Jmenuji se Petra. Je mi 36 let a jsem svobodná matka. Dceru Majdu jsem porodila ještě před maturitou. Jejím otcem je můj tehdejší spolužák, se kterým jsem strávila noc po jednom bujarém večírku. O jeho otcovství jsem mu neřekla, kromě sexuálního úletu jsme neměli nic společného a chtěla jsem, aby to tak zůstalo.
Maturita až po porodu
Moji rodiče se tenkrát zachovali skvěle. Nebyli pochopitelně vůbec nadšení, že jsem si tak brzkým těhotenstvím "zkazila" život, ale ze všech sil se mě snažili podporovat a pomoci mně i mé dceři.
Majda se mi narodila půl roku před maturitou na gymnáziu. Díky mámě, která se vnučce maximálně věnovala, jsem odmaturovala celkem bez problémů, dokonce s vyznamenáním. Nakonec mě rodiče podrželi i při studiu na vysoké. Vystudovala jsem ekonomku a dnes pracuji v ekonomickém oddělení v pražském zastoupení jedné velké zahraniční firmy.
S Majdou jsme byly spíš sestry
Vzhledem k tomu, že mezi mnou a mou dcerou je sotva osmnáctiletý věkový rozdíl a také, že první léta dětství trávila hodně s babičkou a dědou, vytvořil se mezi námi spíše vztah dvou sester než vztah matky a dcery. Dlouho mi dokonce říkala jménem a mé rodiče občas nazývala mámo a táto.
Po ukončení školy jsem se i s Majdou od rodičů odstěhovala. Sami pochopili, že bude lepší, když budeme bydlet bez nich, abychom si našly ten správný vzájemný vztah. Léta šetřili a koupili nám malý dvoupokojový byt jen pár bloků od nich.
Neuměla jsem se chovat jako přísná autoritativní matka, takže jsme s dcerou pokračovaly i nadále ve spíše kamarádském vztahu. Snažila jsem se s ní být každou volnou chvilku a mateřství jsem si opravdu užívala. Hodně jsme společně sportovaly, jezdily na kole, na bruslích, v zimě na hory, v létě k moři nebo jen tak se stanem do přírody.
Seznámila mě i se svými kamarádkami a kamarády. A já byla moc pyšná, když jsem od ní slyšela, že jsem prý bezvadná a vypadám jako její starší sestra. Je pravda, že můj opravdový věk mi nikdo nehádá. Většina lidí se shodne, že mi ještě není ani třicet.
Akorát na muže mám smůlu. Zatím se nenašel žádný, se kterým bych chtěla žít. Prožila jsem pár vztahů, ale po několika měsících to skončilo. Problém je asi v tom, že přesto, že jim bylo zhruba stejně jako mně, byli pro mě moc staří a usedlí a já pro ně naopak moc mladá, aktivní a živá (to jsou slova jednoho z nich, když mi vysvětloval, proč se mnou už nemůže dál být).
Na oslavě Majdiných osmnáctin jsem ho viděla poprvé
Majdina školní léta rychle utekla a před sebou má maturitu na stejném gymplu jako já. Před měsícem jí bylo osmnáct a je už dospělá.
Pozvala mě na večírek, který na oslavu plnoletosti s kamarády pořádala. S radostí jsem přijala, s jejími přáteli mi bylo vždycky fajn.
Prakticky hned jsem si všimla mladého muže, kterého jsem nikdy mezi Majdinými kamarády neviděla. Na první pohled bylo vidět, že tam příliš nezapadá, sice se s ostatními dobře bavil, ale byl takový jiný. Později jsem se od dcery dozvěděla, že Dalibor je o čtyři roky starší než oni, studuje třetím rokem Matfyz a jeho bratr je Majdin spolužák.
Seděla jsem u stolu přímo naproti němu. Mám pocit, že celou dobu ze mě nespustil oči. Ženská pozná, když chlapa přitahuje a toto byla přesně ta situace. Přiznám se, že mi to nebylo nepříjemné. Mému egu dělal dobře obdiv od mnohem mladšího kluka.
Vyznal mi lásku
Dalibora jsem po pár dnech viděla znovu, zastavil se s bratrem za Majdou, všichni společně šli večer do klubu. Tehdy jsem s ním mluvila poprvé, jen tak nezávazně jsme si povídali o všem možném. Těch několik minut našeho hovoru stačilo, abych si uvědomila, že se mu opravdu líbím a on mně taky.
Za dva dny přišel za dcerou zase, tentokrát sám. Byl víkend, Majda nebyla doma, pozvala jsem ho dál, že si můžeme u kafe zase popovídat. Viditelně se mu ulevilo, asi si myslel, že za ním zavřu dveře.
Po několika minutách to z něj všechno vylétlo. Začal mluvit a nebyl k zastavení. Prý se mu hrozně líbím, kudy chodí, tudy myslí jen na mě. Prý mu vůbec nevadí, že jsem starší. Chtěl by být se mnou, ale neví, jak se ženě, jako jsem já, vyznává láska a říká, že by s ní chtěl chodit.
I když jsem si jeho zájmu všimla už dřív, ten vodopád slov mě zcela uzemnil. Přiznám se, že se mi taky moc líbí a být mi o pár let míň, vůbec bych neváhala. Ale teď nevím. Taky se bojím, jak by to vzala Majda. Co by tomu řeklo okolí, je mi, přiznám se, celkem jedno, ale na Majdině názoru mi moc záleží. Řekla jsem mu, že mě svým vyznáním zaskočil, že ho rozhodně neodmítám, ale musím si to nechat projít hlavou.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 7. června 2010. Anketa je uzavřena.
