i Evě, jak se Eva chová k mému muži. A hlavně se víc soustředím na Tomíka. Nevím, jestli si to namlouvám, ale čím dál víc u něj rozpoznávám podobnost s mým manželem, úsměv, potřesení hlavou, dokonce i některá gesta. A přitom Tomášovi je teprve pět let.

Nevím, co mám dělat. Chci znát pravdu a možná bych byla schopná i manželovi a Evě odpustit, opravdu nevím. Také se bojím, že pokud to bude pravda, naše vztahy se zničí. A co když se mýlím? Byl by to hroznej trapas.

Názor odborníka: Začněte s pátráním u nejzralejšího člena rodiny

Milá Radko, moc vás zdravím a držím palce. Napadá mě, že i když za paní zodpovědnou už jste byla více než dost, tak ještě aspoň chvilku bude dobré vydržet v této roli. Být vybrána za tu rozumnou a zodpovědnou nese spoustu omezení, nároků, ale možná i jistot a určitých výhod. Nyní jste sama v těžké situaci, která se týká nejbližších, nejmilovanějších, prostě rodiny. Je velmi těžké přijmout zodpovědnost za tuto objektivně velmi náročnou situaci, ale zkuste to.

Velmi bych doporučovala v tom nebýt sama, nejlépe vyhledat odborníka - psychoterapeuta, psychologa, který nemůže nikomu nic prozradit, nikomu nadržovat, nikomu nemístně stranit. Jde o to, si všechny možné varianty a scénáře přehrát, předpovídat a připravit na nečisto, jde totiž o hodně. Možná pravdu nemáte a pak by šlo o zbytečný rozruch.

Možná ale pravdu máte a mnoho logických indicií a vaše intuice pro toto svědčí. Obecně bych poté začala s pátráním u toho člena rodiny, který je nejbezpečnější, klidnější a zralejší. Je ale více variant, některé vztahové, některé pragmatické. Držím palce, ať dopadne vše dobře především pro vás a vaše děti.
Katka Victorinová, Psychologie.cz

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 4280

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 7. listopadu 2011. Anketa je uzavřena.

3. Mám se nejdříve zeptat Evy, jak to vlastně je, říct jí o svém podezření díky fotce?
3. Mám se nejdříve zeptat Evy, jak to vlastně je, říct jí o svém podezření díky fotce? 2252
1. Mám to nechat být, smířit se s tím i za cenu, že se pravdu třeba nikdy nedozvím?
1. Mám to nechat být, smířit se s tím i za cenu, že se pravdu třeba nikdy nedozvím? 1096
2. Mám se zeptat manžela rovnou, kde je pravda a ukázat mu fotku, která mi vše napověděla?
2. Mám se zeptat manžela rovnou, kde je pravda a ukázat mu fotku, která mi vše napověděla? 522
4. Mám vyhledat nějakého odborníka, který by třeba podle fotek mohl napovědět, jestli je možné, že by Tomáš byl manželovým synem?
4. Mám vyhledat nějakého odborníka, který by třeba podle fotek mohl napovědět, jestli je možné, že by Tomáš byl manželovým synem? 410